|
Zpěvník Moravské, české a slovenské lidové písničky Písničky o vojně (lidové písně vojenské, verbuňky, písně zbojnické) Texty
|
|
Označení
"*" jsou označeny známé písničky.
|
|
Texty písniček
|
|
VERZE 1: * ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu, aby Pán Bůh, ochraňoval, tu moravskú krajinu, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. Oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinú, chystajú sa, zemanové, chystajú sa na vojnu, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. VERZE 2: * ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu, aby ona, ochránila, tú moravskú krajinu, zemané sa búřili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. Oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinú, chystajú sa, zemanové, chystajú sa na vojnu, zemané sa búřili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. A on pořád stál VIZ "Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce". * Až já budu rukovat, budeš ještě spát, napíšu Ti na vrata, křídou mám Tě rád, ať ví celá dědina, že Ty si má jediná, až se domů z vojny vrátím, budeš jen má, ať ví celá dědina, že Ty si má jediná, až se domů z vojny vrátím, budeš jen má. Dva roky už zavál čas, přešlo čekání, nápis z dveří vybledl, ale láska ni, už ví celá dědina, že Ty si má jediná, už se domů z vojny vracím, už budeš má, už ví celá dědina, že Ty si má jediná, už se domů z vojny vracím, už budeš má. * Až já na tu vojnu půjdu, až já na tu vojnu půjdu, komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů, komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů. Zanechám jí kamarádu, zanechám jí kamarádu, než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů, než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů. Když jsem domů z vojny přišel, když jsem domů z vojny přišel, svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel, svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel. Odved mě ji můj kamarád, odved mě ji můj kamarád, který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád, který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád. Nechtěla jsem, musela jsem, nechtěla jsem, musela jsem, k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout, k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout. Až jednou, červánky, potkáte mamičku, zkažte, že nepřijdu, po lesním chodníčku. Zkažte, že nemusí, košulenku žehlit, že její synáček, daleko musel jít. Zkažte, ať nepláče, že jenom chvilenka, a život uplyne, jak bystrá voděnka. Zkažte, ať zajde si, z večera do hory, že ju tam žežulka, ode mě pozdraví. *** Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide, černojoký bača, ovečky zatáča, černojoký bača, ovečky zatáča. Aj bačo, bačo náš, černú košulku máš, kdo Ti ju vypere, keď maměnky nemáš, kdo Ti ju vypere, keď maměnky nemáš. Já nemám maměnku, ale mám galanku, ona mně vypere, černú košulenku, ona mně vypere, černú košulenku. Všeci sa starajú, o moju chudobu, a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu, a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá, a já sa nežením, vojny sa nebojím, a já sa nežením, vojny sa nebojím. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * Boleslav, Boleslav, překrásné město, Boleslav, Boleslav, překrásné město, neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto, neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto. Jakpak nemám plakat, smutná naříkat, jakpak nemám plakat, smutná naříkat, když Tě vidím, do vojenských, šatů oblíkat, když Tě vidím, do vojenských, šatů oblíkat. Ty vojenské šaty, trápí srdce mé, ty vojenské šaty, trápí srdce mé, neplač, holka, nenaříkej, však se sejdeme, neplač, holka, nenaříkej, však se sejdeme. Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá, Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá, ked do Tebja teče voda krvavá. Jaká bysem, já bolavá nebyla, jaká bysem, já bolavá nebyla, ked sem všeckých frajer našich zklamala. Breclavský kaštel, maléri malujú, breclavský kaštel, maléri malujú, už mého milého, už mého milého, asentýrujú, už mého milého, už mého milého, asentýrujú. Asentýrujú, na vojnu berú, asentýrujú, na vojnu berú, ach, Bože prebože, ach, Bože prebože, kam ho zadajú, ach, Bože prebože, ach, Bože prebože, kam ho zadajú. Zadajú mi ho, až do Turecka, zadajú mi ho, až do Turecka, bude za ním plakat, bude za ním plakat, krajina všecka, bude za ním plakat, bude za ním plakat, krajina všecka. Krajina všecka, tatíček mamička, krajina všecka, tatíček mamička, a ze všeho najviac, a ze všeho najviac, jeho frajírečka, a ze všeho najviac, a ze všeho najviac, jeho frajírečka. *** Břeclavská kasárna malovaná, malujú ju chlapci se šablama, chlapci se šablama, děvčata slzama, břeclavská kasárna malovaná, chlapci se šablama, děvčata slzama, břeclavská kasárna malovaná. Břeclavská kasárna široký dvůr, po něm sa procházá šohajek můj, po něm sa procházá, převelice pláče, až sa ta kasárna celá třase, po něm sa procházá, převelice pláče, až sa tá kasárna celá třase. Počkajte, děvčata, tři měsíce, bude nás rukovat na tisíce, vy budete plakat, my budeme skákat, v břeclavskej hospodě pri muzice, vy budete plakat, my budeme skákat, v břeclavskej hospodě pri muzice. ** Bříza zelená, bříza bílá, jdou k ní cesty dvě, jednou chodívá moje milá, a ta druhá patří mě, na důkaz lásky nehynoucí, tam jsme se podepsali do dvou srdcí, ať nám oběma připomíná, že Tys jen má. V tom našem háječku, roste bříza zelená, jsou na ní v srdíčku, naší lásky písmena, když mě páni, na vojnu zavolají, ať z té břízy, flintu mi udělají, já pak budu rád, na Tebe vzpomínat, když mě páni, na vojnu zavolají, ať z té břízy, flintu mi udělají, já pak budu rád, na Tebe vzpomínat. * Bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat, bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, musím mašírovat, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, musím mašírovat. Bude jar, bude jar, ej, budú chlapci kosit, bude jar, bude jar, ej, budú chlapci kosit, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, mosím šablu nosit, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, mosím šablu nosit. MÍSTO "bude jar" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bude máj". MÍSTO "voják švarný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nebožátko". *** Bude večer, už zapadá slunéčko, bude večer, už zapadá slunéčko, za hory za lesy, potěšení kde že si, pre Tebja mňa zabolelo srdéčko, za hory za lesy, potěšení kde že si, pre Tebja mňa zabolelo srdéčko. Už je večer, a už vyšla hvezdička, už je večer a už vyšla hvezdička, na lúce u hája, zabili tam šohaja, zabili tam panští drábi Janíčka, na lúce u hája, zabili tam šohaja, zabili tam panští drábi Janíčka. Keď zabili, pochovali pod javor, keď zabili, pochovali pod javor, černý kríž stavjali, a na něj napsali, tady leží pochovaný zbojník z hor, černý kríž stavjali, a na něj napsali, tady leží pochovaný zbojník z hor. Co sa stalo kdysi, v tem strážnickém lesi, zabili tam, šohajíčka, vracovští raubčíci, zabili tam, šohajíčka, vracovští raubčíci. Zabil ho tam jeden, Glava ho menujem, ten Jurikl, ten to vznikl, ten to propověděl, ten Jurikl, ten to vznikl, ten to propověděl. VERZE 2: MÍSTO "Glava" SE ZPÍVÁ "Jagár", MÍSTO "Jurikl" SE ZPÍVÁ "Urnikl". VERZE 1: * Cos porobil Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle, že Ťa vezú svázaného v kozle, svázaného v kozle, svázaného v kozle? Ukradél sem na Myjavě koňa, na Myjavě koňa, na Myjavě koňa, a včíl ňa ti zprepadenci hoňá, zprepadenci hoňá, zprepadenci hoňá. Ukradél sem na Myjavě prsten, na Myjavě prsten, na Myjavě prsten, včíl ňa honí Myjavský purkmister, Myjavský purkmister, Myjavský purkmister. Ukradél sem na Myjavě ženu, na Myjavě ženu, na Myjavě ženu, a včíl ňa ti zprepadenci ženú, zprepadenci ženú, zprepadenci ženú. MÍSTO "zprepadenci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prepadenci" NEBO "propadenci". VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA: Urobil sem z tej panenky ženu, z tej panenky ženu, z tej panenky ženu, a včíl ňa ti zprepadenci ženú, zprepadenci ženú, zprepadenci ženú. *** Černé oči jděte spát, černé oči jděte spát, však musíte ráno vstát, však musíte ráno vstát. Ráno ráno raníčko, ráno ráno raníčko, dřív než vyjde sluníčko, dřív než vyjde sluníčko. Sluníčko už vychází, sluníčko už vychází, má milá se prochází, má milá se prochází. Prochází se po rynku, prochází se po rynku, nese chlapcům novinku, nese chlapcům novinku. Novinečku takovou, novinečku takovou, že na vojnu verbujou, že na vojnu verbujou. Když verbujou budou brát, když verbujou budou brát, škoda chlapců nastokrát, škoda chlapců nastokrát. Černohorský kostelíček, kolem něho černý les, černohorský kostelíček, kolem něho černý les, až já kolem půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes, až já kolem půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes. A on jede, jede, jede, na svém vraném koníčku, a on jede, jede, jede, na svém vraném koníčku, vesele si zpívá, a přitom připíná, na levý bok šavličku, vesele si zpívá, a přitom připíná, na levý bok šavličku. Česká muzika, vždycky pěkně hrála VIZ "My Češi jsme muzikanti, nás zná celý svět". * Čí sú hode, naše hode, pojďme stará do hospode, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Leze Francek podle meze, košula mu z gati leze, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Anča za ním poskakuje, kušulu mu zastrkuje, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Ančo za ním neposkakuj, košulu mu nezastrkuj, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Išla Anča do hospode, podívat se na te hode, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Když tu máju nakládali, čtyři voze polámali, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Opatovská hlavní stárka, nevšímá si svýho stárka, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Opatovský hlavní stárek, nehledí si svojich stárek, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. ** Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore, ja že s nima žáden, neore, neore, čí že by to byly, moje sú, však mě za mú milú donesú, však mě za mú milú donesú. Na kopečku stála, plakala, plakala, Jezu, Jezu, Marja, volala, volala, Jezu, Jezu, Marja, jemine, bude-li to chlapec nebo ne, bude-li to chlapec nebo ne. Bude-li to chlapec, bude švec, bude švec, bude robit čižmy, na tanec, na tanec, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já. Bude li to chlapec, bude pán, bude pán, bude on na vojně, kapitán, kapitán, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já. VIZ TÉŽ "Čie že sú to koně, čie že sú to koně, ve dvore", JINÁ MELODIE. Čos to milá, čos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má VIZ "Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má". * Daleko, široko, u tých Nových Zámkú, stavajú tam věžu, ze samých šohajkú. Mojeho milého, na sam vršek dali, zlatú makovienku, z něho udělali. Z rána makověnka, na sam vršku stojí, moja frajárenka, vydávat sa strojí. * Dalmácia, Dalmácia, to je Bože kraj, nic jiné tam neuvidíš, len zelený háj, hory, doly, skale vysoké, prochádzajú sa tam chlapci Dormusové, hory, doly, skale vysoké, prochádzajú sa tam chlapci Dormusové. Dobre bylo, papučárom, v Prešpurku ležat, zakád oni nemuseli, vojny zkusovat, jak vyjeli na širé more, s Pánem Bohem ostávajte rodičové, jak vyjeli na širé more, s Pánem Bohem ostávajte rodičové. Došel befél, od cisára, Franca Jozefa, Dormusové, švarní chlapci, dobre držte sa, idě Turek s velikú silú, tuším chlapci Dormusové všeci zahynú, idě Turek s velikú silú, tuším chlapci Dormusové všeci zahynú. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Darmo na mňa, milá, darmo na mňa myslíš, darmo na mňa, milá, darmo na mňa myslíš, na vojnu Ťa dajú, mňa druhým vydajú, však uvidíš, na vojnu Ťa dajú, mňa druhým vydajú, však uvidíš. Až já budu, milá, na koníčka sedat, až já budu, milá, na koníčka sedat, šavlénka zazvoní, srdce Ťa zabolí, budeš plakat, šavlénka zazvoní, srdce Ťa zabolí, budeš plakat. * Dobrý večer, frajárečko, dobrý večer frajárečko, zranilas mně mé srdéčko, zranilas mně mé srdéčko. Slubovalas lásku věrnú, slubovalas lásku věrnú, a včíl budeš vdanú ženú, a včíl budeš vdanú ženú. Nehněvaj sa, Ty milý můj, nehněvaj, sa Ty milý můj, vrať sa zpátky za zbojníčka, sám Pán Bůh Ťa tam opatruj. *** Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec, do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec, měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho, měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela, měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho, měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela. Myslivec čekal na srnce a tiše šuměl les, myslivec čekal na srnce a tiše šuměl les, do trávy rosa padala, a dívenka mu šeptala, miláčku, spolu pak hájem chodili, do rána bílého, do trávy rosa padala, a dívenka mu šeptala, miláčku, spolu pak hájem chodili, do rána bílého. * Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje, ej, horenko, nehoruj, ej, děvenko, nebanuj. Ej, bežala ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek, za ňú, ej, vyskočil si, na ňu. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Fárom, fárom, pod močárom, dalo dívča, fašančárom". * Ej, šandári, šandári, vy ste dívča zklamali, sklamali ste dívča, hoja, hoja, hoj, za štyry tolary, Bože moj. A keď ste ho sklamali, domů ste ho poslali, běž děvečko domů, hoja, hoja, hoj, neríjak nikomu, Bože moj. Dívča domů běžalo, materi povedalo, mamko mám tolary, hoja, hoja, hod, dali mně šandári, Bože moj. A keď dali tak dali, šak zadarmo nedali, dala sem věneček, hoja, hoja hoj, zlatý prsténeček, Bože moj. ** Ej, vy páni vy, vy nevíte co nového, já vám to povím, ej, vy páni vy, vy nevíte co nového, já vám to povím, ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú, ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú. Galánečko má, jsi-li ke mně neuprimná, já sa také dám, galánečko má, jsi-li ke mně neuprimná, já sa také dám, dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty, a koňa taky, dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty, a koňa taky. Až já budu stát, v širém poli na patroli, príď sa podívat, až já budu stát, v širém poli na patroli, príď sa podívat, príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma, príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma. MÍSTO "jedním prstem zakývat, alebo dvoma" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bílým šátkem zamávat, a budeš moja" NEBO "bílým šátkem zakývat, a mně sbohem dát". * Ešče byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. Slúžili by naši chlapci na vojně, keby s nima zacházali obstojně, a že majú kapitána od Prahy, a ten neví, co sú chlapci z Moravy, a že majú kapitána od Prahy, a ten neví, co sú chlapci z Moravy. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 1: *** Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím, potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára. Eště si já, eště si já, pohár vínka, vypijem, potom sa já, potom sa já, o svú milú, pobijem, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a my pijme, pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a my pijme, pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára. VERZE 2: *** Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím, potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára. Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím, potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára. Fárom, fárom, pod močárom, dalo dívča, fašančárom, fašančáre, to sú chlapci, ošidili, dívča v tanci. ** Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves, jede skrz vesnici, má bílou čepici, generál Loudon jede skrz ves, jede skrz vesnici, má bílou čepici, generál Loudon jede skrz ves. Stůj, kdo tam? Patrola. Jaká? Vojenská. Kdo jí vede? Ženská. Jaká? Strakatá (apod.) Strakatou, strakatou, tu já mám nejradši, strakatou, strakatou, tu já mám rád. Já jí pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je strakatá, trápí srdce mé, já jí pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je strakatá, trápí srdce mé. Dále se zpívá od začátku "Genrál Laudon..." a obměňují se vlastnosti patroly. Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce, na lúčke, lúčke zeľenej, pri studzinke kamennej, na lúčke, lúčke zeľenej, pri studzinke kamennej. Jak pásla, pásla volečky, pomedzi tote hurečky, prekrásně zpívat začala, na Janíčka volala, prekrásně zpívat začala, na Janíčka volala. Ej, Janči, Janči, z tej strany, co Ty si nijakej hany, tak ráda by še vidzela, jak mě vedeš s kostela, tak ráda by še vidzela, jak mě vedeš s kostela. Čijo to koně na dvore, co majú zlaté kantáre, ej Janči, Janči, Tvoje sú, na vojnu Ťa ponesú, ej Janči, Janči, Tvoje sú, na vojnu Ťa ponesú. MÍSTO "Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hej, ľeto, ľeto, horúce". Hora hora, dvě doliny, ej, hora hora, dvě doliny, dú děvčata na maliny. Na maliny slunko svítí, ej, na maliny slunko svítí, na děvčata chasa letí. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Na vrch Lopeníčka klášter stavjajú". Hory, hory, hory, jasanové hory, za tema horama, jasnej oheň hoří, a pri tem ohníčku, je dvanáct zbojníčků, ten dvanáctý malý, co ho porúbali, jeho kamarádi. Kamarádi moji, to mně udělejte, na těch krížných cestách, hrob mně ukopejte, kdo půjde, pojede, každej si zpomene, tu leží Janíček, dvanáctej zbojníček, co nám ukazovál, přes hory chodníček. Husári jedú, koně si vedú, husári jedú, koně si vedú, tam pri Šaštíně, na tem kopečku, koně sedlajú, tam pri Šaštíně, na tem kopečku, koně sedlajú. Kdo tým koňom pán, švarný šohaj sám, kdo tým koňom pán, švarný šohaj sám, on chcel oklamat, švarnú děvečku, oklamal sa sám, on chcel oklamat, švarnú děvečku, oklamal sa sám. ** Chodíme, chodíme, hore po dědině, nejednej maměnce, dceru obudíme, nejednej maměnce, dceru obudíme. Obudí, obudí, kohútek jarabí, kohútek jarabí, až poletí z hrady, kohútek jarabí, až poletí z hrady. Kohút z hrady letí, vesele si zpívá, vstávaj milá hore, už sa rozednívá, vstávaj milá hore, už sa rozednívá, Vstávaj milá, spíš-li, namlúvat Ťa přišli, Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané, Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané. Chlapci Vlčnovjané, majú koně vrané, košulenky tenké, ňadra vyšívané, košulenky tenké, ňadra vyšívané. Košulenka tenká, šila ju švadlenka, šila ju hedvábem, pod zeleným hájem, šila ju hedvábem, pod zeleným hájem. Když ju vyšívala, vesele sa smála, když mně ju dávala, žalostně plakala, když mně ju dávala, žalostně plakala. Neplač, milá, neplač, kúpime Ti klapač, když budeš plakati, bude Ti klapati, když budeš plakati, bude Ti klapati. MÍSTO "až poletí z hrady" SE NĚKDY ZPÍVÁ "až poletí z dráhy". * Chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, a já pijem, verbujem, dokáď nenarukujem, až já budu rukovati, bude za mnú naříkati frajírka, a já pijem, verbujem, dokáď nenarukujem, až já budu rukovati, bude za mnú naříkati frajírka. Chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, nenaříkaj, má milá, frajírenko upřímná, ja Ti budem listy písat, a Ty budeš na mňa čekat dva roky, nenaříkaj, má milá, frajírenko upřímná, ja Ti budem listy písat, a Ty budeš na mňa čekat dva roky. Ide furman dolinou, ide furman dolinou, a zbojníci bučinou a zbojníci bučinou. Postoj, furman, nešíbaj, postoj, furman, nešíbaj, predné kone vypriahaj, predné kone vypriahaj. Načo by ich vypriahal, načo by ich vypriahal, ja som s Tebou nezbíjal, ja som s Tebou nezbíjal. Keď si, zbojník, taký pán, keď si, zbojník, taký pán, vypriahaj si kone sám, vypriahaj si kone sám. Keby to bolo v poli, keby to bolo v poli, nebol by Ti po vôli, nebol by Ti po vôli. Ale že je to v horách, ale že je to v horách, v tých zbojníckych komorách, v tých zbojníckych komorách. Vy byste ma zabili, vy byste ma zabili, do bučiny hodili, do bučiny hodili. VIZ TÉŽ "Jede Jano dolinú, jede Jano dolinú". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: ** Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal, podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí, podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí. A já bych Ti dala trochu vody, ale sa já bojím Tvojich koní, neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho, neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho. MÍSTO "na vojnu bral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do vojny bral". VIZ TÉŽ "Keď ma v tom Kubíně odobrali, tak mi tí pánové povedali". VIZ TÉŽ "Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať". SMĚS: ** Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal, podaj Ty mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí, podaj Ty mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí. A já bych Ti dala trochu vody, ale sa já bojím Tvojich koní, neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho, neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho. Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá čas je rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného, nězabyvaj, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného, nězabyvaj. ** Jak ten ptáček pěkně zpívá, hore nad oblaky, odvedli mňa za vojáčka, aj to na dva roky. Dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza, dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza. Dva roky jsem si odslúžil, aj to bylo málo, a ta moja frajírenka, čekala mňa darmo, jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče, jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče. MÍSTO "aj to bylo málo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj to bolo jarmo". Jakú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval VIZ "Takú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval" * Já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu, kdyby na mě hajný přišel, on by mě vzal sekeru. Sekera je za dva zlatý, a topůrko za tolar, kdyby na mě hajný přišel, on by mě to všecko vzal, sekera je za dva zlatý, a topůrko za tolar, kdyby na mě hajný přišel, on by mě to všecko vzal. * Já husárek malý, boty roztrhaný, já na vojnu nepojedu, až budu mít nový, já na vojnu nepojedu, až budu mít nový. Tatíček to slyšel, ven z komůrky vyšel, boty mu dal udělati, na vojnu jet musel, boty mu dal udělati, na vojnu jet musel. ** Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu, hodím si jí přes rameno, a pospíchám k lesu, hodím si jí přes rameno, a pospíchám k lesu. Přišel jsem tam časně z rána, byla ještě rosa, sedl jsem si pod stromeček, a poslouchal kosa, sedl jsem si pod stromeček, a poslouchal kosa. Kose, kose, černý ptáku, co ty tady děláš, všechny panenky z trávy jdou, ty se na ně díváš, všechny panenky z trávy jdou, ty se na ně díváš. Já jsem si ten kvíteček, za čepici dal VIZ "Když jsem mašíroval ku hranici". Já su synek z chalúpečky, chudej mamky syn, proto nemám frajárečky, vojákem sem byl, proto nemám frajárečky, vojákem sem byl. Miloval sem švarné dívča, dívča zemanské, a včíl musím, šohaj nosit, šaty vojanské, a včíl musím, šohaj nosit, šaty vojanské. Protože můj starý otec, nebyl sedlákem, nenašel sem frajárečky, stal sa vojákem, nenašel sem frajárečky, stal sa vojákem. Jede Jano dolinú, jede Jano dolinú, a zbojníček dubinú, a zbojníček dubinú. Stoj formánku, nešvihaj, stoj formánku, nešvihaj, vrané koně vyprihaj, vrané koně vyprihaj. Keď si zbojník taký pán, keď si zbojník taký pán, vypríhaj si koně sám, vypríhaj si koně sám. VIZ TÉŽ "Ide furman dolinou, ide furman dolinou". * Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla, na něm podkověnky, ej, ze samého stříbra, na něm podkověnky, ej, ze samého stříbra. To je, Bože, to je, potěšení moje, když mě můj koníček, ej, přeskakuje oje, když mě můj koníček, ej, přeskakuje oje. Oje přeskakuje, na obě dvě strany, to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný, to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný. Jedna sestra brata mala, jedna sestra brata mala, na vojnu ho vystrájala, na vojnu ho vystrájala, jedna sestra brata mala, na vojnu ho vystrájala, na vojnu ho vystrájala. Keď on sadal na koníčka, keď on sadal na koníčka, vypadla mu podkovička, vypadla mu podkovička, keď on sadal na koníčka, vypadla mu podkovička, vypadla mu podkovička. Sestra mu ju podávala, sestra mu ju podávala, prežalostne zaplakala, prežalostne zaplakala, sestra mu ju podávala, prežalostne zaplakala, prežalostne zaplakala. Neplač sestra, nenariekaj, neplač sestra, nenariekaj, dva rôčky tu na mňa počkaj, dva rôčky tu na mňa počkaj, neplač sestra, nenariekaj, dva rôčky tu na mňa počkaj, dva rôčky tu na mňa počkaj. Dva rôčky už pominuli, dva rôčky už pominuli, môjho brata doma není, môjho brata doma není, dva rôčky už pominuli, môjho brata doma není, môjho brata doma není. A vy páni generáli, a vy páni generáli, kde ste môjho brata dali, kde ste môjho brata dali, a vy páni generáli, kde ste môjho brata dali, kde ste môjho brata dali. Tam on leží v šírom poli, tam on leží v šírom poli, hlavičku má na dve poly, hlavičku má na dve poly, tam on leží v šírom poli, hlavičku má na dve poly, hlavičku má na dve poly, Tam on leží pri Dunaji, tam on leží pri Dunaji, zahrabaný v čiernej zemi, zahrabaný v čiernej zemi, tam on leží pri Dunaji, zahrabaný v čiernej zemi, zahrabaný v čiernej zemi. * Ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám, ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám, jestli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ňu zavolám, jstli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ňu zavolám. Ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším, s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším. Já se budu těšívat, těšívat, se svú starú maměnkú, já se budu těšívat, těšívat, se svú starú maměnkú, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovú šablenkú, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovú šablenkú. Já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem, já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem. Kanonýr Jabůrek VIZ "Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce". *** Každý den jsem u vás zazvonil, a do školy Tě doprovodil, já to vím, že jsi byl, už tenkrát kavalír, tam ve škole v jedné lavici, pročítali jsme učebnici, a když úkol jsme opsali, po škole jsme oba zůstali. Pod jednou střechou jsme mládí prožili, ráno co ráno do školy chodili, když nám bylo dvacet let, Tvou lásku jsem si přál, já jsem se vdávala, ale Tys na vojnu rukoval, když nám bylo dvacet let, Tvou lásku jsem si přál, já jsem se vdávala, ale Tys na vojnu rukoval. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala". * Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína, kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína. Oni si ju preveselo zpívajú, když sa večer za děvčaty trajdajú, trajdajú, trajdajú velice, když idú přes pole k muzice, oni si ju preveselo zpívajú, když sa večer za děvčaty trajdajú, trajdajú, trajdajú velice, když idú přes pole k muzice. Z Mistřína chlapci sa scházajú, nikomu pobiť sa nedajú, z Mistřína chlapci sa scházajú, nikomu pobiť sa nedajú. Jak ho chytnú, už ho bijú vesele, po paprčách, po paštěce, po čele, potom sa šikovno ztrácajú, přes pole k Mistřínu vracajú, jak ho chytnú, už ho bijú vesele, po paprčách, po paštěce, po čele, potom sa šikovno ztrácajú, přes pole k Mistřínu vracajú. VERZE 1: Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa nosí, že som zabil jelena, v ořechovskej seči, že som zabil jelena, v ořechovskej seči. Nezabil som jeleňa, zabil sem já laňku, co chodila vodu pít, k veleckému zámku, co chodila vodu pít, k veleckému zámku. VIZ TÉŽ "Co to dívča hovoří, hovoří, na synečka svědčí". VERZE 2: Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa svědčí, kdo to na mňa svědčí, že sem zabil jeleňa, že sem zabil jeleňa, nad Korytnú v seči, nad Korytnú v seči. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jano z hory jede, Jano z hory jede". * Když jsem byl malučký, malušenký, pásal jsem koníčky u voděnky, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa. Když jsem byl malučký pacholíček, stoupil mi koníček na malíček, jouvej, jouvej, to to bolí, snad sa mně malíček nezahojí, jouvej, jouvej, to to bolí, snad sa mně malíček nezahojí. Když jsem byl malučký, malušenký, žádný sa nezeptal ani, čí jsi, jak jsem vyrost, našli jste mňa, na vojnu k husarom vzali ste mňa, jak jsem vyrost, našli jste mňa, na vojnu k husarom vzali ste mňa. VIZ TÉŽ "Dyž sem byl malučký pacholíček, stúpil ně koníček na malíček". * Když jsem mašíroval ku hranici, měl jsem bílý kvítek za čepicí, za čepicí měl jsem kvítek bílý, který dívčí oči orosily, orosily ho ty oči černé, na důkaz té naší lásky věrné, kterou jsme si spolu přísahali, dřív než jsme si sbohem dali. Já jsem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal, já jsem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal. * Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá, proč Ty mě, moje milá, opouštíš nerada, Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká, Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká. Kos svojí píseň zpívá, k potůčku prchá laň, čí se to ruka chvěje, když svírá chladnou dlaň, zkamení, však ve mžiku, co bolesti je, v tom výkřiku, zkamení, však ve mžiku, co bolesti je, v tom výkřiku. Laň prchá lesem v dáli, na místo oběti, ležíš tu, moje milá, není Ti pomoci, pouhou laň, jsi bránila, cos to, má milá, učinila, pouhou laň, jsi bránila, cos to, má milá, učinila. Puška mě v ruce pálí, v oku mám slzičku, už nikdy nezulíbám, Tvou bledou tvářičku, zabil jsem, co měl jsem rád, teď na mě čeká, už jenom kat, zabil jsem, co měl jsem rád, teď na mě čeká, už jenom kat. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Pytlácká". Když sem já šel pres hory, pres zelené javory, čul sem skale lámat, čul sem skale lámat. Milá na mňa volala, ručenku mě podala, že sa bude vdávat, že sa bude vdávat. Nevdávaj sa má milá, ostaň radši slobodná, já sa ženit nesmím, já na vojnu mosím, já sa ženit nesmím, já na vojnu mosím. * Keby som bol vtáčkom, letěl by som za les, pozrieť sa čo robí, pozrieť sa čo robí, mamička moja dnes, pozrieť sa čo robí, pozrieť sa čo robí, mamička moja dnes. Košelku mi perie, na mňa si spomíná, vráť mi, Bože, vráť mi, vráť mi, Bože, vráť mi, toho môjho syna, vráť mi, Bože, vráť mi, vráť mi, Bože, vráť mi, toho môjho syna. Kec mi prišla karta narukovac, dal som si muziku prišikovac VIZ "Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať", VERZE 3. * Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli, nemohli mně moju notu zahrát, museli mě za Moravu zahnat, nemohli mně moju notu zahrát, museli mě za Moravu zahnat. Za Moravú zvesela mně hráli, moje nožky lehko tancovaly, moje nožky lehko netancujte, zajtra ráno pomašírujete, moje nožky lehko netancujte, zajtra ráno pomašírujete. VIZ TÉŽ "Vo Zvoleně, keď ma odobrali, ..., dvanásti mi muzikanti hráli". Keď ma v tom Kubíně odobrali, tak mi tí pánové povedali, VIZ "Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať", VERZE 2. VERZE 1: ** Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá čas je rozejděnie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabyvaj, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabyvaj. VIZ TÉŽ "Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal". VERZE 2: Keď ma v tom Kubíně odobrali, tak mi tí pánové povedali, počkaj Ty regrúte, budeš Ty banovať, keď Ti príde karta, narukovať, počkaj Ty regrúte, budeš Ty banovať, keď Ti príde karta, narukovať. Keď mi prišla karta narukovať, dal som si muziku došikovať, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám. Keď mi začala tá muzika hrať, začali mi slzy z očí padať, slzy moje slzy, na zem nepadajte, čo ste milovali, zanechajte, slzy moje slzy, na zem nepadajte, čo ste milovali, zanechajte. Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišiel pod okienko, smutně volal, podajže mi, milá, podaj trochu vody, lebo vo mně moje, srdco zhorí, podajže mi, milá, podaj trochu vody, lebo vo mně moje, srdco zhorí. VERZE 3: Kec mi prišla karta narukovac, dal som si muziku prišikovac, páni muzikanci, zahrajce mi čardaš, peršoho októbra, rukovac mám, páni muzikanci, zahrajce mi čardaš, peršoho októbra, rukovac mám. Muzikanci prišli, začali hrac, začali mi z očú, slyzy padac, neplače za mnu, ocec ani mamka, lem za mnu plaču, tri dzivčatka, neplače za mnu, ocec ani mamka, lem za mnu plaču, tri dzivčatka. Jedna budze plakac, mal som ju rad, druhá budze plakac, bul som jej brat, a tá treca budze, bo i plakac muši, bo ona odo mne, chlapca noši, a tá treca budze, bo i plakac muši, bo ona odo mne, chlapca noši. Keď na vojnu verbovali, moje potěšení vzali, bubnovali trúbili, až Janoška zlúdili, bubnovali trúbili, až Janoška zlúdili. Za stúl si ho posadili, holbu vína mu naléli, na, Janošku, napij sa, se svú milú rozlúč sa, na, Janošku, napij sa, se svú milú rozlúč sa. Jaké naše rozlúčení, keď sme spolem naučeni, keď sme spolem sedali a vínečko píjali, keď sme spolem sedali a vínečko píjali. Keď sem išel, išel, keď sem išel, išel, z Očkova, z Očkova, z Očkova, z Očkova, opadla ně mému, koníčku vranému, podkova, podkova, podkověnka nová, opadla ně mému, koníčku vranému, podkova, podkova, podkověnka nová. Išli za mnú išli, išli za mnú išli, vojáci korláci, vojáci korláci, ja už sa ně z mého, koníčka vraného, podkověnka vrací, podkověnka vrací, ja už sa ně z mého, koníčka vraného, podkověnka vrací, podkověnka vrací. ? Keď si trubač na tej vojně zatrúbí, keď to vojsko do kasáreň isť musí, oj keď si on, pôl hodinu preťahně, a preťahně, carara, hněď ho dozorčí k raportu určuje, oj keď si on, pôl hodinu preťahně, a preťahně, carara, hněď ho dozorčí k raportu určuje. Jano vstává, k raportu sa hotuje, pan kapitán sa zpytuje, čo mu je, pán kapitán poviem pravdu, pobil som sa v hajíčku, v hajíčku, němohol som zaněhať frajeróčku, pán kapitán poviem pravdu, pobil som sa v hajíčku, v hajíčku, němohol som zaněhať frajeróčku. Počkaj lumpe, buděm Ťa za to trestať, keď si musel pre svú milú tresť dostať, dostaněš Ty seděm ostrých, už to musíš vyděržať, vyděržať, a tu svojú najmilejšú zaněhať, dostaněš Ty seděm ostrých, už to musíš vyděržať, vyděržať, a tu svojú najmilejšú zaněhať. Pán kapitán, ďakujem za novinu, čo som dostal, dostal som pre svú vinu, Pán Boh, Pán Boh, prídě ten čas, hodina, a hodina, hodina, keď sa buděm uberať do civila, Pán Boh, Pán Boh, prídě ten čas, hodina, a hodina, hodina, keď sa buděm uberať do civila. MÍSTO "ďakujem za novinu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ďakujem za rovinu". Keď sme precházali z Uher do Moravy, halienky nám vzali, halienky nám vzali, aj nás dorúbali. Nesekaj, nerúbaj, kamaráda mého, není moj kamarát, není moj kamarát, javorové drevo. Koně moje vrané, pěkně kšírované, kto vás sedlať bude, až budu na vojně, kto vás sedlať bude, až budu na vojně. Šabličku mi dali, ani sa něptali, jak mňa má matička, tažko vychovali, jak mňa má matička, tažko vychovali. Frajerečka moja, ja Ťa pekně prosím, až sa z vojny vrátim, Těba si vziať musím, až sa z vojny vrátim, Těba si vziať musím. * ? Koupím já si, koně vraný, až na tu vojnu půjdu, koupím já si, koně vraný, až na tu vojnu půjdu, a na Tebe, moje milá, na Tebe zapomenu, a na Tebe, moje milá, na Tebe zapomenu. na koníčka, si vyskočím, šavlička zablejskne se, na koníčka, si vyskočím, šavlička zablejskne se, mojí ze všech, znejmilejší, žalostí puká srdce, mojí ze všech, znejmilejší, žalostí puká srdce. Tajná láska, ta mě trápí, ach, ta mě vyspat nedá, tajná láska, ta mě trápí, ach, ta mě vyspat nedá, protože já, říci nesmím, že Ty jsi moje milá, protože já, říci nesmím, že Ty jsi moje milá. * Ku Praze je, cesta dlouhá, stromkama je sázená, sázela jí moje nejmilejší, když tam za mnou chodila, sázela jí moje nemilejší, když tam za mnou chodila. Sázela jí, rozmarínou, pěkným bílým jetelem, to na důkaz naší věrné lásky, že my svoji nebudem, to na důkaz naší věrné lásky, že my svoji nebudem. Tu kytičku, cos mi dala, tu ja sobě ponechám, až já půjdu k svému regimentu, za čepici si jí dám, až já půjdu k svému regimentu, za čepici si jí dám. Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu, až ja půjdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju, až ja půjdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju. * Letochova hospůdečka malovaná, a v ní bývá moja milá starodávná, šenkuje, nalévá, vínečko rozlévá, a na Tebe, můj šohajku, smutně sa dívá, šenkuje, nalévá, vínečko rozlévá, a na Tebe, můj šohajku, smutně sa dívá. Před naším je zahrádečka zeleňá sa, a v ní roste rozmarýnek netrhá sa, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút. Dyby sa to naši páni dozvěděli, že je vršek rozmarýnu utržený, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali. ? Loučil se mladý voják, loučil se s dívenkou svou, buď tady s Bohem, dívenko drahá, jdu bránit vlast milenou, buď tady s Bohem, dívenko drahá, jdu bránit vlast milenou. Tři dny jsem na stráži stál, rudý žár kolem mne plál, a tu můj mladý koníček vraný, přežalostně zařechtal, a tu můj mladý koníček vraný, přežalostně zařechtal. Neřechtej můj koníčku, musím věrně tu stát, když my dva spolu se nesejdem, má pro nás kdo zaplakat, když my dva spolu se nesejdem, má pro nás kdo zaplakat. Zapláče dívenka má, zapláče pro milého, zapláče máma, zapláče táta, pro syna ztraceného, zapláče máma, zapláče táta, pro syna ztraceného. Měla sem já hulána, měla sem ho ráda, dala sem ho do sena, zjedla ně ho kráva. Moravo, Moravo, co si tak bolavá, keď po Tobě teče, vodička krvavá, keď po Tobě teče, vodička krvavá. Není ta vodička, než je ta krvička, co jú nasekala, francúská šablička, co jú nasekala, francúská šablička. Pri městě Děvíně, tam je moc vodičky, tam v ní umývajú, Francúzi šabličky, tam v ní umývajú, Francúzi šabličky. *** Moravo, Moravo, Moravěnko milá, kdo z Tebe pochází, chasa ušlechtilá, chasa ušlechtilá, žádostivá boje, a jaké potomstvo rodí půda Tvoje, chasa ušlechtilá, žádostivá boje, a jaké potomstvo rodí půda Tvoje. Moravo, Moravo, Moravěnko drahá! Proč se přidržuješ úhlavního vraha? Úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří, že jsme my, Čechové, Tvoji rodní bratři, úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří, že jsme my, Čechové, Tvoji rodní bratři. Moravo, Moravo! Vždycky´s při nás byla, Ty jsi s námi první kalich Páně pila. Kalich Páně pila, slávu vojny nesla, proč bys teď krkavci, v dravé spáry klesla, kalich Páně pila, slávu vojny nesla, proč bys teď krkavci, v dravé spáry klesla. Moravo, Moravo, tvá orlice pestrá, byla našeho lva, vždy upřímná sestra. Vždy upřímná sestra, budiž i nadále, máme hrdinného a dobrého krále, vždy upřímná sestra, budiž i nadále, máme hrdinného a dobrého krále. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. TATO PÍSNIČKA JE MORAVSKÁ HYMNA, SLOŽIL JI VÁCLAV HANKA. BYLA POPRVÉ PUBLIKOVÁNA V ČASOPISE ČECHOSLAV V ROCE 1831. Můj koníčku ryzovraný, proč si smutný, neveselý, či ťa trápí zbroja moja, lebo šabla ocelová, či ťa trápí zbroja moja, lebo šabla ocelová. Mňa netrápí zbroja Tvoja ani šabla ocelová, a mňa trápja Tvé ostrožky, co bodajú moje bočky, a mňa trápja Tvé ostrožky, co bodajú moje bočky. Bubny bijú, trúby vřešťá, daj nám, Bože, daj nám ščesťá, ocel skáče po oceli, rúbajú sa chlapci smelí, ocel skáče po oceli, rúbajú sa chlapci smelí. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. *** ? My Češi jsme muzikanti, nás zná celý svět, kdo nám chce brát co nám patří, zahrajem mu hned, my svá práva ani jazyk, vzít si nedáme, kdo se na nás opováží, tomu zahráme. Česká muzika, vždycky pěkně hrála, žádných sumařů, nikdy se nebála, forte spusťme hned, dosti všech těch běd, jací jsme my muzikanti, at zví celý svět. Na hore skalička, na ní je jedlička, chytajú, lapajú, švarného Janíčka, ej, švarného Janíčka. Keď ho polapili, na svú milú volal, galánečko moja, pochovat ma nedaj, ej, pochovat ma nedaj. ** Na kopečku stála, plakala, plakala, Jezu, Jezu, Marja, volala, volala, Jezu, Jezu, Marja, jemine, bude-li to chlapec nebo ne, bude-li to chlapec nebo ne. Bude-li to chlapec, bude švec, bude švec, bude robit čižmy, na tanec, na tanec, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já. Bude li to chlapec, bude pán, bude pán, bude on na vojně, kapitán, kapitán, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já. NĚKDY SE NA ZAČÁTKU NEBO NA KONCI ZPÍVÁ SLOKA: Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore, ja že s nima žáden, neore, neore, čí že by to byly, moje sú, však mě za mú milú donesú, však mě za mú milú donesú. VIZ TÉŽ "Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore". *** Na Kráľovej holi, stojí strom zelený, na Kráľovej holi, stojí strom zelený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, do Slovenskej zemi, vrch má naklonený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, do Slovenskej zemi. Odkážte, odpíšte, tej mojej materi, odkážte, odpíšte, tej mojej materi, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, na Kráľovej holi, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, na Kráľovej holi. Odkážte, odpíšte, mojim kamarátom, odkážte, odpíšte, mojim kamarátom, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, na fraj za dievčaťom, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, na fraj za dievčaťom. ** Na Kysuci pána není, čo by ma dal do vezení, ani pán, ani kňaz, ani pán, ani kňaz, čo by ma dal na reťaz, ani pán, ani kňaz, ani pán, ani kňaz, čo by ma dal na reťaz. ** Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný, v dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou, hned tam utíká, v dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou, hned tam utíká. Já jsem tu muziku slyšel hrát, neodolal jsem a šel jsem tancovat, v kole se točila švarná dívčina, měla modré oči, jméno Jiřina, v kole se točila švarná dívčina, měla modré oči, jméno Jiřina. Já jsem si tu dívku namluvil, z hospody domů jsem jí vyprovodil, měsíček nám svítil jasně na cestu, a já jsem si myslel, že mám nevěstu, měsíček nám svítil jasně na cestu, a já jsem si myslel, že mám nevěstu. Měsíček nám svítil zvysoka, když jsme spolu stávali u potoka, tisíckrát jsem zlíbal její něžnou líc, netušil jsem že se nesejdeme víc, tisíckrát jsem zlíbal její něžnou líc, netušil jsem že se nesejdeme víc. Za krátký čas jsem narukoval, se svojí milou jsem si dopisoval, její odpovědi náhle ustaly, když jí na hřbitově, k spánku ustlali, její odpovědi náhle ustaly, když jí na hřbitově, k spánku ustlali. Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný, hlavou se mi táhnou divné vidiny, na hrobě mé milé, kvetou jiřiny, hlavou se mi táhnou divné vidiny, na hrobě mé milé, kvetou jiřiny. ** Na starej Mohelně, na státní hranici, na starej Mohelně, na státní hranici, je parta záložáků, je parta záložáků, je parta záložáků, své vlasti sloužící, je parta záložáků, je parta záložáků, je parta záložáků, své vlasti sloužící. Když jsem tam sloužíval, samopal nosíval, když jsem tam sloužíval, samopal nosíval, za jasných za večerů, za jasných za večerů, za jasných za večerů, na milou vzpomínal, za jasných za večerů, za jasných za večerů, za jasných za večerů, na milou vzpomínal. Na milou vzpomenu, cenťáček utrhnu, na milou vzpomenu, cenťáček utrhnu, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, cenťáček zahodím, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, cenťáček zahodím. Vy všichni kamarádi, kteří tu zůstanete, vy všichni kamarádi, kteří tu zůstanete, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, my jdem do civilu, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, my jdem do civilu. MÍSTO "my jdem do civilu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "my jdem do pr...e". *** Na tú svatú Katerinu, katerinskú nedělu, verbovali šohajíčka na vojnu, verbovali šohajíčka na vojnu. Sama královna, sama královna, ceduličku psala, hej, ceduličku psala, aby šohajka, aby šohajka, na vojnu dostala, hej, na vojnu dostala. Čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, hej, bogaj bogaj bogaj bogaj, čáry něbogaj. Prečo stě ma zverbovali, zverbovali v nedělu, prečo stě to něnechali na stredu, prečo stě to něnechali na stredu. Sama královna, sama královna, ceduličku psala, hej, ceduličku psala, aby šohajka, aby šohajka, z vojny ven dostala, hej, z vojny ven dostala. Čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, hej, bogaj bogaj bogaj bogaj, čáry něbogaj. Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú, klášter stavjajú, klášter stavjajú, mramorové okna, doňho dávajú, doňho dávajú, doňho dávajú. Mramorové okna, dubové rámy, dubové rámy, dubové rámy, povídalo dívča, že pújde s námi, že pújde s námi, že pújde s námi. Nedaleko Moravy chodníček krvavý, moja milá pravila, že je to z mé hlavy. A to néni z méj hlavy, lež z hlavy koníčka, ja, co ju porúbala, francúzská šablička. Tá francúzská šablička, tá je na dvě strany, ja, ona ňa vyseká, z Uher do Moravy. Ja, ona na mňa čeká, až já dojdu z vojny, ja, až já dojdu z vojny, z téj uherskej zemi. VIZ TÉŽ "Okolo Trnavy chodníček krvavý" (JINÁ MELODIE). VERZE 1 (MORAVSKÁ): *** Nedaleko od Trenčína, bývá mladá Kateřina, nedaleko od Trenčína, bývá mladá Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina. My sme chlapci od dědiny, milujeme Kateřiny, my sme chlapci od dědiny, milujeme Kateřiny, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina. Takú frajárku sem dostal, jako by ju sám čert poslal, takú frajárku sem dostal, jako by ju sám čert poslal, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina. MÍSTO "má méno Kateřina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sa volá Kateřina". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2 (SLOVENSKÁ): *** Neďaleko od Trenčína, bývá mladá Katarína, neďaleko od Trenčína, bývá mladá Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína. My sme chlapci od dědiny, milujeme Kataríny, my sme chlapci od dědiny, milujeme Kataríny, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína. Takú frajárku som dostal, ako by ju sám čert poslal, takú frajárku som dostal, ako by ju sám čert poslal, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína. MÍSTO "má méno Katarína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sa volá Katarína". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: * Nechoď, Janku, přes Polanku, nechoď Janku přes Polanku, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú pro galánku, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú pro galánku. Nezabijú, nebojím sa, nezabijú, nebojím sa, mám já šablenku, mám já šablenku, mám já šablenku, vysekám sa, mám já šablenku, mám já šablenku, mám já šablenku, vysekám sa. VERZE 2: Nechoď, Janíčko, pres Javorinu, strojá sa na Ťa, srdénko moje, že Ťa zabijú. Nezabijú mňa, nebojím sa, mám já šablenku, moju frajárku, vysekám se. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Pres Javorníčky štyry cestičky, chodníček". Nežeňme se kamarádi, nežeňme se do vojny, lepší se to, mašíruje, když je šohaj svobodný, lepší se to, u muziky, tančí, zpívá, verbuje, když Ti pěkná frajárečka, věrnú lásku slibuje, lepší se to, u muziky, tančí, zpívá, verbuje, když Ti pěkná frajárečka, věrnú lásku slibuje. Až ma budú kamarádi na tu vojnu verbovat, ty němčické frajárečky, budú šablu vyšívat, slobodnému, šohajkovi, frajárečka pérko dá, šavličku mu vypucuje, aj koníčka osedlá, slobodnému, šohajkovi, frajárečka pérko dá, šavličku mu vypucuje, aj koníčka osedlá. Neplačte vy, frajárečky, až budeme rukovat, však my budem na tej vojně, enom na vás vzpomínat, až budeme, u kasárně, se šabličkú vartovat, aj když budem u muziky, s děvčatama tancovat, až budeme, u kasárně, se šabličkú vartovat, aj když budem u muziky, s děvčatama tancovat. Očovský žandári, hore grúňom plačú, že nemôžu chytiť očovského baču, že nemôžu chytiť očovského baču. Očovský žandári, darmo vy plačete, veď vy toho baču aj tak nechytíte, veď vy toho baču aj tak nechytíte. Jeden je na zboji, druhý ovce dojí, a tretí najmladší, ten sa vás nebojí, a tretí najmladší, ten sa vás nebojí. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. VERZE 1: Odkáď že to chlapci byli, co to u nás cifrovali? Od Váhu, od Váhu. Měli oni kurdulenky, měli oni kordulenky, z hedvábu, z hedvábu. Čí to chlapci, čí to byli, co to u nás cifrovali? Od Váhu, od Váhu. Visaly jim pěkné pérka, pres kordulky na raménka, z hedvábu, z hedvábu. Čí to chlapci, čí to byli, co to u nás cifrovali? Ze Súče, ze Súče. Měli oni roztrhané, měli oni roztrhané, papuče, papuče. VERZE 2: Odkaď pak to chlapci byli, co tak pěkně tancovali, z Levárů, z Levárů. Měli oni pěkné pérka, visely jim na raménka, z hedvábu, z hedvábu. Oj, na královským mostě, hrály děvčata v kostky, oj, hrály, hrály, hrály, až jim matičky lály. Nele, matičko, nele, pojede tady milé, na pěkným vraným koni, šavlička mu zazvoní. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Naša holka šla na hode, hup, najedla sa masa, zelí, hub". ** Okolo Frýdku cestička, okolo Frýdku cestička, a na ní se zelená, a na ní se zelená, travička, a na ní se zelená, a na ní se zelená, travička. Šel jsem tam tudy jedenkrát, šel jsem tam tudy jedenkrát, slyšel jsem tam muziku, slyšel jsem tam muziku, pěkně hrát, Slyšel jsem tam muziku, slyšel jsem tam muziku, pěkně hrát. Muzika hrála, břinkala, muzika hrála, břinkala, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, plakala, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, plakala. Muziko nehraj, nebřinkej, muziko nehraj, nebřinkej, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, neplakej, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, neplakej. *** Okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže, carara, okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže, jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře, carara, jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře. Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. Kobylka malá, kovat se nedá, kováři nechce stát, potvora, kobylka malá, kovat se nedá, kováři nechce stát, tak jako má milá, když se na mě hněvá, hubičku nechce dát, potvora, tak jako má milá, když se na mě hněvá, hubičku nechce dát. Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. Kobylka malá, kovat se dala, kováři postála, je hodná, kobylka malá, kovat se dala, kováři postála, tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala, je hodná, tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala. Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. MÍSTO "je hodná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "potvora": "tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala, potvora," REFRÉN SE NĚKDY ZPÍVÁ (PŘIDÁVÁ SE "jak husy"): Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, jak husy, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Vojáci, jdou vojáci jdou". VERZE 1: * Okolo Seče, voděnka teče, pojeď, má milá, do boje přece, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, pojeď, má milá, do boje přece, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, pojeď, má milá, do boje přece. Do boje jela, šable neměla, čím ses, má milá, čím ses bránila, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, čím ses, má milá, čím ses bránila, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, čím ses, má milá, čím ses bránila. Bránila sem se, šátečkem bílým, bojovala sem, se svojím milým, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, bojovala sem, se svojím milým, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, bojovala sem, se svojím milým. VERZE 2: Okolo Seče vodyčka teče, studená ledová, mala mna mamka, jedného Janka, to su já, to su já, mala mna mamka, jedného Janka, to su já, to su já. Ej, duby, duby, zelené duby, zelená dubina, poslal mne milý, šáteček bílý, z Peštu do Budína, poslal mne milý, šáteček bílý, z Peštu do Budína. Okolo Trnavy, chodníček krvavý, dúmala moja mať, dúmala moja mať, dúmala moja mať, že je to z mej hlavy. Není to z mej hlavy, je z mého koníčka, co ho porúbala, co ho porúbala, co ho porúbala, francúzská šablička. VIZ TÉŽ "Nedaleko Moravy chodníček krvavý" (JINÁ MELODIE). Otvírajte sa, strážnické brány, k asendě jede, šohájek švarný, k asendě jede, šohájek švarný. K asendě jede, k strážnickéj míre, tam sa má vysléct, až do košele, tam sa má vysléct, až do košele. V košuli stojí, na rozkaz čeká, až pan generál, naňho zavolá, až pan generál, naňho zavolá. Pálavské vršky, už sa bělajú, Pálavské vršky, už sa bělajú, už mně koníčka, grošovaného, už mně sedlajú, už mně koníčka, grošovaného, už mně sedlajú. Nalej frajárko, nalej vínečka, nalej frajárko, nalej vínečka, ať mňa netrefí, ať sa mně vyhne, divá kulička, ať mňa netrefí, ať sa mně vyhne, divá kulička. Divá kulička, zlatá šavlička, divá kulička, zlatá šavlička, kdo by pucoval, kdo by krmíval, mého koníčka, kdo by pucoval, kdo by krmíval, mého koníčka. Přešlo roků pár, kůň sa vrátil sám, přešlo roků pár, kůň sa vrátil sám, a jeho milý, koníček sivý, smutně zařehtal, a jeho milý, koníček sivý, smutně zařehtal. Pásla děvenka páva, mezi horama sama VIZ "Páslo dívča páva, za horama sama", VERZE 2. VERZE 1: * Páslo dívča páva, za horama sama, přijeli k ní, tri švarní mládenci, pojeď dívča s náma, přijeli k ní, tri švarní mládenci, pojeď dívča s náma. Já bych s váma jela, kam bych páva dala, zažeň páva, zažeň do hájíčka, poď s náma Anička, zažeň páva, zažeň do hájíčka, poď s náma Anička. VERZE 2: Pásla děvenka páva, mezi horama sama, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi. A já bych s váma jela, kemu bych páva dala, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu. VERZE 3: Páslo dívča páva, u Dunaja sama, páslo dívča páva, u Dunaja sama, dojeli k ní dva hajníci, dojeli k ní dva hajníci, pojeď dívča s náma, pojeď dívča s náma. Já bych s váma jela, ale kde dám páva, já bych s váma jela, ale kde dám páva, zažeň páva do hájíčka, zažeň páva do hájíčka, jeď s náma Anička, jeď s náma Anička. * Pásol Jano tri voly, u hája, pásol Jano tri voly, na zelenej ďateli, na zelenej ďateli, u hája. Prišli k nemu hájnici, u hája, prišli k nemu hájnici, tí maďarskí zbojníci, tí maďarskí zbojníci, u hája. Daj nám, Janko, halenu, u hája, daj nám, Janko, halenu, spásol si nám ďateľu, spásol si nám ďateľu, u hája. Ja vám halenu nedám, u hája, ja vám halenu nedám, ja sa s vami pojednám, ja sa s vami pojednám, u hája. Tak sa oni jednali, u hája, tak sa oni jednali, až Janíka zabili, až Janíka zabili, u hája. Leží Janík zabitý, u hája, leží Janík zabitý, s rozmarínkom prikrytý, s rozmarínkom prikrytý, u hája. Ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka, otec, mati, frajerka, otec, mati, frajerka, u hája. Pětatřicátníci, hoši jako květ VIZ "Ten Plzeňský regiment". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky. Tady nám nedali, tady nám dajú, kovára zabili, slaninu majú. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje". SMĚS: Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky. Tady nám nedali, tady nám dajú, kovára zabili, slaninu majú. Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje, ej, horenko, nehoruj, ej, děvenko, nebanuj. Ej, bežala ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek, za ňú, ej, vyskočil, si na ňu. Fárom, fárom, pod močárom, dalo dívča, fašančárom, fašančáre, to sú chlapci, ošidili, dívča v tanci. *** Po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Po decáčku, po decáčku, po decáčku dáme, pak si zazpíváme, po decáčku, po decáčku, po decáčku dáme, pak si zazpíváme, po decáčku, po decáčku. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Po půllitru, po půllitru, po půllitru dáme, pak si zazpíváme, po půllitru, po půllitru, po půllitru dáme, pak si zazpíváme, po půllitru, po půllitru. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Po kanystru, po kanystru, po kanystru dáme, pak si zazpíváme, po kanystru, po kanystru, po kanystru dáme, pak si zazpíváme, po kanystru, po kanystru. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej, nech si zatancujem, keď tu nemám svojej. Zatancuj si, synku, zatancuj si se mnú, dokaď Ťa husáre, na vojnu nevezmú. Až budú husáre, do vojny verbovať, budeš ma, děvenko, budeš ma banovať. OBVYKLE NÁLEDUJE: "Pásla děvenka páva, mezi horama sama". Povedztě mojej matěri, povedztě mojej matěri, hoja hoj, něch ma něčaká k večeri. Ani na zajtra k obedu, ani na zajtra k obedu, hoja hoj, lebo ma dráby odvedú. Něvešajtě ma na dubi, něvešajtě ma na dubi, hoja hoj, tam ma roznosjá holubi. Len ma zavestě na jedľu, len ma zavestě na jedľu, hoja hoj, kdě chodí milá pre vodu. Prečo si neprišiel, ja som Ťa čakala, prečo si neprišiel, ja som Ťa čakala, bola bych Ti dala, čo som večerala, bola bych Ti dala, čo som večerala. Večerala som ja, smaženú rybičku, včerala som ja, smaženú rybičku, bola bych Ti dala, pravú polovičku, bola bych Ti dala, pravú polovičku, Pravú polovičku, aj sladkú hubičku, pravú polovičku, aj sladkú hubičku, aby si Ty věděl, že máš frajárečku, aby si Ty věděl, že máš frajárečku. Frajárečky štyri, přečo ste sa bily, frajárečky čtyri, přečo ste sa bily, pro Tebja, šohajku, že sme Ťa lúbili, pro Tebja, šohajku, že sme Ťa lúbili. Frajárečky štyri, pre mňa sa nebite, frajárečky štyri, pre mňa sa nebite, jednu z vás zoberiem, tri ostať musíte, jednu z vás zoberiem, tri ostať musíte. * Pred muzikú verbuňk chasa stojí, moju milú namlúvať sa strojí, počkajte vy, verbuňk chasa, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo, počkajte vy, verbuňk chasa, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo. Po čem si mě, moja milá, poznala, že si na mňa, včera večer, volala, či po šátku, či po pierku zeleném, či po líčku, moja milá, červeném, či po šátku, či po pierku zeleném, či po líčku, moja milá, červeném. *** Pri breclavskej pile, stojá koně šimlé, pri breclavskej pile, stojá koně šimlé, dojeli tam na na nich, chlapci Lanžhočané, dojeli tam na na nich, chlapci Lanžhočané. Lanžhočané pyšní, prečo stě k nám prišli, Lanžhočané pyšní, prečo stě k nám prišli, my nemáme pro vás, malované izby, my nemáme pro vás, malované izby. Nemáme nemáme, malovat si dáme, nemáme nemáme, malovat si dáme, to vám Lanžhočané, kvúli uděláme, to vám Lanžhočané, kvúli uděláme. MÍSTO "Pri breclavskej pile" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Na breclavskej pile". * Pri Dunaji šaty perú, kde husari mašírujú, poznala milá milého, smutně volala na něho, poznala milá milého, smutně volala na něho. Milý, milý, milujem Ťa, za sto zlatých vykúpím Ťa, za sto zlatých ma nědajú, lebo husárou němajú, za sto zlatých ma nědajú, lebo husárou němajú. Keby já byl prostý voják, to by bolo všetko inak, ale já som velkým pánom, u švadrony kapitánom, ale já som velkým pánom, u švadrony kapitánom. VERZE 1 (MORAVSKÁ): ** Pri trenčanskej bráně, stoja koně vrané, pri trenčanskej bráně, stoja koně vrané, vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně, vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně. Na koně sedajú, na Boha volajú, na koně sedajú, na Boha volajú, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojováňú, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojováňú. Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina. Moravská krajina, červené jablúčko, Moravská krajina, červené jablúčko, nebojte sa chlapci, nebojte sa chlapci, vyhrajem lahúčko, nebojte sa chlapci, nebojte sa chlapci, vyhrajem lahúčko. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VIZ TÉŽ "Za trenčanskú bránú, na tom širém poľu". VERZE 2 (SLOVENSKÁ): ** Pri trenčianskej bráně, stojá koně vrané, pri trenčianskej bráně, stojá koně vrané, vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně, vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně. Jak na ně sadali, na Boha volali, jak na ně sadali, na Boha volali, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaní, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaní. Bože nám pomáhaj, aj Panna Mária, Bože nám pomáhaj, aj Panna Mária, aby bola šťastná, aby bola šťastná, Slovenská krajina, aby bola šťastná, aby bola šťastná, Slovenská krajina. * Prídi, Janík premilený, prídi k nám, já Ti za klobúček pírko dám, červenú rúžičku, rozmarynčok zelený, príď šohajko milený, červenú rúžičku, rozmarynčok zelený, príď šohajko milený. Nevolaj ma, bo falešné oči máš, ráda za jinýma pozeráš, netrhaj Ty pre mňa rozmariju zelenú, ani rúžu červenú, netrhaj Ty pre mňa rozmariju zelenú, ani rúžu červenú. *** Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, vem si s sebou kamaráda, pres zelený haáááj, vem si s sebou kamaráda, pres zelený háj. V zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, v zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa, tam Ťa zabijúúúú, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa zabijú. Nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, mám šablenku ocelovú, vysekám sa jaááá, mám šablenku ocelovú, vysekám sa ja. Nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nebudeš moc zavolati, milá dobrú noóóoc, nebudeš moc zavolati, milá dobrú noc. Dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, jen tej jednej falešnici, dobrú noc nedáááám, jen tej jednej falešnici, dobrú noc nedám. Proč ten jetelíček, trávu převyšuje, proč každá panenka, falešně miluje, proč každá panenka, falešně miluje. Některá falešně, některá zas nesmí, počkejte rodiče, Bůh vás trestat musí, počkejte rodiče, Bůh vás trestat musí. Sami jste si vzali, co se vám líbilo, a mě zbraňujete, co by mě těšilo, a mě zbraňujete, co by mě těšilo. Těšívala by mě, moje Andulička, teď mě těšit bude, na vojně šavlička, teď mě těšit bude, na vojně šavlička. Po boku šavlička a koníček vraný, vzpomeň, moje milá, na mé milování, vzpomeň, moje milá, na mé milování. Na mé milování, na moji dobrotu, že jsem k vám chodíval, každičkou sobotu, že jsem k vám chodíval, každičkou sobotu. Každičkou sobotu, sedmkrát za týden, co jsem matce líbal, ruce každičký den, co jsem matce líbal, ruce každičký den. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE "U studánky seděla, do tiché vody hleděla". Před naším je v zahrádečce, malá lavička, na ní sedí uplakaná, moja Anička. Mám já chlapce, co mňa miluje, ale mně ho osud něpraje, marně volám, marně kričím, proč on mňa nechce, mám já chlapce, co mňa miluje, ale mně ho osud něpraje, marně volám, marně kričím, proč on mňa nechce. Slubovals mi za dva ročky, že si mňa vezmeš, do našeho kostelíčka, šťastnú odvedeš. Ale sem se v lásce zklamala, falešníka sem milovala, do jeho falešných očí, sem sa dívala, ale sem se v lásce zklamala, falešníka sem milovala, do jeho falešných očí, sem sa dívala. * Před naším je zahrádečka zeleňá sa, a v ní roste rozmarýnek netrhá sa, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút. Dyby sa to naši páni dozvěděli, že je vršek rozmarýnu utržený, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali. VIZ TÉŽ "Letochova hospůdečka malovaná". * Seděla sem v okénečku, šila sem, seděla sem v okénečku, šila sem, pýtali sa oficíre, čí já sem, pýtali sa oficíre, čí já sem, pýtali sa oficíre, čí já sem, pýtali sa oficíre, čí já sem. Nemyslíte oficíre, že Vaša, nemyslíte oficíre, že Vaša, mám na vojně šohajíčka, hojá sa, mám na vojně šohajíčka, hojá sa, mám na vojně šohajíčka, hojá sa, mám na vojně šohajíčka, hojá sa. VERZE 1: ** Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, prebírá si drobné perí. Prišel k němu starý jagár, prišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastreliť mám. Nestrílaj ma jagárečku, nestrílaj ma jagárečku, mám já doma frajárečku. Frajárečku pěknú, milú, frajárečku pěknú, milú, co sa o ňu chlapci bijú. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 2 (JINÁ MELODIE): Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, preberá si sivé perí. Prišel k němu starý jagár, prišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastreliť mám. Nestrílaj ma jagáríčku, nestrílaj ma jagáríčku, mám já malých sokolíčkú. Za Dunajem širé pole, za Dunajem širé pole, tam pújdeme děti moje. VERZE 3 (JINÁ MELODIE): Seděl sokol na topole, seděl sokol na topole, přebíral si perí svoje. Došel k němu střelec mladý, došel k němu střelec mladý, co tu děláš sokol sivý. A já sedím na topole, a já sedím na topole, přebírám si peří svoje. Nestřílaj mňa střelče mladý, nestřílaj mňa střelče mladý, pérečka mně vypadaly. Letěl bych já přes to moře, letěl bych já přes to moře, není možné široké je. Poletím já až do Váhu, poletím já až do Váhu, kde má milá kosí trávu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. VERZE 1: ** ? Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, dobré vínko z tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, ej, kerý robil tebja. Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, sklenko Kufárova, kdo sa tebja přidrží, přidrží, ej, krajcár nezachová. Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, dobré vínko z tebja, dokáď v tebě krapečka, krapečka, ej, nepůjdem od tebja. Dyž sa z tebja napijem, napijem, ej, hned sme všeci mladší, skleničko ty skleněná, skleněná, ej, tebja mám nejradši. VERZE 2: ? Skleničko ty skleněná, skleněná, dobré vínko z tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý zrobil tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý zrobil tebja. Keď ste bratra zabili, zabili, zabijte nás oba, ponese nás voděnka, studená, kolem Jarošova, ponese nás voděnka, studená, kolem Jarošova. Ponese nás ponese, ponese, bude s náma házat, jarošovské děvčata, děvčata, budú pro nás plakať, jarošovské děvčata, děvčata, budú pro nás plakať. ** Slovenské mamičky, pekných synov máte, slovenské mamičky, pekných synov máte, vychovali stě ich, na vojnu ich dáte, vychovali stě ich, na vojnu ich dáte. Vychovali stě ich, ako to vtáčatko, vychovali stě ich, ako to vtáčatko, za nimi zaplače, nejedno dievčatko, za nimi zaplače, nejedno dievčatko. Nejedno dievčatko, rúčky zalamuje, nejedno dievčatko, rúčky zalamuje, škoda Ťa, preškoda, na tej vojne bude, škoda Ťa, preškoda, na tej vojne bude. Škoda Ťa, preškoda, tej krvi červenej, škoda Ťa, preškoda, tej krvi červenej, ktorá sa vyleje na lúčke zelenej, ktorá sa vyleje na lúčke zelenej. Na lúčke zelenej, v zelenom hájičku, na lúčke zelenej, v zelenom hájičku, škoda Ťa, preškoda, švárny šuhajíčku, škoda Ťa, preškoda, švárny šuhajíčku. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN DVĚ NEBO TŘI SLOKY. * Slunéčko sa níží, večer už sa blíží, kde já buděm nocovat, kde já buděm nocovat, má milá sa hněvá, pokoja mně nedá, že mňa bude trucovat, že mňa bude trucovat. Trucuj, milá, trucuj, hlavěnkú pokrucuj, však Ty budeš banovat, však Ty budeš banovat. až mňa budú páni, u breclavskej brány, až mňa budú svazovat, až mňa budú svazovat. * Sluníčko zachází za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné, z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka na Itálii, z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka na Itálii. Sotva jsem na vartě půl hodiny stál, taliánskej útok právě započal, šteluňky nám hořely, kamarádi padali, smutná byla podívaná na ty raněný, šteluňky nám hořely, kamarádi padali, smutná byla podívaná na ty raněný. Do zákopů padá tiše bílý sníh, my jsme umírali v jeho závějích, jeden voči spálený, druhej nohy zlámaný, třetí prosí kamaráda vo doražení, jeden voči spálený, druhej nohy zlámaný, třetí prosí kamaráda vo doražení. V trávě leží voják, píše psaníčko, zkrvavenou rukou: "Drahá matičko", to psaníčko je psáno, krví mou podepsáno, na italský frontě v šest hodin ráno, to psaníčko je psáno, krví mou podepsáno, na italský frontě v šest hodin ráno. Ten prstýnek, co mám na levý ruce, odevzdejte, prosím, mojí Andulce, pozdravte jí nastokrát, nespatřím jí vícekrát, oči mně vypálil italskej granát, pozdravte jí nastokrát, nespatřím jí vícekrát, oči mně vypálil italskej granát. Sluníčko zachází za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné, měsíček když vychází, bojiště nám ozáří, svítí padlým kamarádům přímo do tváří, měsíček když vychází, bojiště nám ozáří, svítí padlým kamarádům přímo do tváří. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Válka na Itálii". VERZE 1: * Smutný večer bez měsíčka, ostala jsem bez synečka, sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený, sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený. Vyšla hvězda nad lesíčkem, túží srdce za synečkem, túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky, túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky. Za tým lesem, za horama, můj syneček s dragúnama, leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce po jediné, leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce po jediné. VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA: Za Dunajem v tom ležení, šohajek je odvedený, on tam leží na kameni, po hvězdičce každodenní, posílá mi pozdravení, on tam leží na kameni, po hvězdičce každodenní, posílá mi pozdravení. ** Sobotěnka idě, aj, čo je ma po něj, sobotěnka idě, aj, čo je ma po něj, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajárečke mojej, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajárečke mojej. Né tak zarúbaná, ako je zaťatá, né tak zarúbaná, ako je zaťatá, už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá, už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá. * Spadla mi, šablička, z vraného koníčka, poď mi ju milá podat, já musím mašírovat, poď mi ju milá podat, já musím mašírovat. Poď, milá, poď honem, spadla mi na kamen, ať sa mi nerozlomí, palášek ocelový, ať sa mi nerozlomí, palášek ocelový. Jak mu ju, podala, žalostně plakala, já kdybych Ťa, synečku, já nebyla poznala, já kdybych Ťa, synečku, já nebyla poznala. Počkej jen, má milá, Andulko rozmilá, až z vojny přijdu domů, za ženu si Tě vezmu, až z vojny přijdu domů, za ženu si Tě vezmu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. * Sú rodiče, synka měli, na vojnu ho dat moseli, jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala, jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala. Proč mamičko, proč pláčete, šak na vojnu nepújdete, pújde na ňu koníček, na koníčku syneček, pújde na ňu koníček, na koníčku syneček. Teče voda zpod Záhora, zpod Záhora do jazera, všechny mosty pobrala, ten poslední nechala, všechny mosty pobrala, ten poslední nechala. * Šla Anička do zelí, do zelí, do zelí, natrhala lupení, lupeníčka. Přišel na ní Pepíček, rozšlapal jí košíček. Ty, Ty, Ty! Ty, Ty, Ty! Ty to budeš platiti, Ty, Ty, Ty! Ty, Ty, Ty! Ty to budeš platiti. Já to platit nebudu, nebudu, nebudu, radši se dám na vojnu, na vojničku. Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej. Udělám, udělám, na vojnu se přece dám, udělám, udělám, na vojnu se přece dám. * Takú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval, oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka, oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka. Ale už je, moja milá, všechno darmo, a já mosím mašírovat, zajtra ráno, zajtra ráno, skoro ráno, skor než vyjde jasné slunko nad Komárno, zajtra ráno, skoro ráno, skor než vyjde jasné slunko nad Komárno. Taký som lahučký, jako to pérečko, poď se mnú tancovat, moja galánečko. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Nechoď, Janíčko, pres Javorinu". ? Tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, strhol sa tam boj preveliký, tam bojovali samí Slováci, mamky nad nimi zaplakaly, tam bojovali samí Slováci, mamky nad nimi zaplakaly. Slovenská mamko, jak stě ma ťažko, jak stě ma ťažko vychovali, teraz, keď robiť mám, o vás sa starať, na vojnu si ma povolali, teraz, keď robiť mám, o vás sa starať, na vojnu si ma povolali. Tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, hroby sú hlboko vykopané, nad nimi zaplače nejedno dievča, ktoré tam stojí opustené, nad nimi zaplače nejedno dievča, ktoré tam stojí opustené. Andulko moja, jak sme sa verně, jak sme sa verně milovali, tam, pod Tatrami, v slovenskej zemi, Tvoj miláčik je pochovaný, tam, pod Tatrami, v slovenskej zemi, Tvoj miláčik je pochovaný. * Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce, z kanónů a flintiček, do ubohejch lidiček. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. Kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři, po zemi se válejí, rány je moc pálejí. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. Vzdor hroznému dešti kulek, feuerwerker Franc Jabůrek, s luntem u kanónu stál, a pánvičku pucoval. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. Přiletěla koule prudce, utrhla mu obě ruce, a on honem boty sundal, a nohama ládoval. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Kanonýr Jabůrek" NEBO "A on pořád stál". * Ta mutěnská silnica, je velice úzká, jak po ní mašíruje, pěchota francúská, ej, pěchota francúská. To nebyli Francúzi, aj to byli Rusi, oni leťá do Uher, jak divoké husy, ej, jak divoké husy. *** Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len tu piecku nezrúcaj, nezrúcaj, dobrá piecka na zimu, na zimu, nemá každý perinu, perinu. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Stojí voják na vartě, na vartě, v roztrhaném kabátě, kabátě, od večera do rána, do rána, rosa na něj padala, padala, Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Mala som já rukávce, rukávce, dala som je cigánce, cigánce, cigánečko malúčká, malúčká, pričaruj mně synečka, synečka. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Já Ti budem čarovat, čarovat, Ty mně musíš něco dat, něco dat, štyry groše, nebo pět, bude chlapec ako kvet. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Pobil cigán cigánku, cigánku, po zeleném župánku, župánku, cigánečka cigána, cigána, po zádečkách vidlama, vidlama. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. Ta plzeňská omladina, roste pěkně nahoru, ta plzeňská omladina, roste pěkně nahoru, přijeli tam komisaři, odvedli je na vojnu, přijeli tam komisaři odvedli je na vojnu. Jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí, jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí, ten má holku namluvenou, oženit sa s ňou musí, ten má holku namluvenou, oženit sa s ňou musí. Nežeňte se, chaso mladá, užívejte svobody, nežeňte se, chaso mladá, užívejte svobody, až sa jednou oženíte, nesmíte do hospody, až sa jednou oženíte, nesmíte do hospody. MÍSTO "omladina" SE OBČAS ZPÍVÁ "chasa mladá". Teče voda od Trenčína čistá, plače o mě galánečka hezká, plače o mě ruky zalamuje, že se pro mě vraný kuň kšíruje, Neplač o mě moje potěšení, šak už se mně šijú šaty nový, šaty nový výložky červený, neplač o mě moje potěšení. VIT TÉŽ "Za Breclavú teče voda čistá". * Teče voda, teče, od potoka k řece, namluvil si mladý rajneráček modrooké děvče, hop hej, namluvil si mladý rajneráček modrooké děvče. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho. Dcero, dceruško má, zanech Ty rajnera, rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama, hop hej, rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho. Ach máti, matičko má, pozdní je vaše rada, rajneráci odmašírovali, já zůstala sama, hop hej, rajneráci odmašírovali, já zůstala sama. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír do háje zelenýho. VERZE 1: ? Teče voda teče, ryby po ní skáčú, pověz mně má milá, proč Tvé oči pláčú, tak smutně, žalostně. Pláčú ony pláčú, pro svého synečka, vzali ho na vojnu, dali mu koníčka, dali mu koníčka. VERZE 2: Teče voda teče, ryby po ní skáčú, pověz mně má milá, proč Tvé oči pláčú, tak smutně, žalostně. Pláčú ony pláčú, šohaju pro Tebe, že sme sa dostali, daleko od sebe, daleko od sebe. Ten chlumecký zámek, je za lesem, ten chlumecký zámek, je za lesem, vzali mě na vojnu, nevěděl sem, vzali mě na vojnu, nevěděl sem. Když vzali, tak vzali, já tam půjdu, když vzali, tak vzali, já tam půjdu, se svojí šavličkou, bít se budu, se svojí šavličkou, bít se budu. Šavlička broušená, na dvě strany, šavlička broušená, na dvě strany, konec je našemu, milování, konec je našemu, milování. Můj koníček vraný, pěkně skáče, můj koníček vraný, pěkně skáče, ale má panenka, tuze pláče, ale má panenka, tuze pláče. VERZE 1: * ? Ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, chodila tam má milá, frajárenka rozmilá, frajárenka má, chodila tam má milá, frajárenka rozmilá, frajárenka má. V tem kyjovském hájku, roste fialka, tem kyjovském hájku, roste fialka, a tu že tam trhala, na šohajka čekala, moja frajárka, a tu že tam trhala, na šohajka čekala, moja frajárka. Co je do fialky, kerá nevoní, co je do fialky, kerá nevoní, a co je do frajárky, co je do frajárky, když doma není, a co je do frajárky, co je do frajárky, když doma není. Ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, už frajárenka moja, už frajárenka moja, šohajíčka má, už frajárenka moja, už frajárenka moja, šohajíčka má. VERZE 2 - DRUHÁ SLOKA: V tem kyjovském hájku, roste fialka, tem kyjovském hájku, roste fialka, sadila ju má milá, frajárenka rozmilá, moja frajárka, sadila ju má milá, frajárenka rozmilá, moja frajárka. Ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je Bože, to je Bože mlýn, z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je Bože, to je Bože mlýn. Když sem plela len, nevěděla sem, když sem plela len, nevěděla sem, že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevěděla, nevěděla sem, že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevěděla, nevěděla sem. A na druhý deň, jak vypleju len, a na druhý deň, jak vypleju len, za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho z vojny vrátil zpět, za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho z vojny vrátil zpět. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. ** Ten Plzeňský regiment, himl, hergot, sakrament, to jsou hoši jako panny, každý jako malovaný, žádnou bázeň neznají, vesele si zpívají. Pětatřicátníci, hoši jako květ, na vás byla vždycky, radost pohledět, když jste mašírovali, všechny panny plakaly, pětatřicátníci, navraťte se zpět, když jste mašírovali, všechny panny plakaly, pětatřicátníci, navraťte se zpět. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Pětatřicátníci" NEBO "Pětatřicátníci, hoši jako květ". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Když jsem mašíroval ku hranici". JEDNOTLIVÁ PÍSNIČKA: * Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, keď idú pres pole, muzika jim hraje, keď idú pres pole, muzika jim hraje. Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat. VIZ TÉŽ "Hovorané, Hovorané, pěkné koně majú". SMĚS (DVĚ PÍSNIČKY): * Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, keď idú pres pole, muzika jim hraje, keď idú pres pole, muzika jim hraje. Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat. Však si dívča vykračuje dědinú, dědinú, však si dívča vykračuje dědinú, dědinú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú. Nebudeš Ty, švarné dívča lutovat, lutovat, nebudeš Ty, švarné dívča lutovat, lutovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat. Těžko tomu kameňu, co pod vodú plyne, eště horší děvčaťu, keré dvoch miluje. Já sem byla taková, dvoch sem milovala, zebrali ich na vojnu, ostala som sama. Ti pavlovští úřadové, tvrdého srdéčka, oni sobě dali nalit, starého víněčka, jak sa podnapili, tak sa uradili, kterého by šohajíčka, na vojnu chytili, bohatého škoda, može robit doma, a chudobný šohajiček, musí jet do pola. Už múj milý v maštalence, vrané koně češe, ohlídá sa z boka na bok, co mu milá nese, nese mu závdanek, řeťaz, puta, zámek, kady by měl mašírovat, přes brněnský zámek, nese mu závdanek, řeťaz, puta, zámek, kady by měl mašírovat, přes brněnský zámek. A já se Tě za takovej, závdavek neprosím, já takovej závdaneček, za kloboučkem nosím, nosím já ho, nosím, ani ho neztratím, a na Teba, moja milá, zapomenout musím, nosím já ho, nosím, ani ho neztratím, a na Teba, moja milá, zapomenout musím. * Tluče bubeníček, tluče na buben, a svolává hochy, hoši, pojďte ven. Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky, hola, hola, hej, nikdo nemeškej, zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky, hola, hola, hej, nikdo nemeškej. * ? Tovačov, Tovačov, Tovačovský zámek, nebyl bych vojákem, keby né galánek, hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá hujaja, hujajaja, hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá hujaja, hujajaja. * Tráva neroste, enem za vodú, tam kde Rožnovští, mládenci idú, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. A idú idú, enem někteří, kteří nosijá, na hlavách peří, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. Na hlavách peří, bílé klobúky, oni sa nesú, jako panenky, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. Stávej má milá, běž pro vodičku, Honzíček čeká, dá Ti hubičku, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. A já nestanu, hlava mňa bolí, točila som sa, s Tebú v tom koli, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. S Tebú v tom koli, při tej muzice, kde si synečku, plakal velice, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. Treba su synek sám, že na vojnu jít mám, došel posel z kancelářa, čeká na mě u rychtářa, že sa dostavit mám. Došel posel zhurta, tatíčkovi říká, esli synka nepošlete, exekuci dostanete, z kancelářa zajtra. Tatíčku neplačte, své srdce netrapte, a já mám dúfání k temu, že já potem z vojny dojdu, Vy mňa uhlídáte. * Tri dni ma naháňali, eště ma nedostali, eště ma tri dni budú, eště ma nedostanú, ešte ma tri dni budú, eště ma nedostanú. Cesta je zarúbaná, šarvanci po něj idú, oravské staré baby, bačkory nosiť budú, oravské staré baby, bačkory nosiť budú. Hrach sa nám neurodil, len taký maľučičký, nechcem ja staré baby, len mladé nevestičky, nechcem ja staré baby, len mladé nevestičky. Dneska som na doline, zajtra som v cintoríne, dneska mi hudci budú, zajtra ma vešať budú, dneska mi hudci budú, zajtra ma vešať budú. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. * Ťažko stě, maměnko, synka chovala, ťažko stě, maměnko, synka chovala, však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá, však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá. Šijte mně, maměnko, košulku tenkú, šijte mně, maměnko, košulku tenkú, a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na tu vojnu zlú, a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na tu vojnu zlú. U Hradišťa na trávníčku, u Hradišťa na trávníčku, stavjajú tam šibeničku. Pre koho ta šibenička, pre koho ta šibenička, pre švarného šohajíčka. Šibenička rovno stójí, šibenička rovno stójí, šohaj sa jí nic nebojí. Nebojí sa není vinen, nebojí sa není vinen, celá obec stojí pri něm. Celá obec aj dědina, celá obec aj dědina, aj tá jeho roztomilá. Celá obec, hradní páni, celá obec, hradní páni, že je šohaj malovaný. VERZE 1: * U našich kasáren, stojí v noci stráž, nečekej, má milá, mě se nedočkáš, nečekej, jdi už spát, nech si o mně zdát, přijď panenko časně z rána, otevře se hlavní brána, budem mašírovat, přijď panenko časně z rána, otevře se hlavní brána, budem mašírovat. Pojď s námi zlatá holka mašírovat, ať taky něco užiješ, až budou zlaté hvězdy z nebe padat, pak mi z nich jednu přišiješ, přišiješ jí hedvábím, já Tě za to políbím, pak bude celá naše rota koukat, jak umí šarže milovat, přišiješ jí bavlnkou, za rok budeš maminkou, pak bude celá naše rota koukat, jak umí šarže milovat. MÍSTO "pak bude celá naše rota koukat" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pak bude celá naše rota, rota koukat". VERZE 2 - DALŠÍ SLOKA: U našich kasáren, stojí lavička, a na ní smutná je, moje holčička, smutná je naříká, marně tam vzlyká, protože jsme neslyšeli, jak večerku odtroubili, mám teď kasárníka, protože jsme neslyšeli, jak večerku odtroubili, mám teď kasárníka. * U panského dvora, náš Vitoušek orá, strakaté volečky má, až pole doorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná, až pole doorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná. Marně Ty, můj milej, Vitoušku rozmilej, marně Ty na mě voláš, volej ve dne v noci, není Ti pomoci, mě se už nedovoláš, volej ve dne v noci, není Ti pomoci, mě se už nedovoláš. * U těch Třeboňských kasáren, stojí tam voják den co den, dívá se dívkám do očí, kterou z nich večer vytočí, dívá se dívkám do očí, kterou z nich večer vytočí. Pak u muziky na sále, točí se voják vesele, hezkou dívenku v kole měl, a na večerku zapomněl, hezkou dívenku v kole měl, a na večerku zapomněl. Když jedenáctá odbila, milá ho domů posílá, on se jí stále vymlouvá, že až do rána přesčas má, on se jí stále vymlouvá, že až do rána přesčas má. A když dvanáctá odbila, patrola na sál vkročila, buď sbohem milá pravil on, zítra mě čeká garnizon, buď sbohem milá pravil on, zítra mě čeká garnizon. ** Už dozrála kukurička dočista, už dozrála kukurička dočista, dočista, dočista, vyslúžil sem si dva ročky doista, dočista, dočista, vyslúžil sem si dva ročky doista. Pán kapitán, co si o mně smýšlajú, pán kapitán, co si o mně smýšlajú, smýšlajú, smýšlajú, že mi oni dovolenky nedajú, smýšlajú, smýšlajú, že mi oni dovolenky nedajú. Keď nedajú, nech nedajú, já nedbám, keď nedajú, nech nedajú, já nedbám, já nedbám, já nedbám, eště si já švarné dívča vyhledám, já nedbám, já nedbám, eště si já švarné dívča vyhledám. * Už je šohajíček odvedený, konec je našeho milování. Vrať sa, šohaj, vrať sa, vrať sa z vojny domů, budu já Ti hodnú, věrnú ženú, vrať sa, šohaj, vrať sa, vrať sa z vojny domů, budu já Ti hodnú, věrnú ženú. Frajárečko moja starodávná, víš, že naša láska byla marná. Já sa Ti nevrátím, najdi si iného, zapomenem jeden, na druhého, já sa Ti nevrátím, najdi si iného, zapomenem jeden, na druhého. *** Už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají, už mně koně vyvádějí, a hornysti troubějí, už mně koně vyvádějí, a hornysti troubějí. Přestaňte mně koně sedlat, přestaňte mně troubiti, přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti, přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti. Nejprve s mojí matičkou, která mě vychovala, podruhý s mojí panenkou, která mě milovala, podruhý s mojí panenkou, která mě milovala. Děkuji Vám, má matičko, za Vaše vychování, děkuji Ti, má panenko, za Tvoje milování, děkuji Ti, má panenko, za Tvoje milování. Válka na Itálii VIZ "Sluníčko zachází za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné". VERZE 1: *** V Hodoníně, za vojáčka, mňa vzali, moje vlásky, na kraťúčko, strihali, moje vlásky, hej háj, na kolena padaly, moja mamka, aj frajárka, plakaly, moje vlásky, hej háj, na kolena padaly, moja mamka aj, frajárka, plakaly. Neplačte Vy, moja mamka, mamička, já uskočím, až poletí, gulička, já uskočím, hej háj, jak na nebi hvězdička, já uskočím, až poletí, gulička, já uskočím, hej háj, jak na nebi hvězdička, já uskočím, až poletí, gulička. MÍSTO "moja mamka, mamička" SE NĚKDY ZPÍVÁ "moja stará mamička". *** Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte, vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte, a keď sa ho šohaj napije, dobrú vúlu z něho dostane, vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte. Vínko bílé, vínko bílé, aj to naše červené, vínko bílé, vínko bílé, aj to naše červené, a kdo sa ho jednú napije, zazpívá si pěkně vesele, vínko bílé, vínko bílé, aj to naše červené. NĚKDY NÁSLEDUJE "Dalmácia, Dalmácia, to je Bože kraj". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * ? Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja. Ošidí mňa kdosi, lebo já kohosi, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí. VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda". NĚKDY NÁSLEDUJE "Pijme vínečko, dobré, dobré je". SMĚS (2 PÍSNIČKY): Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja. Ošidí mňa kdosi, lebo já kohosi, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí. Pijme vínečko, dobré, dobré je, a kdo že nám ho, naleje, naleje, naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán, naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán, My sme vínečko, píjali, píjali, Pannu Mariu, vzývali, vzývali, Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú, Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú. VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda". ** Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda, třeba je kyselé, ale je veselé, třeba je kyselé, ale je veselé. Pijme ho, pijme ho, do rána bílého, až ho vypijeme, dáme si druhého, až ho vypijeme, dáme si druhého. Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja. Všeci sa starajú, nad mojú slobodú, jen já sa nestarám, chvála Pánu Bohu, jen já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. VIZ TÉŽ "Vínečko, jak višňa, má milá, šidíš mňa". *** Víno, víno, vínko červené, víno, víno, vínko červené, kdo Ťa bude, vínko, píjat, keď já buděm mašírovat, víno, víno, vínko červené. Lúčka, lúčka, lúčka zelená, lúčka, lúčka, lúčka zelená, kdo ťa bude, lúčka, kosit, keď já buděm šablu nosit, lúčka, lúčka, lúčka zelená. Hora, hora, hora vysoká, hora, hora, hora vysoká, kto ťa bude, hora, rúbat, keď já buděm mašírovat, hora, hora, hora vysoká. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE: "Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím". V javorovej hori tichý oheň horí, ej, tichý oheň horí. A pri tem ohníčku jedenáct zbojníčků, ej, jedenáct zbojníčků. Dvanáctý Janošek, porúbaný všecek, ej, porúbaný všecek. Kamarádi moji, tu mňa neněchajtě, ej, tu mňa neněchajtě. Pod lipku zelenú, tam mňa pochovajtě, ej, tam mňa pochovajtě. V kopčanskom rybníčku, tri rúžičky stojá, šehej, háj, eště som daleko, už mi jedna voňá, šehej, háj, eště som daleko, už mi jedna voňá. Voňaj že mi, voňaj, ružička voňavá, šehej, háj, šak si ně voňala, tri ročky bez mála, šehej, háj, šak si ně voňala, tri ročky bez mála. Tri ročky bez mála, aj volaký týžděň, šehej, háj, čakaj ňa, má milá, šak já večer príděm, šehej, háj, čakaj ňa, má milá, šak já večer príděm. V Mikulčickým, dolním konci, kalinečka kvete, a múj milý, premilený, daleko ve světě, na vraném koni jede, šablenku pri boku, čakaj na mňa, moja milá, čakaj mňa po roku, na vraném koni jede, šablenku pri boku, čakaj na mňa, moja milá, čakaj mňa po roku. A keď prešel, rok aj druhý, kalinečka zvjadla, a ta naša, verná láska, ve světě zapadla. Pri Dunaju je cesta, celá zkrvavená, na ní leží múj šohajek, hlava porúbaná, pri Dunaju je cesta, celá zkrvavená, na ní leží múj šohajek, hlava porúbaná. * Vo Zvoleně, keď ma odobrali, vo Zvoleně, keď ma odobrali, dvanásti mi muzikanti hráli, vo Zvoleně, keď ma odobrali, dvanásti mi muzikanti hráli. Neveděli, moju notu zahrát, neveděli, moju notu zahrát, mosel som ich do Očovej zahnat, neveděli, moju notu zahrát, mosel som ich do Očovej zahnat. A v Očovej, tam mi ju zahráli, a v Očovej, tam mi ju zahráli, moje nožky rezko tancovali, a v Očovej, tam mi ju zahráli, moje nožky rezko tancovali. Moje nožky, rezko netancujtě, moje nožky, rezko netancujtě, zajtra ráno pomašírujetě, moje nožky, rezko netancujtě, zajtra ráno pomašírujetě. VIZ TÉŽ "Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli". V pošumavském kraji, je malá vesnička, loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička, loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička. Neplač má Aničko, o to já Tě prosím, až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím, až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím. Nesměla Anička, nesměla čekati, bohatého jí vnutili, musela se vdáti, bohatého jí vnutili, musela se vdáti. V tom novém manželství, šťastná moc nebyla, a než se rok s rokem sešel, hrana ji zvonila, a než se rok s rokem sešel, hrana ji zvonila. Jeníček se vrátil, hledal svou Aničku, smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku, smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku. Co jste to rodiče, co jste to dělali, že jste mojí Anduličku, zemříti nechali, že jste mojí Anduličku, zemříti nechali. V háječku zeleném, roste plno kvítí, leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí, leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Vršatínské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje, nebudeš mě rozkazovat, z hospody mňa vyhazovat. Nebijme sa u Pandora, pobijme sa u Šándora, jak sa vínka napijeme, do Hrubej Vrbky pújdeme. VIZ TÉŽ "Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje". VERZE 1: * Vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja. Dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, Ale že si, moja milá, milosrdná, ale že si, moja milá, milosrdná, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna. VERZE 2: * Vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja. Dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, za regrúta, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, za regrúta, Ale že si, moja milá, milosrdná, ale že si, moja milá, milosrdná, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, až do Brna, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, až do Brna. VE VERZI 2 SE POSLEDNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY OPAKUJE TŘIKRÁT A ZPÍVÁ SE RYCHLEJI. ** V rychtárovej studni, bystrá voda šumí, v rychtárovej studni, bystrá voda šumí, padla do ní jiskra, bystrá voda vyschla, padla do ní jiskra, bystrá voda vyschla. Bystrá voda vyschla, ryby pokapaly, bystrá voda vyschla, ryby pokapaly, tých kyjovských chlapců, na vojnu sebrali, tých kyjovských chlapců, na vojnu sebrali. Všeci ludé povedajú, že já sa v noci túlám, že já sa v noci túlám, a já hledám potěšení, kerého doma nemám, kerého doma nemám. V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí, v maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí. Všeci ludé povedajú, že já sa neožením, že já sa neožením, ale já mám, galánečku, jak by ju okorenil, jak by ju okorenil. V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí, v maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí. V tej břeclavskej hospodě stojí varta, v tej břeclavskej hospodě stojí varta, číhajú tam vojáci, aj, na šohajka, číhajú tam vojáci, aj, na šohajka. V tej břeclavskej hospodě stojá drábi, v tej břeclavskej hospodě stojá drábi, číhajú tam na něho, aj, že je švarný, číhajú tam na něho, aj, že je švarný. * V tej Milotskej bažantnici, kukačky kukajú, v tej Milotskej bažantnici, kukačky kukajú, tých Milotských švarných chlapcú, na vojnu chytajú, tých Milotských švarných chlapcú, na vojnu chytajú. Chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého, chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého, a ja půjdu zaňho prosiť, cisára samého, a ja půjdu zaňho prosiť, cisára samého. Cisárečku, mocný pane, propusť mně milého, cisárečku, mocný pane, propusť mně milého, když Ty mně ho nepropustíš, půjdu já za něho, když Ty mně ho nepropustíš, půjdu já za něho. Císařovna, mladá paní, cedulenku psala, císařovna, mladá paní, cedulenku psala, aby milá šohajíčka, dom z vojny dostala, aby milá šohajíčka, dom z vojny dostala. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * V tom Kyjově na rohu, stojí řada šohajú, mezi nima švarný šohajíček, zajtra ide k odvodu, mezi nima švarný šohajíček, zajtra ide k odvodu. A jestli ho odvedú, dvě srdéčka rozvedú, dvě srdéčka, štyri modré očka, víckrát už se nesejdú, dvě srdéčka, štyri modré očka, víckrát už se nesejdú. Odvedli aj Janíčka, švarného šohajíčka, kdo dnes dojde, a kdo pomiluje, ty moje bledé líčka, kdo dnes dojde, a kdo pomiluje, ty moje bledé líčka. V tom Prešburku na rynečku, rúbali sa o dcerečku, o kterú, o kterú, ta která má kasaničku červenú, o kterú, o kterú, ta která má kasaničku červenú. Kdo sa rúbal, nech sa hojí, ej, ten nech chodí k doktorovi, eště raz, eště raz, buděm sa já o dcerečku rubať zas, eště raz, eště raz, buděm sa já o dcerečku rubať zas. *** Vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky, vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, škoda takej frajárky, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, škoda takej frajárky. Včera bola neděla, dneska už je sobota, včera bola neděla, dneska už je sobota, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota. Hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé, hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé, potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně, potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně. Vysoko som vyskočil, nemohl som dopadnút, vysoko som vyskočil, nemohl som dopadnút, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, moseli mňa potáhnút, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, moseli mňa potáhnút. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. * Vystavili v Dalmácii kasárnu, verbujú tam švarných chlapcú na vojnu, keď verbujú, něch verbujú, co je víc, však je ještě ve Skalici chlapcú víc. Pošlite mi lístek do katára, či je ještě má rodina zdravá, zdraví, zdraví sú, otec mamička, zdravá je aj najmladší sestrička. ? Vždycky sem si myslel, že je vojna špás, vžycky sem si myslel, že je vojna špás, že tam budem týden, lebo někerý den, prídem domů zas, že tam budem týden, lebo někerý den, prídem domů zas. Že tam budem týden, lebo hodinu, že tam budem týden, lebo hodinu, včil ubohý nevím, včil ubohý nevím, kde já zahynu, včil ubohý nevím, včil ubohý nevím, kde já zahynu. Chceš-li milá vědět, jaké snídání, chceš-li milá vědět, jaké snídání, za krajcar períčka, pucujem koníčka, to je snídání, za krajcar períčka, pucujem koníčka, to je snídání. Chceš-li milá vědět, jaký oběd můj, chceš-li milá vědět, jaký oběd můj, dojdi sa podívat, jak sa bude šlapat, po mně vraný kůň, dojdi sa podívat, jak sa bude šlapat, po mně vraný kůň. Chceš-li milá vědět, jaká večera, chceš-li milá vědět, jaká večera, dojdi sa podívat, jak sa bude kúlat, hlava od těla, dojdi sa podívat, jak sa bude kúlat, hlava od těla. Zabili, zabili dvoch chlapcov bez viny, ej, dvoch chlapcov bez viny, jeden bou Kapusta a druhý Ursíny, ej, a druhý Ursiny. Kapusta, Ursíny, čože si pokradou, ej, čože si pokradou, že Ťa poviazali do hrubých povrazov, ej, do hrubých povrazov. Veď som neukradou, iba jeden kotál, ej, iba jeden kotál, už ma idú vešať na bystrický chotár, ej, na bystrický chotár. Na bystrický chotár, na jakubskú vodu, ej, na jakubskú vodu, už mi odobrali tú moju slobodu, ej, tú moju slobodu. Za Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá, plače za mnú, ej, frajárečka istá. Plače, plače, ruky zalamuje, že sa pro mňa vraný kůň kšíruje, že sa pro mňa, ej, vraný kůň kšíruje. Nad Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá, plače za mnú, ej, frajárečka istá. Plače za mnú, ruky zalamuje, že jej milý na vojnu rukuje, ej, že jej milý na vojnu rukuje. MÍSTO "Za Breclavú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Pred Breclavú" nebo "Před Breclavú". Za hájíčkem, za zeleným, ej, za hájíčkem, za zeleným, ej, ore dívča z volkem jedným. Ore, ore, preorává, ej, ore, ore, preorává, ej, máti na ňu zavolala. Pojeď céro, pojeď domu, ej, pojeď céro, pojeď domu, ej, dala sem ťa nevím komu. Dala sem ťa za Janíčka, ej, dala sem ťa za Janíčka, ej, za Janíčka, za zbojníčka. Janíček je čilý zbojník, ej, Janíček je čilý zbojník, ej, on zná v horách každý chodník. Každý chodník, každú cestu, ej, každý chodník, každú cestu, ej, kerá ke kerému mestu. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: Zahraj mně muzika, lebo já Ťa prosím, mám tu galánečku, tancovať s ňú musím. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Čos to milá, čos myslela". SMĚS: Zahraj mně muzika, lebo já Ťa prosím, mám tu galánečku, tancovať s ňú musím. Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má. Pomyslela sem na sebe, že nebudem žena Těbe, duša má. Tancuj se mnú, milá moja, však nebudeš žena moja, duša má. Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej, nech si zatancujem, keď tu nemám svojej. Zatancuj si, synku, zatancuj si se mnú, dokaď Ťa husáre, na vojnu nevezmú. Až budú husáre, do vojny verbovať, budeš ma, děvenko, budeš ma banovať. Pásla děvenka páva, mezi horama sama, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi. A já bych s váma jela, kemu bych páva dala, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu. Za Lanžhotem v poli, hospůdečka stojí, a v něj sa sjížďajú, hej, ty vojanští páni, a v něj sa sjížďajú, hej, ty vojanští páni. Keď sa dosjížďali, za stůl posedali, šenkérku volali, hej, šenkérku volali, šenkérku volali, hej, šenkérku volali. Šenkérečko milá, nalej že nám vína, já vám nenaleju, hej, vzali ste ně syna, já vám nenaleju, hej, vzali ste ně syna. Zamiloval sem si dívča, s modrýma očima, zamiloval sem si dívča, s modrýma očima, ale mi brání, ale mi brání, celá má rodina, ale mi brání, ale mi brání, celá má rodina. Ej, rodino, prerodino, co sem vám udělal, ej, rodino, prerodino, co sem vám udělal, prečo ně bráníte, prečo ně nedáte, co sem zamiloval, prečo ně bráníte, prečo ně nedáte, co sem zamiloval. Eště je to dívča mladé, za mňa vydávati, eště je to dívča mladé, za mňa vydávati, dám já ho do školy, sám půjdem do vojny, buděm bojovati, dám já ho do školy, sám půjdem do vojny, buděm bojovati. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Zasala som, bazaličku, zasala, keď sa naša, věrná láska, začala VIZ "Zasela sem, bazaličku, zasela, keď sa naša, věrná láska, začala". Zasela sem, bazaličku, zasela, keď sa naša, věrná láska, začala, a eště ta, bazalička, nevzešla, už sa naša, věrná láska, rozešla, a eště ta, bazalička, nevzešla, už sa naša, věrná láska, rozešla. Škoda šohaj, škoda Tvojej, svobody, co zapadá, do Dunajka, do vody, co sa stalo, tejto noci, nového, zabili tam, ach můj Bože, milého, co sa stalo, tejto noci, nového, zabili tam, ach můj Bože, milého. *** Za starú Breclavú, za starú Breclavú, u tej Boží muky, u tej Boží muky, stojí tam dcérečka, stojí tam dcérečka, zalamuje ruky, zalamuje ruky. Zalamuje si je, zalamuje si je, za svojú hlavičku, za svojú hlavičku, komus mňa zanechal, komus mňa zanechal, švarný šohajíčku, švarný šohajíčku. Zanechal sem Ťa já, zanechal sem Ťa já, enem Pánu Bohu, enem Pánu Bohu, aby sas modlila, aby sas modlila, abych došel domů, abych došel domů. ** Za trenčanskú bránú, na tom širém poľu, za trenčanskú bránú, na tom širém poľu, chlapci Moravané, chlapci Moravané, na koně sedajú, chlapci Moravané, chlapci Moravané, na koně sedajú. Na koně sedajú, na Boha volajú, na koně sedajú, na Boha volajú, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaňju, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaňju. Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina. VIZ TÉŽ "Pri trenčanskej bráně, stoja koně vrané". VERZE 1: * Zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení, zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení. Ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas, ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas. Dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček, dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček. Ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení, ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení. VERZE 2: * Zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení. Ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas, ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas. Dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček. Ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení, ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení. VERZE 1: Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí. Galánečky štyry, prečo stě sa bily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily. PO VERZI 1 OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta", VERZE 2. VERZE 2 (JINÁ MELODIE): Zhusta, chlapci zhusta, konec Masopusta, staré baby lajú, že sa nevydajú. Nebudem sa ženiť, až za tri neděle, až ty staré baby, čert do pekla vezme. Bylo nás, bylo nás, chapcov jedenáct, ostali sme štyre, v Brodě na kvartýre. PO VERZI 2 OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hora hora, dvě doliny". VERZE 3: Zhusta, chlapci, zhusta, konec masopusta, masopust sa krátí, věc sa nenavrátí. Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí, staré dívky lajú, že sa nevydajú. Z tej myjavskej brány, dívajú sa páni, ej, čo robí Janíčko, ej pod šibeničkami. Čo by robel visí, ked previněl musí, ej, zmokla mu košielka, od studenej rosy. Nezmokla mu ona, od rosy studenej, ej, lež mu ona zmokla, od krvi červenej.
|
|
Písničky o vojně - seznam Zpěvník "Moravské, české a slovenské lidové písničky" - texty Koledy - texty - texty koled, CD "Vánoční koledy z Moravy", další známé koledy.
|
| © Petr Hejl |