Zpěvník - lidové písničky Báječná Lednice - region, turistika
Valtice - hlavní město vína Romantický Mikulov
 

Zpěvník
Moravské, české a slovenské lidové písničky
Písničky o lásce
Texty

 
Označení

"*" jsou označeny známé písničky.
"**" jsou označeny velmi známé písničky.
"***" jsou označeny nejznámější písničky.
"+" jsou označeny další zajímavé písničky.
"?" jsou označeny písničky, kde není jisté, zda je text správný či úplný, nebo která verze či varianta písničky je "ta správná", "nejznámější" nebo "prioritní".

 
Texty písniček

 
* Aby nás Pán Bůh, miloval, miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal.
Nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh, miloval, miloval,
nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh, miloval, miloval.
** Ach bože lásko, s tebou je kříž, když srdce pláče, ty neslyšíš,
už se mi vdává, štěstí mého mládí, ty krásné chvíle, nevrátí se nikdy víc,
pryč je ten čas, kdy měli jsme se rádi, s tou naší láskou, zvadlo rúží na tisíc.
Ach, Bože, prebože, co mám robit, tým svetom vandrovat, či sa ženiť,
či mám íti tým svetom širokým, lebo za děvčátkom černojokým,
či mám íti tým svetom širokým, lebo za děvčátkom černojokým.
Už som sa oženěl, už je darmo, už som si zavesel, ťažké jarmo,
keré mosím nosiť až do smrti, na svoju svobodu zabudnuti,
keré mosím nosiť až do smrti, na svoju svobodu zabudnuti.
* Ach, není, tu není, co by mě těšilo, ach, není, tu není, co mě těší.
Co mě těšívalo, vodou uplavalo, ach není, tu není, co mě těší.
* A ja taká čárna, jak čárna čarnica, a ja taká čárna, jak čárna čarnica,
daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit, z dráhy paradnica,
daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit, z dráhy paradnica.
Z dráhy paradnica, z poľa robotnica, z dráhy paradnica, z poľa robotnica,
bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna, jak čárna čarnica,
bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna, jak čárna čarnica.
Čárna ja, čárna ja, jak čárna čarnica, čárna ja, čárna ja, jak čárna čarnica,
bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka, na poľo chodzila,
bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka, na poľo chodzila.
* A já dobre vím, že zle pochodím, a já dobre vím, že zle pochodím,
že od svej milej, že od svej milej, neskoro chodím.
Chodím od milej, denica hore, chodím od milej, denica hore,
a náš hospodár, a náš hospodár, stojí na dvore.
Zaplať hospodár, slúžit nebudem, zaplať hospodár, slúžit nebudem,
našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budem.
* A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju, a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju, a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám.
** A já su synek z Polanky, a já su synek z Polanky,
a já si hledám galánky, a já si hledám galánky.
A já su dcerka z Lidečka, a já su dcerka z Lidečka,
a já si hledám synečka a já si hledám synečka.
Vem si mňa Juro za ženu, vem si mňa Juro za ženu,
buděm Ti dobrú gazděnú, buděm Ti dobrú gazděnú.
Ty budeš orat a já sít, Ty budeš orat a já sít,
budem sa spolem dobre mít, budem sa spolem dobre mít.
** A já taká dzivočka, cingilingi bom, ráda vijem pírečka, cingilingi bom,
rada vijem rada dam, cingilingi bombombom, i za kalap zakladam, cingilingi bom,
rada pijem rada dam, cingilingi bombombom, i za kalap zakladam, cingilingi bom.
A já taká jak i mac, cingilingi bom, čarné oči mosím mac, cingilingi bom,
čarné oči mac mala, cingilingi bombombom, ja še na ňu podala, cingilingi bom,
čarné oči mac mala, cingilingi bombombom, ja še na ňu podala, cingilingi bom.
A Ty cigán dobre hraj, cingilingi bom, na dzívčatá nežmurkaj, cingilingi bom,
na dzívčatá na šumné, cingilingi bombombom, naj něchodza po humně, cingilingi bom,
na dzívčatá na šumné, cingilingi bombombom, naj něchodza po humně, cingilingi bom.
** A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát.
VIZ TÉŽ "Běží, voda běží, po kameni šustí".
Aj, hájek, hájek, zelený hájek,
mlacovští mládenci jak marijánek, mlacovští mládenic jak marijánek.
Aj, vyka, vyka, zelená vyka,
mlacovské děvečky jako motyka, mlacovské děvečky jako motyka.
Aj, Ty Juro cigáne, udělej ně grumlu,
já si budu grumlovat, až na vojnu půjdu, ej, až na vojnu půjdu.
Koníčkovy podkovy, budú naše zvony,
ty nám budú zvoniti, až pojedem z vojny, ej, až pojedem z vojny.
Nechodívaj šohaj k nám, nerada Ťa vidím,
roztrhané gatě máš, já sa za Ťa stydím, ej, já sa za Ťa stydím.
Dondi k nám až v nedělu, až budeš mět šaty,
já Ťa ráda uvidím, panimáma taky, ej, panimáma taky.
Aj, vy Žďárské vrchy moje, aj, vy Žďárské lesy hluboké,
pásla má panenka koně, na zelené louce široké,
pásla má panenka koně, k rybníku napájet chodila,
kůň se jí splašil, v lesích se ztratil, má panenka tam zbloudila,
kůň se jí splašil, v lesích se ztratil, má panenka tam zbloudila.
Aj, vy Ždárské vrchy moje, aj, Vy Ždárské lesy hluboké,
hledal sem já svou panenku, na zelené louce široké,
hledal sem já svou panenku, všechny lesy sem prochodil,
k rybníku zašel, koníčka našel, děvčátko mně jiný odloudil,
k rybníku zašel, koníčka našel, děvčátko mně jiný odloudil.
Až si vzpomeneš, na ten Žďárský les,
na hluboká krásná údolí, na rybníky, kam jsme chodili,
já rád vzpomínám, mládí dalo nám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám.
Až si vzpomeneš, na ten Žďárský les,
na hluboká krásná údolí, na rybníky, kam jsme chodili,
já rád vzpomínám, mládí dalo nám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám.
* Akáty bílé, žaluju vám, nezměrnou bolest, co v srdci mám,
odešlo štěstí, život mě lhal, v srdci vzpomínku, mě zanechal.
Akáty bílé, žaluju vám, nezměrnou bolest, co v srdci mám,
odešlo děvče, zůstal jsem sám, akáty bílé, žaluju vám.
A keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal
VIZ "Ja keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal".
** Ale ne, ale ne, ale ne, Ty už mě ráda nemáš,
ale ne, ale ne, ale ne, Ty na mě zapomínáš,
ale ne, ale ne, ale ne, nebudem víc už si lhát,
pro mě, a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat,
pro mě, a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat.
OBVYKLE NÁSLEDUJE
"Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu".
Ančulenka, Andulenka, padla si mi do srdénka,
hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
Ja eště Ťa kolébali, už Ťa za mňa slibovali,
hop, hej, bo bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
Ja eště si husky pásla, už si v mojom srdci rástla,
hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
Ančulenka, srdce moje, keď já umrem všecko Tvoje,
hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
* Andulko Šafářova, husičky nemáš doma,
Andulko Šafářova, husičky nemáš doma,
husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je,
vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den,
husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je,
vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den.
Já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála,
já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála,
paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví,
já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den,
paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví,
já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den.
VERZE 1:
* Anička, dušička, kdě si bola, keď si si čižmičky zarosila?
Bola som v hájičku, žala som trávičku, duša moja, duša moja,
bola som v hájičku, žala som trávičku, duša moja, duša moja.
A já som po tri dny trávu kosil, eště si čižmičky nězarosil.
A já som hrabala, Těba som čakala, duša moja, duša moja,
a já som hrabala, Těba som čakala, duša moja, duša moja.
VERZE 2:
Anyčka malúčká, kde si bola, keď si si čižmičky zarosila.
Bola som já v hájíčku, žala som tam travičku, duša moja,
bola som já v hájíčku, žala som tam travičku, duša moja.
A já som tam nědaleko trávu kosil, a já som si čižmičky nězarosil.
A já som tam hrabala, na Tebja som čakala, duša moja,
a já som tam hrabala, na Tebja som čakala, duša moja.
* Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli,
Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli.
Já Ťa chytím, polúbím, aj postískám, a pritom si prevelice zapískám,
zapískám na celú dědinu, akú mám šikovnú dievčinu,
já Ťa chytím, polúbím, aj postískám, a pritom si prevelice zapískám,
zapískám na celú dědinu, akú mám šikovnú dievčinu.
Anička, dušička, sklamala, v najlepšom kašľať mi začala,
Anička, dušička, sklamala, v najlepšom kašľať mi začala.
Darmo som ju potisnul, aj postískal, do ucha mi Ančin frajer zapískal,
zapískal na celú dědinu, a ja mám pod okom modrinu,
darmo som ju potisnul, aj postískal, do ucha mi Ančin frajer zapískal,
zapískal na celú dědinu, a ja mám pod okom modrinu.
Močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila,
močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila.
Ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom,
močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila,
ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom,
močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila.
* Ani já, ani Ty, robit nebudzeme, ani já, ani Ty, robit nebudzeme,
šedněme do koča, sedněme do koča, vozit še budzeme,
šedněme do koča, sedněme do koča, vozit še budzeme.
Bulo lúbeníčko, už něbudze taky, bulo lúbeníčko, už něbudze taky,
bol to párobeček, bol to párobeček, ně taký jednaký,
bol to párobeček, bol to párobeček, ně taký jednaký.
Chodili by do nás, parobci za radom, chodili by do nás, parobci za radom,
ej ale něchoďa, ej ale něchoďa, bo ja spim zo dědom,
ej ale něchoďa, ej ale něchoďa, bo ja spim zo dědom.
Bo ja spim pri stěně, a dědo na kraju, bo ja spim pri stěně, a dědo na kraju,
keď dakto zadurká, keď dakto zadurká, to dědo stavajú,
keď dakto zadurká, keď dakto zadurká, to dědo stavajú.
Ani mi tak není, jako mi bývalo, ani mi nesvitá, jako mi svitalo.
Svitat mi svitalo, ej ráno, ránečko, a včil mi nesvitá, ak prijděš Janíčko.
Svitat mi svitalo, zrána poza humny, a včil mi nesvitně, kým neprijdeš z vojny.
Zavrť sa mi dievča, buděm sa Ti dívat, ked sa mi zalúbí, buděm k vám chodievat.
Eště sa nevidám, eště trochu počkám, urobím povôli, mojim čiernym očkám.
Ani sem s Tebú nenocovał, ani sem s Tebú nespał,
a včil na mňa odkazuješ, kolébečku chystaj, a včil na mňa odkazuješ, kolébečku chystaj.
Kolébečka prichystaná, z lipového dreva,
a včil na mňa odkazuješ, že jí není treba, a včil na mňa odkazuješ, že jí není treba.
? A od Prešova, a od Prešova, a od Prešova v tým poľu,
a od Prešova, a od Prešova, a od Prešova v tým poľu,
neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík na koňu,
neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík na koňu.
A za ním idze, a za ním idze, a za ním idze ocec, mac,
a za ním idze, a za ním idze, a za ním idze ocec, mac,
vrac še Janíčku, šerdečko moje, vrac še Janíčku, vrac še, vrac,
vrac še Janíčku, šerdečko moje, vrac še Janíčku, vrac še, vrac.
A ja še veru, a ja še veru, a ja še veru nevrácim,
a ja še veru, a ja še veru, a ja še veru nevrácim,
radšej svoj život, šerdečko moje, radšej svoj život utracim,
radšej svoj život, šerdečko moje, radšej svoj život utracim.
Šicko še žitko, rozžeľeňelo, jará pšenička něschodzí,
šicko še žitko, rozžeľeňelo, jará pšenička něschodzí,
mala ja chlapca, preľubeneho, aľe už do nás něchodzí,
mala ja chlapca, preľubeneho, aľe už do nás něchodzí.
** Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, kterou tak dobře znáš,
do modrých očí Tvých, chtěl bych se dívat, a věděl bych, proč slzy ukrýváš,
až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, jež byla má i Tvá,
budeme oba dva, v srdci ukrývat, to co nejvíc, u srdce bolívá,
až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, jež byla má i Tvá,
budeme oba dva, v srdci ukrývat, to co nejvíc, u srdce bolívá.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela".
* Až já budu rukovat, budeš ještě spát, napíšu Ti na vrata, křídou mám Tě rád,
ať ví celá dědina, že Ty si má jediná, až se domů z vojny vrátím, budeš jen má,
ať ví celá dědina, že Ty si má jediná, až se domů z vojny vrátím, budeš jen má.
Dva roky už zavál čas, přešlo čekání, nápis z dveří vybledl, ale láska ni,
už ví celá dědina, že Ty si má jediná, už se domů z vojny vracím, už budeš má,
už ví celá dědina, že Ty si má jediná, už se domů z vojny vracím, už budeš má.
* Až já na tu vojnu půjdu, až já na tu vojnu půjdu,
komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů,
komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů.
Zanechám jí kamarádu, zanechám jí kamarádu,
než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů,
než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů.
Když jsem domů z vojny přišel, když jsem domů z vojny přišel,
svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel,
svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel.
Odved mě ji můj kamarád, odved mě ji můj kamarád,
který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád,
který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád.
Nechtěla jsem, musela jsem, nechtěla jsem, musela jsem,
k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout,
k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout.
Až já pojedu přes ten les, jen ty mě koníčku pěkně nes,
stupej a stupej, jenom nedupej, nes mě koníčku, kam ty chceš,
stupej a stupej, jenom nedupej, nes mě koníčku, kam ty chceš.
Až jednou, červánky, potkáte mamičku, zkažte, že nepřijdu, po lesním chodníčku.
Zkažte, že nemusí, košulenku žehlit, že její synáček, daleko musel jít.
Zkažte, ať nepláče, že jenom chvilenka, a život uplyne, jak bystrá voděnka.
Zkažte, ať zajde si, z večera do hory, že ju tam žežulka, ode mě pozdraví.
* Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát,
tam Ti znovu před Bohem, řeknu, jak mám Tě rád,
za to mi srdéčko dáš, a řekneš své ano,
ano, Jano milá, budeš má jediná,
ano, Jano milá, budeš má jen má.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jana".
VIZ TÉŽ "Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám".
Až pojedu orat, na rovinu širú, zavolám si sebú, hej, frajírenku moju milú.
Frajírenka moja, bude se mnú chodit, a koníčky vrané, hej, ručenkú jich bude vodit.
* Až přijde máj, a s ním všechno, co měli sme rádi,
až vzpomenem, na léta šťastného mládí,
vzpomenem a, nad tou chvilkou jak sen, ruce mávnou jen.
Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte,
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily,
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zvonky v Loretě".
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
*** Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Nepůjdeme domů až ráno, až bude ustláno, nepůjdeme domů až ráno, až bude den.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
MÍSTO "my domů nepůjdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dřív domů nepůjdem".
SMĚS:
*** Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Nepůjdeme domů až ráno, až bude ustláno, nepůjdeme domů až ráno, až bude den.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral,
babička plakala, děda se smál, babička plakala, děda se smál.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní,
něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal,
žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zase,
nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zas.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Nepudeme spát, až ráno v šest, každej flamendr, má v těle čest,
každej flamendr, má v těle říz, někdo vůbec, jinej za tisíc.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
MÍSTO "my domů nepůjdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dřív domů nepůjdem".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Co ste hasiči, co ste dělali".
Až sa mamko vydám, jak bych Vám umrela, jako byste nikdá, dcérečky neměla,
chodníček Vám nezametu, zahrádečku nezaleju, nezaleju.
Ej, než mňa odvedú, k mému šohajkovi, eště vám děkuju, mamce tatíčkovi,
za to vaše vychování, aj za vaše požehnání, požehnání.
* Až se budeš vdávat, pak si vzpomeneš, že jsi byla mou, láskou jedinou,
já se budu dívat, jak se povedeš, za ruku jinou, Tobě souzenou.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
*** Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme, pár slůvek tichých, zašeptám,
snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme, dál půjdem cestou, každý sám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku".
SMĚS:
*** Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme, pár slůvek tichých, zašeptám,
snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme, dál půjdem cestou, každý sám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám.
Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku,
až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad, na mne vzpomínat,
až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad, na mne vzpomínat.
Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád.
*** Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide,
černojoký bača, ovečky zatáča, černojoký bača, ovečky zatáča.
Aj bačo, bačo náš, černú košulku máš,
kdo Ti ju vypere, keď maměnky nemáš, kdo Ti ju vypere, keď maměnky nemáš.
Já nemám maměnku, ale mám galanku,
ona mně vypere, černú košulenku, ona mně vypere, černú košulenku.
Všeci sa starajú, o moju chudobu,
a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu, a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu.
Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá,
a já sa nežením, vojny sa nebojím, a já sa nežením, vojny sa nebojím.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
Bez Tebja dcérečko, bolí ňa srdéčko, bez Tebja kvítečku, nenajdu chvílečku, potěšení.
Kady já chodívám, na Tebja myslívám, šak si já kvítečku, jedinú písničku, nezazpívám.
VERZE 1:
* Běží, voda běží, po kameni šustí, řekla mně má milá, že už mě opustí,
teče, voda teče, po kameni skáče, když Tě milá nechá, ať si jiný pláče.
U našeho dvora, teče voda dvojí, tak si jen nemysli, že Ty budeš mojí,
za horou vysokou, zapadá slunéčko, a já Tebe nechci, falešná dcérečko.
A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát.
Když užs to věděla, to co vím až dneska, mohla sis ušetřit, svoje slova hezká,
hezká slova, hezká, málo lásky ke mně, jak jsem teď, Bože rád, že Tě nemám v domě.
Takový falešná, jak ta by tam žila, ta je jen trápení, a taková jsi byla,
budeš-li taková, někomu jen zbývá, že když Tě dostane, ať Tě taky hlídá.
A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát.
MÍSTO "protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "protože už ráno, protože už ráno, má si Tě jiný brát".
* Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali, keď stě vy mňa, na ten tanec, nepozvali,
já bych bola tancovala, aj na cimbál niečo dala, aj vás všetkých pobozkala,
já bych bola tancovala, aj na cimbál niečo dala, aj vás všetkých pobozkala.
Čo sa mamka, tejto noci, natrápila, len aby sa, vám voľačím, zavďačila,
spiekla múky za tri korce, pre vás chlapci na koláče, len aby som tancovala,
spiekla múky za tri korce, pre vás chlapci na koláče, len aby som tancovala.
Už je amen, už je koniec, milí chlapci, keď je už raz, keď je už raz, po tom tanci,
keď sa nový tanec strhně, pamätajtě chlapci na mě, hoc aj budě po polnoci,
keď sa nový tanec strhně, pamätajtě chlapci na mě, hoc aj budě po polnoci.
Bojanovský krížu, kdo ťa, Bože, rezal, bojanovský krížu, kdo ťa, Bože, rezal,
kdože ťa barvama, pěkně vymaloval, kdože ťa barvama, pěkně vymaloval.
Rezal mňa, maloval, veselý stařeček, rezal mňa, maloval, veselý stařeček,
laskavé ručky měl, sivý holúbeček, laskavé ručky měl, sivý holúbeček.
Jeden rok mňa řezal, druhý mňa maloval, jeden rok mňa řezal, druhý mňa maloval,
předobré srdce své, to ve mně zanechal, předobré srdce své, to ve mně zanechal.
Bojanovský páter, pěkně káže, rozdává obrázky, ruky váže,
já na to kázání také půjdu, o jeden obrázek prosit budu,
já na to kázání také půjdu, o jeden obrázek prosit budu.
Bojanovský páter, dobrotivý, on mně dal obrázek, ten byl živý,
ach, Bože, rozbože, kam já ho dám, dyž já tu pro něho místa nemám,
ach, Bože, rozbože, kam já ho dám, dyž já tu pro něho místa nemám.
Dám-li ho do knížek, nevměstná sa, dám-li ho do truhle, udusí sa,
dám ho do postelky, lehnu k němu, on mně dá huběnku a já jemu,
dám ho do postelky, lehnu k němu, on mně dá huběnku a já jemu.
* Boleslav, Boleslav, překrásné město, Boleslav, Boleslav, překrásné město,
neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto, neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto.
Jakpak nemám plakat, smutná naříkat, jakpak nemám plakat, smutná naříkat,
když Tě vidím, do vojenských, šatů oblíkat, když Tě vidím, do vojenských, šatů oblíkat.
Ty vojenské šaty, trápí srdce mé, ty vojenské šaty, trápí srdce mé,
neplač, holka, nenaříkej, však se sejdeme, neplač, holka, nenaříkej, však se sejdeme.
* Boršičanka, to je polka vábivá, když jí hrají, musím do kola,
dívky s hochy pěkně tančí zvesela, dokolečka, do kola,
Boršičanka, to je polka vábivá, když jí hrají, musím do kola,
na tváři mé úsměv je, jak se dobře tancuje, Boršičanka to je polka má.
Muzikanti, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada,
buben tříská, chasa výská, juchajdá, pojďte všichni do kola,
Moravanka, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada.
z města ani z dědiny, není ani jediný, který by tu polku neměl rád.
Moravanka, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada,
buben tříská, chasa výská, juchajdá, pojďte všichni do kola,
Moravanka, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada,
kapelník se usmívá, klarinet si štěbetá, a bubeník konec udělá.
Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá, Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá,
ked do Tebja teče voda krvavá.
Jaká bysem, já bolavá nebyla, jaká bysem, já bolavá nebyla,
ked sem všeckých frajer našich zklamala.
Breclavský kaštel, maléri malujú, breclavský kaštel, maléri malujú,
už mého milého, už mého milého, asentýrujú,
už mého milého, už mého milého, asentýrujú.
Asentýrujú, na vojnu berú, asentýrujú, na vojnu berú,
ach, Bože prebože, ach, Bože prebože, kam ho zadajú,
ach, Bože prebože, ach, Bože prebože, kam ho zadajú.
Zadajú mi ho, až do Turecka, zadajú mi ho, až do Turecka,
bude za ním plakat, bude za ním plakat, krajina všecka,
bude za ním plakat, bude za ním plakat, krajina všecka.
Krajina všecka, tatíček mamička, krajina všecka, tatíček mamička,
a ze všeho najviac, a ze všeho najviac, jeho frajírečka,
a ze všeho najviac, a ze všeho najviac, jeho frajírečka.
Brodil sem čižmičky po rosence, cestu jsem nenašel k frajárence,
na lukách hodonských rosa byla, v tej sa naša láska vytratila,
na lukách hodonských rosa byla, v tej sa naša láska vytratila.
Prečo si šohajku nešel cestú, a jak sa chodívá za nevěstú,
přes pole cestička vyšlapaná, tam som Ťa čakala až do rána,
přes pole cestička vyšlapaná, tam som Ťa čakala až do rána.
Hodonští šohaji nechoďte k nám, takovým já lásku nerozdávám,
brodíte čižmičky po rosence, a lásku topíte v kořalence,
brodíte čižmičky po rosence, a lásku topíte v kořalence.
*** Břeclavská kasárna malovaná, malujú ju chlapci se šablama,
chlapci se šablama, děvčata slzama, břeclavská kasárna malovaná,
chlapci se šablama, děvčata slzama, břeclavská kasárna malovaná.
Břeclavská kasárna široký dvůr, po něm sa procházá šohajek můj,
po něm sa procházá, převelice pláče, až sa ta kasárna celá třase,
po něm sa procházá, převelice pláče, až sa tá kasárna celá třase.
Počkajte, děvčata, tři měsíce, bude nás rukovat na tisíce,
vy budete plakat, my budeme skákat, v břeclavskej hospodě pri muzice,
vy budete plakat, my budeme skákat, v břeclavskej hospodě pri muzice.
** Bříza zelená, bříza bílá, jdou k ní cesty dvě,
jednou chodívá moje milá, a ta druhá patří mě,
na důkaz lásky nehynoucí, tam jsme se podepsali do dvou srdcí,
ať nám oběma připomíná, že Tys jen má.
V tom našem háječku, roste bříza zelená, jsou na ní v srdíčku, naší lásky písmena,
když mě páni, na vojnu zavolají, ať z té břízy, flintu mi udělají,
já pak budu rád, na Tebe vzpomínat,
když mě páni, na vojnu zavolají, ať z té břízy, flintu mi udělají,
já pak budu rád, na Tebe vzpomínat.
*** Bude večer, už zapadá slunéčko, bude večer, už zapadá slunéčko,
za hory za lesy, potěšení kde že si, pre Tebja mňa zabolelo srdéčko,
za hory za lesy, potěšení kde že si, pre Tebja mňa zabolelo srdéčko.
Už je večer, a už vyšla hvezdička, už je večer a už vyšla hvezdička,
na lúce u hája, zabili tam šohaja, zabili tam panští drábi Janíčka,
na lúce u hája, zabili tam šohaja, zabili tam panští drábi Janíčka.
Keď zabili, pochovali pod javor, keď zabili, pochovali pod javor,
černý kríž stavjali, a na něj napsali, tady leží pochovaný zbojník z hor,
černý kríž stavjali, a na něj napsali, tady leží pochovaný zbojník z hor.
* Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš?
Do hustého javora, to je moja komora.
Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš?
Skovám sa já do lesa, tam je moja potěcha.
Bude zima, bude déšč, kam se, ptáčku, poděješ?
Do téj hustéj březiny, to sú moje peřiny.
Až přestane, vyletím, širý svět, rozveselím,
půjde dívka na trávu, zazpívám jí nad hłavú.
* ? Budel som Ťa budel, nechcelas hore vstať, ej, nechcelas hore vstať,
povedala si mi že sa Ti chcelo spať, ej, že sa Ti chcelo spať.
Keď sa Ti chce spať, teda sa vyspi,
ale si, má milá, na mňa nepomysli, ej, na mňa nepomysli,
keď sa Ti chce spať, teda sa vyspi,
ale si, má milá, na mňa nepomysli, ej, na mňa nepomysli.
*** Byla noc krásná májová, vítr se do ní tiše nes,
zda na to drahá vzpomeneš, jak znaven jsem v Tvou náruč kles,
zda na to drahá vzpomeneš, jak znaven jsem v Tvou náruč kles.
Ty jsi mi ručku podala, slza Ti v oku stála,
ret rudý tiše zašeptal, Tvá láska není stálá,
ret rudý tiše zašeptal, Tvá láska není stálá.
Až budu v chladném hrobě spát, přijď se tam za mou podívat,
jen na chvilku a neplač moc, vždyť krásná je májová noc,
jen na chvilku a neplač moc, vždyť krásná je májová noc.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hledám galánečku, která doma není".
* Byla panna, měla pána, byla do něj udělána,
ať chtěl, kdy chtěl, co chtěl na ní, vše mu dala bez váhání,
jakmile jen na ní šáhnul, jakoby jí bičem žahnul,
nejedla a nepila, tak moc jí láska trápila.
Nic netrvá nikdy věčně, ani láska k jedný slečně,
jednou, když se z rande ulil, přistihla ho, jak se tulil,
přistihla ho za vratama, jak se tulil s děvčatama,
velice se naštvala a takto jemu napsala.
Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej, a neměj na mě zlost,
to je tím, žes ten mladej květ, jen tak pro radost, krutě utrhnul, a zničil mou mladost.
Louka zelená, kdes mě míval rád, je posečená, škoda nastokrát,
podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej a neměj na mě zlost.
Louka zelená, kdes mě míval rád, je posečená, škoda nastokrát,
podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej a neměj na mě zlost.
Jak ten pán ten dopis přečet, začal hned jak děcko brečet,
a že to byl čupr bloňďák, sed a napsal korespoňďák,
dej si holka, dej si majzla, Tys mi srdce, z těla čmazjla,
nepřídeš-li ve středu, tak just si něco provedu.
Šest vagónů ten den jelo, přes to jeho mladý tělo,
když tam potom komis zašla, sotva půlku z něho našla,
když tu půlku nesli domů, pozvali tu pannu k tomu,
a ta panna urputná, pronesla slova ukrutná.
Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, já Tě vidim půl, a mám Tě víc než dost,
to je tím, žes ten mladej květ, jen tak pro radost, krutě utrhnul, a zničil mou mladost.
Snížek napadal, na tu cestičku, cos mě vodíval, po ní k lesíčku,
podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.
Snížek napadal, na tu cestičku, cos mě vodíval, po ní k lesíčku,
podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.
* Bylo to jedenkrát v neděli, tatínek s maminkou odjeli,
pršelo, hřímalo, blejskalo, a mě se samotnej stejskalo,
pršelo, hřímalo, blejskalo, a mě se samotnej stejskalo.
Přišel k nám pod okna dudáček, byl celej promoklej chudáček,
celej se chudinka třás zimou, já jsem ho přikryla peřinou,
celej se chudinka třás zimou, já jsem ho přikryla peřinou.
A potom za malou chviličku, chtěl na mě dudáček hubičku,
když ji dostal, tak si zavýskal, a pak si na dudy zapískal,
když ji dostal, tak si zavýskal, a pak si na dudy zapískal.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dudáček".
Byly hody byly, hodová neděla,
moja frajárečka, moja frajárečka, doma si seděla,
moja frajárečka, moja frajárečka, doma si seděla.
Nechcu já Tě vidět, neptaj sa mňa na nic,
když sis našel jinú, když sis našel jinú, běž si do Brumovic,
když sis našel jinú, když sis našel jinú, běž si do Brumovic.
Cikán
VIZ "Noc je krásná, noc je tichá, na horách i na dolině".
Cikánko Ty krásná, cikánko malá
VIZ "Stíny lesa tajemné nad tábořištěm sní".
* ? Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, cikánek ještě více,
cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, cikánek ještě více.
Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, a dluhú ještě více,
cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, a dluhú ještě více.
Cikánská búda horí, pod ňou sa cikán modlí, od rána do večera, aby mu nezhorela,
cikánská búda horí, pod ňou sa cikán modlí, od rána do večera, aby mu nezhorela.
Co dělá Kača, co dělá Kača, v trávě zelenej, v trávě zelenej.
Vije pérečko, vije pérečko, z růže červenej, z růže červenej.
Až ho uvije, až ho uvije, komu že ho dá, komu že ho dá.
Tobě šohajku, Tobě šohajku, že Ťa ráda má, že Ťa ráda má.
** Co je to za děvčátko, s modrýma očima,
přivezlo nám včera do mlýna, dvě míry ječmena,
přivezlo nám včera do mlýna, dvě míry ječmena.
Prosila mlynáře, aby jí ho semlel,
že mu dá za každou mírčičku, slaďoučkou hubičku,
že mu dá za každou mírčičku, slaďoučkou hubičku.
Mlynáři, ach mlynáři, vy chlapci veselí,
ptám se vás, zda-li jste nenašli, můj věnec zelený,
ptám se vás, zda-li jste nenašli, můj věnec zelený.
My jsme ho nenašli, my jsme ho viděli,
Tvůj věnec překrásně zelený, plave po Dunaji,
Tvůj věnec překrásně zelený, plave po Dunaji.
Mlynáři, ach mlynáři, na vory sedejte,
můj věnec překrásně zelený, po vodě hledejte,
můj věnec překrásně zelený, po vodě hledejte.
Kdyby jsme zapřáhli, čtyři páry koní,
Tvůj věnec překrásně zelený, nikdo nedohoní,
Tvůj věnec překrásně zelený, nikdo nedohoní.
VIZ TÉŽ "Ej, volari, volari, kde ste volky pásli".
VIZ TÉŽ "Valaši, Valaši, kde ste ovce pásli".
* Co je to za hora, hora bez javora,
co je to za dívča, keď nemá frajíra, co je to za dívča, keď nemá frajíra.
Keď nemá frajíra, nemá ani reči,
nemajú proč plakat, její černé oči, nemajú proč plakat, její černé oči.
Javorová loďka, dubové vesélko,
prevez ňa má milá, pres malé jazérko, prevez ňa má milá, pres malé jazérko.
Já Ťa neprevezu, já sa vody bójím,
nechoď k nám šohajku, já o Ťa nestojím, nechoď k nám šohajku, já o Ťa nestojím.
Co sa ně na mojej ženě lúbí, peníze propila, bosky chodí,
sukňu má v hospodě zastavenú, aj, Bože, rozbože, zle je se mnú, zle je se mnú,
sukňu má v hospodě zastavenú, aj, Bože, rozbože, zle je se mnú, zle je se mnú.
Keď idě k muzice, natrojí sa, uvidí šohajka, zasměje sa,
natrhá si kvíťa barjakého, uvije věneček pre milého, pre milého,
natrhá si kvíťa barjakého, uvije věneček pre milého, pre milého.
*** ? Co sa to, šupoce, za tú stodolú, co sa to, šupoce, za tú stodolú,
šohajove koně, šohajove koně, šohajove koně, vody hledajú,
šohajove koně, šohajove koně, šohajove koně, vody hledajú.
Nemajú, nemajú, chtělo sa jim pit, nemajú, nemajú, chtělo sa jim pit,
mosela šenkérka, mosela šenkérka, mosela šenkérka, pro vínečko jít,
mosela šenkérka, mosela šenkérka, mosela šenkérka, pro vínečko jít.
Špatný si, synečku, špatný hospodář, špatný si, synečku, špatný hospodář,
že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, vody nepodáš,
že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, vody nepodáš.
Špatná si, dceréčko, špatná kuchařka, špatná si, dceréčko, špatná kuchařka,
když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, pálí zásmažka,
když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, pálí zásmažka.
MÍSTO "vody hledajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vody nemajú".
VERZE 1:
* Cos porobil Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle,
že Ťa vezú svázaného v kozle, svázaného v kozle, svázaného v kozle?
Ukradél sem na Myjavě koňa, na Myjavě koňa, na Myjavě koňa,
a včíl ňa ti zprepadenci hoňá, zprepadenci hoňá, zprepadenci hoňá.
Ukradél sem na Myjavě prsten, na Myjavě prsten, na Myjavě prsten,
včíl ňa honí Myjavský purkmister, Myjavský purkmister, Myjavský purkmister.
Ukradél sem na Myjavě ženu, na Myjavě ženu, na Myjavě ženu,
a včíl ňa ti zprepadenci ženú, zprepadenci ženú, zprepadenci ženú.
MÍSTO "zprepadenci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prepadenci" NEBO "propadenci".
VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA:
Urobil sem z tej panenky ženu, z tej panenky ženu, z tej panenky ženu,
a včíl ňa ti zprepadenci ženú, zprepadenci ženú, zprepadenci ženú.
Co ta Heľpa, to ta Heĺpa, to je pekné mesto
VIZ "To ta Heľpa, to ta Heĺpa, to je pekné mesto".
* Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má.
Pomyslela sem na sebe, že nebudem žena Těbe, duša má.
Tancuj se mnú, milá moja, však nebudeš žena moja, duša má.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej".
Co to dívča hovoří, hovoří, na synečka svědčí, že on zabil jelena, v javorovej seči.
Nezabil on jelena, ale zabil laňku, co chodila vodu pít, k břeclavskému zámku.
VIZ TÉŽ "Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa nosí".
* Co to máš, má milá, co to máš za oči, co to máš, má milá, co to máš za oči,
keď sa do nich pozrem, keď sa do nich pozrem, svět se se mnou točí,
keď sa do nich pozrem, keď sa do nich pozrem, svět se so mnou točí.
Ty musíš, má milá, něco na mě vědět, Ty musíš, má milá, něco na mě vědět,
že Tvé černé oči, že Tvé černé oči, nechtěj na mě hledět,
že Tvé černé oči, že Tvé černé oči, nechtěj na mě hledět.
Co bych já, můj milý, na Tebe věděla, co bych já, můj milý, na Tebe věděla,
že jsi k nám chodíval, se mnou se vodíval, každý den z večera,
že jsi k nám chodíval, se mnou se vodíval, každý den z večera.
Každý den z večera, když sluníčko zašlo, každý den z večera, když sluníčko zašlo,
za hory, za doly, za hory, za doly, za to černé mračno,
za hory, za doly, za hory, za doly, za to černé mračno.
Za hory, za doly, za ty černé lesy, za hory, za doly, za ty černé lesy,
kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy,
kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy.
Moje mladé časy, neužily krásy, moje mladé časy, neužily krásy,
moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa,
moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa.
Ještě se ten kámen, ve vodě obrátí, ještě se ten kámen, ve vodě obrátí,
ale moje mládí, ale moje mládí, to se nenavrátí,
ale moje mládí, ale moje mládí, to se nenavrátí.
* Což se mně, má milá, hezká zdáš, budeš-li tak hezká, až se vdáš?
Ještě hezčejší, můj nejmilejší, vem si mě, vem si mě, uhlídáš,
ještě hezčejší, můj nejmilejší, vem si mě, vem si mě, uhlídáš.
Což se mně, má milá, hezká zdáš, copak Ti máti dá, až se vdáš?
Krávu s telátkem, ovci s jehnátkem, strakatou slepičku s kuřátkem,
krávu s telátkem, ovci s jehnátkem, strakatou slepičku s kuřátkem.
Vem si mě, můj milej, vem, vem, vem, dobrá hospodyňka sem, sem, sem.
Já ráno vstávám, kravičkám dávám, kuželík každej den vypřádám,
já ráno vstávám, kravičkám dávám, kuželík každej den vypřádám.
*** Čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa ně rozsypaly na cestě,
čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa ně rozsypaly na cestě,
kdo vás najde, kdo vás posbírá, já som mala včera večer frajíra,
kdo vás najde, kdo vás posbírá, já som mala včera večer frajíra.
Bol to frajír malovaný jak růža, toho bych si vyvolila za muža,
bol to frajír malovaný jak růža, toho bych si vyvolila za muža,
ani bych mu robit nedala, enem ako růžu bych ho chovala,
ani bych mu robit nedala, enem ako růžu bych ho chovala.
Ako růžu, ako růžu červenů, ja bych bola jeho ženú milenú,
ako růžu, ako růžu červenů, ja bych bola jeho ženú milenú,
já bych bola jeho lilija, a on moja růža, růža červená,
já bych bola jeho lilija, a on moja růža, růža červená.
A keď bych ho, a keď bych ho dostala, pak bych se mu, pak bych se mu vysmála,
a keď bych ho, a keď bych ho dostala, pak bych se mu, pak bych se mu vysmála,
robiť bude a já tancovať, preca já si umím chlapca vychovať,
robiť bude a já tancovať, preca já si umím chlapca vychovať.
Černá vlnka, na bílém beránku, černá vlnka, na bílém beránku,
aj kady sa túláš, aj kady sa túláš, černooký Janku,
aj kady sa túláš, aj kady sa túláš, černooký Janku.
Já sa túlám, na dalekú cestu, já sa túlám, na dalekú cestu,
idu sobě hledat, idu sobě hledat, bohatú nevěstu,
idu sobě hledat, idu sobě hledat, bohatú nevěstu.
Ludia pravjá, že mi ju nedajú, ludia pravjá, že mi ju nedajú,
aj dajú, aj dajú, aj ešče přidajú, na mú věru dajú,
aj dajú, aj dajú, aj ešče přidajú, na mú věru dajú.
*** Černé oči jděte spát, černé oči jděte spát,
však musíte ráno vstát, však musíte ráno vstát.
Ráno ráno raníčko, ráno ráno raníčko,
dřív než vyjde sluníčko, dřív než vyjde sluníčko.
Sluníčko už vychází, sluníčko už vychází,
má milá se prochází, má milá se prochází.
Prochází se po rynku, prochází se po rynku,
nese chlapcům novinku, nese chlapcům novinku.
Novinečku takovou, novinečku takovou,
že na vojnu verbujou, že na vojnu verbujou.
Když verbujou budou brát, když verbujou budou brát,
škoda chlapců nastokrát, škoda chlapců nastokrát.
Černohorský kostelíček, kolem něho černý les,
černohorský kostelíček, kolem něho černý les,
až já kolem půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes,
až já kolem půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes.
A on jede, jede, jede, na svém vraném koníčku,
a on jede, jede, jede, na svém vraném koníčku,
vesele si zpívá, a přitom připíná, na levý bok šavličku,
vesele si zpívá, a přitom připíná, na levý bok šavličku.
Černý cikán
VIZ "Noc je krásná, noc je tichá, na horách i na dolině".
* Červená, modrá fiala, fiala,
kdes jí má milá trhala, trhala, kdes jí má milá trhala.
Trhala jsem jí v zahrádce, v zahrádce,
zabolelo mě mé srdce, mé srdce, zabolelo mě mé srdce.
Proč by Tě srdce bolelo, bolelo,
když už máš chlapce jinýho, jinýho, když už máš chlapce jinýho.
** Červená růžičko, proč se nerozvíjíš,
červená růžičko, proč se nerozvíjíš,
proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám nechodíš,
proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám nechodíš.
Já bych k vám rád chodil, Ty by si plakala,
já bych k vám rád chodil, Ty by si plakala,
červeným šátečkem, s bílým okraječkem, slzy utírala,
červeným šátečkem, s bílým okraječkem, slzy utírala.
Proč bych já plakala, když mě nic nebolí,
proč bych já plakala, když mě nic nebolí,
milovali sme se, milovali sme se, jako dva holubi,
milovali sme se, milovali sme se, jako dva holubi.
VERZE 1:
** Červené jablčko, na dlani mám, komu ťa jablčko, komu ťa dám,
a ja Ťa, Janíčko, veľmi milujem, ja Ti to jabĺčko z lásky darujem,
a ja Ťa, Janíčko, veľmi milujem, ja Ti to jabĺčko z lásky darujem.
Krájajtě mně, mamko, drobný šalát, lebo ja nemôžem, v noci spávať,
len malú chvíľočku na svitaní, keď milý zanechá milovaní,
len malú chvíľočku na svitaní, keď milý zanechá milovaní.
VERZE 2:
** Červené jabĺčko, v oblôčku mám, koho rada vidím, tomu ho dám,
a ja Ťa, môj milý, veľmi milujem, ja Ti to jabĺčko z lásky darujem,
a ja Ťa, môj milý, veľmi milujem, ja Ti to jabĺčko z lásky darujem.
Krájajtě mně, mamko, drobný šalát, lebo ja nemôžem, v noci spávať,
len malú chvíľočku na svitaní, keď milý zanechá milovaní,
len malú chvíľočku na svitaní, keď milý zanechá milovaní.
Doziera, preziera, ten žltý klas, z ďaleka počujem, lastovičí hlas,
poď že sem, poď že sem, lastovička, zvaľ sa mi na pleco, má dušička,
poď že sem, poď že sem, lastovička, zvaľ sa mi na pleco, má dušička.
Čo si si, má milá, pomyslela, keď si sa mi na, plece zvalila,
já som si myslela, že ja nežiem, že sa ja od Teba, odoberiem,
já som si myslela, že ja nežiem, že sa ja od Teba, odoberiem.
Červené jablíčka nejsú trvazlivé, nejsú trvazlivé,
ty naše galánky nejsú spravedlivé, nejsú spravedlivé.
A dyž my k nim přídem, do očí sa smějú, do očí sa smějú,
a dyž pryč odejdem, hned iné milujú, hned iné milujú.
** Červený šátečku, kolem se toč, kolem se toč, kolem se toč,
má milá se hněvá, já nevím proč, já nevím proč, já nevím proč.
Trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka,
trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka.
Když jsem si v potoce ruce myla, ruce myla, ruce myla,
šátek jsem do vody upustila, upustila, upustila.
Trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka,
trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka.
* Čie že sú to koně, čie že sú to koně, ve dvore,
ja že s nima žiaden, ja že s nima žiaden, neore?
Čie by to byly, čie že by to byly, moje sú,
oni ma k mej milej, holuběnce sivej, donesú,
čie by to byly, čie že by to byly, moje sú,
oni ma k mej milej, holuběnce sivej, donesú,
Hop koníčky moje, hop koníčky moje, do skoku,
buděm ležat milej, holuběnce sivej, pri boku.
Něbuděm sa, něbuděm sa modlit, otčenáš,
hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš,
něbuděm sa, něbuděm sa modlit otčenáš,
hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš.
Tancovala by som, tancovala by som, sama som,
kup mi, milý, čižmy, kup mi, milý čižmy, bosá som.
Aj keď mi tie čižmy, aj keď mi tie čižmy někúpíš,
něbuděm Ťa bozkat, něbuděm s Tebú spať, uvidíš,
aj keď mi tie čižmy, aj keď mi tie čižmy nekúpíš,
něbuděm Ťa bozkat, něbuděm s Tebú spať, uvidíš.
VIZ TÉŽ "Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore", JINÁ MELODIE.
* Čí sú hode, naše hode, pojďme stará do hospode, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Leze Francek podle meze, košula mu z gati leze, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Anča za ním poskakuje, kušulu mu zastrkuje, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Ančo za ním neposkakuj, košulu mu nezastrkuj, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Išla Anča do hospode, podívat se na te hode, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Když tu máju nakládali, čtyři voze polámali, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Opatovská hlavní stárka, nevšímá si svýho stárka, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
Opatovský hlavní stárek, nehledí si svojich stárek, hojajá hojája hojaja ja.
Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja.
** Čí to húsky na tej vodě, oni túža po slobodě,
ve dne v noci gagotajú, mně smutnému spát nedajú,
ve dne v noci gagotajú, mně smutnému spát nedajú.
Nad Myjavú vyšla hvězda, jedna tmavá druhá světlá,
a ty tmavá, rozjasni sa, moja milá, rozmysli sa,
a ty tmavá, rozjasni sa, moja milá, rozmysli sa.
** Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore, ja že s nima žáden, neore, neore,
čí že by to byly, moje sú, však mě za mú milú donesú, však mě za mú milú donesú.
Na kopečku stála, plakala, plakala, Jezu, Jezu, Marja, volala, volala,
Jezu, Jezu, Marja, jemine, bude-li to chlapec nebo ne, bude-li to chlapec nebo ne.
Bude-li to chlapec, bude švec, bude švec, bude robit čižmy, na tanec, na tanec,
bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já.
Bude li to chlapec, bude pán, bude pán, bude on na vojně, kapitán, kapitán,
bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já.
VIZ TÉŽ "Čie že sú to koně, čie že sú to koně, ve dvore", JINÁ MELODIE.
Čos to milá, čos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má
VIZ "Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má".
Čože je to za prekrásne vtáča, čo po dvore farárovom kráča,
škoda ho, že si svoje nôžky, škoda ho, že si svoje nôžky,
škoda ho, že si svoje nôžky, do vodičky zmáča,
škoda ho, že si svoje nôžky, škoda ho, že si svoje nôžky,
škoda ho, že si svoje nôžky, do vodičky zmáča.
A keby to vtáča bolo moje, kúpil by mu na čižmičky dvoje,
jedny nám, druhé iným k vôli, aby nás ľudia nesúdili,
aby nás ľudia nesúdili, že sa radi máme,
jedny nám, druhé iným k vôli, aby nás ľudia nesúdili,
aby nás ľudia nesúdili, že sa radi máme.
* ? Čtyři koně ve dvoře, žádnej s nima neoře, tralálalala, tralálalala, žádnej s nima neoře.
Oře s nima Pepíček, má na stranu klobouček,
tralálalala, tralálalala, má na stranu klobouček.
Až to pole doorá, na Aničku zavolá, tralálalala, tralálalala, na Aničku zavolá.
** Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní, ty mě povezou, rovnou za Tebou,
čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nehoní, až za naší zahradou, prásknu bičem nad hlavou.
VIZ TÉŽ "Já mám panenku, za horama, cesta je dlouhá k ní".
Daj ně, Bože, synka, co na husle brinká, abych sa napila červeného vínka.
Daj ně, Bože, ten dar, co sa ně v noci zdál, malovaný šohaj pod našim oknem stál.
Daj ně, Bože, ten dar, darem darovaný, co by sa ně dostal šohaj malovaný.
Malovaný synek, bylo mu Martínek, a on ňa pripravil o zelený vínek.
* Daleko, široko, u tých Nových Zámkú, stavajú tam věžu, ze samých šohajkú.
Mojeho milého, na sam vršek dali, zlatú makovienku, z něho udělali.
Z rána makověnka, na sam vršku stojí, moja frajárenka, vydávat sa strojí.
Darmo na mňa, milá, darmo na mňa myslíš, darmo na mňa, milá, darmo na mňa myslíš,
na vojnu Ťa dajú, mňa druhým vydajú, však uvidíš,
na vojnu Ťa dajú, mňa druhým vydajú, však uvidíš.
Až já budu, milá, na koníčka sedat, až já budu, milá, na koníčka sedat,
šavlénka zazvoní, srdce Ťa zabolí, budeš plakat,
šavlénka zazvoní, srdce Ťa zabolí, budeš plakat.
** Děvčata z pohraničí, ty milujou jen to fičí,
děvčata z pohraničí, ty milujou jen to fičí,
jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu,
čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči,
jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu,
čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči.
Děvčata z Rakovníka, ty milujou za doutníka,
děvčata z Rakovníka, ty milujou za doutníka,
jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu,
čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči,
jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu,
čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči.
NA MÍSTO "z pohraničí", "z Rakovníka" APOD.
JE MOŽNO DOSADIT VAŠE MĚSTO, OBEC ČI MÍSTO A
UPRAVIT PODLE TOHO TAKÉ "ty milujou ...".
* Děvčátko z kolonie, úsměv Tvůj kouzelný je,
Tvoje černá očka věrná, upřímnou láskou září, Tebe chci vést k oltáři, Tys jediná moje.
Děvčátko z kolonie, úsměv Tvůj kouzelný je,
Tvoje černá očka věrná, upřímnou láskou září, Tebe chci vést k oltáři, děvčátko z kolonie.
* Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa od malúčka,
ja ještě Ťa kolébali, už Ťa za mňa slubovali,
ja ještě Ťa kolébali, už Ťa za mňa slubovali.
Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa od malúčka,
od malúčka až do teraz, bozkaj, bozkaj, ma eště raz,
od malúčka až do teraz, bozkaj, bozkaj, ma eště raz.
Dívča, dívča, bielý anjel, kde já Tebja večer najdem,
najdeš Ty mňa v zahrádečce, pod jabloňkú na lavečce,
najdeš Ty mňa v zahrádečce, pod jabloňkú na lavečce.
Dívča, dívča, bělej tvári, čo tu hladáš u oltári,
hladám Tebja šohajíčka, bo som Tvoja frajérečka,
hladám Tebja šohajíčka, bo som Tvoja frajérečka.
Dívenko má, panenko modrooká
VIZ "Pěkná je cestička k vám, po ní se hezky chodí".
*** Dneska, muziko staročeská, musíš pěkně hrát,
v roce, je posvícení přece, jenom jedenkrát.
Ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zlobí,
tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská,
ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zlobí,
tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská.
VIZ TÉŽ "Když kapela, spustí z vesela, každému rázem srdce poskočí".
* Dnes naposled, pojď jen ke mě blíž, jak rád Tě děvče mám, Ty dobře víš,
dnes naposled, mou lásku mi dej, pak na mě holčičko, holčičko jen vzpomínej.
VIZ TÉŽ "Zítra ráno, ráno raníčko, dříve nežli vyjde sluníčko".
VERZE 1:
*** ? Dobrú noc, má milá, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, sladké sny,
dobrú noc, dobre spi, něch sa Ti, snívajú, sladké sny,
dobrú noc, dobre spi, něch sa Ti, snívajú, sladké sny.
Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je Ti, sám Pán Bůh, na pomoc,
dobrú noc, dobre spi, něch sa Ti, snívajú, o mně sny,
dobrú noc, dobre spi, něch sa Ti, snívajú, o mně sny.
Něch sa Ti, sní milá, taký sen, že já Tebja, verně, milujem,
že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem,
že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem.
VERZE 2:
*** ? Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je Ti, sám Pán Bůh, na pomoc,
dobrú noc, dobre spi, něch sa Ti, snívajú, sladké sny,
dobrú noc, dobre spi, něch sa Ti, snívajú, sladké sny.
Něch sa Ti, sní milá, taký sen, že já Tebja, verně, milujem,
že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem,
že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem.
* Dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju,
dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju.
Ty jsi jak ta holubička bílá, pojď a doprovoď mě moja milá,
dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju,
Ty jsi jak ta holubička bílá, pojď a doprovoď mě moja milá,
dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju.
* Dobrý večer, frajárečko, dobrý večer frajárečko,
zranilas mně mé srdéčko, zranilas mně mé srdéčko.
Slubovalas lásku věrnú, slubovalas lásku věrnú,
a včíl budeš vdanú ženú, a včíl budeš vdanú ženú.
Nehněvaj sa, Ty milý můj, nehněvaj, sa Ty milý můj,
vrať sa zpátky za zbojníčka, sám Pán Bůh Ťa tam opatruj.
VERZE 1:
* Dobrý večer Vám, paní šenkérka, či tu něbola, moja frajárka, moja frajárka.
Ej, bola, bola, u dverí stála, chcela tancovat, ale sa bála, ale sa bála.
Kebych já věděl, kdo s ňú tancoval, veru bych sa s ním, do krvi zrúbal, do krvi zrúbal.
Neslobodno je, do krvi rúbat, kdo ráz v krčmě je, može tancovat, može tancovat.
VERZE 2:
* Dobrý večer vám, pani krčmárka, či tu nebola, moja frajerka, frajerka.
Ej, bola, bola, za dvermi stála, chcela tancovať, ale sa bála, ej bála.
Keby ja vedel, kto s ňou tancoval, veru by som ho, do krvi rúbal, ej rúbal.
Ja by ho rúbal, ostrou sekerou, kto by tancoval, s mojou frajerkou, frajerkou.
Dobře tu bývalo, dobře tu bude
VIZ "Viděl sem já malérečky malovat".
Dojdi dívča k nám, namlúvání mám, dojdi dívča k nám, namlúvání mám,
růžičku pěknú, huběnku sladkú, aj srdce Ti dám,
růžičku pěknú, huběnku sladkú, aj srdce Ti dám.
Dívča nedošlo, k druhému zašlo, dívča nedošlo, k druhému zašlo,
růžičko neschni, srdce neteskni, sám si zavýskni,
růžičko neschni, srdce neteskni, sám si zavýskni.
Když Ty mňa nechceš, dělaj si jak chceš, když Ty mňa nechceš, dělaj si jak chceš,
růžičku pěknú, huběnku sladkú, druhej doneseš,
růžičku pěknú, huběnku sladkú, druhej doneseš.
Druhá dívčina, bílá lálija, druhá dívčina, bílá lálija,
růžičku vzala, huběnku dala, ta bude moja,
růžičku vzala, huběnku dala, ta bude moja.
* Dojdi dneskaj večer za mnú k nám, už Ťa dávno vyhlédám,
já Ti za klobúček pérko dám, dlúho už ho skovávám.
Až Ty dojdeš, můj milý k nám, uvidíš, jak ráda Ťa mám,
dám Ti za klobúček pérečko, vínečkem Ťa přivítám,
až Ty dojdeš, můj milý k nám, uvidíš, jak ráda Ťa mám,
dám Ti za klobúček pérečko, vínečkem Ťa přivítám.
Dojdi, dovedeš aj muziku, aby všeci věděli,
že si mňa od našich odvedeš, o hodovej neděli.
Dobře víš, jak ráda Ťa mám, své srdéčko, z lásky Ti dám,
dojdi k našemu aj s muzikú, já Ti svoju lásku dám,
dobře víš, jak ráda Ťa mám, své srdéčko, z lásky Ti dám,
dojdi k našemu aj s muzikú, já Ti svoju lásku dám.
Dojdi Ty, šohajku, zrána k nám, uvidíš, co já dělávám
VIZ "Prídi Ty, šohajku, zrána k nám, uvidíš, co já dělávám".
* Dokolečka dokola, hlava se mi točí, když se v kole zadívám, do Tvých modrých očí,
Ty jsi jak ta růžička, v našem sadě vzkvetlá, a to moje srdéčko, docela jsi spletla.
*** Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec, do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec,
měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho,
měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela,
měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho,
měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela.
Myslivec čekal na srnce a tiše šuměl les, myslivec čekal na srnce a tiše šuměl les,
do trávy rosa padala, a dívenka mu šeptala, miláčku,
spolu pak hájem chodili, do rána bílého,
do trávy rosa padala, a dívenka mu šeptala, miláčku,
spolu pak hájem chodili, do rána bílého.
* Dolina, dolina, aká si mi dlhá, dolina, dolina, aká si mi dlhá,
akože ťa prejděm, cária, keď ma nôžky bolia,
akože ťa prejděm, cária, keď ma nôžky bolia.
Nôžky ma něbolia, bolí ma hlavička, nôžky ma něbolia, bolí ma hlavička,
pre Těba Anička, cária, sivá holubička,
pre Těba Anička, cária, sivá holubička.
Poslali ma orať, nedali mi biča, poslali ma orať, nedali mi biča,
miesto pohoniča, cária, poslali mi dievča,
miesto pohoniča, cária, poslali mi dievča.
Dievča poháňalo, pokoja nedalo, dievča poháňalo, pokoja nedalo,
za každou brázdičkou, cária, hubičku mi dalo,
za každou brázdičkou, cária, hubičku mi dalo.
Strela Ti do duše, ako to poháňaš, strela Ti do duše, ako to poháňaš,
keď Ty moje volky, cária, z brázdy von vyháňaš,
keď Ty moje volky, cária, z brázdy von vyháňaš.
Dievča umieralo, eště sa pýtalo, dievča umieralo, eště sa pýtalo,
či na druhom svete, cária, mládenci budete,
či na druhom svete, cária, mládenci budete.
Budeme, budeme, sivá holubička, budeme, budeme, sivá holubička,
budeme bozkávať, cária, Tvoje bledé líčka,
budeme bozkávať, cária, Tvoje bledé líčka.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY,
TJ. VYNECHÁVÁ SE ZÁVĚR, POČÍNAJÍC "Strela Ti do duše, ako to poháňaš".
Dolina, dolina, dolina, po ní sa precházá má milá,
hore dolinečkú, trhá zelinečku, pro moju bolavú hlavičku.
* Dolina, dolina, dolinečka, pěkná je, pěkná je, frajárečka.
Kdybych došel dneskaj večer pod okénečko, slúbí mně, slúbí mně, své srdéčko,
kdybych došel dneskaj večer pod okénečko, slúbí mně, slúbí mně, své srdéčko.
Dědina, dědina, dědinečka, smutná je, smutná je, frajárečka.
Že sem našel iné dívča, aj to pěknější, které je, které je upřímnější,
že sem našel iné dívča, aj to pěknější, které je, které je upřímnější.
* Dolina, dolina, kamenný chodníček, dolina, dolina, kamenný chodníček,
kdě je naša verná láska, švarný šohajíček, kdě je naša verná láska, švarný šohajíček.
Šohajova láska, a moja sloboda, šohajova láska, a moja sloboda,
naše verné milování, jako v koši voda, naše verné milování, jako v koši voda.
Dolina, dolina, veselá novina,
došel šohajek, došel šohajek, do našeho mlýna,
došel šohajek, došel šohajek, do našeho mlýna.
Do našeho mlýna, sedel na lavečku,
už budu Tvoja, už budu Tvoja, švarný šohajíčku,
už budu Tvoja, už budu Tvoja, švarný šohajíčku.
Budu Tvojú ženú, dobrú hospodyňú,
už nás mamička, už nás mamička, nikdá nerozvedú,
už nás mamička, už nás mamička, nikdá nerozvedú.
*** Do posledního dechu, chtěli jsme spolu jít, bez jediného vzdechu, pro sebe tiše žít,
a přec o lásce naší, nesmíme světu říct, žes byla mou nejdražší, vím jen já a nikdo víc.
Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme, pár slůvek tichých zašeptám,
snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme, dál půjdem cestou každý sám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám,
marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám.
VIZ TÉŽ "Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme".
* Do práce mladý horník kráčí, po boku dívku, jenž má rád,
ona ho k šachtě doprovází, růžičku dává za kabát,
ona ho k šachtě doprovází, růžičku dává za kabát.
Vem si tu růži, ta je z lásky, bude Tě chránit pod zemí,
miláčka svého vroucně líbá, a tiše prosí, vrať se mi,
miláčka svého vroucně líbá, a tiše prosí, vrať se mi.
A osud nepřál jejich lásce, sen tichý navždy se stratil,
a mladý horník ke své milé, se už nikdy víc nevrátil,
a mladý horník ke své milé, se už nikdy víc nevrátil.
Když vynášeli tělo bílé, na nebi zhasla hvězdička,
a v jeho ruce uvadala, od milé bílá růžička,
a v jeho ruce uvadala, od milé bílá růžička.
Černá zem náruč rozevírá, na rakev květy padají,
a všichni jeho kamarádi, hornickou píseň zpívají,
a všichni jeho kamarádi, hornickou píseň zpívají.
Sbohem buď drahý kamaráde, co osud vzal to nevrátí,
my vzpomínku Ti zachováme, žes dal svůj život za práci,
my vzpomínku Ti zachováme, žes dal svůj život za práci.
* ? Do Tvojich rúk som vkladal najkrajšie nádeje,
veril som, že raz cestou žitia spolu pôjdeme,
něsmieš však preto smútiť, nauč sa vždy len smiať,
veď je to jedno, prv či neskôr, predsa zbohom dať.
Nečakaj ma už nikdy, moje dievčatko zaľúbené,
i keď sme si tak zvykli, možno zabudněme.
Miesto mňa iný príde, zahľadí sa do Tvojich očí,
Tvoje srdce ho prijme, jednej hravej noci,
potom Ti nahradí, najdrahší sľub a môj dar,
rozkvitnú záhrady, večná bude naša jar.
Nečakaj ma už nikdy, moje dievčatko zaľúbené,
s úsmevom sme sa zišli, aj sa rozídeme.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Nečakaj ma už nikdy".
* Dozrávajú, červené jahody, povedz milá, kto za Těbú chodí,
povedz milá, duša moja, ej, kdo za Tebú chodí.
Chodí za mnú, dve červené líčka, vrezali sa, do mojho srdéčka,
vrezali sa, duša moja, ej, do mojho srdéčka.
Vrezali sa, už sa nevyrežú, od lubosti, ani sa němožú,
od lubosti, duša moja, ej, ani sa nemožú.
Lubosť lubosť, na svete panuje, kdo má milú, tak si ju šanuje,
kdo má milú, duša moja, ej, tak si ju šanuje.
Mal som ženu, já ju nemiloval, zomrela mi, já ju nebanoval,
zomrela mi, duša moja, ej, já ju nebanoval.
Dudáček
VIZ "Bylo to jedenkrát v neděli, tatínek s maminkou odjeli".
Dva šátečky mám, jsou bílé jako sníh
VIZ "Počkej, děvčátko moje, nepotrvá to dlouhý čas".
* Dybych já měl, můj ty světe, koně vrané, dyby byly, od kovára, okované.
koně aj s košinú, jel bych tú dědinú, kde přebývá, moje dívča, malované,
koně aj s košinú, jel bych tú dědinú, kde přebývá, moje dívča, malované.
Dyby tys měl, můj šohajku, koníčků pět, nemohla bych, můj ty smutku, v srdéčku mět,
takého šohaja, co pýchu naháňá, co zapomněl, po čem voní, chudobky květ,
takého šohaja, co pýchu naháňá, co zapomněl, po čem voní, chudobky květ.
Dojdi večer, múj šohajku, dojdi za mnú, měj si třeba, múj ty Bože, kapsu prázdnú,
dojdi aj s pěsničkú, s chudobnú voničkú, ukážu Ti, na zahrádce, hvězdu jasnú,
dojdi aj s pěsničkú, s chudobnú voničkú, ukážu Ti, na zahrádce, hvězdu jasnú.
Dybych já věděla, čí sú to koníčky
VIZ "Kdybych já věděla, čí sú to koníčky".
+ Dyby Ťa, synečku, z kameňa křesali, enom nepovídaj, že sme spolem spali.
Dyby Ťa, synečku, čistá voda brala, enom nepovídaj, že sem s Tebú spala.
Dycky sem ríkala, stávaja, lehaja,
abych si dostala, švarného šohaja, abych si dostala, švarného šohaja.
Aby mňa nebíjal, kořalku nepíjal,
tabáček nefajčil, s druhýma netančil, tabáček nefajčil, s druhýma netančil,
A včíl mňa bíjává, kořalku píjává,
tabáček si fajčí, a s druhýma tančí, tabáček si fajčí, a s druhýma tančí.
* Dyž sa buček zeleňá, valach hodně ovec má, dyž sa buček zeleňá, valach hodně ovec má.
Zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně ovec má,
zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně ovec má.
Dyž sa buček zeleňá, valach hodně peněz má, dyž sa buček zeleňá, valach hodně peněz má.
Zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně peněz má,
zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně peněz má.
Dyž sa buček zeleňá, valach peknú ženku má, dyž sa buček zeleňá, valach peknú ženku má.
Zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach peknú ženku má.
zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach peknú ženku má.
Dyž sem byla u maměnky v domě, dyž sem byla u maměnky v domě,
šest mládenců chodívalo ke mně, šest mládenců chodívalo ke mně, hej.
Každého sem pěkně přivítala, každého sem pěkně přivítala,
každému sem podarúnek dala, každému sem podarúnek dala, hej.
Prvnímu dám červenú pentličku, prvnímu dám červenú pentličku,
druhému dám péro za čepičku, druhému dám péro za čepičku, hej.
A třetímu dám na nové šaty, a třetímu dám na nové šaty,
a čtvrtému prsténeček zlatý, a čtvrtému prsténeček zlatý, hej.
A pátému pěkné poležení, a pátému pěkné poležení,
a šestému víneček zelený, a šestému víneček zelený, hej.
Koho sem já měla najradši, koho sem já měla najradši,
dala sem co bylo mně najdražší, dala sem co bylo mně najdražší, hej.
Dyž sem jel k asendě, jel sem pod pérečkem, dyž sem jel k asendě, jel sem pod pérečkem,
dívala sa na mě, milá okénečkem, dívala sa na mě, milá okénečkem.
Nedívej se za mnú, očka Ti vypadnú, nedívej se za mnú, očka Ti vypadnú,
měla ses dívati, dokáď bylas pannú, měla ses dívati, dokáď bylas pannú.
Dokáď bylas pannú, panenkú poctivú, dokáď bylas pannú, panenkú poctivú,
dávali Ti chlapci, gořalenku sladkú, dávali Ti chlapci, gořalenku sladkú.
Gořalenku sladkú a červené víno, gořalenku sladkú a červené víno,
neměla ses vdávat, nebylo Ti pilno, neměla ses vdávat, nebylo Ti pilno.
Dyž sem k vám, má milá, chodíval, dycky ně měsíček svítíval,
zasviť ně, měsíčku, eště dnes, šak ně už svítívat nebudeš.
Zasviť ně na Vaše huménko, s Bohem tu ostávaj, milenko,
s Bohem tu ostávaj, dobre spi, nech sa Ti snívajú o mně sny.
* Dýnom, dánom, na kopečku stála, dýnom, dánom, na mňa pozerala,
dýnom, dánom, nepozeraj na mňa, dýnom, dánom, nepôjdeš Ty za mňa,
dýnom, dánom, nepozeraj na mňa, dýnom, dánom, nepôjdeš Ty za mňa.
Dýnom, dánom, šuhajíčku milý, dýnom, dánom, k večeru sa chýlí,
dýnom, dánom, podaj že mi rúčku, dýnom, dánom, bozkaj na rozlúčku,
dýnom, dánom, podaj že mi rúčku, dýnom, dánom, bozkaj na rozlúčku.
VIZ TÉŽ "Týnom, tánom, na kopečku stála, týnom, tánom, na mňa pozerala".
Ďatelinka v lese, milá rozpomeň se,
jaké je to milovanie, keď Ťa dievča nechce, jaké je to milovanie, keď Ťa dievča nechce.
Keď nechceš, nechaj tak, moje srdce netráp,
dosť si sa ho natrápila, už raz môžeš prestať, dosť si sa ho natrápila, už raz môžeš prestať.
Eště som nevidel, tak dievčatko plakať,
ako ono zaplakalo, keď ma išli lapať, ako ono zaplakalo, keď ma išli lapať.
Nebolo ma doma, stala sa mi škoda,
mal som dievča namluvené, vzala mi ho voda, mal som dievča namluvené, vzala mi ho voda.
* Ej, Brode, Brodečku, na pěkném kopečku, co sem sa nachodil, za svojú dcérečkú,
nachodil, nachodil, noci jsem nablúdil, a našlapal blato, nemrzelo mňa to.
Na tem brodském rynku, kameň na kaménku, nemožu zapomnět, na svú Kateřinku,
na tem brodském rynku, kameň na kameni, nemožu zapomnět, na své potěšení.
VIZ TÉŽ: "Kyjove, Kyjove, ty pekné městečko".
Ej, dívča, dívča, ej, dívča, dívča, v černém damašku, v černém damašku,
neprecházaj sa, neprecházaj sa, po mém salašku, po mém salašku.
Ej, hora, hora, zelená hora,
a z tej horenky, kdosi ma volá, a z tej horenky, kdosi ma volá.
Volá ma, volá, galánka moja,
príď k nám, šohajku, su sama soma, príď k nám, šohajku, su sama soma.
A já něpríděm, není mně možná,
musím napásti do rána koňa, musím napásti do rána koňa.
Koně napasem, drevo dovezem,
už Ťa, má milá, veru nevezmem, už Ťa, má milá, veru nevezmem.
* Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje, ej, horenko, nehoruj, ej, děvenko, nebanuj.
Ej, bežala ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek, za ňú, ej, vyskočil si, na ňu.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Fárom, fárom, pod močárom, dalo dívča, fašančárom".
Ej, hory, hory, hory černé, ej, neraz sem já, prešel pres ně,
ej, neraz sem já nevečeral, ej, když sem za svú milú běžal.
Ej, neraz milá nesnídala, ej, dvérka za mnú zavírala.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Horička zelená, zelenaj sa".
Ej, húska, sivá húska, zaleť do dědiny, zaleť do dědiny, ej, kde má milá bývá.
Ej, přeleť nad krchovem, optaj sa mej milej, optaj sa mej milej, ej, kdy sa sejdem spolem.
Ej, húska zablúdila, krchov přeletěla, krchov přeletěla, ej, milá zapomněla.
VERZE 1:
*** Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá, ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá,
jako voděnka mezi brehama, jako voděnka mezi brehama.
Voda uplyne, láska pomine, voda uplyne, láska pomine,
jak ten kvíteček na rozmarýně, jak ten kvíteček na rozmarýně.
Postavím zámek mezi horama, postavím zámek mezi horama,
buděm tam žiť sám bez milovaňja, buděm tam žiť sám bez milovaňja.
VERZE 2:
*** Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá, jak ta voděnka mezi brehama, studená.
Voda uplyne, láska pomine, jak ten kvíteček na rozmarýně, zeleném.
Ej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce
VIZ "Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce".
** Ej, nad Pálavú, vyšla hvězdička, napoj mně milá, mého koníčka, mého koníčka.
Cože mu dáváš, seno aj oves, pověz mně milá, s kým si spala dnes, s kým si spala dnes.
Spala sem spala, se svú mamičkú, Ty už k nám nechoď, múj šohajíčku, múj šohajíčku.
*** Ej, od Buchlova vietor veje, už tej Kačence pantle bere,
dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer bude začepená,
dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer bude začepená.
Ty jsi Martine strom zelený, Tobě nebylo treba ženy,
Tys mohl chodit po galánkách, jak ten holúbek po hambálkách,
Tys mohl chodit po galánkách, jak ten holúbek po hambálkách.
Ty jsi Kačenko bílá rúža, Tobě nebylo treba muža,
Tys mohla chodit po slobodě, jak ta rybička v bystrej vodě,
Tys mohla chodit po slobodě, jak ta rybička v bystrej vodě.
Ej, padá, padá rosenka, spaly by moje očenka
VIZ "Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka".
Ej, padá, padá rosička, spaly by moje očička
VIZ "Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka", VERZE 4.
* Ej, pole, polečko, zorané, ej, pole, polečko, zorané,
ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, šohajkové koně vrané,
ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, šohajkové koně vrané.
Ej, pole, polečko, široké, ej, pole, polečko, široké,
ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, moje dívča černooké,
ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, moje dívča černooké.
Ej, povídajú ludé, že já smutný bývám, ej, povídajú ludé, že já smutný bývám,
ťažko nebyť smutný, ťažko nebyť smutný, frájárečky nemám.
Ej, býval sem veselý, keď sem milú míval, ej, býval sem veselý, keď sem milú míval,
pod kalinú bílú, pod kalinú bílú, pěsničky jí zpíval.
? Ej, pršalo, bylo tma, nad našú zahrádkú, ej, pršalo, bylo tma, nad našú zahrádkú,
těšili sa pacholci, těšili sa pacholci, mému mariánku,
těšili sa pacholci, těšili sa pacholci, mému mariánku.
Ej, netěšte sa, pacholci, mému mariánku, ej, netěšte sa, pacholci, mému mariánku,
u súsedú vedlejších, majú eště pěknější, modrú fialenku,
u súsedú vedlejších, majú eště pěknější, modrú fialenku.
* Ej, ráno, ráno, skoro býváš, ej, ráno, ráno, skoro býváš,
modré očka, nevyspané, už sa rozednívá, modré očka, nevyspané, už sa rozednívá.
Ej, ráno, ráno, kde sas vzalo, ej, ráno, ráno, kde sas vzalo,
modré očka, nevyspané, už je všecko dávno, modré očka, nevyspané, už je všecko dávno.
+ Ej, starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá,
na myjavském, cintoríčku, tam já budem, ostávat.
Tam já budem, ostávat, muzika mi, bude hrát,
všeci moji, kamaráti, mi tam prídú, zazpievat.
Ej, strakaté volečky, co vy sa ohlédáte, na moju galánečku, ej, však vy ju neznáte.
* Ej, šandári, šandári, vy ste dívča zklamali,
sklamali ste dívča, hoja, hoja, hoj, za štyry tolary, Bože moj.
A keď ste ho sklamali, domů ste ho poslali,
běž děvečko domů, hoja, hoja, hoj, neríjak nikomu, Bože moj.
Dívča domů běžalo, materi povedalo,
mamko mám tolary, hoja, hoja, hod, dali mně šandári, Bože moj.
A keď dali tak dali, šak zadarmo nedali,
dala sem věneček, hoja, hoja hoj, zlatý prsténeček, Bože moj.
* Ej, umrela mi žena, už som vdovec, ej, umrela mi žena, už som vdovec,
dal som ju pochovat, dal som ju pochovat, pod jalovec,
dal som ju pochovat, dal som ju pochovat, pod jalovec.
Ej, kopali jí jamu dvá mládenci, ej, kopali jí jamu dvá mládenci,
nemohli vykopat, nemohli vykopat, do půl noci,
nemohli vykopat, nemohli vykopat, do půl noci.
Ej, vykopali jamu do půl pasa, ej, vykopali jamu do půl pasa,
tady odpočívá, tady odpočívá, moja krása,
tady odpočívá, tady odpočívá, moja krása.
+ Ej, veru nebudem na tej stráni bývat, ej, veru nebudem mladé vínko píjat,
mladé vínko píjat, s děvčatama líhat, ej, veru nebudem na tej stráni bývat,
mladé vínko píjat, s děvčatama líhat, ej, veru nebudem na tej stráni bývat.
Straňanské děvčice, pěkné líčka máte, enem nám povězte, čím sa umýváte.
My sa umýváme, enem jednú v roce, studenú voděnkú, dole na potoce,
my sa umýváme, enem jednú v roce, studenú voděnkú, dole na potoce.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
Ej, volari, volari, kde ste volky pásli,
ztratila sem věneček, který ste ho našli, který ste ho našli.
A my sme ho nenašli, ale sme viděli,
Tvůj věneček zelený, plave po Dunaji, plave po Dunaji.
Kdybys měla, má milá, čtyři páry koní,
Tvůj věneček zelený, žádný nedohoní, žádný nedohoní.
VIZ TÉŽ "Co je to za děvčátko, s modrýma očima".
** Ej, vy páni vy, vy nevíte co nového, já vám to povím,
ej, vy páni vy, vy nevíte co nového, já vám to povím,
ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú,
ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú.
Galánečko má, jsi-li ke mně neuprimná, já sa také dám,
galánečko má, jsi-li ke mně neuprimná, já sa také dám,
dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty, a koňa taky,
dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty, a koňa taky.
Až já budu stát, v širém poli na patroli, príď sa podívat,
až já budu stát, v širém poli na patroli, príď sa podívat,
príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma,
príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma.
MÍSTO "jedním prstem zakývat, alebo dvoma"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "bílým šátkem zamávat, a budeš moja" NEBO
"bílým šátkem zakývat, a mně sbohem dát".
* Ej, zalužické poľo s ružami okolo, ej, zalužické poľo s ružami okolo,
ej, něhodno ku mne prísc, ej, něhodno ku mne prísc,
ej, něhodno ku mne prísc, pocešeně mojo,
ej, něhodno ku mne prísc, ej, něhodno ku mne prísc,
ej, něhodno ku mne prísc, pocešeně mojo.
Ej, pocešeně mojo by ružu zlamalo, ej, pocešeně mojo by ružu zlamalo,
ej, pocešeně mojo, ej, pocešeně mojo,
ej, pocešeně mojo, by me ľubovalo,
ej, pocešeně mojo, ej, pocešeně mojo,
ej, pocešeně mojo, by me ľubovalo.
* Enom jednu maměnku máš, v světě širém, mosíš si ju považovat, dokáď žije.
Jak jedenkrát mamku ztratíš, víc ju ničím nenahradíš,
všecko ztracené máš, všecko ztracené máš.
Za tu lásko, mamko moja, děkujem vám, dokáď ste tu mezi náma, dobře je nám.
Vaše oči aj srdéčko, Vaše ruky aj slovéčko,
nech sú dlúho s náma, nech sú dlúho s náma.
Až jedenkrát vaše oči, mamko zhasnú, ostaneme se vzpomínkú, na Vás krásnú.
Ťažko ste nás vychovala, lásce, pravdě učívala,
mamko, děkujem vám, mamko, děkujem vám.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Poděkování maměnce".
* Ešče byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu,
napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána,
napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána.
Slúžili by naši chlapci na vojně, keby s nima zacházali obstojně,
a že majú kapitána od Prahy, a ten neví, co sú chlapci z Moravy,
a že majú kapitána od Prahy, a ten neví, co sú chlapci z Moravy.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
Ešče já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám
VIZ "Ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám".
VERZE 1:
*** Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím,
potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím,
od večera, do rána, muzika nám, vyhrává,
a já pijem, pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára,
od večera, do rána, muzika nám, vyhrává,
a já pijem, pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára.
Eště si já, eště si já, pohár vínka, vypijem,
potom sa já, potom sa já, o svú milú, pobijem,
potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá,
a my pijme, pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára,
potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá,
a my pijme, pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára.
VERZE 2:
*** Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím,
potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím,
od večera, do rána, muzika nám, vyhrává,
a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára,
od večera, do rána, muzika nám, vyhrává,
a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára.
Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím,
potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím,
potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá,
a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára,
potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá,
a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
Eště sme byli, nad Koryčany, a už sme čuli, jak hudci hráli, hejá, hojá, sa.
Eště sme byli nad Starú Huťú, a už sme čuli, jak hudci hudú, hejá, hojá, sa.
MÍSTO "nad Starú Huťú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nad Starú Turú".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hudci, milí hudci, ej, vy pěkně hrajete".
SMĚS:
Eště sme byli, nad Koryčany, a už sme čuli, jak hudci hráli, hejá, hojá, sa.
Eště sme byli nad Starú Huťú, a už sme čuli, jak hudci hudú, hejá, hojá, sa.
Hudci, milí hudci, ej, vy pěkně hrajete, ale zajtra, Bože, zajtra už nebudete.
Nech zahrajú eště, ej, ty vaše huslenky, veselme sa chlapci, z tej našej sloboděnky.
Pusť mňa mamičko ke hudu, však já tam dlúho nebudu.
Když budú svině ryčati, co já jim, dcero, mám dáti?
Nasyp mamičko žaludú, a nech Ťa dívky nehudú.
Mladosti, mladosti, užil sem Ťa dosti, užil sem ťa dosti, od svej malučkosti.
Volnosti, volnosti, míval som ťa dosti, ale už ťa nemám, ani do půl hrsti.
*** Eště som sa neoženil, už ma žena bije, kúpim já si na jarmarke, tri dubové kyje.
Jedným budem ženu biti, a tým druhým děti, děti, děti, děti,
a s tým tretím kyja, kyjačiskom, pojděm na zálety,
jedným budem ženu biti, a tým druhým děti, děti, děti, děti,
a s tým tretím kyja, kyjačiskom, pojděm na zálety.
Kam Ty zajděš, zajděm aj ja, pojděme do mlýna, opýtáme sa mlynára, co je za novina.
Kolečka se otáčajú, pšenička se mele, mele, mele, mele,
moja milá sa vydáva, pojděm na vesele,
kolečka se otáčajú, pšenička se mele, mele, mele, mele,
moja milá sa vydáva, pojděm na vesele.
MÍSTO "a s tým tretím kyja, kyjačiskom, pojděm na zálety,"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "a s tým tretím kyjačiskom, pojděm na zálety,".
** Eště vínko nevykyslo, chapci pijme ho, eště vínko nevykyslo, chapci pijme ho,
chlapci pijme ho, chlapci pijme ho, chlapci pijme ho, chlapci pijme ho,
až do rána, až do rána, až do rána bílého,
chlapci pijme ho, chlapci pijme ho, chlapci pijme ho, chlapci pijme ho,
až do rána, až do rána, až do rána bílého,
Eště dívča nevyrástlo, chlapci, berme ho, eště dívča nevyrástlo, chlapci, berme ho,
chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho,
budeme s ním tancovati, až do rána bílého,
chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho,
budeme s ním tancovati, až do rána bílého.
Fárom, fárom, pod močárom, dalo dívča, fašančárom,
fašančáre, to sú chlapci, ošidili, dívča v tanci.
* Frajérečky štyry, prečo ste sa bily,
pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily,
pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily.
Frajérečky štyry, pro mňa sa nebijte,
šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete,
šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete.
VIZ TÉŽ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála",
VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly",
VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát".
Frajír, milý frajír, kdes včera večer byl?
Frajárečko moja, u súsedú sem byl, frajárečko moja, u súsedú sem byl.
Co Ti tam, můj milý, co Ti tam říkali?
Frajárečko moja, Tebja mně háňali, frajárečko moja, Tebja mně háňali.
Frajír, milý frajír, cos jim na to říkal?
Frajárečko moja, smutný sem já ostal, frajárečko moja, smutný sem já ostal.
Frajír, milý frajír, eště-li tam půjdeš?
Frajárečko moja, Ty má žena budeš, frajárečko moja, Ty má žena budeš.
Gdo chce pres chotár, dievča milovat, ten musí vediet, ten musí vediet, dobre utěkať.
Ja som utěkal, dievča plakalo, a mamku doma, a mamku doma, srdco bolelo.
** Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves,
jede skrz vesnici, má bílou čepici, generál Loudon jede skrz ves,
jede skrz vesnici, má bílou čepici, generál Loudon jede skrz ves.
Stůj, kdo tam? Patrola. Jaká? Vojenská. Kdo jí vede? Ženská. Jaká? Strakatá (apod.)
Strakatou, strakatou, tu já mám nejradši, strakatou, strakatou, tu já mám rád.
Já jí pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je strakatá, trápí srdce mé,
já jí pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je strakatá, trápí srdce mé.
Dále se zpívá od začátku "Genrál Laudon..." a obměňují se vlastnosti patroly.
** Hajá, hajá, má panenka malá, hajá, hajá, má panenka malá,
otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko malá,
otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko malá.
Hajá, hajá, má panenko hezká, a já, a já, marně čekám dneska,
otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko hezká,
otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko hezká.
* Hajej, můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá, děťátko svý,
hajej, dadej, Ty můj, malej, matička kolíbá, děťátko svý,
hajej, dadej, Ty můj, malej, matička kolíbá, děťátko svý.
Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi, přimhouři maličký, očička svý,
hajej, dadej, Ty můj, malej, přimhouři maličký, očička svý,
hajej, dadej, Ty můj, malej, přimhouři maličký, očička svý.
Hajha husy ze pšenice, hajha husy ze žita,
lepší je ta malá holka, nežli je ta veliká, lepší je ta malá holka, nežli je ta veliká.
Ta malá se sama točí, a ta velká nemůže,
ona čeká na chasníka, až jí chasník pomůže, ona čeká na chasníka, až jí chasník pomůže.
VERZE 1:
* ? Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa, děvčico, nespoléhaj,
budeš-li sa spoléhati, potom budeš banovati.
Chrást, chrást, chrást, zelený chrást, daj ně, Bože, něco ukrást,
lebo koňa, lebo voly, ej, lebo dívča po mej vôli.
VIZ TÉŽ "Hej, háj, hej, háj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj".
VERZE 2:
* ? Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa děvčico, nespoléhaj,
budeš-li sa spoléhati, potom budeš banovati.
* Háj, háj, háj, háj, zelený háj, doma šohajku, doma léhaj,
doma léhaj na lavici, tam kde léhajú pacholíci.
VIZ TÉŽ "Hej, haj, hej, haj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj".
*** Hájku, háječku, hájku zelený, hájku, háječku, hájku zelený,
na mě se hněvá, mý potěšení, na mě se hněvá, mý potěšení.
Na mě se hněvá, příčiny nemá, na mě se hněvá, příčiny nemá,
že sem nepřišel, včera zvečera, že sem nepřišel, včera zvečera.
Včera zvečera, tmavá noc byla, včera zvečera, tmavá noc byla,
já sem se bála, že bych zbloudila, já sem se bála, že bych zbloudila.
Neboj se milá, nejsi tu sama, neboj se milá, nejsi tu sama,
sou tu šífaři, sem tu taky já, sou tu šífaři, sem tu taky já.
Vstávej, má milá, už je den bílý, vstávej, má milá, už je den bílý,
já musím míti, šíf naložený, já musím míti, šíf naložený.
Má milá vstala, snídani dala, má milá vstala, snídani dala,
ještě mě k šífu, doprovodila, ještě mě k šífu, doprovodila.
Na cestu dala, pěknou hubičku, na cestu dala, pěknou hubičku,
bych nezapomněl, na svou holčičku, bych nezapomněl, na svou holčičku.
Pojeď má milá, pojeď Ty s náma, pojeď má milá, pojeď Ty s náma,
sou tu šífaři, sem tu taky já, sou tu šífaři, sem tu taky já.
Když sme přijeli, k prvnímu jezu, když sme přijeli, k prvnímu jezu,
má milá křičí, já tady slezu, má milá křičí, já tady slezu.
Když sme přijeli, až k tej Ratavě, když sme přijeli, až k tej Ratavě,
spadla má milá, dolů po hlavě, spadla má milá, dolů po hlavě.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Vorařská".
OBVYKLE NÁSLEDUJE
"Hejbá se to hejbá, u starýho mlejna, třese se to třese, jako šiška v lese".
** Hejbá se to hejbá, u starýho mlejna, třese se to třese, jako šiška v lese.
* Hej, háj, hej, háj, zelený háj, hej, háj, hej, háj, zelený háj,
doma šohajku, doma šohajku, doma šohajku, doma líhaj,
doma šohajku, doma šohajku, doma šohajku, doma líhaj.
Doma líhaj na lavici, doma líhaj na lavici,
tam kde líhajú, tam kde líhajú, tam kde líhajú, šohajíci,
tam kde líhajú, tam kde líhajú, tam kde líhajú, šohajíci.
Já by, milá, doma líhal, já by, milá, doma líhal,
keby Ťa verně, keby Ťa verně, keby Ťa verně, nemiloval,
keby Ťa verně, keby Ťa verně, keby Ťa verně, nemiloval.
Ale že Ťa verně ľúbim, ale že Ťa verně ľúbim,
preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, chodiť musím,
preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, chodiť musím.
VIZ TÉŽ "Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa děvčico, nespoléhaj".
Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce,
na lúčke, lúčke zeľenej, pri studzinke kamennej,
na lúčke, lúčke zeľenej, pri studzinke kamennej.
Jak pásla, pásla volečky, pomedzi tote hurečky,
prekrásně zpívat začala, na Janíčka volala,
prekrásně zpívat začala, na Janíčka volala.
Ej, Janči, Janči, z tej strany, co Ty si nijakej hany,
tak ráda by še vidzela, jak mě vedeš s kostela,
tak ráda by še vidzela, jak mě vedeš s kostela.
Čijo to koně na dvore, co majú zlaté kantáre,
ej Janči, Janči, Tvoje sú, na vojnu Ťa ponesú,
ej Janči, Janči, Tvoje sú, na vojnu Ťa ponesú.
MÍSTO "Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hej, ľeto, ľeto, horúce".
Hej panímámo, nač tu dceru máte
VIZ "Vy jste na to, panímámo, Vy jste na to zapoměla".
Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká
VIZ "Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh".
** Hledám galánečku, která doma není, hledám galánečku, která doma není,
spíš, anebo nespíš, nebo mě neslyšíš, moje potěšení,
spíš, anebo nespíš, nebo mě neslyšíš, moje potěšení.
A já ještě nespím, já Tě dobře slyším, a já ještě nespím, já Tě dobře slyším,
jenomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím,
jenomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím.
Když mně neotevřeš, otevře mně jiná, když mně neotevřeš, otevře mně jiná,
otevře mně jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska,
otevře mně jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska.
* ? Hněvala sa, moja máti, že já chodím, za děvčaty,
nehněvaj sa, moja stará máti, veď za Těbú, chodievali taky, voľakedy dávno,
nehněvaj sa, moja stará máti, veď za Těbú, chodievali taky, voľakedy dávno.
Starali sa, múj tatíček, co bude piť, múj koníček,
nestaraj sa, múj starý tatíčku, donese mu, vína ve džbánečku, moja frajeročka,
nestaraj sa, múj starý tatíčku, donese mu, vína ve džbánečku, moja frajeročka.
* Hodonínská bažantnica, jaký smutný les, zkázala mně, moja milá, zkázala mně dnes,
zkázala mně, zkázala, že pro mě srdéčka nemá, rozmarýnek, že mně nedá, dvérečka svázala,
zkázala mně, zkázala, že pro mě srdéčka nemá, rozmarýnek, že mně nedá, dvérečka svázala.
Není taká novina zlá, není zklamání, jako když Ťa, ze srdéčka, milá vyhání,
slovéčko když navracá, smutnější novina není, cos mně dala, frajárečko, takého trápení,
slovéčko když navracá, smutnější novina není, cos mně dala, frajárečko, takého trápení.
Rozkvitne nám zahrádečka, aj ten žitný lán, nebudeš má galánečka, já už inú mám,
já od inej cérečky, rozmarýn pěkný si nosím, a pro žádnú falešnicu, trápit sa nemosím,
já od inej cérečky, rozmarýn pěkný si nosím, a pro žádnú falešnicu, trápit sa nemosím.
Hody milé hody, už jsem dohodoval, už sem čtyři noci, doma nenocoval.
Doma nenocoval, koně nepucoval, hody, milé hody, už sem dohodoval.
Hody, milé hody, nadělaly škody, zabili šohajka, hodili do vody.
Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dievča moje,
nebudeš Ty viac tancovat, ani chlapcom rozkazovat.
Na vojnu Ti chlapca vzali, ani sa Ťa nepýtali,
zabolí Ťa slzou lienko, sbohom moja frajerenko.
Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dievča moje,
nebudeš Ty rozkazovat, ani snopy rozvazovat.
VIZ TÉŽ "Vršatínské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje".
* Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce je velká voda, vezme-li Tě bude škoda, holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce je velká voda, vezme-li Tě bude škoda, holka modrooká, nesedávej tam.
Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce se voda točí, podemele Tvoje oči, holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce se voda točí, podemele Tvoje oči, holka modrooká, nesedávej tam.
Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce je hastrmánek, zatahá Tě za copánek, holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce je hastrmánek, zatahá Tě za copánek, holka modrooká, nesedávej tam.
** Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh,
až si zakouřím, tak tě položím, bych tě milovat moh.
Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká, dělej se mnou hezky pomalu,
nejedla jsem, nepila jsem od pondělka, nemám na to náladu.
Povídali, povídali, povídali, povídali, naší Anči, na pavlači, pokrejvači,
jo, povídali, povídali, povídali, povídali, naší Anči, jakpak se tančit má.
* ? Hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, hop hej, cibuličku, cibuličku vezou,
cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou,
cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou,
cibuláři jedou, cibuličku vezou, cibucibucibucibuličku, budou jí prodávat po trojníčku,
cibuláři jedou, cibuličku vezou, cibucibucibucibuličku, budou jí prodávat po trojníčku.
Hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, hop hej, cibuličku, cibuličku vezou,
cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou,
cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou,
cibulička sladká, má panenka hladká, cibucibucibucibuličku, nakrájíme si jí do hrníčka,
cibulička sladká, má panenka hladká, cibucibucibucibuličku, nakrájíme si jí do hrníčka.
Hora hora, dvě doliny, ej, hora hora, dvě doliny, dú děvčata na maliny.
Na maliny slunko svítí, ej, na maliny slunko svítí, na děvčata chasa letí.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú".
Hore dědinú voda běží, hore dědinú voda běží,
u mojej milej kdosi leží, u mojej milej kdosi leží.
Ej, leží, leží, lebo zaspal, ej, leží, leží lebo, zaspal,
ej bodaj bych ho při něj zastal, ej, bodaj bych ho při něj zastal.
Ej, šak já bych ho vyzpovídal, ej, šak já bych ho vyzpovídal,
až by sa na něm kyj ohýbal, až by sa na něm kyj ohýbal.
Ej, kyjem, kyjem, ne palicú, ej, kyjem, kyjem, ne palicú,
aby nechodil za děvčicú, aby nechodil za děvčicú.
Hore potúčky, zelené lúčky,
kdo vás kosiť bude, synek malúčky, kdo vás kosiť bude, synek malúčky.
Synek malúčky, chodí po dvoře,
a on si hořachá, ach Bože Bože, a on si hořachá, ach Bože Bože,
Na novej hoře, syneček oře,
vyoral zelinku, sadiť ju može, vyoral zelinku, sadiť ju može.
Zelinko malá, kdybych Ťa znala,
já by sobě šohajíčka pričarovala, já by sobě šohajíčka pričarovala.
Není jedného a i druhého,
já by sobě vybírala ze sta jedného, já by sobě vybírala ze sta jedného,
** Horička zelená, zelenaj sa, moja milá, premilená, vydávaj sa.
Ja sa vydať môžem, za Teba nepôjdem, za Teba, falošníku, nenazdaj sa,
ja sa vydať môžem, za Teba nepôjdem, za Teba, falošníku, nenazdaj sa.
Esli Ťa, má milá, hlava bolí, najdi si lísteček, javorový,
lísteček z javora, spadol mně do mora, do mora, do mora, do Moravy,
lísteček z javora, spadol mně do mora, do mora, do mora, do Moravy.
Ak Ťa ja, moja milá, nedostanem, vyjdem ja na skalu, dolu spadnem.
Skala je vysoká, voda je hlboká, pre Těba, moja milá, černooká,
skala je vysoká, voda je hlboká, pre Těba, moja milá, černooká.
Ak by Ťa, moja milá, Boh povolal, taký bych Ti pohreb, urobiť dal.
Na zvonoch zazvoniť, na trúbach zatrúbiť, a potom bych sa ja na vojnu bral,
na zvonoch zazvoniť, na trúbach zatrúbiť, a potom bych sa ja na vojnu bral.
*** Horo, horo, vysoká jsi, má panenko, vzdálená jsi,
vzdálená jsi, za horama, vadne láska, mezi náma,
vzdálená jsi, za horama, vadne láska, mezi náma.
Vadne, vadne, až uvadne, není v světě pro mne žádné,
není žádné potěšení, pro mne více k nalezení,
není žádné potěšení, pro mne více k nalezení.
Hory, hory, hory, jasanové hory,
za tema horama, jasnej oheň hoří,
a pri tem ohníčku, je dvanáct zbojníčků,
ten dvanáctý malý, co ho porúbali, jeho kamarádi.
Kamarádi moji, to mně udělejte,
na těch krížných cestách, hrob mně ukopejte,
kdo půjde, pojede, každej si zpomene,
tu leží Janíček, dvanáctej zbojníček,
co nám ukazovál, přes hory chodníček.
Hořela lípa, hořela, panenka pod ní seděla,
jiskřičky na ní padaly, mládenci pro ní plakali,
jiskřičky na ní padaly, mládenci pro ní plakali.
Pročpak vy pro mě pláčete, vždyť nejsem sama na světě,
vždyť nejsem sama jediná, děvčat je plná dědina,
vždyť nejsem sama jediná, děvčat je plná dědina.
Včera mi máti vzkázala, bych si na Tě nemyslela,
že já jsem dívka chudobná, Tvému bohatství nerovná,
že já jsem dívka chudobná, Tvému bohatství nerovná.
Jinou vem sobě miláčku, bys nezarmoutil matičku,
Ty máš bohatství a já cnost, ta mě potrvá na věčnost,
Ty máš bohatství a já cnost, ta mě potrvá na věčnost.
Hospůdko, hospůdko malá
VIZ "Tam na konci města, hospodu najdeš".
* Hovorané, Hovorané, pěkné koně majú,
když jedú přes pole, muziky jim hrajú, když jedú přes pole, muziky jim hrajú.
Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat,
přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat.
Dočkajte vy, frajárečky, muziky už hrajú,
šohajci z Hovoran, koníčky sedlajú, šohajci z Hovoran, koníčky sedlajú.
VIZ TÉŽ "Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané".
* Hovoranský potůček tiše plyne dolů, hovoranský potůček tiše plyne dolů,
proč má zlatá maměnko, proč mám tolik bolu, proč mám tolik bolu,
proč má zlatá maměnko, proč mám tolik bolu, proč mám tolik bolu.
Všichni lidé říkají, že mám zapomenout, všichni lidé říkají, že mám zapomenout,
ale moje srdénko, nechce uposlechnout, nechce uposlechnout,
ale moje srdénko, nechce uposlechnout, nechce uposlechnout.
Zapomenout, zapomnět, řekne se to lehce, zapomenout, zapomnět, řekne se to lehce,
ale moje srdénko, zapomenout nechce, zapomenout nechce,
ale moje srdénko, zapomenout nechce, zapomenout nechce.
Hovoranský potůček tiše plyne dolů, hovoranský potůček tiše plyne dolů,
ten byl svědkem naší lásky, ten byl svědkem bolu, ten byl svědkem bolu,
ten byl svědkem naší lásky, ten byl svědkem bolu, ten byl svědkem bolu.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
* Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu
a proto hrajte, já chci být veselá, když na mě láska má, zapoměla.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jen si dej, seš mladej, jak si dáš, hned zčervenáš".
SMĚS:
* ? Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu
a proto hrajte, já chci být veselá, když na mě láska má, zapoměla.
Jen si dej, seš mladej, jak si dáš, hned zčervenáš,
jen si dej, seš mladej, jak si dáš, hned zčervenáš.
Všude bylo ticho, jako v kostele, jen muzika hrála, hrála vesele,
na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček,
na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček.
Policajt dou, dou, dou, na mě si nepřídou, já sem ta těžká pára, bydlím za vodou,
policajt nechaj mě, já sem v tom nevinně, já sem ta těžká pára, bydlím v Karlíně.
Hrál mladý cikán pod zámkem, hrál dojemně a něžně,
až přišel lokaj s copánkem, a zval ho k paní kněžně,
až přišel lokaj s copánkem, a zval ho k paní kněžně.
Ta kněžna řekla, by šel dál, že hraje krásné písně,
ty písně které vyloudí, zaženou její tísně,
ty písně které vyloudí, zaženou její tísně.
Tam hrával dlouho do noci, až kněžna uzardělá,
hladíc ho ručkou po vlasech, s ním milovat se chtěla,
hladíc ho ručkou po vlasech, s ním milovat se chtěla.
Tu mladý cikán odpoví, to nejde krásná paní,
můj otec ten zde hrávával, a zažil milování,
můj otec ten zde hrávával, a zažil milování.
Byla to vaše máti snad, je to tak zcela jisté,
já přišel ku své sestře hrát, z bratrské lásky čisté,
já přišel ku své sestře hrát, z bratrské lásky čisté.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Mladý cikán".
* Hrály dudy u Pobudy, já jsem je slyšela,
dávali mi kominíka, já jsem ho nechtěla,
a já radši krejčího, to je něco jinšího,
ušije mi šněrovačku ze samýho zlatýho,
a já radši krejčího, to je něco jinšího,
ušije mi šněrovačku ze samýho zlatýho.
Ještě lepší nežli krejčí, dudáček je jako květ,
přijde ke mně, zadudá mně, všichni budou závidět,
zadudej mi trošíčku, mojí milou písničku,
přijdeš-li k nám dneska večer, dám Ti sladkou hubičku,
zadudej mi trošíčku, mojí milou písničku,
přijdeš-li k nám dneska večer, dám Ti sladkou hubičku.
Hrochoťská dolina, veď si rozvlečená, hrochoťská dolina, veď si rozvlečená,
veru ťa neprejděm, ani do večera, veru ťa neprejděm, ani do večera.
Dolina, dolina, na doline ďateľ, dolina, dolina, na doline ďateľ,
veď som si zanahau, frajerku pre mater, veď som si zanahau, frajerku pre mater.
Dolina, dolina, dolinočka úzka, dolina, dolina, dolinočka úzka,
mal som frajeročku, volala sa Zuzka, mal som frajeročku, volala sa Zuzka.
* Hromy bijú a déšť prší, leje sa, zem sa puká, zbúrené sú nebesa,
otvor milá něch nestojím pod oknem, lebo tady až do niti premokněm,
otvor milá něch nestojím pod oknem, lebo tady až do niti premokněm.
Kde si zmokel, švarný šohaj, tam sa suš, mé srdénko zarmúcené netrap už,
lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja, falešníku, ztrápené,
lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja, falešníku, ztrápené.
Neodbývaj tak nakrátko milého, odejde Ti nebudeš mět žádného,
preletuje v lesi ftáček nejeden, já nebudem bez frajárky jeden deň,
preletuje v lesi ftáček nejeden, já nebudem bez frajárky jeden deň.
VIZ TÉŽ "Šly děvčata na červené jahody, nechtěly dat šohajkovi pit vody".
* Hřálo slunce, hřálo krásně, hřálo na horách,
pod tím slunkem, chaloupka má, stála jak ve snách,
tam jsem prožil, svoje mládí, celý život svůj,
tam jsem už, jak dítě zpíval: "Kde domov můj".
Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma,
byly jste takové hezké, vy naše chaloupky české,
smutně teď jdeme světem, štěstí je zvadlým květem,
o vás vyprávíme s láskou, pohádky našim dětem.
Svítí hvězda, svítí jasně, svítí v oblacích,
proč Ti děvče, moje milé, na rtech zmlknul smích,
musíš celý život bráti, tak jako se dá,
kdo má srdce plné lásky, ten nezoufá.
Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma,
byly jste takové hezké, vy naše chaloupky české,
smutně teď jdeme světem, štěstí je zvadlým květem,
o vás vyprávíme s láskou, pohádky našim dětem.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "České chaloupky" NEBO
NEBO "Chaloupky pod horama".
Hudci, milí hudci, ej, vy pěkně hrajete, ale zajtra, Bože, zajtra už nebudete.
Nech zahrajú eště, ej, ty vaše huslenky, veselme sa chlapci, z tej našej sloboděnky.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Pusť mňa mamičko ke hudu, však já tam dlúho nebudu".
Husári jedú, koně si vedú, husári jedú, koně si vedú,
tam pri Šaštíně, na tem kopečku, koně sedlajú,
tam pri Šaštíně, na tem kopečku, koně sedlajú.
Kdo tým koňom pán, švarný šohaj sám, kdo tým koňom pán, švarný šohaj sám,
on chcel oklamat, švarnú děvečku, oklamal sa sám,
on chcel oklamat, švarnú děvečku, oklamal sa sám.
* Chaloupka nízká, hrom do ní tříská, milovala, zapomněla,
než přijde jaro, po jaru léto, po létě zas, ten smutný čas.
Chaloupky pod horama
VIZ "Hřálo slunce, hřálo krásně, hřálo na horách".
Chcem sa ženiť, peniazky šporovať, chcem sa ženiť, peniazky šporovať,
mladej ženě čižmičky kupovať, mladej ženě čižmičky kupovať.
Ženiť, ženiť, ale koho si vziať, ženiť, ženiť, ale koho si vziať,
frajerku mi odobral kamarád, frajerku mi odobral kamarád.
*** Chodila Maryška, v zeleném háju, potkala Janoška, na samém kraju,
kde sas tady Jano vzal, cos mňa věrně miloval, a tej našej lásce konec udělal,
kde sas tady Jano vzal, cos mňa věrně miloval, a tej našej lásce konec udělal.
Co je do tej lásky, keď sú na ňú dva, když jeden miluje, nemožú oba,
já su, já su, jak ten pták, pomiluju, nechám stát, pták letí, odletí, a já také tak,
já su, já su, jak ten pták, pomiluju, nechám stát, pták letí, odletí a já také tak.
? Chodili chlapci k nám, že pekné očká mám,
ale už nechodia, chodia do Močidla, ale už nechodia, chodia do Močidla.
Nechoďtě, chlapci, tam, nic Vám tam nedajú,
ani to vínečko, sami ho nemajú, ani to vínečko, sami ho nemajú.
** Chodíme, chodíme, hore po dědině,
nejednej maměnce, dceru obudíme, nejednej maměnce, dceru obudíme.
Obudí, obudí, kohútek jarabí,
kohútek jarabí, až poletí z hrady, kohútek jarabí, až poletí z hrady.
Kohút z hrady letí, vesele si zpívá,
vstávaj milá hore, už sa rozednívá, vstávaj milá hore, už sa rozednívá,
Vstávaj milá, spíš-li, namlúvat Ťa přišli,
Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané, Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané.
Chlapci Vlčnovjané, majú koně vrané,
košulenky tenké, ňadra vyšívané, košulenky tenké, ňadra vyšívané.
Košulenka tenká, šila ju švadlenka,
šila ju hedvábem, pod zeleným hájem, šila ju hedvábem, pod zeleným hájem.
Když ju vyšívala, vesele sa smála,
když mně ju dávala, žalostně plakala, když mně ju dávala, žalostně plakala.
Neplač, milá, neplač, kúpime Ti klapač,
když budeš plakati, bude Ti klapati, když budeš plakati, bude Ti klapati.
MÍSTO "až poletí z hrady" SE NĚKDY ZPÍVÁ "až poletí z dráhy".
* Chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika,
chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika,
a já pijem, verbujem, dokáď nenarukujem,
až já budu rukovati, bude za mnú naříkati frajírka,
a já pijem, verbujem, dokáď nenarukujem,
až já budu rukovati, bude za mnú naříkati frajírka.
Chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika,
chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika,
nenaříkaj, má milá, frajírenko upřímná,
ja Ti budem listy písat, a Ty budeš na mňa čekat dva roky,
nenaříkaj, má milá, frajírenko upřímná,
ja Ti budem listy písat, a Ty budeš na mňa čekat dva roky.
Chodí šohaj po dvore, klepe na dvere, chodí šohaj po dvore, klepe na dvere,
spíš-li milá či čuješ, či ňa verně miluješ, otevri dvere,
spíš-li milá či čuješ, či ňa verně miluješ, otevri dvere.
Bár bych spala, bár nespala, otevrít nechcem, bár bych spala, bár nespala, otevrít nechcem,
tatíček zakazuje, mamička zabraňuje, Tvoja nebudem,
tatíček zakazuje, mamička zabraňuje, Tvoja nebudem.
* Chodí štěstí, chodí dokola, haló, haló,
a já čekám, až mě zavolá, haló, haló,
nikdo neví, kde se zastaví, haló, haló,
jen já to dávno vím, a nikomu to nepovím,
jen já to dávno znám, a proto se jednou dočkám.
Stojí štěstí, na rozcestí, a ptá se, kam má jít, koho má potěšit,
klobouk smeknu, pak mu řeknu, ať přijde taky k nám,
protože nechci být věčně sám.
* Chodíval tuláček, chodíval, do naší vesnice, lásku mi v srdíčku nosíval, a z růží kytice,
už ale nechodí, možná že se zlobí, kam se mi zatoulal, snad mě nemiloval, kdož to ví.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Tuláček".
VIZ TÉŽ "Kde se můj tuláček toulá, Bůh to ví sám".
** Chodníček bělavý mezi vinohrady, chodníček bělavý mezi vinohrady,
slunéčko zapadá, rosenka už padá, a já sama tady,
slunéčko zapadá, rosenka už padá, a já sama tady.
Sama samotinká, tady u voděnky, sama samotinká, tady u voděnky,
veselú si zpívám, travičku vyžíňám, doma pro kravěnky,
veselú si zpívám, travičku vyžíňám, doma pro kravěnky.
Travičku nažala, do uzla svázala, travičku nažala, do uzla svázala,
chodníčkem bělavým, mezi vinohrady, dom sa poberala,
chodníčkem bělavým, mezi vinohrady, dom sa poberala.
* Chovejte mě, má matičko, jako míšeňské jablíčko,
chovejte mě, má matičko, jako z růže květ.
Až Vy si mě vychováte, pak se na mě podíváte, jak mi bude pěkně slušet, bílej kabátek,
až Vy si mě vychováte, pak se na mě podíváte, jak mi bude pěkně slušet bílej kabátek.
Chvála Bohu, že sem sa narodil, že sem svojich mladých roků užil,
měl sem v svetě enom ty jediné, odešly mně, nebudu mět iné,
měl sem v svetě enom ty jediné, odešly mně, nebudu mět iné.
Rozpomeň sa, ó človeče na to, že nic nejsi, len popel a blato,
a dyž přídeš na súd Boha Pána, nepomože Ti výmluva žádná,
a dyž přídeš na súd Boha Pána, nepomože Ti výmluva žádná.
Keby nebe za peňáze bylo, málo by v něm tých chudáků bylo,
ale nebe za peňáze není, tam je chudák cisárovi rovný,
ale nebe za peňáze není, tam je chudák cisárovi rovný.
* Chyťte sa šohaji, chyťte sa koštýřa, nemožu vám dneskaj, dělat tu šenkýřa,
šenkujte bílé, šenkujte rudé, enom sa nebojte, eště dost bude,
šenkujte bílé, šenkujte rudé, enom sa nebojte, eště dost bude.
Popijme šohaji, popijme vínečka, lebo mňa zklamala, moja frajárečka,
mě nalévajte, vínečko bílé, já dneskaj budu pít, na truc mej milej,
mě nalévajte, vínečko bílé, já dneskaj budu pít, na truc mej milej.
Pre takú frajárku, škoda Ťa sohajku, s kerú si začasté, chodíval do hájku,
na radost připij, žes ju nedostal, lebo už kdekdo jí, sukénky sčítal,
na radost připij, žes ju nedostal, lebo už kdekdo jí, sukénky sčítal.
VERZE 1:
* Idě poštár idě, telegram mi nese, idě poštár idě, telegram mi nese.
Já som ho čakala, čakala, na Těba volala, volala,
Ty si moj džamore, džamore, vráť sa mi vráť,
já som ho čakala, čakala, na Těba volala, volala,
Ty si môj džamore, džamore, vráť sa mi vráť.
VERZE 2:
* ? Idě poštár idě, telegram mi nesie, v telegrame stálo, že on ju už nechce.
Ona ho čítala, čítala, vlasy si trhala, trhala,
nechoď mu do dvora, do dvora, moja milá zlá,
ona ho čítala, čítala, vlasy si trhala, trhala,
dža more, dža more, dža more moj.
VERZE 1:
*** Išiel Macek do Malacek, čočovičku mlácic,
zabudol si cepy doma, musel sa on vrácic.
Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu,
ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu.
Milá moja, stará moja, kams mi dala cepy,
do komúrky, na hambálky, vem si jich Ty slepý.
Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu,
ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu.
Milá moja, stará moja, rozum potracila,
místo dobrej slibovice, mi vodu nalila.
Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu,
ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 2:
*** Išiel Macek do Malacek, čočovičku mlácic,
zabudol si cepy doma, musel sa on vrácic.
Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu,
ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu.
Zahral Macek dzunu dzunu, potom prestal hráci,
husle sa mu rozsypaly, cepom po nich mlácil.
Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu,
ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko,
na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu.
Išla bych já do kostela, něskoro mně zvony zvoňa,
išla bych já do kostela, něskoro mně zvony zvoňa,
z volačího dvora, z volačího dvora, šohaj na mňa volá,
z volačího dvora, z volačího dvora, šohaj na mňa volá.
Nevolaj mňa múj šohajku, lebo sa mňa nedovoláš,
nevolaj mňa múj šohajku, lebo sa mňa nedovoláš,
u breclavských pánú, u breclavských pánú, tam se se mnú srovnáš,
u breclavských pánú, u breclavských pánú, tam se se mnú srovnáš.
MÍSTO "tam se se mnú srovnáš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tam se se mnú setkáš".
VERZE 1 (MORAVSKÁ):
* Išla Marína, do Hodonína, za ňú šohajek, s bečičkú vína.
Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor.
Počkaj Marína, napij sa vína, budeš červená, jako malina.
Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor.
Nechcem ja vína, ani pálenia, mala bych som já, hlavy bolenia.
Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor.
VERZE 2 (SLOVENSKÁ):
* Išla Marína, do cintorína, za ňú šuhájek, s dežičku vína.
Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr.
Počkaj Marína, napi sa vína, budeš červená, jako malina.
Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr.
Nechcem ja vína, ani pálenia, mala bych potom, hlavy bolenia.
Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr.
Čože ma, čože, do Tvojho vína, mala by dcéru, alebo syna.
Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr.
Ak bude chlapec, dám ho do školy, bude sa učiť, zlaté litery.
Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr.
Ak bude dievča, bude Katrenča, bude husárom, švárne frajerča.
Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr.
Ja čo koho do toho, že já Marku lúbím, ja čo koho do toho, že já Marku lúbím,
a já svojej Marience, pantoflíčky kúpím, a já svojej Marience, pantoflíčky kúpím,
a já svojej Marience, pantoflíčky kúpím, a já svojej Marience, pantoflíčky kúpím.
Pantoflíčky z hedvábu, a čižmičky z kozla, pantoflíčky z hedvábu, a čižmičky z kozla,
a keď pojdě pre vínko, aby sa neskľzla, a keď pojdě pre vínko, aby sa neskľzla,
a keď pojdě pre vínko, aby sa neskľzla, a keď pojdě pre vínko, aby sa neskľzla.
*** Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal,
žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má.
VIZ TÉŽ "Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko".
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
** Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal,
podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí,
podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí.
A já bych Ti dala trochu vody, ale sa já bojím Tvojich koní,
neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho,
neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho.
MÍSTO "na vojnu bral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do vojny bral".
VIZ TÉŽ "Keď ma v tom Kubíně odobrali, tak mi tí pánové povedali".
VIZ TÉŽ "Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať".
SMĚS:
** Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal,
podaj Ty mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí,
podaj Ty mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí.
A já bych Ti dala trochu vody, ale sa já bojím Tvojich koní,
neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho,
neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho.
Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať,
páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám,
páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám.
Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá čas je rozejdenie,
s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného, nězabyvaj,
s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného, nězabyvaj.
** Jaké je to hezké, dva kováři v měste, dva a dva kováři na rynku,
jaké je to hezké, dva kováři v měste, dva a dva kováři na rynku,
jeden bude kovat, a druhý milovat, ša- a šafářovic Andulku,
jeden bude kovat, a druhý milovat, ša- a šafářovic Andulku.
Vzkázala mě včera, šafářova dcera, ze a ze dvorečka ze dvora,
vzkázala mě včera, šafářova dcera, ze a ze dvorečka ze dvora,
že mně dá šáteček, vyšívaný všecek, do- a dokolečka dokola,
že mně dá šáteček, vyšívaný všecek, do- a dokolečka dokola.
Neber si synečku, ze dvora dcérečku, ze a ze dvorečka ze dvora,
neber si synečku, ze dvora dcérečku, ze a ze dvorečka ze dvora,
ona má sukničky, ucouraný všecky, do- a dokolečka do kola,
ona má sukničky, ucouraný všecky, do- a dokolečka do kola.
* Jak se zazelená, první bříza na stráni, kdo má v srdci lásku, touží jen po líbání,
hned oživnou háje, háječky, i můj hoch mě radši má,
když se večer stmívá, tak se jen usmívá.
Karlíčku můj, to je zvyk Tvůj,
ještě nebyli jsme na fáře, už by jsi mě líbal na tváře,
Karlíčku víš, Ty všechno smíš,
tys ten nejhodnější chlapec ze všech chlapců, ale jen když spíš.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Karlíčku můj".
** Jak ten ptáček pěkně zpívá, hore nad oblaky, odvedli mňa za vojáčka, aj to na dva roky.
Dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza,
dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza.
Dva roky jsem si odslúžil, aj to bylo málo, a ta moja frajírenka, čekala mňa darmo,
jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče,
jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče.
MÍSTO "aj to bylo málo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj to bolo jarmo".
Jakú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval
VIZ "Takú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval"
Jana
VIZ "Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám".
VIZ TÉŽ "Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát".
* Janku, Janku, zle gazduješ, celé noci, proverbuješ,
Janku, Janku, šelma gazda, šenkérova tretí brázda,
Janku, Janku, šelma gazda, šenkérova tretí brázda.
Nedaj, Bože, abych umrel, než zaplatím, co su dlužen,
šenkérovi za vínečko, mojej milej za pérečko,
šenkérovi za vínečko, mojej milej za pérečko.
Jano z hory jede, ej, Jano z hory jede, krivé drevo veze, krivé drevo veze.
Hajný sa ho pýtá, ej, hajný sa ho pýtá, nač to drevo bude, nač to drevo bude.
Huslí naděláme, ej, huslí naděláme, draho poprodáme, draho, poprodáme.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Taký som lahučký, jako to pérečko,
poď se mnú tancovat, moja galánečko".
* Javorina, chlapci, Javorina, Javorina, chlapci, Javorina,
má milá má modré, má milá má modré, má milá má modré, pod očima,
má milá má modré, má milá má modré, má milá má modré, pod očima.
Kdybys byla panna jako jiná, kdybys byla panna jako jiná,
neměla bys modré, neměla bys modré, neměla bys modré, pod očima,
neměla bys modré, neměla bys modré, neměla bys modré, pod očima.
Ale že si panna nepoctivá, ale že si panna nepoctivá,
proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, pod očima,
proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, pod očima.
Ale že Ťa chlapci rádi majú, ale že Ťa chlapci rádi majú,
oni Ti to modré, oni Ti to modré, oni Ti to modré, otrhajú,
oni Ti to modré, oni Ti to modré, oni Ti to modré, otrhajú.
** Javorinka šedivá, pod ňú dědinka malá, sú tam pěkná děvčata, jak růžová poupata,
když se v kole roztočí, srdéčko mně poskočí,
tam spod Javoriny, z tej malej dediny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím.
Javorinka chodníček, tam chodil můj Janíček, tam se s milou vodíval, když měsíček svítival,
sviť měsíčku ještě dnes, viac mi svítit nebudeš,
tam spod Javoriny, z tej malej dediny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím,
tam spod Javoriny, z tej malej dediny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím.
* Javorník, Javorník, pod Javorník chodník,
až sa mi milá, vdáš, kam já budu chodit, až sa mi milá, vdáš, kam já budu chodit.
Javorník, Javorník, přes Javorník cesta,
už sa mi vydala, ta moja nevesta, už sa mi vydala, ta moja nevesta.
Jedna sa vydala, druhá eště roste,
přes Javorník chodník, nikdá nezaroste, přes Javorník chodník, nikdá nezaroste.
Neráňaj, neráňaj, zelené padajú,
také si dievča ber, aké Ti dávajú, také si dievča ber, aké Ti dávajú.
A ja som neráňal, zelené padali,
také som dievča bral, aké mi dávali, také som dievča bral, aké mi dávali.
Keď sa dievča vydá, ako by umrelo,
akoby ho nikdá, na svete nebolo, akoby ho nikdá, na svete nebolo.
Keď sa šuhaj žení, akoby sa topil,
akoby ten kameň, do vody zahodil, akoby ten kameň, do vody zahodil.
Eště sa ten kameň, ve vodě obrátí,
ale moja mladosť, tá sa nenavrátí, ale moja mladosť, tá sa nenavrátí.
Mladosť moja, mladosť, vyšlas mi na márnosť,
moje mladé letá, neužili sveta, moje mladé letá, neužili sveta.
* Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám,
za celý svět, Tebe nedám, mé štěstí jediné, jež v světe mám.
Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát,
tam Ti znovu před Bohem, řeknu, jak mám Tě rád,
za to mi srdéčko dáš, a řekneš své ano,
ano, Jano milá, budeš má jediná,
ano, Jano milá, budeš má jen má.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jana".
** Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu,
hodím si jí přes rameno, a pospíchám k lesu,
hodím si jí přes rameno, a pospíchám k lesu.
Přišel jsem tam časně z rána, byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček, a poslouchal kosa,
sedl jsem si pod stromeček, a poslouchal kosa.
Kose, kose, černý ptáku, co ty tady děláš,
všechny panenky z trávy jdou, ty se na ně díváš,
všechny panenky z trávy jdou, ty se na ně díváš.
** Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova, za mladého muže, který lásku zmůže,
to srdéčko moje, nedá mi pokoje, já se musím vdát, tělem si lásku dát.
VIZ TÉŽ "Poznala jsem štěstí málo, na krátko mě jenom hřálo".
Já jsem si ten kvíteček, za čepici dal
VIZ "Když jsem mašíroval ku hranici".
Já mám děvče z Hané, jako malované
VIZ "Kousek země na Hané, rodná dědina".
** Já mám panenku, za horama, cesta je dlouhá k ní,
vyšlapu já jí, koníčkama, až pojedu za ní,
hyja hou, pojedou, za pannou, rozmilou,
svážu jim hřívu pentličkama, pak vesele klusat budou.
Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní, ty mě povezou, rovnou za Tebou,
čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nehoní, až za naší zahradou, prásknu bičem nad hlavou.
Vstávej kováři, koně kovej, ať dlouho nečekám,
dvě podkověnky, mě ukovej, ty já si ponechám,
jednu z nich, tu já dám, té milé, co rád mám,
vstávej, kováři, koně kovej, vždyť zítra můžeš dlouho spát.
Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní, ty mě povezou, rovnou za Tebou,
čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nehoní, až za naší zahradou, prásknu bičem nad hlavou.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní".
* Já nemám nic, Ty nemáš taky víc,
když to dáme spolu dohromady, snad nám přijde štěstí vstříc.
Přijdi večer k nám, já přec něco mám,
já mám srdce a to své srdce, z pouhé lásky Tobě dám.
*** Já nevím sám, co jen to mám, že těm očím Tvým,
když mám to říct, čím dál tím víc, vůbec nevěřím,
proč si věčně lhát jen máme, když už je to znát,
zůstanu sám, nepřijdu k vám, přestanem si psát.
Přes dvě vesnice, já chodil za Tebou, rok dva měsíce, prosil o lásku Tvou,
dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil, od těch vašich vrátek klíč,
dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil, od těch vašich vrátek klíč.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Přes dvě vesnice" NEBO
"Přes dvě vesnice, já chodil za Tebou".
* Já su synek slobodný, žádný na mňa nic neví,
enom moja frajárečka, co ju brávám do kolečka, a ta nic nepoví.
A keď poví, nech poví, poví sama na sebja,
jak sme spolem sedávali, huběnky si dávávali, jako dva holúbci.
A keby pověděla, za čím je sama vina,
keď postélku ustýlala, dycky na mňa volávala, že je sama doma.
Já su synek z chalúpečky, chudej mamky syn,
proto nemám frajárečky, vojákem sem byl, proto nemám frajárečky, vojákem sem byl.
Miloval sem švarné dívča, dívča zemanské,
a včíl musím, šohaj nosit, šaty vojanské, a včíl musím, šohaj nosit, šaty vojanské.
Protože můj starý otec, nebyl sedlákem,
nenašel sem frajárečky, stal sa vojákem, nenašel sem frajárečky, stal sa vojákem.
Já už to políčko nedoorám, než zajde sluníčko tam k těm horám,
nechám stát koníčky na ouvrati, budu Tě, Mařenko, milovati,
nechám stát koníčky na ouvrati, budu Tě, Mařenko, milovati.
Jen počkej, Jeníčku, Ty můj milej, než zajde sluníčko, pole zorej,
až pole dooráš, přijď ke mně zas, na sladké hubičky, máš ještě čas,
až pole dooráš, přijď ke mně zas, na sladké hubičky, máš ještě čas.
* Jde potok lučinou, pospíchá od lesa, tam srdce vábí mě, radostí zaplesá,
tam jsem já chodíval, s Tebou se vodíval, za letních večerů, do očí hledíval,
to byl ten krásný sen, škoda že krátký jen, kéž navrátí se mi, ty doby večerní,
to byl ten krásný sen, škoda že krátký jen, kéž navrátí se mi, ty doby večerní.
Potůček bublavý, pospíchá lesem dál, už nikdy nevrátí, co jednou osud vzal,
u lesní studánky, pod vysokou skálou, tam zhasly oči Tvé, večerní doubravou,
mě zbyla vzpomínka, na lásku ztracenou, jen květy poměnek, pokládám v náruč Tvou,
odešel krásný sen, škoda že krátký jen, už nevrátí se dny, té doby večerní.
? Jede Valach na hody, do Ruslavskej hospody,
nechá si tam čtvrťák nalejt, tej šmatlavej potvory,
nechá si tam čtvrťák nalejt, tej šmatlavej potvory.
Jede Valach z hostiny, ztratil ženu z fošiny,
dybys byla dobrá žena, byla by sas držala,
dybys byla dobrá žena, nebyla bys vypadla.
Kdybys Ty byl dobrý muž, spravil by sis dobře vůz,
dybys byla dobrá žena, byla by sas držala,
dybys byla dobrá žena, nebyla bys vypadla.
Ale že si ožralec, a na ženu nedbalec,
kdybych já ťa enem jednú, mohla dostať pod palec,
kdybych já ťa enem jednú, mohla dostať pod palec.
** Jedna rúža, dve rúže, dve rúžičky červené,
ej, kto že budě, kto že budě bozkávať, moje líčka červené,
ej, kto že budě, kto že budě bozkávať, moje líčka červené.
Bozkával jich Janíček, ale už jich něbudě,
ej, ako že Ťa, ako že Ťa duša má, ako že Ťa zabudněm,
ej, ako že Ťa, ako že Ťa duša má, ako že Ťa zabudněm.
Jednoho dne zvečera, stala se mi nehoda,
malá černá kočička mi, do postýlky skočila.
To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí,
to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí.
Já rozsvítil svíčičku, abych poznal kočičku,
kočička mi svíčku zhasla, a dala mi hubičku.
To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí,
to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí.
Chtěl jsem jí vzít za ocas, neměla ho, byl to špás,
utekla mi do koutečka, za chvilečku zpátky zas.
To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí,
to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí.
Pro legraci, pro ten špás, přijď kočičko zítra zas,
budeme se milovati, až do rána zas a zas.
To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí,
to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí.
*** Jednou, dvakrát, dám si zahrát, potřetí nechám Tě stát,
jednou, dvakrát, budu plakat, potřetí se budu smát,
jaro, abys věděla, jedna vlaštovička nedělá,
jednou, dvakrát, dám si zahrát, Tebe nechám trucovat,
jaro, abys věděla, jedna vlaštovička nedělá,
jednou, dvakrát, dám si zahrát, Tebe nechám trucovat.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú".
Jednou z večera, tmavá noc byla,
vyšel jsem si do háječka, luna svítila, vyšel jsem si do háječka, luna svítila.
VIZ TÉŽ "Naše hezká šenkýřečka z okna kouká".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku".
VERZE 1:
*** Jen dále se mnou pojď, k lesu mě doprovoď, přitul se ke mě blíž, Lidunko má,
ztratíš mě zakrátko, mé zlaté poupátko, najdeš mě po létech, až Pán Bůh dá.
Ručku svou podej mi, ještě mě obejmi, už víc Tě v náruč svou, nebudu brát,
ještě dnes naposled, slaďounké jako med ústa Tvá zulíbám, na tisíckrát.
Sbohem buď údolí, vesničko s topoly ty stará kovárno, pod jabloní,
bušil tam vesele, do želez, ocele perlík už nikdy víc, nezazvoní.
VERZE 2:
*** Jen dále se mnou pojď, k lesu mě doprovoď, přitul se ke mě blíž, Lidunko má,
odejdu zakrátko, mé zlaté poupátko, vrátím se po létech, když Pán Bůh dá.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Byla noc krásná májová".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral".
* Jen dej, jen dej, dokud seš mlaďounká, jen dej, jen dej, dokud co máš,
v zahrádce kytičku, pod okny hubičku, jen dej, jen dej, dokud co máš,
v zahrádce kytičku, pod okny hubičku, jen dej, jen dej, dokud co máš.
Nedám, nedám, jsem ještě mlaďounká, nedám, nedám, já nic nemám,
až budu moudřejší, budu upřimnější,
pak já, pak já, hezkýmu hochovi, pak já, pak já, šáteček dám,
až budu moudřejší, budu upřimnější,
pak já, pak já, hezkýmu hochovi, pak já, pak já, šáteček dám.
Jenom jednu maměnku máš, v světě širém
VIZ "Enom jednu maměnku máš, v světě širém".
VERZE 1:
* Jenom Ty mně, má panenko, pověz, kam Ty ráno na travěnku půjdeš?
A já půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička,
a já půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička.
Zelenej se, travěnko zelená, rozlévej se, voděnko studená.
Rozlévej se, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení,
rozlévej se, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení.
VERZE 2:
* Jenom Ty mně, má panenko, pověz, kam Ty ráno na travěnku půjdeš?
A já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička,
a já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička.
Zelenej se, travěnko zelená, rozlévej se, voděnko studená.
Rozlévej se, rozlévej, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení,
rozlévej se, rozlévej, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení.
* Jen si dej, seš mladej, jak si dáš, hned zčervenáš,
jen si dej, seš mladej, jak si dáš, hned zčervenáš.
OBVYKLE NÁSLEDUJE
"Všude bylo ticho, jako v kostele, jen muzika hrála, hrála vesele".
VIZ TÉŽ "Hrajte, já ráda tancuju".
*** Jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si,
jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si,
vzpomeň Ty si, na ty časy, kdy jsme spolu, chodívali,
jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si.
VIZ TÉŽ "Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn".
* Ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám,
ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám,
jestli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ňu zavolám,
jstli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ňu zavolám.
Ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším,
ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším,
s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším,
s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším.
Já se budu těšívat, těšívat, se svú starú maměnkú,
já se budu těšívat, těšívat, se svú starú maměnkú,
Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovú šablenkú,
Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovú šablenkú.
Já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem,
já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem,
Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem,
Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem.
Kača má peníze, Kaču si vezmu, peníze propiju, Kaču za ženu,
neščastná bída, neščastná núze, Kača má peníze, na húře v ďúře.
Neber si, synečku, malučkej ženy, ona má sukničky, u saméj zemi,
a dyž je rosa, ona je bosá, ona si sukničky, všecky zarúsá.
+ Kačena divoká, letěla z vysoka
VIZ TÉŽ "Letěla husička, letěla z vysoka".
* ? Kalamajka, mik, mik, mik, oženil se komeník, vzal si ženu Elišku, v roztrhaném kožíšku.
Kalamajka, mik, mik, mik, oženil se komeník, koho si vzal za ženu, pastýřovic Mařenu.
Kalamajka pěkná věc, když je zima šup za pec, když je teplo šup dolů, kalamajku tancuju.
** Kalná je voda ve Vltavě, proč já Tě holka nosím v hlavě,
kdyby ta voda, ach, čistá byla, už by mě faleš, netrápila,
a že ta voda, ach, čistá není, čeká nás oba, rozloučení.
Čistá je voda u pramene, proč máš to srdce jak z kamene,
kdybys to srdce, ach, lepší mněla, dal bych já za Tě, duši z těla,
a že máš srdce, ach, jako z ledu, víc už Tě k řece, nepovedu.
? Kam sa ně ten grajcár děl, co sem ho na okně měl,
stará baba byla ráda, ona ně ho zebrala,
stará baba byla ráda, ona ně ho zebrala.
Kam sa ně ten dukát děl, co sem ho na okně měl,
staré baby u nás praly, oni ně ho zebraly,
staré baby u nás praly, oni ně ho zebraly.
Zle mamičko zle je zle, cosi leží vedle mě,
má to nožky a pančošky, nechce to jít ode mně,
má to nožky a pančošky, nechce to jít ode mně.
*** Kapelo, zahraj tu polku hezky od podlahy,
kapelo, zahraj jí hezky česky, vždyť jsme z Prahy,
tahleta, plechová trumpeta,
ať troubí, českou polku bez přestání, až do skonání světa,
ať troubí, že my nejsme k utahání, až do skonání světa.
VIZ TÉŽ "Když se všechno blejská, kdejaký kluk vejská, pojď na sál".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Každý den jsem u vás zazvonil".
* Karlíčku můj, to je zvyk Tvůj,
ještě nebyli jsme na fáře, už by jsi mě líbal na tváře,
Karlíčku víš, Ty všechno smíš,
tys ten nejhodnější chlapec ze všech chlapců, ale jen když spíš.
VIZ TÉŽ "Jak se zazelená, první bříza na stráni"
VERZE 1:
Katerinko, staň hore, Katerinko, staň hore,
ej, máš galánú na dvore, na dvore, ej, máš galánú na dvore.
Co ňa po tých na dvore, co ňa po tých na dvore,
ej, dyž je Jano v komore, ej, dyž je Jano v komore.
Tých na dvore olejem, tých na dvore olejem.
ej, Tebja, Janko, obejmem, ej, Tebja, Janko, obejmem.
Tých na dvore vodičkú, tých na dvore vodičkú,
ej, Tebja, Janko, hubičkú, ej, Tebja, Janko, hubičkú.
VERZE 2:
Katerinko vstaň hore, Katerinko vstaň hore,
ej, máš galánú na dvore, máš galánú na dvore.
Co mňa po tých na dvore, co mňa po tých na dvore,
ej, mám Janoška v komore, mám Janoška v komore.
Tým na dvore dobre je, tým na dvore dobre je,
ej, a Janoška obejmem, a Janoška obejmem.
Tým na dvore vodičku, tým na dvore vodičku,
ej, a Janošku hubičku, a Janošku hubičku.
*** Každý den jsem u vás zazvonil, a do školy Tě doprovodil,
já to vím, že jsi byl, už tenkrát kavalír,
tam ve škole v jedné lavici, pročítali jsme učebnici,
a když úkol jsme opsali, po škole jsme oba zůstali.
Pod jednou střechou jsme mládí prožili, ráno co ráno do školy chodili,
když nám bylo dvacet let, Tvou lásku jsem si přál,
já jsem se vdávala, ale Tys na vojnu rukoval,
když nám bylo dvacet let, Tvou lásku jsem si přál,
já jsem se vdávala, ale Tys na vojnu rukoval.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala".
** Každý dobrý gazda, co má štyry voly,
eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy,
eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy.
Jednu na sobotu, druhú na robotu,
treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele,
treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele.
VIZ TÉŽ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála".
VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily.
VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát".
Kde hraje muzika, tam se mi líbí, tam bych chtěl bydlet a spát,
ani to děvčátko, když mě políbí, nemám tak upřimně rád,
kolikrát láska mě oklamala, tolikrát kapela vyhrávala,
já mám to štěstí, že hraje pořád, i když ji nemám co dát.
Poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám,
já vím, že platím jen málo, víc ale v kapse nemám.
Až budu v sobotu brát, musíte jen pro mě hrát,
bez vás by za nic nestálo, pít a sedět tak sám.
Pro lásku ať se trápí, ten kdo se neumí smát,
poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Poslední korunu mám".
Kdepak je to moje zlaté mládí, zapadlo a nevrátí se víc
VIZ "Léto už sbohem nám dává, zesmutněl růžový sad".
* Kde se můj tuláček toulá, Bůh to ví sám, zdá se, že rád už mě nemá, když nechodí k nám,
toulá se jen, celou noc a celý den, ať se jen zatoulá, on mě zas vyhledá, já ho znám.
Chodíval tuláček, chodíval, do naší vesnice, lásku mi v srdíčku nosíval, a z růží kytice,
už ale nechodí, možná že se zlobí, kam se mi zatoulal, snad mě nemiloval, kdož to ví.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Tuláček".
** Kdo má počernú galánku, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
kdo má počernú galánku, ten má pokojnú myšlénku, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
kdo má počernú galánku, ten má pokojnú myšlénku, ligotala sa hvězdička, anděl moj.
Ale já mám popelavú, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
ale já mám popelavú, a ta trápí moju hlavu, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
ale já mám popelavú, a ta trápí moju hlavu, ligotala sa hvězdička, anděl moj.
Milá milá milušička, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
milá milá milušička, daj mně bozkať Tvoje líčka, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
milá milá milušička, daj mně bozkať Tvoje líčka, ligotala sa hvězdička, anděl moj.
Priložíme líčko k líčku, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
priložíme líčko k líčku, pozdravíme večerničku, ligotala sa hvězdička, anděl moj,
priložíme líčko k líčku, pozdravíme večerničku, ligotala sa hvězdička, anděl moj.
* Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína,
kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína.
Oni si ju preveselo zpívajú, když sa večer za děvčaty trajdajú,
trajdajú, trajdajú velice, když idú přes pole k muzice,
oni si ju preveselo zpívajú, když sa večer za děvčaty trajdajú,
trajdajú, trajdajú velice, když idú přes pole k muzice.
Z Mistřína chlapci sa scházajú, nikomu pobiť sa nedajú,
z Mistřína chlapci sa scházajú, nikomu pobiť sa nedajú.
Jak ho chytnú, už ho bijú vesele, po paprčách, po paštěce, po čele,
potom sa šikovno ztrácajú, přes pole k Mistřínu vracajú,
jak ho chytnú, už ho bijú vesele, po paprčách, po paštěce, po čele,
potom sa šikovno ztrácajú, přes pole k Mistřínu vracajú.
** Kdo vínko pije, to vínko bílé, ten je veselý,
kdo vínko chutná, frajárko smutná, ten Ťa potěší.
Nikdo nás nesmí bit, když začnem vínko pit, nikdo nám nemože, frajárky odlúdit,
nikdo nás nesmí bit, když začnem vínko pit, nikdo nám nemože, frajárky odlúdit.
Kdo vínko pije, to vínko rudé, teho ráda mám,
kdo těšit umí, srdénko smutné, ten ať chodí k nám.
Nechcu já teho znát, kdo nemá vinohrad, neumí srdénko, jak vínko milovat,
nechcu já teho znát, kdo nemá vinohrad, neumí srdénko, jak vínko milovat.
* Kdyby byl Bavorov, co sou Vodňany, dal bych Ti hubičku, na obě strany,
ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou,
ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou.
Kdyby byl Bavorov, co Prachatice, dal bych Ti hubiček, na statisíce,
ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou,
ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou.
*** Kdyby byla Morava, jako je Slezko, dala bych Ti huběnek, až by to plesklo,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka.
Kdyby byla Morava, jako sú Čechy, dala bych Ti huběnek, na štyry měchy,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka.
Kdyby byla Morava, jako je Vídeň, dala bych Ti huběnek, na celý týden,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka.
Kdyby byla Morava, jako sú Uhry, dala bych Ti huběnek, na štyry fúry,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka,
ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka.
Kdyby černé očénka, aj červené líčenka, v krámoch prodávali, v krámoch prodávali,
veru by ich děvčátkom, veru by ich děvčátkom, chlapci kupovali, chlapci kupovali.
Ale černé očénka, aj červené líčenka, v krámoch neprodajú, v krámoch neprodajú,
protože ich kramári, protože ich kramári, sami radi majú, sami rádi majú.
Kdybych byla, jak já nejsu, bohatá, kúpila bych si já reťaz ze zlata,
privázala bych si k němu milého, abych sa já nedostala od něho,
privázala bych si k němu milého, abych sa já nedostala od něho.
Kdybych byla, jak ta húska divoká, zaletěla bych si nad kraj zvysoka,
pozerala bych sa dolů očima, aby on mně nechodíval s jinýma,
pozerala bych sa dolů očima, aby on mně nechodíval s jinýma.
Tebě dobre, můj šohajku, a mně zle, Tebě líčka červenajú a mně ne,
Tebě kvitne v zahrádečce rozmarýn, a mně plače v kolébečce malý syn,
Tebě kvitne v zahrádečce rozmarýn, a mně plače v kolébečce malý syn.
* Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem,
zatočila bych se, zatočila bych se, nad vaším dvorečkem,
zatočila bych se, zatočila bych se, nad vaším dvorečkem.
Nad vaším dvorečkem, nad vaší maštalí,
podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají,
podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají.
Jeden trávu seče, druhý koně češe,
třetí za stolečkem, červeným inkoustem, psaníčko jí píše,
třetí za stolečkem, červeným inkoustem, psaníčko jí píše.
Když psaníčko napsal, žalostně zaplakal,
škoda je Tě holka, holka modrooká, že jsem Tě nedostal,
škoda je Tě holka, holka modrooká, že jsem Tě nedostal.
Když jsem Tě nedostal, vem si bratra mého,
a tak se dostaneš, a tak se dostaneš, do rodu našeho,
a tak se dostaneš, a tak se dostaneš, do rodu našeho.
Do rodu našeho, do naší světničky,
a tam si budeme, a tam si budeme, dávati hubičky,
a tam si budeme, a tam si budeme, dávati hubičky.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
** Kdybych já byl selským synkem, napájal bych dívča vínkem,
kdybych já byl selským synkem, napájal bych dívča vínkem,
ale že su z chalúpečky, nemám ani kořalečky,
ale že su z chalúpečky, nemám ani kořalečky.
Pověz dívča, pověz pravdu, kde Ťa zajtra večer najdu,
pověz dívča, pověz pravdu, kde Ťa zajtra večer najdu,
na dvorečku, na senečku, přikryju Ťa halénečkú,
na dvorečku, na senečku, přikryju Ťa halénečkú.
Kdyby nebylo svítalo, bylo by mně dívča dalo,
kdyby nebylo svítalo, bylo by mně dívča dalo,
rozmarýnu zeleného, do šátečka červeného,
rozmarýnu zeleného, do šátečka červeného.
* Kdybych já věděla, čí sú to koníčky,
nažala bych já jim zelenej travičky, nažala bych já jim zelenej travičky.
Kdybych já věděla, že sú to milého,
nažala bych já jim ovsa zeleného, nažala bych já jim ovsa zeleného.
VIZ TÉŽ "Zdaleka já poznám, kerý šohaj šidí".
Kdybys měla, má panenko, sto ovec, a já jenom za kloboukem jalovec,
nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá,
nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
Kdybys měla, má panenko, sto dvorů, a já jenom otrhanou stodolu,
nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá,
nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
Kdyby to Vaši věděli
VIZ "Když k nám přijdou šumaři".
*** Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily,
u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu,
ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly,
nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe.
VIZ TÉŽ "Když se sejdem při muzice u nás pospolu".
Když člověk přichází do let
VIZ "Za dob mý mladosti".
* Když jsem byla maličká a do školy chodívala,
vždy mě moje matička, do šatiček oblékala,
červená sukýnka musela být, bez ní se do školy nedalo jít,
dnes takovou zase mám, a nejradš ji nosívám.
Tu červenou sukýnku, nejradši ze všech mám,
dnes večer ji obléknu, až přijdeš chlapče k nám,
sukýnku pěkně lemovanou, zdobenou faldíčkama,
ať nikdy neuvadne, láska mezi náma.
* Když jsem byla svobodná, víš to sám, že jsi s kytičkou, chodil k nám,
ale když jsem se za Tebe provdala, zklamání jsem se dočkala.
Někdy mě to zabolí, to Ty víš, že už s kytičkou, nechodíš,
já Ti to však nevyčítám, víš to sám, na důkaz že Tě ráda mám.
Když člověk přichází do let
VIZ "Za dob mý mladosti".
*** Když jsem já šel, tou Putimskou branou, dívaly se, dvě panenky za mnou,
a volaly študente, Ty malý premiante,
a volaly študente, Ty malý premiante.
Pročpak vy mě, panenky, voláte, pročpak vy mě, študovat nedáte,
já vás nesmím milovat, ja musím študýrovat,
já vás nesmím milovat, ja musím študýrovat.
Sedm let jsem, v Písku študýroval, ani jednu, panu nemiloval,
jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád,
jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád.
Počkej, holka, však Ty budeš plakat, až já budu, kázáníčko kázat,
kázáníčko, kázání, o věrném milování,
kázáníčko, kázání, o věrném milování.
Počkej, holka, Ty se budeš soužit, až já budu, tu mši svatou sloužit,
tu mši svatou v kostele, vzpomenu si na Tebe,
tu mši svatou v kostele, vzpomenu si na Tebe.
* Když jsem k Vám chodíval přes ty lesy, ach ouvej, přes ty lesy,
bejvalas má milá veselejší, ach ouvej, veselejší.
ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá,
snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá,
ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá,
snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá.
Když jsem k Vám chodíval přes kaluže, ach ouvej, přes kaluže,
bejvalas má milá jako růže, ach ouvej, jako růže,
ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá,
snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá,
ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá,
snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá.
Když jsem k Vám chodíval na dvoreček, ach ouvej, na dvoreček.
chodíval za Tebou mysliveček, ach ouvej, mysliveček,
mysliveček šel za lesy, mysliveček šel za lesy,
nýčko má panenka smutek nosí, ach ouvej smutek nosí,
mysliveček šel za lesy, mysliveček šel za lesy,
nýčko má panenka smutek nosí, ach ouvej smutek nosí.
* Když jsem mašíroval ku hranici, měl jsem bílý kvítek za čepicí,
za čepicí měl jsem kvítek bílý, který dívčí oči orosily,
orosily ho ty oči černé, na důkaz té naší lásky věrné,
kterou jsme si spolu přísahali, dřív než jsme si sbohem dali.
Já jsem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal,
já jsem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal.
* Když jsem šel od vás, byl překrásný čas, když jsem šel od vás, byl překrásný čas,
kapr se ve vodě házel, když jsem milou doprovázel, dnes a dnes už naposled,
kapr se ve vodě házel, když jsem milou doprovázel, dnes a dnes už naposled.
Andulko milá, máš-li mě ráda, Andulko milá, máš-li mě ráda,
vem mě sebou do komůrky, lehneme si do postýlky, dnes a zejtra naposled,
vem mě sebou do komůrky, lehneme si do postýlky, dnes a zejtra naposled.
Pepíčku milý, není to možný, Pepíčku milý, není to možný,
přijď Ty ke mě zejtra ráno, až já budu mít ustláno, dnes a dnes mi pokoj dej,
přijď Ty ke mě zejtra ráno, až já budu mít ustláno, dnes a dnes mi pokoj dej.
* Když jsem šel v Praze po rynku, potkal jsem černou cikánku,
potkal jsem černou, potkal jsem černou, potkal jsem černou cikánku,
potkal jsem černou, potkal jsem černou, potkal jsem černou cikánku.
Pověz mi cikánko černá, která panna je poctivá,
která panna je, která panna je, která panna je poctivá,
která panna je, která panna je, která panna je poctivá.
Která panna je poctivá, ta se mládencům vyhýbá,
ta se mládencům, ta se mládencům, ta se mládencům vyhýbá,
ta se mládencům, ta se mládencům, ta se mládencům vyhýbá.
A když se vyhnout nemůže, začervená se jak růže,
začervená se, začervená se, začervená se jak růže,
začervená se, začervená se, začervená se jak růže.
Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Johana, z dlouhýma nohama,
já na ní dup, dej sem ten zub, nebo Ti vytrhnu z drdolu chlup.
*** Když kapela, spustí z vesela, každému rázem srdce poskočí,
dívky jsou hned, jak růžový květ, když polku v sále našem roztočí,
jak je hezká, ta polka česká, že ani král by jí neodolal,
šel by na sál, svou korunu vzal, muzice dal a potom zavolal.
Dneska, muziko staročeská, musíš pěkně hrát,
v roce, je posvícení přece, jenom jedenkrát,
ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zdobí,
Tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská,
ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zdobí,
Tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská.
*** Když k nám přijdou šumaři, nic se mi v práci nedaří,
to je ta muzika, která hřála tatíka,
vždycky se mi líbila, proto si zvykni, má milá,
že i já mívám den, kdy chci slyšet rány na buben.
Kdyby to Vaši věděli, kam já chodím v neděli,
lásko má, už by mě nechtěli,
dávám si hrát, tu polku kterou mám rád,
i když je to jen Šumařinka, pak teprv klidně jdu spát,
dávám si hrát, tu polku kterou mám rád,
i když je to jen Šumařinka, pak teprv klidně jdu spát.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Šumařinka" NEBO "Kdyby to Vaši věděli".
* Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá, proč Ty mě, moje milá, opouštíš nerada,
Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká,
Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká.
Kos svojí píseň zpívá, k potůčku prchá laň, čí se to ruka chvěje, když svírá chladnou dlaň,
zkamení, však ve mžiku, co bolesti je, v tom výkřiku,
zkamení, však ve mžiku, co bolesti je, v tom výkřiku.
Laň prchá lesem v dáli, na místo oběti, ležíš tu, moje milá, není Ti pomoci,
pouhou laň, jsi bránila, cos to, má milá, učinila,
pouhou laň, jsi bránila, cos to, má milá, učinila.
Puška mě v ruce pálí, v oku mám slzičku, už nikdy nezulíbám, Tvou bledou tvářičku,
zabil jsem, co měl jsem rád, teď na mě čeká, už jenom kat,
zabil jsem, co měl jsem rád, teď na mě čeká, už jenom kat.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Pytlácká".
** Když na sále spustí basa, eskadra eskadra šrum,
každý faldy si natřásá, eskadra eskadra šrum,
Zmáčkni krček, zmáčkni strunu, přidám Ti na kalafunu,
když na sále spustí basa, eskadra eskadra šrum.
VIZ TÉŽ "Pán Bůh stvořil muziky, aby lidem hrály do noty".
*** Když sem já jel okolo vrat, zavoňal mně karafiát,
když sem já jel okolo, srdéčko mňa bolelo, že jsem nebyl včera u vás,
když sem já jel okolo, srdéčko mňa bolelo, že jsem nebyl včera u vás.
Ale já k vám zajtra půjdu, vašu mamku prosit budu,
mamko moja, mamko má, já Vás prosím pre Boha, dajte Vy mně Vašu dceru,
mamko moja, mamko má, já Vás prosím pre Boha, dajte Vy mně Vašu dceru.
A když mně ju nechcete dát, dajte si ju vymalovat,
dajte si ju aj za sklo, aby sa Vám nestesklo, možete sa na ňu dívat,
dajte si ju aj za sklo, aby sa Vám nestesklo, možete sa na ňu dívat.
*** Když sem já šel kolem panskej zahrady, zavoňal mně rozmarýnek zelený,
hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju,
hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju.
A já sem sa zahradníka opýtal, jestli by mně rozmarýnek neprodal,
hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju,
hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju.
Když nesadils, nesmíš ani vykopat, nesmíš ani švarné dívča milovat,
hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju,
hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju.
Když sem já šel pres hory, pres zelené javory, čul sem skale lámat, čul sem skale lámat.
Milá na mňa volala, ručenku mě podala, že sa bude vdávat, že sa bude vdávat.
Nevdávaj sa má milá, ostaň radši slobodná, já sa ženit nesmím, já na vojnu mosím,
já sa ženit nesmím, já na vojnu mosím.
Když sem já šel pres ten les, když sem já šel pres ten les,
pres les javorový, pres les javorový,
stúpil sem tam na kameň, stúpil sem tam na kameň,
kameň mramorový, kameň mramorový.
Spo pod teho kameňa, spo pod teho kameňa,
voděnka vyvěrá, voděnka vyvěrá,
napi sa jí má milá, napi sa jí má milá,
si-li spravedlivá, si-li spavedlivá.
*** Když sem přišel do Vršovic na posvícení, na posvícení, na posvícení,
potkal sem tam svoji Barču, líbila se mi,
ona byla celá bílá, tuze se mi líbila,
ona byla celá bílá a něco mi slíbila.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Když já tančím se svou Barčou, musím místo mít, musím místo mít, musím místo mít,
kdyby do nás někdo vrazil, voknem by vylít,
kdyby do nás někdo vrazil, vzkřiknu: Pozor, pomalu,
jak vykasám jeden rukáv, všecko pryč je ze sálu.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
A když ráno slunko vzejde nad Vršovice, nad Vršovice, nad Vršovice,
to se nám chce pít a tančit s Barčou nejvíce,
to se nám chce pít a tančit, lidi se nás neleknou,
vědí, že se chystáme už se svou Barčou na pěknou.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Má roztomilá Báruško".
VIZ TÉŽ "Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko".
REFRÉN JE OBVYKLE SOUČÁSTÍ SMĚSKY "Až ráno, až ráno, až bude bílý den".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila".
VERZE 1:
*** Když sem šel, z Hradišťa, z požehnání, potkal sem, děvčicu, znenadání,
neznala mě, zdravila mě, červené jablúčko, dávala mně,
neznala mě, zdravila mě, červené jablúčko, dávala mně.
Že sem byl, šohajek, nerozumný, vzal sem si, jablúčko, z ručky její,
to jablúčko, je kyselé, a moje srdéčko, zarmúcené,
to jablúčko, je kyselé, a moje srdéčko, zarmúcené.
Neber si, synečku, co kdo dává, z takových, jablúček, bolí hlava,
hlava bolí, srdce zpívá, všecko cos miloval, konec mívá,
hlava bolí, srdce zpívá, všecko cos miloval, konec mívá.
VERZE 2:
*** Když sem šel, z Hradišťa, z požehnání, potkal sem, děvčicu, znenadání,
potkala mě, zdravila mě, červené jablúčko, dávala mně,
potkala mě, zdravila mě, červené jablúčko, dávala mně.
Že sem byl, šohajek, nerozumný, vzal sem si, jablúčko, z ručky její,
jak sem jedl, tak sem zbledl, už Ťa dom děvčico, nezavedu,
jak sem jedl, tak sem zbledl, už Ťa dom děvčico, nezavedu.
Neber si, synečku, co kdo dává, z takových, jablúček, bolí hlava,
hlava bolí, srdce zpívá, všecko cos miloval, konec mívá,
hlava bolí, srdce zpívá, všecko cos miloval, konec mívá.
VERZE 1:
Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, má milá tam vyháněla, beránky k lesíčku.
Pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví,
pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví.
MÍSTO "v zeleném hájový" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kukat v hustém doubí".
VIZ TÉŽ "Naše hezká šenkýřečka z okna kouká".
VERZE 2:
Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, tu má milá vyháněla, beránky k lesíčku.
Pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, kukat v hustém doubí,
pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, kukat v hustém doubí.
Když se pšenka vymetala, dozrávaly klasy, má milá pláče, naříká, rve si z hlavy vlasy.
Kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ho černé mraky, daleko do světa,
kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ho černé mraky, daleko do světa.
Má milá si usmyslila, že do Prahy pojede, věnec panenské čistoty, sobě hledat bude.
V Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není, věnec panenské čistoty, k nalezení není,
v Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není, věnec panenské čistoty, k nalezení není.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
*** Když se sejdem při muzice u nás pospolu, přijde starosta, bouchne do stolu,
přisedne si, dá znamení, hudba začne hrát, a všechno jde tancovat.
Jen já si nejvíce, hledím svojí sklenice,
o půlnoci, když mám míru, tak jdu do kola, zazpívat si zvesela.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem dneska měl tři vily".
SMĚS:
*** Když se sejdem při muzice u nás pospolu, přijde starosta, bouchne do stolu,
přisedne si, dá znamení, hudba začne hrát, a všechno jde tancovat.
Jen já si nejvíce, hledím svojí sklenice,
o půl noci, když mám míru, tak jdu do kola, zazpívat si zvesela.
Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily,
u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu,
ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly,
nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe.
Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily,
u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu,
ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly,
nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Kdyby ty muziky nebyly".
** Když se soumrak sklání, tam za naší strání, hvězdičky bílé zahoří tmou,
konvalinek vůně, kolem lesní tůně, vzduchem se šíří nocí tmavou.
Když bílé konvalinky kvetou, svou vůní omámí nás,
pak láskou hlavy se nám spletou, a zdá se, že je svět plný krás,
když rudý západ v dálce hoří, kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří,
až bílé konvalinky vzkvetou, já přijdu s kytičkou za Tebou.
Večer když se stmívá, nejkrásnější bývá, v kvetoucím háji pod hvězdami,
srdce touhu skrývá, o lásce si zpívá, nocí když bloudím vzpomínkami.
Když bílé konvalinky kvetou, svou vůní omámí nás,
pak láskou hlavy se nám spletou, a zdá se, že je svět plný krás,
když rudý západ v dálce hoří, kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří,
až bílé konvalinky vzkvetou, já přijdu s kytičkou za Tebou.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Konvalinky" NEBO "Až bílé konvalinky vzkvetou".
*** Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral,
babička plakala, děda se smál, babička plakala, děda se smál.
OBVYKLE NÁSLEDUJE: "Až ráno, až ráno, až bude bílý den".
*** Když sněženky objeví se v lese, kabát se ještě snese,
i když zimou ruka v ruce mne se, kytičku přinese.
Odchází nám to naše mládí, sněženky však milujem dál,
dokud srdce hezké děvče svádí, vrací se, co život vzal.
Už kamarádi, pomalu stárnem, a nad svým mládím, jen rukou mávnem,
kde jsou ty chvíle, kdy jsem Tě měl tolik rád, proč chceš mi moje mládí, sbohem dát,
kde jsou ty chvíle, kdy jsem Tě měl tolik rád, proč chceš mi moje mládí, sbohem dát.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Už kamarádi pomalu stárnem".
Keby bola, jak já nejsu, bohatá, kúpila bych si já reťaz ze zlata
VIZ "Kdybych byla, jak já nejsu, bohatá, kúpila bych si já reťaz ze zlata".
Keby já byl selským synkem
VIZ "Kdybych já byl selským synkem".
Keby sa Ta mamka ptali, či sme my dva spolu spali, čuš, nepovedaj nyč, nyč neríkaj.
Spali, spali, ale málo, lebo bolo bílé ráno, čuš, nepovedaj nyč, nyč neríkaj.
Keď sme my dva spolu spali, dobre víš, čo sme robili, čuš, nepovedaj nyč, nyč neríkaj.
* Keby som bol vtáčkom, letěl by som za les,
pozrieť sa čo robí, pozrieť sa čo robí, mamička moja dnes,
pozrieť sa čo robí, pozrieť sa čo robí, mamička moja dnes.
Košelku mi perie, na mňa si spomíná,
vráť mi, Bože, vráť mi, vráť mi, Bože, vráť mi, toho môjho syna,
vráť mi, Bože, vráť mi, vráť mi, Bože, vráť mi, toho môjho syna.
* Keby stě to, mamko moja, věděli, věděli,
jaký su já bez frajárky nezdravý, nezdravý,
veru byste celé noci nespali, nespali, co byste mně frajárečku hledali,
veru byste celé noci nespali, nespali, co byste mně frajárečku hledali.
Moja milá zadrímala, já sem spal, já sem spal,
a kdosi mě za klobúčkem pérko vzal, pérko vzal,
aj to bylo z pěknej modrej fialky, fialky, škoda mojej starodávnej frajárky,
aj to bylo z pěknej modrej fialky, fialky, škoda mojej starodávnej frajárky.
Kec mi prišla karta narukovac, dal som si muziku prišikovac
VIZ "Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať", VERZE 3.
? Keď já iděm k vám, na muziku hrám,
stroj sa milá, stroj sa, stroj sa milá, stroj sa, stroj sa ku dverám.
Stojím u dverí, volám otevri,
otevri mně milá, holuběnka sivá, mé potěšení, mé potěšení.
Však bych si Ťa milá nevzal, lebo s Tebou cigán ležal,
ležal, ležal, ale málo, keď už bolo bílé ráno.
A vy formané, kšírujte koně, a vy formané, kšírujte koně,
ztratila jsem vínek, můj zlatý prstýnek, u mé matere.
U mé mateře, v truhle zavřené, u mé mateře, v truhle zavřené,
červeným šátečkem, milého srdéčkem, je vyplněné.
Bílé ráno, kde sa vzalo, že sa dívčo nevyspalo,
bílé ráno, bílušičké, bylo spaní malušičké.
* Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli,
nemohli mně moju notu zahrát, museli mě za Moravu zahnat,
nemohli mně moju notu zahrát, museli mě za Moravu zahnat.
Za Moravú zvesela mně hráli, moje nožky lehko tancovaly,
moje nožky lehko netancujte, zajtra ráno pomašírujete,
moje nožky lehko netancujte, zajtra ráno pomašírujete.
VIZ TÉŽ "Vo Zvoleně, keď ma odobrali, ..., dvanásti mi muzikanti hráli".
Keď ma srdce bolí, keď ma tieseň morí,
zajděm si já, pod večierkom, do zelenej hory, zajděm si já, pod večierkom, do zelenej hory.
Hora šťastím šumí, vôňu jara dýše,
a na vetvi, kukulienka, hybkej sa kolíše, a na vetvi, kukulienka, hybkej sa kolíše.
Kukulienka kuká, hlas jej hlasno rinie,
a do srdca, boľavého, potešenie plynie, a do srdca, boľavého, potešenie plynie.
Keď ma v tom Kubíně odobrali, tak mi tí pánové povedali,
VIZ "Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať", VERZE 2.
VERZE 1:
** Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať,
páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám,
páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám.
Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá čas je rozejděnie,
s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabyvaj,
s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabyvaj.
VIZ TÉŽ "Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal".
VERZE 2:
Keď ma v tom Kubíně odobrali, tak mi tí pánové povedali,
počkaj Ty regrúte, budeš Ty banovať, keď Ti príde karta, narukovať,
počkaj Ty regrúte, budeš Ty banovať, keď Ti príde karta, narukovať.
Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať,
páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám,
páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám.
Keď mi začala tá muzika hrať, začali mi slzy z očí padať,
slzy moje slzy, na zem nepadajte, čo ste milovali, zanechajte,
slzy moje slzy, na zem nepadajte, čo ste milovali, zanechajte.
Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišiel pod okienko, smutně volal,
podajže mi, milá, podaj trochu vody, lebo vo mně moje, srdco zhorí,
podajže mi, milá, podaj trochu vody, lebo vo mně moje, srdco zhorí.
VERZE 3:
Kec mi prišla karta narukovac, dal som si muziku prišikovac,
páni muzikanci, zahrajce mi čardaš, peršoho októbra, rukovac mám,
páni muzikanci, zahrajce mi čardaš, peršoho októbra, rukovac mám.
Muzikanci prišli, začali hrac, začali mi z očú, slyzy padac,
neplače za mnu, ocec ani mamka, lem za mnu plaču, tri dzivčatka,
neplače za mnu, ocec ani mamka, lem za mnu plaču, tri dzivčatka.
Jedna budze plakac, mal som ju rad, druhá budze plakac, bul som jej brat,
a tá treca budze, bo i plakac muši, bo ona odo mne, chlapca noši,
a tá treca budze, bo i plakac muši, bo ona odo mne, chlapca noši.
Keď na vojnu verbovali, moje potěšení vzali,
bubnovali trúbili, až Janoška zlúdili, bubnovali trúbili, až Janoška zlúdili.
Za stúl si ho posadili, holbu vína mu naléli,
na, Janošku, napij sa, se svú milú rozlúč sa, na, Janošku, napij sa, se svú milú rozlúč sa.
Jaké naše rozlúčení, keď sme spolem naučeni,
keď sme spolem sedali a vínečko píjali, keď sme spolem sedali a vínečko píjali.
Keď sa dívča vydávalo, šohajek pod oknem stál,
a na svoju starú mamku, prežalostně zavolal,
moja stará maměnko, pojdťe sa Vy podívat,
jak mňa nemá srdce bolet, když ju vidím s druhým stát,
moja stará maměnko, pojdťe sa Vy podívat,
jak mňa nemá srdce bolet, když ju vidím s druhým stát.
Šak Ty budeš, falešnico, šak Ty budeš banovat,
až já budu u muziky, s frajírečkú druhú stát,
a Ty budeš kolébat, a na mňa si vzpomínat,
jak my sme sa spolem milovali, našej lásce konec tak,
a Ty budeš kolébat, a na mňa si vzpomínat,
jak my sme sa spolem milovali, našej lásce konec tak.
Keď sem išel kolem panskej zahrady
VIZ "Když sem já šel kolem panskej zahrady".
Ked sem išel od svej milej zrána, viděl sem já u cikánky drába,
ked sem išel od mej milej zvečera, viděl sem jít za cikánkú rychtýra.
Naša Kača cosi má, hej rup, cosi má, dala si to do sena, hej rup, do sena.
Za Novú Vsú, maléri sú, maléri sú, vydávalo by, maléri sú,
za Novú Vsú, myškéri sú, nemajú co myškovati, myškéri sú.
* Keď som išel z Pešti, do Budína, potkala mňa cestú, moja milá,
kázala mně kúpit, z peštskej apatéky, od srdca boleňá, takej léky,
kázala mně kúpit, z peštskej apatéky, od srdca boleňá, takej léky.
Ani žiaden neví, co mňa bolí, ani ten pan doktor, co mňa hojí,
bolí mňa hlavička, srdca polovička, že som oklamala, šohajíčka,
bolí mňa hlavička, srdca polovička, že som oklamala, šohajíčka.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
** Keď sem išel zrána, muzika mně hrála,
všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála,
všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála.
Hoj sa chlapci, hoj sa, co kosárky nosia,
a né tací drevienci, a né tací drevienci, co za sukně visá,
a né tací drevienci, a né tací drevienci, co na za sukně visá.
MÍSTO "co za sukně visá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co na mamě visá".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Každý dobrý gazda, co má štyry voly".
VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát".
SMĚS:
** Keď sem išel zrána, muzika mně hrála,
všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála,
všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála.
Hoj sa chlapci, hoj sa, co kosárky nosia,
a né tací drevienci, a né tací drevienci, co za sukně visá,
a né tací drevienci, a né tací drevienci, co na za sukně visá.
Každý dobrý gazda, co má štyry voly,
eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy,
eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy.
Jednu na sobotu, druhú na robotu,
treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele,
treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele.
Frajérečky štyry, prečo ste sa bily,
pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily,
pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily.
Frajérečky štyry, pro mňa sa nebijte
šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete,
šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete.
VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly".
VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily.
VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát".
Keď sem kosil poza humny trávu, keď sem kosil poza humny trávu,
prišly tri švárné děvčata za mnú, prišly tri švárné děvčata za mnú.
Já jsem jim pěkné pozdravení dal, já jsem jim pěkné pozdravení dal,
a každé jsem inší dárek podal, a každé jsem inší dárek podal.
Katerince pěkné pozdravení, Katerince pěkné pozdravení,
přijdi večer, moje potěšení, přijdi večer, moje potěšení.
? Keď si trubač na tej vojně zatrúbí,
keď to vojsko do kasáreň isť musí,
oj keď si on, pôl hodinu preťahně, a preťahně, carara,
hněď ho dozorčí k raportu určuje,
oj keď si on, pôl hodinu preťahně, a preťahně, carara,
hněď ho dozorčí k raportu určuje.
Jano vstává, k raportu sa hotuje,
pan kapitán sa zpytuje, čo mu je,
pán kapitán poviem pravdu, pobil som sa v hajíčku, v hajíčku,
němohol som zaněhať frajeróčku,
pán kapitán poviem pravdu, pobil som sa v hajíčku, v hajíčku,
němohol som zaněhať frajeróčku.
Počkaj lumpe, buděm Ťa za to trestať,
keď si musel pre svú milú tresť dostať,
dostaněš Ty seděm ostrých, už to musíš vyděržať, vyděržať,
a tu svojú najmilejšú zaněhať,
dostaněš Ty seděm ostrých, už to musíš vyděržať, vyděržať,
a tu svojú najmilejšú zaněhať.
Pán kapitán, ďakujem za novinu,
čo som dostal, dostal som pre svú vinu,
Pán Boh, Pán Boh, prídě ten čas, hodina, a hodina, hodina,
keď sa buděm uberať do civila,
Pán Boh, Pán Boh, prídě ten čas, hodina, a hodina, hodina,
keď sa buděm uberať do civila.
MÍSTO "ďakujem za novinu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ďakujem za rovinu".
Keď som ja bol mladý, šesdesiatdvaročný, bolo mi na žeňenie,
vzal som sebe ženu, němladú, něstarú, mal som s ňou ľen trápenie.
Očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo,
nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného,
očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo,
nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného.
Keď som bol v Šarišu, stretol som Maryšu, bars sa mi zapáčila,
a že šumná bola, vínko rada pila, bol som s ňou hneď z večera.
Očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo,
nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného,
očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo,
nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného.
Keď som išol, išol, z nohavíc mi vyšol, ručníček vyšívaný,
všetci sa mi smiali, že mám taký malý, ručníček vyšívaný.
Očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo,
nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného,
očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo,
nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného.
Keď som já byl osnáct ročků mládenec, vyzval sem já švarné dívča na tanec,
tancuj se mnú duša moja, šak nebudeš žena moja, u hája,
tancuj se mnú duša moja, šak nebudeš žena moja, u hája,
Počkaj milá, urobím Ti taký špás, až Ty půjdeš se svým milým na sobáš,
vezmem život jemu, Tebě, naposledy aj sám sebě, duša má,
vezmem život jemu, Tebě, naposledy aj sám sebě, duša má.
VERZE 1:
** ? Keď som si, som si, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu,
keď som si, som si, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu.
Ej, ta kosa veru dobre kosí, ej, má milá dobré vínko nosí,
ej, ta kosa veru dobre kosí, ej, má milá dobré vínko nosí.
VERZE 2:
** ? Na dolnom konci, na hornom konci, nabrúsil som si, kosu,
na dolnom konci, na hornom konci, nabrúsil som si, kosu.
Je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí,
je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí.
Tohle ženění, to je vězení, nad které horší, není,
z vězení pomůže, máma tatíček, od ženy nemůže, leda sám Pánbíček.
Je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí,
je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí.
Keď zakvítel vinohrad, Tebja sem si zlúbil,
aj sem Ti ke svatbě, aj sem Ti ke svatbě, vínko z něho slúbil, vínko z něho slúbil,
aj sem Ti ke svatbě, aj sem Ti ke svatbě, vínko z něho slúbil, vínko z něho slúbil.
Nechalas mňa má milá, co včíl se mnú bude,
už mně přesmutnému, už mně přesmutnému, enom vínko zbude, enom vínko zbude,
už mně přesmutnému, už mně přesmutnému, enom vínko zbude, enom vínko zbude,
Žalosť si v něm utopím, aj Tvoju nevěru,
ke druhej si zajdu, ke druhej si zajdu, v sobotu k večeru, v sobotu k večeru,
ke druhej si zajdu, ke druhej si zajdu, v sobotu k večeru, v sobotu k večeru.
Kerá je ta hvězdička má, kerá je ta hvězdička má,
estli bílá, lebo tmavá, estli bílá, lebo tmavá.
Si-li tmavá rozsvětli sa, si-li tmavá rozsvětli sa,
moja milá rozmysli sa, moja milá rozmysli sa.
Už sem sa já rozmyslela, už sem sa já rozmyslela,
na Tebja sem zapoměla, na Tebja sem zapoměla.
K horám, slunéčko, k horám, dávno na Tebja volám,
dávno na Tebja volám, aby si išlo k horám.
* Klekání když večer zvoní, nechce se mi jíti spát,
na lučinách květy pěkně voní, jakpak asi projdu z vrat,
na lučinách květy pěkně voní, jakpak asi projdu z vrat.
Klekání když večer zvoní, vyjít z vrat je těžká věc,
máti nemá pro to pochopení, že mě čeká mládenec,
máti nemá pro to pochopení, že mě čeká mládenec.
Zelená se na souvrati, čočovička zelená, říkala mě moje máti, bych z ní trávu vyplela.
Půjdu tam po klekání, proč to dobře vím, aby naší doma nevěděli, že tam chodím za milým,
půjdu tam po klekání, proč to dobře vím, aby naší doma nevěděli, že tam chodím za milým.
VERZE 1:
*** Kohútku jarabí, nechoď do zahrady,
vykutáš laliju, potom ťa zabijú, vykutáš laliju, potom ťa zabijú.
A keď ma zabijú, tak ať ma zahrabú,
do takej zahrady, kde panny chovajú, do takej zahrady, kde panny chovajú.
MÍSTO "Kohútku jarabí" SE NĚKDY SE ZPÍVÁ "Kohoutku jarabí".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Budil som Ťa budil, nechcelas hore vstať".
VERZE 2:
*** Kohútku jarabí, nekutaj zahrady,
vykutáš láliju potom ťa zabijú, vykutáš láliju potom ťa zabijú.
A keď mňa zabijú, tak mňa pochovajú,
v kyjovském kostele, kde panny klekajú, v kyjovském kostele, kde panny klekajú.
NĚKDY SE ZPÍVÁ PRVNÍ SLOKA:
Kohútku jarabí, nekutaj zahrady,
vykutáš tulipán, dojde na ťa tvůj pán, vykutáš tulipán, dojde na ťa tvůj pán.
** Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině,
šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně,
šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně.
Přišel tam Pepíček, měl na stranu klobouček, přišel tam Pepíček, měl na stranu klobouček,
dal si nalejt džbán vína, a při tom si zazpíval, Kolínečku, Kolíne,
dal si nalejt džbán vína, a při tom si zazpíval, Kolínečku, Kolíne.
Koně moje vrané, pěkně kšírované,
kto vás sedlať bude, až budu na vojně, kto vás sedlať bude, až budu na vojně.
Šabličku mi dali, ani sa něptali,
jak mňa má matička, tažko vychovali, jak mňa má matička, tažko vychovali.
Frajerečka moja, ja Ťa pekně prosím,
až sa z vojny vrátim, Těba si vziať musím, až sa z vojny vrátim, Těba si vziať musím.
Konopa, konopa, zelená konopa,
ktože mi dnes večer, na oblok zaťuká, ktože mi dnes večer, na oblok zaťuká.
Zaťuká, zaťuká, šohajek volačí,
zalúbily sa mu, moje černé oči, zalúbily sa mu, moje černé oči.
Moje černé oči, ako ten aksamit,
škoda jich, šohajku, škoda jich zakalit, škoda jich, šohajku, škoda jich zakalit.
Zakalit, zakalit, dovede ledakdo,
ale ich potěšit, dovede málokdo, ale ich potěšit, dovede málokdo.
VERZE 1:
Koulelo se, koulelo, červené jablíčko, komu sa Ty dostaneš, moja galánečko?
Koulela se, koulela, dvě naproti sobě, komu bych se dostala, nuž, Janíčku, Tobě.
VERZE 2:
? Koulelo, se koulelo, červené jablíčko,
komu Ty se dostaneš, má zlatá holčičko, komu Ty se dostaneš, má zlatá holčičko.
Koulela se, koulela, dvě naproti sobě,
komu bych se dostala, než Jeníčku Tobě, Ty jsi hezkej já taky, šikneme se k sobě.
* ? Koupím já si, koně vraný, až na tu vojnu půjdu,
koupím já si, koně vraný, až na tu vojnu půjdu,
a na Tebe, moje milá, na Tebe zapomenu,
a na Tebe, moje milá, na Tebe zapomenu.
na koníčka, si vyskočím, šavlička zablejskne se,
na koníčka, si vyskočím, šavlička zablejskne se,
mojí ze všech, znejmilejší, žalostí puká srdce,
mojí ze všech, znejmilejší, žalostí puká srdce.
Tajná láska, ta mě trápí, ach, ta mě vyspat nedá,
tajná láska, ta mě trápí, ach, ta mě vyspat nedá,
protože já, říci nesmím, že Ty jsi moje milá,
protože já, říci nesmím, že Ty jsi moje milá.
* Kousek země na Hané, rodná dědina, mě vždy v srdci zůstane, ze všech jediná,
mám já na potoce mlýn, a v něm růže květ, kam dnes já to vím, půjdu večer v pět.
Já mám děvče z Hané, jako malované, však už máme v kalendáři, určený den na září,
už je slovo dané, hned jak slunko vstane, půjdeme tam, kde svoje jméno dám,
jen své dívce z Hané.
Na té naší dědině, hotový je ráj, holky koukaj nevinně, zvlaště když je máj,
já mám ze všech nejhezčí, ta má od vrat klíč, proto mám ji rád, i když máj je pryč.
Já mám děvče z Hané, jako malované, však už máme v kalendáři, určený den na září,
už je slovo dané, hned jak slunko vstane, půjdeme tam, kde svoje jméno dám,
jen své dívce z Hané.
* Krásná pasačka husičky pásla, v zeleném háji pod javorem,
krásná pasačka husičky pásla, v zeleném háji pod javorem,
dej mi hubičku, můj andělíčku, tiše ať slavík neuletí,
dej mi hubičku, můj andělíčku, tiše ať slavík neuletí.
Tichá hubička přece slavíčka, v zeleném háji probudila,
tichá hubička přece slavíčka, v zeleném háji probudila,
vyletěl výše, zazpíval tiše, krásná pasačka zaplakala,
vyletěl výše, zazpíval tiše, krásná pasačka zaplakala.
Proč ty slavíčku, ty malý ptáčku, proč děláš malé pasačce bol,
proč ty slavíčku, ty malý ptáčku, proč děláš malé pasačce bol,
mějme se rádi, dokud jsme mladí, dokud nás láska k sobě svádí,
mějme se rádi, dokud jsme mladí, dokud nás láska k sobě svádí.
Krumvířská dědina hodně dlúhá, idě tam dcérečka, za ňú druhá,
první mně dávajú, nemám síly, tu druhú mám já rád, Bože milý,
první mně dávajú, nemám síly, tu druhú mám já rád, Bože milý.
Tý mojí rodiče, vy myslíte, že mne s mojú milú rozlúčíte,
nechcu a nebudu vám po vúli, rač se všeckýho vzdám, Bože milý,
nechcu a nebudu vám po vúli, rač se všeckýho vzdám, Bože milý.
** Které dívča nemá doma frajíra, nech si sedne na lavečku u dvora,
a nech píše na cedulku litery, litery, že ju nechce v tých Kosticách nikerý,
a nech píše na cedulku litery, litery, že ju nechce v tých Kosticách nikerý.
Má mamičko zarostl mně chodníček, odnaučil sa k nám chodit Janíček,
oj, Janíček, duša moja, milý moj, milý moj, proč už nejsi taký věrný, jakýs bol,
oj, Janíček, duša moja, milý moj, milý moj, proč už nejsi taký věrný, jakýs bol.
* Ku Praze je, cesta dlouhá, stromkama je sázená,
sázela jí moje nejmilejší, když tam za mnou chodila,
sázela jí moje nemilejší, když tam za mnou chodila.
Sázela jí, rozmarínou, pěkným bílým jetelem,
to na důkaz naší věrné lásky, že my svoji nebudem,
to na důkaz naší věrné lásky, že my svoji nebudem.
Tu kytičku, cos mi dala, tu ja sobě ponechám,
až já půjdu k svému regimentu, za čepici si jí dám,
až já půjdu k svému regimentu, za čepici si jí dám.
Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu,
až ja půjdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju,
až ja půjdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju.
** Kúpala sa Katerina, v tej voděnke studenej, kúpala sa Katerina, v tej voděnke studenej,
ej, vila věnce, pro mládence, z rozmarýny zelenej,
ej, vila věnce, pro mládence, z rozmarýny zelenej.
Kemu že jich, Katerino, kemu že jich uviješ, kemu že jich, Katerino, kemu že jich uviješ,
ej, Tobě, Tobě, švarný šohajíčku, protože mňa miluješ,
ej, Tobě, Tobě, švarný šohajíčku, protože mňa miluješ.
*** Kvetou růže, kdo Ti za to může, žádný už Ti dneska, nepomůže,
kvetou, vadnou, lístečky z nich spadnou, jak Ty slzy Tvoje, na tu trávu chladnou.
Teče, voda, dokola se točí, to si nelitoval, modré oči,
já bych byla, pro Tebe jen žila, že mou lásku zklameš, to jsem nemyslela.
Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala, škoda nocí, které jsem proplakala,
moje mládí, uprchlo tak jako sen, na všechno mi zbyla jenom, v srdci mém vzpomínka jen.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Škoda lásky",
ANGLICKY "Beer Barrel Polka", NĚMECKY "Rosamunde".
* Kvítek jabloňový, dávno všecko to ví,
jak sem tam pod oknem stál, větřík mně na šalmaj hrál.
Na svoju píšťalku zlatú, notoval pěsničku svatú,
pěsničku při měsíčku, co hrají na nebíčku,
na svoju píšťalku zlatú, notoval pěsničku svatú,
pěsničku při měsíčku, co hrají na nebíčku,
Kvítek jabloňový, dávno všecko to ví,
jak sem Ti slovéčko dal, jak se sa o Tebe bál.
Ví to aj hvězdička bledá, co v noci tajmně hledá,
cestičku osvícenú, či budeš mojú ženú,
ví to aj hvězdička bledá, co v noci tajmně hledá,
cestičku osvícenú, či budeš mojú ženú.
Kvítek jabloňový, dávno všecko to ví,
co sem si velice přál, Tebe si za ženu vzal.
Ptajú sa kvítečka ludé, ptajú sa, jak to včil bude,
všecko jim za mňa poví, kvíteček jabloňový,
ptajú sa kvítečka ludé, ptajú sa, jak to včil bude,
všecko jim za mňa poví, kvíteček jabloňový.
Kyčera, Kyčera, aj, Bože, daj večera, večera dobrého, ej, rána veselého.
Kdo to henkaj ide, aj, to můj milý je, na hradkých nožičkách, ej, v bílých nohavičkách.
? Kyjove, Kyjove, ty pekné městečko, co sem sa nachodil, za svojú dcérečkú.
Nachodil, nachodil, noci jsem nablúdil, a našlapal blato, nemrzelo mňa to.
VIZ TÉŽ "Ej, Brode, Brodečku, na pěkném kopečku".
Kyjovští mládenci by sa oženili, kyjovští mládenci by sa oženili,
kdyby, kdyby jim děvčata, kdyby jim děvčata tisíce nosily.
Ale že děvčata tisíce nemajú, ale že děvčata tisíce nemajú,
proto, proto jich mládenci, proto jich mládenci v srdéčkách nemajú.
Kamarádky moje sa na mňa hněvajú, kamarádky moje sa na mňa hněvajú,
že já, že já mám frajíra, že já mám frajíra a ony nemajú.
*** ? Lásko, Bože lásko, kde ťa ludé berú,
na horách nerosteš, v poli ťa nesejú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú.
Kdyby sa ta láska, na poli rodila,
nejedna panenka, hlavu by sklonila, nejedna panenka, hlavu by sklonila.
Ľúbosti, ľúbosti, mala som ťa dosti,
ale už ťa nemám ani medzi prsty, ale už ťa nemám ani medzi prsty.
Lásko, Bože lásko, kde ťa ludé berú,
na horách nerosteš, v poli ťa nesejú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú.
*** Lepší je vínečko než-li voda, lepší je vínečko než-li voda,
lepší je dcérečka než-li vdova, lepší je dcérečka než-li vdova.
Dcérečka miluje, nic neříká, dcérečka miluje, nic neříká,
a vdova vzpomíná nebožtíka, a vdova vzpomíná nebožtíka.
Lepší je žitečko nežli oves, lepší je žitečko nežli oves,
lepší je mládenec nežli vdovec, lepší je mládenec nežli vdovec.
Mládenec miluje aspoň trošku, mládenec miluje aspoň trošku,
a vdovec vzpomíná na nebožku, a vdovec vzpomíná na nebožku.
Letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor,
seďel na okénko, zaťukal na skélko, stroj sa milá stroj, stroj sa milá stroj.
Stojím u dverí, volám otevri, stojím u dverí, volám otevri,
otevri ně milá, holuběnko sivá, mé potěšení, mé potěšení.
Já neotevrem, mamka ně brání, já neotevrem, mamka ně brání,
že ňa nejsi hoden, šohajíčku švarný, mé potěšení, mé potěšení.
Keď nejsem hoden, zostávaj s Bohem, keď nejsem hoden, zostávaj s Bohem,
vyber si, možeš-li, moja najmilejší, já si nemožem, já si nemožem.
* Letěla bělounká holubička, potkala božího andělíčka,
letěla bělounká holubička, potkala božího andělíčka.
Duše skvělá, kam si chtěla, chtěla jsem doletět do nebíčka,
duše skvělá, kam si chtěla, chtěla jsem doletět do nebíčka.
Doleť si dušičko až do nebe, já půjdu k děťátku místo Tebe,
doleť si dušičko až do nebe, já půjdu k děťátku místo Tebe.
VERZE 1:
*** Letěla husička, letěla z vysoka,
nemohla doletět, spadla do potoka, spadla do potoka.
Spadla do potoka, vodičku vypila,
aby jí šenkýři, nelili do piva, nelili do piva.
Nelili do piva, raděj do kořalky,
že se v ní mývají, ty zdejší panenky, ty zdejší panenky.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VIZ TÉŽ "Kačena divoká, letěla z vysoka".
VERZE 2:
*** Letěla husička, letěla z vysoka,
nemohla doletět, spadla do potoka, spadla do potoka.
Ach, můj milý Bože, už jsem dolétala,
už jsem těch svých dětí, tady zanechala, tady zanechala.
Moje drobné děti, nedělají škody,
plují po potoce, napijí se vody, napijí se vody.
Letěla husička, už víc nepoletí,
škoda je Tě, děvče, že Tě nesmím míti, že Tě nesmím míti.
Když jsem k vám chodíval, do vaší dědiny,
míval jsem klobouček, plný rozmarýny, plný rozmarýny.
Nyní k vám nechodím, už tam chodí jinej,
jen na mě má milá, více nevzpomínej, více nevzpomínej.
Zachází slunéčko, zachází za horu,
kterak ja na Tebe, chlapče zapomenu, chlapče zapomenu.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 3:
Letěla husička, letěla z vysoka, nemohla doletět, spadla do potoka, spadla do potoka.
Do potoka spadla, kde se voda točí, zavřely se nad ní, mojej molej oči, mojej milej oči.
* Letochova hospůdečka malovaná, a v ní bývá moja milá starodávná,
šenkuje, nalévá, vínečko rozlévá, a na Tebe, můj šohajku, smutně sa dívá,
šenkuje, nalévá, vínečko rozlévá, a na Tebe, můj šohajku, smutně sa dívá.
Před naším je zahrádečka zeleňá sa, a v ní roste rozmarýnek netrhá sa,
já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút,
já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút.
Dyby sa to naši páni dozvěděli, že je vršek rozmarýnu utržený,
oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali,
oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali.
* Léto už sbohem nám dává, zesmutněl růžový sad,
a já dnes už to vím, že nejsem už tak mlád,
byla to pohádka krásná, trvala chviličku jen,
proto častokrát, musím zaplakat, že to byl jen sen.
Kdepak je to moje zlaté mládí, zapadlo a nevrátí se víc,
odešli mně všichni kamarádi, na světě už nemám zcela nic,
ještě kámen se v té vodě obrátí, mládí mé se už nenavrátí,
ještě kámen se v té vodě obrátí, mládí mé se už nenavrátí.
* Lístečku z javora, spadnuls mně do dvora, lístečku z javora, spadnuls mně do dvora,
nebudu sa, milá, ženit, až bude pohoda, nebudu sa, milá, ženit, až bude pohoda.
Lístečku z osiky, spadnuls mně do vyky, lístečku z osiky, spadnuls mně do vyky,
nebudu sa, milá, ženit, až budu veliký, nebudu sa, milá, ženit, až budu veliký.
Lístečku z jasena, spadnuls mně do sena, lístečku z jasena, spadnuls mně do sena,
nebudu sa, milá, ženit, až bude potreba, nebudu sa, milá, ženit, až bude potreba.
? Loučil se mladý voják, loučil se s dívenkou svou,
buď tady s Bohem, dívenko drahá, jdu bránit vlast milenou,
buď tady s Bohem, dívenko drahá, jdu bránit vlast milenou.
Tři dny jsem na stráži stál, rudý žár kolem mne plál,
a tu můj mladý koníček vraný, přežalostně zařechtal,
a tu můj mladý koníček vraný, přežalostně zařechtal.
Neřechtej můj koníčku, musím věrně tu stát,
když my dva spolu se nesejdem, má pro nás kdo zaplakat,
když my dva spolu se nesejdem, má pro nás kdo zaplakat.
Zapláče dívenka má, zapláče pro milého,
zapláče máma, zapláče táta, pro syna ztraceného,
zapláče máma, zapláče táta, pro syna ztraceného.
** Lovili rybáři, lovili z Dunaje,
chytili rybičku, chytili rybičku u samého kraje,
chytili rybičku, chytili rybičku u samého kraje.
Ryba to nebyla, byla to má milá,
pro falešnou lásku, pro falešnou lásku, do vody skočila,
pro falešnou lásku, pro falešnou lásku, do vody skočila.
Do vody skočila, kde se voda točí,
že sem si nevšímal, že sem si nevšímal, jejích modrých očí,
že sem si nevšímal, že sem si nevšímal, jejích modrých očí.
Lúčka, lučina, tráva zelená, lúčka, lučina, tráva zelená,
Kyjováci to sú chlapci jako lalia, Kyjováci to sú chlapci jako lalia.
Ale ne všeci, enem někteří, ale ne všeci, enem někteří,
kteří mají za klobúčkem pávové peří, kteří mají za klobúčkem pávové peří.
* Maličká su, húsky pasu,
tancovala bych já, až sa třasu, tancovala bych já, až sa třasu.
Třeba su já, malučičká,
přece mě má ráda má mamička, předsa mě má ráda má mamička.
Třeba su já, malučičká,
přece su otcova holubička, přece su otcova holubička.
Malovaly, nocovaly, tri malérečky u nás,
nechal sem si vymalovat, mojej milej obraz, mojej milej obraz.
Malovaly, nocovaly, po dvě po tri noci,
nechal sem si vymalovat, mojej milej oči, mojej milej oči.
? Mal som seděm krajciarov, išiangalom, nosil som ich za sárom, išiangalom,
tri som prepil, štyri mám, co Ti milá kupit mám, išiangalom,
tri som prepil, štyri mám, co Ti milá kupit mám, išiangalom.
Někupuj mi oriešky, išiangalom, něrob zo mňa posmešky, išiangalom,
radšej mi kup zlatý pás, co mi budě na sobáš, išiangalom,
radšej mi kup zlatý pás, co mi budě na sobáš, išiangalom.
Mal som kabát cajkový, išiangalom, dal som ho primášovi, išiangalom,
keby lepšie zahudal, to bych milú postýskal, išiangalom,
keby lepšie zahudal, to bych milú postýskal, išiangalom.
Malý hošík černovlasý, mamince se stěžoval,
že ho děvče oklamalo, které věrně miloval,
že ho děvče oklamalo, které věrně miloval.
Vzpomeň Ty si, milko drahá, na tu malou lavičku,
kde jsme spolu sedávali, zvečera při měsíčku,
kde jsme spolu sedávali, zvečera při měsíčku.
Kolikrát jsem se Tě ptával, zdali mně Ty ráda máš
a Ty jsi mi říkavala, že jiného nelíbáš,
a Ty jsi mi říkavala, že jiného nelíbáš.
Oči černé, oči zrádné, hluboké jak lidský žal,
kolikrát jsem na Vás vzpomněl, tolikrát jsem zaplakal,
kolikrát jsem na Vás vzpomněl, tolikrát jsem zaplakal.
Oči černé, oči zrádné, já jsem vás měl tolik rád,
než jsem z vojny domů přišel, už vás měl můj kamarád,
než jsem z vojny domů přišel, už vás měl můj kamarád.
Tak žaloval, když umíral, malý hošík dvacet let,
na svou milovanou dívku, své mamince naposled,
na svou milovanou dívku, své mamince naposled.
Mamičko, tatíčku, já vás pěkně prosím,
mám já frajárečku, tancovat s ňú mosím, mám já frajárečku, tancovat s ňú mosím.
Přestaňte nám bránit, rodičové milí,
jeden pro druhého, sme sa narodili, jeden pro druhého, sme sa narodili.
Rodiče bránili, láska uvadala,
Janík narukoval, Anička plakala, Janík narukoval, Anička plakala.
? Mamko moja, já sa vydávať mám, mamko moja, já sa vydávať mám,
chodí za mnou z Javoriny cigán, chodí za mnou z Javoriny cigán.
Cigán sa mně, prevelice ĺúbí, cigán sa mně prevelice ĺúbí,
pretože má pekné bílé zuby, pretože má pekné bílé zuby.
Biele zuby, kučeravé vlasy, biele zuby, kučeravé vlasy,
to cigáňa prevelice krášli, to cigáňa prevelice krášli.
Nevěř dcero, že Ťa cigáň lúbí, nevěř dcero, že Ťa cigáň lúbí,
preď svatbú Ti modré z něba slúbí, preď svatbú Ti modré z něba slúbí.
Ale jak Ťa, za ženu dostaně, ale jak Ťa, za ženu dostaně,
bít Ťa budě a už něprestaně, bít Ťa budě a už něprestaně.
Mamko moja, a to nie je všecko, mamko moja, a to nie je všecko,
já buděm mať s tým cigánom děcko, já buděm mať s tým cigánom děcko.
NĚKDY SE VYNECHÁVÁ DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY, NAPŘ. PRVNÍ SLOKA JE:
"Mamko moja, já sa vydávať mám,
chodí za mnou z Javoriny cigán, chodí za mnou z Javoriny cigán."
Mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší,
mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči,
že keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a ty moje modré oči, mládencám čarujú.
Mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší,
mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči,
že keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a ty moje modré oči, mládencám čarujú.
* Mamko, moja mamko, já sa bojím v noci, chodí na mňa ťukat súsedovi chlapci,
oni na mňa, ťu a ťukajú, pokoja mně nedajú,
oni na mňa, ťu a ťukajú, pokoja mně nedajú.
Ach dcerečko, dcerko dám Ti dobrú radu, dáme si postýlky do jedneho řadu,
potom můžeš, klidně spát a spát, nemusíš sa chlapcú bát,
potom můžeš, klidně spát a spát, nemusíš sa chlapcú bát.
Ach mamičko, mamko, špatnú radu máte, Vy máte tatíčka, s ním sa objímáte,
a já musím, sama, sama spát, nemám sa s kým objímat,
a já musím, sama, sama spát, nemám sa s kým objímat.
*** Marjánko, Marjánko, Marjánko, má, zavaž mi šáteček na uzle dva,
zavaž, zavaž, zavaž, dítě zlatý, aby se nemohl rozvázati.
Já bych Ti šáteček, rozvázala, jen kdyby paňmáma nebránila,
ta naše paňmáma tuze brání, že nemáš peníze, pole žádný.
Paňmámo, paňmámo, nebraňte mi, vždyť já jsem bohatší, nežli jste Vy,
já mám dvě poctivý zdravý ruce, a Vaší Marjánky věrný srdce.
* Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou,
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou,
já mám postel u okýnka, na ni se to hezky spinká,
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou.
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou,
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou,
já mám postel blízko dveří na ni se to hezky leží,
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou.
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou,
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou,
já mám postel malovanou, na ni můžeš líhat se mnou,
Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
** Marně se častokrát, po lásce budeš ptát, sny tě oklamou,
zradí tě mnohokrát, vše co jsi míval rád, z láskou upřimnou,
kdo Tě však nikdy nezradí, v lásce Ti všechno nahradí,
je Tvoje matička, třeba i chudičká, kterou Ti nikdo nenahradí.
Mámy, vy naše zlaté mámy, zůstaňte mezi námi, přes dlouhý, dlouhý čas,
mámy, vy naše drahé mámy, slyšíme rádi váš, známý mateřské řeči hlas,
vy jste nám, mámy, život daly, a lásce k vlasti vychovaly,
abychom mámy, vás milé mámy, povždycky milovali.
NÁZEV TÉTO PÍSNIČKY JE "Mámy, vy naše zlaté mámy".
Maryš, moja Maryš, prečo ňa tak moríš, že mi své okienko, v noci neotvoríš.
Janíčko, belá hus, ej, chtela bych Ta zúst, ale mi je beda, mamička mi nedá.
* Má maměnka neví, ani vědět nesmí, za kým mé srdéčko, ve dne v noci teskní.
Teskním, Bože, teskním, za synečkem hezkým, žalovala bych sa, svej maměnce nesmím.
Těžko je mi těžko, na mojim srdečku, jak by mi ho svázal, hedvábnú šňúrečkú.
Hedvábnu šnúrečku, tu rozvázat možu, na Tebe, synečku, zapomnět nemožu.
Mám ráda hajnýho, fousy má jaho trám, do lesa tmavýho, lásku si s sebou vzal.
Jednou šla jsem sbírat maliny, večer se blížil, když mi cestu zkřížil,
šel se mnou dál, tvářil se jak nevinný, chvilku se smál, a pak mi pusu dal.
** Mámy, vy naše zlaté mámy, zůztaňte mezi námi, přes dlouhý, dlouhý čas,
mámy, vy naše drahé mámy, slyšíme rádi váš, známý mateřské řeči hlas.
Vy jste nám mámy život daly, a lásce k vlasti vychovaly,
abychom mámy, vás milé mámy, povždycky milovali.
VIZ TÉŽ "Marně se častokrát, po lásce budeš ptát, sny tě oklamou".
*** Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal,
žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zase,
nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zas.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Až ráno, až ráno, až bude bílý den".
Měla sem já hulána, měla sem ho ráda, dala sem ho do sena, zjedla ně ho kráva.
? Měla sem já muža, ten sa ježa bál, a on po tri noci, doma neležal,
Jak sem ho dom dostala, do měcha ho vecpala, tu mně milý lež, dojde na Ťa jež,
jak sem ho dom dostala, jesť a piť mu nedala, tu mně milý lež, dojde na Ťa jež.
* Měsíček svítí, já musím jíti, za pannou, za pannou, za panenkou,
měsíček svítí, já musím jíti, za pannou, za pannou, za panenkou.
Měsíček zašel, já jsem nedošel,
já jsem zabloudil, mně jí odloudil, v zeleném kloboučku, mysliveček,
měsíček zašel, já jsem nedošel,
já jsem zabloudil, mně jí odloudil, v zeleném kloboučku, mysliveček.
Ta naše láska, bejvala hezká, když je se zrušila, což je po ní,
ta naše láska, bejvala hezká, když je se zrušila, což je po ní.
Dej Pán Bůh štěstí, děvčátko hezký,
však jiná růže, mně vonět může, však jiná růžička, taky voní,
dej Pán Bůh štěstí, děvčátko hezký,
však jiná růže, mně vonět může, však jiná růžička, taky voní.
* Měl jsem frajárečku, měla sukénečku,
sama si ju šila, sama si ju prala, mě smutného zanechala,
sama si ju šila, sama si ju prala, mě smutného zanechala.
Frajárečka moja, když mňa zanecháváš,
měla ses podívat a nezapomínat, kdo Ti růžu v sukňu všíval,
měla ses podívat a nezapomínat, kdo Ti růžu v sukňu všíval.
Rúžičku červenú, rúžičku malúčkú,
ona bude vzkvétat, a já zapomínat, jak sem ju v tu sukňu všíval,
ona bude vzkvétat, a já zapomínat, jak sem ju v tu v sukňu všíval.
* Měšťanská hospůdka, na rynečku, ej, ta má šikovnú, šenkérečku,
se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád,
se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád.
Měšťanská hospůdka, u Moravy, potěší srdénko, když churaví,
se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád,
se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád.
*** Mikulecká dědina, malovaná, malovaná,
a v ní bývá moja milá, a v ní bývá moja milá, frajárenka starodávná,
a v ní bývá moja milá, a v ní bývá moja milá, frajárenka starodávná.
Když já jedu dědinú, s jatelinú, s jatelinú,
hledím na tu zahrádečku, hledím na tu zahrádečku, kde sem stával s frajárečkú,
hledím na tu zahrádečku, hledím na tu zahrádečku, kde sem stával s frajárečkú.
U zahrádky lavečka, je nizúčká, je nizúčká,
kalina tam nad ňú voní, kalina tam nad ňú voní, druhý šohaj s milú chodí,
kalina tam nad ňú voní, kalina tam nad ňú voní, druhý šohaj s milú chodí.
Mikulecká dědino, malovaná, malovaná,
dyž ťa v tichej noci přejdu, pod okénko milej dojdu, jak Ťa milá zapomenu,
dyž ťa v tichej noci přejdu, pod okénko milej dojdu, jak Ťa milá zapomenu.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
** Mikulecké pole, hluboko orané, mikulecké pole, hluboko orané,
orali ho, hej háj, orali, milej koně vrané,
orali ho, hej háj, orali, milej koně vrané.
Koně ho orali, šohajek rozséval, koně ho orali, šohajek rozséval,
a na nebi, hej háj, vysokém, skřivánek píseň zpíval,
a na nebi, hej háj, vysokém, skřivánek píseň zpíval.
* Mladosti, mladosti, užil sem ťa dosti, užil sem ťa dosti, od svej malučkosti.
Volnosti, volnosti, míval som ťa dosti, ale už ťa nemám, ani do půl hrsti.
Mladý cikán
VIZ "Hrál mladý cikán pod zámkem, hrál dojemně a něžně".
Močiar, močiar, černý močiar, šel bych k milej, dnes navečer,
ale ma ten močiar morí, močiar morí, nemožem v něm do komory.
Ale já dám tak spraviti, ten močiar dám zavoziti,
už je močiar zavezený, zavezený, aj obloček otvorený.
Vidíš milá, jaká si Ty, není Tebje, čo veriti,
večer prídem, miluješ mňa, miluješ mňa, príde druhý, pohráváš mňa.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "V Bošáci je pekný dom, mezi pekným stromovým".
*** Modrou oblohou, obláčky bílé jdou, věř mi dívenko a, dej mi ručku svou,
půjdem cestičkou, štěstí spolu tam v dál, vždyť by se nám svět bez lásky, smutný zdál.
Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád.
Už nás volá máj, krásný je celý kraj, pojď dívenko má, půjdem v tichý háj,
najdem si koutek lásky, hnízdečko své, jenom pro nás dva, hnízdečko malinké.
Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Ten večer májový".
* Moja milá, frajárečka, nechce mňa už, za muža,
moja milá, frajárečka, nechce mňa už, za muža.
Že rád vínko mám, rád ho popíjám, od muziky pozdě v noci, k frajárečce chodívám,
že rád vínko mám, rád ho popíjám, od muziky pozdě v noci, k frajárečce chodívam.
Proč jsi na mně, frajárečko, proč si na mně, tolik zlá,
proč jsi na mně, frajárečko, proč si na mně, tolik zlá.
Že rád vínko mám, rád ho popíjám, to já jenom při vínečku, o Tobě si zazpívám,
že rád vínko mám, rád ho popíjám, to já jenom při vínečku, o Tobě si zazpívám.
Ty mňa přece, frajárečko, Ty mňa přece, ráda máš,
Ty mňa přece, frajárečko, Ty mňa přece, ráda máš.
Že rád vínko mám, rád ho popíjám, proto Tebe, frajárečko, kamarádům nenechám,
že rád vínko mám, rád ho popíjám, proto Tebe, frajárečko, kamarádům nenechám.
Až Ty budeš, vínko píjat, zpívat budeš, jako já,
až Ty budeš, vínko píjat, zpívat budeš, jako já.
Že rád vínko mám, rád ho popíjám, u muziky v prvním kole, za pérko Ti ružu dám,
že rád vínko mám, rád ho popíjám, u muziky v prvním kole, za pérko Ti ružu dám.
* Moja postélenka, moja postélenka, čistá režná sláma,
a já nebožátko, a já nebožátko, lehám na ní sama.
Sama si ju stelu, sama si aj lehnu, na Tebe, šohajku, na Tebe, šohajku, nikdá nezabudnu,
sama si ju stelu, sama si aj lehnu, na Tebe, šohajku, na Tebe, šohajku, nikdá nezabudnu.
Moja žena, rozum nemá,
navarila kapusty, abych nebyl tak tľstý, jako dyňa,
navarila kapusty, abych nebyl tak tľstý, jako dyňa.
Moja žena, rozum nemá,
prepila mi volky, ze štyry pacholky, a aj koňa,
prepila mi volky, ze štyry pacholky, a aj koňa.
A já jej zas, urobím špás,
prepijem jej kúdel, motovidlo, kužel, a aj rubáš,
prepijem jej kúdel, motovidlo, kužel, a aj rubáš.
* Moje milé premilené jahody, vy ste sa mně rosypaly u vody,
moje milé premilené jahody, vy ste sa mně rosypaly u vody,
kdo vás najde, ten vás posbírá, já som mala včera večer frajíra,
kdo vás najde, ten vás posbírá, já som mala včera večer frajíra.
Bol to frajír malovaný jak rúža, toho bych si vyvolila za muža,
bol to frajír malovaný jak rúža, toho bych si vyvolila za muža,
ani bych mu robit nedala, enem ako rúžu bych ho chovala,
ani bych mu robit nedala, enem ako rúžu bych ho chovala.
Ako rúžu, ako rúžu, červenú, já bych bola jeho ženú milenú,
ako rúžu, ako rúžu, červenú, já bych bola jeho ženú milenú,
já bych bola jeho lalija, a on moja rúža, rúža červená,
já bych bola jeho lalija, a on moja rúža, rúža červená.
*** Morava krásná zem, v které jsem byl zrozen, a v ní byl vychován, od matky pěstován,
ta mně k srdci svému, pnula mateřskému, jí buď můj život věnován.
Ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem,
ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem.
Kde řeka Morava, chladným tokem spěje, tam kde lid líbezné, krásné písně pěje,
tam děvy krásné jsou, něžné jak květiny, tam domov můj je jediný.
Ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem,
ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem.
Když slunko zapadá, za vršky Pálavy, vzpomínám na mládí, jak prchlo do dáli,
jen jedno přání mám, vždyť Moravu rád mám, v té krásné zemi chtěl bych spát.
Ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem,
ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem.
MÍSTO "naše Morava" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jižní Morava".
MÍSTO "vinohradem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vinným keřem".
TATO PÍSNIČKA BYLA KANDIDÁTEM NA MORAVSKOU HYMNU.
* Muzikanti, co děláte, muzikanti co děláte,
aj máte husle a nehráte, aj máte husle a nehráte.
Zahrajte mně na husličky, zahrajte mně na husličky,
a rozveselte ty družičky, a rozveselte ty družičky.
Zahrajte mně na cimbále, zahrajte mně na cimbále,
ať moja milá veselá je, ať moja milá veselá je.
Zahrajte mně na tu basu, zahrajte mně na tu basu,
a rozveselte všecku chasu a rozveselte všecku chasu.
Zahrajte mně všeci spolu, zahrajte mně všeci spolu,
a vyprovoďte mě až domu, a vyprovoďte mě až domu.
* Muzikanti hrajte, břiňkajte, muzikanti hrajte, břiňkajte,
mojem galánovi, mojem galánovi, navzdory dělajte.
Muzikanti hráli, břiňkali, muzikanti hráli, břiňkali,
mojem galánovi, mojem galánovi, navzdory dělali.
** Muzikanti, pojďte hrát, tu písničku co mám rád,
dneska budu já a moje milá, až do rána tancovat,
dneska budu já a moje milá, až do rána tancovat.
V oči se jí zadívám, vesele si zazpívám,
protože má pěkné modré oči, proto jí své srdce dám,
protože má pěkné modré oči, proto jí své srdce dám.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ale ne, ale ne, ale ne, Ty už mě ráda nemáš".
** Muziky, muziky, vy pěkně hrajete, vy jste mě ze spaní, probudily,
já jsem se nevyspal, děvče jsem nedostal, toho jste muziky, samy viny.
Můj milý, až přijdeš k nám
VIZ "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela".
Můj starý tatíčku, hluboko ležíte,
mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte.
Vy o tem nevíte, vědět nebudete,
až na Vašem hrobě rozmarýn poroste, až na Vašem hrobě rozmarýn poroste.
Rozmarýn poroste, rudý karafiát,
škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát.
* Můj táta rybářem byl, v moři se brodíval,
miloval mě i sebe, radost ze mě míval, miloval mě i sebe, radost ze mě míval.
Má matka chudá byla, teď v tmavém hrobě spí,
ta o mé velké lásce, docela nic neví, ta o mé velké lásce, docela nic neví.
* My sme tady dvá, kamarád a já,
kdo by nám chtěl rozkazovat, z hospody nás vyhazovat,
na toho sme dvá, kamarád a já,
kdo by nám chtěl rozkazovat, z hospody nás vyhazovat,
na toho sme dvá, kamarád a já.
* Mysliveček vyšel z lesa na cestičku, uviděl tam v širém poli koroptvičku,
nebyla to, koroptvička, byla to má nejmilejší Andulička,
nebyla to, koroptvička, byla to má nejmilejší Andulička.
Vy myslivci, vy jste tuze velcí páni, jaké je to s myslivečkem milování,
v noci chodí, na čekanou, místo aby se miloval se svou pannou,
v noci chodí, na čekanou, místo aby se miloval se svou pannou.
Nemysli si hochu, když si mysliveček, posadil sis sojčí pírko za klobouček,
že sem malá, koroptvička, že mě trefíš jednou ranou do srdíčka,
že sem malá, koroptvička, že mě trefíš jednou ranou do srdíčka.
*** Na břehu Blanice, stojí Maletice, vesnička má milená,
cesta k Protivínu, netrvá hodinu, stromkama je sázená,
cesta k Protivínu, netrvá hodinu, stromkama je sázená.
Tam já jsem se zrodil, osm let jsem chodil, do Míšence do školy,
pryč jsou mladá léta, hlava stříbrem vzkvétá, srdce nad tím zabolí,
pryč jsou mladá léta, hlava stříbrem vzkvétá, srdce nad tím zabolí.
Jedni jako druzí, sedláci podruzi, na hřbitově budou spát,
u kostela blízko, moje rodná vísko, budu na Tě vzpomínat,
u kostela blízko, moje rodná vísko, budu na Tě vzpomínat.
Načo pojděm domou, keď nemám nikoho,
otěc sa mi žení, mama tá je v černej zemi, načo pojděm domou,
otěc sa mi žení, mama tá je v černej zemi, načo pojděm domou.
Něchala ma žena, s tromi malými dětmi doma,
něchala ma žena, s tromi malými dětmi doma, načo pojděm domou,
něchala ma žena, s tromi malými dětmi doma, načo pojděm domou.
Napila sa vody, zo studni kamenej,
napila sa milá, joj napila sa moja milá, zo studni kamenej,
napila sa milá, joj napila sa moja milá, zo studni kamenej.
Nad Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá
VIZ "Za Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá".
Nad Myjavú sú dvě hvězdy jasné, u súsedú majú dívča krásné,
keď ho vidím musím horekovať, som chudobný, nesmím ho milovať,
keď ho vidím musím horekovať, som chudobný, nesmím ho milovať.
Proč's mňa, Bože, chudobného stvoril, proč som sa já v chudobě narodil,
nemám srdce enom to jediné, keď ho ztratím nebudu mať iné,
nemám srdce enom to jediné, keď ho ztratím nebudu mať iné.
Na dolnom konci, na hornom konci, nabrúsil som si, kosu
VIZ "Keď som si som si, na hornom konci, nabrúsil som, si kosu", VERZE 2.
Nad Vltavou se stmívá, slunce šlo dávno spát
VIZ "Už nebudeš mou, láskou jedinou".
Na horách, na dolách, padala inovať,
staralo sa dívča, kde bude zimovať, ej, kde bude zimovať.
Nestaraj se dívča, dívča volakeré,
však já Ťa odvedu, od Tvojej matere, ej, od Tvojej matere.
Na hore skalička, na ní je jedlička,
chytajú, lapajú, švarného Janíčka, ej, švarného Janíčka.
Keď ho polapili, na svú milú volal,
galánečko moja, pochovat ma nedaj, ej, pochovat ma nedaj.
VERZE 1:
Na Javorině, v jednej dolině, smutný havran sedí,
voděnku pije, sám si ju kalí, že má frajárku, v tem cudzím kraji.
VERZE 2:
Na Javorine, v jednej doline, černý havránek, vodenku pije,
vodenku pije, aj si ju kalí, že má galánku, v tem cudzím kraji.
** Na kopečku stála, plakala, plakala, Jezu, Jezu, Marja, volala, volala,
Jezu, Jezu, Marja, jemine, bude-li to chlapec nebo ne, bude-li to chlapec nebo ne.
Bude-li to chlapec, bude švec, bude švec, bude robit čižmy, na tanec, na tanec,
bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já.
Bude li to chlapec, bude pán, bude pán, bude on na vojně, kapitán, kapitán,
bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já.
NĚKDY SE NA ZAČÁTKU NEBO NA KONCI ZPÍVÁ SLOKA:
Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore, ja že s nima žáden, neore, neore,
čí že by to byly, moje sú, však mě za mú milú donesú, však mě za mú milú donesú.
VIZ TÉŽ "Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore".
*** Na Kráľovej holi, stojí strom zelený, na Kráľovej holi, stojí strom zelený,
vrch má naklonený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, do Slovenskej zemi,
vrch má naklonený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, do Slovenskej zemi.
Odkážte, odpíšte, tej mojej materi, odkážte, odpíšte, tej mojej materi,
že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, na Kráľovej holi,
že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, na Kráľovej holi.
Odkážte, odpíšte, mojim kamarátom, odkážte, odpíšte, mojim kamarátom,
že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, na fraj za dievčaťom,
že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, na fraj za dievčaťom.
Na kyjovských lukách
VIZ "Na tých panských lukách".
*** Na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí,
na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí,
měl jsem holku namluvenou, ale jinej mi za ní chodí,
měl jsem holku namluvenou, ale jinej mi za ní chodí.
Zdálo se mně, ze čtvrtka na pátek, že jsem se svou dívenkou spal,
zdálo se mně, ze čtvrtka na pátek, že jsem se svou dívenkou spal,
probudím se, obrátím se, ale jak mne ten sen oklamal,
probudím se, obrátím se, ale jak mne ten sen oklamal.
Vy mládenci, kteří jste jako já, nemilujte doopravdy,
vy mládenci, kteří jste jako já, nemilujte doopravdy,
pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte,
pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte.
** Na pavlovskej dolině, túži šohaj po víně,
túži šohaj po vínečku, volá na svú frajárečku, frajárečko nalej mně,
túži šohaj po vínečku, volá na svú frajárečku, frajárečko nalej mně.
Frajárečka rozmilá, vínečka mu nalévá,
do džbánečka kamenného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila,
do džbánečka kamenného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila. ** Na pavlovskej dolině, túží šohaj po víně,
túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně,
túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně.
Galánečka rozmilá, vínečka mu nalévá,
do džbánečka skleněného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila,
do džbánečka skleněného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila.
*** Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka,
možná že se nesejdeme, od zítřka do roka,
Možná že jó, možná že né, možná že se sejdem, možná že rozejdem,
možná že jó, možná že né, možná že se sejdeme, ach jo.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Byla noc krásná májová, vítr se do ní tiše nes".
** Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný,
v dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou, hned tam utíká,
v dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou, hned tam utíká.
Já jsem tu muziku slyšel hrát, neodolal jsem a šel jsem tancovat,
v kole se točila švarná dívčina, měla modré oči, jméno Jiřina,
v kole se točila švarná dívčina, měla modré oči, jméno Jiřina.
Já jsem si tu dívku namluvil, z hospody domů jsem jí vyprovodil,
měsíček nám svítil jasně na cestu, a já jsem si myslel, že mám nevěstu,
měsíček nám svítil jasně na cestu, a já jsem si myslel, že mám nevěstu.
Měsíček nám svítil zvysoka, když jsme spolu stávali u potoka,
tisíckrát jsem zlíbal její něžnou líc, netušil jsem že se nesejdeme víc,
tisíckrát jsem zlíbal její něžnou líc, netušil jsem že se nesejdeme víc.
Za krátký čas jsem narukoval, se svojí milou jsem si dopisoval,
její odpovědi náhle ustaly, když jí na hřbitově, k spánku ustlali,
její odpovědi náhle ustaly, když jí na hřbitově, k spánku ustlali.
Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný,
hlavou se mi táhnou divné vidiny, na hrobě mé milé, kvetou jiřiny,
hlavou se mi táhnou divné vidiny, na hrobě mé milé, kvetou jiřiny.
VERZE 1:
Na podzim, když vlaštovičky, v jiné kraje létají,
slétají se nad kostelem, neodlétaj potají,
slétají se nad kostelem, neodlétaj potají.
Na podzim, když listí žloutne, a to suché opadá,
ještě jednou naposledy, poslední Ti sbohem dám,
ještě jednou naposledy, poslední Ti sbohem dám.
Ty jsi ušla zraku mému, jako mizí zjevení,
sama jsi mě opustila, sama bez rozloučení,
sama jsi mě opustila, sama bez rozloučení.
Vadne nám ta naše láska, jak ta růže na keři,
vadne nám a opadává, mé srdce Ti nevěří,
vadne nám a opadává, mé srdce Ti nevěří.
VERZE 2:
Na podzim, když vlaštovičky, v jiné kraje létají,
slétají se nad kostelem, neodlétaj potají,
slétají se nad kostelem, neodlétaj potají.
Na podzim když listí žloutne, a pak suché opadá,
ještě jednou naposledy, vlaštovička sbohem dá,
ještě jednou naposledy, vlaštovička sbohem dá.
Když přilétnou vlaštovičky, k nám se vrátí měsíc máj,
ten čas naší věrné lásky, promění se zase v ráj,
nám dvěma i vlaštovičkám, nám dvěma i vlaštovičkám.
** Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj,
aby věděli, falešný lidi, že sem já chodíval k vám,
aby věděli, falešný lidi, že sem já chodíval k vám.
Panskej pacholku, puč mi pistolku, já si dám jednu ranku,
aby věděli, falešný lidi, že sem měl ve vsi holku,
aby věděli, falešný lidi, že sem měl ve vsi holku.
Jeníčku hezkej, jen si zavýskej, až Ty pryč vod nás pudeš,
aby věděli, falešný lidi, že mě věrně miluješ,
aby věděli, falešný lidi, že mě věrně miluješ.
Ptáček neseje, zpívá vesele, má milá nevdávej se,
jestli Ty se vdáš, na mě nepočkáš, uvidíš ošidíš se,
jestli Ty se vdáš, na mě nepočkáš, uvidíš ošidíš se.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
* Nasela si žitečka, pro synečka z Lidečka, nasela si žitečka, pro synečka z Lidečka.
Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře,
ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.
Nasela si jarého, pro synečka švarného, nasela si jarého, pro synečka švarného.
Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře,
ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.
Nasadila zemňákú, pro synečka z Horňákú, nasadila zemňákú, pro synečka z Horňákú.
Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře,
ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.
Naškvařila škvařenky, pro synečka z Jasénky, naškvařila škvařenky, pro synečka z Jasénky.
Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře,
ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.
Napálila pálenej, pro synečka z Jasennej, napálila pálenej, pro synečka z Jasennej.
Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře,
ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.
* Na silnici do Prášil, jeden mladý cestář žil,
a kamení, a kamení, a kamení tam roztloukal, když silnici štěrkoval,
a kamení, a kamení, a kamení tam roztloukal, když silnici štěrkoval.
Paní v zlatém kočáře, uviděla cestáře,
a povídá, a povídá, a povídá cestáři náš, těžkou práci tady máš,
a povídá, a povídá, a povídá cestáři náš, těžkou práci tady máš.
Cestář na to odpoví, krásná paní to se ví,
kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře,
kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře.
** Na starej Mohelně, na státní hranici, na starej Mohelně, na státní hranici,
je parta záložáků, je parta záložáků, je parta záložáků, své vlasti sloužící,
je parta záložáků, je parta záložáků, je parta záložáků, své vlasti sloužící.
Když jsem tam sloužíval, samopal nosíval, když jsem tam sloužíval, samopal nosíval,
za jasných za večerů, za jasných za večerů, za jasných za večerů, na milou vzpomínal,
za jasných za večerů, za jasných za večerů, za jasných za večerů, na milou vzpomínal.
Na milou vzpomenu, cenťáček utrhnu, na milou vzpomenu, cenťáček utrhnu,
každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, cenťáček zahodím,
každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, cenťáček zahodím.
Vy všichni kamarádi, kteří tu zůstanete, vy všichni kamarádi, kteří tu zůstanete,
střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, my jdem do civilu,
střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, my jdem do civilu.
MÍSTO "my jdem do civilu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "my jdem do pr...e".
*** Na Strahově, pod Petřínem, klášter stojí, na Strahově, pod Petřínem, klášter stojí,
a tam jako, v kleci ptáček, pláče malý Strahováček, pro dívenku svojí,
a tam jako, v kleci ptáček, pláče malý Strahováček, pro dívenku svojí.
Neplač, neplač, Strahováčku, zanech nářku, neplač, neplač, Strahováčku, zanech nářku,
dobrá fara, všechno zhojí, najmeš si dívenku svojí, sobě za kuchařku,
dobrá fara, všechno zhojí, najmeš si dívenku svojí, sobě za kuchařku.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
* Naše hezká šenkýřečka z okna kouká, hodila mi zlatej klíček do klobouka,
tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít,
tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jednou z večera, tmavá noc byla".
SMĚS:
* Naše hezká šenkýřečka z okna kouká, hodila mi zlatej klíček do klobouka,
tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít,
tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít.
Jednou z večera, tmavá noc byla,
vyšel jsem si do háječka, luna svítila, vyšel jsem si do háječka, luna svítila.
Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, má milá tam vyháněla, beránky k lesíčku.
Pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví,
pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví.
*** Na Šumavě je dolina, a v tej dolině kalina,
na Šumavě je dolina, a v tej dolině kalina.
Vyletěl z hory bílý pták, proč si má milá smutná tak,
vyletěl z hory bílý pták, proč si má milá smutná tak.
Proč bych já smutná nebyla, když jsem miláčka stratila,
proč bych já smutná nebyla, když jsem miláčka stratila.
Stratila jsem ho v dolině, on mi tam usnul na klíně,
stratila jsem ho v dolině, on mi tam usnul na klíně.
A když se ze sna probudil, tichým hlasem ke mně pravil,
a když se ze sna probudil, tichým hlasem ke mně pravil.
Zdál se mi milá krásný sen, že jsem byl s Tebou zasnouben,
zdál se mi milá krásný sen, že jsem byl s Tebou zasnouben.
Byli jsme spolu v kostele, klečeli jsme vedle sebe,
byli jsme spolu v kostele, klečeli jsme vedle sebe.
Před námi velký oltář stál, pán farář nám ruce svázal,
před námi velký oltář stál, pán farář nám ruce svázal.
Komu se o své svatbě zdá, ten se jí nikdy nedočká,
komu se o své svatbě zdá, ten se jí nikdy nedočká.
Miláčkovi se zdál ten sen, teď už ho kryje černá zem,
miláčkovi se zdál ten sen, teď už ho kryje černá zem.
* Na tom bošileckým mostku, hrály tam dvě panny v kostku,
hrály, hrály, hrály, až se obehrály, shodily se z mostku,
hrály, hrály, hrály, až se obehrály, shodily se z mostku.
Nejsou všecky holky stejný, některá má voči černý.
některá má voči, některá má voči, některá má černý,
některá má voči, některá má voči, některá má černý.
Nevěř, holka, chlapci nevěř, na říčici vodu neměř,
voda Ti vyteče, chlapec Ti uteče, bude lásky konec,
voda Ti vyteče, chlapec Ti uteče, bude lásky konec.
* Na tom pražským mostě, rozmarýnka roste,
žádnej jí tam nezalejvá, ona sama roste, žádnej jí tam nezalejvá, ona sama roste.
Já tam za ní půjdu, zalejvat jí budu,
ona se mi zazelená, já jí trhat budu, ona se mi zazelená, já jí trhat budu.
*** Na tú svatú Katerinu, katerinskú nedělu,
verbovali šohajíčka na vojnu, verbovali šohajíčka na vojnu.
Sama královna, sama královna, ceduličku psala, hej, ceduličku psala,
aby šohajka, aby šohajka, na vojnu dostala, hej, na vojnu dostala.
Čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj,
čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, hej, bogaj bogaj bogaj bogaj, čáry něbogaj.
Prečo stě ma zverbovali, zverbovali v nedělu,
prečo stě to něnechali na stredu, prečo stě to něnechali na stredu.
Sama královna, sama královna, ceduličku psala, hej, ceduličku psala,
aby šohajka, aby šohajka, z vojny ven dostala, hej, z vojny ven dostala.
Čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj,
čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, hej, bogaj bogaj bogaj bogaj, čáry něbogaj.
VERZE 1 (MORAVSKÁ):
*** Na tých panských lukách, našel sem já dukát,
kdo mně ho promění, kdo mně ho promění, milej doma není,
kdo mně ho promění, kdo mně ho promění, milej doma není.
Půjdu do hospody, kde cikáni hrajú,
ti mně ho proměňá, ti mně ho proměňá, ti peníze majú,
ti mně ho proměňá, ti mně ho proměňá, ti peníze majú.
Když ho neproměňá, dám ho do cimbála,
muzika bude hrát, muzika bude hrát, do bílého rána,
muzika bude hrát, muzika bude hrát, do bílého rána.
Do bílého rána, až denica vyjde,
až pro mě má milá, až pro mě má milá, do hospody přijde,
až pro mě má milá, až pro mě má milá, do hospody přijde.
VIZ TÉŽ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála".
VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly".
VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily".
VERZE 2 (ČESKÁ):
*** Na tých panských lukách, našel sem já dukát,
na tých panských lukách, našel sem já dukát,
kdo mně ho promění, milá doma není,
kdo mně ho promění, milá doma není.
Půjdu do hospody, kde cikáni hrají,
půjdu do hospody, kde cikáni hrají,
ti mně ho promění, ti peníze mají,
ti mně ho promění, ti peníze mají.
Když ho nepromění, dám ho do cimbála,
když ho nepromění, dám ho do cimbála,
muzika bude hrát, do bílého rána,
muzika bude hrát, do bílého rána.
Do bílého rána, až denica vyjde,
do bílého rána, až denica vyjde,
až pro mne má milá, do hospody přijde,
až pro mne má milá, do hospody přijde.
VERZE 3 (ČESKÁ):
*** Na tých panských lukách, našel sem já dukát, umbaj, umbaj,
na tých panských lukách, našel sem já dukát,
kdo mně ho promění, milá doma není, kdo mně ho promění, milá doma není.
Půjdu do hospody, kde cikáni hrají, umbaj, umbaj,
půjdu do hospody, kde cikáni hrají,
ti mně ho promění, ti peníze mají, ti mně ho promění, ti peníze mají.
Když ho nepromění, dám ho do cimbála, umbaj, umbaj,
když ho nepromění, dám ho do cimbála,
muzika bude hrát, do bílého rána, muzika bude hrát, do bílého rána.
Do bílého rána, až denica vyjde, umbaj, umbaj,
do bílého rána, až denica vyjde,
až pro mne má milá, do hospody přijde, až pro mne má milá, do hospody přijde.
*** Na tý louce zelený, pasou se tam jeleni,
pase je tam mysliveček, v kamizolce zelený, zelený,
pase je tam mysliveček, v kamizolce zelený.
Počkej na mě, má milá, zastřelím Ti jelena,
aby se Ti zalíbila, myslivecká halena, halena,
aby se Ti zalíbila, myslivecká halena.
Počkej na mě, mé srdce, zastřelím Ti zajíce,
aby se Ti zalíbila, myslivecká čepice, čepice,
aby se Ti zalíbila, myslivecká čepice.
*** Na Vlachovce každou sobotu, řádí parta frajerů,
sotva zavadíš jen vo botu, můžeš přijít k maléru.
sardele tam nosej ofinu, rovnou podle kastrólu,
šenkýř musí každou hodinu, volat patrolu,
šenkýř musí každou hodinu, volat patrolu.
Padla facka, padla na sále, když sem já v tanci stál,
velkej malér nastal v lokále, kdo měl ruce, ten se pral,
tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli,
potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval,
tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli,
potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval.
Vzkázala mně včera moje kost, se sobotnim večerem:
"Mám Tě, můj miláčku, právě dost, chodim s jiným frajerem."
Řek jsem jí: falešná čekanko, nýčko poznáš, co je rek,
šel sem na Vlachovku kliďánko, dělat pořádek,
šel sem na Vlachovku kliďánko, dělat pořádek.
Padla facka, padla na sále, když sem já v tanci stál,
velkej malér nastal v lokále, kdo měl ruce, ten se pral,
tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli,
potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval,
tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli,
potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Padla facka" NEBO
"Padla facka, padla na sále".
V REFRÉNU SE NĚKDY ZPÍVÁ "... rychle voknem vodešli (podvýživy),".
Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú, klášter stavjajú, klášter stavjajú,
mramorové okna, doňho dávajú, doňho dávajú, doňho dávajú.
Mramorové okna, dubové rámy, dubové rámy, dubové rámy,
povídalo dívča, že pújde s námi, že pújde s námi, že pújde s námi.
? Na Vsetíně tam je lúka,
seče ju syneček bez klobúka, seče ju syneček bez klobúka.
Přišla k němu jeho milá,
že by mu srdénko potěšila, že by mu srdénko potěšila.
Přišla k němu za poledne,
že mu dá huběnky třeba ve dne, že mu dá huběnky třeba ve dne.
Přišla k němu skoro ráno,
že mu dá huběnky všecky darmo, že mu dá huběnky všecky darmo.
Na Vsetíne tam je lúka,
seče ju syneček bez klobúka, seče ju syneček bez klobúka.
NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA.
Na zelenéj lúčině, na zelenéj lúčině, havran vodu pije, havran vodu pije,
a kerá je žena zlá, a kerá je žena zlá, každá muža bije, každá muža bije.
Ja nebij ňa ženičko, ja nebij ňa ženičko, šak já budu dobrý, šak já budu dobrý,
dyž nebude kořalky, dyž nebude kořalky, napiju sa vody, napiju sa vody.
VERZE 1:
** ? Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme,
nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme,
ten kdo má peníze, ten má hezkou paní, a ten kdo je nemá, ten mu chodí za ní,
nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme.
VERZE 2:
** ? Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme,
nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme,
nám je to jedno, na nás to neplatí, my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí,
nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme.
* Náš pan lesní dceru má, děvčátko jako sluníčko, háječkem ji vodívá, a hlídá její srdíčko,
hlídá ji jak jelena, a marně hrozí mi flintou, přec ta louka zelená, už ví že byla mou.
VIZ TÉŽ "Za lesíčkem na zelené stráni, stojí panská hájovna".
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
Neber si Ty, můj šohajku, pre peníze babu,
ked s ní pôjdeš do hospody, pre velikú haňbu,
druhý pújde s mladú, Ty se starú babú,
neber si Ty, můj šohajku, pre peníze babu.
Keď Ty pújdeš do hospody, dáš muzice krajír,
stará baba za dverama, bude Ti brblati,
ne tak synku, ne tak, zanech mladých děvčat,
ked si nechcel starej baby, neměl sis mňa zebrat.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta" VERZE 1.
SMĚS:
Neber si Ty, můj šohajku, pre peníze babu,
ked s ní pôjdeš do hospody, pre velikú haňbu,
druhý pújde s mladú, Ty se starú babú,
neber si Ty, můj šohajku, pre peníze babu.
Keď Ty pújdeš do hespody, dáš muzice krajír,
stará baba za dverama, bude Ti brblati,
ne tak synku, ne tak, zanech mladých děvčat,
ked si nechcel starej baby, neměl sis mňa zebrat.
Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta,
ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí.
Galánečky štyry, prečo stě sa bily,
pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily.
Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta, staré baby lajú, že sa nevydajú.
Nebudem sa ženiť, až za tri neděle, až ty staré baby, čert do pekla vezme.
Bylo nás, bylo nás, chapcov jedenáct, ostali sme štyre, v Brodě na kvartýre.
Hora, hora, dvě doliny, ej, hora, hora, dvě doliny, dú děvčata na maliny.
Na maliny slunko svítí, ej, na maliny slunko svítí, na děvčata chasa letí.
Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú, klášter stavjajú, klášter stavjajú,
mramorové okna, doňho dávajú, doňho dávajú, doňho dávajú.
Mramorové okna, dubové rámy, dubové rámy, dubové rámy,
povídalo dívča, že pújde s námi, že pújde s námi, že pújde s námi.
* Nebola sem veselá, od soboty zvečera, nebola sem veselá, od soboty zvečera,
lebo ma, moja mať, pre frajíra zhrešila, lebo ma, moja mať, pre frajíra zhrešila.
Keby ma len zhrešila, ale ma aj pobila, keby ma len zhrešila, ale ma aj pobila,
že su, eště mladá, frajíra mi netreba, že su, eště mladá, frajíra mi netreba.
Já sa mamky nebojím, eště si aj povolím, já sa mamky nebojím, eště si aj povolím,
keď dojde, šohajek, dvérečka mu otvorím, keď dojde, šohajek, dvérečka mu otvorím.
Dvérečka mu otvorím, aj srdiečko dokorán, dvérečka mu otvorím, aj srdiečko dokorán,
aby si, Ty veděl, že Ťa eště rada mám, aby si, Ty veděl, že Ťa eště rada mám.
Dverečka mu otvorím, do postieľky uložím, dverečka mu otvorím, do postieľky uložím,
aby si, Ty vedel, že sa mamky nebojím, aby si, Ty vedel, že sa mamky nebojím.
Vyzuj si ty čižmičky, kabát aj nohavičky, vyzuj si ty čižmičky, kabát aj nohavičky.
ľahni si, vedľa mňa a dávaj mi hubičky, ľahni si, vedľa mňa a dávaj mi hubičky.
Nečakaj ma už nikdy
VIZ "Do tvojich rúk som vkladal najkrajšie nádeje".
Nedaleko Moravy chodníček krvavý, moja milá pravila, že je to z mé hlavy.
A to néni z méj hlavy, lež z hlavy koníčka, ja, co ju porúbala, francúzská šablička.
Tá francúzská šablička, tá je na dvě strany, ja, ona ňa vyseká, z Uher do Moravy.
Ja, ona na mňa čeká, až já dojdu z vojny, ja, až já dojdu z vojny, z téj uherskej zemi.
VIZ TÉŽ "Okolo Trnavy chodníček krvavý" (JINÁ MELODIE).
VERZE 1 (MORAVSKÁ):
*** Nedaleko od Trenčína, bývá mladá Kateřina,
nedaleko od Trenčína, bývá mladá Kateřina,
černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina,
černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina.
My sme chlapci od dědiny, milujeme Kateřiny,
my sme chlapci od dědiny, milujeme Kateřiny,
černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina,
černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina.
Takú frajárku sem dostal, jako by ju sám čert poslal,
takú frajárku sem dostal, jako by ju sám čert poslal,
černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina,
černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina.
MÍSTO "má méno Kateřina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sa volá Kateřina".
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 2 (SLOVENSKÁ):
*** Neďaleko od Trenčína, bývá mladá Katarína,
neďaleko od Trenčína, bývá mladá Katarína,
čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína,
čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína.
My sme chlapci od dědiny, milujeme Kataríny,
my sme chlapci od dědiny, milujeme Kataríny,
čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína,
čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína.
Takú frajárku som dostal, ako by ju sám čert poslal,
takú frajárku som dostal, ako by ju sám čert poslal,
čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína,
čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína.
MÍSTO "má méno Katarína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sa volá Katarína".
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 1:
* Nechoď, Janku, přes Polanku, nechoď Janku přes Polanku,
tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú pro galánku,
tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú pro galánku.
Nezabijú, nebojím sa, nezabijú, nebojím sa,
mám já šablenku, mám já šablenku, mám já šablenku, vysekám sa,
mám já šablenku, mám já šablenku, mám já šablenku, vysekám sa.
VERZE 2:
Nechoď, Janíčko, pres Javorinu, strojá sa na Ťa, srdénko moje, že Ťa zabijú.
Nezabijú mňa, nebojím sa, mám já šablenku, moju frajárku, vysekám se.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Pres Javorníčky štyry cestičky, chodníček".
Nechoď k nám, šohajku, když já Ti nekážu, nechoď k nám, šohajku, když já Ti nekážu,
a já Ti dvérečka, pantlama zavážu, a já Ti dvérečka, pantlama zavážu.
Zavaž jich, má milá, pantlama modrýma, zavaž jich, má milá, pantlama modrýma,
a já jich rozvážu, slovama dobrýma, a já jich rozvážu, slovama dobrýma.
Nechoď k nám, šohajku, nejsi milý, nechoď k nám, šohajku, nejsi milý,
bude k nám chodívat, bude k nám chodívat, někdo iný,
bude k nám chodívat, bude k nám chodívat, někdo iný.
Bude k nám chodívat Jura, Janek, bude k nám chodívat Jura, Janek,
budú ně nosívat, budú ně nosívat, marijánek,
budú ně nosívat, budú ně nosívat, marijánek.
Bude k nám chodívat Janek s Jurú, bude k nám chodívat Janek s Jurú,
budú ně nosívat, budú ně nosívat, levandulu,
budú ně nosívat, budú ně nosívat, levandulu.
* Nejhezčí koutek na světě znám, tam chci být s Tebou docela sám,
tam chci Tě míti, jen pro sebe,
budeme žít naší lásce, Ty pro mě, já pro Tebe,
budeme mít zcela malý, kousek do nebe,
tam chci Tě míti, jen pro sebe,
budeme žít naší lásce, Ty pro mě, já pro Tebe,
budeme mít zcela malý, kousek do nebe.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zůstaň tu s námi, muziko česká".
*** Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn,
nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn,
sebrala nám všechny kola, i tu pilu s vantrokama,
nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn.
Jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si,
jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si,
vzpomeň Ty si, na ty časy, kdy jsme spolu, chodívali,
jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si.
Jak rychle, jak rychle, jak rychle, jak rychle, ženská láska pomine,
jak rychle, jak rychle, jak rychle, jak rychle, ženská láska pomine,
ženská láska není stála, jak ta pila s vantrokama,
jak rychle, jak rychle, jak rychle, jak rychle, ženská láska pomine.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Kde je sládek, tam je mládek".
Není také polečko, není také polečko, jak je to Myjavské,
zasial som tam žitečko, zasial som tam žitečko, rozmarýn vyrostel.
Jaké je to žitečko, jaké je to žitečko, ked sa nyč neklasí,
ja mám takú frajerku, ja mám takú frajerku, za mnú sa nehlásí.
VERZE 1:
*** Nepij, Jano, nepij vodu, voda je Ti jen na škodu,
napij sa Ty radši vína, to je dobrá medicína,
napij sa Ty radši vína, to je dobrá medicína.
Pijme, chlapci, pijme víno, však voděnka teče mimo,
jak sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme,
jak sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme.
Slobodný byt není dobré, oženit sa není dobré,
lebo žena ťažké jarmo, mosíš ju živiť zadarmo,
lebo žena ťažké jarmo, mosíš ju živiť zadarmo.
MÍSTO "napij sa Ty radši vína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ale sa Ty napij vína".
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 2 - TŘETÍ SLOKA:
Prečo sa Ty za mnú vláčíš, keď ma ani neopáčíš,
ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano,
ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano.
VERZE 3:
*** Nepi, šohaj, nepi vodu, voda je Ti len na škodu,
napi Ty sa radši vína, to je lepší medecína,
napi Ty sa radši vína, to je lepší medecína.
Keď nepiješ hlava bolí, napiješ sa hlava horí,
ťažko sa Ti bude žíti, keď nebude za čo píti,
ťažko sa Ti bude žíti, keď nebude za čo píti.
Naša Mara plete čepce, čo vyrobí to prechlebce,
a já len tak z Boha žijem, čo vyrobím to prepijem,
a já len tak z Boha žijem, čo vyrobím to prepijem.
MÍSTO "napi Ty sa radši vína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ale sa Ty napij vína".
*** Nepudeme spát, až ráno v šest, každej flamendr, má v těle čest,
každej flamendr, má v těle říz, někdo vůbec, jinej za tisíc.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Až ráno, až ráno, až bude bílý den".
Nepújdeme na hody, do vrbeckej hospody,
aby nás v hájíčku nechytili, aby nám pérečka nepobrali.
V hájičku nás chytili, pérečka nám pobrali,
tu máte, šohajci, vaše špásy, nechoďte přes pole za děvčaty.
* Nepújdem od ní, až bude ráno, nepújdem od ní, až bude ráno,
až bude na nebi, až bude na nebi, hvězdiček málo,
až bude na nebi, až bude na nebi, hvězdiček málo.
Nepújdem od ní, až bude svítat, nepújdem od ní, až bude svítat,
až bude kostelník, až bude kostelník, kostel odmykat,
až bude kostelník, až bude kostelník, kostel odmykat.
*** Nešťastný šafářův dvoreček, nešťastný šáfářův dvůr,
nešťastný šafářův dvoreček, nešťastný šáfářův dvůr,
když jsem jel okolo, srdce mne bolelo, zařechtal můj vraný kůň,
když jsem jel okolo, srdce mne bolelo, zařechtal můj vraný kůň.
Neřechtej můj vraný koníčku, objedem třikrát kolem,
neřechtej můj vraný koníčku, objedem třikrát kolem,
jestli je upřímná, Andulka rozmilá, vyjde mi ze dvora ven,
jestli je upřímná, Andulka rozmilá, vyjde mi ze dvora ven.
Trikrát jsme dvoreček objeli, kůň se na vrata vzpíná,
trikrát jsme dvoreček objeli, kůň se na vrata vzpíná,
copak je novýho, u děvčete mýho, že vrata neotvírá,
copak je novýho, u děvčete mýho, že vrata neotvírá.
I když mě, má milá, zanecháš, přece jsem na světě rád,
i když mě, má milá, zanecháš, přece jsem na světě rád,
může mně Pánbůh dát, že budu milovat, děvče jak karafiát,
může mně Pánbůh dát, že budu milovat, děvče jak karafiát.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
Nezlobte se rodičové, že já se stále toulám,
hledám sobě potěšení, kterého doma nemám,
až já to potěšení najdu, tak jako vy ho máte, pak budu doma sedávat, jako vy sedáváte,
až já to potěšení najdu, tak jako vy ho máte, pak budu doma sedávat, jako vy sedáváte.
Keď sem išel na procházku, v neděli odpoledne,
postretol som švarné dívča, usmálo sa na mě,
ja som jej podal pravou ručku, ona mě obě dvě, obraťte sa oči černé, obraťte sa na mě,
ja som jej podal pravou ručku, ona mě obě dvě, obraťte sa oči černé, obraťte sa na mě.
Ja se k Tobě neobrátím, stojíš mi na zradě,
připravils mě o věneček, v tej našej zahradě,
v tej našej zahradě zelenej, kde roste travička, připravils mě o věneček, co poví mamička,
v tej našej záhradě zelenej, kde roste travička, připravils mě o věneček, co poví mamička.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
Nežeňme se kamarádi, nežeňme se do vojny,
lepší se to, mašíruje, když je šohaj svobodný,
lepší se to, u muziky, tančí, zpívá, verbuje, když Ti pěkná frajárečka, věrnú lásku slibuje,
lepší se to, u muziky, tančí, zpívá, verbuje, když Ti pěkná frajárečka, věrnú lásku slibuje.
Až ma budú kamarádi na tu vojnu verbovat,
ty němčické frajárečky, budú šablu vyšívat,
slobodnému, šohajkovi, frajárečka pérko dá, šavličku mu vypucuje, aj koníčka osedlá,
slobodnému, šohajkovi, frajárečka pérko dá, šavličku mu vypucuje, aj koníčka osedlá.
Neplačte vy, frajárečky, až budeme rukovat,
však my budem na tej vojně, enom na vás vzpomínat,
až budeme, u kasárně, se šabličkú vartovat, aj když budem u muziky, s děvčatama tancovat,
až budeme, u kasárně, se šabličkú vartovat, aj když budem u muziky, s děvčatama tancovat.
*** Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní,
něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Byla noc krásná májová".
Němožem, němožem, ale si pomožem,
moja frajáreřka, prebodla sa nožem, moja frajáreřka, prebodla sa nožem.
Prebodla sa nožem, pre jedno slovéčko,
že sem jí nerekel, moja frajárečko, že sem jí nerekel, moja frajárečko.
Nikdy se nevrátí, pohádka mládí
VIZ "V životě jsou chvíle mámivé".
*** Noc je krásná, noc je tichá, na horách i na dolině,
kdo sem z dáli, tak pospíchá, lehkým krokem ku dědině, kdo to byl, cikán, černý cikán,
kdo sem z dáli, tak pospíchá, lehkým krokem ku dědině, kdo to byl, cikán, černý cikán.
Milka leží, v noci jasné, na miláčka vzpomíná si,
ach, můj Bože, jak jsou krásné, černé oči, černé vlasy, kdo to byl, cikán, černý cikán,
ach, můj Bože, jak jsou krásné, černé oči, černé vlasy, kdo to byl, cikán, černý cikán,
Jak jsou krásné, dívka jihne, hlava se jí kolem točí,
kolem oken, stín se mihne, do světnice někdo skočí, kdo to byl, cikán, černý cikán,
kolem oken, stín se mihne, do světnice někdo skočí, kdo to byl, cikán, černý cikán,
Milá se mu chvíli brání, potom ale sladce vzdychá,
noc je krásná, do svítání, slyšet jenom slůvka tichá, kdo to byl, cikán, černý cikán,
noc je krásná, do svítání, slyšet jenom slůvka tichá, kdo to byl, cikán, černý cikán.
Hoří statek, hoří sláma, dým se valí dědinama,
v srdci bolest, v boku rána, zmírá cikán za horama, kdo to byl, cikán, černý cikán,
v srdci bolest, v boku rána, zmírá cikán za horama, kdo to byl, cikán, černý cikán.
NÁZEV TÉTO PÍSNIČKY JE "Černý cikán".
Oči, oči, černé oči, čo mám s vámi robit,
oči, oči, černé oči, čo mám s vámi robit,
nechcú spat, nechcú spat, len po frajírovi, nechcú spat, nechcú spat, len po frajírovi.
A já som Ti, povedala, povedala dávno,
a já som Ti, povedala, povedala dávno,
nechodievaj, za mnú, lebo chodíš darmo, nechodievaj, za mnú, lebo chodíš darmo.
Darmo chodíš, darmo prosíš, darmo u nás máváš,
darmo chodíš, darmo prosíš, darmo u nás máváš,
darmo si, čižmičky, vo voděnce máčáš, darmo si, čižmičky, vo voděnce máčáš.
* Od Kyjova k Mistřínu cestičku dobře znám, od Kyjova k Mistřínu cestičku dobře znám,
po ní každú sobotu, po ní každú sobotu, po ní sem chodil k vám,
po ní každú sobotu, po ní každú sobotu, po ní sem chodil k vám.
Od Kyjova k Mistřínu už dváno nechodím, od Kyjova k Mistřínu už dváno nechodím,
lebo vaši říkali, lebo vaši říkali, že sa k vám nehodím,
lebo vaši říkali, lebo vaši říkali, že sa k vám nehodím.
Od Kyjova k Mistřínu voděnka sa točí, od Kyjova k Mistřínu voděnka sa točí,
do ní ať sa vypláčú, do ní ať sa vypláčú, Tvoje černé oči,
do ní ať sa vypláčú, do ní ať sa vypláčú, Tvoje černé oči.
Od Myjavy hore, to myjavské pole, ore Janík ore, to myjavské pole,
jeho žlté vlásky, vetrík prefukuje.
Jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú, jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú,
myjavské dievčence za ným pozerajú.
VIZ TÉŽ "Ore šohaj ore, na vysokej hore".
Od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju, ej, od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju,
chlapci sa tam scházajú.
Scházajú sa, scházajú, scházajú, ej, scházajú sa, scházajú, scházajú,
velké sázky dělajú.
Kdo ten Dunaj preplave, preplave, ej, kdo ten Dunaj preplave, preplave,
švarné dívča dostane.
Vynašel sa jeden pán, jeden pán, ej, vynašel sa jeden pán, jeden pán,
co ten Dunaj preplaval.
* Od starej Breclavi, teče čistá vodička, od starej Breclavi, teče čistá vodička,
teč vodičko čistá si, má panenko pyšná si, sama sobě trucuješ,
teč vodičko čistá si, má panenko pyšná si, sama sobě trucuješ.
Netrucuj, netrucuj, šak já eště nejsu Tvůj, netrucuj, netrucuj, šak já eště nejsu Tvůj,
až já budu rukovat, potem možeš trucovat, potem budeš banovat,
až já budu rukovat, potem možeš trucovat, potem budeš banovat.
** Od Tábora až k nám, cestička jako mlat, od Tábora až k nám, cestička jako mlat,
po ní jsem chodíval, svou milou vodíval, každý den častokrát,
po ní jsem chodíval, svou milou vodíval, každý den častokrát.
Chodíval, chodíval, klepal na okénko, chodíval, chodíval, klepal na okénko,
spíš a nebo nespíš, nebo mě neslyšíš, má drahá panenko,
spíš a nebo nespíš, nebo mě neslyšíš, má drahá panenko.
A já ještě nespím, já Tě dobře slyším, a já ještě nespím, já Tě dobře slyším,
jemomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím,
jemomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím.
Když mě neotevřeš, otevře mě jiná, když mě neotevřeš, otevře mě jiná,
otevře mě jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska,
otevře mě jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska.
* Od Záhora mútná voda, pretékává, už mňa moja najmilejšia, zanechává,
zanechává, už mňa nechce, horko ťažko zaplakalo moje srdce,
zanechává, už mňa nechce, horko ťažko zaplakalo moje srdce.
Prečo si Ty, moja milá, taká smutná, co Ťa rmútí bystrá voda, že je mútná,
mútnú vodu, havran pije, každý si to dívča bere, co miluje,
mútnú vodu, havran pije, každý si to dívča bere, co miluje.
Oj, letěla bílá hus, ja nedaleko Váha, a ptala sa synečka, ja kde sú napajedla.
Oj, napajedla tam sú, jak kde sa voda točí, a kdo nemá galánky, ja nech tam do ní skočí.
Oj, na královským mostě, hrály děvčata v kostky, oj, hrály, hrály, hrály, až jim matičky lály.
Nele, matičko, nele, pojede tady milé, na pěkným vraným koni, šavlička mu zazvoní.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Naša holka šla na hode, hup, najedla sa masa, zelí, hub".
** Okolo Frýdku cestička, okolo Frýdku cestička,
a na ní se zelená, a na ní se zelená, travička,
a na ní se zelená, a na ní se zelená, travička.
Šel jsem tam tudy jedenkrát, šel jsem tam tudy jedenkrát,
slyšel jsem tam muziku, slyšel jsem tam muziku, pěkně hrát,
Slyšel jsem tam muziku, slyšel jsem tam muziku, pěkně hrát.
Muzika hrála, břinkala, muzika hrála, břinkala,
moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, plakala,
moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, plakala.
Muziko nehraj, nebřinkej, muziko nehraj, nebřinkej,
moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, neplakej,
moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, neplakej.
*** Okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže, carara,
okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže,
jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře, carara,
jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře.
Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou,
vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou.
Kobylka malá, kovat se nedá, kováři nechce stát, potvora,
kobylka malá, kovat se nedá, kováři nechce stát,
tak jako má milá, když se na mě hněvá, hubičku nechce dát, potvora,
tak jako má milá, když se na mě hněvá, hubičku nechce dát.
Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou,
vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou.
Kobylka malá, kovat se dala, kováři postála, je hodná,
kobylka malá, kovat se dala, kováři postála,
tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala, je hodná,
tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala.
Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou,
vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou.
MÍSTO "je hodná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "potvora":
"tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala, potvora,"
REFRÉN SE NĚKDY ZPÍVÁ (PŘIDÁVÁ SE "jak husy"):
Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, jak husy,
vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá,
vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Vojáci, jdou vojáci jdou".
Okolo Hradišťa voděnka teče, idě k nám šohajek, cosi ně nese,
nese ně lásku, svázanú v šátku, milovala sem Ťa, svatý obrázku,
nese ně lásku, svázanú v šátku, milovala sem Ťa, svatý obrázku,
Milovala sem Ťa, bylo to špásem, nevěděl šohajek, že falešná sem,
falešná byla, švarná dívčina, nevěděl šohajek, jaká príčina,
falešná byla, švarná dívčina, nevěděl šohajek, jaká príčina.
VIZ TÉŽ "Okolo Súče, voděnka teče".
Okolo mlýna, červená hlína,
daj mně mlynárko, daj mně mlynárko, svojeho syna,
daj mně mlynárko, daj mně mlynárko, svojeho syna.
Svojeho syna, Janka, Janíčka,
budú mně říkat, budú mně říkat, paní mlynárka,
budú mně říkat, budú mně říkat, paní mlynárka.
Ja Ti ho nedám, ja nevěstu mám,
dám mu bohatú, dám mu bohatú, tu mu věru dám,
dám mu bohatú, dám mu bohatú, tu mu věru dám.
MÍSTO "Janka, Janíčka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svého Janíčka".
VERZE 1:
* Okolo Seče, voděnka teče, pojeď, má milá, do boje přece,
aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, pojeď, má milá, do boje přece,
aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, pojeď, má milá, do boje přece.
Do boje jela, šable neměla, čím ses, má milá, čím ses bránila,
aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, čím ses, má milá, čím ses bránila,
aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, čím ses, má milá, čím ses bránila.
Bránila sem se, šátečkem bílým, bojovala sem, se svojím milým,
aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, bojovala sem, se svojím milým,
aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, bojovala sem, se svojím milým.
VERZE 2:
Okolo Seče vodyčka teče, studená ledová,
mala mna mamka, jedného Janka, to su já, to su já,
mala mna mamka, jedného Janka, to su já, to su já.
Ej, duby, duby, zelené duby, zelená dubina,
poslal mne milý, šáteček bílý, z Peštu do Budína,
poslal mne milý, šáteček bílý, z Peštu do Budína.
*** Okolo Súče voděnka teče, okolo Súče voděnka teče,
vzkázal mně syneček, že už mňa nechce, vzkázal mně syneček, že už mňa nechce.
Když Ty mňa nechceš, ja o Ťa nedbám, Když Ty mňa nechceš, ja o Ťa nedbám,
smutek neponesu, ani ho nemám, smutek neponesu, ani ho nemám.
Proč bych já, přesmutná, smutek nosila, proč bych já, přesmutná, smutek nosila,
šak som Ťa, synečku, nemilovala, šak som Ťa, synečku, nemilovala.
Milovala som Ťa, bylo to špásom, milovala som Ťa, bylo to špásom,
nevěděls, synečku, že falešná som, nevěděls, synečku, že falešná som.
Falešná som byla, falešná budu, falešná som byla, falešná budu,
chlapce som šidila, a šidit budu, chlapce som šidila, a šidit budu.
Ošidila som jich, bylo jich tisíc, ošidila som jich, bylo jich tisíc,
a Tebe, synečku, a Tebe nejvíc, a Tebe, synečku, a Tebe nejvíc.
A keď sa vydám, faleš zanechám, a keď sa vydám, faleš zanechám,
potom ju zas jiným, dívkám přenechám, potom ju zas jiným, dívkám přenechám.
VIZ TÉŽ "Okolo Hradišťa voděnka teče, idě k nám šohajek, cosi ně nese".
*** Olivo, olivo, olivo zelená,
pověz mi olivo, co můj milý dělá, pověz mi olivo, co můj milý dělá.
Já Ti to nepovím, já to sama nevím,
já jsem strom zelený, já mluvit neumím, já jsem strom zelený, já mluvit neumím.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Proč ten jetelíček, trávu převyšuje".
Optám sa slunéčka bílého, kde najdu šohajka milého,
kerý travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pošli ho slunéčko k nám, já mu růži natrhám,
kerý travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pošli ho slunéčko k nám, já mu růži natrhám.
Na pěknú travěnku kosénka, pro mého šohajka huběnka,
už mé okénko hledá, hledá, spát mi nedá, až najde cestičku k nám, já mu věrnú lásku dám,
už mé okénko hledá, hledá, spát mi nedá, až najde cestičku k nám, já mu věrnú lásku dám.
Pod moje okénko chodníček, jak za mnú chodíval Janíček,
pěknú travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pro to mu srdéčko dám, proto já ho ráda mám,
pěknú travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pro to mu srdéčko dám, proto já ho ráda mám.
Ore šohaj ore, na vysokej hore, ore šohaj ore, na vysokej hore,
jeho žlté vlásky, vetrík prefukuje.
Jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú, jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú,
myjavské dievčence, za ním pozerajú.
VIZ TÉŽ "Od Myjavy hore, to myjavské pole".
* Ó, řebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá,
ó, řebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá,
kterak na Tě zapomenu, když to není věc možná,
kterak na Tě zapomenu, když to není věc možná.
Zapomenu-li přec jednou, zas mi lidi vzpomenou,
zapomenu-li přec jednou, zas mi lidi vzpomenou,
žes bejvala upřímnější, když jsem chodil za Tebou,
žes bejvala upřímnější, když jsem chodil za Tebou.
VERZE 1:
*** Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje.
Padá, padá listopad, vzkažte pozdravení nastokrát,
vzkažte pozdravení, mému potěšení, že ho tu mosím zanechat,
vzkažte pozdravení, mému potěšení, že ho tu mosím zanechat.
Zpívá, zpívá slavíček, už mi odešel Janíček,
za hory, doly, srdéčko ma bolí, že ma on zanechal v nevúli,
za hory, doly, srdéčko ma bolí, že ma on zanechal v nevúli.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 2:
*** Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje.
Padá, padá listopad, pozdravuj milú nastokrát,
pozdravuj milú, holubienku sivú, že už něpríděm nikdy viac,
pozdravuj milú, holubieku sivú, že už něpríděm nikdy viac.
Spieva, spieva sláviček, už mi odišiel Janíček,
za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli,
za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 3:
*** Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje.
Padá, padá listopad, škoda by bylo zanechat,
škoda by bylo, takej frajárky, škoda by bylo zanechat,
škoda by bylo, takej frajárky, škoda by bylo zanechat.
VERZE 4:
*** Ej, padá, padá rosička, spaly by moje očička,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje,
spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje.
Ej, padá, padá listopad, pozdravuj milú nastokrát,
pozdravuj milú, holubienku sivú, že už něpríděm nikdy viac,
pozdravuj milú, holubienku sivú, že už něpríděm nikdy viac.
Ej, spieva, spieva sláviček, už mi odišiel Janíček,
za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli,
za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
Padla facka, padla na sále
VIZ "Na Vlachovce každou sobotu".
Panenko, panenko, zrádná, co Ty víš, to neví žádná,
žádná se neumí, tak sladce smát, žádné jsem neřekl, mám Tě tak rád,
žádná se neumí, tak sladce smát, žádné jsem neřekl, mám Tě tak rád.
Bylo to při první schůzce, do očí hleděls mi úzce,
hvězdičky svítily jasnou nocí, byla jsem, miláčku, ve Tvé moci,
hvězdičky svítily jasnou nocí, byla jsem, miláčku, ve Tvé moci.
Proč jsou ti muži tak zrádní, proč dívku ke hříchu svádí,
proč jsem se musela, tak mladá vdát, proč jsi mi říkával, mám Tě tak rád,
proč jsem se musela, tak mladá vdát, proč jsi mi říkával, mám Tě tak rád.
Pálavské vršky, už sa bělajú, Pálavské vršky, už sa bělajú,
už mně koníčka, grošovaného, už mně sedlajú,
už mně koníčka, grošovaného, už mně sedlajú.
Nalej frajárko, nalej vínečka, nalej frajárko, nalej vínečka,
ať mňa netrefí, ať sa mně vyhne, divá kulička,
ať mňa netrefí, ať sa mně vyhne, divá kulička.
Divá kulička, zlatá šavlička, divá kulička, zlatá šavlička,
kdo by pucoval, kdo by krmíval, mého koníčka,
kdo by pucoval, kdo by krmíval, mého koníčka.
Přešlo roků pár, kůň sa vrátil sám, přešlo roků pár, kůň sa vrátil sám,
a jeho milý, koníček sivý, smutně zařehtal,
a jeho milý, koníček sivý, smutně zařehtal.
Pásla děvenka páva, mezi horama sama
VIZ "Páslo dívča páva, za horama sama", VERZE 2.
* Pásla ovečky v zeleném hájíčku, pásla ovečky v černém lese.
Já na ní: dupy, dupy, dup, ona zas: cupy, cupy, cup,
houfem ovečky, seberte se všecky, houfem ovečky, seberte se,
já na ní: dupy, dupy, dup, ona zas: cupy, cupy, cup,
houfem ovečky, seberte se všecky, houfem ovečky, seberte se.
Děvče pohání ovečky bělavé, sem tam pobíhá ovčácký pes,
Já na ní: pomaloučku jen, ona, že musí z háje ven,
že prý ovečkám, nesvědčí háječek, že prý ovečkám, nesvědčí les,
já na ní: pomaloučku jen, ona, že musí z háje ven,
že prý ovečkám, nesvědčí háječek, že prý ovečkám, nesvědčí les.
VERZE 1:
* Páslo dívča páva, za horama sama,
přijeli k ní, tri švarní mládenci, pojeď dívča s náma,
přijeli k ní, tri švarní mládenci, pojeď dívča s náma.
Já bych s váma jela, kam bych páva dala,
zažeň páva, zažeň do hájíčka, poď s náma Anička,
zažeň páva, zažeň do hájíčka, poď s náma Anička.
VERZE 2:
Pásla děvenka páva, mezi horama sama,
prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi.
A já bych s váma jela, kemu bych páva dala,
pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu.
VERZE 3:
Páslo dívča páva, u Dunaja sama, páslo dívča páva, u Dunaja sama,
dojeli k ní dva hajníci, dojeli k ní dva hajníci, pojeď dívča s náma, pojeď dívča s náma.
Já bych s váma jela, ale kde dám páva, já bych s váma jela, ale kde dám páva,
zažeň páva do hájíčka, zažeň páva do hájíčka, jeď s náma Anička, jeď s náma Anička.
* Pásol Jano tri voly, u hája, pásol Jano tri voly,
na zelenej ďateli, na zelenej ďateli, u hája.
Prišli k nemu hájnici, u hája, prišli k nemu hájnici,
tí maďarskí zbojníci, tí maďarskí zbojníci, u hája.
Daj nám, Janko, halenu, u hája, daj nám, Janko, halenu,
spásol si nám ďateľu, spásol si nám ďateľu, u hája.
Ja vám halenu nedám, u hája, ja vám halenu nedám,
ja sa s vami pojednám, ja sa s vami pojednám, u hája.
Tak sa oni jednali, u hája, tak sa oni jednali,
až Janíka zabili, až Janíka zabili, u hája.
Leží Janík zabitý, u hája, leží Janík zabitý,
s rozmarínkom prikrytý, s rozmarínkom prikrytý, u hája.
Ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka,
otec, mati, frajerka, otec, mati, frajerka, u hája.
Pepíčku, těš se, Mařenko načpak, až půjdem z hospody, budem se mačkat,
Pepíčku těš se, Mařenko načpak, až půjdem z hospody, budem se mít.
*** Perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky,
perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Cukor jedla, kávu pila, aby byla pěkná bílá,
cukor jedla, kávu pila, aby byla pěkná bílá.
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Rád Ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli,
rád Ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Rád Ťa vidím oblečenú, eště račej vyslečenú,
rád Ťa vidím oblečenú, eště račej vyslečenú,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný,
ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
*** Pěkná je cestička k vám, po ní se hezky chodí,
celou jí z paměti znám, dávno mě k Tobě vodí,
až jednou při loučení, na ní tam budeme stát,
dáš mi políbení, řeknu Ti mám Tě rád, dáš mi políbení, řeknu Ti mám Tě rád.
Dívenko má, panenko modrooká, kdo Tě bude mít, od dneška do roka,
Tvá veliká láska, ta půjde všude se mnou, dívenko má, možná že na shledanou,
Tvá veliká láska, ta půjde všude se mnou, dívenko má, možná že na shledanou.
Pětatřicátníci, hoši jako květ
VIZ "Ten Plzeňský regiment".
Pijme vínečko, dobré, dobré je, a kdo že nám ho, naleje, naleje,
naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán,
naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán,
My sme vínečko, píjali, píjali, Pannu Mariu, vzývali, vzývali,
Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú,
Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú.
VIZ TÉŽ "Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa".
** Piju já, piju já, už sem prepil fšecko,
eště mám prepíjať, z koňa sedélečko, eště mám prepíjať, z koňa sedélečko.
Piju já, piju já, už sem prepil fšecko,
aj Těbja prepijem, moja galánečko, aj Těbja prepijem, moja galánečko.
** Píšťalenka píská, otěc matěr stýska, píšťalenka píská, otěc matěr stýska,
aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme,
aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme.
Píšťalenka trúbí, otěc matěr lúbi, píšťalenka trúbí, otěc matěr lúbi,
aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme,
aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme.
Počkaj milá, urobím Ti taký špás, až Ty půjdeš se svým milým na sobáš
VIZ "Keď som já byl osnáct ročků mládenec,
vyzval sem já švarné dívča na tanec".
* Počkej, děvčátko moje, nepotrvá to dlouhý čas,
chystám šátečky Tvoje, abych se vrátil k Tobě zas,
když hledím v ty šátky bílé, nestačím počítat chvíle,
myslím na oči Tvoje, v duši z dálky zní Tvůj hlas.
Dva šátečky mám, jsou bílé jako sníh, ty Ti hochu dám, je láska naše v nich,
ten jeden je pro den sváteční, ten druhý pro cestu zpáteční,
až je budeš brát, budeš si vzpomínat, že na Tebe jen, čekám tu den co den,
ten jeden je pro den sváteční, ten druhý pro cestu zpáteční,
až je budeš brát, budeš si vzpomínat, že na Tebe jen, čekám tu den co den.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dva šátečky".
Počkej, Ty budeš litovat, až poznáš svět
VIZ "Šel jsem, za noci álejí, jabloňovou".
Pod Babíma horama, pod Babíma horama, široká dolina, široká dolina,
nastane Ti, šohajíčku, nastane Ti, šohajíčku, žalostná novina, žalostná novina.
Aj žalostná, prežalostná, aj žalostná, prežalostná, žalostná Ti bude, žalostná Ti bude,
až tá Tvoja najmilejší, až tá Tvoja najmilejší, na zdávání bude, na zdávání bude.
* Pod dubem, za dubem, měla jedna dvě, červená jablíčka, dala jedno mně,
nechtěla je obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle,
nechtěla je obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle.
Pšeničku, jsem zasil, nebudu jí žít, pivo jsem, dal nalejt, nebudu ho pít,
holku jsem si namluvil, jinej mně jí odloudil, a tak lásce naší konec učinil,
holku jsem si namluvil, jinej mně jí odloudil, a tak lásce naší konec učinil.
Pod dubňanskú horú, vínko už dozrává, nebyli jsme spolem, frajarenko od jara.
Nebyli jsme spolem, co nás vojna vzala, pověz mě má milá, s kýms pod horú stála.
Já tam pod tú horú, můj milý nechodím, ani si šohajky, z večera nevodím.
Nemysli si milý, já Ťa pěkně prosím, že slůvko slíbené, v srdéčku nenosím.
*** Pode mlejnem, nade mlejnem, husy se perou, husy se perou, husy se perou,
vem Jeníčku, vem flintičku, zastřel některou, zastřel některou, zastřel některou.
Já ty husy nezastřelím, já je dobře znám, já je dobře znám, já je dobře znám,
jsou to husy panimámy, co tam chodívám, co tam chodívám, co tam chodívám.
Pode mlejnem, nade mlejnem, chytá rybář rybičky,
pode mlejnem, nade mlejnem, chytá rybář rybičky,
více než rybek si všímá, mlynářovic Aničky,
více než rybek si všímá, mlynářovic Aničky.
Poděkování maměnce
VIZ "Enom jednu maměnku máš, v světě širém".
Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost
VIZ "Byla panna, měla pána, byla do něj udělána".
Pod jednou střechou jsme mládí prožili
VIZ "Každý den jsem u vás zazvonil".
* Pod kopcem Hostýnem, hospoda malovaná, pod kopcem Hostýnem, hospoda malovaná,
a v ní šenkérečka dobré vínko dává, a v ní šenkérečka dobré vínko dává.
Dojeli k ní páni, hej, pod okénkem stáli, dojeli k ní páni, hej, pod okénkem stáli,
švarnú šenkérečku o vínečko ptali, švarnú šenkérečku o vínečko ptali.
Nalej nám šenkérka, hej, vína červeného, nalej nám šenkérka, hej, vína červeného,
my budeme zpívat do rána bílého, my budeme zpívat do rána bílého,
Šenkérka no nesla, hej, cérečka ho lela, šenkérka no nesla, hej, cérečka ho lela,
pověz nám šenkérko, je-li to Tvá dcera, pověz nám šenkérko, je-li to Tvá dcera.
Pod Kravíma horama, veselo tam bývá,
kohúti pestro zpívajú, už se rozednívá, kohúti pestro zpívajú, už se rozednívá,
Běž šohajku už je čas, zanech kamarády,
koníčky bujné okšíruj, za zubaté brány, koníčky bujné okšíruj, za zubaté brány.
Firháňka se pohnula, milá vzadu stála,
obejdi hore humnama, by Ťa nepoznala, obejdi hore humnama, by Ťa nepoznala.
Když skřivánek zazpívá, v bořeckým políčku,
tiskne ju k sobě v náručí, prosí o hubičku, tiskne ju k sobě v náručí, prosí o hubičku.
VERZE 1:
*** Pod našima okny teče vodička, napoj mě, má milá, mého koníčka.
Já ho nenapojím, já se koně bojím, já se koně bojím, že sem maličká,
já ho nenapojím, já se koně bojím, já se koně bojím, že sem maličká.
Můj koníček vraný, ten nic nedělá, jenom když mu řekneš, že jsi má milá.
On Ti hlavu sehne, ani se Ti nehne, ani se Ti nehne, holka rozmilá,
on Ti hlavu sehne, ani se Ti nehne, ani se Ti nehne, holka rozmilá.
Pod našima okny roste z růže květ, pověz mi, má milá, proč Tě mrzí svět.
Mě ten svět nemrzí, mě jen hlava bolí, mě jen hlava bolí, plakala bych hned,
mě ten svět nemrzí, mě jen hlava bolí, mě jen hlava bolí, plakala bych hned,
Pod našima okny roste oliva, pověz mi, má milá, kdo k vám chodívá.
K nám nikdo nechodí, neb o mě nestojí, neb o mě nestojí, že jsem chudobná,
k nám nikdo nechodí, neb o mě nestojí, neb o mě nestojí, že jsem chudobná.
VERZE 2:
*** Pod našima okny teče vodička, napoj mě, má milá, mého koníčka,
já Ti koňa nenapojím, já sa Tvého koňa bojím,
já sa Tvého koňa bojím, že sem maličká,
já Ti koňa nenapojím, já sa Tvého koňa bojím,
já sa Tvého koňa bojím, že sem maličká.
Pod našima okny roste z růže květ, pověz mě, má milá, proč Tě mrzí svět,
a mě ten svět nic nemrzí, mě jen velmi hlava bolí,
mě jen velmi hlava bolí, plakala bych hned,
a mě ten svět nic nemrzí, mě jen velmi hlava bolí,
mě jen velmi hlava bolí, plakala bych hned.
Pod našima okny roste oliva, pověz mě, má milá, kdo k vám chodívá,
a k nám nikdo nechodívá, k nám sa všichni chodit bojá,
k nám sa všichni chodit bojá, že sem chudobná,
a k nám nikdo nechodívá, k nám sa všichni chodit bojá,
k nám sa všichni chodit bojá, že sem chudobná.
Pod naším oknem, šohajek zmokel, jako myš, pusti mňa, milá, do vašej síně, esli smíš.
Já bych Ťa milý, do našej síně, pustila, ale nemáme, v našem domečku, svítidla.
Daj šohajíčku, krajcár na svíčku, já dám dva, budem si svítit, v našem domečku, do rána.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
* Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky.
Tady nám nedali, tady nám dajú, kovára zabili, slaninu majú.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje".
SMĚS:
Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky.
Tady nám nedali, tady nám dajú, kovára zabili, slaninu majú.
Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje, ej, horenko, nehoruj, ej, děvenko, nebanuj.
Ej, bežala ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek, za ňú, ej, vyskočil, si na ňu.
Fárom, fárom, pod močárom, dalo dívča, fašančárom,
fašančáre, to sú chlapci, ošidili, dívča v tanci.
* Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička,
pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička,
na ní vždycky sedávala, moje milá matička, na ní vždycky sedávala, moje milá matička.
Dnes se lípa už naklání, listí z ní opadává,
dnes se lípa už naklání, listí z ní opadává,
na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává.
Dnes okolo staré lípy, voní květy růžové,
dnes okolo staré lípy, voní květy růžové,
zanecháme vzpomínání, na to mládí ztracené, zanecháme vzpomínání, na to mládí ztracené.
** Pod tým naším okénečkem, bývá velký mráz, a v tej našej studánečce, mrzne voda zas.
Vezmem si já sekérečku, prerúbem tu studánečku,
a v tej našej studánečce, bude voda zas,
vezmem si já sekérečku, prerúbem tu studánečku,
a v tej našej studánečce, bude voda zas.
Pod tým našim okénečkem, roste z růže květ, pověz Ty mně, moja milá, proč Ťa mrzí svět.
A mňa ten svět nic nemrzí, len mňa velmi hlava bolí,
len mňa velmi hlava bolí, plakala bych hned,
a mňa ten svět nic nemrzí, len mňa velmi hlava bolí,
len mňa velmi hlava bolí, plakala bych hned.
Pod tým našim okénečkem, roste oliva, pověz Ty mě, moja milá, kdo k vám chodívá.
A k nám nikdo nechodívá, lebo o mě nestojívá,
lebo mě nestojívá, že su chudobná,
a k nám nikdo nechodívá, lebo o mě nestojívá,
lebo mě nestojívá, že su chudobná.
Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost
VIZ "Byla panna, měla pána, byla do něj udělána".
Poď Ty, dívča, poď Ty za mňa, nebude Ťa hanba žádná.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Mám já domek malovaný, nemá oken ani dverí.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Od múky sa nezamúčíš, od slaniny nezamastíš.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Nebudú Ti husy gágat, ani slépky kokodákat.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Štyry jamy žita máme, nebozízkem vyvrtané.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Orechové skorúpečky, to sú moje viné bečky.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Štyry kočky obahněné, to sú moje krávy dojné.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Štyry myši podkované, to sú moje koně vrané.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Jak ně budeš hospodarit, tak Ti budu jestli varit.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Na poledne plané hrušky, na večeru oskorušky.
A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám.
Pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám,
pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám,
kdě nám primáš sólo hrá, všetko mu dám, aj košelu, všetko mu dám,
pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám,
kdě nám primáš sólo hrá, všetko mu dám, aj košelu, všetko mu dám,
pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám.
Vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám,
vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám,
pri tangu Ťa pobozkám, při čardáši vernú lásku Ti vyznávám,
vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám,
pri tangu Ťa pobozkám, při čardáši vernú lásku Ti vyznávám,
vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám.
Polečko zorané, přes pole cestička, na nebi už svítí, na nebi už svítí, jasná hvězdička.
Jasňučká hvězdička, nad našú dědinú, ztratil sem frajárku, ztratil sem frajárku, idú za inú.
* Policajt dou, dou, dou, na mě si nepřídou, já sem ta těžká pára, bydlím za vodou,
policajt nechaj mě, já sem v tom nevinně, já sem ta těžká pára, bydlím v Karlíně.
Poľana, Poľana, čos taká zoraná,
chlapci ťa zorali, keď sa pasovali, keď sa pasovali.
Celý som očernel, ako čierna hora,
a to len pre Těbja, frajerôčka moja, frajerôčka moja.
Frajerôčka moja, neverím Ťa dočkať,
zažiadalo sa mi, Tvoje líčka bozkať, Tvoje líčka bozkať.
Ťažko mi je umrieť, keď ma nič nebolí,
ťažšie dievča něchať, keď je mi po vôli, keď je mi po vôli.
Poľudně, poľudně, veď je ono pravé, poľudně, poľudně, veď je ono pravé,
kdě že poľudňje, ja hoj, moje srdce drahé, kdě že poľudňje, ja hoj, moje srdce drahé.
Poľudně, poľudně, poľudňová chmára, poľudně, poľudně, poľudňová chmára,
mala som milieho, ja hoj, už ma zaněchává, mala som milieho, ja hoj, už ma zaněchává.
Keď ma on zaněchá, budě sa mi prosit, keď ma on zaněchá, budě sa mi prosit,
kto mu na poludňe, ja hoj, budě vodu nosit, kto mu na poludňe, ja hoj, budě vodu nosit.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
** Po potoce chodila, na kačeny volala,
po potoce chodila, na kačeny volala,
kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa,
kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa.
Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám,
já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám,
falešné oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš,
falešné oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš.
Za jinýma každý den, za mnú jednú za týden,
za jinýma každý den, za mnú jednú za týden,
eště aj v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu,
eště aj v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu.
Keď má dívča, keď má sact, Ty jí dojdeš zavazact,
keď má dívča, keď má sact, Ty jí dojdeš zavazact,
a keď má buchty péct, Ty jí dojdeš, Ty jí dojdeš, šecky zest,
a keď má buchty péct, Ty jí dojdeš, Ty jí dojdeš, šecky zest.
Nechoď šohaj v sobotu, keď má dívča robotu,
nechoď šohaj v sobotu, keď má dívča robotu,
prídi Ty v nedělu, postélku Ti, postélku Ti ustelu,
prídi Ty v nedělu, postélku Ti, postélku Ti ustelu.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Háj, háj, háj, háj, zelený háj,
na mňa sa děvčico, nespoléhaj", VERZE 2.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
SOUČÁST SMĚSKY:
** Po potoce chodila, na kačeny volala, po potoce chodila, na kačeny volala,
kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa,
kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa.
Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám,
falešné oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš,
falešné oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš.
Za jinýma každý den, za mnú jednú za týden, za jinýma každý den, za mnú jednú za týden,
eště aj v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu,
eště aj v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Háj, háj, háj, háj, zelený háj,
na mňa sa děvčico, nespoléhaj", VERZE 2.
* Poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám,
já vím, že platím jen málo, víc ale v kapse nemám.
Až budu v sobotu brát, musíte jen pro mě hrát,
bez vás by za nic nestálo, pít a sedět tak sám.
Pro lásku ať se trápí, ten kdo se neumí smát,
poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám.
VIZ TÉŽ "Kde hraje muzika, tam se mi líbí, tam bych chtěl bydlet a spát".
*** Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene,
po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene,
každý večer panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené,
každý večer panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené.
Srdce má zmámené láskou, srdce své z mramoru,
srdce má zmámené láskou, srdce své z mramoru,
měsíček když večer schází, pan Alois jí doprovází, po schodech nahoru,
měsíček když večer schází, pan Alois jí doprovází, po schodech nahoru.
Po schodech vzhůru jí vodí, do Zlaté uličky,
po schodech vzhůru jí vodí, do Zlaté uličky,
a tam v domku malovaném, blátem, hlínou slepovaném, dává jí hubičky,
a tam v domku malovaném, blátem, hlínou slepovaném, dává jí hubičky.
Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej, nech si zatancujem, keď tu nemám svojej.
Zatancuj si, synku, zatancuj si se mnú, dokaď Ťa husáre, na vojnu nevezmú.
Až budú husáre, do vojny verbovať, budeš ma, děvenko, budeš ma banovať.
OBVYKLE NÁLEDUJE: "Pásla děvenka páva, mezi horama sama".
Povedztě mojej matěri, povedztě mojej matěri, hoja hoj, něch ma něčaká k večeri.
Ani na zajtra k obedu, ani na zajtra k obedu, hoja hoj, lebo ma dráby odvedú.
Něvešajtě ma na dubi, něvešajtě ma na dubi, hoja hoj, tam ma roznosjá holubi.
Len ma zavestě na jedľu, len ma zavestě na jedľu, hoja hoj, kdě chodí milá pre vodu.
Povídali, povídali, povídali, povídali, naší Anči, na pavlači, pokrejvači -
VIZ "Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh".
** ? Poznala jsem štěstí málo, na krátko mě jenom hřálo,
můj drahý mi navždy v dáli odešel,
na mě každý teď troufá si, nadarmo však namlouvá si,
že mu láska dám, jíž pro mužíčka mám.
Srdce mé je plné citu, zapláču si často v skrytu,
že tak záhy zvad mi mého štěstí květ,
já jsem žena čilá mladá, proto jsem tak nedočkavá,
rty mé jsou jak med, já vdala bych se hned.
Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova, za mladého muže, který lásku zmůže,
to srdéčko moje, nedá mi pokoje, já se musím vdát, tělem si lásku dát.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Já jsem mladá vdova".
Prečo si neprišiel, ja som Ťa čakala, prečo si neprišiel, ja som Ťa čakala,
bola bych Ti dala, čo som večerala, bola bych Ti dala, čo som večerala.
Večerala som ja, smaženú rybičku, včerala som ja, smaženú rybičku,
bola bych Ti dala, pravú polovičku, bola bych Ti dala, pravú polovičku,
Pravú polovičku, aj sladkú hubičku, pravú polovičku, aj sladkú hubičku,
aby si Ty věděl, že máš frajárečku, aby si Ty věděl, že máš frajárečku.
Frajárečky štyri, přečo ste sa bily, frajárečky čtyri, přečo ste sa bily,
pro Tebja, šohajku, že sme Ťa lúbili, pro Tebja, šohajku, že sme Ťa lúbili.
Frajárečky štyri, pre mňa sa nebite, frajárečky štyri, pre mňa sa nebite,
jednu z vás zoberiem, tri ostať musíte, jednu z vás zoberiem, tri ostať musíte.
* Pred muzikú verbuňk chasa stojí, moju milú namlúvať sa strojí,
počkajte vy, verbuňk chasa, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo,
počkajte vy, verbuňk chasa, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo.
Po čem si mě, moja milá, poznala, že si na mňa, včera večer, volala,
či po šátku, či po pierku zeleném, či po líčku, moja milá, červeném,
či po šátku, či po pierku zeleném, či po líčku, moja milá, červeném.
Pred naším je zahrádečka trním pletená, na něj roste rozmarýnek biely vršek má,
háj, háj, rozmarýn, a já o něm dobre vím, kdo mňa něchce milovaci, tomu vypovím,
háj, háj, rozmarýn, a já o něm dobre vím, kdo mňa něchce milovaci, tomu vypovím.
Miloval mňa švarný šohaj, hezkú dívčinu, zanechal mňa milý Bože, skrze příčinu,
háj, háj, keď něchceš, hladaj si ju, kde ju vieš, prídě inší, stokrát milší, banovat budeš,
háj, háj, keď něchceš, hladaj si ju, kde ju vieš, prídě inší, stokrát milší, banovat budeš.
Pres Javorníčky, štyry cestičky, chodníček,
prečo ma lúdíš, a nepolúbíš, Janíček, prečo ma lúdíš, a nepolúbíš, Janíček.
Na kopci stála, pekná se zdála, ako kvet,
keď sem k ní došiel, sopel jí visel, po loket, keď sem k ní došiel, sopel jí visel, po loket.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
OBVYKLE NÁSLEDUJE
"Močiar, močiar, černý močiar, šel bych k milej, dnes navečer".
* Pri Dunaji šaty perú, kde husari mašírujú,
poznala milá milého, smutně volala na něho,
poznala milá milého, smutně volala na něho.
Milý, milý, milujem Ťa, za sto zlatých vykúpím Ťa,
za sto zlatých ma nědajú, lebo husárou němajú,
za sto zlatých ma nědajú, lebo husárou němajú.
Keby já byl prostý voják, to by bolo všetko inak,
ale já som velkým pánom, u švadrony kapitánom,
ale já som velkým pánom, u švadrony kapitánom.
* Prídi, Janík premilený, prídi k nám, já Ti za klobúček pírko dám,
červenú rúžičku, rozmarynčok zelený, príď šohajko milený,
červenú rúžičku, rozmarynčok zelený, príď šohajko milený.
Nevolaj ma, bo falešné oči máš, ráda za jinýma pozeráš,
netrhaj Ty pre mňa rozmariju zelenú, ani rúžu červenú,
netrhaj Ty pre mňa rozmariju zelenú, ani rúžu červenú.
*** Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám,
prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám,
vem si s sebou kamaráda, pres zelený haáááj, vem si s sebou kamaráda, pres zelený háj.
V zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú,
v zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú,
tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa, tam Ťa zabijúúúú, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa zabijú.
Nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja,
nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja,
mám šablenku ocelovú, vysekám sa jaááá, mám šablenku ocelovú, vysekám sa ja.
Nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc,
nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc,
nebudeš moc zavolati, milá dobrú noóóoc, nebudeš moc zavolati, milá dobrú noc.
Dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám,
dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám,
jen tej jednej falešnici, dobrú noc nedáááám, jen tej jednej falešnici, dobrú noc nedám.
VERZE 1:
Prídi Ty, šohajku, zrána k nám, uvidíš, co já dělávám,
já ráno stávam, krávy napájam, koníčky z maštale vyváďam, vyváďam.
já ráno stávam, krávy napájam, koníčky z maštale vyváďam, vyváďam.
A keď si tu práci vykonám, potom si veselo zaspievam,
a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Těba myslievám,
a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Těba myslievám.
Došel šohajek na zvědy, ona si leží v posteli,
noha kamkerá, riť celá holá, ona si leží v posteli, v posteli,
sečka v opálce, voda v puténce, koníčky rechcú v maštalce, v maštalce.
Ja dyž je pěkný mlynárek, natéká voda na járek,
vezme si mlečku, mele s ňú sečku, a zavdá vínka pohárek, pohárek,
vezme si mlečku, mele s ňú sečku, a zavdá vínka pohárek, pohárek.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
V PRVNÍ SLOCE SE JAKO REFRÉN NĚKDY ZPÍVÁ
"já ráno stávam, kravičkám dávám, koníčky krmím, napájám, napájám,".

VERZE 2:
Prídi Ty šuhajko ráno k nám, uvidíš, čo ja robievam,
ja ráno vstávam, kravy napájam, ovečky na pole vyháňam,
ja ráno vstávam, kravy napájam, ovečky na pole vyháňam.
A keď si tú prácu vykonám, potom si veselo zaspievam,
a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Teba myslievam,
a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Teba myslievam.
Prišiel k nej raz milý na zvedy, a našiel milú v posteli,
kravy ryčali, svine kvičali, ovečky v košiari bľačali,
kravy ryčali, svine kvičali, ovečky v košiari bľačali.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
*** ? Proč přišla tak znenadání, ta noc májová,
teď už mě nic nezachrání, jenom náruč Tvá,
od toho dne co chodím k vám, ví každý jak se máme rádi,
láska je slunce i mládí, Ty to víš, Ty to víš, já to znám,
od toho dne co chodím k vám, ví každý jak se máme rádi,
láska je slunce i mládí, Ty to víš, Ty to víš, já to znám.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Nejhezčí koutek na světě znám,
tam chci být s Tebou docela sám".
*** Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú, na mě se tak divně koukala, hú a hú a hú,
ta na Tebe, má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú,
ta na Tebe, má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú.
MÍSTO "Proč ta sova tolik houkala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Proč ta sova včera houkala".
VIZ TÉŽ "Sova po lese slídí, svítí si očima".
* Proč ten jetelíček, roste u vody, proč k nám můj hošíček, proč k nám nechodí,
snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody,
snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Herz-schmerz polka".
VIZ TÉŽ "Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody".
Proč ten jetelíček, trávu převyšuje,
proč každá panenka, falešně miluje, proč každá panenka, falešně miluje.
Některá falešně, některá zas nesmí,
počkejte rodiče, Bůh vás trestat musí, počkejte rodiče, Bůh vás trestat musí.
Sami jste si vzali, co se vám líbilo,
a mě zbraňujete, co by mě těšilo, a mě zbraňujete, co by mě těšilo.
Těšívala by mě, moje Andulička,
teď mě těšit bude, na vojně šavlička, teď mě těšit bude, na vojně šavlička.
Po boku šavlička a koníček vraný,
vzpomeň, moje milá, na mé milování, vzpomeň, moje milá, na mé milování.
Na mé milování, na moji dobrotu,
že jsem k vám chodíval, každičkou sobotu, že jsem k vám chodíval, každičkou sobotu.
Každičkou sobotu, sedmkrát za týden,
co jsem matce líbal, ruce každičký den, co jsem matce líbal, ruce každičký den.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "U studánky seděla, do tiché vody hleděla".
? Pro keho sa strojíš, frajárečko hezká, pro keho sa strojíš, s kým sa sejdeš dneska?
Strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho,
strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho.
Pro keho sa strojíš, frajárečko milá, pro keho sa strojíš, když's mne opustila?
Strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho,
strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho.
Nastrojme sa oba, nastrojem sa sobě, nastrojme sa oba, Ty mně a já Tobě,
až sa nastrojíme, v kostele sa sejdem, potom už sa spolem, nikdá nerozejdem,
až sa nastrojíme, v kostele sa sejdem, potom už sa spolem, nikdá nerozejdem.
** Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme?
Pojedeme na luka, až kukačka zakuká, pojedeme na luka, až kukačka zakuká.
Kukačka už zakukala, má panenka zaplakala.
Kukačko ty nekukej, má panenko neplakej, kukačko ty nekukej, má panenko neplakej.
* ? Prší, prší, len sa leje, a já chodím bez naděje,
chleba mi nik neukrojí, ani vínka nenaleje.
Mal som milú, už ma nechce, nech ju za to Pán Boh ztrezce,
né však veľa, len tak málo, aby sa jej nič nestalo.
Vietor fúká, lístie padá, do srdca sa smútok vkráda,
na svetě ma nič netěší, bo milá už ma němá rada.
Hoci tisíc iných poznám, predsa však len tu tak rad mám,
aby ma Pán Boh potrestal, že som milú bít neprestal.
Za rok za dva vrátiš sam mi, potom budem spolu sami,
na lavičke pod oblôčkom, v zahrádečce pod hvezdami.
Nezpýtam sa kde si bola, nepoviem zlého slova,
Ty jsi moja verná láska, Ty jsi moja sedmikráska.
* Prší, prší, len sa leje, nezatváraj milá dvere,
milá má, duša má, nezatváraj pred nama,
milá má, duša má, nezatváraj pred nama.
Ked sem išiel, od Zuzičky, štrngaly mně podkovičky,
štrngaly, štrngaly, černé očka plakaly,
štrngaly, štrngaly, černé očka plakaly.
Svatý Jane, já Ťa prosím, já to dívča dostat musím,
ať mně brání, otec mať, já to dívča musím mať,
ať mně brání, otec mať, já to dívča musím mať.
Před Břeclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá
VIZ "Za Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá".
Před naším je v zahrádečce, malá lavička, na ní sedí uplakaná, moja Anička.
Mám já chlapce, co mňa miluje, ale mně ho osud něpraje,
marně volám, marně kričím, proč on mňa nechce,
mám já chlapce, co mňa miluje, ale mně ho osud něpraje,
marně volám, marně kričím, proč on mňa nechce.
Slubovals mi za dva ročky, že si mňa vezmeš, do našeho kostelíčka, šťastnú odvedeš.
Ale sem se v lásce zklamala, falešníka sem milovala,
do jeho falešných očí, sem sa dívala,
ale sem se v lásce zklamala, falešníka sem milovala,
do jeho falešných očí, sem sa dívala.
* Před naším je zahrádečka zeleňá sa, a v ní roste rozmarýnek netrhá sa,
já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút,
já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút.
Dyby sa to naši páni dozvěděli, že je vršek rozmarýnu utržený,
oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali,
oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali.
VIZ TÉŽ "Letochova hospůdečka malovaná".
** Přes dvě vesnice, já chodil za Tebou, rok dva měsíce, prosil o lásku Tvou,
dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil od těch vašich vrátek klíč,
dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil od těch vašich vrátek klíč.
VIZ TÉŽ "Já nevím sám, co jen to mám, že těm očím Tvým".
* Přes veselské lúky, Moravěnka teče, šohajíček švarný, travěnku tam seče,
travěnku tam seče, vesele si zpívá, na svoju frajárku, už zdaleka kývá,
travěnku tam seče, vesele si zpívá, na svoju frajárku, už zdaleka kývá.
Nalej mně, dcérečko, dobrej slivovičky, budu o Ťa prosit, u Tvojej mamičky,
já Ti nenaleju, však Ty to dobře znáš, když sa jí napiješ, svojej milej neznáš,
já Ti nenaleju, však Ty to dobře znáš, když sa jí napiješ, svojej milej neznáš.
Přes veselské lúky, Moravěnka teče, šohajíček švarný, už frajárku nechce,
už frajárku nechce, na inú sa směje, která slivovičky, ráda mu naleje,
už frajárku nechce, na inú sa směje, která slivovičky, ráda mu naleje.
Pusť mňa mamičko ke hudu, však já tam dlúho nebudu.
Když budú svině ryčati, co já jim, dcero, mám dáti?
Nasyp mamičko žaludú, a nech Ťa dívky nehudú.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Mladosti, mladosti, užil sem ťa dosti".
Pytlácká
VIZ "Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá".
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
*** ? Rež, rež, rež, drobná rež, na co sa Ty, moja milá, za mnú dreš,
rež, rež, rež, drobňučká, eště si Ty, moja milá, malučká.
Hop sa s ňú, pod třešňú, nech sa jí ty harafice roztresú,
hop sa s ňú, stará je, zuby sa jí škobrtajú, ráda je.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Po potoce chodila, na kačeny volala".
SMĚS:
*** ? Rež, rež, rež, drobná rež, na co sa Ty, moja milá, za mnú dreš,
rež, rež, rež, drobňučká, eště si Ty, moja milá, malučká.
Hop sa s ňú, pod třešňú, nech sa jí ty harafice roztresú,
hop sa s ňú, stará je, zuby sa jí škobrtajú, ráda je.
Po potoce chodila, na kačeny volala, po potoce chodila, na kačeny volala,
kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa,
kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa.
Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám,
falešné oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš,
falešné oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš.
Za jinýma každý den, z mnú jednú za týden, za jinýma každý den, z mnú jednú za týden,
eště aj v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu,
eště aj v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu.
Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa, děvčico, nespoléhaj,
budeš-li sa spoléhati, ej, potom budeš banovati.
Chrást, chrást, chrást, zelený chrást, daj ně, Bože, něco ukrást,
lebo koňa, lebo voly, ej, lebo dívča po mej vôli.
VERZE 1:
Rosička na trávu sedá, syneček koníčky hledá,
nehledaj synečku koně, sama sem poslala pro ně.
Ani k nám šohajku nechoď, ani mňa od muzik nevoď,
bráňá mně mamička moja, nesmím byt frajárka Tvoja.
A dyž mňa má milá nechceš, hledaj si frajára kde chceš,
šak já si frajárku najdu, len co si prez pole zajdu.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ej, strakaté volečky, co vy sa ohlédáte".
VERZE 2:
Rosička na trávu sedá, syneček koníčky hledá,
nehledaj synečku koně, sama sem poslala pro ně.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ej, strakaté volečky, co vy sa ohlédáte".
** Roste drobná, jatelinka, mezi horama, sázela jí, moja milá, svejma rukama,
trhala jí, trhala, do šátečku vázala, přijel pro ňu, šohajíček, s dvouma koňama,
trhala jí, trhala, do šátečku vázala, přijel pro ňu, šohajíček, s dvouma koňama.
Sadaj milá, na koníčka, keď ja Ti kážem, já tu Tvoju, věrnú lásku, do šátku svážem,
Tvoja láska, moja čest, ta se musí světem nést, ta se musí, moja milá, do světa roznést,
Tvoja láska, moja čest, ta se musí světem nést, ta se musí, moja milá, do světa roznést.
* Rozmarýn, zelený, ščepený, v tej našej zahrádke vyschel mi,
vyschel mi, dočista, už je naša láska nejistá,
vyschel mi, dočista, už je naša láska nejistá.
Mám smútok, zármutok, velký žial, už ma ten moj milý zanechal,
zanechal, něprídě, šak si on iné dievča nájdě,
zanechal, něprídě, šak si on iné dievča nájdě.
Hladaj si, bodaj bys, nenašiel, bár by si celý svet obešiel,
šak sa Ty, nakarháš, eště Ty príjděš pod oblok náš,
šak sa Ty, nakarháš, eště Ty príjděš pod oblok náš.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY.
*** Rožnovské hodiny, smutně bijú, rožnovské hodiny, smutně bijú,
že mňa s mojú milú, že mňa s mojú milú, rozváďajú,
že mňa s mojú milú, že mňa s mojú milú, rozváďajú.
Rozváďajú, ale nebojím sa, rozváďajú, ale nebojím sa,
příde ta hodina, příde ta hodina, ožením sa,
příde ta hodina, příde ta hodina, ožením sa.
Ožeň sa, synečku, spánembohem, ožeň sa, synečku, spánembohem,
vyber si cérečku, vyber si cérečku, sobě roven,
vyber si cérečku, vyber si cérečku, sobě roven.
Však já sa ožením, Ty sa nezvíš, však já sa ožením, Ty sa nezvíš,
Ty moje ohlášky, Ty moje ohlášky, nezastavíš,
Ty moje ohlášky, Ty moje ohlášky, nezastavíš.
MÍSTO "Rozváďajú, ale nebojím sa, rozváďajú, ale nebojím sa"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "Aj keď ma rozvedú, nebojím sa, aj keď ma rozvedú, nebojím sa",
NEBO "Rozváďajú, ale nerozvedú, rozváďajú, ale nerozvedú".
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
Sama si ju stelu, sama si aj lehnu
VIZ "Moja postélenka, moje postélenka, čistá režná sláma".
*** Sbohem buď miláčku, je konec lásky, nesmíme spolu dál životem jít,
osud nám rozvázal, růžové pásky, už si mě nikdy víc, nemůžeš vzít,
ten snubní prstýnek, žal zanechává, když z pravé lásky se nedává,
ten snubní prstýnek, žal zanechává, když z pravé lásky se nedává.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hledám galánečku, která doma není".
** Sbohem, galánečko, já už musím jíti,
sbohem, galánečko, já už musím jíti,
kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně k pití,
kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně k pití.
Sbohem, galánečko, rozlučme sa v Pánu,
sbohem, galánečko, rozlučme sa v Pánu,
kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně v džbánu,
kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně v džbánu.
Ač bylo kyselé, přecaj sem sa opil,
ač bylo kyselé, přecaj sem sa opil,
eště včil sa stydím, eště včil sa stydím, co sem všecko tropil,
eště včil sa stydím, eště včil sa stydím, co sem všecko tropil.
Ale sa něhněvám, žes mňa ošidila,
ale sa něhněvám, žes mňa ošidila,
to ta moja žízeň, to ta moja žízeň, ta to zavinila,
to ta moja žízeň, to ta moja žízeň, ta to zavinila.
* Seděla cikánka pod vršíčkem, šla tudy Anička za miláčkem,
jeden groš nebo dva bych Ti dala, kdybys mě cikánko pohádala,
jeden groš nebo dva bych Ti dala, kdybys mě cikánko pohádala.
Chodějí za Tebou mládenci tři, kterého uhodnu, ten Ti patří,
jeden má bohatství, druhý sličnost, třetí ten má lásku a upřímnost,
jeden má bohatství, druhý sličnost, třetí ten má lásku a upřímnost.
Bohatství netrvá po dlouhý čas, sličnost ta uplyne za krátko zas,
láska a upřímnost, velká věrnost, ta trvá s miláčkem až na věčnost,
láska a upřímnost, velká věrnost, ta trvá s miláčkem až na věčnost.
* Seděla, pod borovičkou, plakala, že má maličkou, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce.
Seděla, u hranic dříví, plakala, že jí plesniví, kytička rozmarýnová, na zahrádce.
Prosila, pana faráře, že mu jí, také ukáže, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ A TŘETÍ SLOKA.
* Seděla sem v okénečku, šila sem, seděla sem v okénečku, šila sem,
pýtali sa oficíre, čí já sem, pýtali sa oficíre, čí já sem,
pýtali sa oficíre, čí já sem, pýtali sa oficíre, čí já sem.
Nemyslíte oficíre, že Vaša, nemyslíte oficíre, že Vaša,
mám na vojně šohajíčka, hojá sa, mám na vojně šohajíčka, hojá sa,
mám na vojně šohajíčka, hojá sa, mám na vojně šohajíčka, hojá sa.
VERZE 1:
** Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, prebírá si drobné perí.
Prišel k němu starý jagár, prišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastreliť mám.
Nestrílaj ma jagárečku, nestrílaj ma jagárečku, mám já doma frajárečku.
Frajárečku pěknú, milú, frajárečku pěknú, milú, co sa o ňu chlapci bijú.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
VERZE 2 (JINÁ MELODIE):
Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, preberá si sivé perí.
Prišel k němu starý jagár, prišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastreliť mám.
Nestrílaj ma jagáríčku, nestrílaj ma jagáríčku, mám já malých sokolíčkú.
Za Dunajem širé pole, za Dunajem širé pole, tam pújdeme děti moje.
VERZE 3 (JINÁ MELODIE):
Seděl sokol na topole, seděl sokol na topole, přebíral si perí svoje.
Došel k němu střelec mladý, došel k němu střelec mladý, co tu děláš sokol sivý.
A já sedím na topole, a já sedím na topole, přebírám si peří svoje.
Nestřílaj mňa střelče mladý, nestřílaj mňa střelče mladý, pérečka mně vypadaly.
Letěl bych já přes to moře, letěl bych já přes to moře, není možné široké je.
Poletím já až do Váhu, poletím já až do Váhu, kde má milá kosí trávu.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY.
VERZE 1:
** ? Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, dobré vínko z tebja,
pozdrav pánbu sklenára, sklenára, ej, kerý robil tebja.
Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, sklenko Kufárova,
kdo sa tebja přidrží, přidrží, ej, krajcár nezachová.
Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, dobré vínko z tebja,
dokáď v tebě krapečka, krapečka, ej, nepůjdem od tebja.
Dyž sa z tebja napijem, napijem, ej, hned sme všeci mladší,
skleničko ty skleněná, skleněná, ej, tebja mám nejradši.
VERZE 2:
? Skleničko ty skleněná, skleněná, dobré vínko z tebja,
pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý zrobil tebja,
pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý zrobil tebja.
Keď ste bratra zabili, zabili, zabijte nás oba,
ponese nás voděnka, studená, kolem Jarošova,
ponese nás voděnka, studená, kolem Jarošova.
Ponese nás ponese, ponese, bude s náma házat,
jarošovské děvčata, děvčata, budú pro nás plakať,
jarošovské děvčata, děvčata, budú pro nás plakať.
* Slovácká děvčica, jak růža voňavá, dyž ona tancuje, srdéčko roztává.
Naleje vína džbán, chtěl bych být při ní sám, pěkně sa zasměnje, večer přijď milý k nám,
naleje vína džbán, chtěl bych být při ní sám, pěkně sa zasměnje, večer přijď milý k nám.
Divčica z Valašska, jak z pasek jahoda, hlava sa zatočí, z horenky dyž volá.
Už je to istá věc, byt mosí moja přec, pro ňu bych přeskočil vysoky jalovec,
už je to istá věc, byt mosí moja přec, pro ňu bych přeskočil vysoky jalovec.
Děvčice z Moravy, jak lůka rozkvetlá, věneček zelený, každá si upletla.
Upletla rozdala, aby sa vydala, aby Ťa šohajku, aby Ťa dostala,
upletla rozdala, aby sa vydala, aby Ťa šohajku, aby Ťa dostala.
** Slovenské mamičky, pekných synov máte, slovenské mamičky, pekných synov máte,
vychovali stě ich, na vojnu ich dáte, vychovali stě ich, na vojnu ich dáte.
Vychovali stě ich, ako to vtáčatko, vychovali stě ich, ako to vtáčatko,
za nimi zaplače, nejedno dievčatko, za nimi zaplače, nejedno dievčatko.
Nejedno dievčatko, rúčky zalamuje, nejedno dievčatko, rúčky zalamuje,
škoda Ťa, preškoda, na tej vojne bude, škoda Ťa, preškoda, na tej vojne bude.
Škoda Ťa, preškoda, tej krvi červenej, škoda Ťa, preškoda, tej krvi červenej,
ktorá sa vyleje na lúčke zelenej, ktorá sa vyleje na lúčke zelenej.
Na lúčke zelenej, v zelenom hájičku, na lúčke zelenej, v zelenom hájičku,
škoda Ťa, preškoda, švárny šuhajíčku, škoda Ťa, preškoda, švárny šuhajíčku.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
* Slunéčko sa níží, večer už sa blíží, kde já buděm nocovat, kde já buděm nocovat,
má milá sa hněvá, pokoja mně nedá, že mňa bude trucovat, že mňa bude trucovat.
Trucuj, milá, trucuj, hlavěnkú pokrucuj, však Ty budeš banovat, však Ty budeš banovat.
až mňa budú páni, u breclavskej brány, až mňa budú svazovat, až mňa budú svazovat.
Slunéčko zašlo, muzikanti hrajú, mladú nevěstičku, s milým ukládajú, s milým ukládajú.
Sekerenka tenká, nechce rubať duby, těžko je milovať, kdo koho nelúbí, kdo koho nelúbí.
Slunko nízko, večer blízko, nad naším se mračí,
pověz Ty mně, moja milá, proč máš smutné oči, proč máš smutné oči.
Smutné oči, bledé líčka, šak Ty dobře víš,
počuj, co ten ptáček zpívá, že za druhú chodíš, že za druhú chodíš.
Ošidils mňa, šohajíčku, sklamals moje srdce,
žes slubovál svoju lásku, mojí kamarádce, mojí kamarádce.
Smutný su já, smutný su já, převelice, že já nesmím chodit ke svej frajárečce,
k frajárečce chodit, za ruku ju vodit, smutný su já, smutný su já, převelice,
k frajárečce chodit, za ruku ju vodit, smutný su já, smutný su já, převelice.
Frajárenko, moja milá, starodávná, budeš moja, budeš moja, druhá žádná,
dojdu pod okénko, zaťukám na skélko, frajárenko, moja milá, starodávná,
dojdu pod okénko, zaťukám na skélko, frajárenko, moja milá, starodávná.
Půjdu prosit, k Tvojej mamce, tatíčkovi, že mňa lúbíš, a já Tebja, to jim povím,
Tebja můj kvítečku, mám ve svém srdéčku, to já řeknu, Tvojej mamce, tatíčkovi,
Tebja můj kvítečku, mám ve svém srdéčku, to já řeknu, Tvojej mamce, tatíčkovi.
VERZE 1:
* Smutný večer bez měsíčka, ostala jsem bez synečka,
sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený,
sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený.
Vyšla hvězda nad lesíčkem, túží srdce za synečkem,
túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky,
túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky.
Za tým lesem, za horama, můj syneček s dragúnama,
leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce po jediné,
leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce po jediné.
VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA:
Za Dunajem v tom ležení, šohajek je odvedený,
on tam leží na kameni, po hvězdičce každodenní, posílá mi pozdravení,
on tam leží na kameni, po hvězdičce každodenní, posílá mi pozdravení.
** Sobotěnka idě, aj, čo je ma po něj, sobotěnka idě, aj, čo je ma po něj,
cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajárečke mojej,
cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajárečke mojej.
Né tak zarúbaná, ako je zaťatá, né tak zarúbaná, ako je zaťatá,
už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá,
už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá.
*** Sova po lese slídí, svítí si očima, nikdy tam neuvidí, kdo mě nejradši má.
Do hnízda jí vítr fouká, a proto tak málo houká, lítá až do svítání, nemá čas na spaní.
Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú, na mě se tak divně koukala, hú a hú a hú,
ta na Tebe má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú,
ta na Tebe má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú.
V dáli se rozednívá, sova už letí spát, ptáček na větvi zpívá, že je na světě rád,
do hnízda mu vítr fučí, a přitom se zpívat učí, sova celý den zívá, na svět se nedívá.
MÍSTO "Proč ta sova tolik houkala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Proč ta sova včera houkala".
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Proč ta sova tolik houkala".
* Spadla mi, šablička, z vraného koníčka,
poď mi ju milá podat, já musím mašírovat, poď mi ju milá podat, já musím mašírovat.
Poď, milá, poď honem, spadla mi na kamen,
ať sa mi nerozlomí, palášek ocelový, ať sa mi nerozlomí, palášek ocelový.
Jak mu ju, podala, žalostně plakala,
já kdybych Ťa, synečku, já nebyla poznala, já kdybych Ťa, synečku, já nebyla poznala.
Počkej jen, má milá, Andulko rozmilá,
až z vojny přijdu domů, za ženu si Tě vezmu, až z vojny přijdu domů, za ženu si Tě vezmu.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
VERZE 1:
* Spadl lístek z javora, spadl na nás na oba,
pojď má milá, pojď a doprovoď mě, až do našeho dvora,
pojď má milá, pojď a doprovoď mě, až do našeho dvora.
A já s Tebou nepůjdu, protože Tvou nebudu,
Ty jsi synek, bohatých rodičů, a já dcerka chudobná,
Ty jsi synek, bohatých rodičů, a já dcerka chudobná.
Třebaže jsi chudobná, Ty musíš být žena má,
až já přijdu, pod vaše okénko, sladkou hubičku mi dáš,
až já přijdu, pod vaše okénko, sladkou hubičku mi dáš.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Jen dále se mnou pojď, k lesu mě doprovoď".
VERZE 2:
* Spadol lístok z javora, mojej milej do dvora,
poď má milá, poď a doprovoď mne, až do našeho dvora,
poď má milá, poď a doprovoď mne, až do našeho dvora.
Vyprevadiť Ťa pôjdem, ale Tvoja nebudem,
Ty si synek, bohatých rodičů, a já dcerka chudobná,
Ty si synek, bohatých rodičů, a já dcera chudobná.
Hoci si aj chudobná, ale budeš žena má,
já si Teba, za ženičku vezmem, hoc mi bránia rodičia,
já si Teba, za ženičku vezmem, hoc mi bránia rodičia.
VERZE 1:
* Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali,
či stě spadly z něba, či stě rástli v háji, či stě spadly z něba, či stě rástli v háji.
Z něba sme nespadly, v háji sme nerástli,
ale nás mládenci a děvčence našli, ale nás mládenci a děvčence našli.
VERZE 2:
* Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali, či stě spadli z něba, či stě rástli v háji.
Z něba sme nespadli, v háji sme nerástly, ale nás mládenci a dievčence našli.
Keď si ja zaspievam, v ružomberskom poli, hlas múj sa uderí, o martinské zvony.
O martinské zvony, o tie biele domy, o ten najbielejší, kdě moj najmilejší.
+ Starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá -
VIZ "Ej, starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá".
+ ? Starala sa moja mať, či sa já vie zhovárať,
ze šohajkem pod obláčkom, a to ja viem'j nazpamať,
ze šohajkem pod obláčkom, a to ja viem'j nazpamať.
Pozrem sa mu do očí, svet sa se mnú zatočí,
ani něviem ak sa stalo, a som v jeho náručí,
ani něviem ak sa stalo, a som v jeho náručí.
Aj čo potom, čo potom, povedáme si o tom,
aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom,
aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom.
Aj čo potom, čo potom, povedáme si o tom,
aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom,
aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom.
** Stará, stará, rozsviť lucernu, ať neupadnu, až půjdu domu,
stará, stará, rozsviť lucernu, ať neupadnu, až půjdu domu.
Počkej, počkej, až přijdeš domu, tak ti vopici, z hlavy vyženu,
počkej, počkej, až přijdeš domu, tak ti vopici, z hlavy vyženu.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
*** Stavěli tesaři, zedníkům lešení,
po něm se prochází, moje potěšení, po něm se prochází, moje potěšení.
Moje potěšení, s modrejma očima,
byla bych pro něho, do vody skočila, byla bych pro něho, do vody skočila.
Do vody skočila, kde se voda točí,
pro Tebe šohajku, moje modré oči, pro Tebe šohajku, moje modré oči.
*** Stíny lesa tajemné nad tábořištěm sní, v dáli západ zhasíná září poslední,
marně hledám nocí tmou, cikánku nevěrnou, zdá se mi, že nebudeš již nikdy mou.
Cikánko Ty krásná, cikánko malá, srdíčko Ti láska má, nespoutala,
jiného teď mámí, černé oči Tvé, které se mi zdály být, tak upřimné,
až v ohni tábora, zrudne Tvůj vlas a houslí tesklivý, ozve se hlas,
vzpomeň si cikánko, jak měl jsem Tě rád, tu lásku Ti nikdo víc, nemůže dát.
Zmámila jsi duši mou, klid vrátit nemůžeš, vše co řekla ústa Tvá, změnilo se v lež,
dříve než se rozední, Tvůj tábor zmizí v dál, pročs cikánko neřekla, bych se Tvé lásky bál.
Cikánko Ty krásná, cikánko malá, srdíčko Ti láska má, nespoutala,
jiného teď mámí, černé oči Tvé, které se mi zdály být, tak upřimné,
až v ohni tábora, zrudne Tvůj vlas a houslí tesklivý, ozve se hlas,
vzpomeň si cikánko, že měl jsem Tě rád, tu lásku Ti nikdo víc, nemůže dát.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZVY "Cikánka" NEBO "Cikánko Ty krásná".
* Stojí Kača, pri šenkyši, vínko nalévá, oči černé, uplakané, šátkem utírá.
A co plačeš, co naríkáš, však Ty budeš má, až kukačka na Vánoce třikrát zakuká.
Není som já, můj šohajku, taková hlúpá, však kukačka na Vánoce nikdá nekuká.
Pán Bůh dobrý, Pán Bůh mocný, šecko može dat, aj, kukačka na Vánoce može zakukat.
Kukaj, kukaj, kukulenko, na ty Vánoce, a já už su opuščená, šohaj mňa nechce.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Slunéčko zašlo, muzikanti hrajú".
Stojí štěstí, na rozcestí, a ptá se, kam má jít
VIZ "Chodí štěstí, chodí dokola, haló, haló".
Stromečky okolo Břežanky
VIZ "Vy stromečky okolo Břežanky, vy jste toho příčinou".
Studená rosenka padá, šohajek koníčky hladá,
nehladaj šohajku koně, sama sem poslala pro ně.
Ani k nám šohajku nechoď, ani si muziky nevoď,
vzkázali maměnka moja, nesmím být frajárka Tvoja.
A keď ňa má milá nechceš, hladaj si frajára kde chceš,
a já si frajárku najdu len co si přes pole zajdu.
*** ? Studentská halenka, ta je tuze tenká,
studentská halenka, ta je tuze tenká,
na ní se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka,
na ní se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka.
Nejedna panenka, nejeden mládenec,
nejedna panenka, nejeden mládenec,
kterej tu panenku, poctivou frajerku, připravil o věnec,
kterej tu panenku, poctivou frajerku, připravil o věnec.
Nežel holka, nežel, že jsem s Tebou ležel,
nežel holka, nežel, že jsem s Tebou ležel,
já ležel na seně, vožralej jak štěně, já o tom nevěděl,
já ležel na seně, vožralej jak štěně, já o tom nevěděl.
Kdyby se, poctivost, ta mrška, na poli se rodila,
kdyby se, poctivost, ta mrška, na poli se rodila,
nejedna panenka, poctivá frajerka, by na ňu chodila,
nejedna panenka, poctivá frajerka, by na ňu chodila.
Ale že, poctivost, ta mrška, na poli se nerodí,
ale že, poctivost, ta mrška, na poli se nerodí,
nejedna panenka, poctivá frajerka, předčasně porodí,
nejedna panenka, poctivá frajerka, předčasně porodí.
MÍSTO "na ní se vyspala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pod ní se vyspala".
TATO PÍSNIČKA MÁ JEŠTE JEDNU SLOKU, KTERÁ NENÍ PŘÍLIŠ SLUŠNÁ.
TATO SLOKA ZAČÍNÁ "Studente Vonásku".
ZPĚVNÍK SLOUŽÍ TAKÉ ŠKOLÁM, PROTO ZDE TUTO SLOKU NENÍ MOŽNO UVÉST.
OMLOUVÁME SE.
* Sú rodiče, synka měli, na vojnu ho dat moseli,
jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala,
jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala.
Proč mamičko, proč pláčete, šak na vojnu nepújdete,
pújde na ňu koníček, na koníčku syneček,
pújde na ňu koníček, na koníčku syneček.
Teče voda zpod Záhora, zpod Záhora do jazera,
všechny mosty pobrala, ten poslední nechala,
všechny mosty pobrala, ten poslední nechala.
* Svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko, svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko,
zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko,
zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko.
A co je to, za žitečko, když ho větr vyvracá, a co je to, za žitečko, když ho větr vyvracá,
snad sa ten můj najmilejší, snad sa ke mně navracá,
snad sa ten můj najmilejší, snad sa ke mně navracá.
Svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko, svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko,
zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko,
zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
* Svatoborské vinohrady, pod vysokú horenkú,
svatoborské vinohrady, pod vysokú horenkú,
pobili sa dva šohajci, o jednu frajárenku,
pobili sa dva šohajci, o jednu frajárenku.
A když sa o ňu pobili, ruky sobě podali,
a když sa o ňu pobili, ruky sobě podali,
za falešnú frajárenkú, nikdy víc nechodili,
za falešnú frajárenkú, nikdy víc nechodili.
Neplač, neplač frajárenko, pozdě je Ti banovat,
neplač, neplač frajárenko, pozdě je Ti banovat,
neměla si dvom šohajkum, věrnú lásku slibovat,
neměla si dvom šohajkum, věrnú lásku slibovat.
* Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro den byl,
nech sa já podívám, v kterém domě sem byl, nech sa já podívám, v kterém domě sem byl.
Byl sem já v domečku, majú tam cérečku,
majú obrovnané, červenú hlinečkú, majú obrovnané, červenú hlinečkú.
Červenú hlinečkú, zalíčené vápnem,
okénko zastřené, cinobrovým šátkem, okénko zastřené, cinobrovým šátkem.
Okénko zastřené, pěkně malované,
nechoď tam šuhajku, je tam čarované, nechoď tam šuhajku, je tam čarované.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
** Šel dráteník po ulici, ty, ty, selka na něj volala,
aby jí šel zadrátovat, hrnec s dvouma uchama,
aby jí šel zadrátovat, hrnec s dvouma uchama.
** Šel jsem, za noci álejí, jabloňovou, šel jsem, za noci álejí, jabloňovou,
měsíček svítil mně bledý, když já jsem šel naposledy, za svou milou,
měsíček svítil mně bledý, když já jsem šel naposledy, za svou milou.
Počkej, Ty budeš litovat, až poznáš svět, počkej, Ty budeš litovat, až poznáš svět,
co se Ti hezkého zdálo, uprchne jako to jaro, pak vzpomeneš,
co se Ti hezkého zdálo, uprchne jako to jaro, pak vzpomeneš.
* Široký, hluboký, ty vltavský tůně,
měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně,
měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně.
Měl jsem já panenku, měl jsem jí dvě léta,
teď mi jí odvedli, teď mi jí odvedli, po lásce je veta,
teď mi jí odvedli, teď mi jí odvedli, po lásce je veta.
Co jsem se nachodil, co našlapal bláta,
přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, má panenko zlatá,
přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, má panenko zlatá.
Co jsem se nachodil, našlapal kamení,
přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, moje potěšení,
přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, moje potěšení.
Široký járeček, ej, nemožem preskočit, široký járeček, ej, nemožem preskočit,
má milá za vodú, má milá za vodú, ej, nemožem k něj dojít,
má milá za vodú, má milá za vodú, ej, nemožem k něj dojít.
Prečo Ťa, má milá, ej, za tu vodu dali, prečo Ťa, má milá, ej, za tu vodu dali,
pre Tebja, milý moj, pre Tebja, milý moj, ej, že sme spolu stáli,
pre Tebja, milý moj, pre Tebja, milý moj, ej, že sme spolu stáli.
Nemosíš, má milá, ej, nemosíš banovat, nemosíš, má milá, ej, nemosíš banovat,
mosela bys se mnú, mosela bys se mnú, ej, po svetě vandrovat,
mosela bys se mnú, mosela bys se mnú, ej, po svetě vandrovat.
*** Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala, škoda nocí, které jsem proplakala,
moje mládí, uprchlo tak jako sen, na všechno mi zbyla jenom, v srdci mém vzpomínka jen.
VIZ TÉŽ "Kvetou růže, kdo Ti za to může".
* Šla Anička do zelí, do zelí, do zelí, natrhala lupení, lupeníčka.
Přišel na ní Pepíček, rozšlapal jí košíček.
Ty, Ty, Ty! Ty, Ty, Ty! Ty to budeš platiti, Ty, Ty, Ty! Ty, Ty, Ty! Ty to budeš platiti.
Já to platit nebudu, nebudu, nebudu, radši se dám na vojnu, na vojničku.
Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej.
Udělám, udělám, na vojnu se přece dám, udělám, udělám, na vojnu se přece dám.
Šly děvčata na červené jahody, nechtěly dat šohajkovi pit vody,
léž mu daly dobré vínko z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána,
léž mu daly dobré vínko z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána.
Kde si zmokel, švarný šohaj, tam sa suš, mé srdénko zarmúcené, netrap už,
lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja falešníku ztrápené,
lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja falešníku ztrápené.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
VIZ TÉŽ "Hromy bijú a déšť prší leje sa".
* Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí, potkali je myslivci, myslivci dva.
Kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete, která moje budete, budete má,
kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete, která moje budete, budete má.
Ta maličká, ta je má, ta je má, ta je má, ta má očka jako já, jako já má.
Na krku má granáty, granáty, granáty, mezi nimi dukáty, dukáty má,
ma krku má granáty, granáty, granáty, mezi nimi dukáty, dukáty má.
Jakpak já to vyvedu, vyvedu, vyvedu, já si pro ni přijedu, přijedu tam.
Čtyřma koňma vranejma, vranejma, vranejma, jako sedlák do mlejna, mlejna jede,
čtyřma koňma vranejma, vranejma, vranejma, jako sedlák do mlejna, mlejna jede.
Šohajíčku čí si, velice pěkný si, mosel sas narodit, keď ty růže kvitly.
Keď sas Ty narodil, moselo pršávat, mosela na Tebja, rosenka padávat.
Šohajíčku z Kostic, polámu Ti kosti,
esli Ty mňa zbavíš, esli Ty mňa zbavíš, tej mojej radosti,
esli Ty mňa zbavíš, esli Ty mňa zbavíš, tej mojej radosti.
Ta jediná radost, to je moja dcerka,
už sem ju neviděl, už sem ju nepotkal, týdeň od úterka,
už sem ju neviděl, už sem ju nepotkal, týdeň od úterka.
* Šty dyry, šty dyry, hej, mám frajerky štyry,
mám-li vás len devat, hej, mám si v čom vyberat,
mám-li vás len devat, hej, mám si v čom vyberat.
Frajerečky štyry, hej, prečo ste sa bily,
pre Teba šuhajko, hej, že sme Ta lúbily,
pre Teba šuhajko, hej, že sme Ta lúbily.
Frajerečky štyry, hej, pre mna sa nebijte,
vezmem volakerú, hej, tri zostat musíte,
vezmem volakerú, hej, tri zostat musíte.
Štyry noci nespala sem, na šohajka čekala sem,
eště štyry noci budu, na šohajka čekat budu, eště štyry noci budu, na šohajka čekat budu.
Celičkú noc nespala sem, na šohajka čekala sem,
eště štyry noci budu, na šohajka čekat budu, eště štyry noci budu, na šohajka čekat budu.
Šumařinka
VIZ "Když k nám přijdou šumaři".
*** Také sa mi dívča páčí, co má čipky na rubáši,
také sa mi dívča páčí, co má čipky na rubáši,
sukénky si hore vykasuje, bílé nožky ukazuje, sukénky si hore vykasuje, bílé nožky ukazuje.
Vlezla na pec a já za ňu, spadla s pece a já na ňu,
vlezla na pec a já za ňu, spadla s pece a já na ňu,
sukénky si hore vykasala, bílé nožky ukázala, sukénky si hore vykasala, bílé nožky ukázala.
*** Ta kněždubská věž, ta je vysoká, Ta kněždubská věž, ta je vysoká,
vyletěla na ňu, přeletěla pres ňu, husa divoká,
vyletěla na ňu, přeletěla pres ňu, husa divoká.
Vezmi Janíčku, vezmi flintičku, vezmi Janíčku, vezmi flintičku,
zamer na tu věžu, zamer na tu věžu, zastrel husičku,
zamer na tu věžu, zamer na tu věžu, zastrel husičku.
Strelil Janíček, strelil po dvakrát, strelil Janíček, strelil po dvakrát,
s Bohem buď, šohajku, zradils svú galánku, s Bohem nastokrát,
s Bohem buď, šohajku, zradils svú galánku, s Bohem nastokrát.
VIZ TÉŽ "Tá myjavská vež, tá je vysoká".
* Takú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval,
oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka,
oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka.
Ale už je, moja milá, všechno darmo, a já mosím mašírovat, zajtra ráno,
zajtra ráno, skoro ráno, skor než vyjde jasné slunko nad Komárno,
zajtra ráno, skoro ráno, skor než vyjde jasné slunko nad Komárno.
Taký som lahučký, jako to pérečko, poď se mnú tancovat, moja galánečko.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Nechoď, Janíčko, pres Javorinu".
* Tam na stráni při měsíčku, líbával jsem Anduličku,
noc už byla, měsíc šel spát, já jí šeptal, mám Tě rád.
Dnes na stráni nesedáme, doma děti kolébáme,
až po létech, na ta místa, budou také chodívat.
Dávno přešly mládí chvíle, dnes už máme vlasy bílé,
já tu svoji, Anduličku, nepřestal mít nikdy rád.
*** Tam okolo Levoči, tam sa voda točí, tam okolo Levoči, tam sa voda točí,
která nemá frajíra, která nemá frajíra, která nemá frajíra, ať tam do ní skočí,
která nemá frajíra, která nemá frajíra, která nemá frajíra, ať tam do ní skočí.
Aj co by já, co by já, do vody skakála, aj co by já, co by já, do vody skakála,
pre jedného beďára, pre jedného beďára, pre jedného beďára, život utrácala,
pre jedného beďára, pre jedného beďára, pre jedného beďára, život utrácala.
? Tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, strhol sa tam boj preveliký,
tam bojovali samí Slováci, mamky nad nimi zaplakaly,
tam bojovali samí Slováci, mamky nad nimi zaplakaly.
Slovenská mamko, jak stě ma ťažko, jak stě ma ťažko vychovali,
teraz, keď robiť mám, o vás sa starať, na vojnu si ma povolali,
teraz, keď robiť mám, o vás sa starať, na vojnu si ma povolali.
Tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, hroby sú hlboko vykopané,
nad nimi zaplače nejedno dievča, ktoré tam stojí opustené,
nad nimi zaplače nejedno dievča, ktoré tam stojí opustené.
Andulko moja, jak sme sa verně, jak sme sa verně milovali,
tam, pod Tatrami, v slovenskej zemi, Tvoj miláčik je pochovaný,
tam, pod Tatrami, v slovenskej zemi, Tvoj miláčik je pochovaný.
** Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody,
snad proto můj hošíček, už více k nám teď nechodí.
Vem hošíčku, vem kosičku, poseč ten jetel v květu, posekej aspoň cestičku,
já potom řeknu světu, že máš rád svoji holčičku.
Proč ten jetelíček, roste u vody, proč k nám můj hošíček, proč k nám nechodí,
snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody,
snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Herz-schmerz polka".
Ta myjavská vež, ta ja vysoká
VIZ "Tá myjavská vež, tá ja vysoká".
* Ta naša kapela je veselá, ta naša kapela je veselá,
když se sejde v šenku při vínečku, zahraje vám zvesela,
když se sejde v šenku při vínečku, zahraje vám zvesela.
Děvčata sa na nás usmívajú, děvčata sa na nás usmívajú,
muzikanti hrajte a zpívajte, vínko nám podávajú,
muzikanti hrajte a zpívajte, vínko nám podávajú.
Když dojde ta chvíle rozlúčení, když dojde ta chvíle rozlúčení,
volajú nás, vrať sa, Moravanko, ty naše potěšení,
volajú nás, vrať sa, Moravanko, ty naše potěšení.
*** Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len tu piecku nezrúcaj, nezrúcaj,
dobrá piecka na zimu, na zimu, nemá každý perinu, perinu.
Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la,
trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la.
Stojí voják na vartě, na vartě, v roztrhaném kabátě, kabátě,
od večera do rána, do rána, rosa na něj padala, padala,
Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la,
trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la.
Mala som já rukávce, rukávce, dala som je cigánce, cigánce,
cigánečko malúčká, malúčká, pričaruj mně synečka, synečka.
Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la,
trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la.
Já Ti budem čarovat, čarovat, Ty mně musíš něco dat, něco dat,
štyry groše, nebo pět, bude chlapec ako kvet.
Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la,
trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la.
Pobil cigán cigánku, cigánku, po zeleném župánku, župánku,
cigánečka cigána, cigána, po zádečkách vidlama, vidlama.
Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la,
trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY.
Ta plzeňská omladina, roste pěkně nahoru,
ta plzeňská omladina, roste pěkně nahoru,
přijeli tam komisaři, odvedli je na vojnu,
přijeli tam komisaři odvedli je na vojnu.
Jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí,
jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí,
ten má holku namluvenou, oženit sa s ňou musí,
ten má holku namluvenou, oženit sa s ňou musí.
Nežeňte se, chaso mladá, užívejte svobody,
nežeňte se, chaso mladá, užívejte svobody,
až sa jednou oženíte, nesmíte do hospody,
až sa jednou oženíte, nesmíte do hospody.
MÍSTO "omladina" SE OBČAS ZPÍVÁ "chasa mladá".
*** Ta slepička kropenatá, drobného peří, vzkázala mně moje milá, že mi nevěří,
když nevěří, ať nechá, a já půjdu do světa, ca ra ra,
tam si budu namlouvati, pěkná děvčata,
když nevěří, ať nechá, a já půjdu do světa, ca ra ra,
tam si budu namlouvati, pěkná děvčata.
Namluvil jsem si já děvče, slouží na faře, já tam za ní nesmím chodit, skrze faráře,
já tam za ní chodívám, boty v ruce nosívám, ca ra ra,
pomaloučku, polehoučku, dveře otvírám,
já tam za ní chodívám, boty v ruce nosívám, ca ra ra,
pomaloučku, polehoučku, dveře otvírám.
*** Tá myjavská vež, tá je vysoká, tá myjavská vež, tá je vysoká,
vyletěla na ňu, preletěla pres ňu, húska divoká,
vyletěla na ňu, preletěla pres ňu, húska divoká.
Nebyla to hus, byla husatá, nebyla to hus, byla husatá,
s Bohom ostávajťe, dobre sa tu majtě, švarné dívčatá,
s Bohom ostávajťe, dobre sa tu majtě, švarné dívčatá.
TOTO JE MYJAVSKÁ HYMNA, HYMNA MORAVSKO-SLOVENSKÉHO POMEZÍ,
KRAJE NÁDHERNÝCH KOPCÚ A JAVORINY.
ZPÍVÁ SE NAPŘÍKLAD NA ZÁVĚR MYJAVSKÝCH HUDEBNÍCH SLAVNOSTÍ.
SLYŠET JI ZPÍVAT Z 2000 HRDEL A ZPÍVAT JI S NIMI JE SKUTEČNĚ ZÁŽITEK.
VIZ TÉŽ "Ta kněždubské věž, ta je vysoká".
Teče potůček bublavý, teče kolem skály,
tam se dvě větve sklánějí, dvě větve vrbový,
tam se dvě větve sklánějí, dvě větve vrbový.
Tam mě vodíval Jeníček, když jsem byla malá,
splétal dvě větve do sebe, a já se houpala,
splétal dvě větve do sebe, a já se houpala.
Když jsem byla trochu větší, o lásce mě učil,
o jednu slaďounkou hubičku, mě den co den mučil,
o jednu slaďounkou hubičku, mě den co den mučil.
A když mě lásce vyučil, a zlíbal mojí líc,
potom za jinou odešel, já nespatřím ho víc,
potom za jinou odešel, já nespatřím ho víc.
Teče voda od Trenčína čistá, plače o mě galánečka hezká,
plače o mě ruky zalamuje, že se pro mě vraný kuň kšíruje,
Neplač o mě moje potěšení, šak už se mně šijú šaty nový,
šaty nový výložky červený, neplač o mě moje potěšení.
VIT TÉŽ "Za Breclavú teče voda čistá".
* Teče voda, po vantrokách dolů, poď má milá, povandrujem spolu,
zle je, teče voda, po vantrokách dolů, poď má milá, povandrujem spolu, tam za vodou.
Jaké je to, smutné vandrování, když my nejsme, spolu oddáváni,
zle je, jaké je to, smutné vandrování, když my nejsme, spolu oddáváni, tam ta vodou.
* Teče voda, teče, od potoka k řece,
namluvil si mladý rajneráček modrooké děvče, hop hej,
namluvil si mladý rajneráček modrooké děvče.
Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima,
co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho, hop hej,
co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho.
Dcero, dceruško má, zanech Ty rajnera,
rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama, hop hej,
rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama.
Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima,
co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho, hop hej,
co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho.
Ach máti, matičko má, pozdní je vaše rada,
rajneráci odmašírovali, já zůstala sama, hop hej,
rajneráci odmašírovali, já zůstala sama.
Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima,
co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho, hop hej,
co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho.
VERZE 1 (MORAVSKÁ):
** Teče voda, teče, přes velecký majír,
něhal si ma něhal, starodávný frajír, něhal si ma něhal, starodávný frajír.
Něhal som Ťa, něhal, dobre Ty víš komu,
co ty reči nosí, do Vašeho domu, co ty reči nosí, do Vašeho domu.
Do Vašeho domu, pod vaše okénko,
co sem se naplakal, sivá holuběnko, co sem se naplakal, sivá holuběnko.
Vráť se, milý, vráť se, od kysúcké vody,
odnesls mně klíček, od mojí svobody, odnesls mně klíček, od mojí svobody.

VERZE 2 (SLOVENSKÁ):
** Tečie voda, tečie, cez velecký majer,
prečo si ma něhal, starodávný frajer, prečo si ma něhal, starodávný frajer.
Něhal si ma, něchal, dobre Ty vieš komu,
čo ty reči nosí, do našeho domu, čo ty reči nosí, do našeho domu.
Do Vašeho domu, pod naše okienka,
čo som sa naplakal, sivá holubienka, čo som sa naplakal, sivá holubienka.
Vráť sa, milý, vráť sa, od kysúckej vody,
odněsol's mně klúčik, od mojej slobody, odněsol's mně klúčik, od mojej slobody.
Skúr sa Stará Turá, v kolečko obrátí,
sloboděnka moja, ta sa nenavrátí, sloboděnka moja, ta sa nenavrátí.
Už sa Stará Turá, v kolečko obracá,
sloboděnka moja, ta sa nenavracá, sloboděnka moja, ta sa nenavracá.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY.
VERZE 1:
? Teče voda teče, ryby po ní skáčú,
pověz mně má milá, proč Tvé oči pláčú,
tak smutně, žalostně.
Pláčú ony pláčú, pro svého synečka,
vzali ho na vojnu, dali mu koníčka,
dali mu koníčka.
VERZE 2:
Teče voda teče, ryby po ní skáčú,
pověz mně má milá, proč Tvé oči pláčú,
tak smutně, žalostně.
Pláčú ony pláčú, šohaju pro Tebe,
že sme sa dostali, daleko od sebe,
daleko od sebe.
Teče voda z javora, teče voda z javora,
mojej milej do dvora, mojej milej do dvora.
Chlapci po ní plovajú, chlapci po ní plovajú,
na Aničku volajú, na Aničku volajú.
Vstaň Aničko, vstaň hore, vstaň Aničko, vstaň hore,
máš galánú na dvore, ej, máš galánú na dvore.
Co ňa po tých na dvoře, co ňa po tých na dvoře,
keď je Jano v komore, ej, keď je Jano v komore.
Ten chlumecký zámek, je za lesem, ten chlumecký zámek, je za lesem,
vzali mě na vojnu, nevěděl sem, vzali mě na vojnu, nevěděl sem.
Když vzali, tak vzali, já tam půjdu, když vzali, tak vzali, já tam půjdu,
se svojí šavličkou, bít se budu, se svojí šavličkou, bít se budu.
Šavlička broušená, na dvě strany, šavlička broušená, na dvě strany,
konec je našemu, milování, konec je našemu, milování.
Můj koníček vraný, pěkně skáče, můj koníček vraný, pěkně skáče,
ale má panenka, tuze pláče, ale má panenka, tuze pláče.
VERZE 1:
* ? Ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá,
chodila tam má milá, frajárenka rozmilá, frajárenka má,
chodila tam má milá, frajárenka rozmilá, frajárenka má.
V tem kyjovském hájku, roste fialka, tem kyjovském hájku, roste fialka,
a tu že tam trhala, na šohajka čekala, moja frajárka,
a tu že tam trhala, na šohajka čekala, moja frajárka.
Co je do fialky, kerá nevoní, co je do fialky, kerá nevoní,
a co je do frajárky, co je do frajárky, když doma není,
a co je do frajárky, co je do frajárky, když doma není.
Ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá,
už frajárenka moja, už frajárenka moja, šohajíčka má,
už frajárenka moja, už frajárenka moja, šohajíčka má.
VERZE 2 - DRUHÁ SLOKA:
V tem kyjovském hájku, roste fialka, tem kyjovském hájku, roste fialka,
sadila ju má milá, frajárenka rozmilá, moja frajárka,
sadila ju má milá, frajárenka rozmilá, moja frajárka.
Ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn,
z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je Bože, to je Bože mlýn,
z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je Bože, to je Bože mlýn.
Když sem plela len, nevěděla sem, když sem plela len, nevěděla sem,
že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevěděla, nevěděla sem,
že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevěděla, nevěděla sem.
A na druhý deň, jak vypleju len, a na druhý deň, jak vypleju len,
za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho z vojny vrátil zpět,
za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho z vojny vrátil zpět.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
** Ten Plzeňský regiment, himl, hergot, sakrament,
to jsou hoši jako panny, každý jako malovaný,
žádnou bázeň neznají, vesele si zpívají.
Pětatřicátníci, hoši jako květ, na vás byla vždycky, radost pohledět,
když jste mašírovali, všechny panny plakaly, pětatřicátníci, navraťte se zpět,
když jste mašírovali, všechny panny plakaly, pětatřicátníci, navraťte se zpět.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Pětatřicátníci" NEBO
"Pětatřicátníci, hoši jako květ".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Když jsem mašíroval ku hranici".
* Ten tichý potůček, přes kameny hučí,
kdo ještě neplakal, kdo ještě neplakal, láska ho naučí,
kdo ještě neplakal, kdo ještě neplakal, láska ho naučí.
Líbávals, líbával, můj kaštanový vlas,
vždyckys mě říkával, když s mě v náruč brával, zítra se sejdem zas,
vždyckys mě říkával, když s mě v náruč brával, zítra se sejdem zas.
Kdo jednou poznal žal, osud mu lásku vzal,
zavzpomíná v dáli, kam větry zavály, co tolik miloval,
zavzpomíná v dáli, kam větry zavály, co tolik miloval.
*** Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád.
VIZ TÉŽ "Modrou oblohou, obláčky bílé jdou".
JEDNOTLIVÁ PÍSNIČKA:
* Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané,
keď idú pres pole, muzika jim hraje, keď idú pres pole, muzika jim hraje.
Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat,
přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat.
VIZ TÉŽ "Hovorané, Hovorané, pěkné koně majú".
SMĚS (DVĚ PÍSNIČKY):
* Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané,
keď idú pres pole, muzika jim hraje, keď idú pres pole, muzika jim hraje.
Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat,
přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat.
Však si dívča vykračuje dědinú, dědinú, však si dívča vykračuje dědinú, dědinú,
šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú.
Nebudeš Ty, švarné dívča lutovat, lutovat, nebudeš Ty, švarné dívča lutovat, lutovat,
až já budu tejto noci, s Tebú nocovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat.
Těžko tomu kameňu, co pod vodú plyne, eště horší děvčaťu, keré dvoch miluje.
Já sem byla taková, dvoch sem milovala, zebrali ich na vojnu, ostala som sama.
* Tichá voda do Dunajka padala, keď som bola od šuhajka sklamaná,
dá to Pán Boh, že sa aj on oklame, ja banujem, aj on banovať bude,
dá to Pán Boh, že sa aj on oklame, ja banujem, aj on banovať bude.
Sníval sa mi tejto noci krásny sen, že môj milý, premilený, prišiel sem,
položil si svoje líčko na moje, začal sa ma vypytovať, čo mi je,
položil si svoje líčko na moje, začal sa ma vypytovať, čo mi je.
Nič mi nie je, môj miláčik, Bože môj, len ma bolí, moje srdce, za Těbou,
moje slzy po tvári mi stekajú, Tvoje oči sa do mojich dívajú,
moje slzy po tvári mi stekajú, Tvoje oči sa do mojich dívajú.
Ticho stúpaj, po lahúčky, na svoje bílé nožičky,
ticho stúpaj, po lahúčky, na svoje bílé nožičky,
ej, naša mamka čujno spí, ej, ona o nás dobre ví,
ej, naša mamka čujno spí, ej, ona o nás dobre ví.
Keby sa Ťa ráno ptala, komus dvere otvírala,
keby sa Ťa ráno ptala, komus dvere otvírala,
ej letěl kolem holúbek, ej, sadol si on na dúbek,
ej letěl kolem holúbek, ej, sadol si on na dúbek.
Jedna dvě tri čtyri pět šest seděm osem devět deset,
jedna dvě tri čtyri pět šest seděm osem devět deset,
ej, jedenáctá odbila, ej, vyprovoď mňa má milá,
ej, jedenáctá odbila, ej, vyprovoď mňa má milá.
Ti pavlovští úřadové, tvrdého srdéčka, oni sobě dali nalit, starého víněčka,
jak sa podnapili, tak sa uradili, kterého by šohajíčka, na vojnu chytili,
bohatého škoda, može robit doma, a chudobný šohajiček, musí jet do pola.
Už múj milý v maštalence, vrané koně češe, ohlídá sa z boka na bok, co mu milá nese,
nese mu závdanek, řeťaz, puta, zámek, kady by měl mašírovat, přes brněnský zámek,
nese mu závdanek, řeťaz, puta, zámek, kady by měl mašírovat, přes brněnský zámek.
A já se Tě za takovej, závdavek neprosím, já takovej závdaneček, za kloboučkem nosím,
nosím já ho, nosím, ani ho neztratím, a na Teba, moja milá, zapomenout musím,
nosím já ho, nosím, ani ho neztratím, a na Teba, moja milá, zapomenout musím.
To byl ten krásný sen, škoda že krátký jen
VIZ "Jde potok lučinou, pospíchá od lesa".
To kyjovské pole rozhon rozorané, to kyjovské pole rozhon rozorané,
rozkutnul šohajek štyry koně vrané, rozkutnul šohajek štyry koně vrané.
Rozkutnul, rozkutnul, nemože jich chytnút, rozkutnul, rozkutnul, nemože jich chytnút,
nemože šohajek od milej odvyknút, nemože šohajek od milej odvyknút.
*** To naše stavení, z drobného kamení, to naše stavení, z drobného kamení,
šel šohaj okolo, nedal pozdravení, duša moja,
šel šohaj okolo, nedal pozdravení, duša moja.
Nedal pozdravení, ani půl slovečka, nedal pozdravení, ani půl slovečka,
že sem já pro něho, chudobná dcérečka, duša moja,
že sem já pro něho, chudobná dcérečka, duša moja.
Chudobná dcérečka, která statku nemá, chudobná dcérečka, která statku nemá,
jenom tu poctivost, kterou si zachová, duša moja,
jenom tu poctivost, kterou si zachová, duša moja.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
* To se to tancuje, zpívá a notuje, když naše kapela z vesela vyhrává,
chlapci a děvčata výsknou a poskočí, tahleta polka nám celý kraj roztočí.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Budvarka".
VERZE 1:
*** To ta Heľpa, to ta Heľpa, to je pekné mesto,
a v tej Heľpe a v tej Heľpe švárnych chlapcov je sto,
koho je sto, toho je sto, nie po mojej vôli,
len za jedným, len za jedným, srdiečko mňa bolí,
koho je sto, toĺko je sto, nět po mojej vôli,
len za jedným, len za jedným, srdiečko mňa bolí.
Za Jankom by, za Jankom by, nikdy neplakala,
a za Jožom, a za Jožom, Dunaj preplavala,
Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more,
len za Těbou, len za Těbou, potěšenie moje,
Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more,
len za Těbou, len za Těbou, potěšenie moje.
VERZE 2 - DRUHÁ SLOKA:
Za Janíčkom, za Palíčkom, krok by nespravila,
za Ďuríčkom, za Mišíčkom, Dunaj preskočila,
Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more,
len za jedným, len za jedným, potěšenie moje,
Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more,
len za jedným, len za jedným, potěšenie moje.
VERZE 3 - DRUHÁ SLOKA:
Za Ďuríčkom, za Mišičkom, by som neplakala,
za Janíčkom, za Janíčkom, Dunaj preplávala,
Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to šíre more,
len za jedným, len za jedným, počešenie moje,
Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to šíre more,
len za jedným, len za jedným, počešenie moje.
* ? Tovačov, Tovačov, Tovačovský zámek, nebyl bych vojákem, keby né galánek,
hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá hujaja, hujajaja,
hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá hujaja, hujajaja.
* Tráva neroste, enem za vodú, tam kde Rožnovští, mládenci idú,
tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra.
A idú idú, enem někteří, kteří nosijá, na hlavách peří,
tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra.
Na hlavách peří, bílé klobúky, oni sa nesú, jako panenky,
tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra.
Stávej má milá, běž pro vodičku, Honzíček čeká, dá Ti hubičku,
tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra.
A já nestanu, hlava mňa bolí, točila som sa, s Tebú v tom koli,
tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra.
S Tebú v tom koli, při tej muzice, kde si synečku, plakal velice,
tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra.
* Tri dni ma naháňali, eště ma nedostali,
eště ma tri dni budú, eště ma nedostanú, ešte ma tri dni budú, eště ma nedostanú.
Cesta je zarúbaná, šarvanci po něj idú,
oravské staré baby, bačkory nosiť budú, oravské staré baby, bačkory nosiť budú.
Hrach sa nám neurodil, len taký maľučičký,
nechcem ja staré baby, len mladé nevestičky, nechcem ja staré baby, len mladé nevestičky.
Dneska som na doline, zajtra som v cintoríne,
dneska mi hudci budú, zajtra ma vešať budú, dneska mi hudci budú, zajtra ma vešať budú.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
Třeba su já maličká, ledajaká bledá, prece mě má maměnka, ledackému nedá.
Třeba su já maličká, ale je mě dosti, nemohla sem více rúst, pro samý šelmosti.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Oj, na královským mostě, hrály děvčata v kostky".
** ? Když tatínek chodil s maminkou, vodil ji do těch bříz,
kam já dnes Tebe vodím pěšinkou, sem do stínu bílých bříz.
Tři bílé břízy, jsou tajné lásky stín, tři bílé břízy, slyší co odpovím.
Když den jde spát, a noc na ty bílé břízy padá,
tu ptám se Tě moje milá, kdy už budeš má?
Tři bílé břízy jsou tajné lásky stín, tři bílé břízy slyší co odpovím.
** ? Tři bílé břízy, tam jsem Tě poznala, tři bílé břízy, a Tě milovala,
tři bílé břízy, jsou naší lásky klíč, tři bílé břízy, čekám co odpovíš.
* Tu červenou sukýnku, nejradši ze všech mám,
dnes večer ji obléknu, až přijdeš chlapče k nám,
sukýnku pěkně lemovanou, zdobenou faldíčkama,
ať nikdy neuvadne, láska mezi náma.
VIZ TÉŽ "Když jsem byla maličká a do školy chodívala".
Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká
VIZ "Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá".
Ty falešná frajárko, Ty falešná frajárko,
cos mně včera večer, cos mně včera večer, cos mně dala za pérko,
cos mně včera večer, cos mně včera večer, cos mně dala za pérko.
Nech si také pérečko, nech si také pérečko,
když máš nade všecko, když máš nade všecko, když máš rači vínečko,
když máš nade všecko, když máš nade všecko, když máš rači vínečko.
Nebudeme vodu pít, nebudeme vodu pít,
ale dobré vínko, milá Katerinko, budeme si dobře žít,
ale dobré vínko, milá Katerinko, budeme si dobře žít.
MÍSTO "Nech si také pérečko, nech si také pérečko" SE OBČAS ZPÍVÁ
"Měj si také pérečko, měj si také pérečko" NEBO
"Vem si také pérečko, vem si také pérečko".
MÍSTO "budeme si dobře žít" SE OBČAS ZPÍVÁ "budeme sa dobře mít".
* Ty hodiny breclavské, ty sú, Bože, cikánské, ty hodiny breclavské, ty sú, Bože, cikánské,
len začala štvrtá biť, musel som od milej ísť, len začala štvrtá biť, musel som od milej ísť.
Štyry byly, pět bylo, milej doma nebylo, štyry byly, pět bylo, milej doma nebylo,
ona byla v hájíčku, a tam žala travičku, ona byla v hájíčku, a tam žala travičku.
Nechoď milá do hájka, keď si moja frajárka, nechoď milá do hájka, keď si moja frajárka,
mysliveček zelený, o věnec Ťa ošidí, mysliveček zelený, o věnec Ťa ošidí.
* Ty jsi jako růže, v našem sadě rozkvetlá, kdopak za to může, žes mi hlavu popletla.
Když měsíček večer svítí, já nemohu spát, já musím holčičko, stále na Tě vzpomínat,
když měsíček večer svítí, já nemohu spát, já musím holčičko, stále na Tě vzpomínat.
Týnecká dědina malá, na dolině za kopcama,
proč's na mňa frajárko moja, za večera nečekala,
došel jsem pod okénko, zavolal frajárenko,
nikdo mně neotvíral, zklamaný jsem odchádzal.
Už nedojdu k vám, už Ťa rád nemám,
už na Ťa, frajárko, zapomenu, já už jinú mám, už na Ťa, frajárko, zapomenu, já už jinú mám.
Když Ty mňa nechceš, hledaj si kde chceš,
šohajka takého, upřímného, víc už nenajdeš, šohajka takého, upřímného, víc už nenajdeš.
* Týnom, tánom, na kopečku stála, týnom, tánom, na mňa pozerala,
týnom, tánom, nepozeraj na mňa, týnom, tánom, nepojdeš ty za mňa.
Týnom, tánom, prečo by ja nešla, týnom, tánom, šak su ja nie pyšná,
týnom, tánom, královna je pyšná, týnom, tánom, predsa za muž išla.
VIZ TÉŽ "Dýnom, dánom, na kopečku stála, týnom, tánom, na mňa pozerala".
* Ťažko stě, maměnko, synka chovala, ťažko stě, maměnko, synka chovala,
však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá,
však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá.
Šijte mně, maměnko, košulku tenkú, šijte mně, maměnko, košulku tenkú,
a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na tu vojnu zlú,
a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na tu vojnu zlú.
U Hodonína, malá dědina,
mám tam frajárku, jak z rozmarýnu, je má jediná,
mám tam frajárku, jak z rozmarýnu, je má jediná.
Když za ňú dojdu, hned sa zasměje,
moje srdéčko, má frajárečko, celé okřeje,
moje srdéčko, má frajárečko, celé okřeje.
Máme sa rádi, chcem sa brzo brát,
svatební sólo od muzikantů, necháme si hrát,
svatební sólo od muzikantů, necháme si hrát.
U Hradišťa na trávníčku, u Hradišťa na trávníčku, stavjajú tam šibeničku.
Pre koho ta šibenička, pre koho ta šibenička, pre švarného šohajíčka.
Šibenička rovno stójí, šibenička rovno stójí, šohaj sa jí nic nebojí.
Nebojí sa není vinen, nebojí sa není vinen, celá obec stojí pri něm.
Celá obec aj dědina, celá obec aj dědina, aj tá jeho roztomilá.
Celá obec, hradní páni, celá obec, hradní páni, že je šohaj malovaný.
* U Lanžhota na dolině, pase dívča vrané koně,
došli k ní hajníci z pola, zajali koně do dvora,
došli k ní hajníci z pola, zajali koně do dvora.
Neberte ně vrané koně, ty koníčky nejsú moje,
neberte ně vrané koně, mosela bych platit za ně,
neberte ně vrané koně, mosela bych platit za ně.
Tu máš, milá, tri tolare, jeden hrubý a dva malé,
vem ich, milá, vem ich k sebě, dneskaj večer dojdu k Tebě,
vem ich, milá, vem ich k sebě, dneskaj večer dojdu k Tebě.
U lesa stojí chaloupka, v ní bývá malá Boženka,
má milá Boženko, Boženko otevři okénko, Boženko já bych chtěl zlíbat líčka Tvá,
má milá Boženko, Boženko otevři okénko, Boženko já bych chtěl zlíbat líčka Tvá.
Boženka okénko otevřela, na svého miláčka zavolala,
vítám Tě, můj milý, vítám Tě, Jeníčku, rozmilý, vítám Tě, ale už nejsem svobodná,
vítám Tě, můj milý, vítám Tě, Jeníčku, rozmilý, vítám Tě, ale už nejsem svobodná.
* U muziky su já chlap, doma koně žerú žlab,
a já povím tatovi, dajtě koňa rasovi, a já povím tatovi, dajtě koňa rasovi.
Z kostí budú hrebeně, z kože budú remeně,
z huby bude klepadlo, z ricy bude zrcadlo, z huby bude klepadlo, z ricy bude zrcadlo,
Husárovi dobre je, nic nerobí jen pije,
štyry groše na den má, eště z teho milej dá, štyry groše na den má, eště z teho milej dá.
VERZE 1:
* U našeho mlýna, velká hlubočina,
utopil sa šohaj, s modrýma očima, utopil sa šohaj, s modrýma očima.
Když sa topit začal, kamarády volal,
kamarádi moji, už som sa vám schoval, kamarádi moji, už som sa vám schoval.
Už som sa vám schoval, do tej hlubočiny,
že sem si nevšímal, chodobnej děvčiny, že sem si nevšímal, chodobnej děvčiny.
Chudobná dcérečka, jak ta jiskérečka,
ona sa vrezala, do mého srdéčka, ona sa vrezala, do mého srdéčka.
Ona do mojeho a já do jejího,
tak sme sa vrezali, jeden do druhého, tak sme sa vrezali, jeden do druhého.
VERZE 2:
VIZ "Za naším huménkem, voda hlubočina".
VERZE 1:
* U našich kasáren, stojí v noci stráž, nečekej, má milá, mě se nedočkáš,
nečekej, jdi už spát, nech si o mně zdát,
přijď panenko časně z rána, otevře se hlavní brána, budem mašírovat,
přijď panenko časně z rána, otevře se hlavní brána, budem mašírovat.
Pojď s námi zlatá holka mašírovat, ať taky něco užiješ,
až budou zlaté hvězdy z nebe padat, pak mi z nich jednu přišiješ,
přišiješ jí hedvábím, já Tě za to políbím,
pak bude celá naše rota koukat, jak umí šarže milovat,
přišiješ jí bavlnkou, za rok budeš maminkou,
pak bude celá naše rota koukat, jak umí šarže milovat.
MÍSTO "pak bude celá naše rota koukat"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "pak bude celá naše rota, rota koukat".
VERZE 2 - DALŠÍ SLOKA:
U našich kasáren, stojí lavička, a na ní smutná je, moje holčička,
smutná je naříká, marně tam vzlyká,
protože jsme neslyšeli, jak večerku odtroubili, mám teď kasárníka,
protože jsme neslyšeli, jak večerku odtroubili, mám teď kasárníka.
* U panského dvora, náš Vitoušek orá, strakaté volečky má,
až pole doorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná,
až pole doorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná.
Marně Ty, můj milej, Vitoušku rozmilej, marně Ty na mě voláš,
volej ve dne v noci, není Ti pomoci, mě se už nedovoláš,
volej ve dne v noci, není Ti pomoci, mě se už nedovoláš.
* U potůčku v malé zahrádce, teče tam voděnka tichounce,
tam sme sedávali, tam se milovali, nebudem více,
tam sme sedávali, tam se milovali, nebudem více.
Vždycky si mě věrně miloval, že si mě vezmeš, si sliboval,
kamarádky moje, záviděly mi Tě, Tys mě zanechal,
kamarádky moje, záviděly mi Tě, Tys mě zanechal.
Včera večer v jednu hodinu, slyšela sem smutnou novinu,
že si vyprovázel, když měsíc vycházel, jinou dívčinu,
že si vyprovázel, když měsíc vycházel, jinou dívčinu.
* U starej Breclavi na hrázi, mysliveček se tam prochází,
strelil na lišku, trefil Maryšku, Maryška už leží na bříšku,
strelil na lišku, trefil Maryšku, Maryška už leží na bříšku.
Jak sa mi milá hezká zdáš, budeš-li taková až se vdáš,
ještě pěknější, můj najmilejší, vem si mě, vem si mě uhlídáš,
ještě pěknější, můj najmilejší, vem si mě, vem si mě uhlídáš.
* U studánky seděla, do tiché vody hleděla,
spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku,
spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku.
Rybičko ty jsi němá tvář, já slyšela, že kouzla znáš,
ty víš co trápí srdce mé, ty víš kde můj miláček je,
ty víš co trápí srdce mé, ty víš kde můj miláček je.
Rybka se z vody vynoří, a takto k dívce hovoří,
netrap se dívko pro něho, najdi si hocha jiného,
netrap se dívko pro něho, najdi si hocha jiného.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
* U těch Třeboňských kasáren, stojí tam voják den co den,
dívá se dívkám do očí, kterou z nich večer vytočí,
dívá se dívkám do očí, kterou z nich večer vytočí.
Pak u muziky na sále, točí se voják vesele,
hezkou dívenku v kole měl, a na večerku zapomněl,
hezkou dívenku v kole měl, a na večerku zapomněl.
Když jedenáctá odbila, milá ho domů posílá,
on se jí stále vymlouvá, že až do rána přesčas má,
on se jí stále vymlouvá, že až do rána přesčas má.
A když dvanáctá odbila, patrola na sál vkročila,
buď sbohem milá pravil on, zítra mě čeká garnizon,
buď sbohem milá pravil on, zítra mě čeká garnizon.
* Utíkej, Káčo, utíkej, utíkej, honí Tě kocour divokej, divokej, honí Tě kocour divokej.
Káča utíká, co může, co může, kocour jí chytit nemůže, nemůže, kocour jí chytit nemůže.
Utrhnu Ti, milý, kvítek nápravníček,
taký co sa dává, taký co sa dává, chlapcom do srdíček,
taký co sa dává, taký co sa dává, chlapcom do srdíček.
Jak ho budeš, milý, nosit u srdéčka,
potom budu vědět, potom bude vědět, že su Tvá dcérečka,
potom budu vědět, potom bude vědět, že su Tvá dcérečka.
Ale jak ho, milý, za klobúček vsadíš,
potom budu vědět, potom budu vědět, že mňa jednú zradíš,
potom budu vědět, potom budu vědět, že mňa jednú zradíš.
Nezvadol nám, milý, kvítek nápravníček,
nikdo nesmí říkat, nikdo nesmí říkat, že jsi falešníček,
nikdo nesmí říkat, nikdo nesmí říkat, že jsi falešníček.
Uvázali kozu u trtrtr, u trtrtr, uvázali kozu u trna
VIZ "Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama".
** Už dozrála kukurička dočista, už dozrála kukurička dočista,
dočista, dočista, vyslúžil sem si dva ročky doista,
dočista, dočista, vyslúžil sem si dva ročky doista.
Pán kapitán, co si o mně smýšlajú, pán kapitán, co si o mně smýšlajú,
smýšlajú, smýšlajú, že mi oni dovolenky nedajú,
smýšlajú, smýšlajú, že mi oni dovolenky nedajú.
Keď nedajú, nech nedajú, já nedbám, keď nedajú, nech nedajú, já nedbám,
já nedbám, já nedbám, eště si já švarné dívča vyhledám,
já nedbám, já nedbám, eště si já švarné dívča vyhledám.
Už je nás mládencú, už je nás na mále, už je nás mládencú, už je nás na mále,
jako tej rosenky, na zelenej trávě, jako tej rosenky, na zelenej trávě.
Už je nás mládencú, už je nás eště míň, už je nás mládencú, už je nás eště míň,
už se nám ten Martin, už se nám oženil, už se nám ten Martin, už se nám oženil.
Už je slunko z tej hory ven, už je slunko z tej hory ven,
stávaj milá, je bílý den, hej, hej, stávaj milá, je bílý den.
Stávaj hore, frajárečko, stávaj hore, frajárečko,
pojedeme na polečko, hej, hej, pojedeme na polečko.
Stávaj hore, je den bílý, stávaj hore, je den bílý,
už sme žitko pokosili, hej, hej, už sme žitko pokosili.
* Už je šohajíček odvedený, konec je našeho milování.
Vrať sa, šohaj, vrať sa, vrať sa z vojny domů, budu já Ti hodnú, věrnú ženú,
vrať sa, šohaj, vrať sa, vrať sa z vojny domů, budu já Ti hodnú, věrnú ženú.
Frajárečko moja starodávná, víš, že naša láska byla marná.
Já sa Ti nevrátím, najdi si iného, zapomenem jeden, na druhého,
já sa Ti nevrátím, najdi si iného, zapomenem jeden, na druhého.
*** Už kamarádi, pomalu stárnem, a nad svým mládím, jen rukou mávnem,
pryč jsou ty chvíle, co jsem Tě měl tolik rád, teď musím svému mládí, sbohem dát,
pryč jsou ty chvíle, co jsem Tě měl tolik rád, teď musím svému mládí, sbohem dát.
VIZ TÉŽ "Když sněženky objeví se v lese, kabát se ještě snese".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát".
*** Už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají,
už mně koně vyvádějí, a hornysti troubějí,
už mně koně vyvádějí, a hornysti troubějí.
Přestaňte mně koně sedlat, přestaňte mně troubiti,
přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti,
přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti.
Nejprve s mojí matičkou, která mě vychovala,
podruhý s mojí panenkou, která mě milovala,
podruhý s mojí panenkou, která mě milovala.
Děkuji Vám, má matičko, za Vaše vychování,
děkuji Ti, má panenko, za Tvoje milování,
děkuji Ti, má panenko, za Tvoje milování.
* Už nebudeš mou, láskou jedinou, už přišel čas loučení,
utři svoji líc, vždyť tím přece nic, Tvoje slzy nezmění,
jiného mít budeš ráda, tak jako já jinou rád,
známá je to věc, že Ty sama přec, přišla jsi mi sbohem dát.
Nad Vltavou se stmívá, slunce šlo dávno spát, jen moje srdce zpívá, tři slůvka mám Tě rád,
kdo Ti teď nosí růže, které tak ráda máš, že na tu naší lásku, zapomínáš,
Tvé oči zmámené, slzami se orosí, o štěstí vzdálené, ať zaprosí,
nad Vltavou se stmívá, slunce šlo dávno spát, ta píseň už doznívá, já měl Tě rád.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Nad Vltavou se stmívá".
Už nedojdu k vám, už Ťa rád nemám
VIZ "Týnecká dědina malá, na dolině za kopcama".
Už odbila jedna, už odbila druhá,
eště se syneček po dědině túlá, eště se syneček po dědině túlá.
Túlá sa on, túlá, nemože trefiti,
nechce mu galánka dveří otevříti, nechce mu galánka dveří otevříti.
Otevři ně milá, venku stát je zima,
nebo sem zapomněl halénečku doma, nebo sem zapomněl halénečku doma.
Zapomněl, zapomněl, nebo žádnej nemáš,
proč Ty sa synečku po dědině túláš, proč Ty sa synečku po dědině túláš.
* Už sa svatba dokonává, už sa rodina rozcházá,
nemůže to jináč být, mosíme sa rozejít.
Děkujeme temu domu, kde sme měli dobrú vúlu,
děkujeme hospodáři, něch sa mu dobře daří.
* Už sem obešel Svatobořice, aj Mistřín, aj Mistřín,
eště sem neměl takej frajárky, jak mám včíl, jak mám včíl.
Ona sa točí, má modré oči, huběnku kulatú,
neprodám já ju, nikomu ani, za tisíc dukátů.
*** Už se ten Tálinskej rybník nahání, dosahá voděnka k samému kraji,
už se ten Tálinskej rybník nahání, dosahá voděnka k samému kraji,
dosahá, dosahuje, cestičku zaplavuje, dosahá, dosahuje, cestičku zaplavuje.
Vyjdi ty cestičko, vyjdi z vody ven, co sem s ní chodíval, každičkej tejden,
vyjdi ty cestičko, vyjdi z vody ven, co sem s ní chodíval, každičkej tejden,
chodíval ve dne v noci, pro Tvoje modré oči, chodíval ve dne v noci, pro Tvoje modré oči.
Už se Ti mládenče nohy třesou
VIZ "Za dob mý mladosti".
Valaši, Valaši, kde ste ovce pásli, ztratila sem vínek, kerý ste ho našli.
My sme ho nenašli, ale sme viděli, dolu Váhem bežat, na pentličkách ležat.
Valaši, Valaši, na lodě sedajte, můj zelený vínek, po vodě hledajte.
Kdybysme zapřáhli, tři sta párů koní, Tvůj zelený vínek, nikdo nedohoní.
* Vandrovalo děvče, od potoka k řece,
převez převozníčku, modrooké děvče, převez převozníčku, modrooké děvče.
Já Tě nepřevezu, dokud mně neslíbíš,
hubičku nebo dvě, neb se mi tuze líbíš, hubičku nebo dvě, neb se mi tuze líbíš.
Než bych Ti jí dala, radš na zpátek půjdu,
Tebe převozníčku, prosit se nebudu, Tebe převozníčku, prosit se nebudu.
V Bošáci je pekný dom, mezi pekným stromovým,
mám tam jedno pocešenie, mám tam jedno pocešenie, žádný za ní nechodí.
Išla milá na vodu, a Janoško v okně stál,
od velikej tuhej lásky, od velikej tuhej lásky, na frajírku zavolal.
*** Včera bola neděla, dneska už je sobota,
včera bola neděla, dneska už je sobota,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota.
VIZ TÉŽ "Vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky".
Včera před večerem, když jsem vodu brala
VIZ "Včera u studánky, když jsem vodu brala".
VERZE 1:
*** Včera sem byl u muziky, u muziky celý den,
včera sem byl u muziky, u muziky celý den,
nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl,
nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl.
Ona stála uplakaná, uplakaná u dverí,
ona stála uplakaná, uplakaná u dverí,
zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí,
zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí.
Ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví,
ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví,
připravil's jí, včera večer, o věneček zelený,
připravil's jí, včera večer, o věneček zelený.
Já jí o něj nepřipravil, připravila se sama,
já jí o něj nepřipravil, připravila se sama,
vzala si mě, za ručičku, odvedla mě do sena,
vzala si mě, za ručičku, odvedla mě do sena.
To nebylo žádné seno, byla to jen otava,
to nebylo žádné seno, byla to jen otava,
a tam jsme se, milovali, od večera do rána,
a tam jsme se, milovali, od večera do rána.
MÍSTO "Já jí o něj nepřipravil" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nepřipravil, není pravda".
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY.
PŘITOM MÁ DRUHÁ ČÁST ČTVRTÉ SLOKY OBMĚNU, KTERÁ NENÍ PŘÍLIŠ SLUŠNÁ.
MÍSTO "vzala si mě, za ručičku, odvedla mě do sena" SE ZPÍVÁ JINÝ TEXT.
ZPĚVNÍK SLOUŽÍ TAKÉ ŠKOLÁM, PROTO ZDE TUTO ČÁST NENÍ MOŽNO UVÉST.
OMLOUVÁME SE.
VERZE 2:
*** Včera sem byl u muziky, u muziky celý den,
včera sem byl u muziky, u muziky celý den,
nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl,
nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl.
Ona stála uplakaná, uplakaná u dverí,
ona stála uplakaná, uplakaná u dverí,
zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí,
zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí.
Ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví,
ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví,
připravil's jí, včera večer, o věneček zelený,
připravil's jí, včera večer, o věneček zelený.
Když připravil, tak připravil, co je komu do toho,
když připravil, tak připravil, co je komu do toho,
já se musím, vyzpovídat, Pánu Bohu ze všeho,
já se musím, vyzpovídat, Pánu Bohu ze všeho.
* Včera sem Tě čekala, když sem trávu sekala,
chtěla sem hubičku, Tobě při měsíčku, na dobrou noc ještě dát,
chtěla sem hubičku, Tobě při měsíčku, na dobrou noc ještě dát.
Měsíc ale nevyšel, Ty jsi za mnou nepřišel,
možná že máš jinou, holku namluvenou, na mě už jsi zapomněl,
možná že máš jinou, holku namluvenou, na mě už jsi zapomněl.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Kapelo zahraj tu polku hezky od podlahy".
Včera u studánky, když jsem vodu brala,
šohajova mamka, na mňa zavolala, ej, na mňa zavolala.
Naber mně dcérečko, vody do čepáčka,
nebude to darmo, já Ti dám synáčka, ej, já Ti dám synáčka.
Já sem jí nabrala, místo vody vína,
ona slibovala, nedala mně syna, ej, nedala mně syna.
MÍSTO "Včera u studánky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Včera před večerem".
VIZ TÉŽ "V hornom konci bývám, v dolnom frajára mám".
** Veselá je dědina, kde sa milá zrodila,
eště je veselejší, kde je můj najmilejší,
eště je veselejší, kde je můj najmilejší.
Veselá je veselá, jak hodová neděla,
dědina šohajkova, kytica polajková,
dědina šohajkova, kytica polajková.
Za dědinú černý les, žežulenko napověz,
kdy bude také moja, dědina šohajkova,
kdy bude také moja, dědina šohajkova.
Esli Ty mě ráda máš, prodej pole vše co máš,
prodej pole, vinohrady, vysvoboď ňa milá z vojny,
prodej pole, vinohrady, vysvoboď ňa milá z vojny.
Vinohrady neprodám, dobré vínko ráda mám,
dobré vínko ráda piju, slivovičku nevyliju,
dobré vínko ráda piju, slivovičku nevyliju.
Veselá je dědina, kde je pivo desina,
eště je veselejší, kde je rum najlacnější,
eště je veselejší, kde je rum najlacnější.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
Veselú frajárku mám, při ní su nejradši sám,
veselú frajárku mám, při ní su nejradši sám,
tá když sa zasměje, větérek odvěje, starosti, bolesti, žal,
tá když sa zasměje, větérek odvěje, starosti, bolesti, žal.
Dojdi můj šohajku k nám, za oknem rozmarýn mám,
dojdi můj šohajku k nám, za oknem rozmarýn mám,
v komůrce postýlku, dojdi bár na chvilku, dojdi můj šohajku k nám,
v komůrce postýlku, dojdi bár na chvilku, dojdi můj šohajku k nám.
Veselú náladu mám, na stole vínečka džbán,
veselú náladu mám, na stole vínečka džbán,
frajárka nalévá, postýlku ustýlá, k druhej až nechodívám,
frajárka nalévá, postýlku ustýlá, k druhej až nechodívám.
* Vezmi mě, rybáři, na svojí lodičku, chci býti u toho, až chytíš rybičku,
rybička je malá, pusť jí raděj zpátky, vždyť i ta rybička, ta má život krátký,
rybička je malá, pusť jí raděj zpátky, vždyť i ta rybička, ta má život krátký.
Když rybka zabrala, na zrádnou udičku, řekla jsem rybáři, o sladkou hubičku,
rybička zmizela, voda se zatočí, rybář se zahleděl, do mých modrých očí,
rybička zmizela, voda se zatočí, rybář se zahleděl, do mých modrých očí.
Teď spolu chodíme, po hrázi rybníka, tam kde se zrodila, má láska veliká,
léta uplynula, osud vepsal vrásky, rybička zůstala, talismanem lásky,
léta uplynula, osud vepsal vrásky, rybička zůstala, talismanem lásky.
* V háječku potůček, dobře svou cestičku zná,
proč k nám můj hošíček, proč k nám už nechodívá,
ten potůček ví, kam asi chodí,
kam se zatoulává, můj hošík modrooký.
Já Tě ráda mám, ze srdce Ti lásku dám,
když mě nechceš znát, asi máš jinou rád,
když nepřijdeš k nám, sama si tě vyhledám,
vždyť já na světě nikoho víc nemám.
VERZE 1:
*** V Hodoníně, za vojáčka, mňa vzali, moje vlásky, na kraťúčko, strihali,
moje vlásky, hej háj, na kolena padaly, moja mamka, aj frajárka, plakaly,
moje vlásky, hej háj, na kolena padaly, moja mamka aj, frajárka, plakaly.
Neplačte Vy, moja mamka, mamička, já uskočím, až poletí, gulička,
já uskočím, hej háj, jak na nebi hvězdička, já uskočím, až poletí, gulička,
já uskočím, hej háj, jak na nebi hvězdička, já uskočím, až poletí, gulička.
MÍSTO "moja mamka, mamička" SE NĚKDY ZPÍVÁ "moja stará mamička".
? V hornom konci bývám, v dolnom frajára mám, naprostred dediny, pro vodu chodívám,
traj laj co to, traj laj to to.
Nechodím pro vodu, abych sa napila, chodím já pro vodu, abych s milým byla,
traj laj co to, traj laj to to.
Včera u studánky, když jsem vodu brala, šohajova mamka, na mňa zavolala,
traj laj co to, traj laj to to.
Naber mi dcérečko, vody do čerpáčka, nebude to darmo, já Ti dám synečka,
traj laj co to, traj laj to to.
Ja jsem jí nabrala, místo vody vína, ona sľubovala, nedala mně syna,
traj laj co to, traj laj to to.
NĚKDY SE ZPÍVÁ DALŠÍ SLOKA:
Zbierajte noviny, po štyri neděle, nech ty staré baby, nech ich čert zebere,
traj laj co to, traj laj to to.
** V hornom konci svítá, v dolnom zažehajú,
uprostred dědiny, dívča namlúvajú, dívča namlúvajú.
Nenamlúvajte mňa, však já vám neslúbím,
vašeho šohajka, dokonca nelúbím, dokonca nelúbím.
Namlúvali skálu, namlúvali kámeň,
a Těbja cérečko, nenamluví žáden, nenamluví žáden.
* ? Viděl sem já malérečky malovat, nechtěli mi po džbánečku darovat,
počkej synku, až se vínko urodí, pro vodu se s malovaným nechodí,
počkej synku, až se vínko urodí, pro vodu se s malovaným nechodí.
Dobře tu bývalo, dobře tu bude, roste tu vínečko bílé a rudé,
žije tu písnička, dávná i nová, od Starého Města až do Kyjova.
Malérečky zvědavý sem velice, pro koho ty malované kraslice,
počkej synku, na červené pondělí, malérečky všecky chlapce podělí,
počkej synku, na červené pondělí, malérečky všecky chlapce podělí.
Dobře tu bývalo, dobře tu bude, roste tu vínečko bílé a rudé,
žije tu písnička, dávná i nová, od Starého Města až do Kyjova,
o koníčku ryzovraném, o šablence brúšenej,
o kvítečku darovaném, o rosence studenej.
Malérečky na moravské dědině, vzpomenu vás při písničce při víně,
jako kmínu, jako soli do chleba, tak je lidem svěží krásy potřeba,
jako kmínu, jako soli do chleba, tak je lidem svěží krásy potřeba.
Dobře tu bývalo, dobře tu bude, roste tu vínečko bílé a rudé,
žije tu písnička dávná i nová, od Starého Města až do Kyjova.
* Vinohrady moje, jak sa zelenáte, vinohrady moje, jak sa zelenáte,
však to dobré vínko, v sobě schováváte, však to dobré vínko, v sobě schováváte.
Vínečko červené, aj to vínko bílé, vínečko červené, aj to vínko bílé,
po prvním pohárku, šohaj veselý je, po prvním pohárku, šohaj veselý je.
Šohaj veselý je, frajárenka smutná, šohaj veselý je, frajárenka smutná,
že šohaj vínečko, už tri noci chutná, že šohaj vínečko, už tri noci chutná.
? Vím já o děvčině, v uherskej dolině, ona nic nerobí, moje potěšení, len si pěkně chodí.
*** Vínečko bílé, si od mej milej,
budu ťa pít, co budu žít, vínečko bílé, budu ťa pít, co budu žít, vínečko bílé.
Vínečko rudé, si od tej druhej,
budu ťa pít, co budu žít, vínečko rudé, budu ťa pít, co budu žít, vínečko rudé.
Vínečka obě, frajárky moje,
budu vás pít, co budu žít, vínečka obě, budu vás pít, co budu žít, vínečka obě.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Víno, víno, vínko červené".
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
* ? Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa,
neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja.
Ošidí mňa kdosi, lebo já kohosi,
lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí.
VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Pijme vínečko, dobré, dobré je".
SMĚS (2 PÍSNIČKY):
Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa,
neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja.
Ošidí mňa kdosi, lebo já kohosi,
lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí.
Pijme vínečko, dobré, dobré je, a kdo že nám ho, naleje, naleje,
naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán,
naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán,
My sme vínečko, píjali, píjali, Pannu Mariu, vzývali, vzývali,
Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú,
Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú.
VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda".
** Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda,
třeba je kyselé, ale je veselé, třeba je kyselé, ale je veselé.
Pijme ho, pijme ho, do rána bílého,
až ho vypijeme, dáme si druhého, až ho vypijeme, dáme si druhého.
Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa,
neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja.
Všeci sa starajú, nad mojú slobodú,
jen já sa nestarám, chvála Pánu Bohu, jen já sa nestarám, chvála Pánu Bohu.
VIZ TÉŽ "Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa".
*** Víno, víno, vínko červené, víno, víno, vínko červené,
kdo Ťa bude, vínko, píjat, keď já buděm mašírovat,
víno, víno, vínko červené.
Lúčka, lúčka, lúčka zelená, lúčka, lúčka, lúčka zelená,
kdo ťa bude, lúčka, kosit, keď já buděm šablu nosit,
lúčka, lúčka, lúčka zelená.
Hora, hora, hora vysoká, hora, hora, hora vysoká,
kto ťa bude, hora, rúbat, keď já buděm mašírovat,
hora, hora, hora vysoká.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY.
OBVYKLE NÁSLEDUJE: "Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím".
V kopčanskom rybníčku, tri rúžičky stojá,
šehej, háj, eště som daleko, už mi jedna voňá,
šehej, háj, eště som daleko, už mi jedna voňá.
Voňaj že mi, voňaj, ružička voňavá,
šehej, háj, šak si ně voňala, tri ročky bez mála,
šehej, háj, šak si ně voňala, tri ročky bez mála.
Tri ročky bez mála, aj volaký týžděň,
šehej, háj, čakaj ňa, má milá, šak já večer príděm,
šehej, háj, čakaj ňa, má milá, šak já večer príděm.
* Vltavo ty stříbropěnná, kam stále pospícháš,
kroužíš kolem Vyšehradu, dál a dál se ubíráš,
kroužíš kolem Vyšehradu, dál a dál se ubíráš.
Pozastav se ve svém spěchu, na Prahu se podívej,
počkej já něco ti povím, a pak dále ubíhej,
počkej já něco ti povím, a pak dále ubíhej.
Až se na ní vynadíváš, kouzlo lásky budeš znát,
pozdrav mně ji než odejdeš, pozdrav mně ji nastokrát,
pozdrav mně ji než odejdeš, pozdrav mně ji nastokrát.
Že ji stále v srdci nosím, že ji věrně miluji,
ve dne v noci po ní toužím a nade vše miluji,
ve dne v noci po ní toužím a nade vše miluji.
V Mikulčickým, dolním konci, kalinečka kvete, a múj milý, premilený, daleko ve světě,
na vraném koni jede, šablenku pri boku, čakaj na mňa, moja milá, čakaj mňa po roku,
na vraném koni jede, šablenku pri boku, čakaj na mňa, moja milá, čakaj mňa po roku.
A keď prešel, rok aj druhý, kalinečka zvjadla, a ta naša, verná láska, ve světě zapadla.
Pri Dunaju je cesta, celá zkrvavená, na ní leží múj šohajek, hlava porúbaná,
pri Dunaju je cesta, celá zkrvavená, na ní leží múj šohajek, hlava porúbaná.
* V Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček, v Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček,
brodí tam koně, v studenej vodě, ej, švarný šohajíček,
brodí tam koně, v studenej vodě, ej, švarný šohajíček.
Frajárka za ním došla, nechtěla koně česat, frajárka za ním došla, nechtěla koně česat,
kdybys má milá, pyšná nebyla, nemusela bys bečat,
kdybys má milá, pyšná nebyla, nemusela bys bečat.
V Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček, v Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček,
koně tam brodí, už k nám nechodí, ej, švarný šohajíček,
koně tam brodí, už k nám nechodí, ej, švarný šohajíček.
*** Voděnka studená, jako led, jako led, nemožu, má milá, na Tebe zapomnět,
jednú zapomenu, po druhé vzpomenu, po třetí, má milá, slzy mě polejú,
jednú zapomenu, po druhé vzpomenu, po třetí, má milá, slzy mě polejú.
? Voní fialenka, hněvá sa maměnka,
maměnko má, pusťte mňa ven, než nám zajde den,
maměnko má, pusťte mňa ven, než nám zajde den.
Létá vlaštověnka, klová do srdénka,
za Moravú, vyhrávajú, chlapci zpívajú,
za Moravú, vyhrávajú, chlapci zpívajú.
Bílá košulenka, černé dvě očenka,
takého znám, jediného, chlapca švarného,
takého znám, jediného, chlapca švarného.
Voní fialenka, hněvá sa maměnka,
nebraňte nám, u vrátek stát, my sa máme brát,
nebraňte nám, u vrátek stát, my sa máme brát.
* Vo Zvoleně, keď ma odobrali,
vo Zvoleně, keď ma odobrali, dvanásti mi muzikanti hráli,
vo Zvoleně, keď ma odobrali, dvanásti mi muzikanti hráli.
Neveděli, moju notu zahrát,
neveděli, moju notu zahrát, mosel som ich do Očovej zahnat,
neveděli, moju notu zahrát, mosel som ich do Očovej zahnat.
A v Očovej, tam mi ju zahráli,
a v Očovej, tam mi ju zahráli, moje nožky rezko tancovali,
a v Očovej, tam mi ju zahráli, moje nožky rezko tancovali.
Moje nožky, rezko netancujtě,
moje nožky, rezko netancujtě, zajtra ráno pomašírujetě,
moje nožky, rezko netancujtě, zajtra ráno pomašírujetě.
VIZ TÉŽ "Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli".
V pošumavském kraji, je malá vesnička,
loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička,
loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička.
Neplač má Aničko, o to já Tě prosím,
až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím,
až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím.
Nesměla Anička, nesměla čekati,
bohatého jí vnutili, musela se vdáti,
bohatého jí vnutili, musela se vdáti.
V tom novém manželství, šťastná moc nebyla,
a než se rok s rokem sešel, hrana ji zvonila,
a než se rok s rokem sešel, hrana ji zvonila.
Jeníček se vrátil, hledal svou Aničku,
smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku,
smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku.
Co jste to rodiče, co jste to dělali,
že jste mojí Anduličku, zemříti nechali,
že jste mojí Anduličku, zemříti nechali.
V háječku zeleném, roste plno kvítí,
leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí,
leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
Vršatínské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje,
nebudeš mě rozkazovat, z hospody mňa vyhazovat.
Nebijme sa u Pandora, pobijme sa u Šándora,
jak sa vínka napijeme, do Hrubej Vrbky pújdeme.
VIZ TÉŽ "Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje".
VERZE 1:
* Vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa,
udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja,
udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja.
Dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá,
byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta,
byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta,
Ale že si, moja milá, milosrdná, ale že si, moja milá, milosrdná,
že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna,
že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna.
VERZE 2:
* Vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa,
udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja,
udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja.
Dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá,
byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, za regrúta,
byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, za regrúta,
Ale že si, moja milá, milosrdná, ale že si, moja milá, milosrdná,
že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, až do Brna,
že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, až do Brna.
VE VERZI 2 SE POSLEDNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY OPAKUJE TŘIKRÁT A
ZPÍVÁ SE RYCHLEJI.
Vrtěla sa, vrtěla, voda na polievku,
a já som sa vrtěla, keď som bola dievkú, a já som sa vrtěla, keď som bola dievkú.
** V rychtárovej studni, bystrá voda šumí, v rychtárovej studni, bystrá voda šumí,
padla do ní jiskra, bystrá voda vyschla, padla do ní jiskra, bystrá voda vyschla.
Bystrá voda vyschla, ryby pokapaly, bystrá voda vyschla, ryby pokapaly,
tých kyjovských chlapců, na vojnu sebrali, tých kyjovských chlapců, na vojnu sebrali.
V srdénku mňa mamičko něco bolí, v srdénku mňa mamičko něco bolí,
zajdi za šohajkem, zajdi za šohajkem, on Ti bolest zhojí,
zajdi za šohajkem, zajdi za šohajkem, on Ti bolest zhojí.
Zajdu za ním do dvora a zavolám, zajdu za ním do dvora a zavolám,
pre Tebja šohajku, pre Tebja šohajku, bolest v srdénku mám,
pre Tebja šohajku, pre Tebja šohajku, bolest v srdénku mám.
? Všady zamračené, nad naším je jasno,
nedošel šohajek, volačo ho zašlo, nedošel šohajek, volačo ho zašlo.
Šohajek z večera, okénko otvírá,
poslúchajte mamko, frajárečka zpívá, poslúchajte mamko, frajárečka zpívá.
Zpívá, synku, zpívá, ale kdo ví kerá,
zpívá to mamičko, frajárečka moja, zpívá to mamičko, frajárečka moja.
VIZ TÉŽ "Zvečera je jasno, o púlnoci mračno".
* Však si dívča vykračuje dědinú, dědinú, však si dívča vykračuje dědinú, dědinú,
šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú.
Nebudeš Ty švarné dívča, lutovat, lutovat, nebudeš Ty švarné dívča, lutovat, lutovat,
až já budu tejto noci, s Tebú nocovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat.
VIZ TÉŽ "Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané".
Všeci ludé povedajú, že já sa v noci túlám, že já sa v noci túlám,
a já hledám potěšení, kerého doma nemám, kerého doma nemám.
V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí,
v maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí.
Všeci ludé povedajú, že já sa neožením, že já sa neožením,
ale já mám, galánečku, jak by ju okorenil, jak by ju okorenil.
V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí,
v maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí.
V širém poli léščina, pod ňú sedí dievčina,
malá nevysoká, pekná černojoká, malá nevysoká, pekná černojoká.
Čo tu sedíš dievčina, či Ťa mamka vybila,
nebo Ti vyľála, že si se mnú spala, nebo Ti vyľála, že si se mnú spala.
Mamička mňa nebila, ani mně nevyľála,
lež já želím teho, vínka zeleného, lež já želím teho, vínka zeleného.
*** V širém poli studánečka kamená, v širém poli studánečka kamená,
a v ní voda, voděnka, a v ní voda studená, a v ní voda, voděnka, a v ní voda studená.
Išlo dívča, išlo v sukni červenej, išlo dívča, išlo v sukni červenej,
podaj Ty mně, šohajku, podaj vody studenej, podaj Ty mně, šohajku, podaj vody studenej.
Když jí podal ze studánky voděnku, když jí podal ze studánky voděnku,
dojdi večer, šohajku, dám Ti sladkú huběnku, dojdi večer, šohajku, dám Ti sladkú huběnku.
* Všude bylo ticho, jako v kostele, jen muzika hrála, hrála vesele,
na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček,
na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Policajt dou, dou, dou, na mě si nepřídou".
* V tej Milotskej bažantnici, kukačky kukajú, v tej Milotskej bažantnici, kukačky kukajú,
tých Milotských švarných chlapcú, na vojnu chytajú,
tých Milotských švarných chlapcú, na vojnu chytajú.
Chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého, chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého,
a ja půjdu zaňho prosiť, cisára samého,
a ja půjdu zaňho prosiť, cisára samého.
Cisárečku, mocný pane, propusť mně milého, cisárečku, mocný pane, propusť mně milého,
když Ty mně ho nepropustíš, půjdu já za něho,
když Ty mně ho nepropustíš, půjdu já za něho.
Císařovna, mladá paní, cedulenku psala, císařovna, mladá paní, cedulenku psala,
aby milá šohajíčka, dom z vojny dostala,
aby milá šohajíčka, dom z vojny dostala.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
V tej naší áleji, švestky se válejí
VIZ "Za naší vesnicí, na státní silnici, bosenský rostou švestky".
** ? V tej pavlovskej dolině, túží šohaj po víně,
túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně,
túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně.
Galánečka nalévá, pretože ho ráda má,
do džbánečku slinkového, pohár vína ryzlinského, aby sa mu lúbila,
do džbánečku slinkového, pohár vína ryzlinského, aby sa mu lúbila.
VIZ TÉŽ "Na pavlovskej dolině, túží šohaj po víně".
* V tom Kyjově na rohu, stojí řada šohajú,
mezi nima švarný šohajíček, zajtra ide k odvodu,
mezi nima švarný šohajíček, zajtra ide k odvodu.
A jestli ho odvedú, dvě srdéčka rozvedú,
dvě srdéčka, štyri modré očka, víckrát už se nesejdú,
dvě srdéčka, štyri modré očka, víckrát už se nesejdú.
Odvedli aj Janíčka, švarného šohajíčka,
kdo dnes dojde, a kdo pomiluje, ty moje bledé líčka,
kdo dnes dojde, a kdo pomiluje, ty moje bledé líčka.
V tom Prešburku na rynečku, rúbali sa o dcerečku,
o kterú, o kterú, ta která má kasaničku červenú,
o kterú, o kterú, ta která má kasaničku červenú.
Kdo sa rúbal, nech sa hojí, ej, ten nech chodí k doktorovi,
eště raz, eště raz, buděm sa já o dcerečku rubať zas,
eště raz, eště raz, buděm sa já o dcerečku rubať zas.
V Týnci dědině, bývá po dešti, samé bláto,
došel šohajek, došel za milú, nedbal na to.
Anežka pyšná, z komory vyšla, zle mu lála,
s takým šohajem, v čižmách špinavých, by nestála.
Bude tu moset, šohajek švarný, prenocovat,
aby mu mohla, Anežka boty, opucovat.
Já bych tu milá, dušenko moja, prenocoval,
kdo by mně koně, koníčky vrané, okšíroval.
? Vydala mamka, vydala dceru, daleko od sebja, daleko od sebja,
jak ju vydala, jej prikázala, nechoď dcero ke mně, nechoď dcero ke mně.
Udělám sa já, ptáčkem jarabím, sednu na leluju, sednu na leluju,
tak si Vám mamko, maměnko moja, tak si postěžuju, tak si postěžuju.
Nepřišla som já, maměnko moja, leluju polámat, leluju polámat,
ale som prišla, maměnko moja, si Vám postěžovat, si vám postěžovat.
** Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela, má milá vyběhla, celá zardělá,
utrhla mně růžičku, dala sladkou hubičku,
když navzdory všem, pod okénečkem, zpíval jsem jí písničku.
Páni muzikanti jdou, panenky pokukujou, pod kterým okénkem, pěkně zahrajou,
dneska budou sólo hrát, jenom té co já mám rád,
ta je upřímná, modré oči má, ta mně řekla častokrát.
Můj milý, až přijdeš k nám, růžičku, Ti pěknou dám,
dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám,
dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ A TŘETÍ SLOKA (REFRÉN).
* Vy jste na to, panímámo, Vy jste na to, zapoměla,
že jste kdysi, pantatínka, ze srdíčka, ráda měla,
když chcete naší lásce přát, nesmíte vrátka zavírat,
až mě jednou rozlobíte, potom vám řeknu, co ještě nevíte.
Hej panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat, už nedočkáte,
hej panímámo, dejte požehnání, vždyť je to děvče k pomilování.
Když za vámi pantatíček, když za vámi chodívával,
stávali jste na zahrádce, před nikým se neschovával,
když já jdu za svou milou dnes, zaštěká na mě ten Váš pes,
štěkne jednou, štěkne dvakrát, a potom může už panímáma spát.
Hej, panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat, už nedočkáte,
hej, panímámo, dejte požehnání, vžyť je to děvče k pomilování,
hej, panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat, už nedočkáte,
hej, panímámo, dejte požehnání, vžyť je to děvče k pomilování.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA PLUS REFRÉN.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Hej panímámo" NEBO
"Hej panímámo, nač tu dceru máte".
* Vyletěla holubička, ze skály, ze skály,
probudila modré oči ze spaní, probudila modré oči ze spaní.
Kdyby byly modré oči, nespaly, nespaly,
byly by tu holubičku dostaly, byly by tu holubičku dostaly.
Nebyla to holubička, byl to pták, byl to pták,
když mě nechceš, můj šohajku, nechej tak, když mě nechceš, můj šohajku, nechej tak.
Když mě nechceš milovati, nechtěj si, nechtěj si,
bude si mne namlouvati hodnější, bude si mne namlouvati hodnější.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
* Vyletěla laštověnka, vyletěla laštověnka, zaletěla do maštale, mezi štyri koně vrané.
Koníčky sa polekaly, koníčky sa polekaly, moju milú pošlapali, moju milú pošlapaly.
? Vy, moje koníčky, hý, vije, vije, jedu vás plavit do starej Dyje,
jedu vás okúpať, do čistej vody, mosíte sa blýšťat, mosíte sa blýšťat, na naše hody,
jedu vás okúpať, do čistej vody, mosíte sa blýšťat, mosíte sa blýšťat, na naše hody.
Pod májú vesele nám zařechtajte, muzikantú sa nic nelekajte,
má milá vás dojde, popleskať za to, tu bych já neměnil, tu bych já neměnil, ani za zlato,
má milá vás dojde, popleskať za to, tu bych já neměnil, tu bych já neměnil, ani za zlato.
*** Vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky,
vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, škoda takej frajárky,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, škoda takej frajárky.
Včera bola neděla, dneska už je sobota,
včera bola neděla, dneska už je sobota,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota.
Hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé,
hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé,
potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně,
potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně.
Vysoko som vyskočil, nemohl som dopadnút,
vysoko som vyskočil, nemohl som dopadnút,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, moseli mňa potáhnút,
ach, Bože moj, prebože moj dobrý, moseli mňa potáhnút.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY.
VERZE 1 (MORAVSKÁ):
* Vysoko zornička, dobrú noc, Anička,
eště vyšej nebe, dobrú noc aj Tebje, eště vyšej nebe, dobrú noc aj Tebje.
Dobrú noc, dobrú noc, ale né každému,
jen temu děvčiatku, co já chodím k němu, jen temu děvčiatku, co já chodím k němu.
Dobrú noc, dobrú noc, ale né každému,
jen temu milému, Jankovi švarnému, jen temu milému, Jankovi švarnému.
Dobrú noc, dobrú noc, ale jen do Vánoc,
po Vánocích týžděň, zas ja do vás príděm, po Vánocích týžděň, zas ja do vás príděm.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
VERZE 2 (SLOVENSKÁ):
* Vysoko zornička, dobrú noc, Anička,
eště vyšie nebe, Pán Boh daj aj Těbe, eště vyšie nebe, Pán Boh daj aj Těbe.
Dobrú noc, dobrú noc, ale nie každému,
len tomu dievčatku, co ja chodím k němu, len tomu dievčatku, co ja chodím k němu.
Dobrú noc, dobrú noc, ale nie každému,
len tomu milému, Jankovi švarnému, len tomu milému, Jankovi švarnému.
Dobrú noc, dobrú noc, ale len do Vianoc,
po Vianociach týždňě, zas ja do vás príděm, po Vianociach týždňě, zas ja do vás príděm.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
*** Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama,
já ho nepreskočím, já sa rada točím, na Tebe šohajku, zapomenút musím.
Uvázali kozu u trtrtr, u trtrtr, uvázali kozu u trna,
ona sa jim v noci, u trtrtr, u trtrtr, ona sa jim v noci utrhla.
Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama,
já ho nepřeskočím, radši ho utrhnu, na Tebe šohajku, ráda zapomenu.
Na Cenínku hora, zelelele, zelelele, na Cenínku hora, zelená,
zastrelil syneček, jelelele, jelelele, zastrelil syneček, jelena.
Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama,
já ho nepřeskočím, radši ho utrhnu, na Tebe šohajku, ráda zapomenu.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA PLUS REFRÉN.
* Vystavili v Dalmácii kasárnu, verbujú tam švarných chlapcú na vojnu,
keď verbujú, něch verbujú, co je víc, však je ještě ve Skalici chlapcú víc.
Pošlite mi lístek do katára, či je ještě má rodina zdravá,
zdraví, zdraví sú, otec mamička, zdravá je aj najmladší sestrička.
* ? Vy stromečky okolo Břežanky, vy jste toho příčinou,
že můj milý každičkou neděli, na Břežanky chodí za jinou,
že můj milý každičkou neděli, na Břežanky chodí za jinou.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Stromečky okolo Břežanky".
VERZE 1:
* V zahrádce mé zelené kvetl bez, a černý kos zpíval nám sladce dnes,
písničku svou, jedinou nejsladší, Tys řekl mi, já mám Tě nejradši.
Ten černý kos, už nezpívá, Ty nejsi můj, a já nejsem Tvá,
už nechoď k nám, tam pod ten bez, co bylo dřív, to už nemusí být dnes.
Ten černý kos, už nezpívá, Ty nejsi můj, a já nejsem Tvá,
už nechoď k nám, tam pod ten bez, co bylo dřív, to už nemusí být dnes.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Ten černý kos".
VERZE 2:
* V zahrádce mé zelené zpíval kos, že jsem já šel včera k Tobě bos,
překrásnou písničku zazpíval, až se celým lesem rozlíhal.
Ten černý kos, už nezpívá, já nejsem Tvůj, a Ty nejsi má,
už nechoď k nám, tam přes ten les, co bylo už není, nevrátí se dnes.
* V Zalužanech na potoce stával mlýn, dnes už je tam jenom halda rozvalin,
když tam ten mlejn stával, vesele klapával, dnes tam roste jenom blín,
když tam ten mlejn stával, vesele klapával, dnes tam roste jenom blín.
Bejvalo tam bejvalo tam veselo, že se ani mlečům domů nechtělo,
hezká panímáma, když tam mlela sama, tam se mouky namlelo,
hezká panímáma, když tam mlela sama, tam se mouky namlelo.
Jednou přišel do mlejnice krajánek, aby si tam vyfedroval na džbánek,
mlela se pšenicka, hladila se líčka, růžová jak cervánek,
mlela se pšenicka, hladila se líčka, růžová jak cervánek.
U Vás bych chtěl, panímámo, věčně žít, u Vás bych chtěl hůl a pytel zahodit,
obilíčko mlýti, dobré pivo píti, přitom stále vesel být,
obilíčko mlýti, dobré pivo píti, přitom stále vesel být.
Vzala si ho panímáma na zkoušku, zda–li také umí semlýt vejražku,
ve dne spolu mleli, v noci spolu spali, říkala mu drahoušku,
ve dne spolu mleli, v noci spolu spali, říkala mu drahoušku.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY.
** V Zarazicách krajní dům, v Zarazicách krajní dům, měl sem já tam frajárečku, Bože můj,
v Zarazicách krajní dům, měl sem já tam frajárečku, Bože můj.
Kdyby mně ju chtěli dát, kdyby mně ju chtěli dát, veděl bych ju, ach můj Bože, milovat,
kdyby mně ju chtěli dát, veděl bych ju, ach můj Bože, milovat.
Ve dně bych ju šanoval, ve dně bych ju šanoval, ale v noci, ach můj Bože, miloval,
ve dně bych ju šanoval, ale v noci, ach můj Bože, miloval.
* Vzkázala mně, moja milá, že mně nechce znát, že já enom s kamarády chodím popíjat,
celý týden, že sa těšila, k muzice si věrtoch vyšila, ale místo tancování doma seděla,
celý týden, že sa těšila, k muzice si věrtoch vyšila, ale místo tancování doma seděla.
Když Ty budeš, moja milá, pořád trucovat, pak Ti budu u muziky s jinú tancovat,
u muziky s jinú tancovat, s kamarády vínko popíjat, potom toho, moja milá, budeš litovat,
u muziky s jinú tancovat, s kamarády vínko popíjat, potom toho, moja milá, budeš litovat.
Vzpomínám na střechy bílé, vzpomínám na rodný kraj,
vzpomínám na krásné chvíle, vzpomínám na měsíc máj,
vzpomínám na krásné chvíle, vzpomínám na měsíc máj.
** V životě jsou chvíle mámivé, které časem přijdou zpět,
tak jak z jara slunce zářivé, přijde zlíbat první květ,
mládí nevrátí se nikdy víc, již nevyjde nám svou láskou vstříc,
ten kdo nepoznal pohádky té, musí se jí navždy zříct.
Nikdy se nevrátí, pohádka mládí, ze všech pohádek, ta nejhezčí,
nikdy se nevrátí, marné volání, jednou se s námi, přec rozloučí,
proč osud dává, tak málo lásky nám, proč všechno zůstane, jen vzpomínkám,
nikdy se nevrátí, pohádka mládí, která je v žití, jen jedenkrát.
Ve vzpomínkách najde útěchy, ten kdo míval někdy rád,
toť jediné jsou štěstí úsměvy, které život může dát,
kdo vzpomínku na první lásku má, tomu se žití navždy krásným zdá,
a ztracenému mládí navzdory, naposledy zazpívá.
Nikdy se nevrátí, pohádka mládí, ze všech pohádek, ta nejhezčí,
nikdy se nevrátí, marné volání, jednou se s námi, přec rozloučí,
proč osud dává, tak málo lásky nám, proč všechno zůstane, jen vzpomínkám,
nikdy se nevrátí, pohádka mládí, která je v žití, jen jedenkrát.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Nikdy se nevrátí, pohádka mládí".
Za Breclavú teče voda čistá,
plače za mnú frajárečka istá, plače za mnú, ej, frajárečka istá.
Plače, plače, ruky zalamuje,
že sa pro mňa vraný kůň kšíruje, že sa pro mňa, ej, vraný kůň kšíruje.
Nad Breclavú teče voda čistá,
plače za mnú frajárečka istá, plače za mnú, ej, frajárečka istá.
Plače za mnú, ruky zalamuje,
že jej milý na vojnu rukuje, ej, že jej milý na vojnu rukuje.
MÍSTO "Za Breclavú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Pred Breclavú" nebo "Před Breclavú".
* Za dob mý mladosti, bejvaly radosti, opravdu upřímnější,
tenkrát i holčičky, byly jak větvičky, tak nějak ohebnější,
abych si je všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval,
teď jsem v tom notesu, poslední adresu, nadobro vygumoval.
Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet,
už se Ti mládenče nohy třesou, už Tě na rozhlednu nedonesou,
spatříš-li děvčátko vnadné, kámen Ti ze srdce spadne,
hned se Ti navrátí, na sto procent, ztracený temperament.
Bejval jsem jako kluk, úplnej hromotluk, urostlej jak ta jedle,
holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, teď jsem z toho vedle,
život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný,
už na nic nečekám, dávno vím, že už mám, svůj příděl vyčerpaný.
Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet,
už se Ti mládenče nohy třesou, už Tě na rozhlednu nedonesou,
spatříš-li děvčátko vnadné, kámen Ti ze srdce spadne,
hned se Ti navrátí, na sto procent, ztracený temperament.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Když člověk přichází do let" NEBO
"Už se Ti mládenče nohy třesou".
* Za Dunajkem, za tým hájkem,
plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za šohajkem,
plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za šohajkem.
Za Dunajkem, za tú vodú,
plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za slobodú,
plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za slobodú.
Za hájíčkem, za zeleným, ej, za hájíčkem, za zeleným, ej, ore dívča z volkem jedným.
Ore, ore, preorává, ej, ore, ore, preorává, ej, máti na ňu zavolala.
Pojeď céro, pojeď domu, ej, pojeď céro, pojeď domu, ej, dala sem ťa nevím komu.
Dala sem ťa za Janíčka, ej, dala sem ťa za Janíčka, ej, za Janíčka, za zbojníčka.
Janíček je čilý zbojník, ej, Janíček je čilý zbojník, ej, on zná v horách každý chodník.
Každý chodník, každú cestu, ej, každý chodník, každú cestu, ej, kerá ke kerému mestu.
Zahraj mně muzika, lebo já Ťa prosím, mám tu galánečku, tancovať s ňú musím.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Čos to milá, čos myslela".
SMĚS:
Zahraj mně muzika, lebo já Ťa prosím, mám tu galánečku, tancovať s ňú musím.
Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má.
Pomyslela sem na sebe, že nebudem žena Těbe, duša má.
Tancuj se mnú, milá moja, však nebudeš žena moja, duša má.
Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej, nech si zatancujem, keď tu nemám svojej.
Zatancuj si, synku, zatancuj si se mnú, dokaď Ťa husáre, na vojnu nevezmú.
Až budú husáre, do vojny verbovať, budeš ma, děvenko, budeš ma banovať.
Pásla děvenka páva, mezi horama sama,
prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi.
A já bych s váma jela, kemu bych páva dala,
pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu.
? Zahrajte mi ztichúčka, javorové husle, nech mně můj syneček, na chvilenku usne.
Halaj, huhaj, Janošku, zavri své očenka, aby mohľa robiť, tá Tvoja maměnka.
Usni že, usni že, mamka vará slýže, jak slýže uvará, děťátko prebalá.
Hajajú, hajajú, pojděme do háju, natrháme kvíťa, pre to naše díťa,
háju, háju, háju, háju, a co že mu hrajú, veď ho rádi majú.
Spi, Janíčku miľý, holúbečku sivý, tatíček Ťa belá, mamička Ti zpievá,
háju, háju, háju, háju, a co že mu hrajú, veď ho rádi majú.
*** Zahučaly hory, zahučaly lesy,
kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy,
kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy.
Moje mladá léta, neužila světa,
moje mladé časy, moje mladé časy, neužily krásy,
moje mladé časy, moje mladé časy, neužily krásy.
Mladost moja mladost, už sem ťa ukrátil,
jako bych byl kámen, jako bych byl kámen, do vody zahodil,
jako bych byl kámen, jako bych byl kámen, do vody zahodil.
Eště sa ten kámen, ve vodě obrátí,
ale moja mladost, ale moja mladost, už sa nenavrátí,
ale moja mladost, ale moja mladost, už sa nenavrátí.
* Za Košířema, louka zelená, proč jsi tam milá, za mnou chodila,
řekla jsi mě tam, své srdce Ti dám, vždyť víš můj miláčku, že Tě ráda mám.
Kolik hvězdiček, tolik hubiček, to byl jenom sen, zas je bílý den,
vzala jsi mě zpět, zminí růže květ pravá láska ale, nevrátí se zpět.
Lásko, lásko, tys falešná, tys mnohého zklamala,
což máš ten cit, srdce mi vzít, a pak odejít, což máš ten cit, srdce mi vzít, a pak odejít.
Zakukala kukulienka, ej, v širom háji pekne, ej, v širom háji pekne,
kerá žena muža bije, ej, každá bude v pekle, ej, každá bude v pekle.
Zakukala kukulienka, ej, v širom poli, v háji, ej, v širom poli, v háji,
kerá žena muža bije, ej, každá bude v ráji, ej, každá bude v ráji.
Zakukala kukulienka, v Tvrdonskej dubině,
zaspala mně moja milá, moja holuběnka sivá, zaspala mně na klíně,
zaspala mně moja milá, moja holuběnka sivá, zaspala mně na klíně.
Nekukaj ty kukulienko, zaleť si k lesu blíž,
ať ty mně tu moju milú, moju holuběnku sivú, ať ty mně ju nezbudíš,
ať ty mně tu moju milú, moju holuběnku sivú, ať ty mně ju nezbudíš.
Za Lanžhotem v poli, hospůdečka stojí,
a v něj sa sjížďajú, hej, ty vojanští páni, a v něj sa sjížďajú, hej, ty vojanští páni.
Keď sa dosjížďali, za stůl posedali,
šenkérku volali, hej, šenkérku volali, šenkérku volali, hej, šenkérku volali.
Šenkérečko milá, nalej že nám vína,
já vám nenaleju, hej, vzali ste ně syna, já vám nenaleju, hej, vzali ste ně syna.
* Za Lanžhotem v poli, studánečka vody, studená je,
za Lanžhotem v poli, studánečka vody, studená je,
keď sem já tam oral, a v ní sem napájal, vrané koně moje, vrané koně moje,
keď sem já tam oral, a v ní sem napájal, vrané koně moje, vrané koně moje.
Nedaleko z pola, frajárka mňa volá, šátek v ruce,
nedaleko z pola, frajárka mňa volá, šátek v ruce,
jak úsměv slunéčka, je má frajárečka, tej dám svoje srdce, tej dám svoje srdce,
jak úsměv slunéčka, je má frajárečka, tej dám svoje srdce, tej dám svoje srdce.
Koníčky mé vrané, už sú napájané, a zas ořú,
koníčky mé vrané, už sú napájané, a zas ořú,
večera dobrého, ránka veselého, dočkat se nemožú, dočkat se nemožú,
večera dobrého, ránka veselého, dočkat se nemožú, dočkat se nemožú.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY.
* Za lesíčkem na zelené stráni, stojí panská hájovna,
chodívá tam večer po klekání, srdce mého královna,
nikdo neví, jen já sám, kde s ní sedávám,
v té svoje štěstí hledám, za lesíčkem na zelené stráni svoji tajnou lásku mám.
Náš pan lesní dceru má, děvčátko jako sluníčko, háječkem ji vodívá, a hlídá její srdíčko,
hlídá ji jak jelena, a marně hrozí mi flintou, přec ta louka zelená, už ví že byla mou.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Náš pan lesní dceru má".
** Zaleť sokol, bílý pták, ku mojmu milému,
zaleť sokol, bílý pták, ku mojmu milému,
pozdravuj ho na stokrát, pozdravuj ho na stokrát, povedz tíško jemu,
pozdravuj ho na stokrát, pozdravuj ho na stokrát, povedz tíško jemu.
Aby prišiel, večer k nám, že ho pekně prosím,
aby prišiel, večer k nám, že ho pekně prosím,
že ho veľmi rada mám, že ho veľmi rada mám, že ho v srdci nosím,
že ho veľmi rada mám, že ho veľmi rada mám, že ho v srdci nosím.
Zamiloval sem si dívča, s modrýma očima, zamiloval sem si dívča, s modrýma očima,
ale mi brání, ale mi brání, celá má rodina,
ale mi brání, ale mi brání, celá má rodina.
Ej, rodino, prerodino, co sem vám udělal, ej, rodino, prerodino, co sem vám udělal,
prečo ně bráníte, prečo ně nedáte, co sem zamiloval,
prečo ně bráníte, prečo ně nedáte, co sem zamiloval.
Eště je to dívča mladé, za mňa vydávati, eště je to dívča mladé, za mňa vydávati,
dám já ho do školy, sám půjdem do vojny, buděm bojovati,
dám já ho do školy, sám půjdem do vojny, buděm bojovati.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
* Za mořem je bílá růža, já ju trhat nebudu,
miloval sem švarné dívča, viac milovat nebudu, miloval sem švarné dívča, viac milovat nebudu.
Utrhel bych tu rúžičku, keby bola voňavá,
miloval bych tú Aničku, keby bola uprimná, miloval bych tú Aničku, keby bola uprimná.
Slubovals mně můj šohajku, slubovals mně na duši,
že sa naša věrná láska, že sa nikdy neskončí, že sa naša věrná láska, že sa nikdy neskončí.
Slubovals mně můj šohajku, slubovals mně na těle,
že sa naša věrná láska, že sa ona sebere, že sa naša věrná láska, že sa ona sebere.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
Za našima humnama, za našima humnama, laštověnka létala.
Laštověnko nelétaj, laštověnko nelétaj, nového dne nevolaj.
Už je ráno, už je den, už je ráno, už je den, jak já pújdu s haňbú ven.
Už je ráno, už je den, už je ráno, už je den, jak já pújdu s haňbú ven.
Za našima humny, ej, za našima humny, za našima humny, domek malovaný.
Kdo že ho maloval, ej, kdo že ho maloval, kdo že ho maloval, barvy nělutoval.
Maloval ho malér, ej, maloval ho malér, maloval ho malér, ze samého něba.
A on jim dal bárev, ej, a on jim dal bárev, a on jim dal bárev, kolko bolo treba.
Za naším huménkem, voda hlubočina, utopil sa šohaj, s modrýma očima.
Košelenka zle mu, visela na brehu, měl sas Ty, Janíčku, nekúpat v nedělu.
Já sem sa nekúpal, já sem koně brodil, snád mňa milý mocný, do tej vody shodil.
Do tej vody hodil, to tej hlubočiny, že sem si nevšímal, chudobnej děvčiny.
VIZ TÉŽ
"U našeho mlýna, velká hlubočina, utopil sa šohaj, s modrýma očima", VERZE 1.
* Za naší vesnicí, na státní silnici, bosenský rostou švestky, bajo,
s Ančou jsme hlídali, švestky jsme jídali, bejvalo to moc hezký,
vždycky jsme seděli vedle sebe, na hvězdy čučeli a na nebe,
teďka už sám a sám, na všechno vzpomínám, chtěl bych bejt blízko Tebe.
V tej naší aleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí,
v tej naší aleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí.
Za naší vesnicí, na státní silnici, švestky jsou jako pěsti, bajo,
Anča nic neřekla, ode mě utekla, teď nemám žádný štěstí,
Andula s jiným teď švestky hlídá, už naše povidla neuhlídá,
dřív tady hvězdičky, vídali věcičky, o tom se nepovídá.
V tej naší aleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí,
v tej naší aleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "V tej naší áleji" NEBO
"V tej naší áleji, švestky se válejí".
Zapadá slunéčko za vysoké hory, už ně moja milá, jahojahej, dverí něotvorí,
Dverí něotvorí ani okénečko, že se si jí nerekel, jahojahej, moja frajáračko.
* Za rok, za dvě léta, už nebudem se znát, láska mladá, ta brzo uvadá,
za rok, za dvě léta, budem se všemu smát, dávno, že tak dávno, Tebe měl jsem tak rád.
Zařechtali koně, ej, v jednej maštalence,
kšíruje jich šohajek, v kšandlovej košelce, ej, v kšandlovej košelce.
Vjé, koníčky, vjé, vjé, vjé koně ze dvora,
pojedeme pro máju, do panského hája, hej, do panského hája.
VERZE 1:
*** Zasadil sem čerešenku v humně, zasadil sem čerešenku v humně,
dá-li pán Bůh ona sa mně ujme, dá-li pán Bůh ona sa mně ujme,
zasadil sem čerešenku v humně,
dá-li pán Bůh ona sa mně ujme, dá-li pán Bůh ona sa mně ujme.
Když počala čerešenka rodit, když počala čerešenka rodit,
začal sem já za svú milú chodit, začal sem já za svú milú chodit,
když počala čerešenka rodit,
začal sem já za svú milú chodit, začal sem já za svú milú chodit.
Došel sem k ní, ona eště spala, došel sem k ní, ona eště spala,
bozkal sem ju, aby hore vstala, bozkal sem ju, aby hore vstala,
došel sem k ní, ona eště spala,
bozkal sem ju, aby hore vstala, bozkal sem ju, aby hore vstala.
Bozkal sem ju na obě dvě líčka, bozkal sem ju na obě dvě líčka,
vstávaj hore sivá holubička, vstávaj hore sivá holubička,
bozkal sem ju na obě dvě líčka,
vstávaj hore sivá holubička, vstávaj hore sivá holubička.
VERZE 2:
*** Zasadil sem, čerešenku v humně, dá-li Pán Bůh, ona sa mně ujme,
počala mně čerešenka rodit, začal sem já za mú milú chodit.
Došel sem k ní, na lavici spala, bozkal sem ju, aby hore vstala,
bozkal sem ju na obě dvě líčka, vstávaj hore, sivá holubička.
Zasala som, bazaličku, zasala, keď sa naša, věrná láska, začala
VIZ "Zasela sem, bazaličku, zasela, keď sa naša, věrná láska, začala".
Zasela sem, bazaličku, zasela, keď sa naša, věrná láska, začala,
a eště ta, bazalička, nevzešla, už sa naša, věrná láska, rozešla,
a eště ta, bazalička, nevzešla, už sa naša, věrná láska, rozešla.
Škoda šohaj, škoda Tvojej, svobody, co zapadá, do Dunajka, do vody,
co sa stalo, tejto noci, nového, zabili tam, ach můj Bože, milého,
co sa stalo, tejto noci, nového, zabili tam, ach můj Bože, milého.
*** Zaspala nevěsta v Strážnickej dolině, zaspala nevěsta v Strážnickej dolině,
došla za ňú mamka, došla za ňú mamka, vstaň nevěsto hore, vstaň nevěsto hore,
došla za ňú mamka, došla za ňú mamka, vstaň nevěsto hore, vstaň nevěsto hore.
Vstaň nevěsto hore, už sas dost vyspala, vstaň nevěsto hore, už sas dost vyspala,
běž podojit krávy, běž podojit krávy, kterés nedostala, kterés nedostala,
běž podojit krávy, běž podojit krávy, kterés nedostala, kterés nedostala.
Ja dyž ste vy chceli, kravičku rohatú, ja dyž ste vy chceli, kravičku rohatú,
měli ste si vybrat, měli ste si vybrat, nevěstu bohatú, nevěstu bohatú,
měli ste si vybrat, měli ste si vybrat, nevěstu bohatú, nevěstu bohatú.
*** Za starú Breclavú, za starú Breclavú, u tej Boží muky, u tej Boží muky,
stojí tam dcérečka, stojí tam dcérečka, zalamuje ruky, zalamuje ruky.
Zalamuje si je, zalamuje si je, za svojú hlavičku, za svojú hlavičku,
komus mňa zanechal, komus mňa zanechal, švarný šohajíčku, švarný šohajíčku.
Zanechal sem Ťa já, zanechal sem Ťa já, enem Pánu Bohu, enem Pánu Bohu,
aby sas modlila, aby sas modlila, abych došel domů, abych došel domů.
* ? Zasvítil měsíc nad huménko, sedla mně žalost na srdénko,
pre Tebja synečku, voňavý hrebíčku, že sedáš večer, při vínečku,
pre Tebja synečku, voňavý hrebíčku, že sedáš večer, při vínečku.
Keď budeš, milý, vínko píjat, budeš na milú zapomínat,
zapomenem oba, na ty pěkné slova, co sme si řekli, u nás doma,
zapomenem oba, na ty pěkné slova, co sme si řekli, u nás doma.
Sluboval si mně lásku věrnú, že budu z jara Tvojú ženú,
jestli budeš píjat, ženu budeš bíjat, lepší je, milý, zapomínat,
jestli budeš píjat, ženu budeš bíjat, lepší je, milý, zapomínat.
Přestals mně zpívat na zahrádce, chodíváš k mojej kamarádce,
zapomenem oba, na ty sladké slová, co sme si řekli, u nás doma,
zapomenem oba, na ty sladké slová, co sme si řekli, u nás doma.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY.
VERZE 1:
*** Za tú horú, za vysokú, mam frajárku černookú,
za tú horú, za vysokú, mam frajárku černookú,
palagria hoja, milá duša moja, mám frajárku černookú.
Šel bych za ňú, cesta je zlá, ve dne prší v noci je tma,
šel bych za ňú, cesta je zlá, ve dne prší v noci je tma,
palagria hoja, milá duša moja, ve dne prší v noci je tma.
Ťažké, ťažké rozlúčení, keď sme spolem naučeni,
ťažké, ťažké rozlúčení, keď sme spolem naučeni,
v komůrce sedávat, huběnky si dávat, do samého rozednění.
VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA:
Ťažké, ťažké rozlúčení, keď sme spolem naučeni,
ťažké, ťažké rozlúčení, keď sme spolem naučeni,
polagria hoja, milá duša moja, keď sme spolem naučeni,
v komůrce sedávat, huběnky si dávat, do samého rozednění.
* Zavrť sa ně cérečko, jak to plužné kolečko,
ej, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáš máš, ej, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáš máš.
Široký je široký, šila sem ho tri roky,
ej, široký je velice, šila sem ho k muzice, ej, široký je velice, šila sem ho k muzice.
V Hodoníně jarmark byl, já sem na něm také byl,
ej, byla na něm má milá, prodávala rozmarýn, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmarýn.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
? Zazpívaj slavíčku, zazpívaj pěsničku, něch sa já zatočím, s tú mladú ženičkú.
Zazpívaj slavíčku, zazpívaj pěknější, něch sa mně zatočí, moja najmilejší,
Zazpívaj slavíčku, zazpívaj eště viac, něch sa s ňú zatočí, najstarši mládenec,
Zazpívaj slavíčku, eště navjacejší, něch sa s ňú zatočí, její najmilejší.
* Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku,
až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad na mne vzpomínat,
až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad na mne vzpomínat.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ten večer májový, za mě Ti odpoví".
* Záhorskú dědinú, chlapci sa túlajú, hledajú dívenku, kerú tam nemajú.
Poctivá dívečka, zčerveňá zahorí, takovú najdete, enem na Záhorí,
poctivá dívečka, zčerveňá zahorí, takovú najdete, enem na Záhorí.
Pod borovým hájem, tam pod Karpatama, stretli sa dívenky, s mladýma chlapcama.
Stretli ich na cestě, z pod vysokej hory taký chlapci rostú, enem na Záhorí,
stretli ich na cestě, z pod vysokej hory taký chlapci rostú, enem na Záhorí.
Mamičko, tatíčku, aj vy šecí ludé, v kterém kútě světa, kde mi dobre bude.
Tam Ti je najlepší, kde celej rodině, mezi kamarádama, v Záhorskej dědině,
tam Ti je najlepší, kde celej rodině, mezi kamarádama, v Záhorskej dědině.
? Z Boršova do Kyjova, vede alej třešňová,
když sem já tam chodíval, frajárku sem potkával,
v tej třešňovej aleji, spolu jsme se scházali,
a než sem se vzpamatovat stačil, svatbu nám vyzváňali.
Ta třešňová alej zná, jak se láska začíná,
ta by napověděla, kdyby mluvit uměla,
jak boršovská frajárka, vytrestala šohajka,
když po hodech do Kyjova chodil, vdala se mu za stárka.
Boršovské frajárky, děvčata sú jako květ,
ty može šohajkům, každý druhý zavidět,
jen takú, maměnko, za ženu bych si já vzal,
co sem za ňú rozkvetlú alejú, do Boršova chodíval.
Boršovské frajárky, děvčata sú jako květ,
ty može šohajkům, každý druhý zavidět,
jen takú, maměnko, za ženu bych si já vzal,
co sem za ňú rozkvetlú alejú, do Boršova chodíval.
VERZE 1:
Zdaleka já poznám, kerý šohaj šidí,
malučké očka má, a daleko vidí, malučké očka má, a daleko vidí.
Zdaleka já poznám, svoju galánečku,
červený šátek má, modrú sukénečku, červený šátek má, modrú sukénečku.
VERZE 2:
Zdaleka já poznám, kerý šohaj šidí,
malučké očka má, a daleko vidí, malučké očka má, a daleko vidí.
Zdaleka já poznám, šohaja klamača,
kerý si širúček, na oči zatláčá, kerý si širúček, na oči zatláčá,
Zdaleka já poznám, kerý je ženatý,
holenky mu klapjá, širúch ledajaký, holenky mu klapjá, širúch ledajaký.
Zdaleka já poznám, svoju galánečku,
červený šátek má, modrú sukénečku, červený šátek má, modrú sukénečku.
Zdaleka já poznám, kerá je vydatá,
zezadu je rovná, zepredu hrbatá, zezadu je rovná, zepredu hrbatá.
VIZ TÉŽ "Kdybych já věděla, čí sú to koníčky".
Zdupovali, zdupovali, štyry koně na moste,
nepojděm já, nepojděm já, dneska večer k nevestě,
ale pojděm, ale pojděm, ku děvčaťu švarnému,
keď vyrástie, keď vyrástie, vezmem si ju za ženu,
ale pojděm, ale pojděm, ku děvčaťu švarnému,
keď vyrástie, keď vyrástie, vezmem si ju za ženu.
Ach Bože môj, prebože môj, kde já buděm nocovať,
povedala moja milá, že ma bude trucovať.
Netrucuj Ty moja milá, trucuješ Ty len sebja,
Ty němožeš žiť bezo mňa, já němožem bez Těbja,
netrucuj Ty moja milá, trucuješ Ty len sebja,
Ty němožeš žiť bezo mňa, já němožem bez Těbja.
* Zelené háje, lásko mých let, vy ste bejvaly, můj celý svět,
k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád,
však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád,
k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád,
však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Proč přišla tak z nenadání, ta noc májová".
VERZE 1:
* Zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení,
zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení.
Ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas,
ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas.
Dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček,
dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček.
Ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení,
ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení.
VERZE 2:
* Zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení.
Ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas,
ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas.
Dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček.
Ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení,
ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení.
VERZE 1:
Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta,
ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí.
Galánečky štyry, prečo stě sa bily,
pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily.
PO VERZI 1 OBVYKLE NÁSLEDUJE
"Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta", VERZE 2.
VERZE 2 (JINÁ MELODIE):
Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta, staré baby lajú, že sa nevydajú.
Nebudem sa ženiť, až za tri neděle, až ty staré baby, čert do pekla vezme.
Bylo nás, bylo nás, chapcov jedenáct, ostali sme štyre, v Brodě na kvartýre.
PO VERZI 2 OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hora hora, dvě doliny".
VERZE 3:
Zhusta, chlapci, zhusta, konec masopusta, masopust sa krátí, věc sa nenavrátí.
Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí, staré dívky lajú, že sa nevydajú.
* Zítra ráno, ráno raníčko, dříve nežli vyjde sluníčko,
dám si ještě hrát, to na důkaz, že mám Tě rád,
až se zase jednou sejdeme, potom už se nerozejdeme,
budeš jednou mou, já na vždy, dám Ti lásku svou.
Dnes naposled, pojď jen ke mě blíž, jak rád Tě děvče mám, Ty dobře víš,
dnes naposled, mou lásku mi dej, pak na mě holčičko, holčičko jen vzpomínej.
* Znám já dědinečku, u ní zelený háj je,
je tam moje potěšení, je tam moje potěšení, ej, švarný můj šohajek.
Mamko, mamičko moja, ej o radu vás prosím,
chcela bych já za šohajkem, chcela bych já za šohajkem, ej, co ho v srdci nosím.
Céro, cérenko moja, dyž já enom Tebja mám,
dyž Ty lúbíš šohajíčka, dyž Ty lúbíš šohajíčka, ej, vezmi ho a doveď k nám.
* ? Znám já jeden, krásný zámek, nedaleko Jičína,
a v tom zámku jest ovčáček, má překrásnýho syna.
A v tom zámku, jedna panna, ta ovčáčka, milovala, psala jemu v tajnosti, psaní plné milosti,
a v tom zámku, jedna panna, ta ovčáčka, milovala, psala jemu v tajnosti, psaní plné milosti.
* ? Znám já zahrádečku, roste v ní fialka,
zaléva ju švárne dívča, moja frajárka,
zaléva ju švárne dívča, moja frajárka.
Frajárečka moja, proč smutné oči máš,
to pro Tebja, můj šohajku, že k nám chodíváš,
to pro Tebja, můj šohajku, že k nám chodíváš.
Ty máš smutné oči, a mňa srdce bolí,
že nám v naší lásce brání, nebudeme svoji,
že nám v naší lásce brání, nebudeme svoji.
Zpievanky, zpievanky, kděže stě sa vzali
VIZ "Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali".
Z polanského kostelíčka vyletěla laštovička,
přeletěla hory, doly, mojej, milej do komory,
a z komory do maštale mezi štyry koně vrané,
koníčky sa polekaly, moju milú pošlapaly,
pošlapaly ony tuze, už jí žiaden nepomúže.
*** Zůstaň tu s námi, muziko česká,
hrálas nám vždycky pěkně, řízni do toho i dneska,
zůstaň tu s námi, na věčné časy, máme Tě rádi, vždyť jen naše si.
? Zvečera je jasno, o púlnoci mračno,
neprišel múj milý, volačo ho zašlo, hej, neprišel múj milý, volačo ho zašlo.
Šohajek z večera, okénko otvírá,
poslúchajtě mamko, frajárečka zpívá, poslúchajtě mamko, frajárečka zpívá.
Zpívá synku, zpívá, ale kdo ví kerá,
zpívá to mamičko, frajárečka moja, zpívá to mamičko, frajárečka moja.
VIZ TÉŽ "Všady zamračené, nad naším je jasno".
Zvonky v Loretě
VIZ "Až přijde máj, s ním všechno, co měli sme rádi".
* Žalo děvče, žalo trávu,
žalo děvče, žalo trávu, nedaleko suchopáru, nedaleko suchopáru.
Když nažalo, ohlédlo se,
když nažalo, ohlédlo se, kde Janíček koně pase, kde Janíček koně pase.
Pase on je na dolině,
pase on je na dolině, na tej panskej jetelině, na tej panskej jetelině.
Jezte koně, však je dobrá,
jezte koně, však je dobrá, má panenka je podvodná, má panenka je podvodná.
Koupil jsem jí pentli modrou,
koupil jsem jí pentli modrou, tu máš holka na rozchodnou, tu máš holka na rozchodnou.
* Žalo dívča, žalo trávu, nedaleko vinohradu.
Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná.
Jak nažalo, povázalo, na šohajka zavolalo.
Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná.
Šohaj, šohaj, z druhej strany, poď ně zdvíhnuť nošu trávy.
Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná.
Nech Ti zdvíhá, otěc, máti, nechtěli Ťa za mňa dáti.
Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná.
Žal, žal, žal mi je, žádný neví co mi je,
snáď sa ně to mé srdénko, žalem pomine.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Stojí Kača pri šenkyši, vínko nalévá".
* Žádnej neví, co sou Domažlice, žádnej neví, co je to Taus,
žádnej neví, co sou Domažlice, žádnej neví, co je to Taus,
Taus je to německy, Domažlice česky, žádnej neví, co je to Taus,
Taus je to německy, Domažlice česky, žádnej neví, co je to Taus.
Žádnej neví, co je to železo, žádnej neví, co je kroužek,
žádnej neví, co je to železo, žádnej neví, co je kroužek,
kroužek je železo, má zlatá Terezo, žádnej neví, co je kroužek,
kroužek je železo, má zlatá Terezo, žádnej neví, co je kroužek.
Proto sem se, tak mladá vdávala, abych dělat, nemusela,
proto sem se, tak mladá vdávala, abych dělat, nemusela,
muž mi koupil krávu, já musím na trávu, tomu jsem se, nenadála,
muž mi koupil krávu, já musím na trávu, tomu jsem se, nenadála.
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY.
* ? Žádnej neví jako já, jak se seče votavička,
žádnej neví jako já, jak se seče votava,
votava se pěkně seče, jako když se pole vleče,
žádnej neví jako já, jak se seče votava.
Žádnej neví jako já, jak je v noci cesta dlouhá,
žádnej neví jako já, jak je v noci cesta zlá,
když já příjdu k svý Dorličce, ona mi otevřít nechce,
žádnej neví jako já, jak je v noci cesta zlá.
NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA.
Žežuličko, kde jsi byla, žes tak dlouho nekukala?
Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku, ajaja, kukuku, seděla jsem na buku.
Seděla jsem na větvičce, volala jsem na myslivce.
Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku, ajaja, kukuku, seděla jsem na buku.
Žitečko už dozrává aj ta pšenička, z okénka na mě mává pěkná dcérečka,
na veselském rynečku, v malovaném domečku,
já to vím, koho ráda má, v okénečku čekává,
na veselském rynečku, v malovaném domečku,
já to vím, koho ráda má, v okénečku čekává.
Usmálo se hned zrána zlaté slunéčko, podajte mně do džbána bílé vínečko,
koníčky své osedlám, vínečka vám chlapci dám,
budem hrát, pro tu dcérečku, na veselském rynečku,
koníčky své osedlám, vínečka vám chlapci dám,
budem hrát, pro tu dcérečku, na veselském rynečku.

 
Písničky o lásce - seznam

Zpěvník "Moravské, české a slovenské lidové písničky" - texty

Písničky o víně - texty

Písničky o koních - texty

Písničky o vojně - texty

Piesničky na rozlúčku - texty

Koledy - texty - texty koled, CD "Vánoční koledy z Moravy", další známé koledy.

© Petr Hejl