* Aby nás Pán Bůh, miloval, miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal.
Nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh, miloval, miloval,
nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh, miloval, miloval.
A čo koho do toho, že ja Marku ľúbim,
a čo koho do toho, že ja Marku ľúbim,
a ja mojej Mariške, pantofličky kúpim,
a čo koho do toho, že já Marku ľúbim,
a ja mojej Mariške, pantofličky kúpím.
Pantofličky z hodvábu, a čižmičky z kozla,
pantofličky z hodvábu, a čižmičky z kozla,
keď mi pôjdě po vínko, aby sa něskľzla,
pantofličky z hodvábu, a čižmičky z kozla,
keď mi pôjdě po vínko, aby něskľzla.
Ej, aby sa něpotkla, vínko nerozliala,
ej, aby sa něskľzla, vínko nerozliala,
lebo by ju mamička, za to veľmi kliala,
ej, aby sa něskľzla, vínko nerozliala,
lebo by ju mamička, za to veľmi kliala.
MÍSTO "Mariške" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Marjence".
MÍSTO "něskľzla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "něpotkla" NEBO "nepotkla".
MÍSTO "já" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ja".
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
A dze idzeš, Helenko, Helenko?
Do záhrady na želené šenko.
Nezatváraj Helenko za sebu,
bo ja idzem, za Tebu, za Tebu,
nezatváraj Helenko za sebu,
bo ja idzem, za Tebu, za Tebu.
A dze idzeš, Janíčku, Janíčku?
Do záhrady pokošic trávičku.
Nezatváraj za sebu dverečka,
bo ja idzem, Tvoja, frajirečka,
nezatváraj za sebu dverečka,
bo ja idzem, Tvoja, frajirečka.
Aká si Ty, Helenko, nijaká,
každé dzivče miluje vojaka.
Len ja ľúbim chlapca chudobného,
červeného, pekného, mladého,
len ja ľúbim chlapca chudobného,
červeného, pekného, mladého.
** Ach bože lásko, s tebou je kříž, když srdce pláče, ty neslyšíš,
už se mi vdává, štěstí mého mládí, ty krásné chvíle, nevrátí se nikdy víc,
pryč je ten čas, kdy měli jsme se rádi, s tou naší láskou, zvadlo růží na tisíc.
Ach, Bože, prebože, co mám robit, tým svetom vandrovat, či sa ženiť,
či mám íti tým svetom širokým, lebo za děvčátkom černojokým,
či mám íti tým svetom širokým, lebo za děvčátkom černojokým.
Už som sa oženěl, už je darmo, už som si zavesel, ťažké jarmo,
keré mosím nosiť až do smrti, na svoju svobodu zabudnuti,
keré mosím nosiť až do smrti, na svoju svobodu zabudnuti.
* Ach, není, tu není, co by mě těšilo,
ach, není, tu není, co mě těší.
Co mě těšívalo, vodou uplavalo,
ach není, tu není, co mě těší.
** Ach synku, synku, doma-li jsi, ach synku, synku, doma-li jsi,
tatíček se ptá, oral-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi.
Oral jsem oral, ale málo, oral jsem oral, ale málo,
kolečko se mi polámalo, kolečko se mi polámalo.
Když se Ti zlámalo, dej ho spravit, když se Ti zlámalo, dej ho spravit,
nauč se, synečku, hospodařit, nauč se, synečku, hospodařit.
Jak se mám naučit hospodařit, jak se mám naučit hospodařit,
když se mi žitečko nechce dařit, když se mi žitečko nechce dařit.
ČTVRTÁ SLOKA SE VĚTŠINOU NEZPÍVÁ.
* A ja taká čárna, jak čárna čarnica,
a ja taká čárna, jak čárna čarnica,
daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit šej, háj,
daj še mi vystúpit, z dráhy paradnica,
daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit šej, háj,
daj še mi vystúpit, z dráhy paradnica.
Z dráhy paradnica, z poľa robotnica,
z dráhy paradnica, z poľa robotnica,
bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna šej, háj,
bo ja taká čárna, jak čárna čarnica,
bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna šej, háj,
bo ja taká čárna, jak čárna čarnica.
Čárna ja, čárna ja, jak čárna čarnica,
čárna ja, čárna ja, jak čárna čarnica,
bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka šej, háj,
bo ja od maľučka na poľo chodzila,
bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka šej, háj,
bo ja od maľučka na poľo chodzila.
MÍSTO "naj še mi vystúpi" SE NĚKDY ZPÍVÁ "daj še mi vystúpit".
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
** A ja taká dzivočka, cingilingi bom,
ráda vijem pírečka, cingilingi bom,
rada vijem rada dam, cingilingi bom bom bom,
i za kalap zakladam, cingilingi bom,
rada vijem rada dam, cingilingi bom bom bom,
i za kalap zakladam, cingilingi bom.
A ja taká jak i mac, cingilingi bom,
čarné oči mosím mac, cingilingi bom,
čarné oči mac mala, cingilingi bom bom bom,
ja še na ňu podala, cingilingi bom,
čarné oči mac mala, cingilingi bom bom bom,
ja še na ňu podala, cingilingi bom.
A Ty cigán dobre hraj, cingilingi bom,
na dzivčatá nežmurkaj, cingilingi bom,
na dzivčatá na šumné, cingilingi bom bom bom,
naj něchodza po humně, cingilingi bom,
na dzivčatá na šumné, cingilingi bom bom bom,
naj něchodza po humně, cingilingi bom.
A ty cigán šaľený, cingilingi bom,
čarajme že na ženy, cingiligi bom,
Tvoja čárna kandratá, cingilingi bom, bom, bom,
moja biela bohatá, ciingilingi bom,
Tvoja čárna kandratá, cingilingi bom, bom, bom,
moja biela bohatá, ciingilingi bom.
MÍSTO "rada vijem rada dam" SE NĚKDY ZPÍVÁ "rada pijem rada dam".
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY.
VERZE 1:
* A já dobre vím, že zle pochodím, a já dobre vím, že zle pochodím,
že od svej milej, že od svej milej, něskoro chodím,
že od svej milej, že od svej milej, něskoro chodím.
Chodím od milej, denica hore, chodím od milej, denica hore,
a náš hospodár, a náš hospodár, stojí na dvore,
a náš hospodár, a náš hospodár, stojí na dvore.
Zaplať hospodár, slúžit nebudu, zaplať hospodár, slúžit nebudu,
našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budu,
našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budu.
MÍSTO "že od svej milej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že od mej milej".
VERZE 2:
* A já dobre vím, že zle pochodím, a já dobre vím, že zle pochodím,
že od svej milej, něskoro chodím, něskoro chodím,
že od svej milej, něskoro chodím, něskoro chodím.
Chodím od milej, denica hore, chodím od milej, denica hore,
a náš hospodár, stojí na dvore, stojí na dvore,
a náš hospodár, stojí na dvore, stojí na dvore.
Zaplať hospodár, slúžit nebudu, zaplať hospodár, slúžit nebudu,
našel sem dívča, ženit sa budu, ženit sa budu,
našel sem dívča, ženit sa budu, ženit sa budu.
DRUHÁ ČÁST (DRUHÝ VERŠ) SLOK SE NĚKDY NEOPAKUJE.
MÍSTO "slúžit nebudu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "slúžit nebudem".
MÍSTO "ženit sa budu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ženit sa budem".
* A já mám koníčka vraného, na štyry noženky kutého,
on mňa pěkně nosí, po studenej rosi, a já si sednu si na něho.
on mňa pěkně nosí, po studenej rosi, a já si sednu si na něho.
Enom mě, koníčku, pěkně nes, pres hory, pres doly, pres ten les,
dám ti podkověnky, na štyry noženky, ešče dnes, ešče dnes, ešče dnes,
dám ti podkověnky, na štyry noženky, ešče dnes, ešče dnes, ešče dnes.
VIZ TÉŽ "Jenom ty mě, můj koníčku, jenom Ty mě, pěkně nes".
VERZE 1:
* A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju,
a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám.
Co je moc, to je moc, čtyři koně na starost,
čtyři koně okšírovat, svou panenku pomilovat,
co je moc, to je moc, čtyři koně na starost.
VERZE 2:
* A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju,
a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám,
své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju,
a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám.
VERZE 3:
* A já sám, vždycky sám, svý koníčky okšíruju,
a já sám, vždycky sám, svý koníčky osedlám.
Svý koníčky, okšíruju, svou panenku pomiluju,
a já sám vždycky sám, svý koníčky osedlám.
MÍSTO "své koníčky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svý koníčky".
** A já su synek z Polanky, a já su synek z Polanky,
a já si hledám galánky, a já si hledám galánky.
A já su dcerka z Lidečka, a já su dcerka z Lidečka,
a já si hledám synečka a já si hledám synečka.
Vem si mňa Juro za ženu, vem si mňa Juro za ženu,
buděm Ti dobrú gazděnú, buděm Ti dobrú gazděnú.
Ty budeš orat a já sít, Ty budeš orat a já sít,
budem sa spolem dobre mít, budem sa spolem dobre mít.
A já taká čárna, jak čárna čarnica
VIZ "A ja taká čárna, jak čárna čarnica".
A já taká dzivočka, cingilingi bom, ráda pijem vínečka, cingilingi bom
VIZ "A ja taká dzivočka cingilingi bom ráda pijem vínečka cingilingi bom".
** A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát.
VIZ TÉŽ "Běží, voda běží, po kameni šustí".
Aj, Bože, rozbože, co robit mám, vinohrady uschly, vína nemám,
vyvalám sudy, doprosted búdy, a pudu do šenku, kde hrajú dudy,
vyvalám sudy, doprosted búdy, a pudu do šenku, kde hrajú dudy.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Nářek vinaře".
Aj, hájek, hájek, zelený hájek,
mlacovští mládenci jak marijánek, mlacovští mládenci jak marijánek.
Aj, vyka, vyka, zelená vyka,
mlacovské děvečky jako motyka, mlacovské děvečky jako motyka.
Aj, Ty Juro cigáne, udělej ně grumlu,
já si budu grumlovat, až na vojnu půjdu, ej, až na vojnu půjdu.
Koníčkovy podkovy, budú naše zvony,
ty nám budú zvoniti, až pojedem z vojny, ej, až pojedem z vojny.
Nechodívaj šohaj k nám, nerada Ťa vidím,
roztrhané gatě máš, já sa za Ťa stydím, ej, já sa za Ťa stydím.
Dondi k nám až v nedělu, až budeš mět šaty,
já Ťa ráda uvidím, panimáma taky, ej, panimáma taky.
Aj, vínečko ryzlinkový, tak ně z něho hlava bolí
VIZ "Ej, vínečko ryzlinkový, tak ně z něho hlava bolí".
Aj, vy páni, radní páni
VIZ "Ej, vy páni, radní páni".
VERZE 1:
* ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu,
aby Pán Bůh, ochraňoval, tu moravskú krajinu,
zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali,
zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali.
Oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinú,
chystajú sa, zemanové, chystajú sa na vojnu,
zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali,
zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali.
VERZE 2:
* ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu,
aby Pán Bůh, ochraňoval, tu moravskú krajinu,
zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali,
zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali.
Oheň hoří, dým sa valí, Turek ide krajinú,
chystajú sa, chlapci smělí, chystajú sa na vojnu,
šable si připínajú, na koně vysedajú, Matku Boží vzývajú,
šable si připínajú, na koně vysedajú, Matku Boží vzývajú.
VERZE 3:
* ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu,
aby ona, ochránila, tú moravskú krajinu,
zemané sa búřili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali.
Oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinú,
chystajú sa, zemanové, chystajú sa na vojnu,
zemané sa búřili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali.
Aj, vy Žďárské vrchy moje, aj, vy Žďárské lesy hluboké,
pásla má panenka koně, na zelené louce široké,
pásla má panenka koně, k rybníku napájet chodila,
kůň se jí splašil, v lesích se ztratil, má panenka tam zbloudila,
kůň se jí splašil, v lesích se ztratil, má panenka tam zbloudila.
Aj, vy Ždárské vrchy moje, aj, Vy Ždárské lesy hluboké,
hledal sem já svou panenku, na zelené louce široké,
hledal sem já svou panenku, všechny lesy sem prochodil,
k rybníku zašel, koníčka našel, děvčátko mně jiný odloudil,
k rybníku zašel, koníčka našel, děvčátko mně jiný odloudil.
Až si vzpomeneš, na ten Žďárský les,
na hluboká krásná údolí, na rybníky, kam jsme chodili,
já rád vzpomínám, mládí dalo nám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám.
Až si vzpomeneš, na ten Žďárský les,
na hluboká krásná údolí, na rybníky, kam jsme chodili,
já rád vzpomínám, mládí dalo nám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám,
louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám.
* ? Aj ženy ženy, poraďte že mi, zlého já muža mám,
dycky mňa bije, pálené pije, co já mu robit mám,
dycky mňa bije, pálené pije, co já mu robit mám.
Choď Ty do hája, nakop koreňa, jakého takého,
daj sa mu napít, nebude Ťa bít, do dňa děvjatého,
daj sa mu napít, nebude Ťa bít, do dňa děvjatého.
Ženy ženy, poraďte mi, však vy vjece,
jaké je to se zlým mužem na tom svete,
se zlým mužom, zlé bývání, ani mi to vysloviti možná není,
se zlým mužom, zlé bývání, ani mi to vysloviti možná není.
Jindá som já bývávala, prvá v tanci,
a včil jen už mosím sedět, na kraj peci,
na kraj peci, mosím sedět, čo sa v kerém kútě děje, mosím vědět,
na kraj peci, mosím sedět, čo sa v kerém kútě děje, mosím vědět.
TŘETÍ a ČTVRTÁ SLOKA MAJÍ JINOU MELODII.
VERZE 1
*** Aká si mi krásna, ty rodná zem moja,
krásne i tie hory, kol těba čo stoja.
Krásne je i něbo, nad tými horami,
žehnám ťa, vítam ťa vďačnými slzami.
VERZE 2
*** Aká si mi krásna, aká si mi krásna, ty rodná zem moja, ty rodná zem moja,
krásne i tie hory, krásne i tie hory, kol těba čo stoja, kol těba čo stoja.
Krásne je i něbo, krásne je i něbo, nad tými horami, nad tými horami,
žehnám ťa, vítam ťa vďačnými slzami, žehnám ťa, vítam ťa vďačnými slzami.
* Akáty bílé, žaluju vám, nezměrnou bolest, co v srdci mám,
odešlo štěstí, život mě lhal, v srdci vzpomínku, mě zanechal.
Akáty bílé, žaluju vám, nezměrnou bolest, co v srdci mám,
odešlo děvče, zůstal jsem sám, akáty bílé, žaluju vám.
A keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal
VIZ "Ja keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal".
** Ale ne, ale ne, ale ne, Ty už mě ráda nemáš,
ale ne, ale ne, ale ne, Ty na mě zapomínáš,
ale ne, ale ne, ale ne, nebudem víc už si lhát,
pro mě, a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat,
pro mě, a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat.
OBVYKLE NÁSLEDUJE
"Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu".
Ančulenka, Andulenka, padla si mi do srdénka,
hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
Ja eště Ťa kolébali, už Ťa za mňa slibovali,
hop, hej, bo bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
Ja eště si husky pásla, už si v mojom srdci rástla,
hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
Ančulenka, srdce moje, keď já umrem všecko Tvoje,
hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná.
* Andulko šafářova, husičky nemáš doma,
Andulko šafářova, husičky nemáš doma,
husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je,
vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den,
husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je,
vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den.
Já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála,
já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála,
paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví,
já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den,
paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví,
já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den.
Jeníčku muj rozmilý, já přijdu ven na chvíli,
Jeníčku muj rozmilý, já přijdu ven na chvíli,
paňmáma tvrdě spí, ta se již nevzbudí,
budeš mít nejhezčí sen, dřív než bude bílý den,
paňmáma tvrdě spí, ta se již nevzbudí,
budeš mít nejhezčí sen, dřív než bude bílý den.
Andulko šafářova, neříkej ani slova,
Andulko šafářova, neříkej ani slova,
že jsme se líbali, ve tmě se scházeli,
neříkej že jsem vinen, že jsem Tě vylákal ven,
že jsme se líbali, ve tmě se scházeli,
neříkej že jsem vinen, že jsem Tě vylákal ven.
MÍSTO "šafářova" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šafářová".
NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ANI DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 1:
* Anička, dušička, kdě si bola, keď si si čižmičky zarosila?
Bola som v hájičku, žala som trávičku, duša moja, duša moja,
bola som v hájičku, žala som trávičku, duša moja, duša moja.
A já som po tri dny trávu kosil, eště si čižmičky nězarosil.
A já som hrabala, Těba som čakala, duša moja, duša moja,
a já som hrabala, Těba som čakala, duša moja, duša moja.
VERZE 2:
Anyčka malúčká, kde si bola, keď si si čižmičky zarosila.
Bola som já v hájíčku, žala som tam travičku, duša moja,
bola som já v hájíčku, žala som tam travičku, duša moja.
A já som tam nědaleko trávu kosil, a já som si čižmičky nězarosil.
A já som tam hrabala, na Tebja som čakala, duša moja,
a já som tam hrabala, na Tebja som čakala, duša moja.
* Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli,
Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli.
Já Ťa chytím, pomilujem, postískám, a pritom si prevelice zapískám,
zapískám na celú dědinu, akú mám šikovnú dievčinu,
já Ťa chytím, pomilujem, postískám, a pritom si prevelice zapískám,
zapískám na celú dědinu, akú mám šikovnú dievčinu.
Anička, dušička, sklamala, v najlepšom kašľať mi začala,
Anička, dušička, sklamala, v najlepšom kašľať mi začala.
Darmo som ju potisnul, aj postískal, do ucha mi Ančin frajer zapískal,
zapískal na celú dědinu, a ja mám pod okom modrinu,
darmo som ju potisnul, aj postískal, do ucha mi Ančin frajer zapískal,
zapískal na celú dědinu, a ja mám pod okom modrinu.
Močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila,
močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila.
Ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom,
močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila,
ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom,
močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila.
MÍSTO "Já Ťa chytím, pomilujem, postískám"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "Já Ťa chytím, polúbím, aj postískám".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína".
VERZE 1:
* Ani já, ani Ty, robit nebudzeme,
ani já, ani Ty, robit nebudzeme,
sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme,
sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme.
Na jednej posteli, robili co chceli, na jednej posteli, robili co chceli,
zrobili děvčátko, zrobili děvčátko, ěště chlapca chceli,
zrobili děvčátko, zrobili děvčátko, ěště chlapca chceli.
Temu daj, temu daj, kemu dobre stojí, temu daj, temu daj, kemu dobre stojí,
len temu nedávaj, len temu nedávaj, co sa toho bojí,
len temu nedávaj, len temu nedávaj, co sa toho bojí.
MÍSTO "sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "šedněme do koča, šedněme do koča, vozit še budzeme".
VERZE 2:
* Ani ja, ani Ty, robit nebudzeme,
ani ja, ani Ty, robit nebudzeme,
sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme,
sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme.
Bulo lúbeníčko, už něbudze taky,
bulo lúbeníčko, už něbudze taky,
bol to párobeček, bol to párobeček, ně taký jednaký,
bol to párobeček, bol to párobeček, ně taký jednaký.
Chodili by do nás, parobci za radom,
chodili by do nás, parobci za radom,
ej ale něchoďa, ej ale něchoďa, bo ja spim zo dědom,
ej ale něchoďa, ej ale něchoďa, bo ja spim zo dědom.
Bo ja spim pri stěně, a dědo na kraju,
bo ja spim pri stěně, a dědo na kraju,
keď dakto zadurká, keď dakto zadurká, to dědo stavajú,
keď dakto zadurká, keď dakto zadurká, to dědo stavajú.
MÍSTO "sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "šedněme do koča, šedněme do koča, vozit še budzeme".
Ani mi tak není, jako mi bývalo,
ani mi nesvitá, jako mi svitalo.
Svitat mi svitalo, ej ráno, ránečko,
a včil mi nesvitá, ak prijděš Janíčko.
Svitat mi svitalo, zrána poza humny,
a včil mi nesvitně, kým neprijdeš z vojny.
Zavrť sa mi dievča, buděm sa Ti dívat,
ked sa mi zalúbí, buděm k vám chodievat.
Eště sa nevidám, eště trochu počkám,
urobím povôli, mojim čiernym očkám.
Ani sem s Tebú nenocovał, ani sem s Tebú nespał,
a včil na mňa odkazuješ, kolébečku chystaj,
a včil na mňa odkazuješ, kolébečku chystaj.
Kolébečka prichystaná, z lipového dreva,
a včil na mňa odkazuješ, že jí není treba,
a včil na mňa odkazuješ, že jí není treba.
? A od Prešova, a od Prešova, a od Prešova v tým poľu,
a od Prešova, a od Prešova, a od Prešova v tým poľu,
neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík na koňu,
neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík na koňu.
A za ním idze, a za ním idze, a za ním idze ocec, mac,
a za ním idze, a za ním idze, a za ním idze ocec, mac,
vrac še Janíčku, šerdečko moje, vrac še Janíčku, vrac še, vrac,
vrac še Janíčku, šerdečko moje, vrac še Janíčku, vrac še, vrac.
A ja še veru, a ja še veru, a ja še veru nevrácim,
a ja še veru, a ja še veru, a ja še veru nevrácim,
radšej svoj život, šerdečko moje, radšej svoj život utracim,
radšej svoj život, šerdečko moje, radšej svoj život utracim.
Šicko še žitko, rozžeľeňelo, jará pšenička něschodzí,
šicko še žitko, rozžeľeňelo, jará pšenička něschodzí,
mala ja chlapca, preľubeneho, aľe už do nás něchodzí,
mala ja chlapca, preľubeneho, aľe už do nás něchodzí.
NĚKDY SE VERŠE VE SLOKÁCH NEOPAKUJÍ.
A on pořád stál
VIZ "Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce".
+ A te Rehradice, na pěkný rovině,
teče tam voděnka, dolů po dědině,
je pěkná, je čistá.
A po tej voděnce, drobný rebe skáčó,
pověz mi, má milá, proč Tvý oči pláčó,
tak smutně, žalostně.
Pláčó one, pláčó, šohajó, vo Tebe,
že sme sa dostali, daleko od sebe,
daleko, vod sebe.
Proč by neplakali, dyž hlavěnka bolí,
musijó zaplakat, šohajovi kvoli,
šohajovi, kvoli.
A te Rehradice, na pěkný rovině,
teče tam voděnka, dolů po dědině,
je pěkná, je čistá.
MÍSTO "Rehradice" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Réhradice".
A v tem Kužełove, teče voda kolem,
a v tem Kužełove, teče voda kolem,
kužełovští chłapci, kužełovští chłapci, seďá si za stolem.
Za stolečkem seďá, koralenku pijú,
za stolečkem seďá, koralenku pijú,
svojíma slzama, svojíma slzama, sklénky dolévajú.
Kužełovští chlapci, proč sa neženíte,
kužełovští chlapci, proč sa neženíte,
cedulenka prišla, cedulenka prišla, na vojnu ít máte.
Cedulenka psaná, od strážnických pánů,
cedulenka psaná, od strážnických pánů,
že máte naplnit, že máte naplnit, brněnskú kasárňu.
Brněnská kasárňa, je plná vojákú,
brněnská kasárňa, je plná vojákú,
je plná vojákú, je plná vojákú, samých moravčíků,
je plná vojákú, je plná vojákú, chlapcú moravčíků.
MÍSTO "koralenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kořalenku".
MÍSTO "na vojnu ít máte" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na vojnu jít máte".
MÍSTO "moravčíků" SE NĚKDY ZPÍVÁ "moravčšíků".
NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY.
NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY.
A v tem městě, Hodoníně, kasárňa malovaná
VIZ "A v tom městě, Hodoníně, kasárňa malovaná"
VERZE 1:
* ? A v tom městě Hodoníně, kasárňa malovaná,
v keré byla má hlavěnka, velice sturbovaná,
ona byla sturbovaná, od samého jenerála,
už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.
Dyž ňa na radní dům védli, moje vlasy střihałi,
tenkrát pro mňa rodičové, přežalostně plakałi,
proč plačete naříkáte, šak vy ně nepomožete,
už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.
A dyž bylo o půl noci, vyšla krásná vězdička,
přišla za mnú do kasárně, má milá gałánečka,
přišla za mnú do kasárně, stála u mojí postele,
stávaj hore duša moja, já už stójím u Tebe.
A co bych já hore stával, šak Ty ně nepomožeš,
dybys za mňa dušu dala, tak Ty ňa nevymožes,
mám čižmičky s ostruhami, vraného koňa v maštałi,
už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.
MÍSTO "A v tom městě Hodoníně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A v tem městě Hodoníně".
MÍSTO "A v tom městě Hodoníně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A v tom městě pri Prešburke".
MÍSTO "sturbovaná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šturbovaná", "turbovaná" NEBO "šturmovaná".
MÍSTO "od samého jenerála" SE NĚKDY ZPÍVÁ "od samého generála".
NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY
("Ona byla sturbovaná, ... já vojákem mosím byt." APOD.).
ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA
("A v tom městě Hodoníně, ..., já vojákem mosím byt.").
VERZE 2:
* ? A tom Brodě při Olšavě, malovaná kasárňa,
a v ní byla má hlavěnka, velice sturbovaná.
Ona byla sturbovaná, od samého generála,
už to ináč nemože byt, já vojákem mosím byt,
ona byla sturbovaná, od samého generála,
už to ináč nemože byt, já vojákem mosím byt.
Už ně koňa vyváďajú, už ně koňa sedlajú,
a ti moji rodičové, přežalostně plakajú,
proč rodiče, proč pláčete, však vy se mnú nepújdete,
pújde se mnú, múj vraný kúň, já na něm pojedu.
MÍSTO "malovaná kasárňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "malovaná kasárna" NEBO "kasárňa malovaná".
A v tých Nových Zámkoch novina sa stala
VIZ "Níže Nových Zámků, stala sa novina".
+ A vy, páni muzikanti, ničeho nehleďte,
nech všeci porúčajú, svoju vždycky veďte,
nech sa třeba všeci bijú, kdo bude mět sólo,
muziky nepoščajte, chytrým ani volom.
A vy, páni muzikanti, chvály nečekajte,
klobúky přes uši, přes oči si dajte,
nech stará žaluje, a nech statek pustne,
nech si každý sused třeba, před váma odflusne – tfuj.
A vy, páni muzikanti, nikomu neslužte,
nedajte sa předeplatiť, radši huby sušte,
chudým aj bohatým, hrajte rovným šmytcem,
aby byla spravedlnost, aspoň při muzice.
Muziko, muzičenko, ty čarodějná,
do pekla pro ťa půjdu, jak jsi mi věrná,
nech si ňa Lucifer, na vidle bere,
dušu jsem dal aj tak tobě, tož tu mi nezebere.
* A vy páni muzikanti, přišla sem vás jedovať,
zahrajte ně tuto píseň, kerú vám budu zpívať.
Štelujte si muziku, podle mého jazyku,
vy ste šeci grobiáni, já vám ináč neřeknu.
Najprv budu jedovati, teho s tema huslama,
ten by býl dobře udělal, dyby býl ostál doma,
z húslama sa pochlubil, leda peněz nalúdil,
ten by býl dobře udělal, dyby tu byl nechodil.
A tá šelma s tú píšťalkú, ten sa enem usmívá,
temu je tak vždycky dobře, dyž si sem tam zhovívá,
on by šel rád do nebe, ale on tam nepude,
protože tam s píštalkama nepúšťajú do nebe.
Cimbalista na svůj cimbál, ten dycky z husta pere,
dyž si chlapci dobře plaťá, on sa enem usměje,
praví svým kamarádúm, "Dávám vám takú radu",
dyž vám chlapci dobře plaťá, hrajte jen bez ohledu.
Muzikanti to sú chlapci, dostanú sa do nebe,
mezi svaté chocholaté, co dělajú he, he, he,
najprv pude huslista, a za ním cimbalista,
naposledy na púl kozi, ponese sa basista.
Až bílé konvalinky vzkvetou
VIZ "Když se soumrak sklání, tam za naší strání"
** Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, jež byla má i Tvá,
budeme oba dva, v srdci ukrývat, to co nejvíc, u srdce bolívá.
Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, kterou tak dobře znáš,
do modrých očí Tvých, chtěl bych se dívat, a věděl bych, proč slzy ukrýváš.
NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ I DRUHÁ SLOKA.
NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ SLOKA.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela".
VIZ TÉŽ "Tenkrát z jara, v hospodě trumpety zpívaly".
Až do rána nespala sem, na šohajka čekala sem
VIZ "Štyry noci nespala sem, na šohajka čekala sem".
* Až já budu rukovat, budeš ještě spát,
napíšu Ti na vrata, křídou mám Tě rád,
ať ví celá dědina, že Ty si má jediná,
až se domů z vojny vrátím, budeš jen má,
ať ví celá dědina, že Ty si má jediná,
až se domů z vojny vrátím, budeš jen má.
Dva roky už zavál čas, přešlo čekání,
nápis z dveří vybledl, ale láska ni,
už ví celá dědina, že Ty si má jediná,
už se domů z vojny vracím, už budeš má,
už ví celá dědina, že Ty si má jediná,
už se domů z vojny vracím, už budeš má.
** Až já budu z Košic mašírovat, nechám já si svojho koňa sedlat,
nechám já mu zlaté klince pribit, frajárenko moja, musím Ťa ošidit,
nechám já mu zlaté klince pribit, frajárenko moja, musím Ťa ošidit.
Ošidím Ťa, budeš za mnú plakat, budeš za mnú drobné listy písat,
drobné listy aj drobné litery, vrať sa ku mě šohaj, šohaj malovaný,
drobné listy aj drobné litery, vrať sa ku mě šohaj, šohaj malovaný.
MÍSTO "nechám já si" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nechám si já".
MÍSTO "svojho koňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svého koňa".
MÍSTO "nechám já mu zlaté klince pribit"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "dám já jemu zlaté klince razit"
NEBO "dám já jemu zlaté klince robit".
MÍSTO "frajárenko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "frajárečko".
MÍSTO "nechám já si" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nechám si já".
MÍSTO "drobné listy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "drobné lístky".
MÍSTO "musím Ťa ošidit" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jak Ťa mám ošidit".
MÍSTO "vrať sa ku mě šohaj, šohaj malovaný"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "vrať sa ku mě skoro, šohaj malovaný"
NEBO "vrať sa šohaj skoro, šohaj malovaný".
OBČAS SE ZPÍVÁ "ej, frajárenko moja", "ej, vrať sa ku mě šohaj".
NĚKDY SE NA ZÁVĚR ZPÍVÁ "A zústaň."
NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY.
* Až já na tu vojnu půjdu, až já na tu vojnu půjdu,
komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů,
komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů.
Zanechám jí kamarádu, zanechám jí kamarádu,
než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů,
než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů.
Když jsem domů z vojny přišel, když jsem domů z vojny přišel,
svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel,
svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel.
Odved mě ji můj kamarád, odved mě ji můj kamarád,
který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád,
který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád.
Nechtěla jsem, musela jsem, nechtěla jsem, musela jsem,
k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout,
k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout.
Až já pojedu přes ten les, jen ty mě, koníčku, pěkně nes,
stupej a stupej, jenom nedupej, nes mě koníčku, kam ty chceš,
stupej a stupej, jenom nedupej, nes mě koníčku, kam ty chceš.
Až já půjdu do nebe
VIZ "S pánem Bohem, moje milá, zdráva buď".
VERZE 1:
? Až já smutný pújdu, na tu vojnu,
komu ja zanechám, komu ja zanechám, moju milú,
komu ja zanechám, komu ja zanechám, moju milú.
A já ju zanechám, kamarádom,
dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom,
dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom.
A já sa nevrátím, šak sem mladý,
za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný,
za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný.
VERZE 2:
Až smutný půjdu, na tu vojnu, až smutný půjdu, na tu vojnu,
komu já zanechám, svoju milú, komu já zanechám, svoju milú,
komu já zanechám, svoju milú, komu já zanechám, svoju milú.
A já ju zanechám, kamarádom, a já ju zanechám, kamarádom,
dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom, dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom,
dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom, dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom.
A já sa nevrátím, bar srubaný, a já sa nevrátím, bar srubaný,
za mnú nezaplače, v světě žádný, za mnú nezaplače, v světě žádný,
za mnú nezaplače, v světě žádný, za mnú nezaplače, v světě žádný.
VERZE 3:
Až já smutný pújdu, na tu vojnu,
komu ja zanechám, komu ja zanechám, komu ja zanechám, moju milú,
komu ja zanechám, komu ja zanechám, komu ja zanechám, moju milú.
A já ju zanechám, kamarádom,
dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom,
dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom.
A já sa nevrátím, šak sem mladý,
za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný,
za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný.
VERZE 4:
Až já smutný pújdem na tú vojnu, komu ja zanechám moju milú,
komu ja zanechám moju milú, komu ja zanechám moju milú,
komu ja zanechám moju milú, komu ja zanechám moju milú.
A já ju zanechám kamarádom, dokad sa nevracím s té vojny dom,
dokad sa nevracím s té vojny dom, dokad sa nevracím s té vojny dom,
dokad sa nevracím s té vojny dom, dokad sa nevracím s té vojny dom,
A já sa nevracím, šak sem mladý, za mnú nezaplače človjek žádný,
za mnú nezaplače človjek žádný, za mnú nezaplače človjek žádný,
za mnú nezaplače človjek žádný, za mnú nezaplače človjek žádný.
ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
* ? Až jednou červánky, potkáte mamičku,
až jednou červánky, potkáte mamičku,
vzkažte že nepřijdu, po lesním chodníčku,
vzkažte že nepřijdu, po lesním chodníčku.
Vzkažte že nemusí, košulenku žehlit,
vzkažte že nemusí, košulenku žehlit,
že její synáček, daleko musel jít,
že její synáček, daleko musel jít.
Vzkažte ať nepláče, že jenom chvilenka,
vzkažte ať nepláče, že jenom chvilenka,
a život uplyne, jak bystrá voděnka,
a život uplyne, jak bystrá voděnka.
Vzkažte ať zajde si, zvečera do hory,
vzkažte ať zajde si, zvečera do hory,
že ju tam žežulka, ode mě pozdraví.
že ju tam žežulka, ode mě pozdraví.
VERŠE VE SLOKÁCH SE MOHOU RÚZNĚ OPAKOVAT.
NEJČASTĚJŠÍ VARINTY OPAKOVÁNÍ:
- NEOPAKUJE SE ŽÁDNÝ VERŠ
- OPAKUJE SE POUZE DRUHÝ VERŠ PRVNÍ SLOKY
- OPAKUJE SE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY
- OPAKUJE SE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY
- OPAKUJE SE PRVNÍ I DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY
*** Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám,
dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám,
dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám.
Až se koně rozjedou, samy nás na cestu povedou,
pojedeme spolu, nahoru a dolu, až koníčky své osedlám,
pojedeme spolu, nahoru a dolu, pak Ti povím, co na srdci mám.
VIZ TÉŽ "Tam v údolí jsou topoly".
? Až my do těch modrých hor pújdeme, co my tam píjat budeme,
co my tam píjat, srdénko moje, budeme.
Esli vínečko z pohára, lebo voděnku z kolaja,
lebo voděnku, srdénko moje, z kolaja.
Lepší vínečko z kolaja, nežli voděnka z pohára,
nežli voděnka, srdénko moje, z pohára.
* Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát,
tam Ti znovu před Bohem, řeknu, jak mám Tě rád,
za to mi srdéčko dáš, a řekneš své ano,
ano, Jano milá, budeš má jediná,
ano, Jano milá, budeš má jen má.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jana".
VIZ TÉŽ "Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám".
Až pojedu orat, na rovinu širú,
zavolám si sebú, hej, frajírenku moju milú.
Frajírenka moja, bude se mnú chodit,
a koníčky vrané, hej, ručenkú jich bude vodit.
VERZE 1:
* Až pojedu z Písku, eště si zapísknu,
stávaj hore milá, už sa rozednívá,
stávaj hore milá, ej, už sa rozednívá,
To je Bože to je, potěšení moje,
dyž mně můj koníček, preskakuje oje,
dyž mně můj koníček, ej, preskakuje oje.
Oje preskakuje, na obě dvě strany,
to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný,
to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný.
MÍSTO "preskakuje" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přeskakuje".
NĚKDY SE ZPÍVÁ "ej" I V PRVNÍM VERŠI KAŽDÉHO OPAKOVÁNÍ
NĚKDY SE NEZPÍVÁ "ej".
NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY.
NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA.
VIZ TÉŽ "Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla".
VERZE 2:
* ? Až pojedu z Písku, eště si zapísknu,
stávaj hore milá, už sa rozednívá,
stávaj hore milá, ej, už sa rozednívá,
Galánečky štyry, nebite sa o mne,
jednu si vyberu, tri zostat musíte,
jednu si vyberu, ej, tri zostat musíte.
NĚKDY SE ZPÍVÁ "ej" I V PRVNÍM VERŠI KAŽDÉHO OPAKOVÁNÍ
NĚKDY SE NEZPÍVÁ "ej".
JEŠTĚ TO PRAVDĚPODOBNĚ MÁ TŘETÍ SLOKU.
NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY.
VIZ TÉŽ "Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla".
Až přijde máj, a s ním všechno, co měli sme rádi
VIZ "Kde je ten čas, naší horoucí, upřímné lásky".
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
*** Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Nepůjdeme domů až ráno, až bude ustláno,
nepůjdeme domů až ráno, až bude den.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
MÍSTO "my domů nepůjdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dřív domů nepůjdem".
MÍSTO "až všechno vypijem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "až to vypijem".
ČASTO NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral".
NĚKDY NÁSLEDUJE "Stará, stará, rozsviť lucernu".
SMĚS:
*** Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Nepůjdeme domů až ráno, až bude ustláno,
nepůjdeme domů až ráno, až bude den.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral,
babička plakala, děda se smál, babička plakala, děda se smál.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem,
ty stará kovárno pod jabloní,
něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem,
ty stará kovárno pod jabloní.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila,
jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal,
žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže,
žena muže bít nemůže, protože ho ráda má.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zase,
nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zas.
Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
Nepudeme spát, až ráno v šest, každej flamendr, má v těle čest,
každej flamendr, má v těle říz, někdo vůbec, jinej za tisíc.
Až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až bude bílý den,
až ráno, až ráno, až bude bílý den,
my domů nepůjdem, až všechno vypijem.
MÍSTO "my domů nepůjdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dřív domů nepůjdem".
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Co ste hasiči, co ste dělali".
Až rozkvetou lípy, mně hned bude snáz,
ten co se mi líbí, ten vrátí se zas.
Den zrodí se krásný, v němž nebude stín,
ptát budou se známí, co jen je to s ním.
I ty potom hádej, hádej tisíckrát,
proč zpívám si stále, to on mně má rád.
Na časy se blýská, a hvězdy jsou blíž,
a že se mi stýská, už se nedozvíš.
Já budu mít ráda, jak on mne má rád,
to přece se stává, to musí se stát.
Až rozkvetou lípy, mně hned bude snáz,
ten co se mi líbí, ten vrátí se zas.
Já budu mít ráda, jak on mne má rád,
to přece se stává, to musí se stát.
A jako ty lípy, tak já budu kvést.
ten co se mi líbí, mně dál bude vést.
Já budu mít ráda, jak on mne má rád,
to přece se stává, to musí se stát,
to přece se stává, to musí se stát.
Až rozkvetou lípy, mně hned bude snáz,
ten co se mi líbí, ten vrátí se zas.
A jako ty lípy, tak já budu kvést,
ten co se mi líbí, mně dál bude vést,
dál tě vést, dále vést, láskou vést.
Až sa mamko vydám, jak bych Vám umrela, jako byste nikdá, dcérečky neměla,
chodníček Vám nezametu, zahrádečku nezaleju, nezaleju.
Ej, než mňa odvedú, k mému šohajkovi, eště vám děkuju, mamce tatíčkovi,
za to vaše vychování, aj za vaše požehnání, požehnání.
* Až se budeš vdávat, pak si vzpomeneš, že jsi byla mou, láskou jedinou,
já se budu dívat, jak se povedeš, za ruku jinou, Tobě souzenou.
SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA:
*** Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme,
pár slůvek tichých, zašeptám,
snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme,
dál půjdem cestou, každý sám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno,
tak málo štěstí, když rád Tě mám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno,
tak málo štěstí, když rád Tě mám.
OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku".
SMĚS:
*** Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme,
pár slůvek tichých, zašeptám,
snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme,
dál půjdem cestou, každý sám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno,
tak málo štěstí, když rád Tě mám.
Marně se ptám, proč láska nepatří nám,
Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno,
tak málo štěstí, když rád Tě mám.
Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku,
až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát,
budeš snad, na mě vzpomínat,
až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát,
budeš snad, na mě vzpomínat.
Ten večer májový, za mě Ti odpoví,
za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát,
vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád,
dej mi políbení, lásky se nesmíš bát,
vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád.
* Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
za našich mladej let, bejval svět jako květ,
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
za našich mladej let, bejval svět jako květ,
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
* Běží, voda běží, po kameni šustí,
řekla mně má milá, že už mě opustí,
teče, voda teče, po kameni skáče,
když Tě milá nechá, ať si jiný pláče.
U našeho dvora, teče voda dvojí,
tak si jen nemysli, že Ty budeš mojí,
za horou vysokou, zapadá slunéčko,
a já Tebe nechci, falešná dcérečko.
A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát.
Když užs to věděla, to co vím až dneska,
mohla sis ušetřit, svoje slova hezká,
hezká slova, hezká, málo lásky ke mně,
jak jsem teď, Bože rád, že Tě nemám v domě.
Takový falešná, jak ta by tam žila,
ta je jen trápení, a taková jsi byla,
budeš-li taková, někomu jen zbývá,
že když Tě dostane, ať Tě taky hlídá.
A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát,
protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát.
MÍSTO "protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát"
SE NĚKDY ZPÍVÁ "protože už ráno, protože už ráno, má si Tě jiný brát".
VERZE 1:
? Ej, vínečko ryzlinkový, tak ně z něho hlava bolí,
jakpak by ně nebolela, dyž ho piju od večera,
jakpak by ně nebolela, dyž ho piju od večera.
Aj, vínečko ryzlinkový, k němu masíčko uzený,
to je Bože strava, nebolí ňa z něho hlava,
to je Bože strava, nebolí ňa z něho hlava.
VERZE 2:
? Ej vínečko ryzlinkový, co mě z něho hlava bolí,
jako by mě nebolela, když ho piju od večera,
jako by mě nebolela, když ho piju od večera.
Ej vínečko ryzlinkový, k němu masíčko uzený,
to je, to je Bože strava, nebolí mě z něho hlava,
to je, to je Bože strava, nebolí mě z něho hlava.
MÍSTO "Ej, vínečko ryzlinkový" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Aj, vínečko ryzlinkový".
Ej, vy páni, radní páni, vám je vám,
ej, vy páni, radní páni, vám je vám,
dali ste si losem táhat, že budete chlapcú brávat, do vojny,
dali ste si losem táhat, že budete chlapcú brávat, do vojny.
Janoškova, stará máti, plakala,
Janoškova, stará máti, plakala,
jediného synka měla, na vojnu ho dát mosela, husárom,
jediného synka měla, na vojnu ho dát mosela, husárom.
MÍSTO "radní páni" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hradní páni".
MÍSTO "do vojny" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na vojnu".
MÍSTO "mosela" SE NĚKDY ZPÍVÁ "musela".
MÍSTO "na vojnu ho dát mosela" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na pajtě ho dát mosela".
ČASTO NÁSLEDUJE "Ty kyjovský purkmistře".
VERZE 1:
** Ja keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal,
podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí,
podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí.
A já bych Ti dala, trochu vody, ale sa já bojím, Tvojich koní,
neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho,
neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho.
Keď mi prišla karta, narukovať, dal sem si muziku, došikovať,
muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvého oktobra, rukovat mám,
muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvého oktobra, rukovat mám.
Keď mi prišla karta, k rukovanie, moja milá čas je, k rozejděnie,
s Bohem tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj,
s Bohem tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj.
MÍSTO "na vojnu bral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do vojny bral".
NĚKDY SE NEOPAKUJÍ DRUHÉ ČÁSTI SLOK.
NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY.
VERZE 2:
Ja, keď sa Janoško, do vojny bral, prišol pod okienko, smutně volal,
podaj že mi milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco shorí,
podaj že mi milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco shorí.
A já bych ci dala, trochu vody, ale sa já bojím Tvojích koní,
neboj sa má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka, podla něho,
neboj sa má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka, podla něho.
Keď mi prišla karta, narukovac, dal som si muzigu, došikavac,
muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvieho októbra, rukovac mám,
muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvieho októbra, rukovac mám.
Keď mi prišla karta, k rukovanie, moja milá čas je, k rozejděnie,
s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj,
s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj.
VIZ TÉŽ "Keď ma v tom Kubíně, odobrali, tak mi tí pánové, povedali".
VIZ TÉŽ "Keď mi prišla karta, narukovať, dal som si muziku, došikovať".
* Já dávno vím, že nejsem sám,
že jiný chodívá, za Tebou k vám,
za celý svět, Tebe nedám,
mé štěstí jediné, jež v světe mám.
Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát,
tam Ti znovu před Bohem, řeknu, jak mám Tě rád,
za to mi srdéčko dáš, a řekneš své ano,
ano, Jano milá, budeš má jediná,
ano, Jano milá, budeš má jen má.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jana".
* Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla,
na něm retázečky, ej, ze samého stříbra,
na něm retázečky, ej, ze samého stříbra.
To je, Bože, to je, potěšení moje,
když mě můj koníček, ej, přeskakuje oje,
když mě můj koníček, ej, přeskakuje oje.
Oje přeskakuje, na obě dvě strany,
to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný,
to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný.
MÍSTO "retázečky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "reťazenky", "podkověnky" NEBO "sedélečko".
NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA.
VIZ TÉŽ "Až pojedu z Písku, eště si zapísknu".
* Jenom ty mě, můj koníčku, jenom Ty mě, pěkně nes,
jenom ty mě, můj koníčku, jenom Ty mě, pěkně nes,
dám ti dělat podkověnky, dám ti dělat podkověnky, ještě dnes,
dám ti dělat podkověnky, dám ti dělat podkověnky, ještě dnes.
Dám ti dělat podkověnky, ze samé jen ocele,
dám ti dělat podkověnky, ze samé jen ocele,
aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, ze sebe,
aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, ze sebe.
Dám ti dělat podkověnky, ze samého ze zlata,
dám ti dělat podkověnky, ze samého ze zlata,
aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, do bláta,
aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, do bláta.
VIZ TÉŽ "A já mám koníčka vraného, na štyry noženky kutého".
VERZE 1:
* Kde je ten čas, naší horoucí, upřímné lásky,
když v podvečer, šťasten líbal jsi Ty moje vlásky,
tenkrát jsem věřila, když jsem byla Tvou, v první lásku svou.
Až přijde máj, a s ním všechno, co měli sme rádi,
až vzpomenem, oba na léta šťastného mládí,
vzpomenem a, nad tou chvilkou jak sen, ruce mávnou jen.
Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte,
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily,
teď jste nás po létech, navždy rozloučily.
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zvonky v Loretě".
VERZE 2 - REFRÉN:
Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte,
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily,
teď jste nás po létech, navždy rozloučily.
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily,
teď jste nás po létech, navždy rozloučily.
VERZE 3 - REFRÉN:
Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte,
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily,
teď jste nás po létech, navždy rozloučily.
Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte,
když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily,
teď jste nás po létech, navždy rozloučily.
** Když se soumrak sklání, tam za naší strání, hvězdičky bílé zahoří tmou,
konvalinek vůně, kolem lesní tůně, vzduchem se šíří nocí tmavou.
Když bílé konvalinky kvetou, svou vůní omámí nás,
pak láskou hlavy se nám spletou, a zdá se, že je svět plný krás,
když rudý západ v dálce hoří, kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří,
až bílé konvalinky vzkvetou, já přijdu s kytičkou za Tebou.
Večer když se stmívá, nejkrásnější bývá, v kvetoucím háji pod hvězdami,
srdce touhu skrývá, o lásce si zpívá, nocí když bloudím vzpomínkami.
Když bílé konvalinky kvetou, svou vůní omámí nás,
pak láskou hlavy se nám spletou, a zdá se, že je svět plný krás,
když rudý západ v dálce hoří, kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří,
až bílé konvalinky vzkvetou, já přijdu s kytičkou za Tebou.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Bílé konvalinky" NEBO "Až bílé konvalinky vzkvetou".
VERZE 1
Níže Nových Zámků, stala sa novina, níže Nových Zámků, stala sa novina,
ej, rychtárova dcera, porodila syna.
Jak ho porodila, do vody hodila, jak ho porodila, do vody hodila,
ej, její kamarádka, sa na ňu dívala.
Kačenko volačí, cos to urobila,
ej, žes to nemluvňátko, do vody hodila, ej, žes to nemluvňátko, do vody hodila.
Já sem si myslela, že budem panenkú, já sem si myslela, že budem panenkú,
ej, a včíl musím sedět, v Brně na Špilberku, ej, a včíl musím sedět, v Brně na Špilberku.
VERZE 2
A v tých Nových Zámkoch, novina sa stala,
zabili šohajka, ked muzika hrála.
Nenazdal sa šohaj, svojej veselosti,
že on pri muzice, složí svoje kosti,
nenazdal sa šohaj, svojej veselosti,
že on pri muzice, složí svoje kosti.
Kamaráti moji, tu mňa nenechajte,
na Vrbecký cinter, tam ma pochovajte.
Na vrbecký cinter, blízko samích dverí,
milá pújde kolem, srdco ju zabolí,
na vrbecký cinter, blízko samích dverí,
milá pújde kolem, srdco ju zabolí.
* S pánem Bohem, moje milá, zdráva buď,
nikdy už Tě, nepřivinu, na svou hruď,
jeden voják, na tom světě, ztratí se jak nic,
zítra za mne, jiný zlíbá, Tvoji líc.
Až já půjdu, do nebe, vzpomenu si na Tebe,
vzpomenu si, že jsi byla, má panenka, roztomilá,
před branou, až budu stát, andělé mi budou hrát,
a já budu, na Tebe jen, má panenko, vzpomínat.
Děkuji Ti, má panenko, na stokrát,
že jsi mne tak, naučila, milovat,
nehněvej se, jestli se už, nikdy nevrátím,
jestli ti Tvou, věrnou lásku, nesplatím.
Až já půjdu, do nebe, vzpomenu si na Tebe,
vzpomenu si, že jsi byla, má panenka, roztomilá,
před branou, až budu stát, andělé mi budou hrát,
a já budu, na Tebe jen, má panenko, vzpomínat.
Pomodli se, za mou duši, v kostele,
a pak si jdi, zatancovat, vesele,
zapomeň na, sliby lásky, které jsem Ti dal,
když jsem Tebe, má panenko, miloval.
Až já půjdu, do nebe, vzpomenu si na Tebe,
vzpomenu si, že jsi byla, má panenka, roztomilá,
před branou, až budu stát, andělé mi budou hrát,
a já budu, na Tebe jen, má panenko, vzpomínat.
MÍSTO "nikdy už Tě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nikdy víc Tě".
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Až já půjdu do nebe".
? Štyry noci nespala sem, na šohajka čekala sem,
eště štyry spat nebudu, na šohajka čekat budu,
eště štyry spat nebudu, na šohajka čekat budu.
Až do rána nespala sem, na šohajka čekala sem,
až do rána, do bílého, na šohajka na švarného,
až do rána, do bílého, na šohajka na švarného.
NĚKDY SE ZPÍVÁ NEJPRVE DRUHÁ A PAK PRVNÍ SLOKA.
* Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce,
z kanónů a flintiček, do ubohejch lidiček.
U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval.
Kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři,
po zemi se válejí, rány je moc pálejí.
U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval.
Vzdor hroznému dešti kulek, feuerwerker Franc Jabůrek,
s luntem u kanónu stál, a pánvičku pucoval.
U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval.
Přiletěla koule prudce, utrhla mu obě ruce,
a on honem boty sundal, a nohama ládoval.
U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval.
MÍSTO "u Královýho Hradce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "u Králového Hradce"
NĚKDY SE OPAKUJE REFRÉN "U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval".
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZVY "Kanonýr Jabůrek" NEBO "U kanónu stál".
*** Tam v údolí jsou topoly,
tam já se podívám s mou milou,
mám v srdci lásku jen jedinou.
Ten krásný den je jako sen,
až se někdy rozejdem,
zbudou nám vzpomínky jen.
Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám,
dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám,
dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám.
Až se koně rozjedou, samy nás na cestu povedou,
pojedeme spolu, nahoru a dolu, až koníčky své osedlám,
pojedeme spolu, nahoru a dolu, pak Ti povím, co na srdci mám.
Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám,
dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám,
dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám.
Až se koně rozjedou, samy nás na cestu povedou,
pojedeme spolu, nahoru a dolu, až koníčky své osedlám,
pojedeme spolu, nahoru a dolu, pak Ti povím, co na srdci mám.
VIZ TÉŽ "Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám".
** Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody,
snad proto můj hošíček, už více k nám teď nechodí.
Vem hošíčku, vem kosičku, poseč ten jetel v květu, posekej aspoň cestičku,
já potom řeknu světu, že máš rád svoji holčičku.
Proč ten jetelíček, roste u vody,
proč k nám můj hošíček, proč k nám nechodí,
snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde,
jetel, ten jetel, jetelíček u vody,
snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde,
jetel, ten jetel, jetelíček u vody.
TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Herz-schmerz polka".
** Tenkrát z jara, v hospodě trumpety zpívaly,
když my jsme spolu tancovali, a do očí se dívali,
já viděl v nich jen lásku, celé modré nebe,
dnes to co víš, proč jen vzpomínám na Tebe.
Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, jež byla má i Tvá,
budeme oba dva, v srdci ukrývat, to co nejvíc, u srdce bolívá.
Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, kterou tak dobře znáš,
do modrých očí Tvých, chtěl bych se dívat, a věděl bych, proč slzy ukrýváš.
NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ I TŘETÍ SLOKA.
NĚKDY SE OPAKUJE TŘETÍ SLOKA.
NĚKDY NÁSLEDUJE "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela".
TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Až budou trumpety, překrásně zpívat".
VIZ TÉŽ "Až budou trumpety, překrásně zpívat".
|
