|
Označení
* jsou označeny známé písničky.
|
|
* Aby nás Pán Bůh, miloval, miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal. Nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh, miloval, miloval, nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh, miloval, miloval. A čo koho do toho, že ja Marku ľúbim, a čo koho do toho, že ja Marku ľúbim, a ja mojej Mariške, pantofličky kúpim, a čo koho do toho, že já Marku ľúbim, a ja mojej Mariške, pantofličky kúpím. Pantofličky z hodvábu, a čižmičky z kozla, pantofličky z hodvábu, a čižmičky z kozla, keď mi pôjdě po vínko, aby sa něskľzla, pantofličky z hodvábu, a čižmičky z kozla, keď mi pôjdě po vínko, aby něskľzla. Ej, aby sa něpotkla, vínko nerozliala, ej, aby sa něskľzla, vínko nerozliala, lebo by ju mamička, za to veľmi kliala, ej, aby sa něskľzla, vínko nerozliala, lebo by ju mamička, za to veľmi kliala. MÍSTO "Mariške" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Marjence". MÍSTO "něskľzla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "něpotkla" NEBO "nepotkla". MÍSTO "já" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ja". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. A dze idzeš, Helenko, Helenko? Do záhrady na želené šenko. Nezatváraj Helenko za sebu, bo ja idzem, za Tebu, za Tebu, nezatváraj Helenko za sebu, bo ja idzem, za Tebu, za Tebu. A dze idzeš, Janíčku, Janíčku? Do záhrady pokošic trávičku. Nezatváraj za sebu dverečka, bo ja idzem, Tvoja, frajirečka, nezatváraj za sebu dverečka, bo ja idzem, Tvoja, frajirečka. Aká si Ty, Helenko, nijaká, každé dzivče miluje vojaka. Len ja ľúbim chlapca chudobného, červeného, pekného, mladého, len ja ľúbim chlapca chudobného, červeného, pekného, mladého. ** Ach bože lásko, s tebou je kříž, když srdce pláče, ty neslyšíš, už se mi vdává, štěstí mého mládí, ty krásné chvíle, nevrátí se nikdy víc, pryč je ten čas, kdy měli jsme se rádi, s tou naší láskou, zvadlo růží na tisíc. Ach, Bože, prebože, co mám robit, tým svetom vandrovat, či sa ženiť, či mám íti tým svetom širokým, lebo za děvčátkom černojokým, či mám íti tým svetom širokým, lebo za děvčátkom černojokým. Už som sa oženěl, už je darmo, už som si zavesel, ťažké jarmo, keré mosím nosiť až do smrti, na svoju svobodu zabudnuti, keré mosím nosiť až do smrti, na svoju svobodu zabudnuti. Ach, Bože, rozbože, co robit mám, vinohrady uschly, vína nemám, vyvalám sudy, doprostred búdy, a pudu do šenku, kde hrajú dudy, vyvalám sudy, doprostred búdy, a pudu do šenku, kde hrajú dudy. MÍSTO "Ach, Bože, rozbože" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Aj, Bože, rozbože". MÍSTO "doprostred búdy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "doprostřed búdy". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Nářek vinaře". * Ach, není, tu není, co by mě těšilo, ach, není, tu není, co mě těší. Co mě těšívalo, vodou uplavalo, ach není, tu není, co mě těší. ** Ach synku, synku, doma-li jsi, ach synku, synku, doma-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi. Oral jsem oral, ale málo, oral jsem oral, ale málo, kolečko se mi polámalo, kolečko se mi polámalo. Když se Ti zlámalo, dej ho spravit, když se Ti zlámalo, dej ho spravit, nauč se, synečku, hospodařit, nauč se, synečku, hospodařit. Jak se mám naučit hospodařit, jak se mám naučit hospodařit, když se mi žitečko nechce dařit, když se mi žitečko nechce dařit. ČTVRTÁ SLOKA SE VĚTŠINOU NEZPÍVÁ. * A ja taká čárna, jak čárna čarnica, a ja taká čárna, jak čárna čarnica, daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit, z dráhy paradnica, daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit šej, háj, daj še mi vystúpit, z dráhy paradnica. Z dráhy paradnica, z poľa robotnica, z dráhy paradnica, z poľa robotnica, bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna, jak čárna čarnica, bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna šej, háj, bo ja taká čárna, jak čárna čarnica. Čárna ja, čárna ja, jak čárna čarnica, čárna ja, čárna ja, jak čárna čarnica, bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka na poľo chodzila, bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka šej, háj, bo ja od maľučka na poľo chodzila. MÍSTO "naj še mi vystúpi" SE NĚKDY ZPÍVÁ "daj še mi vystúpit". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ** A ja taká dzivočka, cingilingi bom, ráda vijem pírečka, cingilingi bom, rada vijem rada dam, cingilingi bom bom bom, i za kalap zakladam, cingilingi bom, rada vijem rada dam, cingilingi bom bom bom, i za kalap zakladam, cingilingi bom. A ja taká jak i mac, cingilingi bom, čarné oči mosím mac, cingilingi bom, čarné oči mac mala, cingilingi bom bom bom, ja še na ňu podala, cingilingi bom, čarné oči mac mala, cingilingi bom bom bom, ja še na ňu podala, cingilingi bom. A Ty cigán dobre hraj, cingilingi bom, na dzivčatá nežmurkaj, cingilingi bom, na dzivčatá na šumné, cingilingi bom bom bom, naj něchodza po humně, cingilingi bom, na dzivčatá na šumné, cingilingi bom bom bom, naj něchodza po humně, cingilingi bom. A ty cigán šaľený, cingilingi bom, čarajme že na ženy, cingiligi bom, Tvoja čárna kandratá, cingilingi bom, bom, bom, moja biela bohatá, ciingilingi bom, Tvoja čárna kandratá, cingilingi bom, bom, bom, moja biela bohatá, ciingilingi bom. MÍSTO "ráda vijem pírečka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ráda pijem vínečka". MÍSTO "rada vijem rada dam" SE NĚKDY ZPÍVÁ "rada pijem rada dam". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 1: * A já dobre vím, že zle pochodím, a já dobre vím, že zle pochodím, že od svej milej, že od svej milej, něskoro chodím, že od svej milej, že od svej milej, něskoro chodím. Chodím od milej, denica hore, chodím od milej, denica hore, a náš hospodár, a náš hospodár, stojí na dvore, a náš hospodár, a náš hospodár, stojí na dvore. Zaplať hospodár, slúžit nebudu, zaplať hospodár, slúžit nebudu, našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budu, našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budu. MÍSTO "že od svej milej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že od mej milej". VERZE 2: * A já dobre vím, že zle pochodím, a já dobre vím, že zle pochodím, že od svej milej, něskoro chodím, něskoro chodím, že od svej milej, něskoro chodím, něskoro chodím. Chodím od milej, denica hore, chodím od milej, denica hore, a náš hospodár, stojí na dvore, stojí na dvore, a náš hospodár, stojí na dvore, stojí na dvore. Zaplať hospodár, slúžit nebudu, zaplať hospodár, slúžit nebudu, našel sem dívča, ženit sa budu, ženit sa budu, našel sem dívča, ženit sa budu, ženit sa budu. DRUHÁ ČÁST (DRUHÝ VERŠ) SLOK SE NĚKDY NEOPAKUJE. MÍSTO "slúžit nebudu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "slúžit nebudem". MÍSTO "ženit sa budu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ženit sa budem". * A já mám koníčka vraného, na štyry noženky kutého, on mňa pěkně nosí, po studenej rosi, a já si sednu si na něho. on mňa pěkně nosí, po studenej rosi, a já si sednu si na něho. Enom mě, koníčku, pěkně nes, pres hory, pres doly, pres ten les, dám ti podkověnky, na štyry noženky, ešče dnes, ešče dnes, ešče dnes, dám ti podkověnky, na štyry noženky, ešče dnes, ešče dnes, ešče dnes. VIZ TÉŽ "Jenom ty mě, můj koníčku, jenom Ty mě, pěkně nes". VERZE 1: * A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám, své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju, a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám. Co je moc, to je moc, čtyři koně na starost, čtyři koně okšírovat, svou panenku pomilovat, co je moc, to je moc, čtyři koně na starost. VERZE 2: * A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám, a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám, své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju, a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám, své koníčky okšíruju, svou panenku pomiluju, a já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám. VERZE 3: * A já sám, vždycky sám, svý koníčky okšíruju, a já sám, vždycky sám, svý koníčky osedlám. Svý koníčky, okšíruju, svou panenku pomiluju, a já sám vždycky sám, svý koníčky osedlám. MÍSTO "své koníčky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svý koníčky". ** A já su synek z Polanky, a já su synek z Polanky, a já si hledám galánky, a já si hledám galánky. A já su dcerka z Lidečka, a já su dcerka z Lidečka, a já si hledám synečka a já si hledám synečka. Vem si mňa Juro za ženu, vem si mňa Juro za ženu, buděm Ti dobrú gazděnú, buděm Ti dobrú gazděnú. Ty budeš orat a já sít, Ty budeš orat a já sít, budem sa spolem dobre mít, budem sa spolem dobre mít. A já taká čárna, jak čárna čarnica VIZ "A ja taká čárna, jak čárna čarnica". A já taká dzivočka, cingilingi bom, ráda pijem vínečka, cingilingi bom VIZ "A ja taká dzivočka cingilingi bom ráda pijem vínečka cingilingi bom". ** A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád, a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád, protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát, protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát. VIZ TÉŽ "Běží, voda běží, po kameni šustí". Aj, hájek, hájek, zelený hájek, mlacovští mládenci jak marijánek, mlacovští mládenci jak marijánek. Aj, vyka, vyka, zelená vyka, mlacovské děvečky jako motyka, mlacovské děvečky jako motyka. Aj, Ty Juro cigáne, udělej ně grumlu, já si budu grumlovat, až na vojnu půjdu, ej, až na vojnu půjdu. Koníčkovy podkovy, budú naše zvony, ty nám budú zvoniti, až pojedem z vojny, ej, až pojedem z vojny. Nechodívaj šohaj k nám, nerada Ťa vidím, roztrhané gatě máš, já sa za Ťa stydím, ej, já sa za Ťa stydím. Dondi k nám až v nedělu, až budeš mět šaty, já Ťa ráda uvidím, panimáma taky, ej, panimáma taky. Aj, vínečko ryzlinkový, tak ně z něho hlava bolí VIZ "Ej, vínečko ryzlinkový, tak ně z něho hlava bolí". Aj, vy páni, radní páni VIZ "Ej, vy páni, radní páni". VERZE 1: * ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu, aby Pán Bůh, ochraňoval, tu moravskú krajinu, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. Oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinú, chystajú sa, zemanové, chystajú sa na vojnu, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. VERZE 2: * ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu, aby Pán Bůh, ochraňoval, tu moravskú krajinu, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali, zemané sa modlili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. Oheň hoří, dým sa valí, Turek ide krajinú, chystajú sa, chlapci smělí, chystajú sa na vojnu, šable si připínajú, na koně vysedajú, Matku Boží vzývajú, šable si připínajú, na koně vysedajú, Matku Boží vzývajú. VERZE 3: * ? Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu, aby ona, ochránila, tú moravskú krajinu, zemané sa búřili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. Oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinú, chystajú sa, zemanové, chystajú sa na vojnu, zemané sa búřili, šablenky si brúsili, do boja sa chystali. Aj, vy Žďárské vrchy moje, aj, vy Žďárské lesy hluboké, pásla má panenka koně, na zelené louce široké, pásla má panenka koně, k rybníku napájet chodila, kůň se jí splašil, v lesích se ztratil, má panenka tam zbloudila, kůň se jí splašil, v lesích se ztratil, má panenka tam zbloudila. Aj, vy Ždárské vrchy moje, aj, Vy Ždárské lesy hluboké, hledal sem já svou panenku, na zelené louce široké, hledal sem já svou panenku, všechny lesy sem prochodil, k rybníku zašel, koníčka našel, děvčátko mně jiný odloudil, k rybníku zašel, koníčka našel, děvčátko mně jiný odloudil. Až si vzpomeneš, na ten Žďárský les, na hluboká krásná údolí, na rybníky, kam jsme chodili, já rád vzpomínám, mládí dalo nám, louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám, louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám. Až si vzpomeneš, na ten Žďárský les, na hluboká krásná údolí, na rybníky, kam jsme chodili, já rád vzpomínám, mládí dalo nám, louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám, louky naše milé, rozkvetlé a bílé, na ta místa já se vracívám. * ? Aj, ženy, ženy, poraďte že mi, zlého já muža mám, dycky mňa bije, pálené pije, co já mu robit mám, dycky mňa bije, pálené pije, co já mu robit mám. Choď Ty do hája, nakop koreňa, jakého takého, daj sa mu napít, nebude Ťa bít, do dňa děvjatého, daj sa mu napít, nebude Ťa bít, do dňa děvjatého. Ženy, ženy, poraďte mi, však vy vjece, jaké je to se zlým mužem na tom svete, se zlým mužom, zlé bývání, ani mi to vysloviti možná není, se zlým mužom, zlé bývání, ani mi to vysloviti možná není. Jindá som já bývávala, prvá v tanci, a včil jen už mosím sedět, na kraj peci, na kraj peci, mosím sedět, čo sa v kerém kútě děje, mosím vědět, na kraj peci, mosím sedět, čo sa v kerém kútě děje, mosím vědět. TŘETÍ a ČTVRTÁ SLOKA MAJÍ JINOU MELODII. VERZE 1 *** Aká si mi krásna, ty rodná zem moja, krásne i tie hory, kol těba čo stoja. Krásne je i něbo, nad tými horami, žehnám ťa, vítam ťa vďačnými slzami. VERZE 2 *** Aká si mi krásna, aká si mi krásna, ty rodná zem moja, ty rodná zem moja, krásne i tie hory, krásne i tie hory, kol těba čo stoja, kol těba čo stoja. Krásne je i něbo, krásne je i něbo, nad tými horami, nad tými horami, žehnám ťa, vítam ťa vďačnými slzami, žehnám ťa, vítam ťa vďačnými slzami. * Akáty bílé, žaluju vám, nezměrnou bolest, co v srdci mám, odešlo štěstí, život mě lhal, v srdci vzpomínku, mě zanechal. Akáty bílé, žaluju vám, nezměrnou bolest, co v srdci mám, odešlo děvče, zůstal jsem sám, akáty bílé, žaluju vám. A keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal VIZ "Ja keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal". ** Ale ne, ale ne, ale ne, Ty už mě ráda nemáš, ale ne, ale ne, ale ne, Ty na mě zapomínáš, ale ne, ale ne, ale ne, nebudem víc už si lhát, pro mě, a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat, pro mě, a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu". Ančulenka, Andulenka, padla si mi do srdénka, hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná. Ja eště Ťa kolébali, už Ťa za mňa slibovali, hop, hej, bo bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná. Ja eště si husky pásla, už si v mojom srdci rástla, hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná. Ančulenka, srdce moje, keď já umrem všecko Tvoje, hop, hej, to bola ona, aj to bola ona, aj to bola děvečka uprimná. * Andulko šafářova, husičky nemáš doma, Andulko šafářova, husičky nemáš doma, husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je, vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den, husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je, vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den. Já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála, já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála, paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví, já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den, paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví, já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den. Jeníčku muj rozmilý, já přijdu ven na chvíli, Jeníčku muj rozmilý, já přijdu ven na chvíli, paňmáma tvrdě spí, ta se již nevzbudí, budeš mít nejhezčí sen, dřív než bude bílý den, paňmáma tvrdě spí, ta se již nevzbudí, budeš mít nejhezčí sen, dřív než bude bílý den. Andulko šafářova, neříkej ani slova, Andulko šafářova, neříkej ani slova, že jsme se líbali, ve tmě se scházeli, neříkej že jsem vinen, že jsem Tě vylákal ven, že jsme se líbali, ve tmě se scházeli, neříkej že jsem vinen, že jsem Tě vylákal ven. MÍSTO "šafářova" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šafářová". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ANI DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: * Anička, dušička, kdě si bola, keď si si čižmičky zarosila? Bola som v hájičku, žala som trávičku, duša moja, duša moja, bola som v hájičku, žala som trávičku, duša moja, duša moja. A já som po tri dny trávu kosil, eště si čižmičky nězarosil. A já som hrabala, Těba som čakala, duša moja, duša moja, a já som hrabala, Těba som čakala, duša moja, duša moja. VERZE 2: Anyčka malúčká, kde si bola, keď si si čižmičky zarosila. Bola som já v hájíčku, žala som tam travičku, duša moja, bola som já v hájíčku, žala som tam travičku, duša moja. A já som tam nědaleko trávu kosil, a já som si čižmičky nězarosil. A já som tam hrabala, na Tebja som čakala, duša moja, a já som tam hrabala, na Tebja som čakala, duša moja. * Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli, Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli. Já Ťa chytím, pomilujem, postískám, a pritom si prevelice zapískám, zapískám na celú dědinu, akú mám šikovnú dievčinu, já Ťa chytím, pomilujem, postískám, a pritom si prevelice zapískám, zapískám na celú dědinu, akú mám šikovnú dievčinu. Anička, dušička, sklamala, v najlepšom kašľať mi začala, Anička, dušička, sklamala, v najlepšom kašľať mi začala. Darmo som ju potisnul, aj postískal, do ucha mi Ančin frajer zapískal, zapískal na celú dědinu, a ja mám pod okom modrinu, darmo som ju potisnul, aj postískal, do ucha mi Ančin frajer zapískal, zapískal na celú dědinu, a ja mám pod okom modrinu. Močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila, močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila. Ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom, močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila, ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom, močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila. MÍSTO "Já Ťa chytím, pomilujem, postískám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Já Ťa chytím, polúbím, aj postískám". NĚKDY NÁSLEDUJE "Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína". VERZE 1: * Ani já, ani Ty, robit nebudeme, ani já, ani Ty, robit nebudeme, sedneme do koča, sedneme do koča, vozit se budeme, sedneme do koča, sedneme do koča, vozit se budeme. Na jednej posteli, robili co chceli, na jednej posteli, robili co chceli, zrobili děvčátko, zrobili děvčátko, ěště chlapca chceli, zrobili děvčátko, zrobili děvčátko, ěště chlapca chceli. Temu daj, temu daj, kemu dobre stojí, temu daj, temu daj, kemu dobre stojí, len temu nedávaj, len temu nedávaj, co sa toho bojí, len temu nedávaj, len temu nedávaj, co sa toho bojí. MÍSTO "robit nebudeme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "robit nebuděme" NEBO "robit nebudzeme". MÍSTO "sedneme do koča, sedneme do koča, vozit se budeme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šedněme do koča, šedněme do koča, vozit še budzeme". VERZE 2: * Ani ja, ani Ty, robiť nebudzeme, ani ja, ani Ty, robiť nebudzeme, sedneme do koča, sedneme do koča, vozit se budzeme, sedneme do koča, sedneme do koča, vozit se budzeme. Bulo lúbeníčko, už něbudze taky, bulo lúbeníčko, už něbudze taky, bol to párobeček, bol to párobeček, ně taký jednaký, bol to párobeček, bol to párobeček, ně taký jednaký. Chodili by do nás, parobci za radom, chodili by do nás, parobci za radom, ej ale něchoďa, ej ale něchoďa, bo ja spim zo dědom, ej ale něchoďa, ej ale něchoďa, bo ja spim zo dědom. Bo ja spim pri stěně, a dědo na kraju, bo ja spim pri stěně, a dědo na kraju, keď dakto zadurká, keď dakto zadurká, to dědo stavajú, keď dakto zadurká, keď dakto zadurká, to dědo stavajú. MÍSTO "sedneme do koča, sedneme do koča, vozit ee budzeme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šedněme do koča, šedněme do koča, vozit še budzeme". Ani mi tak není, jako mi bývalo, ani mi nesvitá, jako mi svitalo. Svitat mi svitalo, ej ráno, ránečko, a včil mi nesvitá, ak prijděš Janíčko. Svitat mi svitalo, zrána poza humny, a včil mi nesvitně, kým neprijdeš z vojny. Zavrť sa mi dievča, buděm sa Ti dívat, ked sa mi zalúbí, buděm k vám chodievat. Eště sa nevidám, eště trochu počkám, urobím povôli, mojim čiernym očkám. Ani sem s Tebú nenocovał, ani sem s Tebú nespał, a včil na mňa odkazuješ, kolébečku chystaj, a včil na mňa odkazuješ, kolébečku chystaj. Kolébečka prichystaná, z lipového dreva, a včil na mňa odkazuješ, že jí není treba, a včil na mňa odkazuješ, že jí není treba. ? A od Prešova, a od Prešova, a od Prešova, v tým poľu, a od Prešova, a od Prešova, a od Prešova, v tým poľu, neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík, na koňu, neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík, na koňu. A za ním idze, a za ním idze, a za ním idze ocec, mac, a za ním idze, a za ním idze, a za ním idze ocec, mac, vrac še Janíčku, šerdečko moje, vrac še Janíčku, vrac še, vrac, vrac še Janíčku, šerdečko moje, vrac še Janíčku, vrac še, vrac. A ja še veru, a ja še veru, a ja še veru, nevrácim, a ja še veru, a ja še veru, a ja še veru, nevrácim, radšej svoj život, šerdečko moje, radšej svoj život, utracim, radšej svoj život, šerdečko moje, radšej svoj život, utracim. Šicko še žitko, rozžeľeňelo, jará pšenička, něschodzí, šicko še žitko, rozžeľeňelo, jará pšenička, něschodzí, mala ja chlapca, preľubeneho, aľe už do nás, něchodzí, mala ja chlapca, preľubeneho, aľe už do nás, něchodzí. MÍSTO "neše še Janík, šerdečko moje, neše še Janík, na koňu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nese se Janík, serděčko moje, nese še Janík na koňu". MÍSTO "robit nebudeme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "robit nebuděme". NĚKDY SE VERŠE VE SLOKÁCH NEOPAKUJÍ. A on pořád stál VIZ "Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce". + A te Rehradice, na pěkný rovině, teče tam voděnka, dolů po dědině, je pěkná, je čistá. A po tej voděnce, drobný rebe skáčó, pověz mi, má milá, proč Tvý oči pláčó, tak smutně, žalostně. Pláčó one, pláčó, šohajó, vo Tebe, že sme sa dostali, daleko od sebe, daleko, vod sebe. Proč by neplakali, dyž hlavěnka bolí, musijó zaplakat, šohajovi kvoli, šohajovi, kvoli. A te Rehradice, na pěkný rovině, teče tam voděnka, dolů po dědině, je pěkná, je čistá. MÍSTO "Rehradice" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Réhradice". A v tem Kužełove, teče voda kolem, a v tem Kužełove, teče voda kolem, kužełovští chłapci, kužełovští chłapci, seďá si za stolem. Za stolečkem seďá, koralenku pijú, za stolečkem seďá, koralenku pijú, svojíma slzama, svojíma slzama, sklénky dolévajú. Kužełovští chlapci, proč sa neženíte, kužełovští chlapci, proč sa neženíte, cedulenka prišla, cedulenka prišla, na vojnu ít máte. Cedulenka psaná, od strážnických pánů, cedulenka psaná, od strážnických pánů, že máte naplnit, že máte naplnit, brněnskú kasárňu. Brněnská kasárňa, je plná vojákú, brněnská kasárňa, je plná vojákú, je plná vojákú, je plná vojákú, samých moravčíků, je plná vojákú, je plná vojákú, chlapcú moravčíků. MÍSTO "koralenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kořalenku". MÍSTO "na vojnu ít máte" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na vojnu jít máte". MÍSTO "moravčíků" SE NĚKDY ZPÍVÁ "moravčšíků". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 1: * ? A v tem městě Hodoníně, kasárňa malovaná, v keré byla má hlavěnka, velice sturbovaná, ona byla sturbovaná, od samého jenerála, už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védli, moje vlasy střihałi, tenkrát pro mňa rodičové, přežalostně plakałi, proč plačete naříkáte, šak vy ně nepomožete, už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž bylo o půl noci, vyšla krásná vězdička, přišla za mnú do kasárně, má milá gałánečka, přišla za mnú do kasárně, stála u mojí postele, stávaj hore duša moja, já už stójím u Tebe. A co bych já hore stával, šak Ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dala, tak Ty ňa nevymožes, mám čižmičky s ostruhami, vraného koňa v maštałi, už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. MÍSTO "A v tem městě Hodoníně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A v tom městě Hodoníně". MÍSTO "A v tem městě Hodoníně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A v tom městě pri Prešburke". MÍSTO "šturmovaná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sturbovaná" NEBO "šturbovaná" NEBO "turbovaná". MÍSTO "od samého jenerála" SE NĚKDY ZPÍVÁ "od samého generála". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY ("Ona byla sturbovaná, ... já vojákem mosím byt." APOD.). ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA ("A v tom městě Hodoníně, ..., já vojákem mosím byt."). VERZE 2: * ? A tom Brodě při Olšavě, malovaná kasárňa, a v ní byla má hlavěnka, velice sturbovaná. Ona byla sturbovaná, od samého generála, už to ináč nemože byt, já vojákem mosím byt, ona byla sturbovaná, od samého generála, už to ináč nemože byt, já vojákem mosím byt. Už ně koňa vyváďajú, už ně koňa sedlajú, a ti moji rodičové, přežalostně plakajú, proč rodiče, proč pláčete, však vy se mnú nepújdete, pújde se mnú, múj vraný kúň, já na něm pojedu. MÍSTO "malovaná kasárňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "malovaná kasárna" NEBO "kasárňa malovaná". A v tom městě, Hodoníně, kasárňa malovaná VIZ "A v tem městě, Hodoníně, kasárňa malovaná" A v tých Nových Zámkoch novina sa stala VIZ "Níže Nových Zámků, stala sa novina". A vy hory, čierne hory VIZ "Hory, hory, čierne hory". + A vy, páni muzikanti, ničeho nehleďte, nech všeci porúčajú, svoju vždycky veďte, nech sa třeba všeci bijú, kdo bude mět sólo, muziky nepoščajte, chytrým ani volom. A vy, páni muzikanti, chvály nečekajte, klobúky přes uši, přes oči si dajte, nech stará žaluje, a nech statek pustne, nech si každý sused třeba, před váma odflusne – tfuj. A vy, páni muzikanti, nikomu neslužte, nedajte sa předeplatiť, radši huby sušte, chudým aj bohatým, hrajte rovným šmytcem, aby byla spravedlnost, aspoň při muzice. Muziko, muzičenko, ty čarodějná, do pekla pro ťa půjdu, jak jsi mi věrná, nech si ňa Lucifer, na vidle bere, dušu jsem dal aj tak tobě, tož tu mi nezebere. * A vy páni muzikanti, přišla sem vás jedovať, zahrajte ně tuto píseň, kerú vám budu zpívať. Štelujte si muziku, podle mého jazyku, vy ste šeci grobiáni, já vám ináč neřeknu. Najprv budu jedovati, teho s tema huslama, ten by býl dobře udělal, dyby býl ostál doma, z húslama sa pochlubil, leda peněz nalúdil, ten by býl dobře udělal, dyby tu byl nechodil. A tá šelma s tú píšťalkú, ten sa enem usmívá, temu je tak vždycky dobře, dyž si sem tam zhovívá, on by šel rád do nebe, ale on tam nepude, protože tam s píštalkama nepúšťajú do nebe. Cimbalista na svůj cimbál, ten dycky z husta pere, dyž si chlapci dobře plaťá, on sa enem usměje, praví svým kamarádúm, "Dávám vám takú radu", dyž vám chlapci dobře plaťá, hrajte jen bez ohledu. Muzikanti to sú chlapci, dostanú sa do nebe, mezi svaté chocholaté, co dělajú he, he, he, najprv pude huslista, a za ním cimbalista, naposledy na púl kozi, ponese sa basista. Až bílé konvalinky vzkvetou VIZ "Když se soumrak sklání, tam za naší strání" ** Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, jež byla má i Tvá, budeme oba dva, v srdci ukrývat, to co nejvíc, u srdce bolívá. Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, kterou tak dobře znáš, do modrých očí Tvých, chtěl bych se dívat, a věděl bych, proč slzy ukrýváš. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ I DRUHÁ SLOKA. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ SLOKA. NĚKDY NÁSLEDUJE "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela". VIZ TÉŽ "Tenkrát z jara, v hospodě trumpety zpívaly". Až do rána nespala sem, na šohajka čekala sem VIZ "Štyry noci nespala sem, na šohajka čekala sem". * Až já budu rukovat, budeš ještě spát, napíšu Ti na vrata, křídou mám Tě rád, ať ví celá dědina, že Ty si má jediná, až se domů z vojny vrátím, budeš jen má, ať ví celá dědina, že Ty si má jediná, až se domů z vojny vrátím, budeš jen má. Dva roky už zavál čas, přešlo čekání, nápis z dveří vybledl, ale láska ni, už ví celá dědina, že Ty si má jediná, už se domů z vojny vracím, už budeš má, už ví celá dědina, že Ty si má jediná, už se domů z vojny vracím, už budeš má. ** Až já budu z Košic mašírovat, nechám já si svojho koňa sedlat, nechám já mu zlaté klince pribit, frajárenko moja, musím Ťa ošidit, nechám já mu zlaté klince pribit, frajárenko moja, musím Ťa ošidit. Ošidím Ťa, budeš za mnú plakat, budeš za mnú drobné listy písat, drobné listy aj drobné litery, vrať sa ku mě šohaj, šohaj malovaný, drobné listy aj drobné litery, vrať sa ku mě šohaj, šohaj malovaný. MÍSTO "nechám já si" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nechám si já". MÍSTO "svojho koňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svého koňa". MÍSTO "nechám já mu zlaté klince pribit" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dám já jemu zlaté klince razit" NEBO "dám já jemu zlaté klince robit". MÍSTO "frajárenko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "frajárečko". MÍSTO "nechám já si" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nechám si já". MÍSTO "drobné listy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "drobné lístky". MÍSTO "musím Ťa ošidit" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jak Ťa mám ošidit". MÍSTO "vrať sa ku mě šohaj, šohaj malovaný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vrať sa ku mě skoro, šohaj malovaný" NEBO "vrať sa šohaj skoro, šohaj malovaný". OBČAS SE ZPÍVÁ "ej, frajárenko moja", "ej, vrať sa ku mě šohaj". NĚKDY SE NA ZÁVĚR ZPÍVÁ "A zústaň." NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Až já na tu vojnu půjdu, až já na tu vojnu půjdu, komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů, komu zanechám, komu zanechám, komu zanechám, svoju milů. Zanechám jí kamarádu, zanechám jí kamarádu, než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů, než já se vrátím, než já se vrátím, než já se vrátím, z vojny domů. Když jsem domů z vojny přišel, když jsem domů z vojny přišel, svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel, svoji Mařenku, svoji Mařenku, svoji Mařenku, jsem nenašel. Odved mě ji můj kamarád, odved mě ji můj kamarád, který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád, který mě míval, který mě míval, který mě míval, ze srdce rád. Nechtěla jsem, musela jsem, nechtěla jsem, musela jsem, k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout, k oltáři kleknout, ručičku zvednout, svoji matičku, uposlechnout. Až já pojedu přes ten les, jen ty mě, koníčku, pěkně nes, stupej a stupej, jenom nedupej, nes mě koníčku, kam ty chceš, stupej a stupej, jenom nedupej, nes mě koníčku, kam ty chceš. Až já půjdu do nebe VIZ "S pánem Bohem, moje milá, zdráva buď". VERZE 1: ? Až já smutný pújdu, na tu vojnu, komu zanechám, komu zanechám, moju milú, komu zanechám, komu zanechám, moju milú. A já ju zanechám, kamarádom, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom. A já sa nevrátím, šak sem mladý, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný. MÍSTO "komu zanechám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "komu ja zanechám". VERZE 2: Až smutný půjdu, na tu vojnu, až smutný půjdu, na tu vojnu, komu já zanechám, svoju milú, komu já zanechám, svoju milú, komu já zanechám, svoju milú, komu já zanechám, svoju milú. A já ju zanechám, kamarádom, a já ju zanechám, kamarádom, dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom, dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom, dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom, dokáď sa nevrátím, z tej vojny dom. A já sa nevrátím, bar srubaný, a já sa nevrátím, bar srubaný, za mnú nezaplače, v světě žádný, za mnú nezaplače, v světě žádný, za mnú nezaplače, v světě žádný, za mnú nezaplače, v světě žádný. VERZE 3: Až já smutný pújdu, na tu vojnu, komu ja zanechám, komu ja zanechám, komu ja zanechám, moju milú, komu ja zanechám, komu ja zanechám, komu ja zanechám, moju milú. A já ju zanechám, kamarádom, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, dokad sa nevrátím, z tej vojny dom. A já sa nevrátím, šak sem mladý, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, za mnú nezaplače, člověk žádný. VERZE 4: Až já smutný pújdem na tú vojnu, komu ja zanechám moju milú, komu ja zanechám moju milú, komu ja zanechám moju milú, komu ja zanechám moju milú, komu ja zanechám moju milú. A já ju zanechám kamarádom, dokad sa nevracím s té vojny dom, dokad sa nevracím s té vojny dom, dokad sa nevracím s té vojny dom, dokad sa nevracím s té vojny dom, dokad sa nevracím s té vojny dom, A já sa nevracím, šak sem mladý, za mnú nezaplače človjek žádný, za mnú nezaplače človjek žádný, za mnú nezaplače človjek žádný, za mnú nezaplače človjek žádný, za mnú nezaplače človjek žádný. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * ? Až jednou červánky, potkáte mamičku, až jednou červánky, potkáte mamičku, vzkažte že nepřijdu, po lesním chodníčku, vzkažte že nepřijdu, po lesním chodníčku. Vzkažte že nemusí, košulenku žehlit, vzkažte že nemusí, košulenku žehlit, že její synáček, daleko musel jít, že její synáček, daleko musel jít. Vzkažte ať nepláče, že jenom chvilenka, vzkažte ať nepláče, že jenom chvilenka, a život uplyne, jak bystrá voděnka, a život uplyne, jak bystrá voděnka. Vzkažte ať zajde si, zvečera do hory, vzkažte ať zajde si, zvečera do hory, že ju tam žežulka, ode mě pozdraví. že ju tam žežulka, ode mě pozdraví. VERŠE VE SLOKÁCH SE MOHOU RÚZNĚ OPAKOVAT. NEJČASTĚJŠÍ VARINTY OPAKOVÁNÍ: - NEOPAKUJE SE ŽÁDNÝ VERŠ - OPAKUJE SE POUZE DRUHÝ VERŠ PRVNÍ SLOKY - OPAKUJE SE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY - OPAKUJE SE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY - OPAKUJE SE PRVNÍ I DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY *** Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám, dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám, dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám. Až se koně rozjedou, samy nás na cestu povedou, pojedeme spolu, nahoru a dolu, až koníčky své osedlám, pojedeme spolu, nahoru a dolu, pak Ti povím, co na srdci mám. VIZ TÉŽ "Tam v údolí jsou topoly". ? Až my do těch modrých hor pújdeme, co my tam píjat budeme, co my tam píjat, srdénko moje, budeme. Esli vínečko z pohára, lebo voděnku z kolaja, lebo voděnku, srdénko moje, z kolaja. Lepší vínečko z kolaja, nežli voděnka z pohára, nežli voděnka, srdénko moje, z pohára. * Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát, tam Ti znovu před Bohem, řeknu, jak mám Tě rád, za to mi srdéčko dáš, a řekneš své ano, ano, Jano milá, budeš má jediná, ano, Jano milá, budeš má jen má. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jana". VIZ TÉŽ "Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám". Až pojedu orat, na rovinu širú, zavolám si sebú, hej, frajírenku moju milú. Frajírenka moja, bude se mnú chodit, a koníčky vrané, hej, ručenkú jich bude vodit. VERZE 1: * Až pojedu z Písku, eště si zapísknu, stávaj hore milá, už sa rozednívá, stávaj hore milá, ej, už sa rozednívá, To je Bože to je, potěšení moje, dyž mně můj koníček, preskakuje oje, dyž mně můj koníček, ej, preskakuje oje. Oje preskakuje, na obě dvě strany, to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný, to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný. MÍSTO "preskakuje" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přeskakuje". NĚKDY SE ZPÍVÁ "ej" I V PRVNÍM VERŠI KAŽDÉHO OPAKOVÁNÍ NĚKDY SE NEZPÍVÁ "ej". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VIZ TÉŽ "Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla". VERZE 2: * ? Až pojedu z Písku, eště si zapísknu, stávaj hore milá, už sa rozednívá, stávaj hore milá, ej, už sa rozednívá, Galánečky štyry, nebite sa o mne, jednu si vyberu, tri zostat musíte, jednu si vyberu, ej, tri zostat musíte. NĚKDY SE ZPÍVÁ "ej" I V PRVNÍM VERŠI KAŽDÉHO OPAKOVÁNÍ NĚKDY SE NEZPÍVÁ "ej". JEŠTĚ TO PRAVDĚPODOBNĚ MÁ TŘETÍ SLOKU. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla". Až přijde máj, a s ním všechno, co měli sme rádi VIZ "Kde je ten čas, naší horoucí, upřímné lásky". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: *** Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Nepůjdeme domů až ráno, až bude ustláno, nepůjdeme domů až ráno, až bude den. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. MÍSTO "my domů nepůjdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dřív domů nepůjdem". MÍSTO "až všechno vypijem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "až to vypijem". ČASTO NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral". NĚKDY NÁSLEDUJE "Stará, stará, rozsviť lucernu". VIZ TÉŽ "Nepudeme spát, až ráno v šest, každej flamendr, má v těle čest". SMĚS: *** Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Nepůjdeme domů až ráno, až bude ustláno, nepůjdeme domů až ráno, až bude den. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral, babička plakala, děda se smál, babička plakala, děda se smál. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní, něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal, žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. Nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zase, nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zas. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Nepudeme spát, až ráno v šest, každej flamendr, má v těle čest, každej flamendr, má v těle říz, někdo vůbec, jinej za tisíc. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. MÍSTO "my domů nepůjdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dřív domů nepůjdem". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Co ste hasiči, co ste dělali". Až rozkvetou lípy, mně hned bude snáz, ten co se mi líbí, ten vrátí se zas. Den zrodí se krásný, v němž nebude stín, ptát budou se známí, co jen je to s ním. I ty potom hádej, hádej tisíckrát, proč zpívám si stále, to on mně má rád. Na časy se blýská, a hvězdy jsou blíž, a že se mi stýská, už se nedozvíš. Já budu mít ráda, jak on mne má rád, to přece se stává, to musí se stát. Až rozkvetou lípy, mně hned bude snáz, ten co se mi líbí, ten vrátí se zas. Já budu mít ráda, jak on mne má rád, to přece se stává, to musí se stát. A jako ty lípy, tak já budu kvést. ten co se mi líbí, mně dál bude vést. Já budu mít ráda, jak on mne má rád, to přece se stává, to musí se stát, to přece se stává, to musí se stát. Až rozkvetou lípy, mně hned bude snáz, ten co se mi líbí, ten vrátí se zas. A jako ty lípy, tak já budu kvést, ten co se mi líbí, mně dál bude vést, dál tě vést, dále vést, láskou vést. Až sa mamko vydám, jak bych Vám umrela, jako byste nikdá, dcérečky neměla, chodníček Vám nezametu, zahrádečku nezaleju, nezaleju. Ej, než mňa odvedú, k mému šohajkovi, eště vám děkuju, mamce tatíčkovi, za to vaše vychování, aj za vaše požehnání, požehnání. * Až se budeš vdávat, pak si vzpomeneš, že jsi byla mou, láskou jedinou, já se budu dívat, jak se povedeš, za ruku jinou, Tobě souzenou. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: *** Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme, pár slůvek tichých, zašeptám, snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme, dál půjdem cestou, každý sám. Marně se ptám, proč láska nepatří nám, Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám. Marně se ptám, proč láska nepatří nám, Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku". SMĚS: *** Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme, pár slůvek tichých, zašeptám, snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme, dál půjdem cestou, každý sám. Marně se ptám, proč láska nepatří nám, Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám. Marně se ptám, proč láska nepatří nám, Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám. Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku, až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad, na mě vzpomínat, až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad, na mě vzpomínat. Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád. * Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, za našich mladej let, bejval svět jako květ, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, za našich mladej let, bejval svět jako květ, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. VERZE 1: Belegrad, Belegrad, tá turecká skala, Belegrad, Belegrad, tá turecká skala, nejedna mamička, nejedna mamička, syna oplakala. Plakala, aj plače, slzy jí padajú, plakala, aj plače, slzy jí padajú, na tvrdém kameni, na tvrdém kameni, jamy probíjajú. Plače, aj ta milá, o svého milého, plače, aj ta milá, o svého milého, že sa jí nevrací, že sa jí nevrací, z polečka čírého. Máti sa jí pytá, co je ti dcéro má, máti sa jí pytá, co je ti dcéro má, jakú to bolesť máš, jakú to bolesť máš, že mi nepovídáš? Mamičko, má milá, šak mia nic nebolí, mamičko, má milá, šak mia nic nebolí, než to mně chybuje, než to mně chybuje, že milý nechodí. Aj, skřikla mamička, sedlajte koníčka, aj, skřikla mamička, sedlajte koníčka, jeďte pro falářa, jeďte pro falářa, omdlívá Anička. Běželi, běželi, viděli z daleka, běželi, běželi, viděli z daleka, že milý s ostrohú, že milý s ostrohú, pobodá koníka. Běželi, běželi, ze všeckej svej síly, běželi, běželi, ze všeckej svej síly, s túto novinečku, s túto novinečku, Aničku křísili. Aničko, srdečko, povstaň hore z lože, Aničko, srdečko, povstaň hore z lože, už ten lékař jede, už ten lékař jede, kerý ti pomože. Dycky mně noviny, za novinama šly, dycky mně noviny, za novinama šly, že mého milého, že mého milého, na vojně zabili. Ale včil mně přišla, novinečka stá, ale včil mně přišla, novinečka stá, že můj milý přijel, že můj milý přijel, od Nového Města. MÍSTO "nejedna mamička" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nejedna maměnka". MÍSTO "na tvrdém kameni, na tvrdém kameni, jamy probíjajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na tvrdém kameňu, na tvrdém kameňu, jamky vyrážajú". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST ZE DRUHÉ ČÁSTI KAŽDÉ SLOKY, NAPŘÍKLAD "nejedna mamička". VERZE 2: Belegrad, Belegrad, tá turecká skála, Belegrad, Belegrad, tá turecká skála, nejedna maměnka, nejedna maměnka, synka oplakala. Plakala, aj plače, slzy z ní padajú, plakala, aj plače, slzy z ní padajú, na tvrdém kameňu, na tvrdém kameňu, jámy probíjajú. *** Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide, černojoký bača, ovečky zatáča, černojoký bača, ovečky zatáča. Aj bačo, bačo náš, černú košulku máš, kdo Ti ju vypere, keď maměnky nemáš, kdo Ti ju vypere, keď maměnky nemáš. Já nemám maměnku, ale mám galanku, ona mně vypere, černú košulenku, ona mně vypere, černú košulenku. Všeci sa starajú, o moju chudobu, a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu, a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá, a já sa nežením, vojny sa nebojím, a já sa nežením, vojny sa nebojím. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. Bez Tebja dcérečko, bolí ňa srdéčko, bez Tebja kvítečku, nenajdu chvílečku, potěšení. Kady já chodívám, na Tebja myslívám, šak si já kvítečku, jedinú písničku, nezazpívám. VERZE 1: Běžela ovečka, hore do kopečka, aj beránek za ňú, vyskočil si na ňu. Nežaluj beránku, na svoju galánku, ona Ti uvije, věnec z marijánku. VERZE 2: Běžela ovečka, hore do kopečka, aj beránek za ňú, vyskočil si na ňu. Co děláš baránku, na tom našem zámku? Já idu žałovat na svoju galánku. Nežaluj beránku, na svoju galánku, ona Ti uvije, věnec z marijánku. Marýna v rubáčku, vařiła si máčku, a Martin bez gatí, łúpał k ní zemňáky. MÍSTO "aj beránek za ňú, vyskočil si na ňu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a za ní beránek, žalovat na zámek". MÍSTO "aj beránek za ňú, vyskočil si na ňu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a vałášek za ňú, popiskováł na ňu". MÍSTO "z marijánku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z rozmarýnku". * Běží, voda běží, po kameni šustí, řekla mně má milá, že už mě opustí, teče, voda teče, po kameni skáče, když Tě milá nechá, ať si jiný pláče. U našeho dvora, teče voda dvojí, tak si jen nemysli, že Ty budeš mojí, za horou vysokou, zapadá slunéčko, a já Tebe nechci, falešná dcérečko. A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád, a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád, protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát, protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát. Když užs to věděla, to co vím až dneska, mohla sis ušetřit, svoje slova hezká, hezká slova, hezká, málo lásky ke mně, jak jsem teď, Bože rád, že Tě nemám v domě. Takový falešná, jak ta by tam žila, ta je jen trápení, a taková jsi byla, budeš-li taková, někomu jen zbývá, že když Tě dostane, ať Tě taky hlídá. A já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád, a já Tě nechci, a já Tě nemiluju, a já Tě nemám rád, protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát, protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát. MÍSTO "protože si fláma, flámuješ do rána, proto Tě nechci znát" SE NĚKDY ZPÍVÁ "protože už ráno, protože už ráno, má si Tě jiný brát". Bílé konvalinky VIZ "Když se soumrak sklání, tam za naší strání" * Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali, keď stě vy mňa, na ten tanec, nepozvali, já bych bola tancovala, aj na cimbál niečo dala, aj vás všetkých pobozkala, já bych bola tancovala, aj na cimbál niečo dala, aj vás všetkých pobozkala. Čo sa mamka, tejto noci, natrápila, len aby sa, vám voľačím, zavďačila, spiekla múky za tri korce, pre vás chlapci na koláče, len aby som tancovala, spiekla múky za tri korce, pre vás chlapci na koláče, len aby som tancovala. Už je amen, už je koniec, milí chlapci, keď je už raz, keď je už raz, po tom tanci, keď sa nový tanec strhně, pamätajtě chlapci na mě, hoc aj budě po polnoci, keď sa nový tanec strhně, pamätajtě chlapci na mě, hoc aj budě po polnoci. Bojanovský krížu, kdo ťa, Bože, rezal, bojanovský krížu, kdo ťa, Bože, rezal, kdože ťa barvama, pěkně vymaloval, kdože ťa barvama, pěkně vymaloval. Rezal mňa, maloval, veselý stařeček, rezal mňa, maloval, veselý stařeček, laskavé ručky měl, sivý holúbeček, laskavé ručky měl, sivý holúbeček. Jeden rok mňa řezal, druhý mňa maloval, jeden rok mňa řezal, druhý mňa maloval, předobré srdce své, to ve mně zanechal, předobré srdce své, to ve mně zanechal. Bojanovský páter, pěkně káže, rozdává obrázky, ruky váže, já na to kázání také půjdu, o jeden obrázek prosit budu, já na to kázání také půjdu, o jeden obrázek prosit budu. Bojanovský páter, dobrotivý, on mně dal obrázek, ten byl živý, ach, Bože, rozbože, kam já ho dám, dyž já tu pro něho místa nemám, ach, Bože, rozbože, kam já ho dám, dyž já tu pro něho místa nemám. Dám-li ho do knížek, nevměstná sa, dám-li ho do truhle, udusí sa, dám ho do postelky, lehnu k němu, on mně dá huběnku a já jemu, dám ho do postelky, lehnu k němu, on mně dá huběnku a já jemu. VERZE 1 Boleráz, boleráz, zelený boleráz, boleráz, boleráz, zelený boleráz, prenocuj, šuhajko, prenocuj Ty u nás, prenocuj, šuhajko, prenocuj Ty u nás. Ja by prenocoval, sivá holubička, ja by prenocoval, sivá holubička, kebys ma vzbudila, až vyjde zornička, kebys ma vzbudila, až vyjde zornička. Zornička vychodí, milá ma nebudí, zornička vychodí, milá ma nebudí, a to všetko preto, že ma rada vidí, a to všetko preto, že ma rada vidí. * Boleslav, Boleslav, překrásné město, Boleslav, Boleslav, překrásné město, neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto, neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto. Jakpak nemám plakat, smutná naříkat, jakpak nemám plakat, smutná naříkat, když Tě vidím, do vojenských, šatů oblíkat, když Tě vidím, do vojenských, šatů oblíkat. Ty vojenské šaty, trápí srdce mé, ty vojenské šaty, trápí srdce mé, neplač, holka, nenaříkej, však se sejdeme, neplač, holka, nenaříkej, však se sejdeme. Bol si šuhaj, bol si, keď kosili ousi, ousi dokosili, Těba obesili, ousi dokosili, Těba obesili. Nič to šuhaj, ničto, čo na Těba vravja, kde něbudě prauda, bude luďom hanba, kde něbudě prauda, bude luďom hanba. VERZE 1: Boly, časy boly, ale, sa minuly, a po malej chvíli, mineme sa aj my. Ked sa, my mineme, mine, sa krajina, jako by odpadel, vršek z rozmarýna. Ked sa, my mineme, mine, sa celý svět, jakoby odpadel, z červenej růže květ. MÍSTO "jako by odpadel" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ta jak by odpadel". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: Boly, časy boly, ale, sa minuly, a po malej chvíli, minieme sa i my. Ked sa, my minieme, minie, sa krajina, jako by odpadol, vŕšťok z rozmarýna. Ked sa, my minieme, minie, sa celý svet, jakoby odpadol, z červenej ruže kvet. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 3: Byli lidé byli, světa neprebyli, a my také budem, světa neprebudem. Byly časy byly, ale sa minuly, po malúčkej chvíli, mineme sa aj my. Až my sa mineme, mine sa krajina, jakoby odpadel, lístek z rozmarýna. Až my sa mineme, mine sa celý svět, jakoby odpadel, z červenej růže květ. POSLEDNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY SE MÚŽE OPAKOVAT. * Boršičanka, to je polka vábivá, když jí hrají, musím do kola, dívky s hochy pěkně tančí zvesela, dokolečka, do kola, Boršičanka, to je polka vábivá, když jí hrají, musím do kola, na tváři mé úsměv je, jak se dobře tancuje, Boršičanka to je polka má. Muzikanti, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada, buben tříská, chasa výská, juchajdá, pojďte všichni do kola, Moravanka, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada. z města ani z dědiny, není ani jediný, který by tu polku neměl rád. Muzikanti, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada, buben tříská, chasa výská, juchajdá, pojďte všichni do kola, Moravanka, to je chasa veselá, když jí začnou, hned je nálada, kapelník se usmívá, klarinet si štěbetá, a bubeník konec udělá. MÍSTO "z města ani z dědiny" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z Raškouna a z dědiny". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá, Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá, ked do Tebja teče voda krvavá. Jaká bysem, já bolavá nebyla, jaká bysem, já bolavá nebyla, ked sem všeckých frajer našich zklamala. Bože moj, otče moj, z vysokého neba, Bože moj, otče moj, z vysokého neba, ked si mi zuby dal, ked si mi zuby dal, daj že mi aj chleba, ked si mi zuby dal, ked si mi zuby dal, daj že mi aj chleba. Ked mi ho krájajú, nožem ho merajú, ked mi ho krájajú, nožem ho merajú, ked mi ho dávajú, ked mi ho dávajú, slzy mi padajú, ked mi ho dávajú, ked mi ho dávajú, slzy mi padajú. Bože múj, Otče múj, co sem udělala, že sem pro jedného, všetkých zanechala. Radši zapomenu, na máti, na otce, na Tebe, synečku, nemožu do konce. Radši zapomenu, na celú rodinu, na Tebe, synečku, nemožu hodinu. Bože múj, Otče múj, křivda sa ně stala, Bože múj, Otče múj, křivda sa ně stala, kdo ňa nevychoval, ten ně rozkazuje. A do ňa vychoval, v černej zemi leží, a do ňa vychoval, v černej zemi leží, ten by rozkazoval, ale možná není. Rozkazovali by, má stará mamička, rozkazovali by, má stará mamička, už ně na nich roste, zelená travička. MÍSTO "a do ňa vychoval" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a kdo ňa vychoval". MÍSTO "ten mi rozkazoval" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ten by rozkazoval". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: ? Bože nám požehnaj, všetko nám dobré daj, naše vinohrady, očkami zachovaj. Kdyby nám prestaly, vinohrady rodit, potom by nás chlapcú, mohlu už aj nebyt. Pijme, chlapci, pijme, vínečko červené, dokaď nám rodijú, ty naše podkovné. SMĚS: ? Bože nám požehnaj, všetko nám dobré daj, naše vinohrady, očkami zachovaj. Kdyby nám prestaly, vinohrady rodit, potom by nás chlapcú, mohlu už aj nebyt. Pijme, chlapci, pijme, vínečko červené, dokaď nám rodijú, ty naše podkovné. Až my do těch modrých hor pújdeme, co my tam píjat budeme, co my tam píjat, srdénko moje, budeme. Esli vínečko z pohára, lebo voděnku z kolaja, lebo voděnku, srdénko moje, z kolaja. Lepší vínečko z kolaja, nežli voděnka z pohára, nežli voděnka, srdénko moje, z pohára. Breclavská kasárňa malovaná VIZ "Břeclavská kasárna malovaná". Breclavský kaštěl, maléri malujú VIZ "Breclavský kostel, maléri malujú". + Breclavský kostel, maléri malujú, breclavský kostel, maléri malujú, a mého milého, a mého milého, asentýrujú, a mého milého, a mého milého, asentýrujú. Asentýrujú, na vojnu berú, asentýrujú, na vojnu berú, ach, Bože, rozbože, ach, Bože, rozbože, kam ho zadajú, ach, Bože, rozbože, ach, Bože, rozbože, kam ho zadajú. Zadajú-li ho, až do Turecka, zadajú-li ho, až do Turecka, bude oňho plakat, bude oňho plakat, krajina všecka, bude oňho plakat, bude oňho plakat, krajina všecka. Krajina všecka, tatíček mamička, krajina všecka, tatíček mamička, a ze všeho najviac, a ze všeho najviac, jeho frajírečka, a ze všeho najviac, a ze všeho najviac, jeho frajírečka. MÍSTO "Breclavský kostel" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Břeclavský kostel" NEBO "Breclavský kaštel NEBO "Břeclavský kaštel". MÍSTO "a mého milého" SE NĚKDY ZPÍVÁ "už mého milého". MÍSTO "Zadajú-li ho" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Zadajú mi ho". MÍSTO "bude oňho plakat" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bude za ním plakat". MÍSTO "rozbože" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prebože". NĚKDY SE NEPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 1 Brodil Janko koně, v tej nitranskej vodě, hajlon, trajlon, tradarydy, trajlon, v tej nitranskej vodě. A jak jich tam brodil, vraný kůň ho shodil, hajlon, trajlon, tradarydy, trajlon, vraný kůň ho shodil. Milá to viděla, k rybářom běžela, hajlon, trajlon, tradarydy, trajlon, k rybářom běžela. Rybáři, rybáři, ulovte mně rybu, hajlon, trajlon, tradarydy, trajlon, mému srdci rybu. MÍSTO "Brodil Janko koně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Brodí Jano koně". VERZE 2 Brodil Janko koně, v tej Dunajskej vodě, koníčky obrodil, a sám se utopil. Milá nemeškala, k hrobárom běžala, hrobári, hrobári, vykopte mi jamu. Širokú hlubokú, co dva do ní vejdú, širokú hlubokú, co dva do ní vejdú. MÍSTO "Brodil Janko koně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Brodí Jano koně". Brodil sem čižmičky po rosence, cestu jsem nenašel k frajárence, na lukách hodonských rosa byla, v tej sa naša láska vytratila, na lukách hodonských rosa byla, v tej sa naša láska vytratila. Prečo si šohajku nešel cestú, a jak sa chodívá za nevěstú, přes pole cestička vyšlapaná, tam som Ťa čakala až do rána, přes pole cestička vyšlapaná, tam som Ťa čakala až do rána. Hodonští šohaji nechoďte k nám, takovým já lásku nerozdávám, brodíte čižmičky po rosence, a lásku topíte v kořalence, brodíte čižmičky po rosence, a lásku topíte v kořalence. VERZE 1: *** Břeclavská kasárna malovaná, malujú ju chlapci se šablama, chlapci se šablama, děvčata slzama, břeclavská kasárna malovaná, chlapci se šablama, děvčata slzama, břeclavská kasárna malovaná. Břeclavská kasárna široký dvůr, po něm sa procházá šohajek můj, po něm sa procházá, převelice pláče, až sa ta kasárna celá třase, po něm sa procházá, převelice pláče, až sa tá kasárna celá třase. Počkajte, děvčata, tři měsíce, bude nás rukovat na tisíce, vy budete plakat, my budeme skákat, v břeclavskej hospodě pri muzice, vy budete plakat, my budeme skákat, v břeclavskej hospodě pri muzice. MÍSTO "Břeclavská kasárna malovaná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Břeclavská kasárňa malovaná". VERZE 2: *** Breclavská kasárňa malovaná, malujú ju chlapci se šablama, chlapci se šablama, děvčata slzama, breclavská kasárňa malovaná, chlapci se šablama, děvčata slzama, breclavská kasárňa malovaná. Breclavská kasárňa široký dvůr, po něm sa precházá šohajek můj, po něm sa precházá, prevelice pláče, až sa ta kasárňa celá třase, po něm sa precházá, prevelice pláče, až sa tá kasárňa celá třase. Počkajte, děvčata, tři měsíce, budú nás rukovat na tisíce, vy budete plakat, my budeme skákat, v breclavskej hospodě pri muzice, vy budete plakat, my budeme skákat, v breclavskej hospodě pri muzice. MÍSTO "Breclavská kasárna malovaná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Breclavská kasárňa malovaná". Břeclavský kaštěl, maléri malujú VIZ "Breclavský kostel, maléri malujú". Břeclavský kostel, maléri malujú VIZ "Breclavský kostel, maléri malujú". ** Bříza zelená, bříza bílá, jdou k ní cesty dvě, jednou chodívá moje milá, a ta druhá patří mě, na důkaz lásky nehynoucí, tam jsme se podepsali do dvou srdcí, ať nám oběma připomíná, že Tys jen má. V tom našem háječku, roste bříza zelená, jsou na ní v srdíčku, naší lásky písmena, když mě páni, na vojnu zavolají, ať z té břízy, flintu mi udělají, já pak budu rád, na Tebe vzpomínat, když mě páni, na vojnu zavolají, ať z té břízy, flintu mi udělají, já pak budu rád, na Tebe vzpomínat. Bubenické tango VIZ "Nebi buď za to dík, že je ze mne bubeník". Bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat, bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, mosím mašírovat, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, mosím mašírovat. Bude jar, bude jar, ej, budú chlapci kosit, bude jar, bude jar, ej, budú chlapci kosit, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, mosím šablu nosit, a já voják švarný, a já voják švarný, a já voják švarný, ej, mosím šablu nosit. MÍSTO "bude jar" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bude máj". MÍSTO "voják švarný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šohaj švarný". MÍSTO "voják švarný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nebožátko". MÍSTO "mosím" SE NĚKDY ZPÍVÁ "musím". VERZE 2: * Bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat, bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat, a já, šohaj švarný, a já, šohaj švarný, a já šohaj švarný, ej, mosím mašírovat, a já, šohaj švarný, a já, šohaj švarný, a já, šohaj švarný, ej, mosím mašírovat. Keď som mašíroval, ej, milá šaty prala, keď som mašíroval, ej, milá šaty prala, v studenej voděnke, v studenej voděnke, v studenej voděnke, ej, po kolena stála, v studenej voděnke, v studenej voděnke, v studenej voděnke, ej, po kolena stála. A ja som si pýtal, ej, bieleho ručníčka, a ja som si pýtal, ej, bieleho ručníčka, co bych poutieral, co bych poutieral, co bych poutieral, ej, zaprášené líčka, co bych poutieral, co bych poutieral, co bych poutieral, ej, zaprášené líčka. A ona mi dala, ej, rúžu konvaliju, a ona mi dala, ej, rúžu konvaliju, a ta rozvoňala, a ta rozvoňala, a ta rozvoňala, ej, celú kompaniju, a ta rozvoňala, a ta rozvoňala, a ta rozvoňala, ej, celú kompaniju. * ? Budel som Ťa, budel, nechcelas hore vstať, ej, nechcelas hore vstať, tak si povedala, že sa Ti chcelo spať, ej, že sa Ti chcelo spať. Keď sa Ti chce spať, teda sa vyspi, ale si, má milá, na mňa nepomysli, ej, na mňa nepomysli, keď sa Ti chce spať, teda sa vyspi, ale si, má milá, na mňa nepomysli, ej, na mňa nepomysli. Poščaj ně, má milá, tej svojéj laterně, ej, tej svojéj laterně, nech si já, posvítím, na Tvé očka černé, ej, na Tvé očka černé. Na okně sirka, křemeň, ocilka, zakřesaj, šohajku, a poď podívaj sa, ej, a poď podívaj sa, zakřesaj, šohajku, a poď podívaj sa, ej, a poď podívaj sa. MÍSTO "Budel som Ťa budel" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Budil som Ťa budil". MÍSTO "tak si povedala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "povedala si mi". NĚKDY SE VKLÁDÁ "ej" I ZA PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY: "Budel som Ťa, budel, ej, nechcelas hore vstať, ej, nechcelas hore vstať" "Poščaj ně, má milá, ej, tej svojéj laterně, ej, tej svojéj laterně" *** Bude večer, už zapadá slunéčko, bude večer, už zapadá slunéčko, za hory za lesy, potěšení kde že si, pre Tebja mňa zabolelo srdéčko, za hory za lesy, potěšení kde že si, pre Tebja mňa zabolelo srdéčko. Už je večer, a už vyšla hvezdička, už je večer a už vyšla hvezdička, na lúce u hája, zabili tam šohaja, zabili tam panští drábi Janíčka, na lúce u hája, zabili tam šohaja, zabili tam panští drábi Janíčka. Keď zabili, pochovali pod javor, keď zabili, pochovali pod javor, černý kríž stavjali, a na něj napsali, tady leží pochovaný zbojník z hor, černý kríž stavjali, a na něj napsali, tady leží pochovaný zbojník z hor. MÍSTO "Bude večer" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Už je večer". VERZE 1 * Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš? Schovám se já pod hrudu, tam já zimu přebudu. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš? Schovám se do javora, tam bude má komora. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš? Schovám se já do lesa, tam je moja potěcha. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš? Schovám se já do mezu, až přestane vylezu. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam skováš? Schovám se do křoviny, to budou mé peřiny. Až přestane, vyletím, širý svět, rozveselím, půjde dívka na trávu, zazpívám jí nad hłavú. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ I DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2 * ? Bude zima, bude mráz, kam sa, vtáčku, kam skováš? Do hustého javora, to je moja komora. Bude zima, bude mráz, kam sa, vtáčku, kam skováš? Skovám sa já do lesa, tam je moja potěcha. Bude zima, bude déšč, kam se, vtáčku, poděješ? Do téj hustéj březiny, to sú moje peřiny. Až přestane, vyletím, širý svět, rozveselím, půjde dívka na trávu, zazpívám jí nad hłavú. Budil som Ťa, budil, nechcelas hore vstať, ej, nechcelas hore vstať VIZ "Budel som Ťa, budel, nechcelas hore vstať, ej, nechcelas hore vstať. Budvarka VIZ "To se to tancuje, zpívá a notuje" VERZE 1: *** Byla noc krásná májová, vítr se do ní tiše nes, zda na to drahá vzpomeneš, jak znaven sem v Tvou náruč kles, zda na to drahá vzpomeneš, jak znaven sem v Tvou náruč kles. Tys ručku svou mi podala, slza Ti v oku stála, ret růžový Tvůj zašeptal, Tvá láska není stálá, ret růžový Tvůj zašeptal, Tvá láska není stálá. Až budu na hřbitově spát, přiď se můj hrob podívat, jen podívat a neplač moc, vždyť krásná je májová noc, jen podívat a neplač moc, vždyť krásná je májová noc. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hledám galánečku, která doma není". VERZE 2: *** Byla noc krásná májová, vítr se do ní tiše nes, zda na to drahá vzpomeneš, jak znaven sem v Tvou náruč kles, zda na to drahá vzpomeneš, jak znaven sem v Tvou náruč kles. Tys ručku svou mi podala, slza Ti v oku stála, ret růžový Tvůj zašeptal, Tvá láska není stálá, ret růžový Tvůj zašeptal, Tvá láska není stálá. Uprchlo štěstí za hory, uprchlo moje mládí, snad na to drahá vzpomeneš, jak měli jsme se rádi, snad na to drahá vzpomeneš, jak měli jsme se rádi. Už dávno to a mnoho noc, co odešel sem z domu, teď jiný tě zas objímá, co slibuješ zas tomu, teď jiný tě zas objímá, co slibuješ zas tomu. Až budu v chladném hrobě spát, přijď se tam za mou podívat, jen na chvilku a neplač moc, vždyť krásná je májová noc, jen na chvilku a neplač moc, vždyť krásná je májová noc. NĚKDY SE ZPÍVÁ NEJPRVE ŤŘETÍ A POTÉ DRUHÁ SLOKA. * Byla panna, měla pána, byla do něj udělána, ať chtěl, kdy chtěl, co chtěl na ní, vše mu dala bez váhání, jakmile jen na ní šáhnul, jakoby jí bičem žahnul, nejedla a nepila, tak moc jí láska trápila. Nic netrvá nikdy věčně, ani láska k jedný slečně, jednou, když se z rande ulil, přistihla ho, jak se tulil, přistihla ho za vratama, jak se tulil s děvčatama, velice se naštvala a takto jemu napsala. Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej, a neměj na mě zlost, to je tím, žes ten mladej květ, jen tak pro radost, krutě utrhnul, a zničil mou mladost. Louka zelená, kdes mě míval rád, je posečená, škoda nastokrát, podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej a neměj na mě zlost. Louka zelená, kdes mě míval rád, je posečená, škoda nastokrát, podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej a neměj na mě zlost. Jak ten pán ten dopis přečet, začal hned jak děcko brečet, a že to byl čupr bloňďák, sed a napsal korespoňďák, dej si holka, dej si majzla, Tys mi srdce, z těla čmazjla, nepřídeš-li ve středu, tak just si něco provedu. Šest vagónů ten den jelo, přes to jeho mladý tělo, když tam potom komis zašla, sotva půlku z něho našla, když tu půlku nesli domů, pozvali tu pannu k tomu, a ta panna urputná, pronesla slova ukrutná. Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, já Tě vidim půl, a mám Tě víc než dost, to je tím, žes ten mladej květ, jen tak pro radost, krutě utrhnul, a zničil mou mladost. Snížek napadal, na tu cestičku, cos mě vodíval, po ní k lesíčku, podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost. Snížek napadal, na tu cestičku, cos mě vodíval, po ní k lesíčku, podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost, Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost. Byli lidé byli, světa neprebyli VIZ "Boly, časy boly, ale sa minuly", VERZE 2. VERZE 1: * Bylo to jedenkrát v neděli, tatínek s maminkou odjeli, pršelo, hřímalo, blejskalo, a mě se samotnej stejskalo, pršelo, hřímalo, blejskalo, a mě se samotnej stejskalo. Přišel k nám pod okna dudáček, byl celej promoklej chudáček, celej se chudinka třás zimou, já jsem ho přikryla peřinou, celej se chudinka třás zimou, já jsem ho přikryla peřinou. A potom za malou chviličku, chtěl na mě dudáček hubičku, když ji dostal, tak si zavýskal, a pak si na dudy zapískal, když ji dostal, tak si zavýskal, a pak si na dudy zapískal. Když tatínek s maminkou přijeli, oni to na mně hned poznali, tys tady měla milovníka, Frantíka anebo Pepíka, tys tady měla milovníka, Frantíka anebo Pepíka. Já jsem tu žádnýho neměla, byl tu jen dudáček s dudama, on na mně žádal hubičku, a potom mi zapískal písničku, on na mně žádal hubičku, a potom mi zapískal písničku. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dudáček". VERZE 2: Třetí sloka: Dudáček za malou chviličku, on na mně žádal hubičku, já jsem mu hubičku hned dala, a on mi zapískal písničku, já jsem mu hubičku hned dala, a on mi zapískal písničku. Byly hody byly, hodová neděla, moja frajárečka, moja frajárečka, doma si seděla, moja frajárečka, moja frajárečka, doma si seděla. Nechcu já Tě vidět, neptaj sa mňa na nic, když sis našel jinú, když sis našel jinú, běž si do Brumovic, když sis našel jinú, když sis našel jinú, běž si do Brumovic. Cestář VIZ "Na silnici do Prášil, jeden mladý cestář žil". Cestářská VIZ "Na silnici do Prášil, jeden mladý cestář žil". Cestička k Mayrovce - VIZ "V tom tichém údolí, pod Pchérama, scházej se mládenci, s děvčatama" Cib, cib, cibulenka, mak, mak, makulenka, když jsem byla maličká, chovala mě matička, a teď když jsem veliká, musím chovat Jeníka. Cikán VIZ "Noc je krásná, noc je tichá, na horách i na dolině". Cikánko Ty krásná, cikánko malá VIZ "Stíny lesa tajemné nad tábořištěm sní". * ? Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, cikánek ještě více, cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, cikánek ještě více. Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, a dluhú ještě více, cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná, peněz mám na tisíce, a dluhú ještě více. Cikánská búda horí, pod ňou sa cikán modlí, od rána do večera, aby mu nezhorela, cikánská búda horí, pod ňou sa cikán modlí, od rána do večera, aby mu nezhorela. Co dělá Kača, co dělá Kača, v trávě zelenej, v trávě zelenej. Vije pérečko, vije pérečko, z růže červenej, z růže červenej. Až ho uvije, až ho uvije, komu že ho dá, komu že ho dá. Tobě šohajku, Tobě šohajku, že Ťa ráda má, že Ťa ráda má. Co děláš, co robíš, moja frajárečko, moja frajárečko, já stojím pod oknem, ťukám na skélečko, ťukám na skélečko. Otevři, mně, milá, lebo je mně zima, lebo je mně zima, já sem si zapoměl, halénečku doma, halénečku doma. Zapoměl, zapoměl, alebo ju nemáš, alebo ju nemáš, špatný si synečku, špatný jsi hospodář, špatný jsi hospodář. MÍSTO "Otevři" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Otevri". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ** Co je to za děvčátko, s modrýma očima, přivezlo nám včera do mlýna, dvě míry ječmena, přivezlo nám včera do mlýna, dvě míry ječmena. Prosila mlynáře, aby jí ho semlel, že mu dá za každou mírčičku, slaďoučkou hubičku, že mu dá za každou mírčičku, slaďoučkou hubičku. Mlynáři, ach mlynáři, vy chlapci veselí, ptám se vás, zda-li jste nenašli, můj věnec zelený, ptám se vás, zda-li jste nenašli, můj věnec zelený. My jsme ho nenašli, my jsme ho viděli, Tvůj věnec překrásně zelený, plave po Dunaji, Tvůj věnec překrásně zelený, plave po Dunaji. Mlynáři, ach mlynáři, na vory sedejte, můj věnec překrásně zelený, po vodě hledejte, můj věnec překrásně zelený, po vodě hledejte. Kdyby jsme zapřáhli, čtyři páry koní, Tvůj věnec překrásně zelený, nikdo nedohoní, Tvůj věnec překrásně zelený, nikdo nedohoní. VIZ TÉŽ "Ej, volari, volari, kde ste voly pásli". VIZ TÉŽ "Valaši, Valaši, kde ste ovce pásli". * Co je to za hora, hora bez javora, co je to za dívča, keď nemá frajíra, co je to za dívča, keď nemá frajíra. Keď nemá frajíra, nemá ani reči, nemajú proč plakat, její černé oči, nemajú proč plakat, její černé oči. Javorová loďka, dubové vesélko, prevez ňa má milá, pres malé jazérko, prevez ňa má milá, pres malé jazérko. Já Ťa neprevezu, já sa vody bójím, nechoď k nám šohajku, já o Ťa nestojím, nechoď k nám šohajku, já o Ťa nestojím. MÍSTO "Co je to za hora" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Čo je to za hora". MÍSTO "její černé oči" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jeho černé oči" NEBO "moje černé oči". VERZE 1: Co sa ně na mojej ženě lúbí, peníze propila, bosky chodí, sukňu má v hospodě zastavenú, aj, Bože, rozbože, zle je se mnú, zle je se mnú, sukňu má v hospodě zastavenú, aj, Bože, rozbože, zle je se mnú, zle je se mnú. Keď idě k muzice, natrojí sa, uvidí šohajka, zasměje sa, natrhá si kvíťa barjakého, uvije věneček pre milého, pre milého, natrhá si kvíťa barjakého, uvije věneček pre milého, pre milého. VERZE 2: Co sa mně na mojej žene ľúbi, peníze propila, bosý chodím, sukňu má v hospodě zastavenú, aj, Bože, razbože, zle je se mnú, zle je se mnú, sukňu má v hospode zastavenú, aj, Bože, razbože, zle je se mnú, zle je se mnú. Nevydávaj sa Ty, divča, eště, lepší je děvčátku, než nevěste, děvčátko si chodí po slobodě, jako tá, rybička, v čistej vodě, v čistej vodě, děvčátko si chodí po slobodě, jako tá, rybička, v čistej vodě, v čistej vodě. Hej, šak ja sa, eště nevydávam, barkemu svej ruky, nepodávam, podám ju já temu šohajovi, co bude, až bude, po mej vúli, po mej vúli, podám ju já temu šohajovi, co bude, až bude, po mej vúli, po mej vúli. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: Co sa ně stalo, v pondělí ráno, šahnem sa do kapse, peněz mám málo. Keď si mám málo, něch si mám málo, enem že sa milej, po vúli stalo. Sklenička suchá, šenkýřka hluchá, ej basa malérky, nalej do sklénky, ej basa malérky, nalej do sklénky. VERZE 2: Co sa mi stalo, po celý ráno, co sa mi stalo, po celý ráno, kuknem do vačku, peněz je málo. A keď je málo, nechže je málo, a keď je málo, nechže je málo, nech sa mej milej po vúli stalo. VERZE 3: Co sa ně stalo, v pondělí ráno, co sa ně stalo, v pondělí ráno, chytnem já do kapse, chytnem já do kapse, peněz je málo, chytnem já do kapse, chytnem já do kapse, peněz je málo. Ja ked je málo, ja nech je málo, ja ked je málo, ja nech je málo, nech sa len mej milej, nech sa len mej milej, po vúli stalo, nech sa len mej milej, nech sa len mej milej, po vúli stalo. MÍSTO "Co sa ně stalo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Co sa ně zdálo". VERZE 1 - PÚVODNÍ Co sa stalo kdysi, v tem strážnickém lesi, zabili tam, myslivečka, vracovští raubšíci, zabili tam, myslivečka, vracovští raubšíci. Zabil ho tam jeden, jagár ho menujem, ten unikl, ten to spikl, ten to propověděl, ten unikl, ten to spikl, ten to propověděl. MÍSTO "jagár" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Matár" NEBO "Matura". VERZE 2 - SOUČASNÁ, ALE NEPŘESNÁ Co sa stalo kdysi, v tem strážnickém lesi, zabili tam, myslivečka, vracovští raubšíci, zabili tam, myslivečka, vracovští raubšíci. Zabil ho tam jeden, Glava ho menujem, ten Jurnykl, ten to vznikl, ten to propověděl, ten Jurnykl, ten to vznikl, ten to propověděl. MÍSTO "myslivečka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šohajíčka". MÍSTO "raubšíci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "raubčíci". MÍSTO "Glava" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jagár", "Gazda" NEBO "Gázda". MÍSTO "Jurnykl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Urnikl", "Urnykl", "Jurnikl", NEBO "Jurykl". MÍSTO "ten to vznikl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ten to spikl". Co sa stalo v Gajári, v tom městečku na kraji, zabil Janík Aničku, v tem zeleném, v tem zeleném, v tem zeleném, hájíčku, zabil Janík Aničku, v tem zeleném, v tem zeleném, v tem zeleném, hájíčku. Anička ho prosila, na kolena klekala, nech mňa Janku na živě, duša Tebje, duša Tebje, duša Tebje, ve mně je, nech mňa Janku na živě, duša Tebje, duša Tebje, duša Tebje, ve mně je. Na živě Ťa nenechám, lebo sem to enem sám, a Ty bys mňa zradila, do vezenja, do vezenja, do vezenja, vsadila, a Ty bys mňa zradila, do vezenja, do vezenja, do vezenja, vsadila. *** ? Co sa to, šupoce, za tú stodolú, co sa to, šupoce, za tú stodolú, šohajove koně, šohajove koně, šohajove koně, vody hledajú, šohajove koně, šohajove koně, šohajove koně, vody hledajú. Nemajú, nemajú, chtělo sa jim pit, nemajú, nemajú, chtělo sa jim pit, mosela šenkérka, mosela šenkérka, mosela šenkérka, pro vínečko jít, mosela šenkérka, mosela šenkérka, mosela šenkérka, pro vínečko jít. Špatný si, synečku, špatný hospodář, špatný si, synečku, špatný hospodář, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, vody nepodáš, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, vody nepodáš. Špatná si, dceréčko, špatná kuchařka, špatná si, dceréčko, špatná kuchařka, když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, pálí zásmažka, když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, když sa Ti na plotně, pálí zásmažka. Neošidil som sa, iba na ženě, neošidil som sa, iba na ženě, koňa možeš prodat, vola vyhandlovat, vola vyhandlovat, ale ženu ne, koňa možeš prodat, vola vyhandlovat, vola vyhandlovat, ale ženu ne. Koňa možeš prodat, za sto tolarou, koňa možeš prodat, za sto tolarou, a ženu nemožeš, a ženu nemožeš, a ženu nemožeš, za pět krejcarou, a ženu nemožeš, a ženu nemožeš, a ženu nemožeš, za pět krejcarou. MÍSTO "tolarou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tolarů". MÍSTO "krejcarou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "krejcarů". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. MÍSTO "vody hledajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vody nemajú". Co skrývá krás, ta nejhezčí má vlast VIZ "Prošel jsem cizí kraje a mnoho předlouhých cest". VERZE 1: * Cos porobil Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle, že Ťa vezú svázaného v kozle, svázaného v kozle, svázaného v kozle? Ukradél sem na Myjavě koňa, na Myjavě koňa, na Myjavě koňa, a včíl ňa ty zprepadenci hoňá, zprepadenci hoňá, zprepadenci hoňá. Ukradél sem na Myjavě prsten, na Myjavě prsten, na Myjavě prsten, včíl ňa honí Myjavský purkmister, Myjavský purkmister, Myjavský purkmister. Ukradél sem na Myjavě ženu, na Myjavě ženu, na Myjavě ženu, a včíl ňa ty zprepadenci ženú, zprepadenci ženú, zprepadenci ženú. MÍSTO "zprepadenci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prepadenci" NEBO "propadenci". VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA: Urobil sem z tej panenky ženu, z tej panenky ženu, z tej panenky ženu, a včíl ňa ty zprepadenci ženú, zprepadenci ženú, zprepadenci ženú. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: *** Co ste hasiči, co ste dělali, že ste nám ten pivo, pivo, pivovárek, shořet nechali, že ste nám ten pivo, pivo, pivovárek, shořet nechali. Shořet nechali, i tu hospodu, my starý mazáci, starý ulejváci, máme pít vodu, my starý mazáci, starý ulejváci, máme pít vodu. Vodu nepijem, my pijeme rum, vodu pijou žáby, pivo starý báby, my pijeme rum, vodu pijou žáby, pivo starý báby, my pijeme rum. Za dva, za štyry, už tu nebudem, už vás, milí páni, páni lampasáci, zdravit nebudem, už vás, milí páni, páni lampasáci, zdravit nebudem. MÍSTO "pivo, pivo, pivovárek" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pi, a pi, a pivovárek". MORAVSKÁ VARIANTA: MÍSTO "i tu hospodu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "i s tú hospodú". ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn". SMĚS: *** Co ste hasiči, co ste dělali, že ste nám ten pivo, pivo, pivovárek, shořet nechali, že ste nám ten pivo, pivo, pivovárek, shořet nechali. Shořet nechali, i tu hospodu, my starý mazáci, starý ulejváci, máme pít vodu, my starý mazáci, starý ulejváci, máme pít vodu. Vodu nepijem, my pijeme rum, vodu pijou žáby, pivo starý báby, my pijeme rum, vodu pijou žáby, pivo starý báby, my pijeme rum. Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn, nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn, sebrala nám všechny kola, i tu pilu s vantrokama, nemelem, nemelem, nemelem nemelem, sebrala nám voda mlejn. Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek, kde se pivo vaří, tam se dobře daří, kde se pivo pije, tam se dobře žije, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého. Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka, možná že se nesejdeme, od dneška do roka, Možná že jó, možná že né, možná že se sejdem, možná že rozejdem, možná že jó, možná že né, možná že se sejdeme, ach jo. Cos to, Janíčku, cos to udělal, cos to, Janíčku, cos to udělal, že Ťa pán kapitán, svázat rozkázal, že Ťa pán kapitán, svázat rozkázal. Nic to nebylo, nic takového, nic to nebylo, nic takového, neposlechel sem já, otca starého, neposlechel sem já, otca starého. MÍSTO "svázat" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svázať". NĚKDY NÁSLEDUJE "Tenkrát má mamička, největší žel". * Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má. Pomyslela sem na sebe, že nebudem žena Těbe, duša má. Tancuj se mnú, milá moja, však nebudeš žena moja, duša má. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej". Co ta Heľpa, to ta Heľpa, to je pekné mesto VIZ "To ta Heľpa, to ta Heľpa, to je pekné mesto". + Co ten ptáček, jarabáček, nad námi lítá, co ten ptáček, jarabáček, nad námi lítá, co to nese za novinu, že nic neříká, co to nese za novinu, že nic neříká. Nese, nese, novinečku, a to takovou, nese, nese, novinečku, a to takovou, že můj ze všech z nejmilejších, chodí za jinou, že můj ze všech z nejmilejších, chodí za jinou. Když si chodí, ať si chodí, já o něj nedbám, když si chodí, ať si chodí, já o něj nedbám, smutek po něm neponesu, ani ho nemám, smutek po něm neponesu, ani ho nemám. Proč bych měla, smutek nosit, vždyť je hochů víc, proč bych měla, smutek nosit, vždyť je hochů víc, za jednoho mládenečka, najdu jich tisíc, za jednoho mládenečka, najdu jich tisíc. Kdyby jich tak, tisíc přišlo, co bych dělala, kdyby jich tak, tisíc přišlo, co bych dělala, jednomu jako druhému, košem bych dala, jednomu jako druhému, košem bych dala. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VIZ TÉŽ "Proč ten ptáček na tem vršku sedá". VERZE 1 Co to dívča hovoří, hovoří, na synečka svědčí, že on zabil jelena, jelena, v javorovej seči. Nezabil on jelena, jelena, ale zabil laňku, co chodila vodu pít, k břeclavskému zámku. VERZE 2 Čo to dívča hovorí, hovorí, na šohajka svědčí, že on zabil jeleňa, jeleňa, v javorovej seči. Nezabil on jelena, jelena, ale zabil laňku, co chodila vodu pít, k břeclavskému zámku. VIZ TÉŽ "Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa nosí". VERZE 1 (MORAVSKÁ) * Co to máš, má milá, co to máš za oči, co to máš, má milá, co to máš za oči, když do nich pohládnu, když do nich pohlédnu, hlava se mi točí, když do nich pohládnu, když do nich pohlédnu, hlava se mi točí. Ty musíš, má milá, něco na mně vědět, Ty musíš, má milá, něco na mně vědět, že Tvé černé oči, že Tvé černé oči, nechtěj na mě hledět, že Tvé černé oči, že Tvé černé oči, nechtěj na mě hledět. Co bych já, můj milý, na Tebe věděla, co bych já, můj milý, na Tebe věděla, když jsi k nám chodíval, se mnou se vodíval, každý den z večera, když jsi k nám chodíval, se mnou se vodíval, každý den z večera. Každý den z večera, když sluníčko zašlo, každý den z večera, když sluníčko zašlo, za hory, za doly, za hory, za doly, za to černé mračno, za hory, za doly, za hory, za doly, za to černé mračno. Za hory, za doly, za ty černé lesy, za hory, za doly, za ty černé lesy, kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy, kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy. Moje mladé časy, neužily krásy, moje mladé časy, neužily krásy, moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa, moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa. Mladost, moje mladost, jak jsem tě promarnil, mladost, moje mladost, jak jsem tě promarnil, jako bych ten kámen, jako bych ten kámen, do vody zahodil, jako bych ten kámen, jako bych ten kámen, do vody zahodil. Ještě se ten kámen, ve vodě obrátí, ještě se ten kámen, ve vodě obrátí, ale moje mládí, ale moje mládí, to se nenavrátí, ale moje mládí, ale moje mládí, to se nenavrátí. NĚKDY SE MÍSTO "hlava se mi točí" ZPÍVÁ "hlava se ně točí" NEBO "svět se se mnou točí". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST SLOKY. VIZ TÉŽ "Ty musíš, má milá, něco na mě vědět". VERZE 2 (SLOVENSKÁ) * Čo to máš, má milá, čo to máš za oči, čo to máš, má milá, čo to máš za oči, keď sa do nich pozriem, keď sa do nich pozriem, svet sa so mnou točí, keď sa do nich pozriem, keď sa do nich pozriem, svet sa so mnou točí. * Ty musíš, má milá, niečo o mně vedieť, Ty musíš, má milá, niečo o mně vedieť, keď Tvé čierné oči, keď Tvé čierné oči, nechcú na mňa hleděť, keď Tvé čierné oči, keď Tvé čierné oči, nechcú na mňa hleděť. Čo bych já, můj milý, o Těbe věděla, čo bych já, můj milý, o Těbe věděla, keď jsi k nám chodieval, so mnou sa vodieval, každý děň z večera, keď jsi k nám chodieal, so mnou sa vodieval, každý děň z večera. Každý děň, zvečera, keď slniečko zašlo, každý děň, zvečera, keď slniečko zašlo, za hory, za doly, za hory, za doly, za to čierné mračno, za hory, za doly, za hory, za doly, za to čierné mračno. Za hory, za doly, za vysoké lesy, za hory, za doly, za vysoké lesy, gdě že sa poděly, gdě že sa poděly, moje mladé časy, gdě že sa poděly, gdě že sa poděly, moje mladé časy. Moje mladé časy, neužily krásy, moje mladé časy, neužily krásy, moje mladé leta, moje mladé leta, neužily sveta, moje mladé leta, moje mladé leta, neužily sveta. Cože je to za prekrásne vtáča VIZ "Čože je to za prekrásne vtáča". * Což se mně, má milá, hezká zdáš, budeš-li tak hezká, až se vdáš? Ještě hezčejší, můj nejmilejší, vem si mě, vem si mě, uhlídáš, ještě hezčejší, můj nejmilejší, vem si mě, vem si mě, uhlídáš. Což se mně, má milá, hezká zdáš, copak Ti máti dá, až se vdáš? Krávu s telátkem, ovci s jehnátkem, strakatou slepičku s kuřátkem, krávu s telátkem, ovci s jehnátkem, strakatou slepičku s kuřátkem. Vem si mě, můj milej, vem, vem, vem, dobrá hospodyňka sem, sem, sem. Já ráno vstávám, kravičkám dávám, kuželík každej den vypřádám, já ráno vstávám, kravičkám dávám, kuželík každej den vypřádám. MÍSTO "Což se mně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Což sa mně". MÍSTO "budeš-li tak hezká" SE NĚKDY ZPÍVÁ "budeš-li taková". *** Cukor jedla, kávu pila, aby bola pekná biela, cukor jedla, kávu pila, aby bola pekná biela. Ej javor, javor, javor zelený, pod našima okny saděný, ej javor, javor, javor zelený, pod našima okny saděný. Cukor, káva nepomáha, len sa dievča rozrastáva, cukor, káva nepomáha, len sa dievča rozrastáva. Ej javor, javor, javor zelený, pod našima okny saděný, ej javor, javor, javor zelený, pod našima okny saděný. Ani sa mi robiť nechce, lebo něbol pri mne eště, ani sa mi robiť nechce, lebo něbol pri mne eště, Ej javor, javor, javor zelený, pod našima okny saděný, ej javor, javor, javor zelený, pod našima okny saděný. MÍSTO "pod našima okny saděný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pod našim okienkom", "milej pod okienkom sadený", "dolu pod okienkom sadený" NEBO "pod oblôčkom milej sadený". VIZ TÉŽ "Perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky". *** Čechy krásné, Čechy mé, duše má se touhou pne, kde ty vaše hory jsou, zasnoubeny s oblohou, kde ty vaše hory jsou, zasnoubeny s oblohou? S oblohou a s nebesy, kde premýšlí na plesy, anděl světlem oděný, k slávě Páně stvořený, anděl světlem oděný, k slávě Páně stvořený. Pán ten stvořil také vás, slavné Čechy, vlasti krás, anděla vám s nebe dal, až by národ k zpěvu zval, anděla vám s nebe dal, až by národ k zpěvu zval. MÍSTO "zasnoubeny" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zasnoubené". MÍSTO "anděl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "seraf". MÍSTO "pod našima okny saděný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pod našim okienkom" *** Čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa ně rosypaly na cestě, čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa ně rosypaly na cestě, kdo vás najde, kdo vás posbírá, já som mala včera večer frajíra, kdo vás najde, kdo vás posbírá, já som mala včera večer frajíra. Bol to frajír malovaný jak růža, toho bych si vyvolila za muža, bol to frajír malovaný jak růža, toho bych si vyvolila za muža, ani bych mu robit nedala, enem ako růžu bych ho chovala, ani bych mu robit nedala, enem ako růžu bych ho chovala. Ako růžu, ako růžu červenů, ja bych bola jeho ženú milenú, ako růžu, ako růžu červenů, ja bych bola jeho ženú milenú, já bych bola jeho lilija, a on moja růža, růža červená, já bych bola jeho lilija, a on moja růža, růža červená. A keď bych ho, a keď bych ho dostala, pak bych se mu, pak bych se mu vysmála, a keď bych ho, a keď bych ho dostala, pak bych se mu, pak bych se mu vysmála, robiť bude a já tancovať, preca já si umím chlapca vychovať, robiť bude a já tancovať, preca já si umím chlapca vychovať. MÍSTO "vy ste sa ně rosypaly" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vy ste sa mi rozsypaly". MÍSTO "lalija" SE NĚKDY ZPÍVÁ "laluja". VIZ TÉŽ "Moje milé premilené jahody, vy ste sa mně rosypaly u vody". Černá vlna, na bílém beránku, černá vlna, na bílém beránku, aj kady sa túláš, aj kady sa túláš, černooký Janku, aj kady sa túláš, aj kady sa túláš, černooký Janku. Já sa túlám, na dalekú cestu, já sa túlám, na dalekú cestu, idu sobě hledat, idu sobě hledat, bohatú nevěstu, idu sobě hledat, idu sobě hledat, bohatú nevěstu. Ludia pravjá, že mi ju nedajú, ludia pravjá, že mi ju nedajú, aj dajú, aj dajú, aj ešče přidajú, na mú věru dajú, aj dajú, aj dajú, aj ešče přidajú, na mú věru dajú. *** Černé oči jděte spát, černé oči jděte spát, však musíte ráno vstát, však musíte ráno vstát. Ráno, ráno, raníčko, ráno, ráno, raníčko, dřív než vyjde sluníčko, dřív než vyjde sluníčko. Sluníčko už vychází, sluníčko už vychází, má milá se prochází, má milá se prochází. Prochází se po rynku, prochází se po rynku, nese chlapcům novinku, nese chlapcům novinku. Novinečku takovou, novinečku takovou, že na vojnu verbujou, že na vojnu verbujou. Když verbujou budou brát, když verbujou budou brát, škoda chlapců nastokrát, škoda chlapců nastokrát. Černé Kladno VIZ "Kladno, ty černé Kladno" VIZ "Jako, zakletá v malé, vesničce naší, jsem žila já". Černohorský kostelíček, kolem něho černý les, černohorský kostelíček, kolem něho černý les, až já kolem půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes, až já kolem půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes. A on jede, jede, jede, na svém vraném koníčku, a on jede, jede, jede, na svém vraném koníčku, vesele si zpívá, a přitom připíná, na levý bok šavličku, vesele si zpívá, a přitom připíná, na levý bok šavličku. Černý cikán VIZ "Noc je krásná, noc je tichá, na horách i na dolině". * Červená, modrá fiala, fiala, kdes jí má milá trhala, trhala, kdes jí má milá trhala. Trhala jsem jí v zahrádce, v zahrádce, zabolelo mě mé srdce, mé srdce, zabolelo mě mé srdce. Proč by Tě srdce bolelo, bolelo, když už máš chlapce jinýho, jinýho, když už máš chlapce jinýho. ** Červená růžičko, proč se nerozvíjíš, červená růžičko, proč se nerozvíjíš, proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám nechodíš, proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám, Jeníčku, proč Ty k nám nechodíš. Já bych k vám rád chodil, Ty by si plakala, já bych k vám rád chodil, Ty by si plakala, červeným šátečkem, s bílým okraječkem, slzy utírala, červeným šátečkem, s bílým okraječkem, slzy utírala. Proč bych já plakala, když mě nic nebolí, proč bych já plakala, když mě nic nebolí, milovali sme se, milovali sme se, jako dva holubi, milovali sme se, milovali sme se, jako dva holubi. Jako dva holubi, jako dvě hrdličky, Jako dva holubi, jako dvě hrdličky, dávali jsme sobě, dávali jsme sobě, slaďounké hubičky, dávali jsme sobě, dávali jsme sobě, slaďounké hubičky. MÍSTO "Jeníčku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Pepíčku". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ NEBO DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. ** Červené jabĺčko, v oblôčku mám, koho rada vidím, tomu ho dám, a ja Ťa, môj milý, veľmi milujem, ja Ti to jabĺčko z lásky darujem, a ja Ťa, môj milý, veľmi milujem, ja Ti to jabĺčko z lásky darujem. Krájajtě mně, mamko, drobný šalát, lebo ja nemôžem, v noci spávať, len malú chvíľočku, na svitaní, keď milý zanechá, milovaní, len malú chvíľočku, na svitaní, keď milý zanechá, milovaní. Doziera, preziera, ten žltý klas, z ďaleka počujem, lastovičí hlas, poď že sem, poď že sem, lastovička, zvaľ sa mi na pleco, má dušička, poď že sem, poď že sem, lastovička, zvaľ sa mi na pleco, má dušička. Čo si si, má milá, pomyslela, keď si sa mi na, plece zvalila, já som si myslela, že ja nežiem, že sa ja od Teba, odoberiem, já som si myslela, že ja nežiem, že sa ja od Teba, odoberiem. MÍSTO "a ja Ťa, môj milý" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a ja Ťa, Janíčko". MÍSTO "koho rada vidím, tomu ho dám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "koho ja rada mám, tomu ho dám" NEBO "komu ťa jabĺčko, komu ťa dám". MÍSTO "Krájajtě mně, mamko, drobný šalát" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Šijte mně, maměnko, drobný kabát". MÍSTO "na svitaní" SE NĚKDY ZPÍVÁ "za svitaní". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Červené jablíčka nejsú trvazlivé, nejsú trvazlivé, ty naše galánky nejsú spravedlivé, nejsú spravedlivé. A dyž my k nim přídem, do očí sa smějú, do očí sa smějú, a dyž pryč odejdem, hned iné milujú, hned iné milujú. VERZE 1 - SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * ? Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa, červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa, s druhýn včera stálas, na mňa nepohlédlas, červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa, s druhýn včera stálas, na mňa nepohlédlas, červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa. Nešidím, synečku, nešidím, ani s ním do hájku nechodím, nešidím, synečku, nešidím, ani s ním do hájku nechodím, s toho enom špás mám, sólo si s ním hrát dám, nešidím, synečku, nešidím, ani s ním do hájku nechodím. s toho enom špás mám, sólo si s ním hrát dám, nešidím, synečku, nešidím, ani s ním do hájku nechodím. Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa, červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa, pozor daj na sebe, budu šidit Tebe, červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa, pozor daj na sebe, budu šidit Tebe, červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš ňa. Ošidíš, ošidíš co na plat, s druhým budu aj já chodívat, ošidíš, ošidíš co na plat, s druhým budu aj já chodívat, k muzice do hájku, nejsi sám šohajku, ošidíš, ošidíš co na plat, s druhým budu aj já chodívat, k muzice do hájku, nejsi sám šohajku, ošidíš, ošidíš co na plat, s druhým budu aj já chodívat, MÍSTO "šidíš ňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šidíš mňa". VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda". NĚKDY NÁSLEDUJE "Pijme vínečko, dobré je, dobré je". VERZE 2 - SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * ? Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja. Ošidí mňa kdosi, lebo já kohosi, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí. VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda". NĚKDY NÁSLEDUJE "Pijme vínečko, dobré je, dobré je". VERZE 2- SMĚS (2 PÍSNIČKY): Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja. Ošidí mňa kdosi, lebo já kohosi, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí, lebo sa mňa kdosi, do vúle nabrósí. Pijme vínečko, dobré je, dobré je, a kdo že nám ho, naleje, naleje, naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán, naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán, My sme vínečko, píjali, píjali, Pannu Mariu, vzývali, vzývali, Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú, Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, slováckú, slováckú. MÍSTO "galánečko moja" SE NĚKDY ZPÍVÁ "má milá". MÍSTO "našu patronku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "naši patronku". MÍSTO "našu patronku, moravskú, moravskú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "našu patronku, slováckú, slováckú". VIZ TÉŽ "Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda". ** Červený šátečku, kolem se toč, kolem se toč, kolem se toč, má milá se hněvá, já nevím proč, já nevím proč, já nevím proč. Trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka, trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka. Když jsem si v potoce ruce myla, ruce myla, ruce myla, šátek jsem do vody upustila, upustila, upustila. Trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka, trálalalalalala červená fiala, trálalalalalala fialenka. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Česká hymna, hymna České republiky VIZ "Kde domov můj, kde domov můj". Česká muzika, vždycky pěkně hrála VIZ "My Češi jsme muzikanti, nás zná celý svět". České chaloupky VIZ "Hřálo slunce, hřálo krásně, hřálo na horách". Československá hymna VIZ "Kde domov můj, kde domov můj". ** Čie sú to húsky na tej vode, čo oni chodia po slobode VIZ "Čí to húsky na tej vodě, čo si chodia po slobodě". ** Čie to húsky na tej vodě, čo si chodia po slobodě VIZ "Čí to húsky na tej vodě, čo si chodia po slobodě". * Čie že sú to koně, čie že sú to koně, ve dvore, ja že s nima žiaden, ja že s nima žiaden, neore? Čie by to byly, čie že by to byly, moje sú, oni ma k mej milej, holuběnce sivej, donesú, čie by to byly, čie že by to byly, moje sú, oni ma k mej milej, holuběnce sivej, donesú, Hop koníčky moje, hop koníčky moje, do skoku, buděm ležat milej, holuběnce sivej, pri boku. Něbuděm sa, něbuděm sa modlit, otčenáš, hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš, něbuděm sa, něbuděm sa modlit otčenáš, hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš. Tancovala by som, tancovala by som, sama som, kup mi, milý, čižmy, kup mi, milý čižmy, bosá som. Aj keď mi tie čižmy, aj keď mi tie čižmy, někúpíš, něbuděm Ťa bozkat, něbuděm s Tebú spať, uvidíš, aj keď mi tie čižmy, aj keď mi tie čižmy, nekúpíš, něbuděm Ťa bozkat, něbuděm s Tebú spať, uvidíš. VIZ TÉŽ "Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore", JINÁ MELODIE. Čí je to svatbička, čí je to veselí, čí je to svatbička, čí je to veselí, a to teho synečka, a to teho synečka, co sa dneskaj žení, a to teho synečka, a to teho synečka, co sa dneskaj žení. Čí je to svatbička, že je tak veselá, čí je to svatbička, že je tak veselá, a to je tej dcerečky, a to je tej dcerečky, co se dneskaj vdává, a to je tej dcerečky, a to je tej dcerečky, co se dneskaj vdává. MÍSTO "dneskaj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dneska". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Čí sú hode, naše hode, pojďme stará do hospode, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Leze Francek podle meze, košula mu z gati leze, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Anča za ním poskakuje, kušulu mu zastrkuje, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Ančo za ním neposkakuj, košulu mu nezastrkuj, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Išla Anča do hospode, podívat se na te hode, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Když tu máju nakládali, čtyři voze polámali, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Opatovská hlavní stárka, nevšímá si svýho stárka, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. Opatovský hlavní stárek, nehledí si svojich stárek, hojajá hojája hojaja ja. Budem tam tancovat, s hulánma do rána, hojajaja. VERZE 1: ** Čí to húsky na tej vodě, čo si chodia po slobodě, ve dne v noci gagotajú, mně smutnému spát nedajú, ve dne v noci gagotajú, mně smutnému spát nedajú. Nad Myjavú vyšla hvězda, jedna tmavá druhá světlá, a ty tmavá, rozjasni sa, moja milá, rozmysli sa, a ty tmavá, rozjasni sa, moja milá, rozmysli sa. A já som sa rozmyslela, pravú ručku Ti podala, pravú ručku, aj tu levú, už nás nikdá nerozvedú, pravú ručku, aj tu levú, už nás nikdá nerozvedú. MÍSTO "čo si chodia po slobodě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ony choďá po slobodě" NEBO "ony túžá po slobodě". MÍSTO "nikdá nerozvedú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nikdy nerozvedú". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. DRUHÁ VARIANTA TŘETÍ SLOKY: A já som sa rozmyslela, druhému sem ručku dala, pravú ručku, aj tu levú, už nás nikdy nerozvedú. VIZ TÉŽ "Kerá je ta hvězdička má". VERZE 2: ** Čie sú to húsky na tej vode, čo oni chodia po slobode, vo dne, v noci gagotajú, mne, smutnému spať nedajú, vo dne, v noci gagotajú, mne, smutnému spať nedajú. Mal som ja žitka dve merice, vysypal som im po trošičke, keď sa húsky nazobali, na vodičku posadali, keď sa húsky nazobali, na vodičku posadali. Choďte vy, húsky, kde vy chcete, vy k mojej milej neprídete, má milá má sivé oči, ona plače vo dne, v noci, má milá má sivé oči, ona plače vo dne, v noci. Hej, nemôžem spať ani ležať, nemôžem spať ani ležať, musím k mojej milej bežať, musím k mojej milej bežať, musím k mojej milej bežať, musím k mojej milej bežať. Hej, nie tak vo dne ako v noci, nie tak vo dne ako v noci, pomilovať sivé oči, pomilovať sivé oči, pomilovať sivé oči, pomilovať sivé oči. Hej, sivé očká, biele telo, sivé očká, biele telo, také sa mi dievča chcelo, také sa mi dievča chcelo, také sa mi dievča chcelo, také sa mi dievča chcelo. Čí že ste husličky čie, kdo Vás tu zanechal, čí že ste husličky čie, kdo Vás tu zanechal, na trávě poválané, na trávě poválané, u paty orecha. A kdože tu trávu tak zválal, a modré fialy, a kdože tu trávu tak zválal, a modré fialy, že ste husličky samé, že ste husličky samé, na světě zostali. A kerý tu muzikant usnul, co sa mu přišlo zdát, kerý tu muzikant usnul, co sa mu přišlo zdát, co sa mu v noci zdálo, Bože co sa mu enem zdálo, že už vjac nechtěl hrát. Zahrajte husličky samy, zahrajte zvesela, zahrajte husličky samy, zahrajte zvesela, až s tá bude trápit, až s tá bude trápit, kerá ho nechtěla. Čí že ste husličky čie, kdo Vás tu zanechal, čí že ste husličky čie, kdo Vás tu zanechal, na trávě poválané, na trávě poválané, u paty orecha. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Husličky". ** Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore, ja že s nima žáden, neore, neore, čí že by to byly, moje sú, ty mě za mú milú donesú, ty mě za mú milú, donesú. Na kopečku stála, plakala, plakala, Jezu, Jezu, Marja, volala, volala, Jezu, Jezu, Marja, jemine, bude-li to chlapec nebo ne, bude-li to chlapec, nebo ne. Bude-li to chlapec, bude švec, bude švec, bude robit čižmy, na tanec, na tanec, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka, jako já. Bude li to chlapec, bude pán, bude pán, bude on na vojně, kapitán, kapitán, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka, jako já. MÍSTO "ve dvore" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ve dvoře". MÍSTO "neore" SE NĚKDY ZPÍVÁ "neoře". MÍSTO "ty mě za mú milú donesú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "však mě za mú milú donesú". MÍSTO "bude robit čižmy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ušije mi čižmy". MÍSTO "dívča" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dievča". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JENOM PRVNÍ DVĚ SLOKY. VIZ TÉŽ "Na kopečku stála, plakala, plakala". VIZ TÉŽ "Čie že sú to koně, čie že sú to koně, ve dvore", JINÁ MELODIE. ** Člověk není na světě živ jen od chleba, někdy je mu taky kus masa potřeba, proto jsem se jářku jednou nastrojil, od Odkolků holku sobě nakrojil. Já mám holku od Odkolků, ta má oči jako šmolku, je to holka vzdělaná, a je na mě dělaná, ve dne spí a večer vstává, v noci těsto zadělává, zadělává akorát, proto ji mám rád. A když přijde sobota řeknem nepečem, v neděli se oba dva správně oblečem, já jí pomiluju vždycky akorát, jinak by mě mohla třeba okorat. Já mám holku od Odkolků, ta má oči jako šmolku, je to holka vzdělaná, a je na mě dělaná, ve dne spí a večer vstává, v noci těsto zadělává, zadělává akorát, proto ji mám rád. Moje holka tělo má jako dvounulku, my se k sobě vineme jak niť na špulku, když mi rozehraje v těle každý nerv, hned se do ní pustím jako moučný červ. Já mám holku od Odkolků, ta má oči jako šmolku, je to holka vzdělaná, a je na mě dělaná, ve dne spí a večer vstává, v noci těsto zadělává, zadělává akorát, proto ji mám rád. Teď mi dělá starosti moje nevěsta, tloustne jako když se dá kvasnic do těsta, co mně to ta holka jenom provedla, nejspíše se droždí hodně najedla. Já mám holku od Odkolků, ta má oči jako šmolku, je to holka vzdělaná, a je na mě dělaná, ve dne spí a večer vstává, v noci těsto zadělává, zadělává akorát, proto ji mám rád. MÍSTO "od Odkolků" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vod Vodkolků". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Já mám holku od Odkolků". Čos to milá, čos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má VIZ "Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má". * Čo to máš, má milá, cč to máš za oči VIZ "Co to máš, má milá, co to máš za oči" Čože je to za prekrásne vtáča, čo po dvore farárovom kráča, škoda ho, že si svoje nôžky, škoda ho, že si svoje nôžky, škoda ho, že si svoje nôžky, do vodičky zmáča, škoda ho, že si svoje nôžky, škoda ho, že si svoje nôžky, škoda ho, že si svoje nôžky, do vodičky zmáča. A keby to vtáča bolo moje, kúpil by mu na čižmičky dvoje, jedny nám, druhé iným k vôli, aby nás ľudia nesúdili, aby nás ľudia nesúdili, že sa radi máme, jedny nám, druhé iným k vôli, aby nás ľudia nesúdili, aby nás ľudia nesúdili, že sa radi máme. MÍSTO "do mlatěna" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do vodičky". * ? Čtyři koně ve dvoře, žádnej s nima neoře, tralálalala, tralálalala, žádnej s nima neoře. Oře s nima Pepíček, má na stranu klobouček, tralálalala, tralálalala, má na stranu klobouček. Až to pole doorá, na Aničku zavolá, tralálalala, tralálalala, na Aničku zavolá. ** Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní, ty mě povezou, rovnou za Tebou, čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nedohoní, až za naší zahradou, prásknu bičem nad hlavou. VIZ TÉŽ "Já mám panenku, za horama, cesta je dlouhá k ní". VERZE 1: + Daj mně, Bože, ten dar, co sa mně v noci zdál, černooký synek, pod naším oknem stál. Černooký synek, bylo mu Martínek, dal by mně ho Pán Bůh, Svatý Antonínek. VERZE 2: + Daj mně, Bože, ten dar, co se mně v noci zdál, černooký synek, pod naším oknem stál. Černooký synek, bylo mu Matínek, vzala mně ho voda, když kvetl barvínek. Když kvetl barvínek, levandula zrála, navrať mně voděnko, milého z Dunaja. Já Ti ho navrátím, ale ne živého, vzpomeneš, zaplačeš, pohledá na něho. MÍSTO "černooký" SE VE VERZI 2 ČASTO ZPÍVÁ "modrooký". VIZ TÉŽ "Daj ně, Bože, synka, co na husle brinká". + Daj ně, Bože, synka, co na husle brinká, abych sa napila, červeného vínka. Daj ně, Bože, ten dar, co sa ně v noci zdál, malovaný šohaj, pod našim oknem stál. Daj ně, Bože, ten dar, darem darovaný, co by sa ně dostal, šohaj malovaný. Malovaný synek, bylo mu Martínek, a on ňa pripravil, o zelený vínek. Malovaný synek, bylo mu Martínek, daj ně ho svatý Ján, svatý Antonínek. MÍSTO "a on ňa pripravil" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ten ně scel pripravit". ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VIZ TÉŽ "Daj mně Bože ten dar, co sa mně v noci zdál". Dalas mi prstýnek, z ryzího zlata, jé, jé, lásko má, Ty jsi bohatá, co za ten prstýnek, co Ti za něj dám, jé, jé, lásko má, vždyť já jenom Tebe mám. MÍSTO "Dalas mi" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dalas mně". * Daleko, široko, u tých Nových Zámkú, stavajú tam věžu, ze samých šohajkú. Mojeho milého, na sam vršek dali, zlatú makovienku, z něho udělali. Z rána makověnka, na sam vršku stojí, moja frajárenka, vydávat sa strojí. * Dalmácia, Dalmácia, to je Bože kraj, nic jiné tam neuvidíš, len zelený háj, hory, doly, skale vysoké, prochádzajú sa tam chlapci Dormusové, hory, doly, skale vysoké, prochádzajú sa tam chlapci Dormusové. Dobre bylo, Papučárom, v Prešpurku ležat, zakád oni, nemuseli, vojny zkusovat, jak vyjeli na širé more, s Pánem Bohem ostávajte rodičové, jak vyjeli na širé more, s Pánem Bohem ostávajte rodičové. Došel befél, od cisára, Franca Jozefa, Dormusové, švarní chlapci, dobre držte sa, idě Turek s velikú silú, tuším chlapci Dormusové všeci zahynú, idě Turek s velikú silú, tuším chlapci Dormusové všeci zahynú. S Pánem Bohem, rodičové, aj frajírko má, až já budem v Dalmácii, modli sa za mňa, když mi Pán Bůh domů pomůže, vezmem si Ťa za ženičku, to Ťa nemine, když mi Pán Bůh domů pomůže, vezmem si Ťa za ženičku, to Ťa nemine. MÍSTO "len zelený háj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jen zelený háj". MÍSTO "skale vysoké" SE NĚKDY ZPÍVÁ "skále vysoké". MÍSTO "Papučárom" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tým Dormusom". MÍSTO "Dobre bylo, tým Dormusom" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dobre bylo, papučárom". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY, NEBO SE ZPÍVÁ ČTVRTÁ SLOKA MÍSTO TŘETÍ SLOKY. VERZE 1 + Darmo ma mamička, darmo ma mamička, do školy dávátě, zo mňa kňaz něbudě, zo mňa kňaz něbudě, darmo nakládátě, zo mňa kňaz něbudě, zo mňa kňaz něbudě, darmo nakládátě. Zo mňa kňaz něbudě, zo mňa kňaz něbudě, a z Aničky mniška, lebo je Anička, lebo je Anička, moja frajéročka, lebo je Anička, lebo je Anička, moja frajéročka. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, svätu omšu slúžit, videl by som dievča, videl by som dievča, musel by som túžit, videl by som dievča, videl by som dievča, musel by som túžit. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, ist ku nemocnému, a ja bysom zablúdil, a ja by som zablúdil, k dievčatu švarnému, a ja bysom zablúdil, a ja by som zablúdil, k dievčatu švarnému. VERZE 2 Darmo ma, mamičko, darmo ma, mamičko, do školy dávátě, zo mňa kňaz něbudě, zo mňa kňaz něbudě, darmo nakládátě, zo mňa kňaz něbudě, zo mňa kňaz něbudě, darmo nakládátě. Něbudě zo mňa kňaz, něbudě zo mňa kňaz a z Aničky mníška, lebo je Anička, lebo je Anička, moja frajárečka, lebo je Anička, lebo je Anička, moja frajárečka. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, pred oltárom kázať, videl by som dievča, videl by som dievča, musel by som sa smiať. videl by som dievča, videl by som dievča, musel by som sa smiať. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, v noci k nemocnému, a ja bych zablúdil, a ja bych zablúdil, k dievčaťu švárnemu. a ja bych zablúdil, a ja bych zablúdil, k dievčaťu švárnemu. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, spievať mizerere, a ja pred oltárom, a ja pred oltárom, musel by tancovať, a ja pred oltárom, a ja pred oltárom, musel by tancovať, Trafil by pán rechtor, trafil by pán rechtor, pekne organovať, a ja pred oltárom, a ja pred oltárom, musel by tancovať, a ja bych zablúdil, a ja bych zablúdil, k dievčaťu švárnemu. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, isti v chrám spievati, a ja by som išiel, a ja by som išiel, dievča milovati, a ja by som išiel, a ja by som išiel, dievča milovati. Svieť, milá, vieš komu, svieť, milá, vieš komu, prídem ti do domu, ak nemáš učiva, ak nemáš učiva, môžeš i očima, ak nemáš učiva, ak nemáš učiva, môžeš i očima. Svietilo, mrkalo, svietilo, mrkalo, tej noci dva razy, odprevadila som, odprevadila som, milého na lazy, odprevadila som, odprevadila som, milého na lazy. Něbudě, něbudě, něbudě, něbudě, suchá haluz rodiť, ani ja něbuděm, ani ja něbuděm, k mojej milej chodiť, ani ja něbuděm, ani ja něbuděm, k mojej milej chodiť. Bolo nás jedenásť, bolo nás jedenásť, chlapcov něborákov, ale nás poslali, ale nás poslali, všetkých za vojakov, ale nás poslali, ale nás poslali, všetkých za vojakov. VERZE 3 Darmo me, mamičko, darmo me, mamičko, do školy davace, zo mňa doktor něbudě, zo mňa doktor něbudě, darmo nakládáte, zo mňa doktor něbudě, zo mňa doktor něbudě, darmo nakládáte. Trafilo by še mi, trafilo by še mi večar ku chorému, a ja by som zašiel, a ja by som zašiel, k dievčatku švárnemu, a ja by som zašiel, a ja by som zašiel, k dievčatku švárnemu. Páčilo by še mi, páčilo by še mi, poza školu chodzic, a pekné dievčatka, a pekné dievčatka, do postele vodzic, a pekné dievčatka, a pekné dievčatka, do postele vodzic. PRO VŠECHNY VERZE PLATÍ: NA ZAČÁTKU SE ZPÍVÁ "Darmo mňa mamička" NEBO "Darmo mňa mamičko" NEBO "Darmo mňa mať moja" NEBO "Darmo mňa moja mať". JE TO JEDNO. PRO VŠECHNY VERZE PLATÍ: NěKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ ČÁST KAZDĚ SLOKY. Darmo na mňa, milý, darmo na mňa myslíš, darmo na mňa, milý, darmo na mňa myslíš, na vojnu Ťa dajú, mňa druhým vydajú, však uvidíš, na vojnu Ťa dajú, mňa druhým vydajú, však uvidíš. Až já budu, milá, na koníčka sedat, až já budu, milá, na koníčka sedat, šavlénka zazvoní, srdce Ťa zabolí, budeš plakat, šavlénka zazvoní, srdce Ťa zabolí, budeš plakat. Naše milování, už ho vjecej není, naše milování, už ho vjecej není, za to nám odešlo, pro jedno slovečko, odvedený, za to nám odešlo, pro jedno slovečko, odvedený. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ POLOVINA KAŽDÉ SLOKY. * Darmo sa Ty trápíš, můj milý synečku, nenosím ja Tebe, nenosím v srdéčku, a já Tvoja nebudu, ani jednu hodinu. Copak sobě myslíš, má milá panenko, vždyť Ty si to moje, rozmilé srdénko, a Ty musíš býti má, lebo mi Tě Pán Bůh dá. A já sa udělám, malú veverečkú, a uskočím Tobě, z dubu na jedličku, přece tvoja nebudu ani jednu hodinu. A já chovám doma, takú sekérečku, ona mi podetne, dúbek i jedličku, a Ty musíš býti má, lebo mi Tě Pán Bůh dá. A já sa udělám, tú malú rybičkú, a já Ti uplynu, preč po Dunajíčku, přece tvoja nebudu ani jednu hodinu. A já chovám doma, takovú udičku, co na ni ulovím, kdejakú rybičku, a Ty přece budeš má, lebo mi Tě Pán Bůh dá. A já sa udělám, tú velikú vranú, a já ti uletím, na uherskú stranu, přece Tvoja nebudu, ani jednu hodinu. A já chovám doma, starodávnú kušu, co ona vystřelí, všeckým vranám dušu, a Ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá. A já sa udělám, hvězdičkú na nebi, a já budu lidem, svítiti na zemi, přece Tvoja nebudu, ani jednu hodinu. A sú u nás doma, takoví hvězdáři, co vypočítajú, hvězdičky na nebi, a Ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá. MÍSTO "svítiti na zemi" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svítiti na nebi". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Proměny". Dedinka v údolí, srdce ma zabolí, keď na Těba spomínam VIZ "Dědinka v údolí, srdce ma zabolí, keď na Těba spomínam". Dej Bůh štěstí tomu domu, my zpíváme víme komu, malému děťátku, Kristu Jezulátku, dnes v Betlémě narozenému. On rozdává štědrovničky, jabka, hrušky, i troníčky, za naše zpívání, za koledování, dej vám Pán Bůh své požehnání. Dej nám Pán Bůh zdraví, má maměnka praví, abych sa neženil, že su eště mladý, abych sa neženil, že su eště mladý. Málo je nás málo, kde by sa nás bralo, když nás odváďajú, skoro každé jaro, když nás odváďajú, skoro každé jaro. Bylo nás bratranců, bylo nás jedenáct, oni nás odvédli, všecky na jeden ráz, oni nás odvédli, všecky na jeden ráz. Detvianský žandári, hore grúňom plačú VIZ "Očovský žandári, hore grúňom plačú". * Dědinka v údolí, srdce ma zabolí, keď na Těba spomínam, dědinka v údolí, srdce ma zabolí, keď na Těba spomínam, spomínam na Těba stále, na tie prekrásne chvíle, ktoré sme strávili, keď sme sa ľúbili, dievčatko roztomilé, spomínam na Těba stále, na tie prekrásne chvíle, ktoré sme strávili, keď sme sa ľúbili, dievčatko roztomilé. Anička dušička, zavri si očičká, něch sa Ti o mne sníva, Anička dušička, zavri si očičká, něch sa Ti o mne sníva, prečo je osud tak krutý, prečo som na svete sám, osudom stíhaný, láskou oklamaný, verím že život je klam, prečo je osud tak krutý, prečo som na svete sám, osudom stíhaný, láskou oklamaný, verím že život je klam. MÍSTO "ktoré sme strávili, keď sme sa ľúbili" SE NĚKDY ZPÍVÁ "keď sme sa lúčili, lásku si slúbili". Dětvianský žandári, hore grúňom plačú VIZ "Očovský žandári, hore grúňom plačú". ** Děvčata z pohraničí, ty milujou jen to fičí, děvčata z pohraničí, ty milujou jen to fičí, jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu, čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči, jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu, čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči. Děvčata z Rakovníka, ty milujou za doutníka, děvčata z Rakovníka, ty milujou za doutníka, jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu, čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči, jedna zepředu, druhá zezadu, třetí jen když má náladu, čtvrtá se v kole točí, protože má modrý oči. NA MÍSTO "z pohraničí", "z Rakovníka" APOD. JE MOŽNO DOSADIT VAŠE MĚSTO, OBEC ČI MÍSTO A UPRAVIT PODLE TOHO TAKÉ "ty milujou ...". * Děvčátko z kolonie, úsměv Tvůj kouzelný je, Tvoje černá očka věrná, upřímnou láskou září, Tebe chci vést k oltáři, Tys jediná moje. Děvčátko z kolonie, úsměv Tvůj kouzelný je, Tvoje černá očka věrná, upřímnou láskou září, Tebe chci vést k oltáři, děvčátko z kolonie. Dievča, dievča, čože to máš? Ružu, ružu. Komu ju dáš? Tebě, tebě, šuhajíčku, našla som ju, na chodníčku, Tebě, tebě, šuhajíčku, našla som ju, na chodníčku. Dievča, dievča, bielej tvári, čo tu hľadáš, kolo fary? Hľadám Těba, šuhajíčka, bo som Tvoja, od malička, hľadám Těba, šuhajíčka, bo som Tvoja, od malička. Dievča, dievča, biely anjel, kde ja Ťeba, večer nájdem? Nájdeš ma Ty v záhradôčke, pod jabloňou, na lavičke, nájdeš ma Ty v záhradôčke, pod jabloňou, na lavičke. Dievča, dievča, holubička, rád Ťa vidím, od malička, od malička, malinkého, zo srdiečka, úprimného, od malička, malinkého, zo srdiečka, úprimného. NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. VIZ TÉŽ "Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa, od malúčka". VERZE 1 Dívám se na střemchy bílé, dívám se na rodný kraj, vzpomínám na naši lásku, vzpomínám na měsíc máj, vzpomínám na naši lásku, vzpomínám na měsíc máj. V máji jsme se seznámili, v máji jsme se potkali, v máji jsme si sbohem dali, je konec milování, v máji jsme si sbohem dali, je konec milování. Vrať se milý hochu zpátky, přijď a zlíbej moji líc, nenechej mě tady trápit, nemohu bez tebe žít, nenechej mě tady trápit, nemohu bez tebe žít. Nevrátím se milko drahá, nevrátím se nikdy víc, nezulíbám Tvoje rety, ani tvoji bledou líc, nezulíbám Tvoje rety, ani tvoji bledou líc. Tak jako květ uvadává, zničen její krásný sen, zhaslo slunce zhasly hvězdy, zůstala vzpomínka jen, zhaslo slunce zhasly hvězdy, zůstala vzpomínka jen. MÍSTO "dívám se na rodný kraj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vzpomínám na rodný kraj". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ POLOVINA KAŽDÉ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vzpomínám". VERZE 2 Dívám se na střemchy bílé, dívám se na rodný kraj, vzpomínám na první lásku, vzpomínám na měsíc máj, vzpomínám na první lásku, vzpomínám na měsíc máj. V máji jsme se spolu sešli, v máji líbal's moji líc, v máji jsme se zas rozešli, nesejdem se nikdy víc, v máji jsme se zas rozešli, nesejdem se nikdy víc. Tak, jak listi uvadává, uvadl můj mladý věk, že z něho co jenom zbylo, zůstalo pár vzpomínek, že z něho co jenom zbylo, zůstalo pár vzpomínek. Vrať se hochu, vrať se zpátky, zlíbej moji bledou líc, nenechej mne v lásce trápit, nemohu bez tebe žit, nenechej mne v lásce trápit, nemohu bez tebe žit. Nevrátím se děvo drahá, nevrátím se nikdy víc, nespatříš mé oči černé, nesejdem se nikdy víc, nespatříš mé oči černé, nesejdem se nikdy víc. Tak jak listi uvadává, uvadl můj mladý věk, že z něho co jenom zbylo, zůstalo pár vzpomínek, že z něho co jenom zbylo, zůstalo pár vzpomínek. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ POLOVINA KAŽDÉ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vzpomínám". VERZE 1 * Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa, od malúčka, ja ještě Ťa, kolébali, už Ťa za mňa, slubovali, ja ještě Ťa, kolébali, už Ťa za mňa, slubovali. Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa, od malúčka, od malúčka, až do teraz, bozkaj, bozkaj, ma eště raz, od malúčka, až do teraz, bozkaj, bozkaj, ma eště raz. Dívča, dívča, bielý anjel, kde já Tebja, večer najdem, najdeš Ty mňa, v zahrádečce, pod jabloňkú, na lavečce, najdeš Ty mňa, v zahrádečce, pod jabloňkú, na lavečce. Dívča, dívča, bělej tvári, čo tu hladáš, u oltári, hladám Tebja, šohajíčka, bo som Tvoja, frajérečka, hladám Tebja, šohajíčka, bo som Tvoja, frajérečka. VIZ TÉŽ "Dievča, dievča, čože to máš? Ružu, ružu. Komu ju dáš?". VERZE 2 * Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa, od malúčka, od malúčka, až do teraz, bozkaj, bozkaj, ma eště raz, od malúčka, až do teraz, bozkaj, bozkaj, ma eště raz. Dívča, dívča, bělej tvári, čo tu hladáš, kolem fáry, hladám Tebja, šohajíčka, bo som Tvoja, frajérečka, hladám Tebja, šohajíčka, bo som Tvoja, frajérečka. Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa, od malúčka, eště Ťa len, kolébali, už Ťa za mňa, slubovali, eště Ťa len, kolébali, už Ťa za mňa, slubovali. Dívča, dívča, bielý anděl, kde Ťa zajtra, večer najdem, najdeš Ty mňa, v zahrádečce, pod jabloňú, na lavečce, najdeš Ty mňa, v zahrádečce, pod jabloňú, na lavečce. VIZ TÉŽ "Dievča, dievča, čože to máš? Ružu, ružu. Komu ju dáš?". Dívenko má, panenko modrooká VIZ "Pěkná je cestička k vám, po ní se hezky chodí". VERZE 1 *** Dnes je sobota, carara juchajdá, ten posledný deň, dnes je sobota, carara juchajdá, ten posledný deň, nečakaj ma, moja milá, ja už neprídeeeem, nečakaj ma, moja milá, ja už neprídem. Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, vem si s sebou, kamaráda, pres zelený haáááj, vem si s sebou, kamaráda, pres zelený háj. V zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, v zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, tam Ťa Jano premilený, tam Ťa, tam Ťa zabijúúúú, tam Ťa Jano premilený, tam Ťa zabijú. Nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, mám šablenku, ocelovú, vysekám sa jaááá, mám šablenku, ocelovú, vysekám sa ja. Nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nebudeš moc, zavolati, milá dobrú noóóoc, nebudeš moc, zavolati, milá dobrú noc. Dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, jen tej jednej, falešnici, dobrú noc nedáááám, jen tej jednej, falešnici, dobrú noc nedám. VERZE 2 *** Dnes je sobota, carara juchajdá, ten posledný deň, dnes je sobota, carara juchajdá, ten posledný deň, nečakaj ma, nečakaj ma, moja milá, ja už neprídeeeem, nečakaj ma, nečakaj ma, moja milá, ja už neprídem. Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, vem si s sebou, vem si s sebou, kamaráda, pres zelený haáááj, vem si s sebou, vem si s sebou, kamaráda, pres zelený háj. V zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, v zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, tam Ťa Jano, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa, tam Ťa zabijúúúú, tam Ťa Jano, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa zabijú. Nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, mám šablenku, mám šablenku, ocelovú, vysekám sa jaááá, mám šablenku, mám šablenku, ocelovú, vysekám sa ja. Nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nebudeš moc, nebudeš moc, zavolati, milá dobrú noóóoc, nebudeš moc, nebudeš moc, zavolati, milá dobrú noc. Dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, jen tej jednej, jen tej jednej, falešnici, dobrú noc nedáááám, jen tej jednej, jen tej jednej, falešnici, dobrú noc nedám. VIZ TĚŽ "Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám". *** Dneska, muziko staročeská, musíš pěkně hrát, v roce, je posvícení přece, jenom jedenkrát. Ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zlobí, tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská, ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zlobí, tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská. VIZ TÉŽ "Když kapela, spustí z vesela, každému rázem srdce poskočí". Dnes naposled VIZ "Dnes naposled, pojď jen ke mně blíž" VIZ Když jsem šel od vás, byl překrásný čas, kapr se ve vodě házel" VIZ "Zítra ráno, ráno, raníčko, dříve nežli vyjde sluníčko" * Dnes naposled, pojď jen ke mně blíž, jak rád Tě děvče mám, Ty dobře víš, dnes naposled, svou lásku mi dej, pak na mě holčičko, holčičko, jen vzpomínej. VIZ TÉŽ "Zítra ráno, ráno, raníčko, dříve nežli vyjde sluníčko". * Dobre bylo, v uherskej krajině, dokáď ležal, Košut pri Budíně, dokáď ležal, Košut pri Budíně. Jak sa pohél, Košút od Budína, zaplakala, uherská krajina, zaplakala, uherská krajina. Zaplakali, aj uherský páni, co sme spolem, v šenku sedávali, co sme spolem, vínko popíjali. MÍSTO "Jak sa pohél, Košút od Budína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Až sa pohél, Košút od Budína" NEBO "Jak sa Košút, odebral z Budína". MÍSTO "co sme spolem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co sme s něma". Dobrou noc, milko má, už dobrou noc, dobrou noc Ti vinšuju VIZ "Dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju". VERZE 1: *** ? Dobrú noc, má milá, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, sladké sny, dobrú noc, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, sladké sny, dobrú noc, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, sladké sny. Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je Ti, sám Pán Bůh, na pomoc, dobrú noc, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, o mně sny, dobrú noc, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, o mně sny. Nech sa Ti, sní milá, taký sen, že já Tebja, věrně, milujem, že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem, že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem. MÍSTO "o mně sny" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sladké sny". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: *** ? Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je Ti, sám Pán Bůh, na pomoc, dobrú noc, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, sladké sny, dobrú noc, dobre spi, nech sa Ti, snívajú, sladké sny. Nech sa Ti, sní milá, taký sen, že já Tebja, věrně, milujem, že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem, že já Ťa, milujem, z lásky Ti, srdénko, darujem. * Dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju, Ty si jak ta holuběnka bílá, pojď a doprovoď mňa moja milá, dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju, Ty si jak ta holuběnka bílá, pojď a doprovoď mňa moja milá, dobrú noc, milko má, už dobrú noc, dobrú noc Ti vinšuju. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ VERŠ PÍSNĚ. MÍSTO "holuběnka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "holubička". MÍSTO "mňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mě". MÍSTO "dobrú noc" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dobrou noc". * Dobrý večer, frajárečko, dobrý večer frajárečko, zranilas mně mé srdéčko, zranilas mně mé srdéčko. Slubovalas lásku věrnú, slubovalas lásku věrnú, a včíl budeš vdanú ženú, a včíl budeš vdanú ženú. Nehněvaj sa, Ty milý můj, nehněvaj, sa Ty milý můj, vrať sa zpátky za zbojníčka, sám Pán Bůh Ťa tam opatruj. VERZE 1: * Dobrý večer Vám, paní šenkérka, či tu něbola, moja frajárka, moja frajárka. Ej, bola, bola, u dverí stála, chcela tancovat, ale sa bála, ale sa bála. Kebych já věděl, kdo s ňú tancoval, veru bych sa s ním, do krvi zrúbal, do krvi zrúbal. Neslobodno je, do krvi rúbat, kdo ráz v krčmě je, može tancovat, može tancovat. VERZE 2: * Dobrý večer vám, pani krčmárka, či tu něbola, moja frajerka, moja frajerka. Ej, bola, bola, za dvermi stála, chcela tancovať, ale sa bála, ej bála. Keby ja veděl, kto s ňou tancoval, veru by som ho, do krvi rúbal, ej rúbal. Ja by ho rúbal, ostrou sekerou, kto by tancoval, s mojou frajerkou, frajerkou. VERZE 3: * Dobrý večer vám, pani krčmárka, či tu něbola, moja frajerka, či tu něbola, moja frajerka. Ej, bola, bola, pri dverách stála, něšla tancovať, lebo sa bála, něšla tancovať, lebo sa bála. Keby ja veděl, kto s ňou tancoval, veru by som ho, do krvi rúbal, veru by som ho, do krvi rúbal. Ja by ho rúbal, ostrou sekerou, kto by tancoval, s mojou frajerkou. kto by tancoval, s mojou frajerkou. Není slobodbo, sekerou rúbat, kto je na tanci, ten mám tancovat, kto je na tanci, ten mám tancovat. NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. Dobře tu bývalo, dobře tu bude VIZ "Viděl sem já malérečky malovat". + Do hory ma poslali, sekeru mi nědali, u nás taká obyčaj, obyčaj, obyčaj, sekeru si požičaj, u nás taká obyčaj, obyčaj, obyčaj, sekeru si požičaj. Ja do hory nepôjdem, drevo rúbať něbuděm, drevo by ma zabilo, zabilo, zabilo, čo by dievča robilo, drevo by ma zabilo, zabilo, zabilo, čo by dievča robilo. Do krčmy ma poslali, peňazov mi nědali, u nás taká obyčaj, obyčaj, obyčaj, napij se a utěkaj, u nás taká obyčaj, obyčaj, obyčaj, napij se a utěkaj. MÍSTO "peňazov" SE NĚKDY ZPÍVÁ "grajciara". MÍSTO "napij se a utěkaj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "keď si vypil". ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ A TŘETÍ SLOKA. VIZ TÉŽ "Ja do hory nepôjdem, drevo rúbať nebudem". Dojdi dívča k nám, namlúvání mám, dojdi dívča k nám, namlúvání mám, růžičku pěknú, huběnku sladkú, aj srdce Ti dám, růžičku pěknú, huběnku sladkú, aj srdce Ti dám. Dívča nedošlo, k druhému zašlo, dívča nedošlo, k druhému zašlo, růžičko neschni, srdce neteskni, sám si zavýskni, růžičko neschni, srdce neteskni, sám si zavýskni. Když Ty mňa nechceš, dělaj si jak chceš, když Ty mňa nechceš, dělaj si jak chceš, růžičku pěknú, huběnku sladkú, druhej doneseš, růžičku pěknú, huběnku sladkú, druhej doneseš. Druhá dívčina, bílá lálija, druhá dívčina, bílá lálija, růžičku vzala, huběnku dala, ta bude moja, růžičku vzala, huběnku dala, ta bude moja. * Dojdi dneskaj večer za mnú k nám, už Ťa dávno vyhlédám, já Ti za klobúček pérko dám, dlúho už ho skovávám. Až Ty dojdeš, můj milý k nám, uvidíš, jak ráda Ťa mám, dám Ti za klobúček pérečko, vínečkem Ťa přivítám, až Ty dojdeš, můj milý k nám, uvidíš, jak ráda Ťa mám, dám Ti za klobúček pérečko, vínečkem Ťa přivítám. Dojdi, dovedeš aj muziku, aby všeci věděli, že si mňa od našich odvedeš, o hodovej neděli. Dobře víš, jak ráda Ťa mám, své srdéčko, z lásky Ti dám, dojdi k našemu aj s muzikú, já Ti svoju lásku dám, dobře víš, jak ráda Ťa mám, své srdéčko, z lásky Ti dám, dojdi k našemu aj s muzikú, já Ti svoju lásku dám. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ POLOVINA KAŽDÉ SLOKY. Dojdi Ty, šohajku, zrána k nám, uvidíš, co já dělávám VIZ "Prídi Ty, šohajku, zrána k nám, uvidíš, co já dělávám". * Dokolečka dokola, hlava se mi točí, když se v kole zadívám, do Tvých modrých očí, Ty jsi jak ta růžička, v našem sadě vzkvetlá, a to moje srdéčko, docela jsi spletla. *** Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec, do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec, měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho, měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela, měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho, měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela. Myslivec čekal na srnce a tiše šuměl les, myslivec čekal na srnce a tiše šuměl les, do trávy rosa padala, a dívenka mu šeptala, miláčku, spolu pak hájem chodili, do rána bílého, do trávy rosa padala, a dívenka mu šeptala, miláčku, spolu pak hájem chodili, do rána bílého. * Dolina, dolina, aká si mi dlhá, dolina, dolina, aká si mi dlhá, akože ťa prejděm, cária, keď ma nôžky bolia, akože ťa prejděm, cária, keď ma nôžky bolia. Nôžky ma něbolia, bolí ma hlavička, nôžky ma něbolia, bolí ma hlavička, pre Těba Anička, cária, sivá holubička, pre Těba Anička, cária, sivá holubička. Poslali ma orať, nedali mi biča, poslali ma orať, nedali mi biča, miesto pohoniča, cária, poslali mi dievča, miesto pohoniča, cária, poslali mi dievča. Dievča poháňalo, pokoja nedalo, dievča poháňalo, pokoja nedalo, za každou brázdičkou, cária, hubičku mi dalo, za každou brázdičkou, cária, hubičku mi dalo. Strela Ti do duše, ako to poháňaš, strela Ti do duše, ako to poháňaš, keď Ty moje volky, cária, z brázdy von vyháňaš, keď Ty moje volky, cária, z brázdy von vyháňaš. Dievča umieralo, eště sa pýtalo, dievča umieralo, eště sa pýtalo, či na druhom svete, cária, mládenci budete, či na druhom svete, cária, mládenci budete. Buděme, buděme, sivá holubička, buděme, buděme, sivá holubička, buděme bozkávať, cária, Tvoje bledé líčka, buděme bozkávať, cária, Tvoje bledé líčka. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY, TJ. VYNECHÁVÁ SE ZÁVĚR, POČÍNAJÍC "Strela Ti do duše, ako to poháňaš". Dolina, dolina, dolina, po ní sa precházá má milá, hore dolinečkú, trhá zelinečku, pro moju bolavú hlavičku. * Dolina, dolina, dolinečka, pekná je, pekná je, frajárečka. Kdybych došel, dneskaj večer, pod okénečko, slúbí mně, slúbí mně, své srdéčko, kdybych došel, dneskaj večer, pod okénečko, slúbí mně, slúbí mně, své srdéčko. Dědina, dědina, dědinečka, smutná je, smutná je, frajárečka. Že sem našel iné dívča, aj to pěknější, které je, které je upřímnější, že sem našel iné dívča, aj to pěknější, které je, které je upřímnější. VERZE 1: * Dolina, dolina, kamenný chodníček, dolina, dolina, kamenný chodníček, kde je naša verná láska, švarný šohajíček, kde je naša verná láska, švarný šohajíček. Šohajova láska, a moja sloboda, šohajova láska, a moja sloboda, naše verné milování, jako v koši voda, naše verné milování, jako v koši voda. Škoda našej lásky, že sa nám tak tratí, škoda našej lásky, že sa nám tak tratí, kto nás zlostne rozlučuje, nech mu pán Boh platí, kto nás zlostne rozlučuje, nech mu pán Boh platí. VERZE 2: Dolina, dolina, kamenný chodníček, dolina, dolina, kamenný chodníček, kde je naša verná láska, švárny šuhajíček, kde je naša verná láska, švárny šuhajíček. Šuhajova láska, a moja sloboda, šuhajova láska, a moja sloboda, naše verné milovanie, ako v koši voda, naše verné milovanie, ako v koši voda. Škoda našej lásky, že sa nám tak tratí, škoda našej lásky, že sa nám tak tratí, kto nás zlostne rozlučuje, nech mu pán Boh platí, kto nás zlostne rozlučuje, nech mu pán Boh platí. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Dolina, dolina, malá dolinečka, jak mně zavoněla, jak mně zavoněla, přespolní děvečka, jak mně zavoněla, jak mně zavoněla, přespolní děvečka. Ani mně nevoní, rozmarýn vonička, jak mně zavoněla, jak mně zavoněla, přespolní děvečka, jak mně zavoněla, jak mně zavoněla, přespolní děvečka. MÍSTO "jak mně zavoněla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jak mně zavoněla". MÍSTO "Ani mně nevoní" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ani mi nevoní". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Dolina, dolina, veselá novina, došel šohajek, došel šohajek, do našeho mlýna, došel šohajek, došel šohajek, do našeho mlýna. Do našeho mlýna, sedel na lavečku, už budu Tvoja, už budu Tvoja, švarný šohajíčku, už budu Tvoja, už budu Tvoja, švarný šohajíčku. Budu Tvojú ženú, dobrú hospodyňú, už nás mamička, už nás mamička, nikdá nerozvedú, už nás mamička, už nás mamička, nikdá nerozvedú. *** Do posledního dechu, chtěli jsme spolu jít, bez jediného vzdechu, pro sebe tiše žít, a přec o lásce naší, nesmíme světu říct, žes byla mou nejdražší, vím jen já a nikdo víc. Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme, pár slůvek tichých zašeptám, snad si zavzpomínáme, pak si ruce podáme, dál půjdem cestou každý sám. Marně se ptám, proč láska nepatří nám, Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám, marně se ptám, proč láska nepatří nám, Bůh ví, kde je to psáno, že nám, bylo dopřáno, tak málo štěstí, když rád Tě mám. VIZ TÉŽ "Až se jednou potkáme, krátký pozdrav si dáme". * Do práce mladý horník kráčí, po boku dívku, jenž má rád, ona ho k šachtě doprovází, růžičku dává za kabát, ona ho k šachtě doprovází, růžičku dává za kabát. Vem si tu růži, ta je z lásky, bude Tě chránit pod zemí, miláčka svého vroucně líbá, a tiše prosí, vrať se mi, miláčka svého vroucně líbá, a tiše prosí, vrať se mi. A osud nepřál jejich lásce, sen tichý navždy se stratil, a mladý horník ke své milé, se už nikdy víc nevrátil, a mladý horník ke své milé, se už nikdy víc nevrátil. Když vynášeli tělo bílé, na nebi zhasla hvězdička, a v jeho ruce uvadala, od milé bílá růžička, a v jeho ruce uvadala, od milé bílá růžička. Černá zem náruč rozevírá, na rakev květy padají, a všichni jeho kamarádi, hornickou píseň zpívají, a všichni jeho kamarádi, hornickou píseň zpívají. Sbohem buď drahý kamaráde, co osud vzal to nevrátí, my vzpomínku Ti zachováme, žes dal svůj život za práci, my vzpomínku Ti zachováme, žes dal svůj život za práci. * ? Do Tvojich rúk som vkladal, najkrajšie nádeje, veril som, že raz cestou žitia, spolu pôjdeme, něsmieš však preto smútiť, nauč sa vždy len smiať, veď je to jedno, prv či neskôr, predsa zbohom dať. Nečakaj ma už nikdy, moje dievčatko zaľúbené, i keď sme si tak zvykli, možno zabudněme. Miesto mňa iný príde, zahľadí sa do Tvojich očí, Tvoje srdce ho prijme, jednej hravej noci, potom Ti nahradí, najdrahší sľub a môj dar, rozkvitnú záhrady, večná bude naša jar. Nečakaj ma už nikdy, moje dievčatko zaľúbené, s úsmevom sme sa zišli, aj sa rozídeme. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Nečakaj ma už nikdy". * Dozrávajú, červené jahody, povedz milá, kto za Těbú chodí, povedz milá, duša moja, ej, kdo za Tebú chodí. Chodí za mnú, dve červené líčka, vrezali sa, do mojho srdéčka, vrezali sa, duša moja, ej, do mojho srdéčka. Vrezali sa, už sa nevyrežú, od lubosti, ani sa němožú, od lubosti, duša moja, ej, ani sa nemožú. Lubosť lubosť, na svete panuje, kdo má milú, tak si ju šanuje, kdo má milú, duša moja, ej, tak si ju šanuje. Mal som ženu, já ju nemiloval, zomrela mi, já ju nebanoval, zomrela mi, duša moja, ej, já ju nebanoval. MÍSTO "Dozrávajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Už dozrály" NEBO "Už dozreli". MÍSTO "červené jahody" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zelené jahody". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. Dřív, než se rozloučíme VIZ "Těžké je loučení, když naděje není". Dudáček VIZ "Bylo to jedenkrát v neděli, tatínek s maminkou odjeli". * ? Dú Valaši dú, hore dědinú, jeden nese česnek, druhý zase pepřek, třetí cibulu, jeden nese česnek, druhý zase pepřek, třetí cibulu. Dva kováři - VIZ "Jaké je to hezké, dva kováři v městě, dva a dva kováři na rynku" * Dva šátečky mám, jsou bílé jako sníh, ty Ti hochu dám, je láska naše v nich, ten jeden je pro den sváteční, ten druhý pro cestu zpáteční, až je budeš brát, budeš si vzpomínat, že na Tebe jen, čekám tu den co den. Dlouhá je cesta moje, a těžké naše loučení, pláčou tu oči Tvoje, a v slzy žal se promění, má milá, mi sbohem dává, neslibuj, mi pošeptává, kdož ví, zda srdce Tvoje, se časem v dálce nezmění. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dva šátečky". VIZ TÉŽ "Počkej, děvčátko moje, nepotrvá to dlouhý čas". Dyby byla Morava, jako je Slezko VIZ "Kdyby byla Morava, jako je Slezko". * Dybych já měl, můj ty světe, koně vrané, dyby byly, od kovára, okované. koně aj s košinú, jel bych tú dědinú, kde přebývá, moje dívča, malované, koně aj s košinú, jel bych tú dědinú, kde přebývá, moje dívča, malované. Dyby tys měl, můj šohajku, koníčků pět, nemohla bych, můj ty smutku, v srdéčku mět, takého šohaja, co pýchu naháňá, co zapomněl, po čem voní, chudobky květ, takého šohaja, co pýchu naháňá, co zapomněl, po čem voní, chudobky květ. Dojdi večer, múj šohajku, dojdi za mnú, měj si třeba, múj ty Bože, kapsu prázdnú, dojdi aj s pěsničkú, s chudobnú voničkú, ukážu Ti, na zahrádce, hvězdu jasnú, dojdi aj s pěsničkú, s chudobnú voničkú, ukážu Ti, na zahrádce, hvězdu jasnú. Dybych já věděla, čí sú to koníčky VIZ "Kdybych já věděla, čí sú to koníčky". + Dyby Ťa, synečku, z kameňa křesali, enom nepovídaj, že sme spolem spali. Dyby Ťa, synečku, čistá voda brala, enom nepovídaj, že sem s Tebú spala. Dycky sem ríkala, stávaja, lehaja, abych si dostala, švarného šohaja, abych si dostala, švarného šohaja. Co by mňa nebíjal, koralku nepíjal, tabáček nefajčil, s druhýma netančil, tabáček nefajčil, s druhýma netančil, A včíl mňa bíjává, kořalku píjává, tabáček si fajčí, a s druhýma tančí, tabáček si fajčí, a s druhýma tančí. Dyž ně na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli VIZ "Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli" * Dyž sa buček zelená, valach hodně ovec má, dyž sa buček zelená, valach hodně ovec má. Zelenaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně ovec má, zelenaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně ovec má. Dyž sa buček zeleňá, valach hodně peněz má, dyž sa buček zeleňá, valach hodně peněz má. Zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně peněz má, zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach hodně peněz má. Dyž sa buček zeleňá, valach peknú ženku má, dyž sa buček zeleňá, valach peknú ženku má. Zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach peknú ženku má, zeleňaj, sa bučku, pěkně pomalučku, valach peknú ženku má. MÍSTO "zelená" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zeleňá". MÍSTO "zelenaj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zeleňaj". Dyž sem byla u maměnky v domě, dyž sem byla u maměnky v domě, šest mládenců chodívalo ke mně, šest mládenců chodívalo ke mně, hej. Každého sem pěkně přivítala, každého sem pěkně přivítala, každému sem podarúnek dala, každému sem podarúnek dala, hej. Prvnímu dám červenú pentličku, prvnímu dám červenú pentličku, druhému dám péro za čepičku, druhému dám péro za čepičku, hej. A třetímu dám na nové šaty, a třetímu dám na nové šaty, a čtvrtému prsténeček zlatý, a čtvrtému prsténeček zlatý, hej. A pátému pěkné poležení, a pátému pěkné poležení, a šestému víneček zelený, a šestému víneček zelený, hej. Koho sem já měla najradši, koho sem já měla najradši, dala sem co bylo mně najdražší, dala sem co bylo mně najdražší, hej. VERZE 1: * Dyž sem byl malučký pacholíček, stúpil mně koníček na malíček, ouvej, ouvej, to to bolí, snáď sa mně malíček nezahojí, ouvej, ouvej, to to bolí, snáď sa mně malíček nezahojí. Dyž jsem byl malučký, malušenký, pásol sem volečky u voděnky, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa. VIZ TÉŽ "Když jsem byl malučký, malušenký, pásal jsem koníčky u voděnky". VIZ TÉŽ "Keď som bol maličký pacholíček, skočil mi koníček na malíček". VERZE 2: * Dyž sem byl malučký pacholíček, stúpil ně koníček na malíček, ó je, je, jé, to ňa boli, už sa mňe malíček nezahojí, ó je, je, jé, to ňa boli, už sa mňe malíček nezahojí. Dyž jsem byl malučký, malušičky, chodil sem na jabka do ščepničky, chytili mňa, svázali mňa, malučko živého nechali mňa, chytili mňa, svázali mňa, malučko živého nechali mňa. VIZ TÉŽ "Když jsem byl malučký, malušenký, pásal jsem koníčky u voděnky". VIZ TÉŽ "Keď som bol maličký pacholíček, skočil mi koníček na malíček". Dyž sem jel k asendě, jel sem pod pérečkem, dyž sem jel k asendě, jel sem pod pérečkem, dívala se na mě, milá okénečkem, dívala se na mě, milá okénečkem. Nedívej se za mnú, očka Ti vypadnú, nedívej se za mnú, očka Ti vypadnú, měla ses dívati, dokáď bylas pannú, měla ses dívati, dokáď bylas pannú. Dokáď bylas pannú, panenkú poctivú, dokáď bylas pannú, panenkú poctivú, dávali Ti chlapci, gořalenku sladkú, dávali Ti chlapci, gořalenku sladkú. Gořalenku sladkú a červené víno, gořalenku sladkú a červené víno, neměla ses vdávat, nebylo Ti pilno, neměla ses vdávat, nebylo Ti pilno. MÍSTO "Dyž sem jel k asendě, jel sem pod pérečkem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Když jsem jel k asendě, jel jsem pod pérečkem". MÍSTO "dívale sa za mnú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dívala sa na mě". Dyž sem k vám, má milá, chodíval, dycky ně měsíček svítíval, zasviť ně, měsíčku, eště dnes, šak ně už svítívat nebudeš. Zasviť ně na Vaše huménko, s Bohem tu ostávaj, milenko, s Bohem tu ostávaj, dobre spi, nech sa Ti snívajú o mně sny. * Dýnom, dánom, na kopečku stála, dýnom, dánom, na mňa pozerala, dýnom, dánom, něpozeraj na mňa, dýnom, dánom, něpôjdeš Ty za mňa, dýnom, dánom, něpozeraj na mňa, dýnom, dánom, něpôjdeš Ty za mňa. Dýnom, dánom, šuhajíčku milý, dýnom, dánom, k večeru sa chýli, dýnom, dánom, podaj že mi rúčku, dýnom, dánom, bozkaj na rozlúčku, dýnom, dánom, podaj že mi rúčku, dýnom, dánom, bozkaj na rozlúčku. VIZ TÉŽ "Týnom, tánom, na kopečku stála, týnom, tánom, na mňa pozerala". Ďatelinka v lese, milá rozpomeň se, jaké je to milovanie, keď Ťa dievča nechce, jaké je to milovanie, keď Ťa dievča nechce. Keď nechceš, nechaj tak, moje srdce netráp, dosť si sa ho natrápila, už raz môžeš prestať, dosť si sa ho natrápila, už raz môžeš prestať. Eště som nevidel, tak dievčatko plakať, ako ono zaplakalo, keď ma išli lapať, ako ono zaplakalo, keď ma išli lapať. Nebolo ma doma, stala sa mi škoda, mal som dievča namluvené, vzala mi ho voda, mal som dievča namluvené, vzala mi ho voda. Ej, až já budu z Košic mašírovat, nechám já si svojho koňa sedlat VIZ "Až já budu z Košic mašírovat, nechám já si svojho koňa sedlat". * Ej, Brode, Brodečku, na pěkném kopečku, co sem sa nachodil, za svojú dcérečkú, nachodil, nachodil, noci jsem nablúdil, a našlapal blato, nemrzelo mňa to. Na tem brodském rynku, kameň na kaménku, nemožu zapomnět, na svú Kateřinku, na tem brodském rynku, kameň na kameni, nemožu zapomnět, na své potěšení. VIZ TÉŽ: "Kyjove, Kyjove, ty pekné městečko". Ej, čo koho do toho, že já Marku ľúbim VIZ "A čo koho do toho, že já Marku ľúbim". Ej, dívča, dívča, ej, dívča, dívča, v černém damašku, v černém damašku, neprecházaj sa, neprecházaj sa, po mém salašku, po mém salašku. Ej, hora, hora, zelená hora, a z tej horenky, ktosi ma volá, a z tej horenky, kdosi ma volá. Volá ma, volá, galánka moja, príď k nám, šohajku, su sama soma, príď k nám, šohajku, su sama soma. A já něpríděm, není mně možná, musím napásti do rána koňa, musím napásti do rána koňa. Koně napasem, drevo dovezem, už Ťa, má milá, veru nevezmem, už Ťa, má milá, veru nevezmem. MÍSTO "zelená hora" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vysoká hora". * Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje, ej, horenko, nehoruj, ej, děvenko, nebanuj. Ej, bežala ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek, za ňú, ej, vyskočil si, na ňu. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Három, fárom, pod kočárom, dalo dívča, fašančárom". ? Ej, hory, hory, ej, hory, hory, zelené hory, zelené hory, však mňa, Bože moj, hlavenka bolí, hlavenka bolí. Ej, bolí, bolí, ej, bolí, bolí, aj pobolievá, aj pobolievá, až mé slavěnko, až mé slavěnko, ven neomdliévá, ven neomdliévá. MÍSTO "až mé slavěnko, až mé slavěnko, ven neomdliévá, ven neomdliévá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "až mé srdénko, až mé srdénko, len neomdliévá, len neomdliévá". Ej, hory, hory, hory černé, ej, neraz sem já, prešel pres ně. Ej, neraz sem já nevečeral, ej, když sem za svú milú běžal. Ej, neraz milá nesnídala, ej, dvérka za mnú zavírala. MÍSTO "Ej, hory" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hej, hory" NEBO "Héj, hory". MÍSTO "černé" SE NĚKDY ZPÍVÁ "čierne" NEBO "čierné". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN DVĚ SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Horička zelená, zelenaj sa". VIZ TÉŽ "Keď som sa zpovedal, farár mi povedal". Ej, húska, sivá húska, zaleť do dědiny, zaleť do dědiny, ej, kde má milá bývá. Ej, přeleť nad krchovem, optaj sa mej milej, optaj sa mej milej, ej, kdy sa sejdem spolem. Ej, húska zablúdila, krchov přeletěla, krchov přeletěla, ej, milá zapomněla. Ej, křížu, křížu, ukřižovaný, leží tam šohaj, zamordovaný, pro galánku. Kdo ho križoval, musel byt šohaj, musel mět pérko, za tvrdý tolar, z marijánku. VERZE 1: *** Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá, ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá, jako voděnka mezi brehama, jako voděnka mezi brehama. Voda uplyne, láska pomine, voda uplyne, láska pomine, jako lísteček na rozmarýně, jak ten kvíteček na rozmarýně. Postavím zámek mezi horama, postavím zámek mezi horama, buděm tam žiť sám bez milovaňja, buděm tam žiť sám bez milovaňja. MÍSTO "jako lísteček na rozmarýně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jak ten kvíteček na rozmarýně". VERZE 2: *** Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá, jak ta voděnka mezi brehama, studená. Voda uplyne, láska pomine, jak ten kvíteček na rozmarýně, zeleném. Ej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce VIZ "Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce". ** Ej, nad Pálavú, vyšla hvězdička, napoj mně milá, mého koníčka, mého koníčka. Cože mu dáváš, seno aj oves, pověz mně milá, s kým si spala dnes, s kým si spala dnes. Spala sem spala, se svú mamičkú, Ty už k nám nechoď, múj šohajíčku, múj šohajíčku. *** Ej, od Buchlova vietor věje, už tej Kačence pantle bere, dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer bude začepená, dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer bude začepená. Ty jsi Martine strom zelený, Tobě nebylo treba ženy, Tys mohl chodit po galánkách, jak ten holúbek po hambálkách, Tys mohl chodit po galánkách, jak ten holúbek po hambálkách. Ty jsi Kačenko bílá rúža, Tobě nebylo treba muža, Tys mohla chodit po slobodě, jak ta rybička v bystrej vodě, Tys mohla chodit po slobodě, jak ta rybička v bystrej vodě. MÍSTO "Ej, vínečko ryzlinkový" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Aj, vínečko ryzlinkový". Ej, padá, padá rosenka, spaly by moje očenka VIZ "Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka". Ej, padá, padá rosička, spaly by moje očička VIZ "Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka", VERZE 4. * Ej, pole, polečko, zorané, ej, pole, polečko, zorané, ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, šohajkové koně vrané, ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, šohajkové koně vrané. Ej, pole, polečko, široké, ej, pole, polečko, široké, ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, moje dívča černooké, ej, jak sa potěším, když v něm uvidím, moje dívča černooké. Ej, Poľana, Poľana, čos taká zoraná, chlapci ťa zorali, keď sa pasovali, keď sa pasovali. Ej, celý som očernel, ako čierna hora, a to len pre Těbja, frajerôčka moja, frajerôčka moja. Ej, frajerôčka moja, neverím Ťa dočkať, zažiadalo sa mi, Tvoje líčka bozkať, Tvoje líčka bozkať. Ej, ťažko mi je umrieť, keď ma nič nebolí, ťažšie dievča něchať, keď je mi po vôli, keď je mi po vôli. NA ZAČÁTKU KAŽDÉ SLOKY SE NĚKDY NEZPÍVÁ "Ej" NEBO SE ZPÍVÁ "Hej". VIZ TÉŽ "Poľana, poľana, na poľani jama". Ej, povídajú ludé, že já smutný bývám, ej, povídajú ludé, že já smutný bývám, ťažko nebyť smutný, ťažko nebyť smutný, frájárečky nemám. Ej, býval sem veselý, keď sem milú míval, ej, býval sem veselý, keď sem milú míval, pod kalinú bílú, pod kalinú bílú, pěsničky jí zpíval. ? Ej, pršalo, bylo tma, nad našú zahrádkú, ej, pršalo, bylo tma, nad našú zahrádkú, těšili sa pacholci, těšili sa pacholci, mému mariánku, těšili sa pacholci, těšili sa pacholci, mému mariánku. Ej, netěšte sa, pacholci, mému mariánku, ej, netěšte sa, pacholci, mému mariánku, u súsedú vedlejších, majú eště pěknější, modrú fialenku, u súsedú vedlejších, majú eště pěknější, modrú fialenku. Ej, ráno, ráno, kde si sa vzalo, kde si sa, ranúško, nabralo, co sa Ti, má milá, zazdálo. Ej, zdálo sa mně, múj šohajíčku, zdál sa mně, o Tebě, taký sen, abys k nám, chodíval, každý den. V zeleném háju, na samém kraju, v zeleném háječku, na kraju, došli k ní hajníci, zajali ju. Keď si ju zajali, nbech si ju majú, nech si ju odvedú, za Dunaj, bude-li Ti teskno, zavolaj. * Ej, ráno, ráno, skoro býváš, ej, ráno, ráno, skoro býváš, modré očka, nevyspané, už sa rozednívá, modré očka, nevyspané, už sa rozednívá. Ej, ráno, ráno, kde sas vzalo, ej, ráno, ráno, kde sas vzalo, modré očka, nevyspané, už je všecko dávno, modré očka, nevyspané, už je všecko dávno. + Ej, starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá VIZ "Starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá". Ej, strakaté volečky, co vy sa ohlédáte, na moju galánečku, ej, však vy ju neznáte. * Ej, šandári, šandári, vy ste dívča zklamali, sklamali ste dívča, hoja, hoja, hoj, za štyry tolary, Bože moj. A keď ste ho sklamali, domů ste ho poslali, běž děvečko domů, hoja, hoja, hoj, neríjak nikomu, Bože moj. Dívča domů běžalo, materi povedalo, mamko mám tolary, hoja, hoja, hod, dali mně šandári, Bože moj. A keď dali tak dali, šak zadarmo nedali, dala sem věneček, hoja, hoja hoj, zlatý prsténeček, Bože moj. Ej, umrela mi žena, už som vdovec VIZ "Ej, zomrela mi žena, už som vdovec" + Ej, veru nebudem na tej stráni bývat, ej, veru nebudem mladé vínko píjat, mladé vínko píjat, s děvčatama líhat, ej, veru nebudem na tej stráni bývat, mladé vínko píjat, s děvčatama líhat, ej, veru nebudem na tej stráni bývat. Straňanské děvčice, pěkné líčka máte, enem nám povězte, čím sa umýváte. My sa umýváme, enem jednú v roce, studenú voděnkú, dole na potoce, my sa umýváme, enem jednú v roce, studenú voděnkú, dole na potoce. MÍSTO "nebudem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "něbudem" NEBO "nebuděm" NEBO "něbuděm". MÍSTO "Straňanské děvčice" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Straňanské děvčata". MÍSTO "enem nám povězte" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ej, že mi povězte". MÍSTO "dole na potoce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co je na potoce". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. Ej, vím já o děvčině - VIZ "Vím já o děvčině". VERZE 1: ? Ej, vínečko ryzlinkový, tak ně z něho hlava bolí, jakpak by ně nebolela, dyž ho piju od večera, jakpak by ně nebolela, dyž ho piju od večera. Aj, vínečko ryzlinkový, k němu masíčko uzený, to je Bože strava, nebolí ňa z něho hlava, to je Bože strava, nebolí ňa z něho hlava. VERZE 2: ? Ej vínečko ryzlinkový, co mě z něho hlava bolí, jako by mě nebolela, když ho piju od večera, jako by mě nebolela, když ho piju od večera. Ej vínečko ryzlinkový, k němu masíčko uzený, to je, to je Bože strava, nebolí mě z něho hlava, to je, to je Bože strava, nebolí mě z něho hlava. MÍSTO "Ej, vínečko ryzlinkový" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Aj, vínečko ryzlinkový". VERZE 1: + ? Ej, volari, volari, kde ste voly pásli, ztratila sem věneček, který ste ho našli, který ste ho našli. A my sme ho nenašli, ale sme viděli, Tvůj věneček zelený, plave po Dunaji, plave po Dunaji. Kdybys měla, má milá, čtyři páry koní, Tvůj věneček zelený, žádný nedohoní, žádný nedohoní. VIZ TÉŽ "Co je to za děvčátko, s modrýma očima". VERZE 2: + Ej, volari, volari, kde ste voly pásli, ztratila sem věneček, kerý ste ho našli, héj, kerý ste ho našli. A my sme ho nenašli, ale sme viděli, Tvůj věneček zelený, plave po Dunaji, héj, plave po Dunaji. Ej, šífaři, šífaři, na šífy sadajte, můj věneček zelený, chytajte, lapajte, héj, chytajte, lapajte. Kebys mala milá má, sedmdesát koní, Tvůj věneček zelený, nikdo nedohoní, héj, nikdo nedohoní. Ej, vy moji, rodičové, chceli ste ně kňazem byt VIZ "Ja, vy moji, rodičové, chceli ste ně kňazem byt". Ej, vy páni, radní páni, vám je vám, ej, vy páni, radní páni, vám je vám, dali ste si losem táhat, že budete chlapcú brávat, do vojny, dali ste si losem táhat, že budete chlapcú brávat, do vojny. Janoškova, stará máti, plakala, Janoškova, stará máti, plakala, jediného synka měla, na vojnu ho dát mosela, husárom, jediného synka měla, na vojnu ho dát mosela, husárom. Ty kyjovský purkmistře, ty kyjovský purkmistře, slubovals mňa zajisté, slubovals mňa zajisté, slubovals mňa zajisté, slubovals mňa zajisté. Že mňa svoju dceru dáš, že mňa svoju dcerú dáš, včil sa z teho vyzúváš, včil sa z teho vyzúváš, včil sa z teho vyzúváš, včil sa z teho vyzúváš. Že mňa z vojny pomóžeš, že mňa z vojny pomóžeš, a včil zase memožeš, a včil zase nemóžeš, a včil zase memožeš, a včil zase nemóžeš. MÍSTO "radní páni" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hradní páni". MÍSTO "do vojny" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na vojnu". MÍSTO "mosela" SE NĚKDY ZPÍVÁ "musela". MÍSTO "Janoškova" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Janíčkova". MÍSTO "na vojnu ho dát mosela, husárom" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na pajtě ho dát mosela, husárom" NEBO "aj vy ste ho dát mosela, do vojny". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. ** Ej, vy páni vy, vy nevíte co nového, já vám to povím, ej, vy páni vy, vy nevíte co nového, já vám to povím, ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú, ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú. Galánečko má, jsi-li ke mně neuprimná, já sa také dám, galánečko má, jsi-li ke mně neuprimná, já sa také dám, dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty, a koňa taky, dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty, a koňa taky. Až já budu stát, v širém poli na patroli, príď sa podívat, až já budu stát, v širém poli na patroli, príď sa podívat, príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma, príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma. MÍSTO "jedním prstem zakývat, alebo dvoma" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bílým šátkem zamávat, a budeš moja" NEBO "bílým šátkem zakývat, a mně sbohem dát". Ej, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu VIZ "Aj, vy páni, zemanové, proste Pannu Mariu". Ej, zabili, zabili, dvoch chlapcov bez viny VIZ "Zabili, zabili, dvoch chlapcov bez viny" * Ej, zalužický poľo, s ružami okolo, ej, zalužický poľo, s ružami okolo, ej, něhodno ku mne prísc, ej, něhodno ku mne prísc, ej, něhodno ku mne prísc, pocešeně mojo, ej, něhodno ku mne prísc, ej, něhodno ku mne prísc, ej, něhodno ku mne prísc, pocešeně mojo. Ej, pocešeně mojo, by ružu zlamalo, ej, pocešeně mojo, by ružu zlamalo, ej, pocešeně mojo, ej, pocešeně mojo, ej, pocešeně mojo, by mě ľubovalo, ej, pocešeně mojo, ej, pocešeně mojo, ej, pocešeně mojo, by mě ľubovalo. MÍSTO "zalužický poľo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zalužické poľo". MÍSTO "Ej, něhodno, něhodno, by ružu zlamalo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ej, něhodno ku mne prísc, by ružu zlamalo" NEBO "Ej, pocešeně mojo, by ružu zlamalo". VERZE 1: * Ej, zomrela mi žena, už som vdovec, ej, zomrela mi žena, už som vdovec, dal som ju pochovat, dal som ju pochovat, pod jalovec, dal som ju pochovat, dal som ju pochovat, pod jalovec. Ej, kopali jí jamu dvá mládenci, ej, kopali jí jamu dvá mládenci, nemohli vykopat, nemohli vykopat, do půl noci, nemohli vykopat, nemohli vykopat, do půl noci. Ej, vykopali jamu po kolena, ej, vykopali jamu po kolena, a tam odpočívá, a tam odpočívá, moja žena, a tam odpočívá, a tam odpočívá, moja žena. Ej, vykopali jamu do půl pasa, ej, vykopali jamu do půl pasa, a tam odpočívá, a tam odpočívá, moja krása, a tam odpočívá, a tam odpočívá, moja krása. Ej, vykopali jamu až po šíju, ej, vykopali jamu až po šíju, a tam ju zahrabem, a tam ju zahrabem, tu beštiju, a tam ju zahrabem, a tam ju zahrabem, tu beštiju. MÍSTO "zomrela mi žena" SE NĚKDY ZPÍVÁ "umrela mi žena"" NEBO "umrela ně žena". MÍSTO "a tam odpočívá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a v něj odpočívá". MÍSTO "a tam odpočívá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tady odpočívá". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ, DRUHÁ A ČTVRTÁ SLOKA. NĚKDY SE NA ZÁVĚR OPAKUJE PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: Umrela mi žena, už som vdovec, dal som ju pochovať, pod borovec. Kopali jej jamu, traja mládenci, nemohli vykopať, do polnoci, kopali jej jamu, traja mládenci, nemohli vykopať, do polnoci. A ja som sa chytil ,vykopal som, svoju mladú ženu, pochoval som. Len som sa ja zabudol, sa jej opýtať, či ona dovolí, druhú ženu mať, len som sa ja zabudol, sa jej opýtať, či ona dovolí, druhú ženu mať. Ožeň sa mužíčku, len sa ožeň, len tie naše deti, nerozožeň. Ja som sa oženil, vzal som strigu, už sa tie naše deti, už sa rozídu, ja som sa oženil, vzal som strigu, už sa tie naše deti, už sa rozídu. * Enom jednu maměnku máš, v světě širém, mosíš si ju považovat, dokáď žije. Jak jedenkrát mamku ztratíš, víc ju ničím nenahradíš, všecko ztracené máš, všecko ztracené máš. Za tu lásko, mamko moja, děkujem vám, dokáď ste tu mezi náma, dobře je nám. Vaše oči aj srdéčko, Vaše ruky aj slovéčko, nech sú dlúho s náma, nech sú dlúho s náma. Až jedenkrát vaše oči, mamko zhasnú, ostaneme se vzpomínkú, na Vás krásnú. Ťažko ste nás vychovala, lásce, pravdě učívala, mamko, děkujem vám, mamko, děkujem vám. MÍSTO "maměnku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mamičku". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Poděkování maměnce". VERZE 1: * ? Eště byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu, naléla ně červeného vínečka, že ona chce veselého synečka, naléla ně červeného vínečka, že ona chce veselého synečka. Tobě dobre můj šohajku, a mně zle, Tobě líčka červenajů a mně ne, Tobě roste za klobůčkem rozmarýn, a mně plače v kolébaču malý syn, Tobě roste za klobůčkem rozmarýn, a mně plače v kolébaču malý syn. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: * ? Ešče byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. Slúžili by naši chlapci na vojně, keby s nima zacházali obstojně, a že majú kapitána od Prahy, a ten neví, co sú chlapci z Moravy, a že majú kapitána od Prahy, a ten neví, co sú chlapci z Moravy. Orali by, sivé volky, orali, kedy měli poháňača z Moravy, ale majú poháňača zdaleka, nepoořú, nezasejú, do roka, ale majú poháňača zdaleka, nepoořú, nezasejú, do roka. MÍSTO "napij" SE NĚKDY ZPÍVÁ "napi". MÍSTO "napij sa Ty rači vínka z pohára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a já pijem dobré víno z pohára". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 3: * Ešče byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. To Ti moja najmilejší slibujem, že já enom dobré vínko pít budem, a dyž dojde má poslední hodina, pochovajte mňa do bečky od vína, a dyž dojde má poslední hodina, pochovajte mňa do bečky od vína. VERZE 4: * Ešče byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. Robila sem u murárú robila, praný písek aj vodičku nosila, praný písek, šej háj, aj vodičku, aj vodu, ztratila sem u murárú svobodu, praný písek, šej háj, aj vodičku, aj vodu, ztratila sem u murárú svobodu. Ešče já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám VIZ "Ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám". VERZE 1: *** Eště si já, eště si já, pohár vína, zaplatím, potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára. Eště si já, eště si já, pohár vínka, vypijem, potom sa já, potom sa já, o svú milú, pobijem, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a já pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a já pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára, MÍSTO "a já pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a já pijem, pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára". MÍSTO "a já pijem, pijem, pijem, len z plného, pohára" SE VE DRUHÉ SLOCE NĚKDY ZPÍVÁ "a my pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára". VERZE 2: *** Eště si já, eště si já, pohár vína, zaplatím, potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára, od večera, do rána, muzika nám, vyhrává, a já pijem, pijem, pijem, dobré vínko, z pohára. Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím, potom sa já, potom sa já, k mojej milej, navrátím, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a my pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára, potom pújdem, na pána, co s nama zle, nakládá, a my pijme, pijme, pijme, dobré vínko, z pohára. MÍSTO "a já pijem, pijem, pijem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a já pijem, pijem, pijem, pijem". MÍSTO "a my pijme, pijme, pijme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a my pijme, pijme, pijme, pijme". Eště si já, hore, dole, zajdem, eště si já, hore, dole, zajdem, tam si svoju, galánečku najdem, eště si já, hore, dole, zajdem, tam si svoju, galánečku najdem. Už sem si já, hore, dole, zašel, už sem si já, hore, dole, zašel, tam sem si já, galánečku našel, už sem si já, hore, dole, zašel, tam sem si, já galánečku našel. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: + Eště sme byli, nad Koryčany, a už sme čuli, jak hudci hráli, hejá, hojá, sa. Eště sme byli nad Starú Huťú, a už sme čuli, jak hudci hudú, hejá, hojá, sa. MÍSTO "nad Starú Huťú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nad Starú Turú". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hudci, milí hudci, ej, vy pěkně hrajete". SMĚS: + Eště sme byli, nad Koryčany, a už sme čuli, jak hudci hráli, hejá, hojá, sa. Eště sme byli nad Starú Huťú, a už sme čuli, jak hudci hudú, hejá, hojá, sa. Hudci, milí hudci, ej, vy pěkně hrajete, ale zajtra, Bože, zajtra už nebudete. Nech zahrajú eště, ej, ty vaše huslenky, veselme sa chlapci, z tej našej sloboděnky. Pusť mňa mamičko ke hudu, však já tam dlúho nebudu. Když budú svině ryčati, co já jim, dcero, mám dáti? Nasyp mamičko žaludú, a nech Ťa dívky nehudú. Mladosti, mladosti, užil sem ťa dosti, užil sem ťa dosti, od svej malučkosti. Volnosti, volnosti, míval som ťa dosti, ale už ťa nemám, ani do půl hrsti. *** Eště som sa neoženil, už ma žena bije, kúpim já si na jarmarke, tri dubové kyje. Jedným budem ženu biti, a tým druhým děti, děti, děti, děti, a s tým tretím kyjačiskom, pojděm na zálety, jedným budem ženu biti, a tým druhým děti, děti, děti, děti, a s tým tretím kyjačiskom, pojděm na zálety. Keď pojděš Ty, pojděm aj ja, pojděme obaja, opýtáme sa mlynára, co je za novina. Kolečka se otáčajú, pšenička se mele, mele, mele, mele, moja milá sa vydáva, pojděm na vesele, kolečka se otáčajú, pšenička se mele, mele, mele, mele, moja milá sa vydáva, pojděm na vesele. MÍSTO "kúpim já si na jarmarke" SE NĚKDY ZPÍVÁ "preto som si prihotovil" NEBO "něchal som si prihotoviť" NEBO "a ja som si prihotovil" NEBO "a ja som si narychtoval". MÍSTO "biti" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bici". MÍSTO "děti, děti, děti, děti" SE NĚKDY ZPÍVÁ "děti, děti, moje, děti". MÍSTO "opýtáme sa mlynára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "opýtáme še mlynára". MÍSTO "a s tým tretím kyjačiskom, pojděm na zálety" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a s tým tretím kyja, kyjačiskom, pojděm na zálety". MÍSTO "Keď pojděš Ty, pojděm aj ja, pojděme obaja" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď Ty pôjděš, pôjděm aj ja, pôjděme obaja" NEBO "Kam Ty zajděš, zajděm aj ja, pojděme do mlýna". MÍSTO "opýtáme sa mlynára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "opýtáme še mlynára". MÍSTO "co je za novina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co to za novina". MÍSTO "se otáčajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "še otáčajú". ** Eště vínko nevykyslo, chapci pime ho, eště vínko nevykyslo, chapci pime ho, chlapci pije ho, chlapci pije ho, chlapci pije ho, až do rána, až do rána, až do rána bílého, chlapci pije ho, chlapci pije ho, chlapci pime ho, až do rána, až do rána, až do rána bílého, Eště dívča nevyrástlo, chlapci, berme ho, eště dívča nevyrástlo, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, budeme s ním tancovati, až do rána bílého, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, chlapci, berme ho, budeme s ním tancovati, až do rána bílého. MÍSTO "chapci pime ho" SE NĚKDY ZPÍVÁ "chapci pijme ho". MÍSTO "eště dívča" SE NĚKDY ZPÍVÁ "eště dievča". Falešná láska VIZ "Za Košířema, louka zelená, proč jsi tam milá, za mnou chodila". * Frajérečky štyry, prečo ste sa bily, pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily, pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily. Frajérečky štyry, pro mňa sa nebijte, šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete, šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete. VIZ TÉŽ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála", VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly", VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát". Frajír, milý frajír, kdes včera večer byl? Frajárečko moja, u súsedú sem byl, frajárečko moja, u súsedú sem byl. Co Ti tam, můj milý, co Ti tam říkali? Frajárečko moja, Tebja mně háňali, frajárečko moja, Tebja mně háňali. Frajír, milý frajír, cos jim na to říkal? Frajárečko moja, smutný sem já ostal, frajárečko moja, smutný sem já ostal. Frajír, milý frajír, eště-li tam půjdeš? Frajárečko moja, Ty má žena budeš, frajárečko moja, Ty má žena budeš. Gdo chce pres chotár, dievča milovat, ten musí vediet, ten musí vediet, dobre utěkať. Ja som utěkal, dievča plakalo, a mamku doma, a mamku doma, srdco bolelo. ** Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves, jede skrz vesnici, má bílou čepici, generál Loudon jede skrz ves, jede skrz vesnici, má bílou čepici, generál Loudon jede skrz ves. Stůj, kdo tam? Patrola. Jaká? Vojenská. Kdo jí vede? Ženská. Jaká? Strakatá (apod.) Strakatou, strakatou, tu já mám nejradši, strakatou, strakatou, tu já mám rád. Já jí pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je strakatá, trápí srdce mé, já jí pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je strakatá, trápí srdce mé. Dále se zpívá od začátku "Genrál Laudon..." a obměňují se vlastnosti patroly. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA - VERZE 1: *** Glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivečko pívává, glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivo pije. Když ses napil, utři bradu, podej svému kamarádu, glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivo pije. MÍSTO "tak se to" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jak se to". MÍSTO "pívává" SE NĚKDY ZPÍVÁ "píjává". ČASTO NÁSLEDUJE "Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka". NĚKDY NÁSLEDUJE "Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek". NĚKDY NÁSLEDUJE "Pivo sem, pivo tam, muzikanti hrajte". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA - VERZE 2: *** Glo glo glo, glo glo glo, gloriá, jak se to pivečko pívává, glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivo pije. Když ses napil, utři bradu, podej svému kamarádu, glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivo pije. MÍSTO "pívává" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pívává". ČASTO NÁSLEDUJE "Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka". NĚKDY NÁSLEDUJE "Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek". NĚKDY NÁSLEDUJE "Pivo sem, pivo tam, muzikanti hrajte". SMĚS: *** Glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivečko pívává, glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivo pije. Když ses napil, utři bradu, podej svému kamarádu, glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivo pije. Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka, možná že se nesejdeme, od dneška do roka, Možná že jó, možná že né, možná že se sejdem, možná že rozejdem, možná že jó, možná že né, možná že se sejdeme, ach jo. Jen když nám, Pánbíček, zdravíčko dá, zdravíčko dá, jen když nám, Pánbíček, zdravíčko dá, zdravíčko, zdravíčko zdravíčko dá. Až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až bude bílý den, až ráno, až ráno, až bude bílý den, my domů nepůjdem, až všechno vypijem. Stará, stará, rozsviť lucernu, ať neupadnu, až půjdu domu, stará, stará, rozsviť lucernu, ať neupadnu, až půjdu domu. Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek, kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek, kde se pivo vaří, tam se dobře daří, kde se pivo pije, tam se dobře žije, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého. VIZ TÉŽ "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". VIZ TÉŽ "Co ste hasiči, co ste dělali". VIZ TÉŽ "Nám je to jedno, na nás to neplatí". VIZ TÉŽ "Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou". ** Hajá, hajá, má panenka malá, hajá, hajá, má panenka malá, otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko malá, otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko malá. Hajá, hajá, má panenko hezká, a já, a já, marně čekám dneska, otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko hezká, otevři, svoje okénko, má milá, hezká panenko, hajá, hajá, má panenko hezká. MÍSTO "panenka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "holčička". MÍSTO "malé" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hezká". * Hajej, můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá, děťátko svý, hajej, dadej, Ty můj, malej, matička kolíbá, děťátko svý, hajej, dadej, Ty můj, malej, matička kolíbá, děťátko svý. Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi, přimhouři maličký, očička svý, hajej, dadej, Ty můj, malej, přimhouři maličký, očička svý, hajej, dadej, Ty můj, malej, přimhouři maličký, očička svý. Hajha husy ze pšenice, hajha husy ze žita, hajha husy ze pšenice, hajha husy ze žita, lepší je ta malá holka, nežli je ta veliká, lepší je ta malá holka, nežli je ta veliká. Ta malá se sama točí, a ta velká nemůže, ta malá se sama točí, a ta velká nemůže, ona čeká na chasníka, až jí chasník pomůže, ona čeká na chasníka, až jí chasník pomůže. Haj, husičky, haj, přes zelený háj, haj, husičky, haj, přes zelený háj, haj, husičky chocholaté, máte pírka všechny zlaté, haj, husičky haj, přes zelený háj. Haj, kozičky, haj, přes zelený háj, haj, kozičky, haj, přes zelený háj, nebyly ste dlouho venku, haj kozičky, haj do hájku, až se napasem, domů poženem. MÍSTO "přes zelený háj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "cez zelený háj". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST PRVNÍ SLOKY. * Halí, belí, koně v zelí, a hříbátka v petrželi. Hastrmane, tatrmane, melou, kolo mlýna klape Kampou celou, na pentle se dívka těžko chytí, zkus nabídnout víc než vodu k pití. Vodníkem byl, klapky míval na fráčku, proud jak průvan jeho domem táh, dušiček vždy míval na pár metráčků, z plotny je jarní příval splách. Hastrmane, tatrmane, melou, kolo mlýna klape Kampou celou, na pentle se dívka těžko chytí, zkus nabídnout víc než vodu k pití. Jak tak seděl jednou večer na můstku, viděl kolem lidí samý pár, v slečnách našel svoji novou libůstku, frak si zašil rychle vyždímal. Hastrmane, tatrmane, melou, kolo mlýna klape Kampou celou, na pentle se dívka těžko chytí, zkus nabídnout víc než vodu k pití. Mokré vlasy šaty šité na míru, chodí starou Prahou mladý pán, zlatou rybku zabalenou v papíru, otevřete míří také k vám. Hastrmane, tatrmane, melou, kolo mlýna klape Kampou celou, na pentle se dívka těžko chytí, zkus nabídnout víc než vodu k pití. Hastrmane, tatrmane, melou, kolo mlýna klape Kampou celou, na pentle se dívka těžko chytí, zkus nabídnout víc než vodu k pití. NĚKDY SE REFRÉN NA ZÁVĚR PÍSNIČKY ZPÍVÁ JEN JEDNOU. Háj, háj, háj, háj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj VIZ "Hej, háj, hej, háj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj". VERZE 1: * ? Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa, děvčico, nespoléhaj, budeš-li sa spoléhati, ej veru budeš banovati. Chrást, chrást, chrást, zelený chrást, daj ně, Bože, něco ukrást, lebo koňa, lebo voly, ej, lebo dívča po mej vôli. MÍSTO "na mňa sa, děvčico, nespoléhaj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na mňa sa, moja milá, nespoléhaj". MÍSTO "ej veru budeš banovati" SE NĚKDY ZPÍVÁ "potom budeš banovati" NEBO "potom budeš banovati". VIZ TÉŽ "Hej, háj, hej, háj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj". VIZ TÉŽ "Po potoce chodila, na kačeny volala" VIZ TÉŽ "Rež, rež, rež, drobná rež" * ? Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa děvčico, nespoléhaj, budeš-li sa spoléhati, potom budeš banovati. * Háj, háj, háj, háj, zelený háj, doma šohajku, doma léhaj, doma léhaj na lavici, tam kde léhajú pacholíci. VIZ TÉŽ "Hej, haj, hej, haj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj". *** Hájku, háječku, hájku zelený, hájku, háječku, hájku zelený, na mě se hněvá, mý potěšení, na mě se hněvá, mý potěšení. Na mě se hněvá, příčiny nemá, na mě se hněvá, příčiny nemá, že sem nepřišel, včera zvečera, že sem nepřišel, včera zvečera. Včera zvečera, tmavá noc byla, včera zvečera, tmavá noc byla, já sem se bála, že bych zbloudila, já sem se bála, že bych zbloudila. Neboj se milá, nejsi tu sama, neboj se milá, nejsi tu sama, sou tu šífaři, sem tu taky já, sou tu šífaři, sem tu taky já. Vstávej, má milá, už je den bílý, vstávej, má milá, už je den bílý, já musím míti, šíf naložený, já musím míti, šíf naložený. Má milá vstala, snídani dala, má milá vstala, snídani dala, ještě mě k šífu, doprovodila, ještě mě k šífu, doprovodila. Na cestu dala, pěknou hubičku, na cestu dala, pěknou hubičku, bych nezapomněl, na svou holčičku, bych nezapomněl, na svou holčičku. Pojeď má milá, pojeď Ty s náma, pojeď má milá, pojeď Ty s náma, sou tu šífaři, sem tu taky já, sou tu šífaři, sem tu taky já. Když sme přijeli, k prvnímu jezu, když sme přijeli, k prvnímu jezu, má milá křičí, já tady slezu, má milá křičí, já tady slezu. Když sme přijeli, až k tej Ratavě, když sme přijeli, až k tej Ratavě, spadla má milá, dolů po hlavě, spadla má milá, dolů po hlavě. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vorařská". NĚKDY SE MÍSTO POSLDNÍCH DVOU SLOK ZPÍVÁ TATO SLOKA: Jak by si, milá, došla do ráje, jak by si, milá, došla do ráje, dyž tam po suchu, cesta nevede, dyž tam po suchu, cesta nevede. NĚKDY SE PO ZÁVĚREČNÝCH SLOKÁCH ZPÍVÁ "Hejbá se to hejbá, u starýho mlejna, třese se to třese, jako šiška v lese". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hejbá se to hejbá, u starýho mlejna, třese se to třese, jako šiška v lese". Három, fárom, pod kočárom, dalo dívča, fašančárom, fašančáre, to sú chlapci, ošidili, dívča v tanci. ** Hejbá se to hejbá, u starýho mlejna, třese se to třese, jako šiška v lese. * Hej, háj, hej, háj, zelený háj, hej, háj, hej, háj, zelený háj, doma šohajku, doma šohajku, doma šohajku, doma líhaj, doma šohajku, doma šohajku, doma šohajku, doma líhaj. Doma líhaj, na lavici, doma líhaj, na lavici, tam kde líhajú, tam kde líhajú, tam kde líhajú, šohajíci, tam kde líhajú, tam kde líhajú, tam kde líhajú, šohajíci. Já by, milá, doma líhal, já by, milá, doma líhal, keby Ťa verně, keby Ťa verně, keby Ťa verně, nemiloval, keby Ťa verně, keby Ťa verně, keby Ťa verně, nemiloval. Ale že Ťa, verně ľúbim, ale že Ťa, verně ľúbim, preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, chodiť musím, preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, preto ja k Tebe, chodiť musím. MÍSTO "Hej, háj, hej, háj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hej, háj, háj, háj". VIZ TÉŽ "Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa děvčico, nespoléhaj". Hej, hory, hory, hory černé VIZ "Ej, hory, hory, hory černé". VIZ TÉŽ "Keď som sa zpovedal, farár mi povedal". VERZE 1: Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, pásla volečky na lúce, na lúčke, lúčke zeľenej, pri studzinke kamennej, na lúčke, lúčke zeľenej, pri studzinke kamennej. Jak, pásla, pásla, volečky, pomedzi tote hurečky, prekrásně zpívat začala, na Janíčka volala, prekrásně zpívat začala, na Janíčka volala. Ej, Janči, Janči, z tej strany, co Ty si nijakej hany, tak ráda by še vidzela, jak mě vedeš s kostela, tak ráda by še vidzela, jak mě vedeš s kostela. Čijo, to koně, na dvore, co majú zlaté kantáre, ej Janči, Janči, Tvoje sú, na vojnu Ťa ponesú, ej Janči, Janči, Tvoje sú, na vojnu Ťa ponesú. MÍSTO "Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hej, ľeto, ľeto, horúce". VERZE 2: Hej, ľeto, ľeto, ľeto horúce, páslo dzifčatko volky na lúce, jak volá, tak kričí, že stracila štyri volky v úboči, jak volá, tak kričí, že stracila štyri volky v úboči. Nahnala volky do bukoviny, a sama šedla do rozmariny, jak volá, tak kričí, že stracila štyri volky v úboči, jak volá, tak kričí, že stracila štyri volky v úboči. Hej, milý, milý, navrac mi volky, uvijem ci pírko v hore z fialky, jak volá, tak kričí, že stracila štyri volky v úboči, jak volá, tak kričí, že stracila štyri volky v úboči. Hej panímámo, nač tu dceru máte VIZ "Vy jste na to, panímámo, Vy jste na to zapoměla". Hej, Poľana, Poľana, čos taká zoraná VIZ "Ej, Poľana, Poľana, čos taká zoraná". SLOVANSKÁ HYMNA: *** Hej, Slované, ještě naše, slovanská řeč žije, pokud naše, věrné srdce, pro náš národ bije, žije, žije, duch slovanský, bude žít na věky, hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky, hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky. Jazyka dar, svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný, nesmí nám ho, tedy vyrvat, na tom světě žádný, i nechať je, tolik lidí, kolik čertů v světě, Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete, Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete. I nechať se, též nad námi, hrozná bouře vznese, skála puká, dub se láme, země ať se třese, my stojíme, stále pevně, jako stěny hradné, černá zem, pohltí toho, kdo odstoupí zrádně, černá zem, pohltí toho, kdo odstoupí zrádně. NĚKDY SE NEOPAKUJE POSLEDNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. TATO HYMNA JE V ŘADĚ JAZYKOVÝCH VERZÍ (česky, slovensky, polsky, bulharsky, rusky, srbsky, chorvatsky, slovinsky, bosensky, makedonsky). SLOVENSKÁ HYMNA (PÚVODNÍ): *** Hej, Slováci, eště naša, slovenská reč žije, dokiaľ naše, verné srdce, za náš národ bije, žije, žije, duch slovenský, bude žiť na veky, hrom a peklo, márne vaše, proti nám sú vzteky, hrom a peklo, márne vaše, proti nám sú vzteky! I nechže sa, aj nad nami, hrozná búrka vznesie, skala puká, dub sa láme, a zem nech sa trasie, my stojíme, stále pevne, ako múry hradné, čierna zem, pohltí toho, kto odstúpi zradne, čierna zem, pohltí toho, kto odstúpi zradne. Jazyka dar, sveril nám Boh, Boh náš hromovládny, nesmie nám ho, teda vyrvať, na tom svete žiadny, i nechže je, koľko ľudí, toľko čertov v svete, Boh je s nami, kto proti nám, toho parom zmetie, Boh je s nami, kto proti nám, toho parom zmetie. NĚKDY SE NEOPAKUJE POSLEDNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVÁ NEJPRVE DRUHÁ A POTÉ TŘETÍ SLOKA. + Hej, starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá VIZ "Starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá". Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká VIZ "Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh". Herz-schmerz polka VIZ "Proč ten jetelíček, roste u vody" A VIZ "Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody". Hezky od podlahy VIZ "Proč ten jetelíček, roste u vody" VIZ "Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody" Hezky od podlahy VIZ "Kapelo, zahraj tu polku hezky od podlahy" A VIZ "Když se všechno blejská, kdejaký kluk vejská" ** Hledám galánečku, která doma není, hledám galánečku, která doma není, spíš, anebo nespíš, nebo mě neslyšíš, moje potěšení. A já ještě nespím, já Tě dobře slyším, a já ještě nespím, já Tě dobře slyším, jenomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím. Když mně neotevřeš, otevře mně jiná, když mně neotevřeš, otevře mně jiná, otevře mně jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Hněvala sa, moja máti, že já chodím, za děvčaty, nehněvaj sa, moja stará máti, však za Těbú, chodívali taky, volakedy dávno, nehněvaj sa, moja stará máti, však za Těbú, chodívali taky, volakedy dávno. Starali sa, múj tatíček, co bude pít, múj koníček, nestaraj sa, múj starý tatíčku, donese mu, vína ve džbánečku, moja frajeročka, nestaraj sa, múj starý tatíčku, donese mu, vína ve džbánečku, moja frajeročka. MÍSTO "máti" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mati". MÍSTO "co bude pít" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co bude piť". * Hodonínská bažantnica, jaký smutný les, zkázala mně, moja milá, zkázala mně dnes, zkázala mně, zkázala, že pro mě srdéčka nemá, rozmarýnek, že mně nedá, dvérečka svázala, zkázala mně, zkázala, že pro mě srdéčka nemá, rozmarýnek, že mně nedá, dvérečka svázala. Není taká novina zlá, není zklamání, jako když Ťa, ze srdéčka, milá vyhání, slovéčko když navracá, smutnější novina není, cos mně dala, frajárečko, takého trápení, slovéčko když navracá, smutnější novina není, cos mně dala, frajárečko, takého trápení. Rozkvitne nám zahrádečka, aj ten žitný lán, nebudeš má galánečka, já už inú mám, já od inej cérečky, rozmarýn pěkný si nosím, a pro žádnú falešnicu, trápit sa nemosím, já od inej cérečky, rozmarýn pěkný si nosím, a pro žádnú falešnicu, trápit sa nemosím. MÍSTO "mně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mi". MÍSTO "dvérečka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pérečka". * Hody, milé hody, už sem dohodoval, už sem štyry noci, doma nenocoval. Doma nenocoval, koně nepucoval, hody, milé hody, už sem dohodoval. Hody, milé hody, nadělaly škody, zabili šohajka, hodili do vody. Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dievča moje, nebudeš Ty viac tancovat, ani chlapcom rozkazovat. Na vojnu Ti chlapca vzali, ani sa Ťa nepýtali, zabolí Ťa slzou lienko, sbohom moja frajerenko. Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dievča moje, nebudeš Ty rozkazovat, ani snopy rozvazovat. MÍSTO "nebudeš Ty viac tancovat" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nebudeš Ty vac tancovat". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Vršatínské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje". * Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam, v potoce je velká voda, vezme-li Tě bude škoda, holka modrooká, nesedávej tam, v potoce je velká voda, vezme-li Tě bude škoda, holka modrooká, nesedávej tam. Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam, v potoce se voda točí, podemele Tvoje oči, holka modrooká, nesedávej tam, v potoce se voda točí, podemele Tvoje oči, holka modrooká, nesedávej tam. Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam, v potoce je hastrmánek, zatahá Tě za copánek, holka modrooká, nesedávej tam, v potoce je hastrmánek, zatahá Tě za copánek, holka modrooká, nesedávej tam. ** Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh, až si zakouřím, tak tě položím, bych tě milovat moh. Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká, dělej se mnou hezky pomalu, nejedla jsem, nepila jsem od pondělka, nemám na to náladu. Povídali, povídali, povídali, povídali, naší Anči, na pavlači, pokrejvači, jo, povídali, povídali, povídali, povídali, naší Anči, jakpak se tančit má. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ SLOKA. NĚKDY SE OPAKUJE TŘETÍ SLOKA. * ? Hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, hop hej, cibuličku, cibuličku vezou, cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, cibuláři jedou, cibuličku vezou, cibucibucibucibuličku, budou jí prodávat po trojníčku, cibuláři jedou, cibuličku vezou, cibucibucibucibuličku, budou jí prodávat po trojníčku. Hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, hop hej, cibuličku, cibuličku vezou, cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, cibulička sladká, má panenka hladká, cibucibucibucibuličku, nakrájíme si jí do hrníčka, cibulička sladká, má panenka hladká, cibucibucibucibuličku, nakrájíme si jí do hrníčka. Hora hora, dvě doliny, ej, hora hora, dvě doliny, dú děvčata na maliny. Na maliny slunko svítí, ej, na maliny slunko svítí, na děvčata chasa letí. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú". VERZE 1: Hora, hora, prez nu chodnýk, povedajú, že su zbojnýk, není su já, žiaden zbojník, žiaden zbojník, ale su já, hojá sa, hojá sa, milej Janík, není su já, žiaden zbojnik, žiaden zbojník, ale su já, hojá sa, hojá sa, milej Janík. Lipka, lipka vykopaná, čím si dívča vychovaná, červenými, malinami, malinami, dobre Teba, hojá sa, hojá sa, šuhaj švarný, červenými, malinami, malinami, dobre Tebja, hojá sa, hojá, sa šuhaj švarný. Dievča, dievča, biely anjel, kde ja Teba, večer najdem, najdeš Ty ma, v komorenke, v komorenke, v malovanej, hojá sa, hojá sa, postélenke, najdeš Ty ma, v komorenke, v komorenke, v malovanej, hojá sa, hojá sa, postélenke. VERZE 2: Hora, hora, prez nu chodnýk, povedajú, že som zbojnýk, nený som já, žiaden zbojnýk, žiaden zbojnýk, ale som já, hojá sa, hojá sa, milej volnýk, nený som já, žiaden zbojnýk, žiaden zbojnýk, ale som já, hojá sa, hojá sa, milej volnýk. Vyka, vyka, vykovaná, čím si, dívča, vychovaná, červenými, malinami, malinami, dobre Teba, hojá sa, hojá sa, šuhaj švarný, červenými, malinami, malinami, dobre Teba, hojá sa, hojá sa, šuhaj švarný. Dievča, dievča, biely anjel, kde já Teba, večer najdem, najdeš ty ma, v komorenke, v komorenkce, v malovanej, hojá sa, hojá sa, postelenke, najdeš ty ma, v komorenke, v komorenkce, v malovanej, hojá sa, hojá sa, postelenke. VIZ TÉŽ "Dievča, dievča, čože to máš? Ružu, ružu. Komu ju dáš?". VIZ TÉŽ "Dívča, dívča, laštovička, lúbil som Ťa, od malúčka". VERZE 1 Hore dědinú voda běží, hore dědinú voda běží, u mojej milej kdosi leží, u mojej milej kdosi leží. Ej, leží, leží, lebo zaspal, ej, leží, leží lebo, zaspal, ej bodaj bych ho při něj zastal, ej, bodaj bych ho při něj zastal. Ej, šak já bych ho vyzpovídal, ej, šak já bych ho vyzpovídal, až by sa na něm kyj ohýbal, až by sa na něm kyj ohýbal. Ej, kyjem, kyjem, ne palicú, ej, kyjem, kyjem, ne palicú, aby nechodil za děvčicú, aby nechodil za děvčicú. Horenka, horenka, hora, zelená hora, ktože ma do tej horičky, dnes večer volá. Volá ma, volá ma, volá, frajerka moja, prídi k nám, šuhajko švárny, sama som doma, volá ma, volá ma, volá, frajerka moja, príď večer, šuhajko švárny, sama som doma. Tri rôčky ku mne chodieval, už ma něchce znať, a ja zas iného chlapca, něchcem milovať. Ja vädnem, ako tá ruža, v horskom zátiší, len ten ma, milovať môže, kto ma poteší, Ja vädnem, ako tá ruža, v horskom zátiší, len ten ma, milovať môže, kto ma poteší. MÍSTO "dnes večer volá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ktože ma volá". MÍSTO "prídi k nám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "príď večer". Hore potúčky, zelené lúčky, kdo vás kosiť bude, synek malúčky, kdo vás kosiť bude, synek malúčky. Synek malúčky, chodí po dvoře, a on si hořachá, ach Bože Bože, a on si hořachá, ach Bože Bože, Na novej hoře, syneček oře, vyoral zelinku, sadiť ju može, vyoral zelinku, sadiť ju može. Zelinko malá, kdybych Ťa znala, já by sobě šohajíčka pričarovala, já by sobě šohajíčka pričarovala. Není jedného a i druhého, já by sobě vybírala ze sta jedného, já by sobě vybírala ze sta jedného. Horička, horička, hora, zelená hora VIZ "Horenka, horenka, hora, zelená hora". VERZE 1: ** Horička zelená, zeleňaj sa, moja milá, premilená, něvydaj sa. Ja sa vydať môžem, za Těba něpôjdem, za Těba, šuhajko, něnazdaj sa, ja sa vydať môžem, za Těba něpôjdem, za Těba, šuhajko, něnazdaj sa. Esli Ťa, má milá, hlava bolí, najdi si lísteček, javorový, lísteček z javora, spadol mně do mora, do mora, do mora, do Moravy, lísteček z javora, spadol mně do mora, do mora, do mora, do Moravy. Ak Ťa ja, moja milá, nědostaněm, vyjděm ja na skalu, dolu spadněm. Skala je vysoká, voda je hlboká, pre Těba, moja milá, černooká, skala je vysoká, voda je hlboká, pre Těba, moja milá, černooká. Ak by Ťa, moja milá, Boh povolal, taký bych Ti pohreb, urobiť dal. Na zvonoch zazvoniť, na trúbach zatrúbiť, a potom bych sa ja na vojnu bral, na zvonoch zazvoniť, na trúbach zatrúbiť, a potom bych sa ja na vojnu bral. MÍSTO "zeleňaj sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zelenaj sa". MÍSTO "něvydaj sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vydávaj sa". MÍSTO "něvydaj sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "falošníku". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY NEBO SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. VERZE 2: Horička zelená, zeleňaj sa, moja milá, premilá, něvydaj sa. Ja sa vydať môžem, za Těba nepôjdem, za Těba, falošníku, nenazdaj sa, ja sa vydať môžem, za Těba nepôjdem, za Těba, falošníku, nenazdaj sa. A keď ťa, má milá, nědostaněm, vyjděm ja na skalu, dolu spadněm. skala je vysoká, voda je hlboká, pre Těba, má milá, černooká, skala je vysoká, voda je hlboká, pre Těba, má milá, černooká. Ak by Ťa, moja milá, Boh povolal, taký by Ti pohreb, urobiť dal. Na zvonoch zazvoniť, na trúbach zatrúbiť, a potom by som sa ja, na vojnu bral, na zvonoch zazvoniť, na trúbach zatrúbiť, a potom by som sa ja, na vojnu bral. Mládenci, pod venci, viesť Ťa budú, voskové sviece Ti, horieť budú. Sviece pod mašňami, panny pod partami, a ja sa poberiem, s regrútami, sviece pod mašňami, panny pod partami, a ja sa poberiem, s regrútami. MÍSTO "Horička zelená" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Trávička zelená". MÍSTO "zeleňaj sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zelenaj sa". MÍSTO "A keď ťa, má milá, nědostaněm" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ak Ťa ja, moja milá, nědostaněm". MÍSTO "pre Těba, má milá, černooká" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pre těba, moja milá, černooká". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1 (Ján Botto, originál): Horí ohník, horí, na Kráľovej holi. Ktože ho nakládol? – Dvanásti sokoli. Dvanásti sokoli, sokolovia bieli, akých ľudské oči viacej nevideli! Dvanásti sokoli, sokolovia Tatier, akoby ich bola mala jedna mater; jedna mater mala, v mlieku kúpavala, zlatým povojníčkom bola povíjala. To sa chlapci, to sa, jak oltárne sviece, keď idú po háji, celý sa trbliece. Košieľky zelené, striebrom obrúbené, klobúčky obité, orlom podperené; valaška, karabín a pištoliek dvoje: To sa chlapci, to sa, potešenie moje! Keď vatru rozložia na hronskom pohorí, v dvanástich stoliciach biely deň zazorí. A keď si od zeme chlapci zadupkajú, dvanástim stoliciam žilky zaihrajú. Hoj, a keď nad hlavou palošík im blysne, to až hen v Budíne srdce pánom stisne. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Smrť Jánošíkova". VERZE 2: ? Horí ohník, horí, na Kráľovej holi, a pri tom ohýnku, dvanáct švárnych synků. K ostrovským hranicám, pochovat ma dajte, na tých križných cestách, hrob mě vykopajte. Ten věrný palášek, pod hlavu mě dajte, z tej ostrej šablenky, kříž mě udělajte. Kto taký pojede, každý si vzpomene, zde leží Adámek, zbojnický hejtmánek. Adámku, Adámku, kams ty peňáze dával, něco jsem propíjal, něco chudbě dal. VIZ "V hornom konci bývám, v dolnom frajera mám". *** Horo, horo, vysoká jsi, má panenko, vzdálená jsi, vzdálená jsi, za horama, vadne láska, mezi náma, vzdálená jsi, za horama, vadne láska, mezi náma. Vadne, vadne, až uvadne, není v světě pro mne žádné, není žádné potěšení, pro mne více k nalezení, není žádné potěšení, pro mne více k nalezení. Hory, doly, černý les, hory, doly, černý les, neviděl sem svou panenku, eště dnes, eště dnes, neviděl sem svou panenku, eště dnes, eště dnes. Kdo ste viděl, povězte, kdo ste viděl, povězte, mé srdéčko zarmoucené, potěšte, potěšte, mé srdéčko zarmoucené, potěšte, potěšte. Já sem viděl, nepovím, já sem viděl, nepovím, trhala tam na zahrádce, rozmarýn, rozmarýn, trhala tam na zahrádce, rozmarýn, rozmarýn. Utrhla tam, dvě růže, utrhla tam, dvě růže, vložila je Jeníčkovi, do luže, do luže, vložila je Jeníčkovi, do luže, do luže. On ti bude, libě spát, on ti bude, libě spát, on ti přijde zejtra ráno, děkovat, děkovat, on ti přijde zejtra ráno, děkovat, děkovat. MÍSTO "neviděl sem svou panenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "neviděl sem mou panenku". MÍSTO "vložila je Jeníčkovi do luže" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dávala je Jeníčkovi do lože". VERZE 1: Hory, hory, čierne hory, však nad vami smutno stojí. Sestra bratu hlávku myje, do vojny ho vypravuje. Ach, môj braček premilený, kedy že mi prijdeš z vojny? Sestra moja premilená, výjdiže von po tri rána. Prvé ráno von vyzrela, biele zore uvidela. Ach, Bože môj, premilený, už je môj brat oblečený. Druhé ráno von vyzrela, červené zore videla. Ach, Bože môj premilený, už je môj brat v prudkom ohni. Tretie ráno von vyzrela, čierne zore uvidela. Ach, Bože môj premilený, už je môj brat posekaný. Všetci páni z vojny idú, môjho brata koňa vedú. Páni, páni, radni páni, kde ste môjho brata dali? Veď sme ti ho neprepili, ani v kartách neprehrali. tam ti leží pri Dunaji, v čiernej zemi zakopaný. VERZE 2: Hory, hory, čarne hory, jak nad vami smutno stoji! Matka sina vihovala, na vojnu ho posilala. Ic moj sinu, ic na vojnu, o rok, o dva pridzes domu. Oficire z vojny idu, meho sina mi nevedu. Oficire, kapitani, dze sce meho siná daľi? Šak sme ci ho neprepiľi, ňi na kartach neprehraľi. Leží on tam pot Veronu, trime hlavu na kamenu. A koniček vedľa neho, hrebe nošku, žaluje ho. Dokim som mal pana sveho, ta som jedol oves, šeno. Teraz nemam ani slami, bo už moj pan pohovani. Pohovani, porubani, v carnie žemju prisipani. Hory, hory, hory, jasanové hory, za tema horama, jasnej oheň hoří, a pri tem ohníčku, je dvanáct zbojníčků, ten dvanáctý malý, co ho porúbali, jeho kamarádi. Kamarádi moji, to mně udělejte, na těch krížných cestách, hrob mně ukopejte, kdo půjde, pojede, každej si zpomene, tu leží Janíček, dvanáctej zbojníček, co nám ukazovál, přes hory chodníček. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jasanové hory". Hory doly, zelené, nepoznáte jeseně, uvadnete, opadnete, hory doly zelené, uvadnete, opadnete, hory doly zelené. Dyš sem já šel, přes hory, přes zelené javory, nadešel sem, vynašel sem, ten oříšek lískový, nadešel sem, vynašel sem, ten oříšek lískový. A to nebyl, oříšek, ale bylo jádro, co sem se k vám, nachodíval, aj to fšecko darmo, co sem se k vám, nachodíval, aj to fšecko darmo. Hořela linda, linduška VIZ "Hořela lípa, hořela, panenka pod ní, seděla", VERZE 2. VERZE 1: Hořela lípa, hořela, panenka pod ní, seděla, jiskřičky na ní, padaly, mládenci pro ní, plakali, jiskřičky na ní, padaly, mládenci pro ní, plakali. Pročpak vy pro mě, pláčete, vždyť nejsem sama, na světě, vždyť nejsem sama, jediná, děvčat je plná, dědina, vždyť nejsem sama, jediná, děvčat je plná, dědina. Včera mi máti, vzkázala, bych si na Tě, nemyslela, že já jsem dívka, chudobná, Tvému bohatství, nerovná, že já jsem dívka, chudobná, Tvému bohatství, nerovná. Jinou vem sobě, miláčku, bys nezarmoutil, matičku, Ty máš bohatství, a já cnost, ta mě potrvá, na věčnost, Ty máš bohatství, a já cnost, ta mě potrvá, na věčnost. MÍSTO "Hořela lípa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hořela lipka". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: Hořela linda, linduška, hořela linda, linduška, seděla pod ňú Baruška, iskérky na ňu padaly, iskérky na ňu padaly, mládenci o ňu plakali. Hoj, což vy o mně, plačete, však nejsu sama, na světě, však nejsu sama jediná, děvčic je plná dědina. Enom ten jeden neplakal, co jí iskérky posmekal, není Ti hanba mládenče, což nechal krúžky v kabelce. Kdes ty holúbko kráčala, kdes ty holúbko kráčala, že sis to svoje, drobné períčko, zrúcala. Kráčala sem já po poli, kráčala sem já po poli, mému milému, moje srdénko, navzdory, mému milému, moje srdénko, navzdory. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. Hospůdko, hospůdko malá VIZ "Tam na konci města, hospodu najdeš". Hospůdko známá VIZ "Když po střechách večer se na město snáší, a okna jdou potichu spát". Když se soumrak sklání, nad zborovskou strání, sluneční když zhasne svit VIZ "Když se soumrak sklání, nad zborovskou strání, sluneční když zhasne svit". * Houpy, houpy, kočka snědla kroupy, koťata se hněvala, že jim taky nedala. * Hovorané, Hovorané, pěkné koně majú, když jedú přes pole, muziky jim hrajú, když jedú přes pole, muziky jim hrajú. Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat. Dočkajte vy, frajárečky, muziky už hrajú, šohajci z Hovoran, koníčky sedlajú, šohajci z Hovoran, koníčky sedlajú. VIZ TÉŽ "Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané". * Hovoranský potůček tiše plyne dolů, hovoranský potůček tiše plyne dolů, proč má milá maměnko, proč mám tolik bolu, proč mám tolik bolu, proč má milá maměnko, proč mám tolik bolu, proč mám tolik bolu. Všichni lidé říkají, že mám zapomenout, všichni lidé říkají, že mám zapomenout, ale moje srdénko, nechce uposlechnout, nechce uposlechnout, ale moje srdénko, nechce uposlechnout, nechce uposlechnout. Zapomenout, zapomnět, řekne se to lehce, zapomenout, zapomnět, řekne se to lehce, ale moje srdénko, zapomenout nechce, zapomenout nechce, ale moje srdénko, zapomenout nechce, zapomenout nechce. Hovoranský potůček tiše plyne dolů, hovoranský potůček tiše plyne dolů, ten byl svědkem naší lásky, ten byl svědkem bolu, ten byl svědkem bolu, ten byl svědkem naší lásky, ten byl svědkem bolu, ten byl svědkem bolu. MÍSTO "milá maměnko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zlatá maměnko" NEBO "zlatá mamičko". NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 1: Hradišťu, Hradišťu, na vodě, na blatě, nemožu, synečku, zapomenút na Tě. Hradišťu, Hradišťu, nech do ťa hrom bije, nejeden syneček, pro tebe zahyne. Nejeden syneček, nejeden bratříček, mosí oplakati, k Hradišťu chodníček. Matička synečka, sestřička bratříčka, a milá milého, sokola sivého. VERZE 2: Hradišťu, Hradišťu, nech do ťa hrom bije, nejeden synáček, pro tebe zahyne. Nejeden synáček, nejeden bratříček, mosí obletati, k Hradišťu chodníček. Hradišťu, Hradišťu, na vodě, na blatě, nemožu šohajku, zapoměnút na Tě. Falešný synečku, falešný si hrubě, že mně ukazuješ, svú lásku na dubě. Jedna láska vadne, ta druhá rozkvétá, k Hradišťu chodníček, nezaroste nikdá. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu a proto hrajte, já chci být veselá, když na mě láska má, zapoměla. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jen si dej, seš bledej, až si dáš, hned zčervenáš". SMĚS: * ? Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu a proto hrajte, já chci být veselá, když na mě láska má, zapoměla. Jen si dej, seš bledej, až si dáš, hned zčervenáš, Jen si dej, seš bledej, až si dáš, hned zčervenáš. Všude bylo ticho, jako v kostele, jen muzika hrála, hrála vesele, na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček, na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček. Policajt dou, dou, dou, na mě si nepřídou, já sem ta těžká pára, bydlím za vodou, policajt nechaj mě, já sem v tom nevinně, já sem ta těžká pára, bydlím v Karlíně. MÍSTO "těžká pára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "stará páka". Hrajte ně, husličky, z javora jedličky, jak ste ně, hrávaly, u mojej matičky, jak ste ně, hrávaly, u mojej matičky. Hrajte ně, husličky, z javora ťatého, jak ste ně, hrávaly, u tatíčka mého, jak ste ně, hrávaly, u tatíčka mého. Hrajte ně, husličky, z javora jedličky, jak ste ně, hrávaly, dyž sem byl maličký, jak ste ně, hrávaly, dyž sem byl maličký. VERZE 1: * Hrála muzika, bez kapelníka, muzikanti, dejte pozor, držte se bubeníka, muzikanti, dejte pozor, držte se bubeníka. Kapelník šel spát, už nemůže hrát, vždyť nám zahrál, tuhle naší polku, dneska nejmíň tisíckrát, vždyť nám zahrál, tuhle naší polku, dneska nejmíň tisíckrát. VERZE 2: * Hrála muzika, bez kapelníka, muzikanti, dejte pozor, držte se bubeníka. Kapelník šel spát, už nemůže hrát, vždyť nám zahrál, tuhle naší polku, dneska nejmíň tisíckrát, kapelník šel spát, už nemůže hrát, vždyť nám zahrál, tuhle naší polku, dneska nejmíň tisíckrát. Hrál mladý cikán pod zámkem, hrál dojemně a něžně, až přišel lokaj s copánkem, a zval ho k paní kněžně, až přišel lokaj s copánkem, a zval ho k paní kněžně. Ta kněžna řekla, by šel dál, že hraje krásné písně, ty písně které vyloudí, zaženou její tísně, ty písně které vyloudí, zaženou její tísně. Tam hrával dlouho do noci, až kněžna uzardělá, hladíc ho ručkou po vlasech, s ním milovat se chtěla, hladíc ho ručkou po vlasech, s ním milovat se chtěla. Tu mladý cikán odpoví, to nejde krásná paní, můj otec ten zde hrávával, a zažil milování, můj otec ten zde hrávával, a zažil milování. Byla to vaše máti snad, je to tak zcela jisté, já přišel ku své sestře hrát, z bratrské lásky čisté, já přišel ku své sestře hrát, z bratrské lásky čisté. MÍSTO "mladý cikán" SE NĚKDY ZPÍVÁ "starý cikán". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Mladý cikán". * Hrály dudy u Pobudy, já jsem je slyšela, dávali mi kominíka, já jsem ho nechtěla, a já radši krejčího, to je něco jinšího, ušije mi šněrovačku ze samýho zlatýho, a já radši krejčího, to je něco jinšího, ušije mi šněrovačku ze samýho zlatýho. Ještě lepší nežli krejčí, dudáček je jako květ, přijde ke mně, zadudá mně, všichni budou závidět, zadudej mi trošíčku, mojí milou písničku, přijdeš-li k nám dneska večer, dám Ti sladkou hubičku, zadudej mi trošíčku, mojí milou písničku, přijdeš-li k nám dneska večer, dám Ti sladkou hubičku. Hrochoťská dolina, veď si rozvlečená, hrochoťská dolina, veď si rozvlečená, veru ťa neprejděm, ani do večera, veru ťa neprejděm, ani do večera. Dolina, dolina, na doline ďateľ, dolina, dolina, na doline ďateľ, veď som si zanahau, frajerku pre mater, veď som si zanahau, frajerku pre mater. Dolina, dolina, dolinuočka úzka, dolina, dolina, dolinuočka úzka, mau som frajeruočku, volala sa Zuzka, mau som frajeruočku, volala sa Zuzka. * Hromy bijú, a déšť prší, leje sa, zem sa puká, zbúrené sú nebesa, otvor milá něch nestojím pod oknem, lebo tady až do niti premokněm, otvor milá něch nestojím pod oknem, lebo tady až do niti premokněm. Kde si zmokel, švarný šohaj, tam sa suš, mé srdénko, zarmúcené, netrap už, lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja, falešníku, ztrápené, lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja, falešníku, ztrápené. Neodbývaj, tak nakrátko, milého, odejde Ti, nebudeš mět, žádného, preletuje v lesi ftáček nejeden, já nebudem bez frajárky jeden deň, preletuje v lesi ftáček nejeden, já nebudem bez frajárky jeden deň. VIZ TÉŽ "Šly děvčata na červené jahody, nechtěly dat šohajkovi pit vody". * Hřálo slunce, hřálo krásně, hřálo na horách, pod tím slunkem, chaloupka má, stála jak ve snách, tam jsem prožil, svoje mládí, celý život svůj, tam jsem už, jak dítě zpíval: "Kde domov můj". Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma, byly jste takové hezké, vy naše chaloupky české, smutně teď jdeme světem, štěstí je zvadlým květem, o vás vyprávíme s láskou, pohádky našim dětem. Svítí hvězda, svítí jasně, svítí v oblacích, proč Ti děvče, moje milé, na rtech zmlknul smích, musíš celý život bráti, tak jako se dá, kdo má srdce plné lásky, ten nezoufá. Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma, byly jste takové hezké, vy naše chaloupky české, smutně teď jdeme světem, štěstí je zvadlým květem, o vás vyprávíme s láskou, pohádky našim dětem. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "České chaloupky" NEBO "Chaloupky pod horama". Hřbitove, hřbitove, zahrádko zelená, do tebe padají nejdražší semena. Padají, padají, ale nescházejí, snad je ti hrobaři hluboko sázejí. Vsadila sem routu širokého listí, snad se má maminka na hřbitově vyspí. Routa již odkvetla, vítr listí odnes, má drahá maminka spí tam ještě podnes. Vsadila zimostráz, vsadila barvínek, už si tam za tu zeď lehl i tatínek. Tolik on miloval zemřelou maminku, že bez ní nechtěl žít už ani chvilinku. Vstávejte, maminko, já se budu vdávat, vstávejte, maminko, požehnání dávat. Vstaňte a vystupte na skálu vysokou, abyste viděla, jak nám ruce svážou. Vstávejte, tatínku, zapřahejte koně, ať si mě odveze potěšení moje. Co je to za svatbu, svatbu bez tatínka, co je to za svatbu, když chybí maminka. Když sme šli z kostela, z kostelíčka domů, mládenci, družičky bavili se spolu. Ruce nám svázali, rodiče nevstali, aby své děvečce požehnání dali. Mládenci, družičky, tancují, jásají, a mě do fiertoušku slzičky kapají. Muzika nám hrála a já sem smutnila, že moje maminka na svatbě nebyla. Co já mám zasadit na hroby za tou zdí, když se mí rodiče víc už neprobudí. Dala sem milému svatební věneček, dáme ho na hřbitov, je plný slziček. Snad se ten věneček někdy zazelená, jen co mé slzičky pokropí semena. Nevím jen, jak bych je hluboko vsadila, aby mým rodičům na věky voněla. Když sis z mojich rukou věneček z lásky vzal, kéž bys mě, miláčku, do smrti miloval. Až spolu ulehnem tam za hřbitovní zeď, v srdcích nám zůstane láska, co máme teď. Hudci, milí hudci, ej, vy pěkně hrajete, ale zajtra, Bože, zajtra už nebudete. Nech zahrajú eště, ej, ty vaše huslenky, veselme sa chlapci, z tej našej sloboděnky. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Pusť mňa mamičko ke hudu, však já tam dlúho nebudu". VERZE 1 (MORAVSKÁ): Husári, husári, pekné koně máte, když s vámi pojedu, když s vámi pojedu, kerého mně dáte, když s vámi pojedu, když s vámi pojedu, kerého mně dáte. Vyber si, synečku, kerý sa Ti lúbí, kerý Ťa, ponese, kerý Ťa ponese, pod zelené duby, kerý Ťa, ponese, kerý Ťa ponese, pod zelené duby. MÍSTO "pekné koně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vrané koně". MÍSTO "kerého mně dáte" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kerého ně dáte". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ ŽÁDNÉ SLOKY. VERZE 2: ? Husári, husári, pekné koně máte, zverbujem sa, já mezi vás, kerého ně dáte, zverbujem sa, já mezi vás, kerého ně dáte. Dáme my Ti, dáme, tu červenú pejku, co sa budeš, na něj nosit, z Brna do Prešburku, co sa budeš, na něj nosit, z Brna do Prešburku. Nepurem já na voli, lež já purem na koni, a keď z teho, koňa spadnem, šavlenka ně zazvoní, a keď z teho, koňa spadnem, šavlenka ně zazvoní. Šavlenka ně zazvoní, ostrožkami zaštrnká, nepríde mi, na moj pohrab, žiadná moja rodina, nepríde mi, na moj pohrab, žiadná moja rodina. Ani otec, ani mať, ani sestra, ani brat, len ta moja, frajírečka, ta ma príde odobrať, len ta moja, frajírečka, ta ma príde odobrať. MÍSTO "ta ma príde odobrať" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ta mňa príde odobrať". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ ŽÁDNÉ SLOKY. VERZE 3: Husári, husári, pěkné koně máte, já s vama pojedu, kterého ně dáte. Dáme Ti, dáme Ti, koníčka vraného, on Tebja zanese, do pola širého. Můj starý tatíčku, vykupte ňa z vojny, šak vy dobre víte, že tam dobre není. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VERZE 4: Husáři, husáři, vy pěkné koně máte, já sa dám mezi vás, kterého ně dáte. Vyber si synečku, který sa ti lúbí, který ťa poveze, pod zelené duby. Pod zelené duby, pod zelenú lipku, uvidíš, synečku, a tam ty uvidíš, tu husarskú bitku. MÍSTO "Husári, husári" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Husáři, husáři". MÍSTO "uvidíš, synečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a tam ty uvidíš". VERZE 5: Oj, husáři, husáři, vy pěkné koně máte, oj, já sa dám mezi vás, oj kterého ně dáte. Oj, vyber si synečku, oj, který sa ti lúbí, oj, který ťa poveze, oj pod zelené duby. Oj pod zelené duby, oj pod zelenú lipku, Oj a tam ty uvidíš, oj tu husarskú bitku. MÍSTO "Husári, husári" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Husáři, husáři". MÍSTO "uvidíš, synečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a tam ty uvidíš". VERZE 6 (SLOVENSKÁ): Husári, husári, pekné kone máte, husári, husári, pekné kone máte, keď pôjdem medzi vás, keď pôjdem medzi vás, ktorého mi dáte, keď pôjdem medzi vás, keď pôjdem medzi vás, ktorého mi dáte. Dáme Ti, dáme ti, s tou belavou hrivou, dáme Ti, dáme ti, s tou belavou hrivou, bude Ťa nosievať, bude Ťa nosievať, trenčianskou dolinou, bude Ťa nosievať, bude Ťa nosievať, trenčianskou dolinou. MÍSTO "trenčianskou dolinou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "drietomskou dolinou". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ VERŠ ŽÁDNÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ ŽÁDNÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Trenčianskou dolinou, chlapci mašírujú". Husári jedú, koně si vedú, husári jedú, koně si vedú, tam pri Šaštíně, na tem kopečku, koně sedlajú, tam pri Šaštíně, na tem kopečku, koně sedlajú. Kdo tým koňom pán, švarný šohaj sám, kdo tým koňom pán, švarný šohaj sám, on chcel oklamat, švarnú děvečku, oklamal sa sám, on chcel oklamat, švarnú děvečku, oklamal sa sám. MÍSTO "Husári jedú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Husaři jedú". * Husárovi dobre je, nic nerobí jen pije, štyry groše na den má, eště z teho milej dá, štyry groše na den má, eště z teho milej dá. U muziky su já chlap, doma koně žerú žlab, a já povím tatovi, dajtě koňa rasovi, a já povím tatovi, dajtě koňa rasovi. Z kostí budú hrebeně, z kože budú remeně, z huby bude klepadlo, z ricy bude zrcadlo, z huby bude klepadlo, z ricy bude zrcadlo. VIZ TÉŽ "U muziky su já chlap, doma koně žerú žlab". Husličky VIZ "Čí že ste husličky čie, kdo Vás tu zanechal". Hvězdičky, dobrou noc, já už jdu spát, hvězdičky, dobrou noc, já už jdu spát, vy za mě hlídejte, ublížit nedejte, panence mé milé, kterou mám rád. Stříbrný měsíčku na nebíčku, stříbrný měsíčku na nebíčku, dej za mě mé milé, panence rozmilé, slaďounkou hubičku, na dobrou noc. Hymna Československé republiky - VIZ "Kde domov můj, kde domov můj". Hymna, hymny VIZ "Hej, Slované, ještě naše, slovanská řeč žije", "Hej, Slováci, eště naša, slovenská reč žije", "Jsem Moravan, toť chlouba má", "Kde domov můj, kde domov můj", "Moravo, Moravo, Moravěnko milá", "Nad Tatrou sa blýska" A "Tá myjavská vež, tá je vysoká". * Chaloupka nízká, hrom do ní tříská, milovala, zapomněla, než přijde jaro, po jaru léto, po létě zas, ten smutný čas. Chaloupky pod horama VIZ "Hřálo slunce, hřálo krásně, hřálo na horách". Chcem sa ženiť, peniazky šporovať, chcem sa ženiť, peniazky šporovať, mladej ženě čižmičky kupovať, mladej ženě čižmičky kupovať. Ženiť, ženiť, ale koho si vziať, ženiť, ženiť, ale koho si vziať, frajerku mi odobral kamarád, frajerku mi odobral kamarád. *** Chodila Maryša, v zeleném háju, potkala Janoška, na samém kraju, kde sas tady Jano vzal, cos mňa věrně miloval, a tej našej lásce konec udělal, kde sas tady Jano vzal, cos mňa věrně miloval, a tej našej lásce konec udělal. Co je do tej lásky, keď sú na ňú dva, když jeden miluje, nemožú oba, já su, já su, jak ten pták, pomiluju, nechám stát, pták letí, odletí, a já také tak, já su, já su, jak ten pták, pomiluju, nechám stát, pták letí, odletí a já také tak. MÍSTO "Maryša" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Maryška". VERZE 1 Chodili chlapci k nám, že pekné očká mám, ale už nechodia, bo sa rada hnevám, ale už nechodia, bo sa rada hnevám. Nebojte sa, chlapci, mojej obyčaje, však ja ju zanechám u svojej matere, však ja ju zanechám u svojej matere. Mať moja, mať moja, jednu ste ma mala, aj tú ste kyselú jahodu zjesť dala, aj tú ste kyselú jahodu zjesť dala. Kyselú, nezrelú, celučkú zelenú, už ma neuvidíš tento rok veselú, už ma neuvidíš tento rok veselú. Tento rok veselú, na druhý pánboh vie, na druhý pánboh vie, budem žiť lebo nie, na druhý pánboh vie, budem žiť lebo nie. VERZE 2 ? Chodili chlapci k nám, že pekné očká mám, ale už nechodia, chodia do Močidla, ale už nechodia, chodia do Močidla. Nechoďtě, chlapci, tam, nic Vám tam nedajú, ani to vínečko, sami ho nemajú, ani to vínečko, sami ho nemajú. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA VERZE 1: Chodí Martin po zahradě, plača, umrela mu Katerinka, Kača. Neplač ty, Martine, Martínku, my Ti dáme, našu Majdalénku. Ja, co je ně po téj, Majdalénce, pobijá ju, uteče k maměnce. Lepší byla, moja nebožička, ščebetala, jako laštovička. VERZE 2: ? Chodí Martin po zahradě, plača, umrela mu Katerinka, Kača, Katerinka, Kača. Ja, neplač Ty, Martine, Martinku, my Ti dáme, našu Majdalénku, našu Majdalénku. Ja, co je ňa, po vašej Majdalénce, pobijá ju, uteče ně k mamce, uteče ně k mamce. Lepší byla, moja nebožička, ščebetala, jako laštovička, jako laštovička. MÍSTO "Ja, co je ňa, po vašej Majdalénce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ja co je mně po téj Majdalénce". SMĚS ? Chodí Martin po zahradě, plača, umrela mu Katerinka, Kača, Katerinka, Kača. Ja, neplač Ty, Martine, Martínku, my Ti dáme, našu Majdalénku, našu Majdalénku. Ja, co je ňa, po vašej Majdalénce, pobijá ju, uteče ně k mamce, uteče ně k mamce. Lepší byla, moja nebožička, ščebetala, jako vlaštovička, jako vlaštovička. Za horama, za dolama, tancovala Majdalenka, s husárama. Tancovala, až do ránu, donesla si koralenku, od husára. Husáríček, pacholíček, položil si Majdalenku, na trávníček. Ja, za horú, horičkú, ja, za horú, horičkú, ej, namlúval Janko, Aničku, Tak si ju on namlúval, ej, tak si ju on namlúval ej, až sa na ňú rozhněval. Privázal ju ke dubu, ej, privázal ju ke dubu, ej, nasypal jí žaludú. ** Chodíme, chodíme, hore po dědině, nejednej maměnce, dceru obudíme, nejednej maměnce, dceru obudíme. Obudí, obudí, kohútek jarabí, kohútek jarabí, až poletí z dráhy, kohútek jarabí, až poletí z dráhy. Kohút z dráhy letí, vesele si zpívá, vstávaj milá hore, už sa rozednívá, vstávaj milá hore, už sa rozednívá, Vstávaj milá, spíš-li, namlúvat Ťa přišli, Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané, Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané. Chlapci Vlčnovjané, majú koně vrané, košulenky tenké, ňadra vyšívané, košulenky tenké, ňadra vyšívané. Košulenka tenká, šila ju švadlenka, šila ju hedvábem, pod zeleným hájem, šila ju hedvábem, pod zeleným hájem. Když ju vyšívala, vesele sa smála, když mně ju dávala, žalostně plakala, když mně ju dávala, žalostně plakala. Neplač, milá, neplač, kúpime Ti klapač, když budeš plakati, bude Ti klapati, když budeš plakati, bude Ti klapati. MÍSTO "z dráhy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z hrady" NEBO "z hřady". NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. * Chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, a já pijem, verbujem, dokáď nenarukujem, až já budu rukovati, bude za mnú naříkati frajírka, a já pijem, verbujem, dokáď nenarukujem, až já budu rukovati, bude za mnú naříkati frajírka. Chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, chodím, chodím, hore po dědině, a na dolním konci hraje muzika, nenaříkaj, má milá, frajírenko upřímná, ja Ti budem listy písat, a Ty budeš na mňa čekat dva roky, nenaříkaj, má milá, frajírenko upřímná, ja Ti budem listy písat, a Ty budeš na mňa čekat dva roky. Chodí šohaj po dvore, klope na dvere, chodí šohaj po dvore, klope na dvere, spíš-li milá či čuješ, či ňa verně miluješ, otevri dvere, spíš-li milá či čuješ, či ňa verně miluješ, otevri dvere. Bár bych spala, bár nespala, otevrít nechcem, bár bych spala, bár nespala, otevrít nechcem, tatíček zakazuje, mamička zabraňuje, Tvoja nebudem, tatíček zakazuje, mamička zabraňuje, Tvoja nebudem. VERZE 1: * ? Chodí štěstí, chodí dokola, haló, haló, a já čekám, až mě zavolá, haló, haló, nikdo neví, kde se zastaví, haló, haló, jen já to dávno vím, a nikomu to nepovím, jen já to dávno znám, a proto se jednou dočkám. Stojí štěstí, na rozcestí, a ptá se, kam má jít, koho má potěšit, klobouk smeknu, pak mu řeknu, ať přijde taky k nám, protože nechci být věčně sám. VERZE 2: * ? Chodí štěstí, chodí dokola, halí, haló, a já čekám, až mě zavolá, halí, haló, nikdo neví, kde se zastaví, halí, haló, jen já to dávno vím, a nikomu to nepovím, jen já to dávno znám, a proto se jednou dočkám. Chodí štěstí, chodí pěšinou, halí, haló, a já chodím s hezkou dívčinou, halí, haló, každý večer na mě zavolá, halí, haló, svou věrnou lásku mám, a nikomu ji nenechám, teď každý dávno ví, že to štěstí se mnou chodí. Stojí štěstí, na rozcestí, a ptá se, kam má jít, koho má potěšit, klobouk smeknu, pak mu řeknu, ať přijde taky k nám, protože nechci být věčně sám. MÍSTO "halí, haló" SE NĚKDY ZPÍVÁ "haló, haló". * Chodíval tuláček, chodíval, do naší vesnice, lásku mi v srdíčku nosíval, a z růží kytice, už ale nechodí, možná že se zlobí, kam se mi zatoulal, snad mě nemiloval, kdož to ví. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Tuláček". VIZ TÉŽ "Kde se můj tuláček toulá, Bůh to ví sám". ** Chodníček bělavý, mezi vinohrady, chodníček bělavý, mezi vinohrady, slunéčko zapadá, rosenka už padá, a já sama tady, slunéčko zapadá, rosenka už padá, a já sama tady. Sama samotinká, tady u voděnky, sama samotinká, tady u voděnky, veselú si zpívám, travičku vyžíňám, doma pro kravěnky, veselú si zpívám, travičku vyžíňám, doma pro kravěnky. Travičku nažala, do uzla svázala, travičku nažala, do uzla svázala, chodníčkem bělavým, mezi vinohrady, dom sa poberala, chodníčkem bělavým, mezi vinohrady, dom sa poberala. MÍSTO "Chodníček bělavý" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Chodníček belavý". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * Chovejte mě, má matičko, jako míšeňské jablíčko, chovejte mě, má matičko, jako z růže květ. Až Vy si mě vychováte, pak se na mě podíváte, jak mi bude pěkně slušet, bílej kabátek, až Vy si mě vychováte, pak se na mě podíváte, jak mi bude pěkně slušet bílej kabátek. *** Chtíc, aby spal, tak zpívala, synáčkovi, matka, jež ponocovala, miláčkovi, nynej rozkošné děťátko, synu boží, nynej, nynej, nemluvňátko, světa zboží. Dřímej památky radostné, holubičko, tobě se duše raduje, o perličko, nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest, velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd. Ó lilie, ó fialko, ó růže má, dřímej má sladká útěcho, zahrádko má, labuti má, ach loutno má, slavíčku můj, dřímej má lásko líbezná, synáčku můj. Miláčku spi a zmlkněte, andělové, před Bohem se mnou klekněte, národové, sestoupil k pravdě boží syn, na naši zem, přinesl spásu pokoj svůj, národům všem. Chvála Bohu, že sem sa narodil, že sem svojich, mladých roků užil, měl sem v světě, enom ty jediné, odešly mně, nebudu mět iné, měl sem v světě, enom ty jediné, odešly mně, nebudu mět iné. Rozpomeň sa, ó človeče na to, že nic nejsi, len popel a blato, a dyž přídeš, na súd Boha Pána, nepomože, Ti výmluva žádná, a dyž přídeš, na súd Boha Pána, nepomože, Ti výmluva žádná. Keby nebe, za peňáze bylo, málo by tam, chudáků pobylo, ale nebe, za peňáze není, tam je chudák, cisárovi rovný, ale nebe, za peňáze není, tam je chudák, cisárovi rovný. MÍSTO "enom ty jediné" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ty jedny jediné". MÍSTO "a dyž přídeš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "keď Ty přídeš". MÍSTO "málo by tam, chudáků pobylo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "málo by v něm, tých chudáků bylo". DRUHÝ VERŠ SLOK SE NĚKDY NEOPAKUJE. * Chyťte sa šohaji, chyťte sa koštýřa, nemožu vám dneskaj, dělat tu šenkýřa, šenkujte bílé, šenkujte rudé, enom sa nebojte, eště dost bude, šenkujte bílé, šenkujte rudé, enom sa nebojte, eště dost bude. Popijme šohaji, popijme vínečka, lebo mňa zklamala, moja frajárečka, mě nalévajte, vínečko bílé, já dneskaj budu pít, na truc mej milej, mě nalévajte, vínečko bílé, já dneskaj budu pít, na truc mej milej. Pre takú frajárku, škoda Ťa sohajku, s kerú si začasté, chodíval do hájku, na radost připij, žes ju nedostal, lebo už kdekdo jí, sukénky sčítal, na radost připij, žes ju nedostal, lebo už kdekdo jí, sukénky sčítal. Idě furman dolinou, idě furman dolinou, a zbojníci bučinou a zbojníci bučinou. Postoj, furman, nešíbaj, postoj, furman, nešíbaj, predné kone vypriahaj, predné kone vypriahaj. Načo by ich vypriahal, načo by ich vypriahal, ja som s Tebou nezbíjal, ja som s Tebou nezbíjal. Keď si, zbojník, taký pán, keď si, zbojník, taký pán, vypriahaj si kone sám, vypriahaj si kone sám. Keby to bolo v poli, keby to bolo v poli, nebol by Ti po vôli, nebol by Ti po vôli. Ale že je to v horách, ale že je to v horách, v tých zbojníckych komorách, v tých zbojníckych komorách. Vy byste ma zabili, vy byste ma zabili, do bučiny hodili, do bučiny hodili. MÍSTO "furman" SE NĚKDY ZPÍVÁ "forman". VIZ TÉŽ "Jede Jano dolinú, jede Jano dolinú". VERZE 1: * Idě poštár idě, telegram mi nese, idě poštár idě, telegram mi nese. Já som ho čakala, čakala, na Těba volala, volala, Ty si moj džamore, džamore, vráť sa mi vráť, já som ho čakala, čakala, na Těba volala, volala, Ty si môj džamore, džamore, vráť sa mi vráť. VERZE 2: * ? Idě poštár idě, telegram mi nesie, v telegrame stálo, že on ju už nechce. Ona ho čítala, čítala, vlasy si trhala, trhala, nechoď mu do dvora, do dvora, moja milá zlá, ona ho čítala, čítala, vlasy si trhala, trhala, dža more, dža more, dža more moj. * I kdybych tisíckrát, věděl, že mám tě rád, přec nevěřím, že budeš má, jen nechtěj lásku lhát, a věrnost přísahat, když dobře vím, co zítřek dá. Srdéčko tvoje malé, je života neznalé, však osud nám poví, co nikdo z nás neví, den jediný, nás rozdvojí. Za rok, za dvě léta, už nebudem se znát, láska mladá, ta brzo uvadá, za rok, za dvě léta, budem se všemu smát, dávno, že tak dávno, Tebe měl jsem tak rád. Jak dlouho budu žít, vzpomínku vždycky mít, na lásku tvou, jen kratičkou, tu nenechám si vzít, až budu muset jít, navěky v dál, svou cestičkou. Nic smutnějšího není, tak jako je loučení, ta chvíle přijde k nám, a já zas půjdu sám, vše přenechám, jen vzpomínkám. Za rok, za dvě léta, už nebudem se znát, láska mladá, ta brzo uvadá, za rok, za dvě léta, budem se všemu smát, dávno, že tak dávno, Tebe měl jsem tak rád. MÍSTO "přec nevěřím, že budeš má" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tak jedno vím, nebudeš má". MÍSTO "co zítřek dá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co víc si přát". VIZ TÉŽ "Za rok, za dvě léta, už nebudem se znát". VERZE 1: *** Išel Macek, do Malacek, čočovičku mlátit, zabudol si, cepy doma, musel sa on vrátit. Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu, ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu. Milá moja, stará moja, kams mi dala cepy, do komúrky, na hambálky, vem si jich Ty slepý. Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu, ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu. Milá moja, stará moja, rozum potracila, místo dobrej slibovice, mi vodu nalila. Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu, ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu. MÍSTO "Išel Macek do Malacek, čočovičku mlátit, zabudol si cepy doma, musel sa on vrátit" SE ČASTO ZPÍVÁ "Išiel Macek do Malacek, čočovičku mlácic, zabudol si cepy doma, musel sa on vrácic". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: *** Išiel Macek do Malacek, čočovičku mlácic, zabudol si cepy doma, musel sa on vrácic. Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu, ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu. Zahral Macek dzunu dzunu, potom prestal hráci, husle sa mu rozsypaly, cepom po nich mlácil. Ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu, ej, Majecko, Majecko, ko ko ko ko, zahraj mi na cenko, ko ko ko ko, na tu cenkú strunu, nu nu nu nu, ej, dzunu, dzunu, dzunu, nu, nu nu nu. Išla bych já do kostela, něskoro mně zvony zvoňa, išla bych já do kostela, něskoro mně zvony zvoňa, z volačího dvora, z volačího dvora, šohaj na mňa volá, z volačího dvora, z volačího dvora, šohaj na mňa volá. Nevolaj mňa múj šohajku, lebo sa mňa nedovoláš, nevolaj mňa múj šohajku, lebo sa mňa nedovoláš, u breclavských pánú, u breclavských pánú, tam se se mnú srovnáš, u breclavských pánú, u breclavských pánú, tam se se mnú srovnáš. MÍSTO "tam se se mnú srovnáš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tam se se mnú setkáš". VERZE 1 (MORAVSKÁ): * Išla Marína, do cintorína, za ňú šohajek, s bečičkú vína. Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor. Počkaj Marína, napij sa vína, budeš červená, jako malina. Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor. Nechcem ja vína, ani pálenia, mala bych som já, hlavy bolenia. Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor. MÍSTO "do cintorína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do Hodonína". VERZE 2 (SLOVENSKÁ): * Išla Marína, do cintorína, za ňú šuhájek, s dežičku vína. Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr. Počkaj Marína, napi sa vína, budeš červená, jako malina. Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr. Nechcem ja vína, ani pálenia, mala bych potom, hlavy bolenia. Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr. Čože ma, čože, do Tvojho vína, mala by dcéru, alebo syna. Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr. Ak bude chlapec, dám ho do školy, bude sa učiť, zlaté litery. Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr. Ak bude dievča, bude Katrenča, bude husárom, švárne frajerča. Huja, huja, hujajá, tečie voda kalná, huja, huja, hujajá, tečie voda z hôr. * Išla Marína, do Hodonína, za ňú šohajek, s bečičkú vína VIZ "Išla Marína, do cintorína, za ňú šohajek, s bečičkú vína" Italská fronta VIZ "Sluníčko zapadá za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné". Ivánku, Ivánku, z druhoj strany jarku, z druhoj strany jarku, išla bych do Tebe, išla bych do Tebe, voda vziala lávku, išla bych do Tebe, išla bych do Tebe, voda vziala lávku. Lavočka, tonunka, a ja molodenka, a ja molodenka, ona sia zlomiti, ona sia zlomiti, a ja sa topiti, ona sia zlomiti, ona sia zlomiti, a ja sa topiti. TATO PÍSNIČKA MÁ DALŠÍ DVĚ SLOKY, KTERÉ EXISTUJÍ V MNOHA VARIANTÁCH. Ja, čo koho do toho, že já Marku lúbím VIZ "A čo koho do toho, že já Marku lúbím". VERZE 1 Ja do hory něpôjděm, drevo rúbať něbuděm, drevo by ma zabilo, drevo by ma zabilo, čo by dievča robilo? Sekérečku tupú mám, frajerečku bystrú mám, frajerečka neverí, frajerečka neverí, ani otcu, materi. Boli by ma zabili, pre dva snopy jariny, ale som im utiekol, ale som im utiekol, do zelenej jedliny. Boli by ma za rána, pre dva snopy jačmeňa, boli by ma motykou, boli by ma motykou, ale som im utiekol. VIZ TÉŽ "Do hory ma poslali, sekeru mi nedali". NĚKDY SE OPAKUJE KAŽDÁ SLOKA. VERZE 2 Ja do hory něpôjděm, drevo rúbať něbuděm, drevo by ma zabilo, čo by dievča robilo? Sekérečku tupú mám, frajerečku bystrú mám, frajerečka neverí, ani otcu, materi. Boli by ma zabili, pre dva snopy jariny, ale som im utiekol, do zelenej jedliny. Boli by ma za rána, pre dva snopy jačmeňa, boli by ma motykou, ale som im utiekol. VIZ TÉŽ "Do hory ma poslali, sekeru mi nedali". *** Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal, žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má. VIZ TÉŽ "Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko". VERZE 1: ** Ja keď sa Janoško, na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal, podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí, podaj že mně milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco zhorí. A já bych Ti dala, trochu vody, ale sa já bojím, Tvojich koní, neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho, neboj sa má milá, neboj koňa mého, šak leží šablenka, podla něho. Keď mi prišla karta, narukovať, dal sem si muziku, došikovať, muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvého oktobra, rukovat mám, muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvého oktobra, rukovat mám. Keď mi prišla karta, k rukovanie, moja milá čas je, k rozejděnie, s Bohem tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj, s Bohem tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj. MÍSTO "na vojnu bral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do vojny bral". NĚKDY SE NEOPAKUJÍ DRUHÉ ČÁSTI SLOK. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: Ja, keď sa Janoško, do vojny bral, prišol pod okienko, smutně volal, podaj že mi milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco shorí, podaj že mi milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje, srdco shorí. A já bych ci dala, trochu vody, ale sa já bojím Tvojích koní, neboj sa má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka, podla něho, neboj sa má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka, podla něho. Keď mi prišla karta, narukovac, dal som si muzigu, došikavac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvieho októbra, rukovac mám, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvieho októbra, rukovac mám. Keď mi prišla karta, k rukovanie, moja milá čas je, k rozejděnie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj. VIZ TÉŽ "Keď ma v tom Kubíně, odobrali, tak mi tí pánové, povedali". VIZ TÉŽ "Keď mi prišla karta, narukovať, dal som si muziku, došikovať". ** Jaké je to hezké, dva kováři v městě, dva a dva kováři na rynku, jaké je to hezké, dva kováři v městě, dva a dva kováři na rynku, jeden bude kovat, a druhý milovat, ša- a šafářovic Andulku, jeden bude kovat, a druhý milovat, ša- a šafářovic Andulku. Vzkázala mě včera, šafářova dcera, ze a ze dvorečka ze dvora, vzkázala mě včera, šafářova dcera, ze a ze dvorečka ze dvora, že mně dá šáteček, vyšívaný všecek, do- a dokolečka dokola, že mně dá šáteček, vyšívaný všecek, do- a dokolečka dokola. Neber si synečku, ze dvora dcérečku, ze a ze dvorečka ze dvora, neber si synečku, ze dvora dcérečku, ze a ze dvorečka ze dvora, ona má sukničky, ucouraný všecky, do a dokolečka do kola, ona má sukničky, ucouraný všecky, do a dokolečka do kola. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dva kováři". *** Jak jsi krásné Jezulátko, vprostřed bídy nebožátko, před Tebou padáme, dary své skládáme. Já Ti nesu dvě kožičky, by zahřály tvé údičky, já zas trošku mlíčka, by kvetla Tvá líčka. Já Ti nesu veselého, beránka ze stáda svého, s ním si můžeš hráti, libě žertovati. A co my Ti nuzní dáme, darovati co nemáme, my Ti zadudáme, písně zazpíváme. Pastuškové mu dudají, zvuky dud sa rozléhají, slavně dudy dujú, všeci prozpěvujú. MÍSTO "Jak jsi krásné Jezulátko, vprostřed bídy nebožátko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Jak jsi krásné Jezulátko, vprostřed bídy neviňátko" NEBO. "Jak jsi krásné neviňátko, vprostřed bídy nebožátko". MÍSTO "Já Ti nesu dvě kožičky, by zahřály tvé údičky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Já Ti nesu dvě ovčičky, by zahřály tvé nožičky". MÍSTO "Pastuškové mu dudají, zvuky dud sa rozléhají" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Pastuškové mu dudajú, zvuky dud sa rozléhajú". NĚKDY SE ZPÍVÁ NEJPRVE TŘETÍ A PAK DRUHÁ SLOKA. NĚKDY SE NEZPÍVÁ ČTVRTÁ SLOKA. *** Jako, zakletá v malé, vesničce naší, jsem žila já, než jsi, přišel můj milý, s těma svýma, tvrdýma rukama, hutě nám zpívaly, svatební píseň, na chvíle ty, si ráda vzpomínám, ty uvedls mne, v svůj rodný domov, kde s útěchou, večer usínám. Kladno, ty černé Kladno, ty město se sty, komínů, Kladno, ty černé Kladno, na tebe nikdy, nezapomenu, oblaka hořela, když jsem Tě prvně líbal, slzičky štěstí, z tvářiček stíral, Kladno, ty černé Kladno, ty město se sty, komínů, Kladno, ty černé Kladno, na tebe nikdy, nezapomenu. MÍSTO "ty, uvedls mne v svůj rodný domov" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tys, uvedl mne v Tvůj rodný domov". MÍSTO "kde s útěchou, večer usínám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kde navždy své, s mi srdce dal". MÍSTO "ty město se sty, komínů" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ty město hvězd, a komínů". MÍSTO "z tvářiček stíral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z tváře Ti stíral". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Černé Kladno" NEBO "Kladno, ty černé Kladno". + Jak sa mamko vydám, jak bych Vám umrela, jako byste nikdá dcérečky neměla VIZ "Až sa mamko vydám, jak bych Vám umrela, jako byste nikdá dcérečky neměla" * Jak, se zazelená, první bříza na stráni, kdo, má v srdci lásku, touží jen po líbání, hned oživnou háje, háječky, i můj hoch mě radši má, když mu večer zpívám, tak jen se usmívá. Karlíčku můj, to je zvyk Tvůj, ještě nebyli jsme na fáře, už by jsi mě líbal na tváře, Karlíčku víš, Ty všechno smíš, tys ten nejhodnější chlapec ze všech chlapců, ale jen když spíš. MÍSTO "když mu večer zpívám, tak jen se usmívá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "když se večer stmívá, tak jen ae usmívá". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Karlíčku můj". ** Jak ten ptáček pěkně zpívá, hore nad oblaky, odvedli mňa za vojáčka, aj to na dva roky. Dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza, dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza. Dva roky jsem si odslúžil, aj to bylo málo, a ta moja frajírenka, čekala mňa darmo, jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče, jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče. MÍSTO "aj to na dva roky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a to na dva roky". MÍSTO "Dva roky jsem si odslúžil" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dva roky jsem si vyslúžil". MÍSTO "aj to bylo málo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj to bolo jarmo". OPAKOVANÉ "dva roky je doba dlúhá, trápenia až hrúza, jak mně bude pěkně svědčať, tá vojanská blúza." A "jedna čeká, druhá píše, a ta tretí pláče, a ta štvrtá pri muzice, čardáš se mnú skáče." SE ZPRAVIDLA HRAJE JAKO ORCHESTRÁLKA. Jakú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval VIZ "Takú som si frajírenku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval" Jana VIZ "Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám". VIZ TÉŽ "Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát". Janíčka vezú, v okovaném vozi, Janíčka vezú, v okovaném vozi, už naňho jenerál, šablenkú hrozí. Ej, hrozí hrozí, hrozit neustane, ej, hrozí hrozí, hrozit neustane, však já Ťa naučím, pucovat koně. Pucovat koně, za galánkú chodit, pucovat koně, za galánkú chodit, ach, Bože, rozbože, zarústl chodník, a už mne, múj Bože, zarústl chodník. MÍSTO "Janíčka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Janoška". MÍSTO "jenerál" SE NĚKDY ZPÍVÁ "generál". MÍSTO "neustane" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nepřestane". VERZE 1 ? Janík, Janík, švárny Janík, pýtá sa na Ťa, pán úradník, pýtá sa na Ťa, pán úradník, ej, zoral-li si, až po chodník. Zoral, zoral, ale málo, kolečko sa ně, polámalo, zavez kolečko, ke kovárovi, zaplať robotu, rychtárovi. Chodí rychtár po ulici, zpívá si piesničku o děvčici, zpívá si piesničk,u o Katerince, že on ju miloval, na perince. Nebudem dobrý, nebudem, nebudem dobrý, nebudem, až mňa oderú, na buben, až mňa oderú na, buben. Až na mně budú bubnovat, až na mně budú bubnovat, eště jim budem trucovat, eště jim budem trucovat. VERZE 2 ? Janík, Janík, švarný Janík, pýtá sa na Ťa, pan úradník, pýtá sa na Ťa, pan úradník, ej, zoral-li si, až po chodník. Zoral, zoral, ale málo, kolečko sa mně, polámalo, zavez kolečko, ke kovárovi, zaplať robotu, šafárovi. Chodí safár, po ulici, píská si písničku, o děvčici, píská si, píská, o Katerince, že on ju miloval, na perince. Zrána koroptvičky, v jatelině pčirikali, v jatelině, keď sme sa, s mojú milú, na perině milovali, na perině. Svoboděnka, svoboda, lehko som ťa pozbyla, červené lístečka mňa oblétli, falešní mládenci mňa podvedli. Neplač, milá, neríkaj, Pánu Bohu, ponechaj, ej, než sa voděnka, v mori stratí, všechno to zas Tobě, Pán Búh vrátí. * Janku, Janku, zle gazduješ, celé noci, proverbuješ, Janku, Janku, šelma gazda, šenkérova tretí brázda, Janku, Janku, šelma gazda, šenkérova tretí brázda. Nedaj, Bože, abych umrel, než zaplatím, co su dlužen, šenkérovi za vínečko, mojej milej za pérečko, šenkérovi za vínečko, mojej milej za pérečko. VERZE 1 Jano z hory jede, Jano z hory jede, krivé drevo veze, krivé drevo veze. Hajný sa ho pýtá, hajný sa ho pýtá, nač to drevo bude, nač to drevo bude. Huslí naděláme, huslí naděláme, draho poprodáme, draho, poprodáme. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Taký som lahučký, jako to pérečko, poď se mnú tancovat, moja galánečko". VERZE 2 Jano z hory jede, ej, Jano z hory jede, krivé drevo veze, krivé drevo veze. Hajný sa ho pýtá, ej, hajný sa ho pýtá, nač to drevo bude, nač to drevo bude. Huslí naděláme, ej, huslí naděláme, draho poprodáme, draho, poprodáme. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Taký som lahučký, jako to pérečko, poď se mnú tancovat, moja galánečko". Janoška vezú, v okovaném vozi VIZ "Janíčka vezú, v okovaném vozi". Jasanové hory VIZ "Hory, hory, hory, jasanové hory" * Javorina, chlapci, Javorina, Javorina, chlapci, Javorina, má milá má modré, má milá má modré, má milá má modré, pod očima, má milá má modré, má milá má modré, má milá má modré, pod očima. Kdybys byla panna jako jiná, kdybys byla panna jako jiná, neměla bys modré, neměla bys modré, neměla bys modré, pod očima, neměla bys modré, neměla bys modré, neměla bys modré, pod očima. Ale že si panna nepoctivá, ale že si panna nepoctivá, proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, pod očima, proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, proto Ty máš modré, pod očima. Ale že Ťa chlapci rádi majú, ale že Ťa chlapci rádi majú, oni Ti to modré, oni Ti to modré, oni Ti to modré, otrhajú, oni Ti to modré, oni Ti to modré, oni Ti to modré, otrhajú. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. ** Javorinka šedivá, pod ňú dědinka malá, sú tam pěkná děvčata, jak růžová poupata, když se v kole roztočí, srdéčko mně poskočí, tam spod Javoriny, z tej malej dědiny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím. Javorinka chodníček, tam chodil můj Janíček, tam se s milou vodíval, když měsíček svítival, sviť měsíčku ještě dnes, viac mi svítit nebudeš, tam spod Javoriny, z tej malej dědiny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím. Javorinka cestička, po nej chodí Anička, s milým sa tam prechádza, aj keď mesiac zachádza, zájdi mesiac, zájdi len, viac už nepôjdem ven, tam spod Javoriny, z tej malej dědiny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím. Nenamluvíš veru nie, iného už miluje, každy večer spolu s ním, chodí lesom tŕnistým, keď jej pozrie do očí, srdiečko jej poskočí, tam spod Javoriny, z tej malej dědiny, tam spod Javoriny, tam si dívča namluvím. NĚKDY SE V REFRÉNU NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY (VČETNĚ REFRÉNU). VERZE 1: * Javorník, Javorník, pres Javorník chodník, až sa mně, milá vdáš, kam já budem chodit, až sa mně milá vdáš, kam já budem chodit. Jedna se mně vydá, druhá mně doraste, pres Javorník chodník, nikdy nezaroste, pres Javorník chodník, nikdy nezaroste. VERZE 2: * Javorník, Javorník, cez Javorník chodník, keď ma, milá, nechceš, kde ja budem chodiť, keď ma, milá, nechceš, kde ja budem chodiť. Neráňaj, neráňaj, zelené padajú, také si dievča ber, aké ti dávajú, také si dievča ber, aké ti dávajú. Ani som neráňal, zelené padali, také som dievča bral, aké mi dávali, také som dievča bral, aké mi dávali. Jedna sa vydáva, a druhá dorastie, cez Javorník chodník, nikdy nezarastie, cez Javorník chodník, nikdy nezarastie. MÍSTO "Ani som neráňal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A ja som neráňal". VERZE 3: * Javorník, Javorník, cez Javorník chodník, až sa mi milá vdáš, kam já budu chodit, až sa mi milá vdáš, kam já budu chodit. Javorník, Javorník, cez Javorník cesta, už sa mi vydala, ta moja nevesta, už sa mi vydala, ta moja nevesta. Jedna sa vydala, druhá eště roste, cez Javorník chodník, nikdá nezaroste, cez Javorník chodník, nikdá nezaroste. Neráňaj, neráňaj, zelené padajú, také si dievča ber, aké Ti dávajú, také si dievča ber, aké Ti dávajú. A ja som neráňal, zelené padali, také som dievča bral, aké mi dávali, také som dievča bral, aké mi dávali. Keď sa dievča vydá, ako by umrelo, akoby ho nikdá, na svete nebolo, akoby ho nikdá, na svete nebolo. Keď sa šuhaj žení, akoby sa topil, akoby ten kameň, do vody zahodil, akoby ten kameň, do vody zahodil. Eště sa ten kameň, ve vodě obrátí, ale moja mladosť, tá sa nenavrátí, ale moja mladosť, tá sa nenavrátí. Mladosť moja, mladosť, vyšlas mi na márnosť, moje mladé letá, neužili sveta, moje mladé letá, neužili sveta. MÍSTO "cez Javorník" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pres Javorník", "prez Javorník", "přez Javorník" NEBO "pod Javorník". MÍSTO "až sa mi milá, vdáš, kam já budu chodit" SE NĚKDY ZPÍVÁ "keď ma milá nechceš, kde ja budem chodiť". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY NEBO PRVNÍCH PĚT SLOK. VIZ TÉŽ "Nepros sa jej, nepros, sadol jej čert, na nos". VIZ TÉŽ "Neráňaj, neráňaj, zelené padajú". * Javorové husle pěkně hrajú, javorové husle pěkně hrajú, keď sa v nich prstečky, keď sa v nich prstečky, prebírajú, keď sa v nich prstečky, keď sa v nich prstečky, prebírajú. Javorové husle pěkně hrajte, javorové husle pěkně hrajte, šak já vám zaplatím, ale včíl nemám čím, nečekajte, šak já vám zaplatím, ale včíl nemám čím, nečekajte. * ? Ja, vy moji, rodičové, chceli ste ně, kňazem být, ej, už mně dali, v městě Kroměříži, kanonýrské šaty šít, ej, už mně dali, v městě Kroměříži, kanonýrské šaty šít. Šaty šijú, vyšívajú, do šátečka, svazujú, ej, už mně čižmy, čižmy kanonýrské, ostrožkama štrngajú, ej, už mně čižmy, čižmy kanonýrské, ostrožkama štrngajú. MÍSTO "Ja" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ej". MÍSTO "chceli ste ně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "chceli ste mně" NEBO "chceli ste ňa". MÍSTO "už mně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "už ně". MÍSTO "svazujú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zvazujú". MÍSTO "štrngajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "brinkajú" NEBO "drnkajú". *** Já bych rád k Betlému, k Ježíšku malému, mám doma křepeličku a pěknou žežuličku, ty mu odvedu. Bude žežulička, vyrážet Ježíška, u hlavičky jeho sedávat, líbezně mu bude kukávat, kukuku, kukuku, zdráv budiž Ježíšku. * Já dávno vím, že nejsem sám, že jiný chodívá, za Tebou k vám, za celý svět, Tebe nedám, mé štěstí jediné, jež v světe mám. Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát, tam Ti znovu před Bohem, řeknu, jak mám Tě rád, za to mi srdéčko dáš, a řekneš své ano, ano, Jano milá, budeš má jediná, ano, Jano milá, budeš má jen má. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jana". Já dobře vím, že mě máš ráda, i kdybys tisickráte, říkala, že ne. Ty nesmíš být, bez kamaráda, protože tvoje srdce, není jako z kamene. Já nemám nic, ty nemáš taky víc, když to dáme, spolu dohromady, budem oba z Nemanic. Přijď večer k nám, já přece něco mám, já mám srdce, a to své srdce, z pouhé lásky tobě dám. Ten dnešní svět, je samá bída, kdo hodně má, ten si to všecko nechá sám. Až srdce tvé, se vyzpovídá, tak ihned uvidíš, že pravé štěstí přijde k nám. Já nemám nic, ty nemáš taky víc, když to dáme, spolu dohromady, snad nám štěstí přijde vstříc. Přijď večer k nám, já přece něco mám, já mám srdce, a to své srdce, z pouhé lásky tobě dám. MÍSTO "snad nám přijde štěstí vstříc" SE NĚKDY ZPÍVÁ "snad nám štěstí přijde vstříc". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Já nemám nic". VIZ TÉŽ "Já nemám nic, ty nemáš taky víc". * Já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu, kdyby na mě hajný přišel, on by mě vzal sekeru. Sekera je za dva zlatý, a topůrko za tolar, kdyby na mě hajný přišel, on by mě to všecko vzal, sekera je za dva zlatý, a topůrko za tolar, kdyby na mě hajný přišel, on by mě to všecko vzal. * Já husárek malý, boty roztrhaný, já na vojnu nepojedu, až budu mít nový, já na vojnu nepojedu, až budu mít nový. Tatíček to slyšel, ven z komůrky vyšel, boty mu dal udělati, na vojnu jet musel, boty mu dal udělati, na vojnu jet musel. ** Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu, já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu, hodím si jí přes rameno, a pospíchám k lesu, hodím si jí přes rameno, a pospíchám k lesu. Přišel jsem tam časně z rána, byla ještě rosa, přišel jsem tam časně z rána, byla ještě rosa, sedl jsem si pod stromeček, a poslouchal kosa, sedl jsem si pod stromeček, a poslouchal kosa. Kose, kose, černý ptáku, co ty tady děláš, kose, kose, černý ptáku, co ty tady děláš, všechny panenky z trávy jdou, ty se na ně díváš, všechny panenky z trávy jdou, ty se na ně díváš. Všechny pannenky z trávy jsou, jen ta moje nejde, všechny pannenky z trávy jsou, jen ta moje nejde, ona se tam posekala, všechna krev ji ujde, ona se tam posekala, všechna krev ji ujde. MÍSTO "Přišel jsem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Vyšel jsem". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Malý mysliveček". ** Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova, za mladého muže, který lásku zmůže, to srdéčko moje, nedá mi pokoje, já se musím vdát, tělem si lásku dát. MÍSTO "vdala bych se znova" SE NĚKDY ZPÍVÁ "chci se vydat znova". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Mladá vdova". VIZ TÉŽ "Poznala jsem štěstí málo, na krátko mě jenom hřálo". * Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země, my jsme muzikanti, přicházíme k vám. Já umím hráti. My umíme taky. A to na housle. Jak se na ně hraje? Fidli, fidli, staré vidli, fidli, fidli, housličky, fidli, fidli, staré vidli, fidli, fidli, housličky. Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země, my jsme muzikanti, přicházíme k vám. A to na basu. Jak se na ní hraje? Stála basa u primasa, za kamnama stála, jak primaska zatopila, basa sama hrála. Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země, my jsme muzikanti, přicházíme k vám. A to na trumpetu. Jak se na ní hraje? Já rád játra, ty rád játra, on rád játra, trumpeta, já rád játra, ty rád játra, on rád játra, trumpeta. Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země, my jsme muzikanti, přicházíme k vám. A to na bubínek. Jak se na něj hraje? Bumtarata, bumtarata, bumtarata, bubínek, bumtarata, bumtarata, bumtarata, bubínek. MÍSTO "Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země" SE NĚKDY ZPÍVÁ "My jsme muzikanti, přicházíme z České země". PŘIDÁVAJÍ SE DALŠÍ SLOKY, MĚNÍ SE NÁSTROJ A SLOVO V REFRÉNU: "housle - šmydli", bubínek - bum" APOD. Já jsem si ten kvíteček, za čepici dal VIZ "Když jsem mašíroval ke hranici". * Já jsem ten zajíček nešťastný, svítil mě měsíček přejasný, já jsem ten zajíček nešťastný, svítil mě měsíček přejasný, utíkám k lesu, celý sa třesu, co já si ubohý počít mám, kde já ten svůj život dokonám, utíkám k lesu, celý sa třesu, co já si ubohý počít mám, kde já ten svůj život dokonám. Sednu si v jeteli na kraji, poslouchám, kde ti psi hafají, sednu si v jeteli na kraji, poslouchám, kde ti psi hafají, běží-li ke mně, hrkne to ve mně, honem zas utíkám po stráni, koukám si svůj život zachránit, běží-li ke mně, hrkne to ve mně, honem zas utíkám po stráni, koukám si svůj život zachránit. * Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn, já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn. Já mám v Praze tři domy, až je koupím budou mý, já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn, já mám v Praze tři domy, až je koupím budou mý, já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn. MÍSTO "z Kutné Hory" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z Kutný Hory". Já mám děvče z Hané, jako malované VIZ "Kousek země na Hané, rodná dědina". Já mám holku od Odkolků VIZ "Člověk není na světě živ jen od chleba". Já mám kosu, kosenku, já mám kosu ostrú VIZ "Má já kosu, kosenku, já mám kosu ostrú". VERZE 1: + Já mám malovanou vestu, vestu, vestičku, já mám malovanou vestu, vestičku mám. Hej, sedláče, nepij, chalupa ti letí, zabije Ti ženu, zabije Ti děti. Já mám malovanou postel, postel, postýlku, já mám malovanou postel, postýlku mám. VERZE 2: + Já mám malovanou vestu, vestu, vestičku, já mám malovanou vestu, vestičku mám. Já mám malovanou, ty máš malovanou, já mám malovanou, ty máš malovanou, já mám malovanou vestu, vestu, vestičku, já mám malovanou vestu, vestičku mám. Já mám malovanou postel, postel, postýlku, já mám malovanou postel, postýlku mám. Já mám malovanou, ty máš malovanou, já mám malovanou, ty máš malovanou, já mám malovanou postel, postel, postýlku, já mám malovanou postel, postýlku mám. VERZE 3 (CHODSKÁ): + Já mám malovanou vestu, vestu, vestičku, já mám malovanou vestu, vestičku, kdo jí maloval, ten mě miloval, kdo mě miloval, ten jí maloval, já mám malovanou vestu, vestu, vestičku, já mám malovanou vestu, vestičku. Já mám malovaný vejce, vejce, vaječka, já mám malovaný vejce, vaječka, kdo je maloval, ten mě miloval, kdo mě miloval, ten je maloval, já mám malovaný vejce, vejce, vaječka, já mám malovaný vejce, vaječka. A Káče má čučuču, já jí to roztluču, já mám malovaný vejce, vejce, vaječka, já mám malovaný vejce, vaječka. Já mám malovanej pytlík, pytlík, pytlíček, já mám malovanej pytlík, pytlíček, kdo ho maloval, ten mě miloval, kdo mě miloval, ten ho maloval, já mám malovanej pytlík, pytlík, pytlíček, já mám malovanej pytlík, pytlíček. A Káče má dvě kozy, pase je na mezi, já mám malovanej pytlík, pytlík, pytlíček, já mám malovanej pytlík, pytlíček. ** Já mám panenku, za horama, cesta je dlouhá k ní, vyšlapu já jí, koníčkama, až pojedu za ní, hyja hou, pojedou, za pannou, rozmilou, svážu jim hřívu pentličkama, pak vesele klusat budou. Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní, ty mě povezou, rovnou za Tebou, čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nehoní, až za naší zahradou, prásknu bičem nad hlavou. Vstávej kováři, koně kovej, ať dlouho nečekám, dvě podkověnky, mě ukovej, ty já si ponechám, jednu z nich, tu já dám, té milé, co rád mám, vstávej, kováři, koně kovej, vždyť zítra můžeš dlouho spát. Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní, ty mě povezou, rovnou za Tebou, čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nehoní, až za naší zahradou, prásknu bičem nad hlavou. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Čtyři páry bílejch koní". * Já nemám nic, Ty nemáš taky víc, když to dáme, spolu dohromady, snad nám přijde štěstí vstříc. Přijdi večer k nám, já přece něco mám, já mám srdce, a to své srdce, z pouhé lásky Tobě dám. MÍSTO "snad nám přijde štěstí vstříc" SE NĚKDY ZPÍVÁ "snad nám štěstí přijde vstříc". VIZ TÉŽ "Já dobře vím, že mě máš ráda". *** Já nevím sám, co jen to mám, že těm očím Tvým, když mám to říct, čím dál tím víc, vůbec nevěřím, proč si věčně lhát jen máme, když už je to znát, zůstanu sám, nepřijdu k vám, přestanem si psát. Přes dvě vesnice, já chodil za Tebou, rok dva měsíce, prosil o lásku Tvou, dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil, od těch vašich vrátek klíč, dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil, od těch vašich vrátek klíč. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Přes dvě vesnice" NEBO "Přes dvě vesnice, já chodil za Tebou". Jásavá VIZ "Vím, kde se stýká, tam u Mělníka, tok řeky Labe s Vltavou". * Já som bača veľmi starý, nědožijem do jari, něbudú mi kukučky, kukať, pri mojom košiari. Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. Ja som bača veľmi chorý, něspôsobný do hory, něvládzem po vŕškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, něbudú mi kukučky, kukať pri tom mojom košiari. Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k vode chodiť, a do chládku vodiť? Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody, kto vás bude od vlkov brániť, a jahniatka vám chrániť? Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo, zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec. Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách, stíchli gajdy i fujary, něžije bača starý. Pomaly ovečky, hore dolinami, ja som bača starý, něvládzem za vami. Hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom, hej, dziny, dziny, dziny, dziny, dajdom. VERZE 1 * Já su synek slobodný, žádný na mňa nic neví, enom moja frajárečka, co ju brávám do kolečka, a ta nic nepoví, enom moja frajárečka, co ju brávám do kolečka, a ta nic nepoví. A keď poví, nech poví, poví sama na sebja, jak sme spolem sedávali, huběnky si dávávali, jako dva holúbci, jak sme spolem sedávali, huběnky si dávávali, jako dva holúbci. A keby pověděla, za čím je sama vina, keď postélku ustýlala, dycky na mňa volávala, že je sama doma, keď postélku ustýlala, dycky na mňa volávala, že je sama doma. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2 * Já su synek slobodný, žádný na mňa nic neví, enom moja frajárečka, ta to na mňa nepoví, enom moja frajárečka, ta to na mňa nepoví. Kdyby povědět chtěla, povědět ni nemože, jak sme my sa milovali, na zelené na lúce, jak sme my sa milovali, Na zelené na lúce. VERZE 3 Já su synek slobodný, žádný na mňa nic neví, enom moja galánečka, a ta na mňa nepoví, enom moja galánečka, a ta na mňa nepoví. Galánečka nepoví, žádný vědět nemože, jak my sme sa milovali, když rozkvétaly růže, jak my sme sa milovali, když rozkvétaly růže. Já su synek z chalúpečky, chudej mamky syn, proto nemám frajárečky, vojákem sem byl, proto nemám frajárečky, vojákem sem byl. Miloval sem švarné dívča, dívča zemanské, a včíl musím, šohaj nosit, šaty vojanské, a včíl musím, šohaj nosit, šaty vojanské. Protože můj starý otec, nebyl sedlákem, nenašel sem frajárečky, stal sa vojákem, nenašel sem frajárečky, stal sa vojákem. * Já su šohaj z Debrecína, já sa dobre mám, peníze mně slépky nesú, grajcára nemám, já su tady taký pán, dobré vínko popíjám, a ešče mně ludé reknú, velkomožný pán, já su tady taký pán, dobré vínko popíjám, a ešče mně ludé reknú, velkomožný pán. Můj tata je moc bohatý, grajcára nemá, a keď dojde do hospody, hned ho vyhoďá, já su tady taký pán, já sa vyhodit nedám, a keď dojde k vyhoděňu, uteču aj sám, já su tady taký pán, já sa vyhodit nedám, a keď dojde k vyhoděňu, uteču aj sám. MÍSTO "z Debrecína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z Hodonína". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VERZE 1 Já už to políčko, nedoorám, než zajde sluníčko, tam k těm horám, nechám stát koníčky, na ouvrati, budu Tě, Mařenko, milovati, nechám stát koníčky, na ouvrati, budu Tě, Mařenko, milovati. Jen počkej, Jeníčku, Ty můj milej, než zajde sluníčko, pole zorej, až pole dooráš, přijď ke mně zas, na sladké hubičky, máš ještě čas, až pole dooráš, přijď ke mně zas, na sladké hubičky, máš ještě čas. Vyrostlo bodláčí, na políčku, zapomněl Jeníček, na Mařenku, políčko zůstalo, nezorané, a oči Mařenky, uplakané, políčko zůstalo, nezorané, a oči Mařenky, uplakané. MÍSTO "tam k těm horám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "k tam těm horám" NEBO "k našim horám". MÍSTO "budu Tě, Mařenko, milovati" SE NĚKDY ZPÍVÁ "budu Tě, má milá, milovati". VERZE 2 Já už to políčko, nedoorám, než zajde sluníčko, tam k těm horám, nechám stát koníčky, na ouvrati, budu Tě, Mařenko, milovati, budu Tě, Mařenko, milovati. Jen počkej, Jeníčku, Ty můj milej, než zajde sluníčko, pole zorej, až pole dooráš, přijď ke mně zas, na sladké hubičky, máš ještě čas, na sladké hubičky, máš ještě čas. políčko zůstalo, nezorané, a oči Mařenky, uplakané, políčko zůstalo, nezorané, a oči Mařenky, uplakané. MÍSTO "tam k těm horám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "k tam těm horám" NEBO "k našim horám". MÍSTO "budu Tě, Mařenko, milovati" SE NĚKDY ZPÍVÁ "budu Tě, má milá, milovati". * Jde potok lučinou, pospíchá od lesa, tam srdce vábí mě, radostí zaplesá, tam jsem já chodíval, s Tebou se vodíval, za letních večerů, do očí hledíval, to byl ten krásný sen, škoda že krátký jen, kéž navrátí se mi, ty doby večerní, to byl ten krásný sen, škoda že krátký jen, kéž navrátí se mi, ty doby večerní. Potůček bublavý, pospíchá lesem dál, už nikdy nevrátí, co jednou osud vzal, u lesní studánky, pod vysokou skálou, tam zhasly oči Tvé, večerní doubravou, mě zbyla vzpomínka, na lásku ztracenou, jen květy poměnek, pokládám v náruč Tvou, odešel krásný sen, škoda že krátký jen, už nevrátí se dny, té doby večerní. Jede Jano dolinú, jede Jano dolinú, a zbojníček dubinú, a zbojníček dubinú. Stoj formánku, nešvihaj, stoj formánku, nešvihaj, vrané koně vyprihaj, vrané koně vyprihaj. Keď si zbojník taký pán, keď si zbojník taký pán, vypríhaj si koně sám, vypríhaj si koně sám. VIZ TÉŽ "Idě furman dolinou, idě furman dolinou". * Jede, jede, poštovský panáček, jede, jede, poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede, do Rokycan. Jede, jede, poštovský panáček, jede, jede, poštovský pán. Vpředu má trubičku, a vzadu truhličku, jede, jede, do Rokycan. * Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla, na něm retázečky, ej, ze samého stříbra, na něm retázečky, ej, ze samého stříbra. To je, Bože, to je, potěšení moje, když mě můj koníček, ej, přeskakuje oje, když mě můj koníček, ej, přeskakuje oje. Oje přeskakuje, na obě dvě strany, to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný, to je, Bože, to je, ej, můj koníček vraný. MÍSTO "retázečky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "reťazenky", "podkověnky" NEBO "sedélečko". NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VIZ TÉŽ "Až pojedu z Písku, eště si zapísknu". ? Jede Valach na hody, do ruslavskej hospody, nechál si tam čtvrťák nalejt, tej šmatlavej potvory, nechál si tam čtvrťák nalejt, tej šmatlavej potvory. Jede Valach z hostiny, ztratil ženu z fošiny, dybys byla dobrá žena, byla by sas držala, dybys byla dobrá žena, nebyla bys vypadla. Kdybys Ty byl dobrý muž, spravil by sis dobře vůz, dybys byla dobrá žena, byla by sas držala, dybys byla dobrá žena, nebyla bys vypadla. Ale že si ožralec, a na ženu nedbalec, kdybych já ťa enem jednú, mohla dostať pod palec, kdybych já ťa enem jednú, mohla dostať pod palec. MÍSTO "do ruslavskej hospody" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do vsetínskej hospody". ** Jedna rúža, dve rúže, dve rúžičky červené, ej, kto že budě, kto že budě bozkávať, moje líčka červené, ej, kto že budě, kto že budě bozkávať, moje líčka červené. Bozkával jich Janíček, ale už jich něbudě, ej, ako že Ťa, ako že Ťa duša má, ako že Ťa zabudněm, ej, ako že Ťa, ako že Ťa duša má, ako že Ťa zabudněm. Dobre mojej materi, spávať s otcom v posteli, ej, a ja musím, a ja musím pod pecou, prikrívať sa kobercom, ej, a ja musím, a ja musím pod pecou, prikrívať sa kobercom. Naši eště nespali, otec mater boskali, ej, a mňa dobre, a mňa dobre čert nevzal, že ma nikdo neboskal, ej, a mňa dobre, a mňa dobre čert nevzal, že ma nikdo neboskal. MÍSTO "ej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hej". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Jedna sestra brata mala, jedna sestra brata mala, na vojnu ho vystrájala, na vojnu ho vystrájala, jedna sestra brata mala, na vojnu ho vystrájala, na vojnu ho vystrájala. Keď on sadal na koníčka, keď on sadal na koníčka, vypadla mu podkovička, vypadla mu podkovička, keď on sadal na koníčka, vypadla mu podkovička, vypadla mu podkovička. Sestra mu ju podávala, sestra mu ju podávala, prežalostne zaplakala, prežalostne zaplakala, sestra mu ju podávala, prežalostne zaplakala, prežalostne zaplakala. Neplač sestra, nenariekaj, neplač sestra, nenariekaj, dva rôčky tu na mňa počkaj, dva rôčky tu na mňa počkaj, neplač sestra, nenariekaj, dva rôčky tu na mňa počkaj, dva rôčky tu na mňa počkaj. Dva rôčky už pominuli, dva rôčky už pominuli, môjho brata doma není, môjho brata doma není, dva rôčky už pominuli, môjho brata doma není, môjho brata doma není. A vy páni generáli, a vy páni generáli, kde ste môjho brata dali, kde ste môjho brata dali, a vy páni generáli, kde ste môjho brata dali, kde ste môjho brata dali. Tam on leží v šírom poli, tam on leží v šírom poli, hlavičku má na dve poly, hlavičku má na dve poly, tam on leží v šírom poli, hlavičku má na dve poly, hlavičku má na dve poly, Tam on leží pri Dunaji, tam on leží pri Dunaji, zahrabaný v čiernej zemi, zahrabaný v čiernej zemi, tam on leží pri Dunaji, zahrabaný v čiernej zemi, zahrabaný v čiernej zemi. MÍSTO "brata" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bratra". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍCH PĚT SLOK. Jednoho dne zvečera, stala se mi nehoda, malá černá kočička mi, do postýlky skočila. To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí, to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí. Já rozsvítil svíčičku, abych poznal kočičku, kočička mi svíčku zhasla, a dala mi hubičku. To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí, to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí. Chtěl jsem jí vzít za ocas, neměla ho, byl to špás, utekla mi do koutečka, za chvilečku zpátky zas. To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí, to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí. Pro legraci, pro ten špás, přijď kočičko zítra zas, budeme se milovati, až do rána zas a zas. To byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí, to byla kočka, ta měla očka, ta měla oči kočičí. Jednou z večera, tmavá noc byla, vyšel jsem si do háječka, luna svítila, vyšel jsem si do háječka, luna svítila. VIZ TÉŽ "Naše hezká šenkýřečka z okna kouká". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku". VERZE 1: *** Jen dále se mnou pojď, k lesu mě doprovoď, přitul se ke mě blíž, Lidunko má, ztratíš mě zakrátko, mé zlaté poupátko, najdeš mě po létech, až Pán Bůh dá. Ručku svou podej mi, ještě mě obejmi, už víc Tě v náruč svou, nebudu brát, ještě dnes naposled, slaďounké jako med ústa Tvá zulíbám, na tisíckrát. Sbohem buď údolí, vesničko s topoly ty stará kovárno, pod jabloní, bušil tam vesele, do želez, ocele perlík už nikdy víc, nezazvoní. VERZE 2 - PRVNÍ SLOKA: *** Jen dále se mnou pojď, k lesu mě doprovoď, přitul se ke mě blíž, Lidunko má, odejdu zakrátko, mé zlaté poupátko, vrátím se po létech, když Pán Bůh dá. NĚKDY NÁSLEDUJE "Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem". NĚKDY NÁSLEDUJE "Byla noc krásná májová". NĚKDY NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral". VERZE 1 * Jen dej, jen dej, dokud seš mlaďounká, jen dej, jen dej, dokud co máš, jen dej, jen dej, dokud seš mlaďounká, jen dej, jen dej, dokud co máš, v zahrádce kytičku, pod okny hubičku, jen dej, jen dej, dokud seš mlaďounká, jen dej, jen dej, dokud co máš, v zahrádce kytičku, pod okny hubičku, jen dej, jen dej, dokud seš mlaďounká, jen dej, jen dej, dokud co máš, Nedám, nedám, jsem ještě mlaďounká, nedám, nedám, já nic nemám, nedám, nedám, jsem ještě mlaďounká, nedám, nedám, já nic nemám, až budu moudřejší, budu upřimnější, pak já, pak já, hezkýmu hochovi, pak já, pak já, šáteček dám, až budu moudřejší, budu upřimnější, pak já, pak já, hezkýmu hochovi, pak já, pak já, šáteček dám. VERZE 2 * Jen dej, jen dej, dokud seš mlaďounká, jen dej, jen dej, dokud co máš, v zahrádce kytičku, pod okny hubičku, jen dej, jen dej, dokud co máš, v zahrádce kytičku, pod okny hubičku, jen dej, jen dej, dokud co máš. Nedám, nedám, jsem ještě mlaďounká, nedám, nedám, já nic nemám, až budu moudřejší, budu upřimnější, pak já, pak já, hezkýmu hochovi, pak já, pak já, šáteček dám, až budu moudřejší, budu upřimnější, pak já, pak já, hezkýmu hochovi, pak já, pak já, šáteček dám. *** Jen když nám, Pánbíček, zdravíčko dá, zdravíčko dá, zdravíčko dá, jen když nám, Pánbíček, zdravíčko dá, zdravíčko, zdravíčko dá, zdravíčko. ČASTO NÁSLEDUJE "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". Jenom jednu maměnku máš, v světě širém VIZ "Enom jednu maměnku máš, v světě širém". VERZE 1: * Jenom Ty mně, má panenko, pověz, kam Ty ráno na travěnku půjdeš? A já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička, a já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička. Zelenej se, travěnko zelená, rozlévej se, voděnko studená. Rozlívej se, rozlívej, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení, rozlévej se, rozlívej, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení. VERZE 2: * Jenom Ty mně, má panenko, pověz, kam Ty ráno na travěnku půjdeš? A já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička, a já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná travička. Zelenej se, travěnko zelená, rozlévej se, voděnko studená. Rozlévej se, rozlévej, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení, rozlévej se, rozlévej, po hladkém kameni, nastalo nám smutné rozloučení. * Jenom ty mě, můj koníčku, jenom Ty mě, pěkně nes, jenom ty mě, můj koníčku, jenom Ty mě, pěkně nes, dám ti dělat podkověnky, dám ti dělat podkověnky, ještě dnes, dám ti dělat podkověnky, dám ti dělat podkověnky, ještě dnes. Dám ti dělat podkověnky, ze samé jen ocele, dám ti dělat podkověnky, ze samé jen ocele, aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, ze sebe, aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, ze sebe. Dám ti dělat podkověnky, ze samého ze zlata, dám ti dělat podkověnky, ze samého ze zlata, aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, do bláta, aby si mne nashazoval, aby si mě neshazoval, do bláta. VIZ TÉŽ "A já mám koníčka vraného, na štyry noženky kutého". * Jen si dej, seš bledej, až si dáš, hned zčervenáš, jen si dej, seš bledej, až si dáš, hned zčervenáš. MÍSTO "bledej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mladej". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Všude bylo ticho, jako v kostele, jen muzika hrála, hrála vesele". VIZ TÉŽ "Hrajte, já ráda tancuju". *** Jen Ty si, jen Ty si, jen Ty si, jen Ty si, má panenko, vzpomeň si, jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si, vzpomeň Ty si, na ty časy, kdy jsme spolu, chodívali, jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si. VIZ TÉŽ "Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn". VERZE 1 * Ještě já se podívám, podívám, k domažlickým zahradám, ještě já se podívám, podívám, k domažlickým zahradám, jestli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ně zavolám, jstli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ně zavolám. Ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším, s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším. Já se budu těšívat, těšívat, se svou starou maměnkou, já se budu těšívat, těšívat, se svou starou maměnkou, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovou šavlenkou, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovou šavlenkou. Já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem, já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem. VERZE 2 * Ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám zahradám, ještě já se podívám, podívám, k těm kyjovským zahradám, jestli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ňu zavolám, jstli je tam ještě, modrooké děvče, já si na ňu zavolám. Ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším, s kým pak já se ještě, modrooké děvče, s kým pak já se potěším. Já se budu těšívat, těšívat, se svú starú maměnkú, já se budu těšívat, těšívat, se svú starú maměnkú, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovú šablenkú, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, s ocelovú šablenkú. Já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem, já se budu těšívat, těšívat, se svým starým tatíčkem, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem, Ty se budeš těšit, Ty se budeš těšit, se svým vraným koníčkem. Ještě sme byli, nad Koryčany, a už sme čuli, jak hudci hráli VIZ "Eště sme byli, nad Koryčany, a už sme čuli, jak hudci hráli". Jetelíček u vody - VIZ "Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody". VERZE 1: Již opět z věže zaznívá, zvonečku tichounké zvonku lkání, uchop se každý kladiva, a měj se k dolování. Obejmi každý milku svou, rozejdi se pak se s předrahou, tak káže horstva duch, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh. Spěcháme s myslí veselou, v podzemní světa říše, a každý má se k práci své, čilostí vše jen dýše. Slyšet je prachu rachoty, kladiv, želízek, klepoty, a kol a strojů ruch, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh. A když poslední chvíle nám, zaznívá do noci temné, vždy bdí nad námi nebes pán, jenž má nás v moci své věrné. Sbohem buď, milko, pláče nech, pozbude horník strastí všech, a k nebi vznese se duch, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh. NĚDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČŚAST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2: Již opět z věže zaznívá, tichounké zvonku lkání, již chop se každý kladiva, a měj se k dolování. Obejmi každý dívku svou, a rozejdi se s předrahou, jak káže horstva duch, zdař bůh, zdař bůh, zdař bůh. DALŠÍ SLOKY JSOU STEJNÉ JAKO U VERZE 1. MORAVSKÁ HYMNA: *** Jsem Moravan, toť chlouba má, kdo, rcete, otčinu mou zná? Kdo zná ten požehnaný kraj, ten utěšený zemský ráj? Ó Moravo, ty vlasti má, tys země moje přemilá! ó Moravo, ty vlasti má, tys země moje přemilá! Zde Rostislav, zde Svatopluk mé drahé mluvy střehli zvuk. Zde posvátný konával děj na Velehradě Metoděj. Ó Moravo, ó vlasti má, tys dávnou slávou věnčená! ó Moravo, ó vlasti má, tys dávnou slávou věnčená! Zde Olomúc, kde Jaroslav, byl potřel Tatar vrahóv dav, zde Moravan vždy k boji stál, když ve zbraň volal jeho král! Ó Moravo, ó vlasti má, tys krví otců svěcená! ó Moravo, ó vlasti má, tys krví otců svěcená! Zde každý kraj má nový div, zde dobrodružný lid je živ. Ten miluje svou Moravu, a dbá o její oslavu. Jsem Moravan, k tomu se znám, a za vlast statek, život dám! jsem Moravan, k tomu se znám, a za vlast statek, život dám! NĚKDY SE NEOPAKUJE ZÁVĚREČNÁ Č8ST KAŽDÉ SLOkY. AUTOR JE VÁCLAV NOVOTNÝ. NÁPĚV JE PODLE "POLENSKÉHO SOKOLSKÉHO ZPÉVNÍKU SPOLEČ.", III. DÍL, 1904. MORAVSKÁ HYMNA JE TÉŽ PÍSEŇ "Moravo, Moravo, Moravěnko milá". Kača má peníze, Kaču si vezmu, peníze propiju, Kaču za ženu, neščastná bída, neščastná núze, Kača má peníze, na húře v ďúře. Neber si, synečku, malučkej ženy, ona má sukničky, u saméj zemi, a dyž je rosa, ona je bosá, ona si sukničky, všecky zarúsá. Kačena divoká, letěla z vysoka, kačena divoká, letěla z vysoka, nadletěla nad Janíčka, strelil ju on do boka, nadletěla nad Janíčka, strelil ju on do boka. Ach Bože rozbože, už sem dolétala, ach Bože rozbože, už sem dolétala, už sem tady svoje děti, drobné zanechala, už sem tady svoje děti, drobné zanechala. Moje drobné děti, při Moravě seďá, kalnú vodu popíjajú, drobný písek jeďá, kalnú vodu popíjajú, drobný písek jeďá. NĚKDY NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VIZ TÉŽ "Letěla husička, letěla z vysoka". * ? Kalamajka, mik, mik, mik, oženil se komeník, vzal si ženu Elišku, v roztrhaném kožíšku. Kalamajka, mik, mik, mik, oženil se komeník, koho si vzal za ženu, pastýřovic Mařenu. Kalamajka pěkná věc, když je zima šup za pec, když je teplo šup dolů, kalamajku tancuju. ** Kalná je voda ve Vltavě, proč já Tě holka nosím v hlavě, kdyby ta voda, ach, čistá byla, už by mě faleš, netrápila, a že ta voda, ach, čistá není, čeká nás oba, rozloučení. Čistá je voda u pramene, proč máš to srdce jak z kamene, kdybys to srdce, ach, lepší mněla, dal bych já za Tě, duši z těla, a že máš srdce, ach, jako z ledu, víc už Tě k řece, nepovedu. ? Kam sa ně ten grajcár děl, co sem ho na okně měl, staré baby u nás draly, ony ně ho zebraly, staré baby u nás draly, ony ně ho zebraly. Zle mamičko zle je zle, cosi leží vedle mě, má to nožky aj pančošky, nechce to jít ode mně, má to nožky aj pančošky, nechce to jít ode mně. MÍSTO "Kam sa ně ten grajcár děl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Kdě sa ně ten grajcár děl". NĚKDY SE ZPÍVÁ PRVNÍ SLOKA: ? Kam sa ně ten grajcár děl, co sem ho na okně měl, stará baba byla ráda, ona ně ho zebrala, stará baba byla ráda, ona ně ho zebrala. Kanonýr Jabůrek VIZ "Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce". *** Kapelo, zahraj tu polku hezky od podlahy, kapelo, zahraj jí hezky česky, vždyť jsme z Prahy, tahleta, plechová trumpeta, ať troubí, českou polku bez přestání, až do skonání světa, ať troubí, že my nejsme k utahání, až do skonání světa. VIZ TÉŽ "Když se všechno blejská, kdejaký kluk vejská, pojď na sál". NĚKDY NÁSLEDUJE "Každý den jsem u vás zazvonil". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Hezky od podlahy" * Kapura, kapura, na kapure rače, zochabil se frajír, teraz za mnu plače, hej, a teraz mu prišla, hej, duma do rozuma, že ja mu najlepšia, frajíročka bula, hej, a teraz mu prišla, hej, duma do rozuma, že ja mu najlepšia, frajíročka bula. Kapura, kapura, na kapure rígeľ, zochabil me frajír, v tom je veľký fígeľ, hej, a teraz mu prišla, hej, duma do rozuma, že ja mu najlepšia, frajíročka bula, hej, a teraz mu prišla, hej, duma do rozuma, že ja mu najlepšia, frajíročka bula. A kedz me zochabil, šak ja tomu rada, nebudzem ja chodzic, jak chustočka bľada, hej, jak chustočka bľada, hej, jak tráva želená, len budzem ja chodzic, jak ruža červená, hej, jak chustočka bľada, hej, jak tráva želená, len budzem ja chodzic, jak ruža červená. * Karlíčku můj, to je zvyk Tvůj, ještě nebyli jsme na fáře, už by jsi mě líbal na tváře, Karlíčku víš, Ty všechno smíš, tys ten nejhodnější chlapec ze všech chlapců, ale jen když spíš. VIZ TÉŽ "Jak se zazelená, první bříza na stráni". VERZE 1: Katerinko, staň hore, Katerinko, staň hore, ej, máš galánú na dvore, na dvore, máš galánú na dvore. Co ňa po tých na dvore, co ňa po tých na dvore, ej, mám Janoška v komore, v komore, mám Janoška v komore. Tých na dvore oblejem, tých na dvore oblejem. ej, a Janoška obejmem, obejmem, a Janoška obejmem. Tým na dvore vodičkú, tým na dvore vodičkú, ej, a Janoška hubičkú, hubičků, a Janoška hubičkú. VERZE 2: Katerinko vstaň hore, Katerinko vstaň hore, ej, máš galánú na dvore, ej, máš galánú na dvore. Co mňa po tých na dvore, co mňa po tých na dvore, ej, dyž je Jano v komore, ej, v komore, dyž je Jano v komore. Tým na dvore dobre je, tým na dvore dobre je, ej, Tebja, Janko, obejmem, ej, Tebja, Janko, obejmem. Tých na dvore vodičkú, tých na dvore vodičkú, ej, Tebja, Janko, hubičkú, ej, Tebja, Janko, hubičkú. *** Každý den jsem u vás zazvonil, a do školy Tě doprovodil, já to vím, že jsi byl, už tenkrát kavalír, tam ve škole v jedné lavici, pročítali jsme učebnici, a když úkol jsme opsali, po škole jsme oba zůstali. Pod jednou střechou, jsme mládí prožili, ráno co ráno, do školy chodili, když nám bylo dvacet let, Tvou lásku jsem si přál, já jsem se vdávala, ale Tys na vojnu rukoval, když nám bylo dvacet let, Tvou lásku jsem si přál, já jsem se vdávala, ale Tys na vojnu rukoval. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala". ** Každý dobrý gazda, co má štyry voly, eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy, eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy. Jednu na sobotu, druhú na robotu, treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele, treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele. MÍSTO "treťú na neděle" SE NĚKDY ZPÍVÁ "třetí na neděle". VIZ TÉŽ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála". VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily. VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát". VERZE 1 Každý večer, keď usínam, spomienka mi robí bôľ, svoju lásku, chcel som rozdať v srdci mojom smútok bol, miesta, kde sme chodievali, dávno tŕním zarástli, v srdci mojom, však zostali spomienky na krásne dni. Moja ruka, nepohladí, nikdy viac už tvoju tvár, moje ústa, nebozkajú tú, ktorú som mal tak rád, moja ruka, nepohladí, nikdy viac už tvoju tvár, moje ústa, nebozkajú tú, ktorú som mal tak rád. Ja som žil, tak z našej lásky, trpké bolo sklamanie, tvoju ruku, vzal mi iný, s ním však šťastná zostaneš, prejdú roky, čas pominie, snáď sa ešte zídeme, a na naše, staré miesta, kráčať spolu budeme. VERZE 2 Každý večer keď usínam, v myšlienkách len s Ťebou som, lásku Tvoju chcel som dostať, v srdci mojom smútok bol. Moje ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád. Miesta kdě sme chodievali, dávno tŕním zarástli, v srdci mojom však zostali, spomienky na krásne dni. Moje ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád. Prejdú roky čas pominie, my sa eště zíděme, a na naše krásane miesta, spolu kráčať buděme. Moje ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád. Tak som žil čas našej lásky, smutné je v tom sklamanie, lásku Tvoju vzal mi iný, s ím však sťasná něbuděš. Moja ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád, ústa moje něbozkajú, tú, ktorú som mal tak rád. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 3 Každý večer keď usínam, v myšlienkách len s Ťebou som, lásku chcel som rozdať, v srdci mojom smútok bol, miesta kde sme chodievali, dávno tŕním zarástli, v srdci mojom však zostali, spomienky na krásne dni. Moja ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, moje ústa něbozkajú tú, ktorú som mal tak rád, moja ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, moje ústa něbozkajú tú, ktorú som mal tak rád. Ja som žil tak z našej lásky, trpké bolo sklamanie, Tvoju ruku vzal mi iný, s ním však šťastná zostaneš, prejdú roky, čas pominie, snáď sa eště zíděme, a na naše staré miesta, kráčať spolu buděme. Moja ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, moje ústa něbozkajú tú, ktorú som mal tak rád, moja ruka něpohladí, nikdy viac už Tvoju tvár, moje ústa něbozkajú tú, ktorú som mal tak rád. HYMNA ČESKÉ REPUBLIKY (ČESKÁ HYMNA): *** Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj! Kde domov můj, kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy, domov můj, mezi Čechy, domov můj! DRUHÁ SLOKA SE V OFICIÁLNÍ HYMNĚ NEUŽÍVÁ. HYMNA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY: *** Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj! Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, zastavme sa bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú, zastavme sa bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú. Kde hraje muzika, tam se mně líbí, tam bych chtěl bydlet a spát, ani to děvčátko, když mě políbí, nemám tak upřimně rád, kolikrát láska mě oklamala, tolikrát kapela vyhrávala, já mám to štěstí, že hraje pořád, i když ji nemám co dát. Poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám, já vím, že platím jen málo, víc už v kapse nemám. Až budu v sobotu brát, musíte jen pro mě hrát, bez vás by za nic nestálo, pít a sedět tak sám. Pro lásku ať se trápí, ten kdo se neumí smát, poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Poslední korunu mám". *** Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek, kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek, kde se pivo vaří, tam se dobře daří, kde se pivo pije, tam se dobře žije, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého. Pivo píme, ať to zvíme, zdali sobě rozumíme, pivo píme, ať to zvíme, zdali sobě rozumíme, máme-li se rádi, jsme-li kamarádi, máme-li se rádi, jsme-li kamarádi, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého. Pívo píti, vesel býti, hezké děvče v lásce míti, pívo píti, vesel býti, hezké děvče v lásce míti, to nás bratři milí, blaží každou chvíli, to nás bratři milí, blaží každou chvíli, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého. Pívo píti, vlasti žíti, řeč a krále slušně ctíti, pívo píti, vlasti žíti, řeč a krále slušně ctíti, tak zní naše právo, Česko ať je zdrávo, tak zní naše právo, Česko ať je zdrávo, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého, pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho, až do rána bílého. MÍSTO "sládek" SE NĚKDY ZPÍVÁ "stárek". MÍSTO "pojďme tam a pijme, pijme ho, pijme ho" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pojďme tam a píme, píme ho, píme ho". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE POSLEDNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka". VERZE 1: * Kde je ten čas, naší horoucí, upřímné lásky, když v podvečer, šťasten líbal jsi Ty moje vlásky, tenkrát jsem věřila, když jsem byla Tvou, v první lásku svou. Až přijde máj, a s ním všechno, co měli sme rádi, až vzpomenem, oba na léta šťastného mládí, vzpomenem a, nad tou chvilkou jak sen, ruce mávnou jen. Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte, když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zvonky v Loretě". VERZE 2 - REFRÉN: Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte, když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily. když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily. VERZE 3 - REFRÉN: Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte, když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily. Vy zvonky v Loretě, proč zvoníte, když vy nám o štěstí, nepovíte, když jsme k vám chodili, lásku jste zvonily, teď jste nás po létech, navždy rozloučily. Kdepak je to moje zlaté mládí, zapadlo a nevrátí se víc VIZ "Léto už sbohem nám dává, zesmutněl růžový sad". * Kde se můj tuláček toulá, Bůh snad to ví sám, zdá se, že rád už mě nemá, když nechodí k nám, toulá se jen, celou noc a celý den, ať se jen zatoulá, on mě zas vyhledá, já ho znám. Chodíval tuláček, chodíval, do naší vesnice, lásku mi v srdíčku nosíval, a z růží kytice, už ale nechodí, možná že se zlobí, kam se mi zatoulal, snad mě nemiloval, kdož to ví. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Tuláček". ** Kdo má počernú galánku, ligotala sa hvězdička, anděl moj, kdo má počernú galánku, ten má pokojnú myšlénku, ligotala sa hvězdička, anděl moj, kdo má počernú galánku, ten má pokojnú myšlénku, ligotala sa hvězdička, anděl moj. Ale já mám popelavú, ligotala sa hvězdička, anděl moj, ale já mám popelavú, a ta trápí moju hlavu, ligotala sa hvězdička, anděl moj, ale já mám popelavú, a ta trápí moju hlavu, ligotala sa hvězdička, anděl moj. Milá milá milušička, ligotala sa hvězdička, anděl moj, milá milá milušička, daj mně bozkať Tvoje líčka, ligotala sa hvězdička, anděl moj, milá milá milušička, daj mně bozkať Tvoje líčka, ligotala sa hvězdička, anděl moj. Priložíme líčko k líčku, ligotala sa hvězdička, anděl moj, priložíme líčko k líčku, pozdravíme večerničku, ligotala sa hvězdička, anděl moj, priložíme líčko k líčku, pozdravíme večerničku, ligotala sa hvězdička, anděl moj. * Kdo se, kdo se, kdo se flinká, dobře, dobře, dobře spinká, nikam se, nikam se, nikam se nežene, když je, když je, když je třeba, kousek, kousek, kousek chleba, dycky se, dycky se, dycky se sežene. Práce špiní, proto se jí vyhejbám, a svejm ručkám boubelatejm, domlouvám. Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete, však vy se práci, však vy se práci, vyhnout dovedete, co byste z toho měly, i kdyby ste se dřely, nakonec byste, nakonec byste, ještě zdřevěněly. Ovšem nutno podotknouti, ať si maká, kdo vás nutí. Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete, však vy se práci, však vy se práci, vyhnout dovedete, Práce špiní, proto se jí vyhejbám, a svejm ručkám boubelatejm, domlouvám. Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete, však vy se práci, však vy se práci, vyhnout dovedete, co byste z toho měly, i kdyby jste se dřely, nakonec byste, nakonec byste, ještě zdřevěněly. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Žižkovská píseň práce". * Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína, kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína. Oni si ju preveselo zpívajú, když sa večer za děvčaty trajdajú, trajdajú, trajdajú velice, když idú přes pole k muzice, oni si ju preveselo zpívajú, když sa večer za děvčaty trajdajú, trajdajú, trajdajú velice, když idú přes pole k muzice. Z Mistřína chlapci sa scházajú, nikomu pobiť sa nedajú, z Mistřína chlapci sa scházajú, nikomu pobiť sa nedajú. Jak ho chytnú, už ho bijú vesele, po paprčách, po paštěce, po čele, potom sa šikovno ztrácajú, přes pole k Mistřínu vracajú, jak ho chytnú, už ho bijú vesele, po paprčách, po paštěce, po čele, potom sa šikovno ztrácajú, přes pole k Mistřínu vracajú. NĚKDY NÁSLEDUJE "Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli". VERZE 1: Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa svědčí, kdo to na mňa svědčí, že sem zabil jeleňa, že sem zabil jeleňa, nad Korytnú v seči, nad Korytnú v seči. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jano z hory jede, Jano z hory jede". VERZE 2: Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa nosí, že som zabil jeleňa, v ořechovskej seči, že som zabil jeleňa, v ořechovskej seči. Nezabil som jeleňa, zabil sem já laňku, co chodila vodu pít, k veleckému zámku, co chodila vodu pít, k veleckému zámku. VIZ TÉŽ "Co to dívča hovoří, hovoří, na synečka svědčí". ** Kdo vínko pije, to vínko bílé, ten je veselý, kdo vínko chutná, frajárko smutná, ten Ťa potěší. Nikdo nás nesmí bit, když začnem vínko pit, nikdo nám nemože, frajárky odlúdit, nikdo nás nesmí bit, když začnem vínko pit, nikdo nám nemože, frajárky odlúdit. Kdo vínko pije, to vínko rudé, teho ráda mám, kdo těšit umí, srdénko smutné, ten ať chodí k nám. Nechcu já teho znát, kdo nemá vinohrad, neumí srdénko, jak vínko milovat, nechcu já teho znát, kdo nemá vinohrad, neumí srdénko, jak vínko milovat. * Kdyby byl Bavorov, co sou Vodňany, dal bych Ti hubičku, na obě strany, ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou, ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou. Kdyby byl Bavorov, co Prachatice, dal bych Ti hubiček, na statisíce, ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou, ale že je za vodou, za vodičkou studenou, nedám Ti, má milá, ani jedinou. Pršelo, blejskalo, země se třese, Pepíček Mařenku, v náručí nese, nese, nese v náručí, nikomu ji nepůjčí, protože ji miluje, tělem i duší, nese, nese v náručí, nikomu ji nepůjčí, protože ji miluje, tělem i duší. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. *** Kdyby byla Morava, jako je Slezko, dala bych Ti huběnek, až by to plesklo, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka. Kdyby byla Morava, jako sú Čechy, dala bych Ti huběnek, na štyry měchy, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka. Kdyby byla Morava, jako je Vídeň, dala bych Ti huběnek, na celý týden, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka. Kdyby byla Morava, jako sú Uhry, dala bych Ti huběnek, na štyry fúry, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka, ale že je Morava malúčká, ošidila dcérečka synečka. Kdyby černé očénka, aj červené líčenka, v krámoch prodávali, v krámoch prodávali, veru by ich děvčátkom, veru by ich děvčátkom, chlapci kupovali, chlapci kupovali. Ale černé očénka, aj červené líčenka, v krámoch neprodajú, v krámoch neprodajú, protože ich kramári, protože ich kramári, sami radi majú, sami rádi majú. VERZE 1: Kdybych byla, jak já nejsu, bohatá, kúpila bych si já reťaz ze zlata, privázala bych si k němu milého, abych sa já nedostala od něho, privázala bych si k němu milého, abych sa já nedostala od něho. Kdybych byla, jak ta húska, divoká, zaletěla bych si nad kraj zvysoka, pozerala bych sa dolů očima, aby on mně nechodíval s jinýma, pozerala bych sa dolů očima, aby on mně nechodíval s jinýma. Tebě dobre, můj šohajku, a mně zle, Tebě líčka červenajú a mně ne, Tebě kvitne v zahrádečce rozmarýn, a mně plače v kolébečce malý syn, Tebě kvitne v zahrádečce rozmarýn, a mně plače v kolébečce malý syn. VERZE 2: Kdybych byla, jak já nejsu, bohatá, koupila bych si já řetěz ze zlata, privázala bych si k němu milého, abych sa já nedostala od něho, privázala bych si k němu milého, abych sa já nedostala od něho. Kdybych byla, jak ta húska, divoká, vyletěla bych si nad kraj zvysoka, podívala bych sa dolů aj svýma očima, jestli mně tam nechodívá s jinýma, podívala bych sa dolů aj svýma očima, jestli mně tam nechodívá s jinýma. Tobě dobře, Tobě dobře, a mně zle, Tobě líčka červenajú a mně ne, Tobě roste za klobúčkem, heja, hoj, tulipán, a mně plače v kolébošu mladý pán, Tobě roste za klobúčkem, heja, hoj, rozmarýn, a mně plače v kolébošu mladý syn. VERZE 1: * Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem, zatočila bych se, zatočila bych se, nad vaším dvorečkem, zatočila bych se, zatočila bych se, nad vaším dvorečkem. Nad vaším dvorečkem, nad vaší maštalí, podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají, podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají. Jeden trávu seče, druhý koně češe, třetí za stolečkem, červeným inkoustem, psaníčko jí píše, třetí za stolečkem, červeným inkoustem, psaníčko jí píše. Když psaníčko napsal, žalostně zaplakal, škoda je Tě holka, holka modrooká, že jsem Tě nedostal, škoda je Tě holka, holka modrooká, že jsem Tě nedostal. Když jsem Tě nedostal, vem si bratra mého, a tak se dostaneš, a tak se dostaneš, do rodu našeho, a tak se dostaneš, a tak se dostaneš, do rodu našeho. Do rodu našeho, do naší světničky, a tam si budeme, a tam si budeme, dávati hubičky, a tam si budeme, a tam si budeme, dávati hubičky. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VERZE 2: * Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem, zatočila bych se, zatočila bych se, nad naším dvorečkem, zatočila bych se, zatočila bych se, nad naším dvorečkem. Nad naším dvorečkem, nad naší maštalí, podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají, podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají. Jeden trávu seče, druhý koně češe, třetí za stolečkem, červeným inkoustem, psaníčko mi píše, třetí za stolečkem, červeným inkoustem, psaníčko mi píše. Když psaníčko napsal, žalostně zaplakal, škoda je Tě holka, holka modrooká, že jsem Tě nedostal, škoda je Tě holka, holka modrooká, že jsem Tě nedostal. Když jsem Tě nedostal, vem si bratra mého, a tak se dostaneš, a tak se dostaneš, do rodu našeho, a tak se dostaneš, a tak se dostaneš, do rodu našeho. Do rodu našeho, do naší rodiny, tam budeš poslouchat, tam budeš poslouchat, jak starý hodiny, tam budeš poslouchat, tam budeš poslouchat, jak starý hodiny. Když Ty nebudeš má, tak budeš bratrova, a když já Tě potkám, pěkně Tě přivítám, vítám Tě švagrová, a když já Tě potkám, pěkně Tě přivítám, vítám Tě švagrová. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. ** Kdybych já byl selským synkem, napájal bych dívča vínkem, kdybych já byl selským synkem, napájal bych dívča vínkem, ale že su z chalúpečky, nemám ani kořalečky, ale že su z chalúpečky, nemám ani kořalečky. Pověz dívča, pověz pravdu, kde Ťa zajtra večer najdu, pověz dívča, pověz pravdu, kde Ťa zajtra večer najdu, na dvorečku, na senečku, přikryju Ťa halénečkú, na dvorečku, na senečku, přikryju Ťa halénečkú. Kdyby nebylo svítalo, bylo by mně dívča dalo, kdyby nebylo svítalo, bylo by mně dívča dalo, rozmarýnu zeleného, do šátečka červeného, rozmarýnu zeleného, do šátečka červeného. * Kdybych já věděla, čí sú to koníčky, nažala bych já jim zelenej travičky, nažala bych já jim zelenej travičky. Kdybych já věděla, že sú to milého, nažala bych já jim ovsa zeleného, nažala bych já jim ovsa zeleného. VIZ TÉŽ "Zdaleka já poznám, kerý šohaj šidí". ? Kdybych věděl, kde zahynu, zapálil bych tu dědinu, ej, zapálil bych tu dědinu. Zapálil bych, od kostela, aby milá nezhorela, ej, aby milá nezhorela. Kdybys měla, má panenko, sto ovec, a já jenom za kloboukem jalovec, nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá, nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá. Kdybys měla, má panenko, sto dvorů, a já jenom otrhanou stodolu, nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá, nebudeš má, není možná, ani Ti to, má panenko, Pán Bůh nedá. Kdyby to Vaši věděli VIZ "Když k nám přijdou šumaři". *** Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily, u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu, ale že pěkně mi hrávaly, děvčata na mě jen mávaly, nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. MÍSTO "jen mávaly" SE NĚKDY ZPÍVÁ "se smávaly". VIZ TÉŽ "Když se sejdem při muzice u nás pospolu". Když člověk přichází do let VIZ "Za dob mý mladosti". Když Jeník s malou Mařenkou do školy chodili, a tam v těch malých lavičkách spolu sedávali. To byl, to byl, to byl ten krásný čas, a ten, a ten, se nenavrátí zas, to byl, to byl, to byl ten krásný svět, a ten, a ten, se nenavrátí zpět. Později zase v zahrádce trhali kytičky, a Jeník malou Andulku štípal do tvářičky. To byl, to byl, to byl ten krásný čas, a ten, a ten, se nenavrátí zas, to byl, to byl, to byl ten krásný svět, a ten, a ten, se nenavrátí zpět. Za krásných letních večerů pospolu sedali, a přerozkošný ptactva zpěv v lese poslouchali. To byl, to byl, to byl ten krásný čas, a ten, a ten, se nenavrátí zas, to byl, to byl, to byl ten krásný svět, a ten, a ten, se nenavrátí zpět. Tam vyznal již Jeníček Anduličce lásku svou, a ona mu zas slíbila, já budu věčně Tvou. To byl, to byl, to byl ten krásný čas, a ten, a ten, se nenavrátí zas, to byl, to byl, to byl ten krásný svět, a ten, a ten, se nenavrátí zpět. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "To byl ten krásný čas". * Když jsem byla maličká a do školy chodívala, vždy mě moje matička, do šatiček oblékala, červená sukýnka musela být, bez ní se do školy nedalo jít, dnes takovou zase mám, a nejradš ji nosívám. Tu červenou sukýnku, nejradši ze všech mám, dnes večer ji obléknu, až přijdeš chlapče k nám, sukýnku pěkně lemovanou, zdobenou faldíčkama, ať nikdy neuvadne, láska mezi náma, sukýnku pěkně lemovanou, zdobenou faldíčkama, ať nikdy neuvadne, láska mezi náma. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST POSLEDNÍ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Sukýnka". * Když jsem byla svobodná, víš to sám, že jsi s kytičkou, chodil k nám, ale když jsem se za Tebe provdala, zklamání jsem se dočkala. Někdy mě to zabolí, to Ty víš, že už s kytičkou, nechodíš, já Ti to však nevyčítám, víš to sám, na důkaz že Tě ráda mám. VERZE 1: * Když jsem byl malučký, malušenký, pásal jsem koníčky u voděnky, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa. Když jsem byl malučký pacholíček, stoupil mi koníček na malíček, jouvej, jouvej, to to bolí, snad sa mně malíček nezahojí, jouvej, jouvej, to to bolí, snad sa mně malíček nezahojí. Když jsem byl malučký, malušenký, žádný sa nezeptal ani, čí jsi, jak jsem vyrost, našli jste mňa, na vojnu k husarom vzali ste mňa, jak jsem vyrost, našli jste mňa, na vojnu k husarom vzali ste mňa. VERZE 2: * ? Když jsem byl malučký, malušenký, pásal jsem koníčky u voděnky, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa, chytili mňa, pobili mňa, malučko živého nechali mňa. Dycky mně má milá říkávala, že by mně polovic srdce dala, chtěla řezat, nechtěla nůž, dyž sem jí ho dával, nechtěla už, chtěla řezat, nechtěla nůž, dyž sem jí ho dával, nechtěla už. VIZ TÉŽ "Dyž sem byl malučký pacholíček, stúpil ně koníček na malíček". VIZ TÉŽ "Keď som bol maličký pacholíček, skočil mi koníček na malíček". * ? Když jsem já sloužil, to první léto, vysloužil jsem si, kuřátko za to. A to kuře krákoře, běhá po dvoře, má panenka pláče, doma v komoře. Když jsem já sloužil, to druhé léto, vysloužil jsem si, kachničku za to. A ta kačka, bláto tlačká, a to kuře krákoře, běhá po dvoře, má panenka pláče, doma v komoře. .. husičku ... A ta husa chodí bosa, ... .. vepříka ... A ten vepř jako pepř, ... .. telátko ... A to tele hubou mele, ... .. kravičku ... A ta kráva mléko dává, ... .. volečka ... A ten vůl jako kůl, ... .. botičky ... A ty boty do roboty, ... Když jsem já sloužil poslední léto, vysloužil jsem si děvčátko za to. A ty boty, do roboty,... a to kuře krákoře, běhá po dvoře, má panenka skáče se mnou v komoře. *** Když jsem já šel kolem panskej zahrady, zavoňal mně rozmarýnek zelený, hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju, hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju. A já sem sa zahradníka opýtal, jestli by mně rozmarýnek neprodal, hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju, hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju. Když nesadils, nesmíš ani vykopat, nesmíš ani švarné dívča milovat, hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju, hore háj dolinú, pozdravujte mú milú, frajárečku moju. *** Když jsem já šel okolo vrat, zavoňal mně karafiát, když sem já šel okolo, srdéčko mňa bolelo, že jsem nebyl včera u vás, když sem já šel okolo, srdéčko mňa bolelo, že jsem nebyl včera u vás. Ale já k vám zajtra půjdu, vašu mamku prosit budu, mamko moja, mamko má, já Vás prosím pre Boha, dajte Vy mně Vašu dceru, mamko moja, mamko má, já Vás prosím pre Boha, dajte Vy mně Vašu dceru. A když mně ju nechcete dát, dajte si ju vymalovat, dajte si ju aj za sklo, aby sa Vám nestesklo, možete sa na ňu dívat, dajte si ju aj za sklo, aby sa Vám nestesklo, možete sa na ňu dívat. *** Když jsem já šel, tou Putimskou branou, dívaly se, dvě panenky za mnou, a volaly študente, Ty malý premiante, a volaly študente, Ty malý premiante. Pročpak vy mě, panenky, voláte, pročpak vy mě, študovat nedáte, já vás nesmím milovat, ja musím študýrovat, já vás nesmím milovat, ja musím študýrovat. Sedm let jsem, v Písku študýroval, ani jednu, panu nemiloval, jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád, jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád. Počkej, holka, však Ty budeš plakat, až já budu, kázáníčko kázat, kázáníčko, kázání, o věrném milování, kázáníčko, kázání, o věrném milování. Počkej, holka, Ty se budeš soužit, až já budu, tu mši svatou sloužit, v tom píseckým kostele, první bude za Tebe, v tom píseckým kostele, první bude za Tebe. MÍSTO "v tom píseckým kostele, první bude za Tebe" SE NĚKDY ZPÍVÁ "v tom Putinském kostele, první bude za Tebe" NEBO SE NĚKDY ZPÍVÁ "tu mši svatou v kostele, vzpomenu si na Tebe". * Když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota, když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota, dří, a dří, a dřímotěnka, koně vešli do žita, dří, a dří, a dřímotěnka, koně vešli do žita. Prišel na mě šelma sedlák, toho žita hospodář, prišel na mě šelma sedlák, toho žita hospodář, co, Ty šelmo, co tu děláš, že ty koně v žite máš, co, Ty šelmo, co tu děláš, že ty koně v žite máš. A já nejsem žádný šelma, já jsem hodné matky syn, a já nejsem žádný šelma, já jsem hodné matky syn, kdyby mně to jiný řekl, tomu bych se postavil, kdyby mně to jiný řekl, tomu bych se postavil. Sedm let jsem u vás sloužil, a nic jste mi nedali, sedm let jsem u vás sloužil, a nic jste mi nedali, jenom jednu košulenku, a tu jste mi zas vzali, jenom jednu košulenku, a tu jste mi zas vzali. Sedm let jsem u vás sloužil, a nic jsem vám neukrad, sedm let jsem u vás sloužil, a nic jsem vám neukrad, jenom jednu košulenku, a pro tu jsem z půdy spad, jenom jednu košulenku, a pro tu jsem z půdy spad. Když jsem jel k asendě, jel jsem pod pérečkem VIZ "Dyž sem jel k asendě, jel sem pod pérečkem" * Když jsem k Vám chodíval přes ty lesy, ach ouvej, přes ty lesy, bejvalas má milá veselejší, ach ouvej, veselejší, ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá, snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá, ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá, snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá. Když jsem k Vám chodíval přes kaluže, ach ouvej, přes kaluže, bejvalas má milá jako růže, ach ouvej, jako růže, ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá, snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá, ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá, snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá. Když jsem k Vám chodíval pod okýnko, ach ouvej, pod okýnko, bejvalas má milá krev a mlíko, ach ouvej, krev a mlíko, ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá, snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá, ale teď jsi holka bledá, ale teď jsi holka bledá, snad že Ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej, vyspat nedá. Když jsem k Vám chodíval na dvoreček, ach ouvej, na dvoreček. chodíval za Tebou mysliveček, ach ouvej, mysliveček, mysliveček šel za lesy, mysliveček šel za lesy, nýčko má panenka smutek nosí, ach ouvej smutek nosí, mysliveček šel za lesy, mysliveček šel za lesy, nýčko má panenka smutek nosí, ach ouvej smutek nosí. MÍSTO "jsi" SE NĚKDY ZPÍVÁ "si". NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA S REFRÉNEM. * Když sem mašíroval ke hranici, měl sem bílý kvítek za čepicí, za čepicí měl sem kvítek bílý, který dívčí oči orosily, zrosily ho dívčí oči černé, na důkaz té naší lásky věrné, kterou sme si spolu přísahali, dřív než sme si sbohem dali. Já sem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal, já sem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal. Do té ruské země dlouhá cesta, proč mě na tom světě pán Bůh trestá, že dřív než jsem přišel ke hranici, zvadl mi ten kvítek za čepicí, za čepicí bílý kvítek zvadnul, plamen naší lásky navždy zchladnul, a ty oči jež mě rády měly, na mě doma zapomněly. Já sem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal, já sem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal. Co je do kvítečku, který zvadne, co je do vojáka, který padne, na světě je všude plno kvítí, jiným hochům také slunko svítí, jedna ostrá rána v tuhém boji, ta vojenské srdce navždy zhojí, až mě, kamarádi, pochováte, do hrobu mi kvítek dáte. Já sem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal, já sem si ten kvíteček, za čepici dal, abych na svou panenku, stále vzpomínal. MÍSTO "ke hranici" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ku hranici". ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA S REFRÉNEM. Když jsem nezahynul, když ta vojna byla, když jsem nezahynul, když ta vojna byla, také nezahynu, také nezahynu, když už pominula, také nezahynu, také nezahynu, když už pominula. Když jsem nezahynul, ve francouzských lukách, když jsem nezahynul, ve francouzských lukách, také nezahynu, také nezahynu, své panence v rukách, také nezahynu, také nezahynu, své panence v rukách. Když jsem nezahynul, mezi Rakušany, když jsem nezahynul, mezi Rakušany, také nezahynu, také nezahynu, mezi svými pány, také nezahynu, také nezahynu, mezi svými pány. *** Když jsem prala na pavlači, přišlo na mě strašidlo, mělo boty a kalhoty, moc se na mě tlačilo. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. Vem košilku mezi zuby, dělej na mě bububu, kdyby se Tě všichni báli, já se tě bát nebudu. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. Starý bábě dáme hrábě, aby s nima hrabala, mladý holce dáme chlapce, aby ho milovala. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. Uvázala bába dědka, k dubovému pařezu, nebudeš-li mě poslouchat, tak Ti tady nařežu. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. Ježiš marja, kristapána, já se musím oženit, ženu pošlu do kolchozu, sám si lehnu do peřin. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. ** Když jsem se Ti do očí díval, tys věděla, co jsem říci chtěl, a slavíček v dáli zazpíval, písničku hezkou a uletěl. To nezpíval slavíček v dáli, a neuletěl do hájíčku, to v hospodě překrásně hráli, muzikanti mojí písničku. Až jedenkrát zas na zahrádce, utrhneš červenou růžičku, a růžička zavoní sladce, vzpomeneme si na hubičku. Muzikanti, pojďte hrát, tu písničku, co mám rád, dneska budu já a moje milá, až do rána tancovat. V oči se jí zadívám, vesele si zazpívám, protože má hezké modré oči, tak jí svoje srdce dám. V oči se jí zadívám, vesele si zazpívám, protože má hezké modré oči, tak jí svoje srdce dám. MÍSTO "dneska budu já" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dneska budem já". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ SLOKA. NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. NĚKDY NÁSLEDUJE "Ale ne, ale ne, ale ne, Ty už mě ráda nemáš". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Muzikanti, pojďte hrát". Když jsem šel na půdu pro hrábě, ležel tam dědeček na bábě, copak to dědečku děláte, že se na tej bábě hejbáte? A co je ti mladej do toho, vždyt já mám svou bábu vod toho, a co vám to visí u gatí, jedno dlouhý a dvě kulatý. To kulatý, to jsou hodinky, ty jsem dostal vod svý máminky, a to dlouhý to je pištala, na tem mi má milá vyhrává, Postavte se holky do řady, ukažte nám svoje nářadí, my žádný nářadí nemáme, my si na něj teprv děláme. Postavte se holky do šiku, zahrajte nám svoji muziku, postavte se hoši tam taky, ukažte nám ty svoje zázraky. MÍSTO "dědeček" SE NĚKDY ZPÍVÁ "náš dědek". * Když jsem šel od vás, byl překrásný čas, když jsem šel od vás, byl překrásný čas, kapr se ve vodě házel, když jsem milou doprovázel, dnes, a dnes už naposled, kapr se ve vodě házel, když jsem milou doprovázel, dnes, a dnes už naposled. Andulko milá, máš-li mě ráda, Andulko milá, máš-li mě ráda, vem mě sebou do komůrky, lehneme si do postýlky, dnes, a zejtra naposled, vem mě sebou do komůrky, lehneme si do postýlky, dnes, a zejtra naposled. Pepíčku milý, není to možný, Pepíčku milý, není to možný, přijď Ty ke mě zejtra ráno, až já budu mít ustláno, dnes, a dnes mi pokoj dej, přijď Ty ke mě zejtra ráno, až já budu mít ustláno, dnes, a dnes mi pokoj dej. Andulko milá, to je řeč divná, andulko milá, to je řeč divná, až Ty budeš ráno vstávat, já už budu mašírovat, pryč, a nesejdem se víc, až Ty budeš ráno vstávat, já už budu mašírovat, pryč, a nesejdem se víc. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dnes naposled"". * Když jsem šel v Praze po rynku, potkal jsem černou cikánku, potkal jsem černou, potkal jsem černou, potkal jsem černou cikánku, potkal jsem černou, potkal jsem černou, potkal jsem černou cikánku. Pověz mi cikánko černá, která panna je poctivá, která panna je, která panna je, která panna je poctivá, která panna je, která panna je, která panna je poctivá. Která panna je poctivá, ta se mládencům vyhýbá, ta se mládencům, ta se mládencům, ta se mládencům vyhýbá, ta se mládencům, ta se mládencům, ta se mládencům vyhýbá. A když se vyhnout nemůže, začervená se jak růže, začervená se, začervená se, začervená se jak růže, začervená se, začervená se, začervená se jak růže. MÍSTO "v Praze po rynku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "včera po rynku". ČASTO NÁSLEDUJE "Červená, modrá fiala, fiala". Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Jóhana, z dlouhýma nohama, já na ní dup, dej sem ten zub, nebo Ti vytrhnu z drdolu chlup. VIZ TÉŽ "Když ztratí panička, růžová psaníčka". Když jsme byli v Itálii, při tý velký patáliji, trá tará ta ramtatatatá, přišli jsme do Solferina, tam vám všude teklo vína, trá tará ta ramtaratatá. Taliány zahnali jsme zpátky, na ženský jsme ale byli krátký, takže unser vater Radecký, prohodil tam za nás za všecky: In Itálien, in Itálien, donner wetter noch einmal, tam jsou ženský sakramentský, že by se jich člověk bál. Zato naše český děvčata, ty jsou lautr jako poupatatata, naše český holčičky, to jsou jako putičky, ty maj srdce ze zlata. *** Když kapela, spustí z vesela, každému rázem srdce poskočí, dívky jsou hned, jak růžový květ, když polku v sále našem roztočí. Jak je hezká, ta polka česká, že ani král by jí neodolal, šel by na sál, svou korunu vzal, muzice dal a potom zavolal. Dneska, muziko staročeská, musíš pěkně hrát, v roce, je posvícení přece, jenom jedenkrát, ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zdobí, Tobě, muziko staročeská, každý rád zatleská, ať se moje milá na mě zlobí, jen když mou sklenici pěna zdobí, Tobě, muziko staročeská, rád každý zatleská. NĚKDY SE NEOPAKUJE ZÁVĚR DRUHÉ SLOKY. *** Když k nám přijdou šumaři, nic se mi v práci nedaří, to je ta muzika, která hřála tatíka, vždycky se mi líbila, proto si zvykni, má milá, že i já mívám den, kdy chci slyšet rány na buben. Kdyby to Vaši věděli, kam já chodím v neděli, lásko má, už by mě nechtěli, dávám si hrát, tu polku kterou mám rád, i když je to jen Šumařinka, pak teprv klidně jdu spát. Kdyby to Vaši věděli, kam já chodím v neděli, lásko má, už by mě nechtěli, dávám si hrát, tu polku kterou mám rád, i když je to jen Šumařinka, pak teprv klidně jdu spát. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Šumařinka" NEBO "Kdyby to Vaši věděli". * Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá, proč Ty mě, moje milá, opouštíš nerada, Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká, Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká. Kos svojí píseň zpívá, k potůčku prchá laň, čí se to ruka chvěje, když svírá chladnou dlaň, zkamení, však ve mžiku, co bolesti je, v tom výkřiku, zkamení, však ve mžiku, co bolesti je, v tom výkřiku. Laň prchá lesem v dáli, na místo oběti, ležíš tu, moje milá, není Ti pomoci, pouhou laň, jsi bránila, cos to, má milá, učinila, pouhou laň, jsi bránila, cos to, má milá, učinila. Puška mě v ruce pálí, v oku mám slzičku, už nikdy nezulíbám, Tvou bledou tvářičku, zabil jsem, co měl jsem rád, teď na mě čeká, už jenom kat, zabil jsem, co měl jsem rád, teď na mě čeká, už jenom kat. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Pytlácká" NEBO "Starý pytlák" NEBO "Pytlákova láska". ** Když na sále spustí basa, eskadra eskadra šrum, každý faldy si natřásá, eskadra eskadra šrum, Zmáčkni krček, zmáčkni strunu, přidám Ti na kalafunu, když na sále spustí basa, eskadra eskadra šrum. VIZ TÉŽ "Pán Bůh stvořil muziky, aby lidem hrály do noty". Když na vojnu verbovali, moje potěšení vzali, bubnovali trúbili, až Janoška zlúdili, bubnovali trúbili, až Janoška zlúdili. Za stúl si ho posadili, holbu vína mu naléli, na, Janošku, napij sa, se svú milú rozlúč sa, na, Janošku, napij sa, se svú milú rozlúč sa. Jaké naše rozlúčení, keď sme spolem naučeni, keď sme spolem sedali a vínečko píjali, keď sme spolem sedali a vínečko píjali. MÍSTO "Když na vojnu verbovali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dyž na vojnu verbovali" NEBO "Keď na vojnu verbovali". ** Když po střechách večer se na město snáší, a okna jdou potichu spát, zas dívám se do ulic, do cizích tváří a hledám, co viděl bych rád. Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní, tak podobná desítkám měst, a v duchu zas vracím se tak jako nyní, K NÁM domů tou nejhezčí z cest. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát, s harmonikou šel bych hned zazpívat si, písničky, které já měl tolik rád. Pak na prvním bále, když tančil jsem s mámou, a viděl tě u dveří stát, jak spustila hudba tu písničku známou, já všechno chtěl o tobě znát. Tak přešlo pár pěkných let, z tebe je dáma, a věř mi, že není to zvyk, i když jsi tak daleko a doufám že sama, té hospůdce posílám dík. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát, s harmonikou šel bych zas zazpívat si, písničky které já měl tolik rád. Teď do noci ochotně kamelot hlásí, kam za ten den pokročil svět, kdo se kde narodil a co kdo přál si, i z fotbalu výsledků pět. A na rohu ulice neóny vábí, jen pojďte dál, máte-li čas, kdo žil v cizím městě, ví jak často rád bych se, domů teď rozběhnul zas. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát, s harmonikou šel bych zas zazpívat si, písničky které já měl tolik rád. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát, s harmonikou šel bych zas zazpívat si, písničky které já měl tolik rád. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Hospůdko známá". * Když rozkvete bílá růža, třeba ju trhat když má dívča, dvacet roků, třeba ji vydat, a já, a já dvacet roků mám, já sa, já sa eště nevydám, mám na vojně, šohajíčka, já ho čekat mám, a já, a já dvacet roků mám, já sa, já sa eště nevydám, mám na vojně, šohajíčka, já ho čekat mám. Měsíc vyšel, i hvězdičky, jasně svítily, když jsme se my, s mojím milým, spolu loučili, a můj, a můj milý při mně stál, smutně, smutně na mňa pozeral, nebuď smutná, buď veselá, tak mi povedal, a můj, a můj milý při mně stál, smutně, smutně na mňa pozeral, nebuď smutná, buď veselá, tak mi povedal, VIZ TÉŽ "Keď rozkvitně biela ruža, treba ju trhať". * Když sa buček zeleňá, valach hodně ovec má - VIZ "Dyž sa buček zeleňá, valach hodně ovec má" Když sem byl malučký pacholíček, stúpil ně koníček na malíček VIZ "Dyž sem byl malučký pacholíček, stúpil ně koníček na malíček. Když sem já byl, osnáct ročků, mládenec VIZ "Keď som já byl, osnáct ročků, mládenec". Když sem já šel kolem panskej zahrady VIZ "Když jsem já šel kolem panskej zahrady", Když sem já šel okolo vrat, zavoňal mně karafiát VIZ "Když jsem já šel okolo vrat, zavoňal mně karafiát" Když sem já šel pres hory, pres zelené javory, čul sem skale lámat, čul sem skale lámat. Milá na mňa volala, ručenku mě podala, že sa bude vdávat, že sa bude vdávat. Nevdávaj sa má milá, ostaň radši slobodná, já sa ženit nesmím, já na vojnu mosím, já sa ženit nesmím, já na vojnu mosím. Když sem já šel přes ten les, když sem já šel pres ten les, přes les javorový, přes les javorový, stúpil sem tam na kameň, stúpil sem tam na kameň, kameň mramorový, kameň mramorový. Spo pod teho kameňa, spo pod teho kameňa, voděnka vyvěrá, voděnka vyvěrá, napi sa jí má milá, napi sa jí má milá, si-li spravedlivá, si-li spavedlivá. MÍSTO "Když sem já šel přes ten les" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď som išiel pres ten les". Když sem já šel, přes ty hory, přes ty hory zelené, potkal sem tam, švarné dívča, mělo líčka červené, potkal sem tam, švarné dívča, mělo líčka červené. Já sem sa jí, počal pýtat, odkáď milá, odkáď si, ej, a ona mně, povídala, že je smutná jakási, ej, a ona mně, povídala, že je smutná jakási. Ty si smutná, já su smutný, my sme smutný obá dva, přál by mně to, milý Pán Bůh, dybys byla žena má. MÍSTO "přes ty hory" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pres ty hory". MÍSTO "potkal sem tam" SE NĚKDY ZPÍVÁ "stretél sem tam". VIZ TÉŽ "V Prešpurečku, na rynečku, tam vojáci verbujú". *** Když sem přišel do Vršovic na posvícení, na posvícení, na posvícení, potkal sem tam svoji Barču, líbila se mi, potkal sem tam svoji Barču, tuze se mi líbila, ona byla celá bílá a něco mi slíbila. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. Když já tančím se svou Barčou, musím místo mít, musím místo mít, musím místo mít, kdyby do nás někdo vrazil, voknem by vylít, kdyby do nás někdo vrazil, vzkřiknu: Pozor, pomalu, jak vykasám jeden rukáv, všecko pryč je ze sálu. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. A když ráno slunko vzejde nad Vršovice, nad Vršovice, nad Vršovice, to se nám chce pít a tančit s Barčou nejvíce, to se nám chce pít a tančit, lidi se nás neleknou, vědí, že se chystáme už se svou Barčou na pěknou. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Má roztomilá Báruško". VIZ TÉŽ "Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko". REFRÉN JE OBVYKLE SOUČÁSTÍ SMĚSKY "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila". Když sem šel k muzice, cikáni mi hráli, když sem šel k muzice, cikáni mi hráli, neměl sem peníze, neměl sem peníze, neměl sem peníze, klobúček mně vzali, neměl sem peníze, neměl sem peníze, neměl sem peníze, klobúček mně vzali. Cikáni, cikáni, klobúček mně vraťte, cikáni, cikáni, klobúček mně vraťte, šak já vám zaplatím, šak já vám zaplatím, šak já vám zaplatím, nic sa nestarajte, šak já vám zaplatím, šak já vám zaplatím, šak já vám zaplatím, nic sa nestarajte. MÍSTO "cikáni mi hráli" SE NĚKDY ZPÍVÁ "cikáni mně hráli". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VERZE 1: *** Když sem šel, z Hradišťa, z požehnání, potkal sem, děvčicu, znenadání, potkala mě, neznala mě, červené jablúčko, dávala mně, potkala mě, neznala mě, červené jablúčko, dávala mně. Že sem byl, šohajek, nerozumný, vzal sem si, jablúčko, z ručky její, jak sem jedl, tak sem zbledl, už Ťa dom děvčico, nezavedu, jak sem jedl, tak sem zbledl, už Ťa dom děvčico, nezavedu. Neber si, synečku, co kdo dává, z takových, jablúček, bolí hlava, hlava bolí, srdce svírá, všecko cos miloval, konec mívá, hlava bolí, srdce svírá, všecko cos miloval, konec mívá. VERZE 2: *** Když sem šel, z Hradišťa, z požehnání, potkal sem, děvčicu, znenadání, potkala mě, neznala mě, červené jablúčko, dávala mně, potkala mě, neznala mě, červené jablúčko, dávala mně. Že sem byl, šohajek, nerozumný, vzal sem si, jablúčko, z ručky její, to jablúčko, je kyselé, a moje srdéčko, zarmúcené, to jablúčko, je kyselé, a moje srdéčko, zarmúcené. Neber si, synečku, co kdo dává, z takových, jablúček, bolí hlava, hlava bolí, srdce svírá, všecko cos miloval, konec mívá, hlava bolí, srdce svírá, všecko cos miloval, konec mívá. MÍSTO "z Hradišťa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z Hradišča". MÍSTO "neznala mě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "poznala mě" NEBO "zdravila mě". MÍSTO "srdce svírá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "srdce zpívá". Když sem šel z Moravy, pres hranice v noce, když sem šel z Moravy, pres hranice v noce, postretél sem dívča, postrelél sem dívča, postrelél sem dívča, mělo černé oči, postretél sem dívča, postrelél sem dívča, postrelél sem dívča, mělo černé oči. Jak sem jú postretél, dlúho pri mně stála, jak sem jú postretél, dlúho pri mně stála, žalostně plakala, žalostně plakala, žalostně plakala, jak by banda hrála, žalostně plakala, žalostně plakala, žalostně plakala, jak by banda hrála. VERZE 1: Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, má milá tam vyháněla, beránky k lesíčku, pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví, pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví. Když se pšenka vymetala, dozrávaly klasy, má milá pláče, naříká, rve si z hlavy vlasy, kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ji černé mraky, daleko do světa, kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ji černé mraky, daleko do světa. MÍSTO "v zeleném hájoví" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kukat v hustém doubí". VIZ TÉŽ "Naše hezká šenkýřečka z okna kouká". VERZE 2: Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, tu má milá vyháněla, beránky k lesíčku, pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, kukat v hustém doubí, pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, kukat v hustém doubí. Když se pšenka vymetala, dozrávaly klasy, má milá pláče, naříká, rve si z hlavy vlasy, kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ho černé mraky, daleko do světa, kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ho černé mraky, daleko do světa. Má milá si usmyslila, že do Prahy pojede, věnec panenské čistoty, sobě hledat bude, v Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není, věnec panenské čistoty, k nalezení není, v Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není, věnec panenské čistoty, k nalezení není. VERZE 1: *** Když se sejdem při muzice u nás pospolu, přijde starosta, bouchne do stolu, přisedne si, dá znamení, hudba začne hrát, a všechno jde tancovat. Jen já si, nejvíce, hledím svojí sklenice, o půlnoci, když mám míru, tak jdu do kola, zazpívat si zvesela. Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily, u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu, ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly, nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. Správnou žábu s bílou mašlí, tu já rád vidím, ta až člověku, pohne osrdím, když má hezké‚ modré oči, červeň na retech, hned jsem s ní na parketech. Tancuju, panečku, třeba i bez límečku, hudba hraje, pěkně zpívá, pláče trumpeta, všem se líbí tahleta. Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily, u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu, ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly, nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily, u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu, ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly, nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA A REFRÉN ("Když se sejdem ... vzít do nebe."). NĚKDY SE NEOPAKUJE ZÁVĚREČNÝ REFRÉN. VERZE 2: *** Když se sejdem při muzice u nás pospolu, přijde starosta, bouchne do stolu, přisedne si, dá znamení, hudba začne hrát, a všechno jde tancovat. Jen já si, nejvíce, hledím svojí sklenice, o půl noci, když mám míru, tak jdu do kola, zazpívat si zvesela. Správnou žábu s bílou mašlí, tu já rád vidím, ta až člověku, pohne osrdím, když má hezké‚ modré oči, červeň na retech, hned jsem s ní na parketech. Tancuju, panečku, třeba i bez límečku, hudba hraje, pěkně zpívá, pláče trumpeta, všem se líbí tahleta. Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily, u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu, ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly, nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem měl dneska tři vily, u každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu, ale že pěkně mi hrávali, děvčata na mě se smávaly, nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. NĚKDY SE NEOPAKUJE ZÁVĚREČNÝ REFRÉN. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Kdyby ty muziky nebyly". Když se soumrak sklání, nad zborovskou plání, sluneční když zhasne svit, křížů bílé řady, ze tmy svítí všady, které střeží mrtvý klid, tiché půlnoci když přijde čas, a zem líbá bledé luny jas, českým hochům k spánku, na perutích vánku, zpívá smutný hlas. Hoši od Zborova, klidně v zemi spíte, vy se nikdy více, domů nevrátíte, vy se nevrátíte, nikdy více zpátky, nikdy nezříte svou zem. Mužně jste se byli, mužně vykoupili, vlasti svojí svobodu, máte věčné žití, příkladem vždy býti, všemu svému národu, jeden každý z vašich četných řad, dovedl čestně pro vlast umírat, vaší krve rudé, národ vždycky bude, věrně vzpomínat. Hoši od Zborova, vy tam v zemi spíte, vy se nikdy více, domů nevrátíte, vy se nevrátíte, nikdy více zpátky, nikdy nezříte svou zem. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Hoši od Zborova". ** Když se soumrak sklání, tam za naší strání, hvězdičky bílé zahoří tmou, konvalinek vůně, kolem lesní tůně, vzduchem se šíří nocí tmavou. Když bílé konvalinky kvetou, svou vůní omámí nás, pak láskou hlavy se nám spletou, a zdá se, že je svět plný krás, když rudý západ v dálce hoří, kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří, až bílé konvalinky vzkvetou, já přijdu s kytičkou za Tebou. Večer když se stmívá, nejkrásnější bývá, v kvetoucím háji pod hvězdami, srdce touhu skrývá, o lásce si zpívá, nocí když bloudím vzpomínkami. Když bílé konvalinky kvetou, svou vůní omámí nás, pak láskou hlavy se nám spletou, a zdá se, že je svět plný krás, když rudý západ v dálce hoří, kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří, až bílé konvalinky vzkvetou, já přijdu s kytičkou za Tebou. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Bílé konvalinky" NEBO "Až bílé konvalinky vzkvetou". *** Když se ten Tálinskej rybník nahání dosahá voděnka k samému kraji, dosahá, dosahuje, cestičku zaplavuje, dosahá, dosahuje, cestičku zaplavuje. Vyjdi ty cestičko, vyjdi z vody ven, co sem s ní chodíval, každičkej tejden, chodíval ve dne v noci, pro Tvoje modré oči, chodíval ve dne v noci, pro Tvoje modré oči. MÍSTO "Když se ten Tálinskej rybník nahání" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Už se ten Tálinskej rybník nahání". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. *** Když se všechno blejská, kdejaký kluk vejská, pojď na sál, kdo se na nás hrabe, jak Botič na Labe, čí je bál, u nás dá si každý napřed kotletu, a pak pozve ke stolu si trumpetu, tady máš dvě piva, hraj, mi tuhletu. Kapelo, zahraj tu polku hezky od podlahy, kapelo, zahraj jí hezky česky, vždyť jsme z Prahy, tahleta, plechová trumpeta, ať troubí českou polku bez přestání, až do skonání světa, ať troubí, že my nejsme k utahání, až do skonání světa. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Kapelo, zahraj tu polku hezky od podlahy". NĚKDY NÁSLEDUJE "Každý den jsem u vás zazvonil". *** Když si náš dědeček, babičku bral, babičku bral, babičku bral, babička plakala, děda se smál, babička plakala, děda se smál. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". VIZ TÉŽ "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". VERZE 1: + Když sme šli na hody, když sme šli na hody, bylo nás jedenáct, bylo nás jedenáct, když sme šli z hodů dom, když sme šli z hodů dom, chyboval jeden z nás, chyboval jeden z nás. Počkajte, postojte, počkajte, postojte, v javorovej seči, v javorovej seči, nech sa spočítáme, nech sa spočítáme, sme-li tady všeci, sme-li tady všeci. Není tu jedného, není tu jedného, kamaráda mého, kamaráda mého, leží porúbaný, leží porúbaný, šavla podla něho, šavla podla něho. MÍSTO "Když sme šli" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Když jsme šli" NEBO "Keď sme šli". VERZE 2: + Když sme šli na hody, bylo nás jedenáct, když sme šli z hodů dom, chyboval jeden z nás. Počkajte, postojte, v javorovej seči, nech sa spočítáme, sme-li tady všeci. Není tu jedného, kamaráda mého, leží porúbaný, šavla podla něho. MÍSTO "Když sme šli" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Když jsme šli" NEBO "Keď sme šli". VERZE 3: + Když sme šli na hody, bylo nás jedenáct, když sme šli z hodů dom, chyboval jeden z nás. Zastavte sa chlapci, v javorovej seči, nech sa spočítáme, sme-li tady všeci. VERZE 4: + Když sme šli na hody, bylo nás jedenáct, a když sme šli z hodů, zůstal tam jeden z nás. Leží nad dědinou, s hlavou posekanou, leží tam Janíček, červený hřebíček. Červená fialka, ta jeho frajerka, rukama lomila, smutně naříkala. Janíčku, Janíčku, červený hřebíčku, Ty ses mně rozvoněl, po širém políčku. Ne tak po políčku, jako po srdéčku po srdéčku, po mém, ležíš jako kámen. *** Když sněženky objeví se v lese, kabát se ještě snese, i když zimou ruka v ruce mne se, kytičku přinese. Odchází nám to naše mládí, sněženky však milujem dál, dokud srdce hezké děvče svádí, vrací se, co život vzal. Už kamarádi, pomalu stárnem, a nad svým mládím, jen rukou mávnem, kde jsou ty chvíle, kdy jsem Tě měl tolik rád, proč chceš mi moje mládí, sbohem dát, kde jsou ty chvíle, kdy jsem Tě měl tolik rád, proč chceš mi moje mládí, sbohem dát. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zbraslavská" NEBO "Už kamarádi" NEBO "Už kamarádi pomalu stárnem". Když šoféři nastartujou, župajdá, nastartujou, švarný děvče pomilujou, župajdá, pomilujou. Máme auto Škoda Populár, švarné děvče je náš ideál, slivovica, rum a borovica, pohonný materiál, máme auto Škoda Populár, švarné děvče je náš ideál, slivovica, rum a borovica, pohonný materiál. Když šoféři nastartujou, župajdá, nastartujou, švarný děvče pomilujou, župajdá, pomilujou, olej, nafta je do motora, švarné děvče je pro šoféra, slivovica, rum a borovica, pohonný materiál, olej, nafta je do motora, švarné děvče je pro šoféra, slivovica, rum a borovica, pohonný materiál. Šoféři, šoféři, v lásce vám štěstí kvete, šoféři, šoféři, že to tak dovedete, houknete u dveří, holka vám uvěří, a vy ji za to, zas odvezete. VIZ TÉŽ "Šoféři, šoféři, v lásce vám štěstí kvete". ** ? Když tatínek chodil s maminkou, vodil ji do těch bříz, kam já dnes Tebe vodím pěšinkou, sem do stínu bílých bříz. Tři bílé břízy, jsou tajné lásky stín, tři bílé břízy, slyší co odpovím. Když den jde spát, a noc na ty bílé břízy padá, tu ptám se Tě moje milá, kdy už budeš má? Tři bílé břízy, jsou tajné lásky stín, tři bílé břízy, slyší co odpovím. Tři bílé břízy, tam jsem Tě poznala, tři bílé břízy, a Tě milovala, tři bílé břízy, jsou naší lásky klíč, tři bílé břízy, čekám co odpovíš. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA ("Tři bílé břízy, jsou tajné lásky stín..."). TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Tři bílé břízy". Když zradila mě láska má, a já jsem zůstal sám, a chtěl jsem znát, proč častokrát, je láska krutá k nám, snad Maria mě pomůže, snad dá mě víru žít, a do kaple, tam v stínu hor, já rozhod jsem se jít. Patronko Bavariae, modlitbu posílám, rozhoď svůj plášť hvězdnatý, na celou naši zem, když naděje mě opouští, já nevím kudy kam, patronko Bavariae, pod ochranu mě vem. Já madoně jsem položil, svůj osud na oltář, snad poradí, snad pohladí, mou duši a mou tvář, mě naděje se vrátila, vždyť stojí za to žít, teď posílám dík nebesům, vím, kterou cestou jít. Patronko Bavariae, modlitbu posílám, rozhoď svůj plášť hvězdnatý, na celou naši zem, když naděj mě opouští, já nevím kudy kam, patronko Bavariae, pod ochranu mě vem. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Patronka Bavariae". * Když ztratí panička, růžová psaníčka, hned vo tom šušká, kdejaká služka, když naše Kamila, věneček ztratila, paní matička, zbila tatíčka, co na tom když ztratí, kopyto švec, já ztratil předvčírem, jinačí věc. Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Jóhana, z dlouhýma nohama, já na ní dup, dej sem ten zub, nebo Ti vytrhnu z drdolu chlup. Kdo ztratí peníze, ten příde do kríze, kdo ztratí vlasy, ten vyjde z krásy, kdo ztratí podvazek, dá si tam provázek, kdo ztratí brejle, pozor na špejle, kdo ztratí kanára, má eště klec, já ztratil předvčírem, jinačí věc. Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Jóhana, z dlouhýma nohama, já na ní dup, dej sem ten zub, nebo Ti vytrhnu z drdolu chlup. Tuhle jdu na houby, Anka na mě troubí, jakýpak fraky, no tak pojď taky, v lese však lidičky, na místo hubičky, dobře to nezní, plácla mě přes ní, já celej zelenej, po hříbku klouz, neměl jsem čím bych tu, potvoru kous. Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Jóhana, z dlouhýma nohama, já na ní dup, dej sem ten zub, nebo Ti vytrhnu z drdolu chlup. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Když jsem šel z hub". Keby bola, jak já nejsu, bohatá, kúpila bych si já reťaz ze zlata VIZ "Kdybych byla, jak já nejsu, bohatá, kúpila bych si já reťaz ze zlata". Keby já byl selským synkem VIZ "Kdybych já byl selským synkem". ? Keby nebyl zaspal, keby nebyl zaspal, šohaj na Oravě, ej, šohaj na Oravě, nebyl by si brinkal, nebyl by si brinkal, šablú po Opavě, ej, šablú po Opavě. A já mám koníčka vraného, na štyri noženky kutého, on mňa pěkně nosí, po studenej rosi, a já si, sedněm si, na něho, on mňa pěkně nosí, po studenej rosi, a já si, sedněm si, na něho. Keby sa Ťa mamka ptali, či sme my dva spolu spali, čuš, nepovedaj nyč, nyč neríkaj. Spali, spali, ale málo, lebo bolo bílé ráno, čuš, nepovedaj nyč, nyč neríkaj. Keď sme my dva spolu spali, dobre víš, čo sme robili, čuš, nepovedaj nyč, nyč neríkaj. MÍSTO "Keby sa Ťa mamka ptali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keby sa Ta mamka ptali". * Keby som bol vtáčkom, letěl by som za les, pozrieť sa čo robí, pozrieť sa čo robí, mamička moja dnes, pozrieť sa čo robí, pozrieť sa čo robí, mamička moja dnes. Košelku mi perie, na mňa si spomína, vráť mi, Bože, vráť mi, vráť mi, Bože, vráť mi, toho môjho syna, vráť mi, Bože, vráť mi, vráť mi, Bože, vráť mi, toho môjho syna. DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY SE NĚKDY NEOPAKUJE. VERZE 1: * ? Keby ste to, mamko moja, věděli, jaký su já bez frajárky nezdravý, veru byste celé noci nespali, co byste mně frajárečku hledali, veru byste celé noci nespali, co byste mně frajárečku hledali. Moja milá zadrímala, já sem spal, a kdosi mě za klobúčkem, pérko vzal, aj to bylo z pěknej modrej fialky, škoda mojej starodávnej frajárky, aj to bylo z pěknej modrej fialky, škoda mojej starodávnej frajárky. VERZE 2: * ? Keby ste to, mamko moja, věděli, věděli, jaký su já bez frajárky nezdravý, nezdravý, veru byste celé noci nespali, nespali, co byste mně frajárečku hledali, hledali. veru byste celé noci nespali, nespali, co byste mně frajárečku hledali, hledali. Moja milá zadrímala, já sem spal, já sem spal, a kdosi mě za klobúčkem, pérko vzal, pérko vzal, aj to bylo z pěknej modrej fialky, fialky, škoda mojej starodávnej frajárky, frajárky, aj to bylo z pěknej modrej fialky, fialky, škoda mojej starodávnej frajárky, frajárky. MÍSTO "frajárečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "frajárenku". MÍSTO "já sem spal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "já som spal". MÍSTO "a kdosi mě za klobúčkem pérko vzal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "volako mi za klobúčkem pérko vzal". MÍSTO "aj to bylo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj to bolo". Keby ště vy veděli, keby ště vy veděli, ej, jaké ja dievča mám, keby ště vy veděli, keby ště vy veděli, ej, jaké ja dievča mám, dievča černojoké, malé, nevysoké, ej, to je dievča moje, dievča černojoké, malé, nevysoké, ej, to je dievča moje. MÍSTO "jaké ja dievča mám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aké ja dievča mám"". Kec mi prišla karta, narukovac, dal som si muziku, prišikovac VIZ "Keď mi prišla karta, narukovať, dal som si muziku, došikovať", VERZE 3 A VERZE 4. ? Keď já iděm k vám, na muziku hrám, stroj sa milá, stroj sa, stroj sa milá, stroj sa, stroj sa ku dverám. Stojím u dverí, volám otevri, otevri mně milá, holuběnka sivá, mé potěšení, mé potěšení. Však bych si Ťa milá nevzal, lebo s Tebou cigán ležal, ležal, ležal, ale málo, keď už bolo bílé ráno. A vy formané, kšírujte koně, a vy formané, kšírujte koně, ztratila jsem vínek, můj zlatý prstýnek, u mé matere. U mé mateře, v truhle zavřené, u mé mateře, v truhle zavřené, červeným šátečkem, milého srdéčkem, je vyplněné. Bílé ráno, kde sa vzalo, že sa dívčo nevyspalo, bílé ráno, bílušičké, bylo spaní malušičké. * Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli, nemohli mně moju notu zahrát, museli mě za Moravu zahnat, nemohli mně moju notu zahrát, museli mě za Moravu zahnat. Za Moravú zvesela mně hráli, moje nožky lehko tancovaly, moje nožky lehko netancujte, zajtra ráno pomašírujete, moje nožky lehko netancujte, zajtra ráno pomašírujete. MÍSTO "Keď ma na tú vojnu verbovali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dyž ně na tú vojnu verbovali". NEBO "Když ně na tú vojnu verbovali". VIZ TÉŽ "Vo Zvoleně, keď ma odobrali, ..., dvanásti mi muzikanti hráli". ** Keď ma v tom Kubíně, odobrali, tak mi tí pánové, povedali, počkaj Ty regrúte, budeš Ty banovať, keď Ti príde karta, narukovať, počkaj Ty regrúte, budeš Ty banovať, keď Ti príde karta, narukovať. Keď mi prišla karta, narukovať, dal som si muziku, došikovať, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám, páni muzikanti, zahrajte mi čardáš, prvého októbra, rukovať mám. Keď mi začala tá, muzika hrať, začali mi slzy, z očí padať, slzy moje slzy, na zem nepadajte, čo ste milovali, zanechajte, slzy moje slzy, na zem nepadajte, čo ste milovali, zanechajte. Ja keď sa Janoško, na vojnu bral, prišiel pod okienko, smutně volal, podaj že mi, milá, podaj trochu vody, lebo vo mně moje, srdco zhorí, podaj že mi, milá, podaj trochu vody, lebo vo mně moje, srdco zhorí. MÍSTO "Keď ma v tom Kubíně, odobrali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "V tom Kubíně keď ma odobrali". VIZ TÉŽ "Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli" . VIZ TÉŽ "Keď mi prišla karta, narukovať, dal sem si muziku, došikovať". VIZ TÉŽ "Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal". VERZE 1: ** Keď mi prišla karta, narukovať, dal sem si muziku, došikovať, muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvého oktobra, rukovat mám, muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvého oktobra, rukovat mám. Keď mi prišla karta, k rukovanie, moja milá čas je, k rozejděnie, s Bohem tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj, s Bohem tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj. VERZE 2: ** Keď mi prišla karta, narukovac, dal som si muzigu došikavac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvieho októbra, rukovac mám, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvieho októbra, rukovac mám. Keď mi prišla karta, k rukovanie, moja milá čas je, k rozejděnie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj, a na mňa smutného, nězabývaj. VERZE 3: ** Kec mi prišla karta, narukovac, dal som si muziku, prišikovac, páni muzikanci, zahrajce mi čardaš, peršoho októbra, rukovac mám, páni muzikanci, zahrajce mi čardaš, peršoho októbra, rukovac mám. Muzikanci prišli, začali hrac, začali mi z očú, slyzy padac, neplače za mnu, ocec ani mamka, lem za mnu plaču, tri dzivčatka, neplače za mnu, ocec ani mamka, lem za mnu plaču, tri dzivčatka. Jedna budze plakac, mal som ju rad, druhá budze plakac, bul som jej brat, a tá treca budze, bo i plakac muši, bo ona odo mne, chlapca noši, a tá treca budze, bo i plakac muši, bo ona odo mne, chlapca noši. VERZE 4: ** Ked mi prišla kartka narukovac, dal som si muziku došikovac, paňi muzikanci zahrajce mi čardaš, peršeho oktobra rukovac mam, paňi muzikanci zahrajce mi čardaš, peršeho oktobra rukovac mam. A ked mi začala muzika hrac, začaľi mi solzi z oči padac, kamaraci mojo zropce mi po voľi, ice že vi za mňe do tej vojni, kamaraci mojo zropce mi po voľi, ice že vi za mňe do tej vojni. Ja na vojnu pujdzem chlapec mladi, nezaplače za mnu človek žadni, nezaplače za mnu ocec aňi mamka, aľe budu plakac tri dzifčatka, nezaplače za mnu ocec aňi mamka, aľe budu plakac tri dzifčatka. MÍSTO "nezaplače" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nězaplače". VIZ TÉŽ "Ja keď sa Janoško na vojnu bral, prišel pod okénko, smutně volal". VIZ TÉŽ "Keď ma v tom Kubíně, odobrali, tak mi tí pánové, povedali". + Keď mi srdce choré, keď ma tieseň morí, zajděm si já, pod večierkom, do zelenej hory, zajděm si já, pod večierkom, do zelenej hory. Hora šťastím šumí, vôňou jara dýše, a na vetve, kukulienka, hýbkej sa kolíše, a na vetve, kukulienka, hýbkej sa kolíše. Kukulienka kuká, hlas jej sladko linie, a do srdca, boľavého, potěšenie plynie, a do srdca, boľavého, potěšenie plynie. MÍSTO "Keď mi srdce choré" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď mi srdce chorí". Keď na vojnu verbovali, moje potěšení vzali VIZ "Když na vojnu verbovali, moje potěšení vzali". * Keď rozkvitně, biela ruža, treba ju trhať, keď má dievča, dvadsať rôčkov, treba ju vydať, a ja, a ja dvadsať rôčkov mám, ja sa, ja sa eště nevydám, ja mám milého, na vojne, ja ho čakať mám, a ja, a ja dvadsať rôčkov mám, ja sa, ja sa eště nevydám, ja mám milého, na vojne, ja ho čakať mám. Mesiac vyšiel, aj hviezdičky, jasne svietili, keď sme sa my, s mojím milým, spolu lúčili, a môj, a môj milý pri mně stál, smutně, smutně na mňa pozeral, nebuď smutná, buď veselá, tak mi povedal, a môj, a môj milý pri mně stál, smutně, smutně na mňa pozeral, nebuď smutná, buď veselá, tak mi povedal. V Tvrdošíne, na stanici, vlaky pískajú, už ma s mojím, najmilejším, rozlúčiť majú, ach tá, ach tá láska taká je, tá má, tá má silné koreně, nemôžeme, sa milovať, len potajomne, ach tá, ach, tá láska taká je, tá má, tá má silné koreně, nemôžeme, sa milovať, len potajomne. Prečo by som, něplakala, keď mám tušenie, že tá naša, verná láska je len mámenie, a tá, a tá láska taká je, tá má, tá má silné koreně, buděme sa, my milovať, len potajomne, a tá, a tá láska taká je, tá má, tá má silné koreně, buděme sa, my milovať, len potajomne. VIZ TÉŽ "Když rozkvete bílá růže, třeba ju trhat". Keď sa dívča vydávalo, šohajek pod oknem stál, a na svoju starú mamku, prežalostně zavolal, moja stará maměnko, pojdťe sa Vy podívat, jak mňa nemá srdce bolet, když ju vidím s druhým stát, moja stará maměnko, pojdťe sa Vy podívat, jak mňa nemá srdce bolet, když ju vidím s druhým stát. Šak Ty budeš, falešnico, šak Ty budeš banovat, až já budu u muziky, s frajírečkú druhú stát, a Ty budeš kolébat, a na mňa si vzpomínat, jak my sme sa spolem milovali, našej lásce konec tak, a Ty budeš kolébat, a na mňa si vzpomínat, jak my sme sa spolem milovali, našej lásce konec tak. Keď sem išel kolem panskej zahrady VIZ "Když sem já šel kolem panskej zahrady". Keď sem išel od svej milej zrána, viděl sem já u cikánky drába, keď sem išel od svej milej zvečera, viděl sem jít za cikánkú rychtýra. Naša Kača cosi má, hej rup, cosi má, dala si to do sena, hej rup, do sena. Za Novú Vsú, maléri sú, vydávalo by sa, maléri sú, za Novú Vsú, myškéri sú, nemajú co myškovati, myškéri sú. MÍSTO "Keď sem išel" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď som išiel". MÍSTO "od svej milej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "od mej milej". MÍSTO "Za Novú Vsú, maléri sú, vydávalo by sa, maléri sú, za Novú Vsú, myškéri sú, nemajú co myškovati, myškéri sú". SE NĚKDY ZPÍVÁ "Za Novú Vsú, maléri sú, maléri sú, vydávalo by sa, maléri sú, za Novú Vsú, myškéri sú, myškéri sú, nemajú co myškovati, myškéri sú". Keď sem išel, pres ty hory, pres ty hory, zelené, keď sem išel, pres ty hory, pres ty hory, zelené, potkal sem tam svarné dívča, mělo líčka červené, potkal sem tam svarné dívča, mělo líčka červené. Já sem sa jí, počal ptáti, číže dívča, číže si, já sem sa jí, počal ptáti, číže dívča, číže si, o ona mně povídala, že je smutná jakási, o ona mně povídala, že je smutná jakási. Keď sem išel z Pešti, do Budína, potkala mňa cestú, moja milá VIZ "Keď som išel z Pešti, do Budína, potkala mňa cestú, moja milá". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: ** Keď sem išel zrána, muzika mně hrála, všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stáála, všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála. Hoj sa chlapci, hoj sa, co kosárky nosia, a né tací drevienci, a né tací drevienci, co za sukně viisá, a né tací drevienci, a né tací drevienci, co na za sukně visá. MÍSTO "co za sukně visá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "co na mamě visá". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Každý dobrý gazda, co má štyry voly". VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly". VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily. VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát". SMĚS: ** Keď sem išel zrána, muzika mně hrála, všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála, všecky panny tancovaly, všecky pany tancovaly, enom moja stála. Hoj sa chlapci, hoj sa, co kosárky nosia, a né tací drevienci, a né tací drevienci, co za sukně visá, a né tací drevienci, a né tací drevienci, co na za sukně visá. Každý dobrý gazda, co má štyry voly, eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy, eště lepší taký, eště lepší taký, co má štyri ženy. Jednu na sobotu, druhú na robotu, treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele, treťú na neděle, treťú na neděle, štvrtú do postele. Frajérečky štyry, prečo ste sa bily, pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily, pro Tebja, šohajku, pro Tebja šohajku, že sme Ťa lúbily. Frajérečky štyry, pro mňa sa nebijte šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete, šak vy mojú ženú, šak vy mojú ženú, žádná nebudete. VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly". VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily. VIZ TÉŽ "Na tých panských lukách, našel sem já dukát". Keď sem já byl, osnáct ročků, mládenec VIZ TÉŽ "Keď som já byl, osnáct ročků, mládenec" Keď sem já šel okolo vrat, zavoňal mně karafiát VIZ "Když sem já šel okolo vrat, zavoňal mně karafiát". Keď sem kosil poza humny trávu, keď sem kosil poza humny trávu, prišly tri švárné děvčata za mnú, prišly tri švárné děvčata za mnú. Já jsem jim pěkné pozdravení dal, já jsem jim pěkné pozdravení dal, a každé jsem inší dárek podal, a každé jsem inší dárek podal. Katerince pěkné pozdravení, Katerince pěkné pozdravení, přijdi večer, moje potěšení, přijdi večer, moje potěšení. Keď sem na koníčka sedal, tatíček ně vínka podal, pij synečku, pij hodně, na vojně ho, nebude, pij synečku, pij hodně, na vojně ho, nebude. A keď došlo bílé ranko, došla milá pod okenko, vstaň synečku, vstaň hore, vysedajú, na koně, vstaň synečku, vstaň hore, vysedajú, na koně. Koníčkovy podkovy, budú moje zvony, ty mně budú vyzváňat, až pojedu z vojny, ej, až pojedu z vojny. MÍSTO "na vojně ho, nebude" SE NĚKDY ZPÍVÁ "však mosíš byt, na vojně". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. Keď si já zazpívám, na vrch Javoriny, počuje ňa milý, hej, z vršku do doliny, počuje ňa milý, hej, z vršku do doliny. Počuje, počuje, ale ňa nepozná, šuhajek rozmilý, hej, takej noty nezná, šuhajek rozmilý, hej, takej noty nezná. Keď si já zazpívám, pújde po poli hlas, treba mňa počuješ, hej, ale ňa nepoznáš, treba mňa počuješ, hej, ale ňa nepoznáš. ? Keď si trubač, na tej vojně, zatrúbí, keď to vojsko, do kasáreň, isť musí, oj keď si on, pôl hodinu, preťahně, a preťahně, carara, hněď ho dozorčí k raportu určuje, oj keď si on, pôl hodinu, preťahně, a preťahně, carara, hněď ho dozorčí k raportu určuje. Jano vstává, k raportu sa, hotuje, pan kapitán, sa zpytuje, čo mu je, pán kapitán, poviem pravdu, pobil som sa v hajíčku, v hajíčku, němohol som zaněhať frajeróčku, pán kapitán, poviem pravdu, pobil som sa v hajíčku, v hajíčku, němohol som zaněhať frajeróčku. Počkaj lumpe, buděm Ťa, za to trestať, keď si musel, pre svú milú, tresť dostať, dostaněš Ty, seděm ostrých, už to musíš vyděržať, vyděržať, a tu svojú najmilejšú zaněhať, dostaněš Ty, seděm ostrých, už to musíš vyděržať, vyděržať, a tu svojú najmilejšú zaněhať. Pán kapitán, ďakujem, za novinu, čo som dostal, dostal som, pre svú vinu, Pán Boh, Pán Boh, prídě ten čas, hodina a hodina, hodina, keď sa buděm uberať do civila, Pán Boh, Pán Boh, prídě ten čas, hodina a hodina, hodina, keď sa buděm uberať do civila. MÍSTO "ďakujem za novinu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ďakujem za rovinu". EXISTUJE DRUHÁ VERZE. Keď sme precházali, z Uher do Moravy, halenky nám vzali, halenky nám vzali, aj nás dorúbali. Nesekaj, nerúbaj, kamaráda mého, není moj kamarát, není moj kamarát, javorové drevo. + Keď sme šli na hody, bylo nás jedenáct VIZ "Když sme šli na hody, bylo nás jedenáct". * Keď som bol maličký pacholíček, skočil mi koníček na malíček, ouvej, ouvej, jak to bolí, snáď sa mi malíček nezahojí, ouvej, ouvej, jak to bolí, snáď sa mi malíček nezahojí. To sa mi pri mojej žene ľúbi, čižmy predala, bosá chodí, bosá chodí, zadok holý, rubáša nenosí, jak sme spolu, bosá chodí, zadok holý, rubáša nenosí, jak sme spolu. VIZ TÉŽ "Dyž sem byl malučký pacholíček, stúpil ně koníček na malíček". VIZ TÉŽ "Když jsem byl malučký, malušenký, pásal jsem koníčky u voděnky". Keď som bol v Šarišu, stretol som Maryšu, bars sa mi zapáčila - VIZ "Keď som ja bol mladý, šesdesiatdvaročný, bolo mi na žeňenie". Keď som išiel, išiel, išiel, išiel, išiel, z Očkova, dočkova, z Očkova, dočkova, odpadla ně mému, koníčku vranému, podkova, podkova, podkověnka nová, odpadla ně mému, koníčku vranému, podkova, podkova, podkověnka nová. Išli za mnú išli, išli za mnú išli, vojáci korláci, vojáci korláci, ja už sa ně z mého, koníčka vraného, podkověnka vrací, podkověnka vrací, ja už sa ně z mého, koníčka vraného, podkověnka vrací, podkověnka vrací. VIZ "Keď som ja bol mladý, šesdesiatdvaročný, bolo mi na ženěnie" Keď som išiel pres ten les VIZ "Když sem já šel přes ten les". * Keď som išel z Pešti, do Budína, potkala mňa cestú, moja milá, kázala mně kúpit, z peštskej apatéky, od srdca boleňá, takej léky, kázala mně kúpit, z peštskej apatéky, od srdca boleňá, takej léky. Ani žiaden neví, co mňa bolí, ani ten pan doktor, co mňa hojí, bolí mňa hlavička, srdca polovička, že som oklamala, šohajíčka, bolí mňa hlavička, srdca polovička, že som oklamala, šohajíčka. MÍSTO "Keď som išel" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď sem išel". MÍSTO "mňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ňa". MÍSTO "potkala mňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "potkala mě". MÍSTO "boleňá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bolenja". MÍSTO "že som oklamala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že som neviděla". + Keď som ja bol mladý, šesdesiatdvaročný, bolo mi na žeňenie, vzal som sebe ženu, němladú, něstarú, mal som s ňou ľen trápenie. Očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo, nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného, očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo, nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného. Keď som bol v Šarišu, stretol som Maryšu, bars sa mi zapáčila, a že šumná bola, vínko rada pila, bol som s ňou hneď z večera. Očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo, nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného, očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo, nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného. Keď som išol, išol, z nohavíc mi vyšol, ručníček vyšívaný, všetci sa mi smiali, že mám taký malý, ručníček vyšívaný. Očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo, očko mala ľen jedno, aj na tom mala beľmo, nohy mala krivé, vlasy mala sivé, zuba ani jedného. MÍSTO "šesdesiatdvaročný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "seděmděsiatročný". NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ NEBO TŘETÍ SLOKA. NĚKDY SE NEZPÍVÁ OPAKOVÁNÍ REFRÉNU. VERZE 1: Keď som já bol, osnáct ročků, mláděnec, vyzval jsem já, švarné dívča, na tanec, tancuj se mnú moja milá, však nebudeš žena moja, duša má, tancuj se mnú moja milá, však nebudeš žena moja, duša má. Počkaj milá, urobím ti, taký špás, až Ty půjdeš, se svým milým, na sobáš, vezmem život jemu Těbe, naposledy aj sám sebě, duša má, vezmem život jemu Těbe, naposledy aj sám sebě, duša má. MÍSTO "Keď som já bol" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď sem já byl". VERZE 2: Když sem já byl, osnáct ročků, mládenec, požádal sem, švarné dívča, o tanec, tancuj se mnú duša moja, šak nebudeš žena moja, u hája, tancuj se mnú duša moja, šak nebudeš žena moja, u hája. Počkaj milá, udělám ti, taký špás, až Ty půjdeš, se svým milým, na sobáš, vezmem život jemu, Tobě, naposledy aj sám sobě, u hája, vezmem život jemu, Tobě, naposledy aj sám sobě, u hája. VIZ TÉŽ "Počkaj milá, urobím ti, taký špás". Keď som sa zpovedal, farár mi povedal, že keď nemám dievča, abych si jú hľadal. Héj, hory, hory, hory čierne, héj, neraz som já prešiel cez nie. Héj, neraz, nedva nevečeral, héj, ani doma nenocoval. Tak túžím za tebú, ak rybka za vodú, a já za tebú tak, ak po oblakoch vták. Héj, hory, hory, hory čierne, héj, neraz som já prešiel cez nie, héj, neraz nedva nevečeral, héj, ani doma nenocoval. Héj, hory, hory, hory čierne, něraz som já prešiel cez nie. VIZ TÉŽ "Ej, hory, hory, hory černé". ** ? Keď som si, som si, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu, keď som si, som si, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu. Ej, ta kosa veru dobre kosí, ej, má milá dobré vínko nosí, ej, ta kosa veru dobre kosí, ej, má milá dobré vínko nosí. Keď som si, som si, na hornom konci, nabrúsil som si, kosu, keď som si, som si, na hornom konci, nabrúsil som si, kosu, ej, ta kosa veru dobre kosí, ej, má milá dobré vínko nosí, ej, ta kosa veru dobre kosí, ej, má milá dobré vínko nosí. VIZ TÉŽ "Na hornom konci, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu" Keď zakvítel vinohrad, Tebja sem si zlúbil, aj sem Ti ke svatbě, aj sem Ti ke svatbě, vínko z něho slúbil, vínko z něho slúbil, aj sem Ti ke svatbě, aj sem Ti ke svatbě, vínko z něho slúbil, vínko z něho slúbil. Nechalas mňa má milá, co včíl se mnú bude, už mně přesmutnému, už mně přesmutnému, enom vínko zbude, enom vínko zbude, už mně přesmutnému, už mně přesmutnému, enom vínko zbude, enom vínko zbude, Žalosť si v něm utopím, aj Tvoju nevěru, ke druhej si zajdu, ke druhej si zajdu, si zajdu, ke druhej si zajdu, v sobotu k večeru, v sobotu k večeru. Kerá je ta hvězdička má, kerá je ta hvězdička má VIZ "Která je ta hvězdička má, ..., estli bílá, lebo tmavá". K horám, slunéčko, k horám, dávno na Teba volám, dávno na Teba volám, aby si išlo k horám. Niže, slunéčko, niže, vonja ma moje kríže, vonja ma moje kríže, aby si išlo níže. *** Kladno, ty černé Kladno, ty město se sty, komínů, Kladno, ty černé Kladno, na tebe nikdy, nezapomenu, oblaka hořela, když jsem Tě prvně líbal, slzičky štěstí, z tvářiček stíral, Kladno, ty černé Kladno, ty město se sty, komínů, Kladno, ty černé Kladno, na tebe nikdy, nezapomenu. MÍSTO "ty město se sty, komínů" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ty město hvězd, a komínů". MÍSTO "z tvářiček stíral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "z tváře Ti stíral". VIZ TÉŽ "Jako, zakletá v malé, vesničce naší, jsem žila já". * Klekání když večer zvoní, nechce se mi jíti spát, na lučinách květy pěkně voní, jakpak asi projdu z vrat, na lučinách květy pěkně voní, jakpak asi projdu z vrat. Klekání když večer zvoní, vyjít z vrat je těžká věc, máti nemá pro to pochopení, že mě čeká mládenec, máti nemá pro to pochopení, že mě čeká mládenec. Zelená se na souvrati, čočovička zelená, říkala mě moje máti, bych z ní trávu vyplela. Půjdu tam po klekání, proč to dobře vím, aby naší doma nevěděli, že tam chodím za milým, půjdu tam po klekání, proč to dobře vím, aby naší doma nevěděli, že tam chodím za milým. *** Kočka leze dírou, pes oknem, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem, nebude-li pršet, nezmoknem. A když bude pršet, zmokneme, zmokneme, na sluníčku zase, uschneme, na sluníčku zase, uschneme. VERZE 1: *** Kohútku jarabí, nekutaj zahrady, vykutáš laliju, potom ťa zabijú, vykutáš laliju, potom ťa zabijú. A keď mňa zabijú, ať mňa aj zahrabú, v kyjovském kostele, kde panny klekajú, v kyjovském kostele, kde panny klekajú. Kohútku jarabí, nekutaj zahrady, vykutáš tulipán, dojde na ťa tvůj pán, vykutáš tulipán, dojde na ťa tvůj pán. VĚTŠINOU SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 2: *** Kohútku jarabí, nechoď do zahrady, vykutáš laliju, potom ťa zabijú, vykutáš laliju, potom ťa zabijú. A keď mňa zabijú, ať mňa aj zahrabú, do takej zahrady, kde panny chovajú, do takej zahrady, kde panny chovajú. VERZE 3: Kohútku jarabí, nekutaj zahrady, vykutáš tulipán, dojde na ťa tvůj pán, vykutáš tulipán, dojde na ťa tvůj pán. A keď mňa zabijú, ať mňa aj zahrabú, v kyjovském kostele, kde panny klekajú, v kyjovském kostele, kde panny klekajú. MÍSTO "Kohútku jarabí" SE NĚKDY SE ZPÍVÁ "Kohoutku jarabí". MÍSTO "A keď mňa zabijú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A keď ma zabijú". MÍSTO "ať mňa aj zahrabú" SE NĚKDY SE ZPÍVÁ "ať ma aj zahrabú", "tak ať ma zahrabú" NEBO "tak ma pochovajú". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Budil som Ťa budil, nechcelas hore vstať". ** Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně, šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně. Přišel tam Pepíček, měl na stranu klobouček, přišel tam Pepíček, měl na stranu klobouček, dal si nalejt džbán vína, a při tom si zazpíval, Kolínečku, Kolíne, dal si nalejt džbán vína, a při tom si zazpíval, Kolínečku, Kolíne. Hradečku, hradečku, jseš na pěkném kopečku, tam jsem prožil svoje mládí, mezi svými kamarády, při plzeňském pivečku, tam jsem prožil svoje mládí, mezi svými kamarády, při plzeňském pivečku. OBVYKLE SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. ** Kolo, kolo mlýnský, za štyry, rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác. VERZE 1: * Komáři se ženili, bzum, bzum, ženili, kapku vína neměli, bzum, bzum, neměli, přiletěl k nim slavíček, slavíček, dal jim vína žejdlíček, přiletěl k nim slavíček, slavíček, přines vína žejdlíček. Komáři se opili, bzum, bzum, opili, a komára zabili, bzum, bzum, zabili, komár leží v komoře, v komoře, muška pláče na dvoře, komár leží v komoře, v komoře, muška pláče na dvoře, Neplač muško, co ti je, bzum, bzum, co ti je, však ti komár ožije, bzum, bzum, ožije, těžké jeho ožití, ožití, když je na smrt zabitý, těžké jeho ožití, ožití, když je na smrt zabitý. MÍSTO "dal jim vína žejdlíček" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přines vína žejdlíček". VE VERZI 1 SE LIŠÍ MELODIE SLOK A REFRÉNU. VERZE 2: * Komáři se ženili, bzum, bzum, ženili, kapku vína neměli, bzum, bzum, neměli. Přiletěl k nim slavíček, bzum, bzum, slavíček, dal jim vína žejdlíček, bzum, bzum, žejdlíček. Komáři se opili, bzum, bzum, opili, a komára zabili, bzum, bzum, zabili. Komár leží v komoře, bzum, bzum, v komoře, muška pláče na dvoře, bzum, bzum, na dvoře. Neplač muško, co ti je, bzum, bzum, co ti je, však ti komár ožije, bzum, bzum, ožije. Těžké jeho ožití, bzum, bzum, ožití, když je na smrt zabitý, bzum, bzum, zabitý. Sádlo z něho vybrali, bzum, bzum, vybrali, za pět zlatých prodali, bzum, bzum, prodali. MÍSTO "dal jim vína žejdlíček" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přines vína žejdlíček". VE VERZI 2 SE REFRÉN MĚNÍ NA BĚŽNÝ VERŠ, NEOPAKUJE SE, STEJNÁ MELODIE. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Koně moje vrané, pěkně kšírované, kto vás sedlať bude, až budu na vojně, kto vás sedlať bude, až budu na vojně. Šabličku mi dali, ani sa něptali, jak mňa má matička, tažko vychovali, jak mňa má matička, tažko vychovali. Frajerečka moja, ja Ťa pekně prosím, až sa z vojny vrátim, Těba si vziať musím, až sa z vojny vrátim, Těba si vziať musím. Konopa, konopa, zelená konopa, ktože mi dnes večer, na oblok zaťuká, ktože mi dnes večer, na oblok zaťuká. Zaťuká, zaťuká, šohajek volačí, zalúbily sa mu, moje černé oči, zalúbily sa mu, moje černé oči. Moje černé oči, ako ten aksamit, škoda jich, šohajku, škoda jich zakalit, škoda jich, šohajku, škoda jich zakalit. Zakalit, zakalit, dovede ledakdo, ale ich potěšit, dovede málokdo, ale ich potěšit, dovede málokdo. Koukni, holka, koukni, kterak jsou mě ztloukli, v tej klášterskej hospodě, a to všecko pro Tebe. Koukni, holka, koukni, kterak jsou mě ztloukli, šla jsi domů s vojákem, s tím francouzským pěšákem. Voják má flintičku, dával Ti hubičku, Tys mu dala jablíčka, včera v noci na líčka. A já jsem to věděl, do kláštera běžel, na vojnu tam verbujou, samou chválu slibujou. Když nás pochytali, do klády nás dali, všechny panny plakaly, matky ruce lámaly. Kdo nemá peníze, ten si rány líže, a kdo nemá tolary, musí žít s kyrysary. Koukni, holka, koukni, kterak jsou mě ztloukli, v tej klášterskej hospodě, a to všecko pro Tebe. MÍSTO "a to všecko pro Tebe" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a to všechno pro Tebe". VERZE 1: Koulelo se, koulelo, červené jablíčko, komu sa Ty dostaneš, moja galánečko? Koulela se, koulela, dvě naproti sobě, komu bych se dostala, nuž, Janíčku, Tobě. VERZE 2: ? Koulelo, se koulelo, červené jablíčko, komu Ty se dostaneš, má zlatá holčičko, komu Ty se dostaneš, má zlatá holčičko. Koulela se, koulela, dvě naproti sobě, komu bych se dostala, než Jeníčku Tobě, Ty jsi hezkej já taky, šikneme se k sobě. * ? Koupím já si, koně vraný, až na tu vojnu půjdu, a na Tebe, moje milá, na Tebe zapomenu, a na Tebe, moje milá, na Tebe zapomenu. Na koníčka, si vyskočím, šavlička zablejskne se, mojí ze všech, znejmilejší, žalostí puká srdce, mojí ze všech, znejmilejší, žalostí puká srdce. Tajná láska, ta mě trápí, ach, ta mě vyspat nedá, protože já, říci nesmím, že Ty jsi moje milá, protože já, říci nesmím, že Ty jsi moje milá. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDĚ SLOKY. * Kousek země na Hané, rodná dědina, mě vždy v srdci zůstane, ze všech jediná, mám já na potoce mlýn, a v něm růže květ, kam dnes já to vím, půjdu večer v pět. Já mám děvče z Hané, jako malované, však už máme v kalendáři, určený den na září, už je slovo dané, hned jak slunko vstane, půjdeme tam, kde svoje jméno dám, jen své dívce z Hané. Na té naší dědině, hotový je ráj, holky koukaj nevinně, zvlaště když je máj, já mám ze všech nejhezčí, ta má od vrat klíč, proto mám ji rád, i když máj je pryč. Já mám děvče z Hané, jako malované, však už máme v kalendáři, určený den na září, už je slovo dané, hned jak slunko vstane, půjdeme tam, kde svoje jméno dám, jen své dívce z Hané. * Krásná pasačka, husičky pásla, v zeleném háji pod javorem, krásná pasačka, husičky pásla, v zeleném háji pod javorem, dej mi hubičku, můj andělíčku, tiše ať slavík neuletí, dej mi hubičku, můj andělíčku, tiše ať slavík neuletí. Tichá hubička, přece slavíčka, v zeleném háji probudila, tichá hubička, přece slavíčka, v zeleném háji probudila, vyletěl výše, zazpíval tiše, krásná pasačka zaplakala, vyletěl výše, zazpíval tiše, krásná pasačka zaplakala. Proč ty slavíčku, ty malý ptáčku, proč děláš malé pasačce bol, proč ty slavíčku, ty malý ptáčku, proč děláš malé pasačce bol, mějme se rádi, dokud jsme mladí, dokud nás láska k sobě svádí, mějme se rádi, dokud jsme mladí, dokud nás láska k sobě svádí. VERZE 1 (MORAVSKÁ): ? Kreše mlynár, kreše kameň, hop šohaj, švarné dívča sedí na něm, hop šohaj, kreše mlynár, kreše kameň, švarné dívča sedí na něm, naozaj, naozaj, naozaj, kreše mlynár, kreše kameň, švarné dívča sedí na něm, naozaj, naozaj, naozaj. Poď Ty dívča, poď Ty za mňa, hop šohaj, nebude Ti hanba žádná, hop šohaj, poď Ty dívča, poď Ty za mňa, nebude Ti hanba žádná, naozaj, naozaj, naozaj, poď Ty dívča, poď Ty za mňa, nebude Ti hanba žádná, naozaj, naozaj, naozaj. Namysli si, múj šohajku, hop šohaj, nebudem já žena Tvoja, hop šohaj, nebudem já žena Tvoja, budem žena mlynárova, naozaj, naozaj, naozaj, nebudem já žena Tvoja, budem žena mlynárova, naozaj, naozaj, naozaj. MÍSTO DRUHÉHO "hop šohaj" SE NĚKDY V KAŽDÉ SLOCE ZPÍVÁ "naozaj". VERZE 2 (SLOVENSKÁ): Kreše mlynár, kreše kameň, hop šuhaj, švárne dievča sedí na něm, naozaj, kreše mlynár, kreše kameň, švárne dievča sedí na něm, či ozaj, naozaj, naozaj, kreše mlynár, kreše kameň, švárne dievča sedí na něm, či ozaj, naozaj, naozaj. Či Ty dievča budeš moje, hop šuhaj, ľúbia sa mi líčka Tvoje, naozaj, či Ty dievča budeš moje, ľúbia sa mi líčka Tvoje, či ozaj, naozaj, naozaj, či Ty dievča budeš moje, ľúbia sa mi líčka Tvoje, či ozaj, naozaj, naozaj. A ja tebe nič nepoviem, hop šuhaj, ale ťa ja ľúbiť budem, naozaj, a ja Tebe nič nepoviem, ale Ťa ja ľúbiť budem, či ozaj, naozaj, naozaj, a ja Tebe nič nepoviem, ale Ťa ja ľúbiť budem, či ozaj, naozaj, naozaj. Krumvířská dědina hodně dlúhá, idě tam dcérečka, za ňú druhá, první mně dávajú, nemám síly, tu druhú mám já rád, Bože milý, první mně dávajú, nemám síly, tu druhú mám já rád, Bože milý. Tý mojí rodiče, vy myslíte, že mne s mojú milú rozlúčíte, nechcu a nebudu vám po vúli, rač se všeckýho vzdám, Bože milý, nechcu a nebudu vám po vúli, rač se všeckýho vzdám, Bože milý. + ? Která je ta, hvězdička má, je-li bílá, lebo tmavá, si-li tmavá, rozsvětli sa, moja milá, rozmysli sa. Já už sem se, rozmyslela, svoju ručku, Ti podala, levú ručku, aj tu pravú, už nás nikdá, nerozvedú. MÍSTO "Která je ta hvězdička má" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Kerá je ta hvězdička má". MÍSTO "je-li" SE NĚKDY ZPÍVÁ "esli" NEBO "estli". MÍSTO "levú ručku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svoju ručku". MÍSTO "nikdy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nikdá". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Čí to húsky na tej vodě, čo si chodia po slobodě". + ? Která je ta, hvězdička má, která je ta, hvězdička má, estli bílá, lebo tmavá, esli bílá, lebo tmavá. Si-li tmavá, rozsvětli sa, si-li tmavá, rozsvětli sa, moja milá, rozmysli sa, moja milá, rozmysli sa. Už sem sa já, rozmyslela, už sem sa já, rozmyslela, na Tebja sem, zapoměla, na Tebja sem, zapoměla. MÍSTO "Která je ta hvězdička má" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Kerá je ta hvězdička má". ** Které dívča nemá doma frajíra, nech si sedne na lavečku u dvora, a nech píše na cedulku litery, litery, že ju nechce v tých Kosticách nikerý, a nech píše na cedulku litery, litery, že ju nechce v tých Kosticách nikerý. Má mamičko zarostl mně chodníček, odnaučil sa k nám chodit Janíček, oj, Janíček, duša moja, milý moj, milý moj, proč už nejsi taký věrný, jakýs bol, oj, Janíček, duša moja, milý moj, milý moj, proč už nejsi taký věrný, jakýs bol. *** Kto za pravdu horí, v svätej obeti, kto za ľudstva práva, život posvätí, kto nad krivdou biednych, slzu vyroní, tomu moja pieseň, slávou zazvoní, kto nad krivdou biednych, slzu vyroní, tomu moja pieseň, slávou zazvoní. Keď zahrmia delá, orol zaveje, za slobodu milú, kto krv vyleje, pred ohnivým drakom, kto vlasť zacloní, tomu moja pieseň, slávou zazvoní, pred ohnivým drakom, kto vlasť zacloní, tomu moja pieseň, slávou zazvoní. Kto si stojí v slove, čo priam zhŕkne svet, komu nad statočnosťou, venca v nebi niet, koho dar nezvedie, hrozba neskloní, tomu moja pieseň, slávou zazvoní, koho dar nezvedie, hrozba neskloní, tomu moja pieseň, slávou zazvoní. *** Ktož jsú boží bojovníci, a zákona jeho, prostež od boha pomoci, a dúfajtež v něho, že konečně vždycky s ním zvítězíte. Kristusť vám za škody stojí, stokrát víc slibuje, pakli kdo proň život složí, věčný míti bude, blaze každému, ktož na pravdě sejde. Tenť pán velíť se nebáti, záhubcí tělesných, velíť i život složiti, pro lásku svých bližních. Protož střelci, kopiníci, řádu rytířského, sudličníci a cepníci, lidu rozličného, pomnětež všichni na pána štědrého! Dávno Čechové říkali, a přísloví měli, že podle dobrého pána, dobrá jízda bývá. Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte, pána svého v srdci mějte, pro a s ním bojujte, a před nepřáteli neutíkejte! A s tím vesele křikněte, řkúc Na ně, hr na ně, zbraň svou rukama chutnajte, bůh náš pán, křikněte. Heslo všichni pamatujte, kteréž vám vydáno, svých hejtmanů pozorujte, retuj druh druhého, hlediž a drž se každý šiku svého! Vy pakosti a drabanti, na duše pomněte, pro lakomství a loupeže, životů netraťte, a na kořistech se nezastavujte! ? Ku Hradišťu, teče voda čistá, plače o mě, galánečka hezká, plače o mě, ruky zalamuje, že se pro mě, vraný kůň kšíruje, plače o mě, ruky zalamuje, že se pro mě, vraný kůň kšíruje. Neplač pro mne, potěšení moje, šijú sa mně, v Brně šaty nové, šaty nové, aj kamaše černé, neplač pro mě, mé srdénko věrné, šaty nové, aj kamaše černé, neplač pro mě, mé srdénko věrné. MÍSTO "Ku Hradišťu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ke Hradišťu". MÍSTO "Ku Hradišťu, teče voda čistá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ku Hradišťu, ušlapaná cesta". MÍSTO "plače o mě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "plače pro mě" NEBO "plače, plače". MÍSTO "kamaše" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kamašle". VIZ TÉŽ "Teče voda od Trenčína čistá". VIZ TÉŽ "Za Breclavú teče voda čistá". * Ku Praze je, cesta dlouhá, stromkama je sázená, ku Praze je, cesta dlouhá, stromkama je sázená, sázela jí moje nejmilejší, když tam za mnou chodila, sázela jí moje nemilejší, když tam za mnou chodila. Sázela jí, rozmarínou, pěkným bílým jetelem, sázela jí, rozmarínou, pěkným bílým jetelem, to na důkaz naší věrné lásky, že my svoji nebudem, to na důkaz naší věrné lásky, že my svoji nebudem. Tu kytičku, cos mi dala, tu ja sobě ponechám, tu kytičku, cos mi dala, tu ja sobě ponechám, až já půjdu k svému regimentu, za čepici si jí dám, až já půjdu k svému regimentu, za čepici si jí dám. Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu, ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu, až ja půjdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju, až ja půjdu k svému regimentu, do kvéru ho nabiju. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. ** Kúpala sa Katarína, v tej voděnke studenej, kúpala sa Katarína, v tej voděnke studenej, ej, vila věnce, pro mládence, z rozmarýny zelenej, ej, vila věnce, pro mládence, z rozmarýny zelenej. Kemu že jich, Katerino, kemu že jich uviješ, kemu že jich, Katerino, kemu že jich uviješ, ej, Tobě, Tobě, švarný šohajíčku, protože mňa miluješ, ej, Tobě, Tobě, švarný šohajíčku, protože mňa miluješ. *** Kvetou růže, kdo Ti za to může, žádný už Ti dneska, nepomůže, kvetou, vadnou, lístečky z nich spadnou, jak Ty slzy Tvoje, na tu trávu chladnou. Teče, voda, dokola se točí, to si nelitoval, modré oči, já bych byla, pro Tebe jen žila, že mou lásku zklameš, to jsem nemyslela. Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala, škoda nocí, které jsem proplakala, moje mládí, uprchlo tak jako sen, na všechno mi zbyla jenom, v srdci mém vzpomínka jen. NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. NĚKDY SE OPAKUJE POSLEDNÍ SLOKA (REFRÉN). TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Škoda lásky", ANGLICKY "Beer Barrel Polka", NĚMECKY "Rosamunde". * Kvítek jabloňový, dávno všecko to ví, jak sem tam pod oknem stál, větřík mně na šalmaj hrál. Na svoju píšťalku zlatú, notoval pěsničku svatú, pěsničku při měsíčku, co hrají na nebíčku, na svoju píšťalku zlatú, notoval pěsničku svatú, pěsničku při měsíčku, co hrají na nebíčku, Kvítek jabloňový, dávno všecko to ví, jak sem Ti slovéčko dal, jak se sa o Tebe bál. Ví to aj hvězdička bledá, co v noci tajmně hledá, cestičku osvícenú, či budeš mojú ženú, ví to aj hvězdička bledá, co v noci tajmně hledá, cestičku osvícenú, či budeš mojú ženú. Kvítek jabloňový, dávno všecko to ví, co sem si velice přál, Tebe si za ženu vzal. Ptajú sa kvítečka ludé, ptajú sa, jak to včil bude, všecko jim za mňa poví, kvíteček jabloňový, ptajú sa kvítečka ludé, ptajú sa, jak to včil bude, všecko jim za mňa poví, kvíteček jabloňový. Kyčera, Kyčera, aj, Bože, daj večera, večera dobrého, ej, rána veselého. Kdo to henkaj ide, aj, to můj milý je, na hradkých nožičkách, ej, v bílých nohavičkách. ? Kyjove, Kyjove, ty pekné městečko, co sem sa nachodil, za svojú dcérečkú. Nachodil, nachodil, noci jsem nablúdil, a našlapal blato, nemrzelo mňa to. Ta kyjovská veža, ta by pověděla, je-li galánečka, šohajkovi věrná. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VIZ TÉŽ "Ej, Brode, Brodečku, na pěkném kopečku". ? Kyjovská šenkýřka víno nese, až se jí ručenka celá třese, nalej mně ho, podej mně ho, však já mám peníze, zaplatím ho. Jestli mně, šenkéřko, víno nedáš, půjdu Tě žalovat na kancelář, na kancelář, mezi pány, budeš mět šenkéřko oplétání. Vínečko, vínečko, kdybys nám umřelo, co by nás sirotků, po tobě zostalo. Povol si, synečku, dokáď si svobodný, dokáď Ti rozmarýn, za klobúčkem voní. Pijme chlapci, pijme víno, však voděnka teče mimo, pijme chlapci, pijme ho, až do rána bílého, pijme chlapci, pijme ho, až do rána bílého. Až sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme, potom půjdem na pána, co s náma zle nakládá, potom půjdem na pána, co s náma zle nakládá. MÍSTO "co by nás sirotků, po tobě zostalo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ja, co by sirotků, po tobě zůstalo". Kyjovští mládenci by sa oženili, kyjovští mládenci by sa oženili, kdyby, kdyby jim děvčata, kdyby jim děvčata tisíce nosily. kdyby, kdyby jim děvčata, kdyby jim děvčata tisíce nosily. Ale že děvčata tisíce nemajú, ale že děvčata tisíce nemajú, proto, proto jich mládenci, proto jich mládenci v srdéčkách nemajú, proto, proto jich mládenci, proto jich mládenci v srdéčkách nemajú. Kamarádky moje sa na mňa hněvajú, kamarádky moje sa na mňa hněvajú, že já, že já mám frajíra, že já mám frajíra a ony nemajú, že já, že já mám frajíra, že já mám frajíra a ony nemajú. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ** Láska nehněvaná, není milovaná, ta se pánu Bohu, zaplatit musí slzičkama, ten, kdo netrucuje, věrně nemiluje, nepozná lásku pravou, všem srdcím souzenou. VIZ TÉŽ "Pro lásku moji, pro lásku Tvoji, vyrostl na stráni květ". VERZE 1: *** ? Lásko, Bože lásko, kde ťa ludé berú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú. Kdyby sa ta láska, na poli rodila, nejedna panenka, hlavu by sklonila, nejedna panenka, hlavu by sklonila. Ale sa ta láska, na horách nerodí, nejedna panenka, předčasně porodí, nejedna panenka, předčasně porodí. Ľúbosti, ľúbosti, mala som ťa dosti, ale už ťa nemám ani medzi prsty, ale už ťa nemám ani medzi prsty. Lásko, Bože lásko, kde ťa ludé berú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú. MÍSTO "ludé" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ludia". MÍSTO "Kdyby sa ta láska" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keby sa ta láska". MÍSTO "hlavu by sklonila" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pro ňu by chodila". NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 2: *** Láska, bože, láska, Kde ťa luďia berú, Na hore nerastieš, v poli ťa nesejú, na hore nerastieš, v poli ťa nesejú. Ľúbosti, ľúbosti, mala som ťa dosti, ale už ťa nemám ani medzi prsty, ale už ťa nemám ani medzi prsty. Aby sa tá láska, na brali rodila, nejedna panenka hlavu by zlomila, nejedna panenka hlavu by zlomila. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. + Lásko, moje lásko, srdce bolavé, odkvétl mně vínek, zvadl v zahradě, kvítek sobě hledám, nězábudkový, rozvoní sa v srdci, háj májový. Vykveteš mně znova, růžo voňavá, láska se mně vrátí, vrátí do jara, rozvoní sa kvítek, na našich lukách, malovaný synek, zasej zaťuká. Až sa láska vrátí, až sa vrátiš k nám, za naším huménkem, já Ťa přivítám, ručenku mně podáš, já Ti zazpívám, potom že Ťa, kvítek, máj, zasej mám. MÍSTO "máj, zasej mám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "háj, zasej mám" NEBO "mám, zasej mám". ** Len jednu pesničku, mám v smutnom srdiečku, tak často ju spievam, keď nechodíš k nám. Široká cestička, vedie k nám cez lesy, až vyjdě hviezdička, spýtam se jej kde si. Hviezdička vychodí, nič mi však něpovje, prečo něprichodí, milý muoj, kto to vie. Možno preto, něprišiel, že k nám cestu, něnašiel, možno lásku, inej dal, ktorú len mě, sľuboval. Široká cestička, vedie k nám cez lesy, až vyjdě hviezdička, spýtam se jej kde si. Široká cestička, vedie k nám cez lesy, až vyjdě hviezdička, spýtam se jej kde si. Hviezdička vychodí, nič mi však něpovje, prečo něprichodí, milý muoj kto to vie. Možno preto, něprišiel, že k nám cestu, něnašiel, možno lásku, inej dal, ktorú len mě, sľuboval. Široká cestička, vedie k nám cez lesy, až vyjdě hviezdička, spýtam se jej kde si. ÚVODNÍ ČÁST "Len jednu pesničku, mám v smutnom srdiečku, tak často ju spievam, keď nechodíš k nám. "Letělo vtáča nad nami, letělo v širý svet, a naša láska úprimná, už sa něvrátí speť." SE NĚKDY NEZPÍVÁ. ČÁST REFRÉNU "Široká cestička, vedie k nám cez lesy, až vyjdě hviezdička, spýtam se jej kde si. Hviezdička vychodí, nič mi však něpovje, prečo něprichodí, milý muoj kto to vie. Možno preto, něprišiel, že k nám cestu, něnašiel, možno lásku, inej dal, ktorú len mě, sľuboval. Široká cestička, vedie k nám cez lesy, až vyjdě hviezdička, spýtam se jej kde si." SE NĚKDY NEOPAKUJE. NĚKDY PŘEDCHÁZÍ "Letělo vtáča nad nami, pametáš muoj milý,". *** Lepší je vínečko než-li voda, lepší je vínečko než-li voda, lepší je dcérečka než-li vdova, lepší je dcérečka než-li vdova. Dcérečka miluje, nic neříká, dcérečka miluje, nic neříká, a vdova vzpomíná nebožtíka, a vdova vzpomíná nebožtíka. Lepší je žitečko nežli oves, lepší je žitečko nežli oves, lepší je mládenec nežli vdovec, lepší je mládenec nežli vdovec. Mládenec miluje aspoň trošku, mládenec miluje aspoň trošku, a vdovec vzpomíná na nebožku, a vdovec vzpomíná na nebožku. Lesácká polka VIZ "Za lesíčkem na zelené stráni, stojí panská hájovna" A VIZ "Náš pan lesní dceru má". VERZE 1: ? Letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, seďel na okénko, zaťukal na skélko, stroj sa milá stroj, stroj sa milá stroj. Stojí u dverí, volá otevri, stojí u dverí, volá otevri, otevri ně milá, holuběnko sivá, mé potěšení, mé potěšení. Já neotevrem, mamka ně brání, já neotevrem, mamka ně brání, že ňa nejsi hoden, šohajíčku švarný, mé potěšení, mé potěšení. Keď nejsem hoden, zostávaj s Bohem, keď nejsem hoden, zostávaj s Bohem, vyber si, možeš-li, moja najmilejší, já si nemožem, já si nemožem. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2: ? Letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, seďel na okénko, zaťukal na skélko, stroj sa milá stroj, seďel na okénko, zaťukal na skélko, stroj sa milá stroj. Strojila bych sa, máti mně nedá, strojila bych sa, máti mně nedá, že si Ty chudobný, nejsi ke mně rovný, di ode dverí, že si Ty chudobný, nejsi ke mně rovný, di ode dverí. Keď nejsu roven, ostávaj s Bohem, keď nejsu roven, ostávaj s Bohem, pomož si možeš-li, moja najmilejší, já Ti nemožem, pomož si možeš-li, moja najmilejší, já Ti nemožem. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 3: ? Letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, letěl, letěl, roj, prez mej milej dvor, seďel na okénko, zaťukal na skélko, stroj sa milá stroj, stroj sa milá stroj. Stojí u dverí, volá otevri, stojí u dverí, volá otevri, otevri ně milá, holuběnko sivá, mé potěšení, mé potěšení. Strojila bych sa, tatík ně nedá, strojila bych sa, tatík ně nedá, že Ty jsi chudobný, že ňa nejsi hodný, o Ťa nestojí, o Ťa nestojí. Keď nejsem hoden, zostávaj s Bohem, keď nejsem hoden, zostávaj s Bohem, vyber si, možeš-li, moja najmilejší, já si nemožem, já si nemožem. MÍSTO "prez mej milej dvor" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na mej milej dvor". MÍSTO "Stojí u dverí, volá otevri" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Stojím u dverí, volám otevri". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * Letěla bělounká holubička, potkala božího andělíčka, letěla bělounká holubička, potkala božího andělíčka. Duše skvělá, kam si chtěla, chtěla jsem doletět do nebíčka, duše skvělá, kam si chtěla, chtěla jsem doletět do nebíčka. Doleť si dušičko až do nebe, já půjdu k děťátku místo Tebe, doleť si dušičko až do nebe, já půjdu k děťátku místo Tebe. VERZE 1: *** Letěla husička, letěla z vysoka, nemohla doletět, spadla do potoka, spadla do potoka. Spadla do potoka, vodičku vypila, aby jí šenkýři, nelili do piva, nelili do piva. Nelili do piva, raděj do kořalky, že se v ní mývají, ty zdejší panenky, ty zdejší panenky. Ty zdejší pannenky, to jsou parádnice, nechaly si vyšívat, na záda zajíce, na záda zajíce. Na záda zajíce, na fěrtošku lišku, aby každý poznal, tu naší šenkýřku, tu naší šenkýřku. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VIZ TÉŽ "Kačena divoká, letěla z vysoka". VERZE 2: *** Letěla husička, letěla z vysoka, nemohla doletět, spadla do potoka, spadla do potoka. Ach, můj milý Bože, už jsem dolétala, už jsem těch svých dětí, tady zanechala, tady zanechala. Moje drobné děti, nedělají škody, plují po potoce, napijí se vody, napijí se vody. Letěla husička, už víc nepoletí, škoda je Tě, děvče, že Tě nesmím míti, že Tě nesmím míti. Když jsem k vám chodíval, do vaší dědiny, míval jsem klobouček, plný rozmarýny, plný rozmarýny. Nyní k vám nechodím, už tam chodí jinej, jen na mě má milá, více nevzpomínej, více nevzpomínej. Zachází slunéčko, zachází za horu, kterak ja na Tebe, chlapče zapomenu, chlapče zapomenu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 3: Letěla husička, letěla z vysoka, nemohla doletět, spadla do potoka, spadla do potoka. Do potoka spadla, kde se voda točí, zavřely se nad ní, mojej molej oči, mojej milej oči. Letělo vtáča nad nami, pametáš muoj milý - VIZ "Tam na kraji nášho lesa, vŕškom dolu cesta klesá". * Letochova hospůdečka malovaná, a v ní bývá moja milá starodávná, šenkuje, nalévá, vínečko rozlévá, a na Tebe, můj šohajku, smutně sa dívá, šenkuje, nalévá, vínečko rozlévá, a na Tebe, můj šohajku, smutně sa dívá. Před naším je zahrádečka zeleňá sa, a v ní roste rozmarýnek netrhá sa, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút. Dyby sa to naši páni dozvěděli, že je vršek rozmarýnu utržený, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali. VIZ TÉŽ "Před naším je zahrádečka, zelená sa" * Léto už sbohem nám dává, zesmutněl růžový sad, a já dnes už to vím, že nejsem už tak mlád, byla to pohádka krásná, trvala chviličku jen, proto častokrát, musím zaplakat, že to byl jen sen, proto častokrát, musím zaplakat, že to byl jen sen. Kdepak je to moje zlaté mládí, zapadlo a nevrátí se víc, odešli mně všichni kamarádi, na světě už nemám zcela nic, ještě kámen se v té vodě obrátí, mládí mé se už nenavrátí, ještě kámen se v té vodě obrátí, mládí mé se už nenavrátí. * Lístečku dubový, nepadej do vody, vzala by tě voda, byla by tě škoda, lístečku dubový, vzala by tě voda, byla by tě škoda, lístečku dubový. Lístečku z javora, spadl`s nám do dvora, nebudem se ženit, za holkama chodit, až bude potřeba, nebudem se ženit, za holkama chodit, až bude potřeba. Lístečku z arniky, holky jdou z fabriky, každá jde s vojákem, klape tím zobákem, lístečku z arniky, každá jde s vojákem, klape tím zobákem, lístečku z arniky. Lístečku z jetele, Honza byl v kostele, povalil tam kněze, kam ten trouba leze, lístečku z jetele, povalil tam kněze, kam ten trouba leze, lístečku z jetele. VIZ TÉŽ "Lístečku z javora, spadnuls mně do dvora". * Lístečku z javora, spadnuls mně do dvora, lístečku z javora, spadnuls mně do dvora, nebudu sa, milá, ženit, až bude pohoda, nebudu sa, milá, ženit, až bude pohoda. Lístečku z osiky, spadnuls mně do vyky, lístečku z osiky, spadnuls mně do vyky, nebudu sa, milá, ženit, až budu veliký, nebudu sa, milá, ženit, až budu veliký. Lístečku z jasena, spadnuls mně do sena, lístečku z jasena, spadnuls mně do sena, nebudu sa, milá, ženit, až bude potreba, nebudu sa, milá, ženit, až bude potreba. VIZ TÉŽ "Lístečku dubový, nepadej do vody". ? Loučil se mladý voják, loučil se s dívenkou svou, buď tady s Bohem, dívenko drahá, jdu bránit vlast milenou, buď tady s Bohem, dívenko drahá, jdu bránit vlast milenou. Tři dny jsem na stráži stál, rudý žár kolem mne plál, a tu můj mladý koníček vraný, přežalostně zařechtal, a tu můj mladý koníček vraný, přežalostně zařechtal. Neřechtej můj koníčku, musím věrně tu stát, když my dva spolu se nesejdem, má pro nás kdo zaplakat, když my dva spolu se nesejdem, má pro nás kdo zaplakat. Zapláče dívenka má, zapláče pro milého, zapláče máma, zapláče táta, pro syna ztraceného, zapláče máma, zapláče táta, pro syna ztraceného. ** Lovili rybáři, lovili z Dunaje, chytili rybičku, chytili rybičku u samého kraje, chytili rybičku, chytili rybičku u samého kraje. Ryba to nebyla, byla to má milá, pro falešnou lásku, pro falešnou lásku, do vody skočila, pro falešnou lásku, pro falešnou lásku, do vody skočila. Do vody skočila, kde se voda točí, že sem si nevšímal, že sem si nevšímal, jejích modrých očí, že sem si nevšímal, že sem si nevšímal, jejích modrých očí. Lúčka, lučina, tráva zelená, lúčka, lučina, tráva zelená, Kyjováci to sú chlapci jako lalia, Kyjováci to sú chlapci jako lalia. Ale ne všeci, enem někteří, ale ne všeci, enem někteří, kteří mají za klobúčkem pávové peří, kteří mají za klobúčkem pávové peří. Pávové peří, bílé košule, pávové peří, bílé košule, Kyjovjáci, to sú chlapci, jako lálije, kyjovjáci, to sú chlapci, jako lálije. Lúčka, lučina, tráva zelená, lúčka, lučina, tráva zelená, Kyjováci to sú chlapci jako lalia, Kyjováci to sú chlapci jako lalia. ČASTO SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. *** Lúčka, lúčka, lúčka zelená, lúčka, lúčka, lúčka zelená, kto ťa bude, lúčka kosiť, keď ja budem šabľu nosiť, lúčka, lúčka, lúčka zelená, kto ťa bude, lúčka kosiť, keď ja budem šabľu nosiť, lúčka, lúčka, lúčka zelená. Milá, milá, milá premilá, milá, milá, milá premilá, kto k vám bude, milá chodiť, keď ja budem mundúr nosiť, milá, milá, milá, premilá, kto k vám bude, milá chodiť, keď ja budem mundúr nosiť, milá, milá, milá, premilá. VIZ TÉŽ "Víno, víno, vínko červené, víno". Lúčka zelená, nepokosená, daj Bože rosy, lúčka sa pokosí, zajtra do rána, daj Bože rosy, lúčka sa pokosí, zajtra do rána. TATO PÍNIČKA MÁ MNOHO DALŠÍCH SLOK, AUTOR JE JÁN KOLLÁR. Malá písnička VIZ "Tisíce písniček znám, jednu z nich pro Tebe mám". Maléru, maléru, vymaluj ňa celú, maléru, maléru, vymaluj ňa celú, aj milého, aj mňa, ej, vymaluj nás oba, aj milého, aj mňa, ej, vymaluj nás oba. Povidajú ludé, že su malovaná, povidajú ludé, že su malovaná, že je do mých líček, ej, barva kupovaná, že je do mých líček, ej, barva kupovaná. NĚKDY SE NEOPAKUJE ANI PRVNÍ ANI DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Povidajú ludé, že su malovaná". * Maličká su, húsky pasu, tancovala bych já, až sa třasu, tancovala bych já, až sa třasu. Třeba su já, malučičká, přece mě má ráda má mamička, předsa mě má ráda má mamička. Třeba su já, malučičká, přece su otcova holubička, přece su otcova holubička. VERZE 1 Malovaly, nocovaly, tri malérečky u nás, tri malérečky u nás, nechal sem si vymalovat, mojej milej obraz, mojej milej obraz. Malovaly, nocovaly, po dvě po tri noci, po dvě po tri noci, nechal sem si vymalovat, mojej milej oči, mojej milej oči. VERZE 2 Malovaly, nocovaly, tri malérečky u nás, nechal sem si vymalovat, mojej milej obraz, mojej milej obraz. Malovaly, nocovaly, po dvě po tri noci, nechal sem si vymalovat, mojej milej oči, mojej milej oči. VERZE 3 Malovali, nocovali, ej, tre malére u nás, tre malére u nás, dala sem si, vymalovat, svojich líček obraz, svojich líček obraz. Malovali, nocovali, po dvě po tri noci, po dvě po tri noci, dala sem si, vymalovat, svoje černé oči, svoje černé oči. VERZE 4 Nocovali, malovali, jaj dva malíři u nás, dva malíři u nás, dala sem si vymalovat, jaj pěkný nový obraz, pěkný nový obraz. Nocovali, malovali, jaj na tej našej peci, na tej našej peci, dala sem si vymalovat, jaj moje černé oči, moje černé oči. ? Mal som seděm, grajciarov, išiangalom, nosil som ich, za sárom, išiangalom, tri som prepil, štyri mám, co Ti milá, kupit mám, išiangalom, tri som prepil, štyri mám, co Ti milá, kupit mám, išiangalom. Někupuj mi, oriešky, išiangalom, něrob zo mňa, posmešky, išiangalom, radšej mi kup, zlatý pás, co mi budě, na sobáš, išiangalom, radšej mi kup, zlatý pás, co mi budě, na sobáš, išiangalom. Mal som kabát, cajkový, išiangalom, dal som ho, primášovi, išiangalom, keby lepšie, zahudal, to bych milú, postýskal, išiangalom, keby lepšie, zahudal, to bych milú, postýskal, išiangalom. MÍSTO "grajciarov" SE NĚKDY ZPÍVÁ "krajciarov". Malý hošík černovlasý, své mamince žaloval, že ho děvče oklamalo, které věrně miloval, že ho děvče oklamalo, které věrně miloval. Vzpomeň Ty si, milko drahá, na tu malou lavičku, kde jsme spolu sedávali, zvečera při měsíčku, kde jsme spolu sedávali, zvečera při měsíčku. Kolikrát jsem se Tě ptával, zdali mně Ty ráda máš, a Ty jsi mi říkávala, že jiného nelíbáš, a Ty jsi mi říkávala, že jiného nelíbáš. Oči černé, oči zrádné, hluboké jak lidský žal, kolikrát jsem na Vás vzpomněl, tolikrát jsem zaplakal, kolikrát jsem na Vás vzpomněl, tolikrát jsem zaplakal. Oči černé, oči zrádné, já jsem vás měl tolik rád, než jsem z vojny domů přišel, už vás měl můj kamarád, než jsem z vojny domů přišel, už vás měl můj kamarád. Tak žaloval, když umíral, malý hošík dvacet let, na svou milovanou dívku, své mamince naposled, na svou milovanou dívku, své mamince naposled. MÍSTO "své mamince žaloval" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mamince se stěžoval". Malý mysliveček VIZ "Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu" Mamičko, tatíčku, já vás pěkně prosím, mám já frajárečku, tancovat s ňú mosím, mám já frajárečku, tancovat s ňú mosím. Přestaňte nám bránit, rodičové milí, jeden pro druhého, sme sa narodili, jeden pro druhého, sme sa narodili. Rodiče bránili, láska uvadala, Janík narukoval, Anička plakala, Janík narukoval, Anička plakala. ? Mamko moja, já sa vydávať mám, chodí za mnou z Javoriny cigáň, cigáň sa mně, prevelice ĺúbí, pretože má pekné bílé zuby. Biele zuby, kučeravé vlasy, to cigáňa prevelice krášli, nevěř dcero, že Ťa cigáň lúbí, preď svatbú Ti modré z něba slúbí. Ale jak Ťa, za ženu dostaně, Ťa budě a už něprestaně, mamko moja, a to nie je všecko, já buděm mať s tým cigánom děcko. ? Mamko moja, já sa vydávať mám, mamko moja, já sa vydávať mám, chodí za mnou z Javoriny cigán, chodí za mnou z Javoriny cigán. Cigán sa mně, prevelice ĺúbí, cigán sa mně prevelice ĺúbí, pretože má pekné bílé zuby, pretože má pekné bílé zuby. Biele zuby, kučeravé vlasy, biele zuby, kučeravé vlasy, to cigáňa prevelice krášli, to cigáňa prevelice krášli. Nevěř dcero, že Ťa cigáň lúbí, nevěř dcero, že Ťa cigáň lúbí, preď svatbú Ti modré z něba slúbí, preď svatbú Ti modré z něba slúbí. Ale jak Ťa, za ženu dostaně, ale jak Ťa, za ženu dostaně, bít Ťa budě a už něprestaně, bít Ťa budě a už něprestaně. Mamko moja, a to nie je všecko, mamko moja, a to nie je všecko, já buděm mať s tým cigánom děcko, já buděm mať s tým cigánom děcko. NĚKDY SE VYNECHÁVÁ DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY, NAPŘ. PRVNÍ SLOKA JE: "Mamko moja, já sa vydávať mám, chodí za mnou z Javoriny cigán, chodí za mnou z Javoriny cigán.". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. NĚKDY SE NEZPÍVÁ ČTVRTÁ A PÁTÁ SLOKA. VERZE 1: + ? Mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči. A keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a tie moje modré oči, mládencom čarujú, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, a tie moje modré oči, mládencom čarujú, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči. A keď večer slnko zájde, noc sa dostavuje, dvom srdéčkam milovaným o láske čaruje, A ty moje černé oči budú tiež čarovat, len tej jednej falešnici, kerú mám tolko rád, a ty moje černé oči budú tiež čarovat, len tej jednej falešnici, kerú mám tolko rád. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 2: + ? Mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči. A keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a tie moje modré oči, mládencom čarujú, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, a tie moje modré oči, mládencom čarujú, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči. VERZE 3: + ? Mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, že keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a ty moje modré oči, mládencám čarujú. Mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, všeci ludé povídajú, že já som najhorší, mamko moja, mamičenko, proč mám modré oči, že keď idu po ulici, pěsničku si notuju, a ty moje modré oči, mládencám čarujú. NĚKDY SE SLOKA NEOPAKUJE. * Mamko, moja mamko, já sa bojím v noci, chodí na mňa ťukat súsedovi chlapci, oni na mňa, ťu a ťukajú, pokoja mně nedajú, oni na mňa, ťu a ťukajú, pokoja mně nedajú. Ach dcerečko, dcerko dám Ti dobrú radu, dáme si postýlky do jedneho řadu, potom můžeš, klidně spát a spát, nemusíš sa chlapcú bát, potom můžeš, klidně spát a spát, nemusíš sa chlapcú bát. Ach mamičko, mamko, špatnú radu máte, Vy máte tatíčka, s ním sa objímáte, a já musím, sama, sama spát, nemám sa s kým objímat, a já musím, sama, sama spát, nemám sa s kým objímat. *** Marjánko, Marjánko, Marjánko, má, zavaž mi šáteček na uzle dva, zavaž, zavaž, zavaž, dítě zlatý, aby se nemohl rozvázati. Já bych Ti šáteček, rozvázala, jen kdyby paňmáma nebránila, ta naše paňmáma tuze brání, že nemáš peníze, pole žádný. Paňmámo, paňmámo, nebraňte mi, vždyť já jsem bohatší, nežli jste Vy, já mám dvě poctivý zdravý ruce, a Vaší Marjánky věrný srdce. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: * Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, já mám postel u okýnka, na ni se to hezky spinká, Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou. Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, já mám postel blízko dveří na ní se to hezky leží, Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou. Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, já mám postel malovanou, na ni můžeš líhat se mnou, Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: Marjánko, pojď za mnou, já mám postel ustlanou, marjánko, pojď za mnou, já mám postel ustlanou, já mám postel u okýnka, na té se to hezky spinká, Marjánko, pojď za mnou já mám postel ustlanou. Marjánko, pojď za mnou já mám postel ustlanou, Marjánko, pojď za mnou já mám postel ustlanou, já mám postel vedle dveří, na té se to pěkně leží, Marjánko, pojď za mnou já mam postel ustlanou. Marjánko, pojď ke mně, já Ti povím, co je mně, Marjánko, pojď ke mně, já Ti povím, co je mně, mne hlavička tůze bolí, však ji žádný nezahojí, Marjánko, pojď ke mně, já Ti povím, co je mně. Marjánko, pojď za mnou, já mám postel malovanou, Marjánko, pojď za mnou, já mám postel malovanou, já mám postel malovanou, musíš si tam vylízt za mnou, Marjánko, pojď za mnou, já mám postel malovanou. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ** Marně se častokrát, po lásce budeš ptát, sny tě oklamou, zklame tě mnohokrát, to co jsi míval rád, svou láskou upřimnou, kdo ti však všechno nahradí, nikdy tě v lásce nezradí, je Tvoje matička, třebas i chudičká, kterou Ti nikdo nenahradí. Mámy, vy naše české mámy, zůstaňte mezi námi, předlouhý, dlouhý čas, mámy, vy naše zlaté mámy, slyšíme rádi váš známý, mateřské řeči hlas, vy ste nám, mámy, život daly, a lásce k vlasti vychovaly, abysme mámy, vás milé mámy, povždycky milovali. Kdo má svou matičku, každičkou chviličku, má ji dáti znát, pokladem že mu je, a že ji miluje, nadevše má ji rád. Za tu řeč rodnou, mateřskou, za slova lásky, jež nelžou, vždyť tvoje matička, třebas i chudičká, pro tebe lásko má upřímnou. Mámy, vy naše české mámy, zůstaňte mezi námi, předlouhý, dlouhý čas, mámy, vy naše drahé mámy, slyšíme rádi váš známý, mateřské řeči hlas, vy ste nám, mámy, život daly, a lásce k vlasti vychovaly, abysme mámy, vás milé mámy, povždycky milovali. slyšíme rádi váš známý, mateřské řeči hlas, MÍSTO "zklame" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zradí". MÍSTO "to co jsi míval rád" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vše co jsi míval rád". MÍSTO "vy naše zlaté mámy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vy naše drahé mámy". MÍSTO "jež nelžou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jež nelhou". MÍSTO "abysme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "abychom". NÁZEV TÉTO PÍSNIČKY JE "Mámy, vy naše české mámy". VIZ TÉŽ "Mámy, vy naše české mámy". Maryš, moja Maryš, prečo ňa tak moríš, že mi své okienko, v noci neotvoríš. Janíčko, belá hus, ej, chtela bych Ta zúst, ale mi je beda, mamička mi nedá. * Má maměnka neví, ani vědět nesmí, za kým mé srdénko, ve dně v noci teskní. Teskní, Bože, teskní, za synečkem hezkým, žalovala bych sa já, svej maměnce nesmím. Těžko je mi těžko, na mojim srdečku, jak by mi ho svázal, hedvábnú šňúrečkú. Hedvábnu šnúrečku, tu rozvázat možu, na Tebe, synečku, zapomnět nemožu. MÍSTO "za kým mé srdénko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "za kým mé srdéčko". MÍSTO "ve dně v noci teskní" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ve dne v noci teskní". MÍSTO "Teskní" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Teskním". Mám ja hrušku a nič na něj, mám frajerku, čo ma po něj, ja ju ľúbim, ona mňa nie, aké je to milovanie, aká je to láska, ja ju ľúbim, ona mňa nie, aké je to milovanie, aká je to láska? Mám ja orech a nič na ňom, mám frajera, čo ma po ňom, ja ho ľúbim a on ma nie, aké je to milovanie, aká je to láska, ja ho ľúbim a on ma nie, aké je to milovanie, aká je to láska? Mal som milú, už ma nechce, nech ju za to, Pán Boh stresce, nie tak veľmi, len tak málo, aby sa jej nič nestalo, holubienke mojej, nie tak veľmi, len tak málo, aby sa jej nič nestalo, holubienke mojej. Mám já kosu, kosenku, mám já kosu ostrú, mám já kosu, kosenku, mám já kosu ostrú, ona mně nakosí, dyž mosí, jatelinku rosnú, ona mně nakosí, dyž mosí, jatelinku rosnú. Dyž sem začal kositi, kosenka ně spadla, dyž sem začal kositi, kosenka ně spadla, než sem si kosenku nasadil, jatelinka zvadla, než sem si kosenku nasadil, jatelinka zvadla. Mám ja postel dubovú, mám já postel pevnú, mám ja postel dubovú, mám já postel pevnú, enomže má milá rozmilá, nechce spávat se mnú, enomže má milá rozmilá, nechce spávat se mnú. Mám já doma píšťalku, o devíti dírkách, mám já doma píšťalku, o devíti dírkách, ona mně zapíská zavíská, o loveckých dívkách, ona mně zapíská zavíská, o loveckých dívkách. Mám já kosu, kosenku, mám já kosu tupú, mám já kosu, kosenku, mám já kosu tupú, ona mně nakosí, dyž mosí, jatelinku suchú, ona mně nakosí, dyž mosí, jatelinku suchú. MÍSTO "Mám já kosu, kosenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Mám já kosu, kosičku". MÍSTO "ona mně nakosí, dyž mosí, jatelinku rosnú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ona ně pokosí za rosy, jatelinku hustú" NEBO "ona mně pokosí, dyž musí, ďatělinku rosnú". MÍSTO "kosenka ně spadla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "okůvka ně spadla". * Mám ráda hajnýho, fousy má jako král, do lesa tmavýho, lásku si s sebou vzal. Jednou šla jsem sbírat maliny, večer se blížil, když mi cestu zkřížil, šel se mnou dál, tvářil se jak nevinný, chvilku se smál, a pak mi pusu dal. MÍSTO "král" SE NĚKDY ZPÍVÁ "trám". ** Mámy, vy naše české mámy, zůstaňte mezi námi, předlouhý, dlouhý čas, mámy, vy naše zlaté mámy, slyšíme rádi váš známý, mateřské řeči hlas, vy ste nám, mámy, život daly, a lásce k vlasti vychovaly, abysme mámy, vás milé mámy, povždycky milovali. VIZ TÉŽ "Marně se častokrát, po lásce budeš ptát, sny tě oklamou". *** Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal, žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. Nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zase, nevemu, nevemu, Ty jsi prase, včera jsi chtěl, dneska zas. Má roztomilá Báruško, vem mě s sebou na lůžko, má roztomilá Báruško, vem mě s sebou spát. NĚKDY NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral". NĚKDY NÁSLEDUJE "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". Mezi dvoma, vinohrady, mezi dvoma, vinohrady, leží Jano, porubaný, leží Jano, porubaný. Kdo Ťa rúbal, nech Ťa hojí, kdo Ťa rúbal, nech Ťa hojí, nech Ťa veze, k doktorovi, nech Ťa veze, k doktorovi. Nemá doktor, takej masti, nemá doktor, takej masti, co by zhojil, mé bolesti, co by zhojil, mé bolesti. Má milá má, takovú mast, má milá má, takovú mast, ta mňa zhojí, na jeden raz, ta mňa zhojí, na jeden raz. MÍSTO "Mezi dvoma, vinohrady" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Mezi dvěma, vinohrady". MÍSTO "ta mňa zhojí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ta ňa zhojí" NEBO "ta ma zhojí". MÍSTO "na jeden raz" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na jeden ráz". Mezi horami, lipka zelená, mezi horami, lipka zelená, zabili Janka, Janíčka Janka, miesto jeleňa, zabili Janka, Janíčka Janka, miesto jeleňa. Keď ho zabili, zamordovali, keď ho zabili, zamordovali, na jeho hrobě, v samučkej hlavě, kříž postavili, na jeho hrobě, v samučkej hlavě, kříž postavili. Ej křížu křížu, ukrižovaný, ej křížu křížu, ukrižovaný, zde leží Janík, Janíček Janík, zamordovaný, zde leží Janík, Janíček Janík, zamordovaný. Tu šla Anička, plakat Janíčka, tu šla Anička, plakat Janíčka, hneď na hrob padla, a viac nevstala, dobrá Anička, hneď na hrob padla, a viac nevstala, dobrá Anička. MÍSTO "miesto jeleňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "místo jelena". MÍSTO "kříž postavili" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kríž postavili". MÍSTO "Ej křížu křížu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ej krížu krížu". MÍSTO "Janíček" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Janíčok". MÍSTO "Tu šla Anička" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Prišla Anička" NEBO "Přišla Anička". MÍSTO "hneď na hrob padla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hned na hrob padla". JEDNOTLIVÉ ČÁSTI VERŠÚ SE NĚKDY NEOPAKUJÍ. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * Měl jsem frajárečku, měla sukénečku, sama si ju šila, sama si ju prala, mě smutného zanechala, sama si ju šila, sama si ju prala, mě smutného zanechala. Frajárečka moja, když mňa zanecháváš, měla ses podívat a nezapomínat, kdo Ti růžu v sukňu všíval, měla ses podívat a nezapomínat, kdo Ti růžu v sukňu všíval. Rúžičku červenú, rúžičku malúčkú, ona bude vzkvétat, a já zapomínat, jak sem ju v tu sukňu všíval, ona bude vzkvétat, a já zapomínat, jak sem ju v tu v sukňu všíval. Měl jsem frajárečku, měla sukénečku, sama si ju šila, sama si ju prala, mě smutného zanechala, sama si ju šila, sama si ju prala, mě smutného zanechala. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Měla sem já hulána, měla sem ho ráda, dala sem ho do sena, zjedla ně ho kráva. ? Měla sem já muža, ten sa ježa bál, a on po tri noci, doma neležal, Jak sem ho dom dostala, do měcha ho vecpala, tu mně milý lež, dojde na Ťa jež, jak sem ho dom dostala, jesť a piť mu nedala, tu mně milý lež, dojde na Ťa jež. Mělnická polka VIZ "Vím, kde se stýká, tam u Mělníka, tok řeky Labe s Vltavou". Mě nechce panenka žádná, žádná, že je má kapsička prázdná, prázdná VIZ "Nechce mě panenka žádná, žádná, že je má kapsička prázdná, prázdná. * Měsíček svítí, já musím jíti, za pannou, za pannou, za panenkou, měsíček svítí, já musím jíti, za pannou, za pannou, za panenkou. Měsíček zašel, já jsem nedošel, já jsem zabloudil, mně jí odloudil, v zeleném kloboučku, mysliveček, měsíček zašel, já jsem nedošel, já jsem zabloudil, mně jí odloudil, v zeleném kloboučku, mysliveček. Ta naše láska, bejvala hezká, když je se zrušila, což je po ní, ta naše láska, bejvala hezká, když je se zrušila, což je po ní. Dej Pán Bůh štěstí, děvčátko hezký, však jiná růže, mně vonět může, však jiná růžička, taky voní, dej Pán Bůh štěstí, děvčátko hezký, však jiná růže, mně vonět může, však jiná růžička, taky voní. * Měšťanská hospůdka, na rynečku, ej, ta má šikovnú, šenkérečku, se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád, se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád. Měšťanská hospůdka, u Moravy, potěší srdénko, když churaví, se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád, se mnú častokrát, je tu kamarád, a proto do hospůdky na rynečku, chodívám rád. *** Mikulecká dědina, malovaná, malovaná, a v ní bývá moja milá, a v ní bývá moja milá, frajárenka starodávná, a v ní bývá moja milá, a v ní bývá moja milá, frajárenka starodávná. Když já jedu dědinú, s jatelinú, s jatelinú, hledím na tu zahrádečku, hledím na tu zahrádečku, kde sem stával s frajárečkú, hledím na tu zahrádečku, hledím na tu zahrádečku, kde sem stával s frajárečkú. U zahrádky lavečka, je nizúčká, je nizúčká, kalina tam nad ňú voní, kalina tam nad ňú voní, druhý šohaj s milú chodí, kalina tam nad ňú voní, kalina tam nad ňú voní, druhý šohaj s milú chodí. Mikulecká dědino, malovaná, malovaná, dyž ťa v tichej noci přejdu, pod okénko milej dojdu, jak Ťa milá zapomenu, dyž ťa v tichej noci přejdu, pod okénko milej dojdu, jak Ťa milá zapomenu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. ** Mikulecké pole, hluboko orané, mikulecké pole, hluboko orané, orali ho, hej háj, orali, milej koně vrané, orali ho, hej háj, orali, milej koně vrané. Koně ho orali, šohajek rozséval, koně ho orali, šohajek rozséval, a na nebi, hej háj, vysokém, skřivánek píseň zpíval, a na nebi, hej háj, vysokém, skřivánek píseň zpíval. MÍSTO "Mikulecké pole" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Mokrohajské pole". MÍSTO "hluboko orané" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hluboko zorané". VIZ TÉŽ "Mokrohajské pole, je pěkně zorané" Mladá vdova VIZ "Já jsem mladá vdova" - VIZ "Poznala jsem štěstí málo, na krátko mě jenom hřálo" * Mladosti, mladosti, užil sem ťa dosti, užil sem ťa dosti, od svej malučkosti. Volnosti, volnosti, míval som ťa dosti, ale už ťa nemám, ani do půl hrsti. Mladý cikán VIZ "Hrál mladý cikán pod zámkem, hrál dojemně a něžně". Močiar, močiar, černý močiar, šel bych k milej, dnes navečer, ale ma ten močiar morí, močiar morí, nemožem v něm do komory. Ale já dám tak spraviti, ten močiar dám zavoziti, už je močiar zavezený, zavezený, aj obloček otvorený. Vidíš milá, jaká si Ty, není Tebje, čo veriti, večer prídem, miluješ mňa, miluješ mňa, príde druhý, pohráváš mňa. OBVYKLE NÁSLEDUJE "V Bošáci je pekný dom, mezi pekným stromovým". * Močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila, močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila. Ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom, močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila, ej, ty žaba, žabulienka, vyskoč von, lebo ťa dám vyšikovať žandárom, močila konope, močila, žaba jej pod sukňu skočila. NĚKDY NÁSLEDUJE "Anička, dušička, někašli, aby ma u Těba něnašli". NĚKDY NÁSLEDUJE "Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partyja z Mistřína". *** Modrou oblohou, obláčky bílé jdou, věř mi dívenko, podej mi ručku svou, půjdem cestičkou štěstí, spolu tam v dál, vždyť by se nám svět bez lásky, smutný zdál. Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád. Už nás volá máj, krásný je celý kraj, pojď dívenko má, půjdem v tichý háj, najdem si koutek lásky, hnízdečko své, jenom pro nás dva, hnízdečko malinké. Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA S REFRÉNEM. NĚKDY SE REFRÉNEM OPAKUJE. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Ten večer májový". * Moja milá, frajárečka, nechce mňa už, za muža, moja milá, frajárečka, nechce mňa už, za muža. Že rád vínko mám, rád ho popíjám, od muziky pozdě v noci, k frajárečce chodívám, že rád vínko mám, rád ho popíjám, od muziky pozdě v noci, k frajárečce chodívam. Proč jsi na mně, frajárečko, proč si na mně, tolik zlá, proč jsi na mně, frajárečko, proč si na mně, tolik zlá. Že rád vínko mám, rád ho popíjám, to já jenom při vínečku, o Tobě si zazpívám, že rád vínko mám, rád ho popíjám, to já jenom při vínečku, o Tobě si zazpívám. Ty mňa přece, frajárečko, Ty mňa přece, ráda máš, Ty mňa přece, frajárečko, Ty mňa přece, ráda máš. Že rád vínko mám, rád ho popíjám, proto Tebe, frajárečko, kamarádům nenechám, že rád vínko mám, rád ho popíjám, proto Tebe, frajárečko, kamarádům nenechám. Až Ty budeš, vínko píjat, zpívat budeš, jako já, až Ty budeš, vínko píjat, zpívat budeš, jako já. Že rád vínko mám, rád ho popíjám, u muziky v prvním kole, za pérko Ti ružu dám, že rád vínko mám, rád ho popíjám, u muziky v prvním kole, za pérko Ti ružu dám. * Moja postélenka, moja postélenka, čistá režná sláma, a já nebožátko, a já nebožátko, lehám na ní sama. Sama si ju stelu, sama si aj lehnu, na Tebe, šohajku, na Tebe, šohajku, nikdá nezabudnu, sama si ju stelu, sama si aj lehnu, na Tebe, šohajku, na Tebe, šohajku, nikdá nezabudnu. Keby naši spali, pozor nedávali, otvorila by som, svojú komorečku, a v nej posteločku, odeslala by som, Ale naši nespia, z okenečka hledia, a Těba, šuhajko, a Těba, šuhajko, do nutra nepustia, ale naši nespia, z okenečka hledia, a Těba, šuhajko, a Těba, šuhajko, do nutra nepustia. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Moja žena, rozum nemá, navarila kapusty, abych nebyl tak tľstý, jako dyňa, navarila kapusty, abych nebyl tak tľstý, jako dyňa. Moja žena, rozum nemá, prepila mi volky, ze štyry pacholky, a aj koňa, prepila mi volky, ze štyry pacholky, a aj koňa. A já jej zas, urobím špás, prepijem jej kúdel, motovidlo, kužel, a aj rubáš, prepijem jej kúdel, motovidlo, kužel, a aj rubáš. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Moje milé premilené jahody, vy ste sa mně rosypaly u vody, moje milé premilené jahody, vy ste sa mně rosypaly u vody, kdo vás najde, ten vás posbírá, já som mala včera večer frajíra, kdo vás najde, ten vás posbírá, já som mala včera večer frajíra. Bol to frajír malovaný jak rúža, toho bych si vyvolila za muža, bol to frajír malovaný jak rúža, toho bych si vyvolila za muža, ani bych mu robit nedala, enem ako rúžu bych ho chovala, ani bych mu robit nedala, enem ako rúžu bych ho chovala. Ako rúžu, ako rúžu, červenú, já bych bola jeho ženú milenú, ako rúžu, ako rúžu, červenú, já bych bola jeho ženú milenú, já bych bola jeho lalija, a on moja rúža, rúža červená. VIZ TÉŽ "Čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa ně rosypaly na cestě". Mokrohajské pole, je pěkně zorané, Mokrohajské pole, je pěkně zorané, po něm sa procháza, potěšení moje, po něm sa procháza, potěšení moje. Potěšení moje, černé očka máte, potěšení moje, černé očka máte, a já sa Vás bojím, že m%na oklamáte, a já sa Vás bojím, že m%na oklamáte. VIZ TÉŽ "Mikulecké pole, hluboko orané". *** Morava krásná zem, v které jsem byl zrozen, a v ní byl vychován, od matky pěstován, ta mně k srdci svému, lnula mateřskému, jí buď můj život věnován. Ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem, ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem. Kde řeka Morava, chladným tokem spěje, tam kde lid líbezné, krásné písně pěje, tam děvy krásné jsou, něžné jak květiny, tam domov můj je jediný. Ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem, ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem. Když slunko zapadá, za vršky Pálavy, vzpomínám na mládí, jak prchlo do dáli, jen jedno přání mám, vždyť Moravu rád mám, v té krásné zemi chtěl bych spát. Ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem, ta naše Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem. MÍSTO "naše Morava" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jižní Morava". MÍSTO "vinohradem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vinným keřem". TATO PÍSNIČKA BYLA KANDIDÁTEM NA MORAVSKOU HYMNU. *** Moravěnko, drahá máti, ó, jak krásná, si ty zem, jak tě nemá, milovati, komu ty si, domovem! Plynou řeky, stříbropěnné, dýše dálkou, luzný klid, hle, ty vísky, utěšené, a v nich statný, dobrý lid. Modré hory, hory jasné, lesů šumných, temný lem, hle, ty nivy, divukrásné, klasů moře, kolkolem. Moravěnko, slavná máti, předrahá, nám země všem, jak tě nemá, milovati, komu ty si, domovem! MÍSTO "Plynou řeky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Řinou řeky". MÍSTO "a v nich statný, dobrý lid" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a v nich chrabrý, dobrý lid". Moravo, Moravo, co si tak bolavá, keď po Tobě teče, vodička krvavá, keď po Tobě teče, vodička krvavá. Není ta vodička, než je ta krvička, co jú nasekala, francúská šablička, co jú nasekala, francúská šablička. Pri městě Děvíně, tam je moc vodičky, tam v ní umývajú, Francúzi šabličky, tam v ní umývajú, Francúzi šabličky. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. MORAVSKÁ HYMNA: *** Moravo, Moravo, Moravěnko milá, kdo z Tebe pochází, chasa ušlechtilá, chasa ušlechtilá, žádostivá boje, a jaké potomstvo rodí půda Tvoje, chasa ušlechtilá, žádostivá boje, a jaké potomstvo rodí půda Tvoje. Moravo, Moravo, Moravěnko drahá! Proč se přidržuješ úhlavního vraha? Úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří, že jsme my, Čechové, Tvoji rodní bratři, úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří, že jsme my, Čechové, Tvoji rodní bratři. Moravo, Moravo! Vždycky´s při nás byla, Ty jsi s námi první kalich Páně pila. Kalich Páně pila, slávu vojny nesla, proč bys teď krkavci, v dravé spáry klesla, kalich Páně pila, slávu vojny nesla, proč bys teď krkavci, v dravé spáry klesla. Moravo, Moravo, tvá orlice pestrá, byla našeho lva, vždy upřímná sestra. Vždy upřímná sestra, budiž i nadále, máme hrdinného a dobrého krále, vždy upřímná sestra, budiž i nadále, máme hrdinného a dobrého krále. MÍSTO "potomstvo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to koňstvo". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. TUTO HYMNU SLOŽIL VÁCLAV HANKA. BYLA POPRVÉ PUBLIKOVÁNA V ČASOPISE ČECHOSLAV V ROCE 1831. MORAVSKÁ HYMNA JE TÉŽ PÍSEŇ "Jsem Moravan, toť chlouba má". * Moravo, ty země předků mých, tobě se vyznávám, nikdy jsem nepoznal větších krás, pokorně uznávám, v dojetí přiznávám, že slzy skrývám, když tobě, Moravo nádherná, pěsničku zpívám, v dojetí přiznávám, že slzy skrývám, když tobě, Moravo nádherná, pěsničku zpívám. Mrak černý nad krajem nevítán, hodiny dlouhé stál, kde kníže Svatopluk synům svým, na prutech ukázal, že musí lidský rod, svorný vždy bývat, pak bude Morava kouzelná, dál písně zpívat, že musí lidský rod, svorný vždy bývat, pak bude Morava kouzelná, dál písně zpívat. Zas budou šohaji ztepilí, verbovat do rána, zas budou děvčata nalévat, vínečko ze džbána, krajinou na křídlech, pěsnička letí, Moravo, ty země líbezná, tvoje jsme děti, krajinou na křídlech, pěsnička letí, Moravo, ty země líbezná, tvoje jsme děti. Moravská hymna VIZ "Jsem Moravan, toť chlouba má" A "Moravo, Moravo, Moravěnko milá". * Muzikanti, co děláte, muzikanti co děláte, aj máte husle a nehráte, aj máte husle a nehráte. Zahrajte mně na husličky, zahrajte mně na husličky, a rozveselte ty družičky, a rozveselte ty družičky. Zahrajte mně na cimbále, zahrajte mně na cimbále, ať moja milá veselá je, ať moja milá veselá je. Zahrajte mně na tu basu, zahrajte mně na tu basu, a rozveselte všecku chasu a rozveselte všecku chasu. Zahrajte mně všeci spolu, zahrajte mně všeci spolu, a vyprovoďte mě až domu, a vyprovoďte mě až domu. * Muzikanti hrajte, břiňkajte, muzikanti hrajte, břiňkajte, mojem galánovi, mojem galánovi, navzdory dělajte. Muzikanti hráli, břiňkali, muzikanti hráli, břiňkali, mojem galánovi, mojem galánovi, navzdory dělali. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ** Muzikanti, pojďte hrát, tu písničku co mám rád, dneska budu já a moje milá, až do rána tancovat, dneska budu já a moje milá, až do rána tancovat. V oči se jí zadívám, vesele si zazpívám, protože má pěkné modré oči, proto jí své srdce dám, protože má pěkné modré oči, proto jí své srdce dám. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ale ne, ale ne, ale ne, Ty už mě ráda nemáš". VIZ TÉŽ "Když jsem se Ti do očí díval, Tys věděla, co jsem říci chtěl". VERZE 1: ** Muziky, muziky, vy pěkně hrajete, vy ste mě ze spaní, probudily, já sem se nevyspal, děvče jsem nedostal, toho ste muziky, samy viny. Až půjdu do nebe, počkám si na Tebe, počkám si na Tebe, moje milá, počkám si na Tebe, u brány nebeské, abys mě, má milá, neutekla. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: ** ? Muziky, muziky, vy pěkně hrajete, vy jste mě ze spaní, probudily, já jsem se nevyspal, děvče jsem nedostal, toho jste muziky, samy viny. Klekání zvonili, lidé se modlili, kukačka na buku, zakukala, kukačko nekukej, já jsem dneska smutnej, má milá se na mne, rozhněvala. Kukačka zajíčka obrací, z ocásku si dělá legraci, co je ti kukačko do toho, vždyť já mám ocásek od toho. NĚKDY SE PO KAŽDÉ SLOCE ZPÍVÁ REFRÉN "Já mám ráda svého Pepíčka...". Můj koníčku ryzovraný, proč si smutný, neveselý, či ťa trápí zbroja moja, lebo šabla ocelová, či ťa trápí zbroja moja, lebo šabla ocelová. Mňa netrápí zbroja Tvoja ani šabla ocelová, a mňa trápja Tvé ostrožky, co bodajú moje bočky, a mňa trápja Tvé ostrožky, co bodajú moje bočky. Bubny bijú, trúby vřešťá, daj nám, Bože, daj nám ščesťá, ocel skáče po oceli, rúbajú sa chlapci smelí, ocel skáče po oceli, rúbajú sa chlapci smelí. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. NĚKDY SE MÍSTO TŘETÍ SLOKY ZPÍVÁ TATO SLOKA: Moje bočky zbodané sú, Tvé ostRožky krvavé sú, moja mladost u cisára, kde sem slúžil za husára, moja mladost u cisára, kde sem slúžil za husára. Můj milý, až přijdeš k nám VIZ "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela". VERZE 1: ? Můj starý tatíčku, v tmavém hrobě spíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte. Vy o tem nevíte, vědět nemožete, už na Vašem hrobě, fialenka kvete, už na Vašem hrobě, fialenka kvete. Fialenka kvete, bílý karafiát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát. VERZE 2: Můj starý tatíčku, hluboko ležíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte. Vy o tem nevíte, vědět nebudete, až na Vašem hrobě, rozmarýn poroste, až na Vašem hrobě, rozmarýn poroste. Rozmarýn poroste, rudý karafiát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát. VERZE 3: Můj starý tatíčku, hluboko ležíte, můj starý tatíčku, hluboko ležíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte, mňa na vojnu berú, Vy o tem nevíte. Vy o tem nevíte, vědět nemožete, Vy o tem nevíte, vědět nemožete, keď na Vašem hrobě, rozmarýn pokvěte, keď na Vašem hrobě, rozmarýn pokvěte. Rozmarýn pokvěte, drobný karafiát, rozmarýn pokvěte, drobný karafiát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát, škoda Vás tatíčku, škoda Vás nastokrát. MÍSTO "Vy o tem nevíte" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Vy o tom nevíte". MÍSTO "keď na Vašem hrobě, rozmarýn pokvěte" SE NĚKDY ZPÍVÁ "když na Vašem hrobě, fialenka kvete". MÍSTO "Rozmarýn pokvěte, drobný karafiát" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Fialenka kvete, drobný karafiát". * Můj táta rybářem byl, v moři se brodíval, miloval mě i sebe, radost ze mě míval, miloval mě i sebe, radost ze mě míval. Má matka chudá byla, teď v tmavém hrobě spí, ta o mé velké lásce, docela nic neví, ta o mé velké lásce, docela nic neví. Můj otec starostlivý, ten o mě pečoval, dřív než ho Bůh nebeský, na věčnost povolal, dřív než ho Bůh nebeský, na věčnost povolal. Zůstala jsem tu sama, s tou malou lodičkou, jen jeden synek mladý, zval mě holubičkou, jen jeden synek mladý, zval mě holubičkou. Tys dcera rybářova, Ty v samém žalu dlíš, přitul se ke mně blíže, přitul se ke mně blíž, přitul se ke mně blíže, přitul se ke mně blíž. Přitul se ke mně blíže, a nic se nestrachuj, vždyť můžeš každičký den, přijít o život svůj, vždyť můžeš každičký den, přijít o život svůj. Moře se rozbouřilo, pět metrů do výše, voda unáší těla, do moře dál tiše, voda unáší těla, do moře dál tiše. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: *** ? My Češi jsme muzikanti, nás zná celý svět, kdo nám chce brát co nám patří, zahrajem mu hned, my svá práva ani jazyk, vzít si nedáme, kdo se na nás opováží, tomu zahráme. Česká muzika, vždycky pěkně hrála, žádných sumařů, nikdy se nebála, forte spusťme hned, dosti všech těch běd, jací jsme my muzikanti, at zví celý svět. VERZE 2: *** ? My Češi jsme muzikanti, nás zná celý svět, kdo nám chce brát co nám patří, zahrajem mu hned, my svá práva ani jazyk, vzít si nedáme, kdo se na nás opováží, tomu zahráme. Česká muzika, vždycky pěkně hrála, žádných sumařů, nikdy se nebála, proto spusťte hned, ať zví celý svět, jací my jsme muzikanti, zná nás celý svět, proto spusťte hned, ať zví celý svět, jací my jsme muzikanti, zná nás celý svět. Myjavská hymna - VIZ "Tá myjavská vež, tá je vysoká". Myjavská veža - VIZ "Tá myjavská vež, tá je vysoká". My jsme muzikanti, přicházíme z České země VIZ "Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země" *** My jsme muzikanti, staří Valaši, hrajeme, zpíváme, po vlasti naší VIZ "My sme muzikanti, staří Valaši, hrajeme, zpíváme, po vlasti naší". My jsme tady dvá, kamarád a já VIZ "My sme tady dvá, kamarád a já". *** ? My sme ti Pražáci, vltavská krev, my Prahu nedáme, za celý svět. My Prahu nedáme, radši ji zbouráme, radši ji zbouráme, zbouráme hned, my Prahu nedáme, radši ji zbouráme, radši ji zbouráme, zbouráme hned. My sme ti Pražáci, vltavská krev, třesem se na práci, každej jak lev. My Prahu nedáme, radši ji zbouráme, radši ji zbouráme, zbouráme hned, my Prahu nedáme, radši ji zbouráme, radši ji zbouráme, zbouráme hned. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. My jsme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina VIZ "My sme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina". * My pluli dál a dál, v zelené lesy, kde vlnka s vlnkou, slaví své plesy, my pluli dál a dál, v zelený háj, my pluli dál a dál, v zelený háj. Loďka je malá, vesla jsou krátký, poplujem hoši, poplujem zpátky, či máme plouti dál, v zelený háj, či máme plouti dál, v zelený háj. My pluli dál a dál, v rákosí tmavé, kde rybka s rybkou, spolu si hraje, my pluli dál a dál, v zelený háj, my pluli dál a dál, v zelený háj. My pluli dál a dál, s malou lodičkou, my pluli dál a dál, tichou vodičkou, my pluli dál a dál, v neznámý svět, my pluli dál a dál, a nikdy zpět. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY A POTÉ SE OPAKUJE PRVNÍ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vorařská". VIZ TÉŽ "Náš vor plul dál" VERZE 1: * Mysliveček vyšel z lesa na cestičku, uviděl tam v širém poli koroptvičku, nebyla to, koroptvička, byla to má nejmilejší Andulička, nebyla to, koroptvička, byla to má nejmilejší Andulička. Vy myslivci, vy jste tuze velcí páni, jaké je to s myslivečkem milování, v noci chodí, na čekanou, místo aby se miloval se svou pannou, v noci chodí, na čekanou, místo aby se miloval se svou pannou. Nemysli si hochu, když si mysliveček, posadil sis sojčí pírko za klobouček, že sem malá, koroptvička, že mě trefíš jednou ranou do srdíčka, že sem malá, koroptvička, že mě trefíš jednou ranou do srdíčka. VERZE 2: * Mysliveček vyšel z lesa na cestičku, uviděl tam v širém poli koroptvičku, nebyla to, koroptvička, byla to má nejmilejší Andulička, nebyla to, koroptvička, byla to má nejmilejší Andulička. Mysliveček šel do lesa na čekání, jaké je to s myslivečkem milování, v noci chodí na čekanou, místo aby miloval se s hezkou pannou, v noci chodí na čekanou, místo aby miloval se s hezkou pannou. VERZE 1: *** My sme muzikanti, staří Valaši, hrajeme, zpíváme, po vlasti naší, hrajeme, zpíváme pěkně vesele, nenajdeš na světě, takej kapele. My sme Valaši, jedna rodina, Valašké hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. Ta naše kapela, ta dovede hrát, veselou pěsničkou, srdce rozehřát, veselá pěsnička, ať světem letí, všem lidem pro radosť, i našich dětí. My sme Valaši, jedna rodina, Valašké hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. My sme muzikanti, staří Valaši, hrajeme, zpíváme, po vlasti naší, až my vám přestanem, zpívat pěsničky, budete vzpomínat, na nás, lidičky. My sme Valaši, jedna rodina, Valašké hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. MÍSTO "My sme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "My jsme". MÍSTO "Matalík" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Macalík". VIZ TÉŽ "My sme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina". VERZE 2: *** My sme muziganti, staří Valaši, hrajem a zpíváme, po vlasti naší, Hrajem a zpíváme, dycky vesele, není už na světě, takej kapele. My sme Valaši, jedna rodina, valaské hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. Hrajem a zpíváme, dyť to každý ví, že my sme sirotci, po Pelárovi, tata nás opustil, je to kopa let, my po něm pěsničky, máme jako květ. My sme Valaši, jedna rodina, valaské hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. Až my vám přestanem, zpívat pěsničky, budete vzpomínat, na nás, lidičky. Až my sa budeme, ubírati v dál, Lojzek nám zahraje, cestú na cimbál. My sme Valaši, jedna rodina, valaské hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. VIZ TÉŽ "My sme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina". * My sme tady dvá, kamarád a já, kdo by nám chtěl rozkazovat, z hospody nás vyhazovat, na toho sme dvá, kamarád a já, kdo by nám chtěl rozkazovat, z hospody nás vyhazovat, na toho sme dvá, kamarád a já. VERZE 1: *** My sme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. Hrajem a zpíváme, pěkně vesele, není tu na světě, takej kapele, tata nám odešel, je to dvacet let, nechal nám piesničky, krásné jako květ. My sme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina, my sme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VIZ TÉŽ "My sme muzikanti, staří Valaši, hrajeme, zpíváme po vlasti naší". VERZE 2: *** My jsme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina, my jsme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. Nikdo nám nevěří, že jsme Valaši, hrajeme, zpíváme, po vlastí naší, hrajem a zpíváme, vždycky zvesela, není už na světě, také kapele. My jsme Valaši, jedna rodina, valašské hory, sú naša otčina, my jsme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník, sú strýc Matalík. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VIZ TÉŽ "My sme muzikanti, staří Valaši, hrajeme, zpíváme po vlasti naší". *** My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka. Zdaleka je cesta naše, do Betléma mysl naše. Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu. A já černej vystupuju, a Nový rok vám vinšuju. A my taky vystupujem, a Nový rok vám vinšujem. MÍSTO "vinšujem vám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přejeme vám". *** Na breclavskej pile, stojá koně šimle, na breclavskej pile, stojá koně šimle, dojeli tam na na nich, chlapci Lanžhočané, dojeli tam na na nich, chlapci Lanžhočané. Lanžhočané pyšní, prečo ste k nám prišli, Lanžhočané pyšní, prečo ste k nám prišli, my nemáme pro vás, malované izby, my nemáme pro vás, malované izby. Nemáme nemáme, malovat si dáme, nemáme nemáme, malovat si dáme, to vám Lanžhočané, kvúli uděláme, to vám Lanžhočané, kvúli uděláme. MÍSTO "Na breclavskej pile" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Pri breclavskej pile" NEBO "U breclavskej pile". MÍSTO "breclavskej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "břeclavskej". MÍSTO "stojá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "stoja". MÍSTO "šimle" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šimlé". MÍSTO "prišli" SE NĚKDY ZPÍVÁ "došli". MÍSTO "prečo ste" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prečo stě". MÍSTO "pre vás" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pro vásě". DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY SE NĚKDY NEOPAKUJE. *** Na břehu Blanice, stojí Maletice, vesnička má milená, na břehu Blanice, stojí Maletice, vesnička má milená, cesta k Protivínu, netrvá hodinu, stromkama je sázená, cesta k Protivínu, netrvá hodinu, stromkama je sázená. Tam já jsem se zrodil, osm let jsem chodil, do Míšence do školy, tam já jsem se zrodil, osm let jsem chodil, do Míšence do školy, pryč jsou mladá léta, hlava stříbrem vzkvétá, srdce nad tím zabolí, pryč jsou mladá léta, hlava stříbrem vzkvétá, srdce nad tím zabolí. Jedni jako druzí, sedláci podruzi, na hřbitově budou spát, jedni jako druzí, sedláci podruzi, na hřbitově budou spát, u kostela blízko, moje rodná vísko, budu na Tě vzpomínat, u kostela blízko, moje rodná vísko, budu na Tě vzpomínat. Mezi námi shoda, ať pohltí voda, všechny vády, sváry, hněv, mějme se tu rádi, vždyť jsme kamarádi, vždyť jsme jedna česká krev, mějme se tu rádi, vždyť jsme kamarádi, vždyť jsme jedna česká krev. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST (VERŠ) KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Načo pojděm domou, keď němám nikoho, otěc sa mi žení, mama tá je v černej zemi, načo pojděm domou, otěc sa mi žení, mama tá je v černej zemi, načo pojděm domou. Něchala ma žena, s tromi malými dětmi doma, něchala ma žena, s tromi malými dětmi doma, načo pojděm domou, něchala ma žena, s tromi malými dětmi doma, načo pojděm domou. Napila sa vody, zo studni kamenej, napila sa milá, joj napila sa moja milá, zo studni kamenej, napila sa milá, joj napila sa moja milá, zo studni kamenej. Nad Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá VIZ "Za Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá". + Nad Břeclavú zasvítilo slunéčko, mojej milej zabolelo srdéčko, dočkaj, milá, zabolí Ťa eště raz, ja keď Ty mňa, neuvidíš nikdy viac, dočkaj, milá, zabolí Ťa eště raz, ja keď Ty mňa, neuvidíš nikdy viac. Nebudu sa teho roku ženiti, radši budu jagárčepku nositi, jagárčepku, ligotavé kosárky, co sem dostal, od svej milej frajárky, jagárčepku, ligotavé kosárky, co sem dostal, od svej milej frajárky. MÍSTO "Nebudu sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nebudem sa". MÍSTO "jagárčepku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jagárčenku". Nad Myjavú sú dvě hvězdy jasné, u súsedú majú dívča krásné, keď ho vidím, musím horekovať, som chudobný, nesmím ho milovať, keď ho vidím, musím horekovať, som chudobný, nesmím ho milovať. Proč's mňa, Bože, chudobného stvoril, proč som sa já v chudobě narodil, nemám srdce, enom to jediné, keď ho ztratím, nebudu mať iné, nemám srdce, enom to jediné, keď ho ztratím, nebudu mať iné. Věje větr malú fujavičku, a já pújdem milej k okénečku, staň, má milá, spíš-li polahúčku, povíme si, slovo na rozlúčku, staň, má milá, spíš-li polahúčku, povíme si, slovo na rozlúčku. MÍSTO "som chudobný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "su chudobný". MÍSTO "proč som sa já v chudobě narodil" SE NĚKDY ZPÍVÁ "proč sem sa já v chudobě narodil". MÍSTO "Proč's mňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Načs ňa". MÍSTO "mať iné" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mět iné". MÍSTO "a já pújdem milej k okénečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "já chodím od okna k okénečku". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO PRVNÍ A DRUHÁ SLOKA. ** Nad Prahou tančily hvězdičky, na nebi měsíc se smál, vítr jim na suché větvičky, písničku k tanci hrál. Na Hradčany z Belvedéru, vyšlapaná cestička, chodívali po ní v šeru, Vendelín a Pepička. Když ji prosil o hubičku, rděla se jak růžička, řekla ach můj Vendelínku, a hned mlaskla hubička. Jistě si jich oba potom, dali jestě tuze moc, ale nikdo neví o tom, neboť byla temná noc. Nad Prahou tančily hvězdičky, na nebi měsíc se smál, vítr jim na suché větvičky, písničku k tanci hrál. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. SLOVENSKÁ HYMNA: *** Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, zastavme ich bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú, zastavme ich bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú. To Slovensko naše, posial tvrdo spalo, to Slovensko naše, posial tvrdo spalo, ale blesky hromu, vzbudzujú ho k tomu, aby sa prebralo, ale blesky hromu, vzbudzujú ho k tomu, aby sa prebralo. Eště jedle rastú, na krivánskej straně, eště jedle rastú, na krivánskej straně, kto jak Slovák cíti, nech sa šable chytí, a medzi nás staně, kto jak Slovák cíti, nech sa šable chytí, a medzi nás staně. Už Slovensko vstáva, púta si strháva, už Slovensko vstáva, púta si strháva, hoj rodina milá, hodina odbila, žije matka Sláva, hoj rodina milá, hodina odbila, žije matka Sláva. V OFICIÁLNÍ HYMNĚ JSOU JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Nad Vltavou se stmívá, slunce šlo dávno spát VIZ "Už nebudeš mou, láskou jedinou". Na horách, na dolách, padala inovať, staralo sa dívča, kde bude zimovať, ej, kde bude zimovať. Nestaraj se dívča, dívča volakeré, však já Ťa odvedu, od Tvojej matere, ej, od Tvojej matere. Na hore skalička, na ní je jedlička, chytajú, lapajú, švarného Janíčka, ej, švarného Janíčka. Keď ho polapili, na svú milú volal, galánečko moja, pochovat ma nedaj, ej, pochovat ma nedaj. ** ? Na hornom konci, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu, na hornom konci, na dolnom konci, nabrúsil som si, kosu. Je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí, je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí. Tohle ženění, to je vězení, nad které horší, není, z vězení pomůže, máma tatíček, od ženy nemůže, leda sám Pánbíček. Je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí, je to pravda, jsi jak hnízdo vosí, a já jsem ten, koho ty vosy kosí. VERZE 1: Na Javorině, v jednej dolině, smutný havran sedí, voděnku pije, sám si ju kalí, že má frajárku, v tem cudzím kraji. VERZE 2: Na Javorine, v jednej doline, černý havránek, vodenku pije, vodenku pije, aj si ju kalí, že má galánku, v tem cudzím kraji. Na jednej hore, šohajek ore, vyorává zelinečku, daj ni ju, Bože, vyorává zelinečku, daj ni ju, Bože. Zelinko malá, kebych Ťa znala, já bych sobě švarným chlapcom, čarovať dala, já bych sobě švarným chlapcom, čarovať dala. MÍSTO "Na jednej hore" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Na jednej fare". MÍSTO "vyorává zelinečku, daj ni ju, Bože" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vyoral zelinku, daj mně ju, Bože". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. MÍSTO DRUHÉ SLOKY NĚKDY NÁSLEDUJE "Stojí Kača pri šenkyši, vínko nalévá". VIZ TÉŽ "Žal, žal, žal mi je, žádný neví, co mi je". ** Na kopečku stála, plakala, plakala, Jezu, Jezu, Marja, volala, volala, Jezu, Jezu, Marja, jemine, bude-li to chlapec nebo ne, bude-li to chlapec nebo ne. Bude-li to chlapec, bude švec, bude švec, bude robit čižmy, na tanec, na tanec, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já. Bude li to chlapec, bude pán, bude pán, bude on na vojně, kapitán, kapitán, bude-li to dívča, Maria, bude frajárka jako já, bude frajárka jako já. MÍSTO "bude robit čižmy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ušije mi čižmy". MÍSTO "dívča" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dievča". VIZ TÉŽ "Čí že sú to koně, ve dvore, ve dvore". VIZ TÉŽ "Čie že sú to koně, čie že sú to koně, ve dvore", JINÁ MELODIE. *** Na Kráľovej holi, stojí strom zelený, na Kráľovej holi, stojí strom zelený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, do Slovenskej zemi, vrch má naklonený, vrch má naklonený, vrch má naklonený, do Slovenskej zemi. Odkážte, odpíšte, tej mojej materi, odkážte, odpíšte, tej mojej materi, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, na Kráľovej holi, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, že mi svatba stojí, na Kráľovej holi. Odkážte, odpíšte, mojim kamarátom, odkážte, odpíšte, mojim kamarátom, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, na fraj za dievčaťom, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, že už viac nepôjdem, na fraj za dievčaťom. Na nebi hviezdičky sú moje sestričky, na nebi hviezdičky sú moje sestričky, a guľa z kanóna, a rúra z kanóna a guľa z kanóna, to je moja žena, a guľa z kanóna, a rúra z kanóna a guľa z kanóna, to je moja žena. MÍSTO "do Slovenskej zemi" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ku Slovenskej zemi" NEBO "k tej Slovenskej zemi". VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. Na kyjovských lukách VIZ "Na tých panských lukách". VERZE 1 ** Na Kysuci pána není, co by ma dal do vezení, ani pán, ani kňaz, ani pán, ani kňaz, co by ma dal na reťaz, ani pán, ani kňaz, ani pán, ani kňaz, co by ma dal na reťaz. Na Kysuci role, pole, nebudzeš ty dzievča moje, nebudzeš ty na veky, nebudzeš ty na veky, robievaci pocechy, nebudzeš ty na veky, nebudzeš ty na veky, robievaci pocechy. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2 ** Na Kysuci pána není, co by ma dal do vezení, ani pán, ani kňaz, co by ma dal na reťaz. Na Kysuci role, pole, nebudzeš ty dzievča moje, nebudzeš ty na veky, robievaci pocechy. + Nalej ty mně, šenkérečko, máz vína, za mnú stojí, moja milá, ona by pila, nalej ty ně, šenkérečko, máz vína, za mnú stojí, moja milá, ona by pila. Na hlavě má čepení, fěrtúšek omašlený, bývala má najmilejší, už néni, na hlavě má čepení, fěrtúšek omašlený, bývala má najmilejší, už néni. Dajme my si, kamarádi, hore hrát, než nás začnú, naše ženy, doma sužovat, dajme my si, kamarádi, hore hrát, než nás začnú, naše ženy, doma sužovat. Jak sa člověk ožení, nastane mu trápení, přestane mu do hospody, chodění, jak sa člověk ožení, nastane mu trápení, přestane mu do hospody, chodění. MÍSTO "Nalej ty ně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nalej ty mně". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 1 + Na osice, lístek vadne, na osice, lístek vadne, až uvadne, dolů spadne, až uvadne, dolů spadne. Také li já, tak uvadnu, také li já, tak uvadnu, až uvadnu, dolů spadnu, až uvadnu, dolů spadnu. VERZE 2 + Na osice, lístek vadne, až uvadne, dolů spadne. Také li já, tak uvadnu, až uvadnu, dolů spadnu. *** Na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí, na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí, měl jsem holku namluvenou, ale jinej mi za ní chodí, měl jsem holku namluvenou, ale jinej mi za ní chodí. Zdálo se mně, ze čtvrtka na pátek, že jsem se svou dívenkou spal, zdálo se mně, ze čtvrtka na pátek, že jsem se svou dívenkou spal, probudím se, obrátím se, ale jak mne ten sen oklamal, probudím se, obrátím se, ale jak mne ten sen oklamal. Vy mládenci, kteří jste jako já, nemilujte doopravdy, vy mládenci, kteří jste jako já, nemilujte doopravdy, pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte, pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte. MÍSTO "že jsem se svou dívenkou spal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že jsem se svou Mařenkou spal". NĚKDY SE ZPÍVÁ NEJPRVE DRUHÁ SLOKA A PAK TŘETÍ SLOKA. VERZE 1: ** Na pavlovskej dolině, túži šohaj po víně, túži šohaj po vínečku, volá na svú frajárečku, frajárečko nalej mně, túži šohaj po vínečku, volá na svú frajárečku, frajárečko nalej mně. Frajárečka rozmilá, vínečka mu nalévá, do džbánečka kamenného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila, do džbánečka kamenného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila. VERZE 2: ** Na pavlovskej dolině, túží šohaj po víně, túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně, túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně. Galánečka rozmilá, vínečka mu nalévá, do džbánečka skleněného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila, do džbánečka skleněného, vínečka ryzlinkového, aby sa mu lúbila. VERZE 3: ** Na pavlovskej dolině, túží šohaj po víně, túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně, túží šohaj po vínečku, volá na svou galánečku, galánečko nalej mně. Galánečka nalévá, pretože ho ráda má, do džbánečku slinkového, pohár vína ryzlinského, aby sa mu lúbila, do džbánečku slinkového, pohár vína ryzlinského, aby sa mu lúbila. MÍSTO "Na pavlovskej dolině" SE NĚKDY ZPÍVÁ "V tej pavlovskej dolině". *** Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka, možná že se nesejdeme, od dneška do roka, Možná že jó, možná že né, možná že se sejdem, možná že rozejdem, možná že jó, možná že né, možná že se sejdeme, ach jo. MÍSTO "od dneška do roka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "od zítřka do roka". NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ "ach jo". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Byla noc krásná májová, vítr se do ní tiše nes". NĚKDY NÁSLEDUJE "Glo glo glo, glo glo glo, gloriá, tak se to pivečko pívává". NĚKDY NÁSLEDUJE "Jen když nám, Pánbíček, zdravíčko dá, zdravíčko dá". Na písecké silnici, stojí domek malý, šenkuje tam má milá, rozmilá, vínečko červený, šenkuje tam má milá, rozmilá, vínečko červený. A já ji tam nenechám, já tam za ní půjdu, je-li ještě svobodná, svobodná, milovat ji budu, je-li ještě svobodná, svobodná, milovat ji budu. A když jsme tam přijeli, mezi dveřma stála, přežalostně plakala, plakala, jak by hudba hrála, přežalostně plakala, plakala, jak by hudba hrála. MÍSTO "Na písecké silnici" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Na píseckej silnici". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ** Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný, v dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou, hned tam pospíchá, v dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou, hned tam pospíchá. Já jsem tu muziku slyšel hrát, neodolal jsem a šel jsem tancovat, v kole se točila švarná dívčina, měla modré oči, jméno Jiřina, v kole se točila švarná dívčina, měla modré oči, jméno Jiřina. Já jsem si tu dívku namluvil, z hospody domů jsem jí vyprovodil, měsíček nám svítil jasně na cestu, a já jsem si myslel, že mám nevěstu, měsíček nám svítil jasně na cestu, a já jsem si myslel, že mám nevěstu. Měsíček nám svítil zvysoka, když jsme spolu stávali u potoka, tisíckrát jsem zlíbal její něžnou líc, netušil jsem že se nesejdeme víc, tisíckrát jsem zlíbal její něžnou líc, netušil jsem že se nesejdeme víc. Za krátký čas jsem narukoval, se svojí milou jsem si dopisoval, její odpovědi náhle ustaly, když jí na hřbitově, k spánku ustlali, její odpovědi náhle ustaly, když jí na hřbitově, k spánku ustlali. Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný, hlavou se mi táhnou divné vidiny, na hrobě mé milé, kvetou jiřiny, hlavou se mi táhnou divné vidiny, na hrobě mé milé, kvetou jiřiny. MÍSTO "pospíchá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "utíká". VERZE 1: Na podzim, když vlaštovičky, v jiné kraje létají, slétají se nad kostelem, neodlétaj potají, slétají se nad kostelem, neodlétaj potají. Na podzim, když listí žloutne, a to suché opadá, ještě jednou naposledy, poslední Ti sbohem dám, ještě jednou naposledy, poslední Ti sbohem dám. Ty jsi ušla zraku mému, jako mizí zjevení, sama jsi mě opustila, sama bez rozloučení, sama jsi mě opustila, sama bez rozloučení. Vadne nám ta naše láska, jak ta růže na keři, vadne nám a opadává, mé srdce Ti nevěří, vadne nám a opadává, mé srdce Ti nevěří. VERZE 2: Na podzim, když vlaštovičky, v jiné kraje létají, slétají se nad kostelem, neodlétaj potají, slétají se nad kostelem, neodlétaj potají. > ještě jednou naposledy, vlaštovička sbohem dá, ještě jednou naposledy, vlaštovička sbohem dá. Když přilétnou vlaštovičky, k nám se vrátí měsíc máj, ten čas naší věrné lásky, promění se zase v ráj, nám dvěma i vlaštovičkám, nám dvěma i vlaštovičkám. VERZE 3: Když se večer slunko sklání, a za hory zapadá, ještě jednou hory zlíbá, poslední jim pozdrav dá, ještě jednou hory zlíbá, poslední jim pozdrav dá. Když na podzim vlaštovičky, k odletu se chystají, slétají se nad kostelem, neodlétaj potají, slétají se nad kostelem, neodlétaj potají. Na podzim, když žloutne listí a za stromů opadá, ještě jednou naposledy, vlaštovička pozdrav dá, ještě jednou naposledy, vlaštovička pozdrav dá. Jen tys ušla zraku mému, jako mizí vidění, tys mě náhle opustila, sama bez rozloučení, tys mě náhle opustila, sama bez rozloučení. *** Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se. Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se. Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzíti na se, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se. Goliášové ven, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se. ** Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj, aby věděli, falešný lidi, že sem já chodíval k vám, aby věděli, falešný lidi, že sem já chodíval k vám. Panskej pacholku, puč mi pistolku, já si dám jednu ranku, aby věděli, falešný lidi, že sem měl ve vsi holku, aby věděli, falešný lidi, že sem měl ve vsi holku. Jeníčku hezkej, jen si zavýskej, až Ty pryč vod nás pudeš, aby věděli, falešný lidi, že mě věrně miluješ, aby věděli, falešný lidi, že mě věrně miluješ. Ptáček neseje, zpívá vesele, má milá nevdávej se, jestli Ty se vdáš, na mě nepočkáš, uvidíš ošidíš se, jestli Ty se vdáš, na mě nepočkáš, uvidíš ošidíš se. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * Nasela si žitečka, pro synečka z Lidečka, nasela si žitečka, pro synečka z Lidečka. Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře, ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. Nasela si jarého, pro synečka švarného, nasela si jarého, pro synečka švarného. Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře, ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. Nasadila zemňákú, pro synečka z Horňákú, nasadila zemňákú, pro synečka z Horňákú. Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře, ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. Naškvařila škvařenky, pro synečka z Jasénky, naškvařila škvařenky, pro synečka z Jasénky. Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře, ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. Napálila pálenej, pro synečka z Jasennej, napálila pálenej, pro synečka z Jasennej. Ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře, ach, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. * Na silnici do Prášil, jeden mladý cestář žil, na silnici do Prášil, jeden mladý cestář žil, a kamení, a kamení, a kamení tam roztloukal, když silnici štěrkoval, a kamení, a kamení, a kamení tam roztloukal, když silnici štěrkoval. Paní v zlatém kočáře, uviděla cestáře, paní v zlatém kočáře, uviděla cestáře, a povídá, a povídá, a povídá cestáři náš, těžkou práci tady máš, a povídá, a povídá, a povídá cestáři náš, těžkou práci tady máš. Cestář na to odpoví, krásná paní to se ví, cestář na to odpoví, krásná paní to se ví, kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře, kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře. MÍSTO "krásná paní" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vzácná paní". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST ANI DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ** Na Smíchově o pouti, na rynku, potkal voják rozmilou Márinku, zeptal se jí z vesela, jestli by ho nechtěla, že byl jako malovaný, řekla celá zardělá. Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček, za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček. Z večera na Vejtoni, u vody, chodil voják okolo hospody, měsíční když vzešel jas, zavolal ho dívčí hlas, a tak poznal že ta světská, láska není žádnej špás. Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček, za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček. Voják nikdy netuší, neví dnes, nebude-li zítra spát v poli kdes, milé musí sbohem dát, s regimentem pryč se brát, a na její sladké sliby, jenom v dáli vzpomínat. Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček, za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vejtoňská hospoda". VIZ TÉŽ "Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou". ** Na starej Mohelně, na státní hranici, na starej Mohelně, na státní hranici, je parta záložáků, je parta záložáků, je parta záložáků, své vlasti sloužící, je parta záložáků, je parta záložáků, je parta záložáků, své vlasti sloužící. Když jsem tam sloužíval, samopal nosíval, když jsem tam sloužíval, samopal nosíval, za jasných za večerů, za jasných za večerů, za jasných za večerů, na milou vzpomínal, za jasných za večerů, za jasných za večerů, za jasných za večerů, na milou vzpomínal. Na milou vzpomenu, cenťáček utrhnu, na milou vzpomenu, cenťáček utrhnu, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, cenťáček zahodím, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, každý den v 16 hodin, cenťáček zahodím. Vy všichni kamarádi, kteří tu zůstanete, vy všichni kamarádi, kteří tu zůstanete, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, my jdem do civilu, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, střezte to tady bděle, my jdem do civilu. MÍSTO "Na starej Mohelně" SE ČASTO ZPÍVÁ "Na starý Mohelně". MÍSTO "my jdem do civilu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "my jdem do pr...e". VERZE 1: *** Na Strahově, pod Petřínem, klášter stojí, na Strahově, pod Petřínem, klášter stojí, a tam jako, v kleci ptáček, pláče malý Strahováček, pro dívenku svojí, a tam jako, v kleci ptáček, pláče malý Strahováček, pro dívenku svojí. Neplač, neplač, Strahováčku, zanech nářku, neplač, neplač, Strahováčku, zanech nářku, dobrá fara, všechno zhojí, najmeš si dívenku svojí, sobě za kuchařku, dobrá fara, všechno zhojí, najmeš si dívenku svojí, sobě za kuchařku. Když se slunce, nad Strahovem, k spánku sklání, když se slunce, nad Strahovem, k spánku sklání, Strahováček při okénku, myslí na svojí dívenku, kterou měl tak moc rád, Strahováček při okénku, myslí na svojí dívenku, kterou měl tak moc rád. VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: Na Strahově, pod Petřínem, klášter stojí, na Strahově, pod Petřínem, klášter stojí, a tam jako, v kleci ptáček, pláče malý Strahováček, pro dívenku svojí, a tam jako, v kleci ptáček, pláče malý Strahováček, pro dívenku svojí. Pro dívenku, svojí vzdychá, bez přestání, pro dívenku, svojí vzdychá, bez přestání, když jde s knihou ku oltáři, i když čítá v breviáři, myslí jenom na ní, když jde s knihou ku oltáři, i když čítá v breviáři, myslí jenom na ní. Když se večer, za Strahovem, slunko skládá, Když se večer, za Strahovem, slunko skládá, Strahováček při okénku, myslí na svojí panenku, která ho má ráda, Strahováček při okénku, myslí na svojí panenku, která ho má ráda. Neplač malý, Strahováčku, zanech nářku, neplač malý, Strahováčku, zanech nářku, dobrá fara všechno spraví, vezmeš si dívenku svojí, k sobě za kuchařku, dobrá fara všechno spraví, vezmeš si dívenku svojí, k sobě za kuchařku. Na světě je, všecko marné, nic dobré v něm není, naše léta utěkajú, rovno hodinami, jak kněz poví amen, hoďá na mňa kameň, moje staré kosti, dojdú do radosti, dojdú na akzamen. Voł si dívča, na krátký čas, jak pták roztomiłý, voł si dívča, na krátký čas, jak pták roztomiłý, pridú na Ťa roky, vyjdeš z Tvojí noty, tvár Tvoja spaniłá, ta bude nabraná, jak turanské boty. Hłava Tvoja, jako tykva, cełá bude hołá, a tvár Tvoja, jak słanina, sedm rokú stará, zuby sa Ti kłáťá, už sa Ti nevráťá, brada rozdvojená, huba jako vrata. Za kamnana, pod prasłicú, sedávati budeš, príde-łi k vám, švarný šohaj, eště naňho pozreš, jak na Ťa pohłédne, od strachu uteče, čo to za dívadło, čo to za strašidło, čudováť sa bude. * Naša holka šla na hode, hup, najedla sa masa, zelí, hub, jak se jednou zatočila, hned jí krupka vyskočila, hup, jak se jednou zatočila, hned jí krupka vyskočila, hup. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * Naše hezká šenkýřečka z okna kouká, hodila mi zlatej klíček do klobouka, tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít, tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít. Když jsem počal komůrečku otvírati, začala si moje milá naříkati, šel jsem blíž, k postýlce, pročpak pláčeš a naříkáš mé srdce, šel jsem blíž, k postýlce, pročpak pláčeš a naříkáš mé srdce. Potom jsme si spolu sedli na lavičku, a tam jsme se milovali při měsíčku, tam jsme se líbali, a nad námi malí ptáčci lítali, tam jsme se líbali, a nad námi malí ptáčci lítali. Odletěly vlaštovičky do ciziny, najdi si můj hochu děvče jiný, hledej si, nenajdeš, takovou jak jsem já mít nebudeš, hledej si, nenajdeš, takovou jak jsem já mít nebudeš. MÍSTO "Potom jsme si spolu sedli na lavičku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Sedli jsme si spolu na lavičku". MÍSTO "a nad námi malí ptáčci lítali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "až do rána než vlaštovky lítaly". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Jednou z večera, tmavá noc byla". SMĚS: * Naše hezká šenkýřečka z okna kouká, hodila mi zlatej klíček do klobouka, tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít, tu máš klíč, můžeš jít, můžeš si tu komůrečku otevřít. Jednou z večera, tmavá noc byla, vyšel jsem si do háječka, luna svítila, vyšel jsem si do háječka, luna svítila. Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, má milá tam vyháněla, beránky k lesíčku. Pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví, pod javorem sedávala, u nízkého křoví, kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví. *** Na Šumavě je dolina, a v tej dolině kalina, na Šumavě je dolina, a v tej dolině kalina. Vyletěl z hory bílý pták, proč si má milá smutná tak, vyletěl z hory bílý pták, proč si má milá smutná tak. Proč bych já smutná nebyla, když jsem miláčka stratila, proč bych já smutná nebyla, když jsem miláčka stratila. Stratila jsem ho v dolině, on mi tam usnul na klíně, stratila jsem ho v dolině, on mi tam usnul na klíně. A když se ze sna probudil, tichým hlasem ke mně pravil, a když se ze sna probudil, tichým hlasem ke mně pravil. Zdál se mi milá krásný sen, že jsem byl s Tebou zasnouben, zdál se mi milá krásný sen, že jsem byl s Tebou zasnouben. Byli jsme spolu v kostele, klečeli jsme vedle sebe, byli jsme spolu v kostele, klečeli jsme vedle sebe. Před námi velký oltář stál, pán farář nám ruce svázal, před námi velký oltář stál, pán farář nám ruce svázal. Komu se o své svatbě zdá, ten se jí nikdy nedočká, komu se o své svatbě zdá, ten se jí nikdy nedočká. Miláčkovi se zdál ten sen, teď už ho kryje černá zem, miláčkovi se zdál ten sen, teď už ho kryje černá zem. VERZE 1: * Na tej našej Moravěnce dobře je, les tam šumí, voda hučí v dolině, a tam leží moja rodná dědina, a v ní bratři, sestry, celá rodina, a tam leží moja rodná dědina, a v ní bratři, sestry, celá rodina. Keď som bola eště malá, malučká, do srdca mi vštěpovala mamička, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, v dalekej cizině, naňho vzpomínaj, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, v dalekej cizině, naňho vzpomínaj. Když Tě osud do ciziny zavolá, nezapomeň na maminčiny slová, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, z dalekej ciziny, dom sa navracaj, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, z dalekej ciziny, dom sa navracaj. VERZE 2: * Na tej našej Moravěnce dobře je, les tam šumí, voda hučí v dolině, tady leží moja rodná dědina, a v ní bratři, sestry, celá rodina, tady leží moja rodná dědina, a v ní bratři, sestry, celá rodina. Když jsem býval ještě malý malučký, poslúchal sem od svej milej mamičky, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, až budeš ve světě na ňu vzpomínaj, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, až budeš ve světě na ňu vzpomínaj. Pod vinohradama malá dědina, v ní sem růstla jako bílá leluja, tam mě les šumíval, ptáčci zpívali, když sem odcházela z rodnej Moravy, tam mě les šumíval, ptáčci zpívali, když sem odcházela z rodnej Moravy. Když Tě osud do ciziny zavolá, nezapomeň na maminčiny slová, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, z dalekej ciziny, k ní sa navracaj, miluj Moravěnku, ten náš rodný kraj, z dalekej ciziny, k ní sa navracaj. NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. VERZE 1: Na tichém Dunaju, kačeny sa perú, vem, Janošku, flintu, zastrel volakerú, vem, Janošku, flintu, zastrel volakerú. Já jich nezastrelím, já sa túze bojím, sú to mojej milej, co k ní tak rád chodím, sú to mojej milej, co k ní tak rád chodím. VIZ TÉŽ "Pode mlejnem, nade mlejnem, husy se perou". VERZE 2: Na tichém Dunaju, na tichém Dunaju, ej, kačeny sa perú, ej, ej, kačeny sa perú, vezmi, Jano, flintu, vezmi, Jano, flintu, ej, zastrel volakerú, ej, ej, zastrel volakerú. Tebě bude maso, Tebě bude maso, ej, a mne bude perí, ej, ej, a mne bude perí, abysme veděli, abysme veděli, ej, kde budeme kerý, ej, ej, kde budeme kerý. * Na tom bošileckým mostku, hrály tam dvě panny v kostku, hrály, hrály, hrály, až se obehrály, shodily se z mostku, hrály, hrály, hrály, až se obehrály, shodily se z mostku. Nejsou všecky holky stejný, některá má voči černý. některá má voči, některá má voči, některá má černý, některá má voči, některá má voči, některá má černý. Nevěř, holka, chlapci nevěř, na říčici vodu neměř, voda Ti vyteče, chlapec Ti uteče, bude lásky konec, voda Ti vyteče, chlapec Ti uteče, bude lásky konec. * Na tom pražským mostě, rozmarýnka roste, žádnej jí tam nezalejvá, ona sama roste, žádnej jí tam nezalejvá, ona sama roste. Já tam za ní půjdu, zalejvat jí budu, ona se mi zazelená, já jí trhat budu, ona se mi zazelená, já jí trhat budu. MÍSTO "já jí trhat budu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "já se vdávat budu". *** Na tú svatú Katerinu, katerinskú nedělu, verbovali šohajíčka na vojnu, verbovali šohajíčka na vojnu. Sama královna, sama královna, ceduličku psala, hej, ceduličku psala, aby šohajka, aby šohajka, na vojnu dostala, hej, na vojnu dostala. Čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, hej, bogaj bogaj bogaj bogaj, čáry něbogaj. Prečo stě ma zverbovali, zverbovali v nedělu, prečo stě to něnechali na stredu, prečo stě to něnechali na stredu. Sama královna, sama královna, ceduličku psala, hej, ceduličku psala, aby šohajka, aby šohajka, z vojny ven dostala, hej, z vojny ven dostala. Čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, čo bogaj, ně bogaj, čáry něbogaj, hej, bogaj bogaj bogaj bogaj, čáry něbogaj. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2: *** Na tú svatú katerinskú, nedělu, zverbovali šohajíčka, na vojnu, všeci ludé, zaplakali, že Janoška zverbovali, v nedělu, všeci ludé, zaplakali, že Janoška zverbovali, v nedělu. Prečo ste mňa zverbovali, v nedělu, prečo ste to nenechali, na sredu, ze mňa bude, mrcha voják, já vám budem uskakovat, za milú, ze mňa bude, mrcha voják, já vám budem uskakovat, za milú. VERZE 3: *** Na tú svatú Kateřinsků, nedělu, zverbovali šohajíčka, na vojnu, zverbovali šohajíčka, zverbovali šohajíčka, na vojnu. Počkejte vy radní páni, za chvílu, prečo ste mňa zverbovali, na vojnu, ze mňa bude bude mrcha voják, já vám budem poskakovat, za milú. Keď ty budeš poskakovat, za milú, uděláme porádeček, za chvílu, dajú sa Ti dvě stolice, vyprášá sa Ti nohavice, pre milú. VERZE 1 (MORAVSKÁ): *** Na tých panských lukách, našel sem já dukát, kdo mně ho promění, kdo mně ho promění, milej doma není, kdo mně ho promění, kdo mně ho promění, milej doma není. Půjdu do hospody, kde cikáni hrajú, ti mně ho proměňá, ti mně ho proměňá, ti peníze majú, ti mně ho proměňá, ti mně ho proměňá, ti peníze majú. Když ho neproměňá, dám ho do cimbála, muzika bude hrát, muzika bude hrát, do bílého rána, muzika bude hrát, muzika bude hrát, do bílého rána. Do bílého rána, až denica vyjde, až pro mě má milá, až pro mě má milá, do hospody přijde, až pro mě má milá, až pro mě má milá, do hospody přijde. Pojď synečku domů, zanechej cikánů, cikáni ať hrajů, cigáni ať hrajů, roboty neznájú, cikáni ať hrajů, cigáni ať hrajů, roboty neznájú. Domů jsem šel z rána, muzika mě hrála, všecky panny tancovaly, všecky panny tancovaly, jenom moje stála, všecky panny tancovaly, všecky panny tancovaly, jenom moje stála. MÍSTO "Na tých panských lukách" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Na kyjovských lukách". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. NĚKDY NÁSLEDUJE "Každý dobrý gazda, co má štyry voly". VERZE 2 (ČESKÁ): *** Na těch panskejch lukách, našel sem já dukát, na těch panskejch lukách, našel sem já dukát, kdo mně ho promění, milá doma není, kdo mně ho promění, milá doma není. Půjdu do hospody, kde cikáni hrají, půjdu do hospody, kde cikáni hrají, ti mně ho promění, ti peníze mají, ti mně ho promění, ti peníze mají. Když ho nepromění, dám ho do cimbála, když ho nepromění, dám ho do cimbála, muzika bude hrát, do bílého rána, muzika bude hrát, do bílého rána. Do bílého rána, až denica vyjde, do bílého rána, až denica vyjde, až pro mne má milá, do hospody přijde, až pro mne má milá, do hospody přijde. Pojď synečku domů, zanechej cikánů, cikáni ať hrajů, cigáni ať hrajů, roboty neznájú, cikáni ať hrajů, cigáni ať hrajů, roboty neznájú. Domů jsem šel z rána, muzika mě hrála, všecky holky tancovaly, všecky holky tancovaly, jen ta moje stála, všecky holky tancovaly, všecky holky tancovaly, jen ta moje stála. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. VIZ TÉŽ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála". VIZ TÉŽ "Každý dobrý gazda, co má štyry voly". VIZ TÉŽ "Frajérečky štyry, prečo ste sa bily". VERZE 3 (ČESKÁ): *** Na těch panskejch lukách, našel sem já dukát, umbaj, umbaj, na těch panskejch lukách, našel sem já dukát, kdo mně ho promění, milá doma není, kdo mně ho promění, milá doma není. Půjdu do hospody, kde cikáni hrají, umbaj, umbaj, půjdu do hospody, kde cikáni hrají, ti mně ho promění, ti peníze mají, ti mně ho promění, ti peníze mají. Když ho nepromění, dám ho do cimbála, umbaj, umbaj, když ho nepromění, dám ho do cimbála, muzika bude hrát, do bílého rána, muzika bude hrát, do bílého rána. Do bílého rána, až denica vyjde, umbaj, umbaj, do bílého rána, až denica vyjde, až pro mne má milá, do hospody přijde, až pro mne má milá, do hospody přijde. *** Na tý louce zelený, pasou se tam jeleni, pase je tam mysliveček, v kamizolce zelený, zelený, pase je tam mysliveček, v kamizolce zelený. Počkej na mě, má milá, zastřelím Ti jelena, aby se Ti zalíbila, myslivecká halena, halena, aby se Ti zalíbila, myslivecká halena. Počkej na mě, mé srdce, zastřelím Ti zajíce, aby se Ti zalíbila, myslivecká čepice, čepice, aby se Ti zalíbila, myslivecká čepice. *** Na Vlachovce každou sobotu, řádí parta frajerů, sotva zavadíš jen vo botu, můžeš přijít k maléru. sardele tam nosej ofinu, rovnou podle kastrólu, šenkýř musí každou hodinu, volat patrolu, šenkýř musí každou hodinu, volat patrolu. Padla facka, padla na sále, když sem já v tanci stál, velkej malér nastal v lokále, kdo měl ruce, ten se pral, tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli, potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval, tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli, potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval. Vzkázala mně včera moje kost, se sobotnim večerem: mám Tě, můj miláčku, právě dost, chodím s jiným frajerem. Řek jsem jí: falešná čekanko, nýčko poznáš, co je rek, šel sem na Vlachovku kliďánko, dělat pořádek, šel sem na Vlachovku kliďánko, dělat pořádek. Padla facka, padla na sále, když sem já v tanci stál, velkej malér nastal v lokále, kdo měl ruce, ten se pral, tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli, potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval, tři frajeři, co tam po mě šli, rychle voknem vodešli, potom pan kapelník sólo hrál, žádnej nevyrušoval. V REFRÉNU SE NĚKDY ZPÍVÁ "... rychle voknem vodešli (podvýživy),". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Padla facka" NEBO "Padla facka, padla na sále". Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú, klášter stavjajú, klášter stavjajú, mramorové okna, doňho dávajú, doňho dávajú, doňho dávajú. Mramorové okna, dubové rámy, dubové rámy, dubové rámy, povídalo dívča, že pújde s námi, že pújde s námi, že pújde s námi. ? Na Vsetíně tam je lúka, seče ju syneček bez klobúka, seče ju syneček bez klobúka. Přišla k němu jeho milá, že by mu srdénko potěšila, že by mu srdénko potěšila. Přišla k němu za poledne, že mu dá huběnky třeba ve dne, že mu dá huběnky třeba ve dne. Přišla k němu skoro ráno, že mu dá huběnky všecky darmo, že mu dá huběnky všecky darmo. Na Vsetíne tam je lúka, seče ju syneček bez klobúka, seče ju syneček bez klobúka. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Na zelenéj lúčině, na zelenéj lúčině, havran vodu pije, havran vodu pije, a kerá je žena zlá, a kerá je žena zlá, každá muža bije, každá muža bije. Ja nebij ňa ženičko, ja nebij ňa ženičko, šak já budu dobrý, šak já budu dobrý, dyž nebude kořalky, dyž nebude kořalky, napiju sa vody, napiju sa vody. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: * Nám je to jedno, na nás to neplatí, my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí. VIZ TÉŽ "Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Všechny myši za sebou, za sebou, za sebou". SMĚS: * Nám je to jedno, na nás to neplatí, my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí. Všechny myši za sebou, za sebou, za sebou, všechny myši za sebou, za sebou, jdou, všechny myši za sebou, za sebou, za sebou, všechny myši za sebou, za sebou, jdou. VERZE 1: ** ? Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme, nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme, ten kdo má peníze, ten má hezkou paní, a ten kdo je nemá, ten mu chodí za ní, nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme. VERZE 2: ** ? Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme, nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme, nám je to jedno, na nás to neplatí, my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí, nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme. Nářek vinaře VIZ "Aj, Bože, rozbože, co robit mám, vinohrady uschly, vína nemám". * Náš pan lesní dceru má, děvčátko jako sluníčko, háječkem ji vodívá, a hlídá její srdíčko, hlídá ji jak jelena, a marně hrozí mi flintou, přec ta louka zelená, už ví že byla mou. VIZ TÉŽ "Za lesíčkem na zelené stráni, stojí panská hájovna". * Náš vor plul dál, kam dá se plout, kde píseň hrál, jen říční proud, kol štíhlých skal i přítmím tůní, za jarní vůní, náš vor plul dál. A já plul s ním, na přídi stál, a očím Tvým, těm zbyl jen žal, pryč proud mne hnal, to už se stává, buď lásko zdráva, náš vor plul dál. Ty lásko znáš, proč plul jsem dál, proč vor ten náš, se s proudem rval, pro chléb co zrál, na koncích klásků, pro první lásku, náš vor plul dál. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vorařská". VIZ TÉŽ "My pluli dál" SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: Neber sobě, můj synečku, pro peníze babu, ked s ní pôjdeš do hospody, pro velikú haňbu, druhý pújde s mladú, Ty se starú babú, uděláš si, můj synečku, mezi liďma hanbu. Keď Ty pújdeš do hospody, dáš muzice krajír, stará baba za dverama, bude Ti brblati, ne tak synku, ne tak, zanech mladých děvčat, ked si nechcel starej baby, neměl sis mňa zebrat. MÍSTO "Neber sobě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Neber si Ty". MÍSTO "můj synečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "můj šohajku". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zhusta, chlapci, zhusta, konec Masopusta" VERZE 1. SMĚS: Neber sobě, můj synečku, pro peníze babu, ked s ní pôjdeš do hospody, pro velikú haňbu, druhý pújde s mladú, Ty se starú babú, uděláš si, můj synečku, mezi liďma hanbu. Keď Ty pújdeš do hespody, dáš muzice krajír, stará baba za dverama, bude Ti brblati, ne tak synku, ne tak, zanech mladých děvčat, ked si nechcel starej baby, neměl sis mňa zebrat. Zhusta, chlapci, zhusta, konec Masopusta, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí. Galánečky štyry, prečo stě sa bily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily. Zhusta, chlapci, zhusta, konec Masopusta, staré baby lajú, že sa nevydajú. Nebudem sa ženiť, až za tri neděle, až ty staré baby, čert do pekla vezme. Bylo nás, bylo nás, chapcov jedenáct, ostali sme štyre, v Brodě na kvartýre. Hora, hora, dvě doliny, ej, hora, hora, dvě doliny, dú děvčata na maliny. Na maliny slunko svítí, ej, na maliny slunko svítí, na děvčata chasa letí. Na vrch Lopeníčka, klášter stavjajú, klášter stavjajú, klášter stavjajú, mramorové okna, doňho dávajú, doňho dávajú, doňho dávajú. Mramorové okna, dubové rámy, dubové rámy, dubové rámy, povídalo dívča, že pújde s námi, že pújde s námi, že pújde s námi. VERZE 1: + Nebi buď za to dík, že je ze mne bubeník, svůj život si vyžiji, jen v malé partii. Duši sem bubnu dal, když sem na něj bubnoval, že má píseň nesmělá, je oduševnělá. Smutné i veselé, svoje bum bum rozdávám, soboty, neděle, si probubnovávám, nebi buď za to dík, že je ze mne bubeník, jaký je život bez palic, jsem bubeník a kdo je víc, v paličkách je můj um, bumta, bumta, bumta, bum, jaký je život bez palic, jsem bubeník a kdo je víc. Smutné i veselé, svoje bum bum rozdávám, soboty, neděle, si probubnovávám, nebi buď za to dík, že je ze mne bubeník, co je život bez palic, jsem bubeník a kdo je víc. VERZE 2: + Nebi buď za to dík, že je ze mne bubeník, svůj život si vyžiji, jen v malé partii, duši jsem bubnu dal, když jsem na něj bubnoval, že má píseň nesmělá, je oduševnělá. Smutné i veselé, svoje bum bum, rozdávám, soboty neděle, si probubnovávám, v paličkach je můj um, bumta, bumta, bumta, bum, jaký je život bez palic, jsem bubeník a kdo je víc. Smutné i veselé, svoje bum bum, rozdávám, soboty neděle, si probubnovávám, v paličkach je můj um, bumta, bumta, bumta, bum, jaký je život bez palic, jsem bubeník a kdo je víc. MÍSTO "vyžiji" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prožiji". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Bubenické tango". * Nebola som veselá, od soboty zvečera, nebola som veselá, od soboty zvečera, lebo ma, moja mať, pre frajíra zhrešila, lebo ma, moja mať, pre frajíra zhrešila. Keby ma len zhrešila, ale ma aj pobila, keby ma len zhrešila, ale ma aj pobila, že su, eště mladá, frajíra mi netreba, že su, eště mladá, frajíra mi netreba. Já sa mamky nebojím, eště si aj povolím, já sa mamky nebojím, eště si aj povolím, keď dojde, šohajek, dvérečka mu otvorím, keď dojde, šohajek, dvérečka mu otvorím. Dvérečka mu otvorím, aj srdiečko dokorán, dvérečka mu otvorím, aj srdiečko dokorán, aby si, Ty veděl, že Ťa eště rada mám, aby si, Ty veděl, že Ťa eště rada mám. Dverečka mu otvorím, do postieľky uložím, dverečka mu otvorím, do postieľky uložím, aby si, Ty vedel, že sa mamky nebojím, aby si, Ty vedel, že sa mamky nebojím. Vyzuj si ty čižmičky, kabát aj nohavičky, vyzuj si ty čižmičky, kabát aj nohavičky. ľahni si, vedľa mňa a dávaj mi hubičky, ľahni si, vedľa mňa a dávaj mi hubičky. MÍSTO "Nebola som veselá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nebola sem veselá". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. Nebudem tu, nebudem tu, radš ja pojdem, k regementu, k regementu, šablu nosit, nebudem sa, milej prosit, k regementu, šablu nosit, nebudem sa, milej prosit. Husárova šabla, tenká, rúbala by, len to brinká, rúbala by, sekala by, moja milá, plakala by, rúbala by, sekala by, moja milá, plakala by. MÍSTO "regementu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "regimentu". MÍSTO "radš ja pojdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "raděj pojdem" NEBO "radši pojdem". MÍSTO "pojdem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pojděm". MÍSTO "šabla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šavla". Nečakaj ma už nikdy VIZ "Do tvojich rúk som vkladal najkrajšie nádeje". Nedaleko Moravy, chodníček krvavý VIZ "Okolo Moravy, chodníček krvavý" VIZ TÉŽ "Okolo Trnavy, chodníček krvavý" (JINÁ MELODIE). VERZE 1 (MORAVSKÁ): *** Nedaleko od Trenčína, bývá mladá Kateřina, nedaleko od Trenčína, bývá mladá Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina. My sme chlapci od dědiny, milujeme Kateřiny, my sme chlapci od dědiny, milujeme Kateřiny, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina. Takú frajárku sem dostal, jako by ju sám čert poslal, takú frajárku sem dostal, jako by ju sám čert poslal, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina, černé oči má, to musí být má milá, takú frajárečku já chcem, co má méno Kateřina. MÍSTO "Kateřina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Katarína". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2 (SLOVENSKÁ): *** Neďaleko od Trenčína, bývá mladá Katarína, neďaleko od Trenčína, bývá mladá Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína. My sme chlapci od dědiny, milujeme Kataríny, my sme chlapci od dědiny, milujeme Kataríny, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína. Takú frajárku som dostal, ako by ju sám čert poslal, takú frajárku som dostal, ako by ju sám čert poslal, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína, čierne oči má, to musí byť má milá, takú frajárečku já chcem, čo má meno Katarína. MÍSTO "má méno Katarína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sa volá Katarína". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: + Nechce mě panenka žádná, žádná, že je má kapsička prázdná, prázdná, nechce mě panenka žádná, žádná, že je moje kapsa prázdná. Já né, to Ty, zouvalas mi boty, já né, to Ty, zouvalas mi je, zouvalas mi botičky, dávalas mi hubičky, já ne, to Ty, zouvalas mi je. Ptala se Zuzana Kuby, Kuby, jestli má veverka zuby, zuby, cožpak jseš, Zuzano, hloupá, hloupá, kdo se jí do huby kouká. Já né, to Ty, zouvalas mi boty, já né, to Ty, zouvalas mi je, zouvalas mi botičky, dávalas mi hubičky, já ne, to Ty, zouvalas mi je. VERZE 2: + Nechce mě panenka žádná, žádná, že je má kapsička prázdná, prázdná, nechce mě panenka žádná, žádná, že je má kapsa prázdná. Já ne, já ne, to Ty, to Ty, zouvalas mně včéra boty, já ne, já ne, to Ty, to Ty, zouvalas mi je, zouvalas mi botičky, dávalas mi hubičky, já ne, já ne, to Ty, to Ty, zouvalas mi je. Pudu vod panenky k vdově, vdově, naplní kapsičky vobě, vobě, pudu vod panenky k vdově, vdově, naplní kapsy vobě. Já ne, já ne, to Ty, to Ty, zouvalas mně včéra boty, já ne, já ne, to Ty, to Ty, zouvalas mi je, zouvalas mi botičky, dávalas mi hubičky, já ne, já ne, to Ty, to Ty, zouvalas mi je. Nechoď, Janíčko, pres Javorinu, strojá sa na Ťa, srdénko moje, že Ťa zabijú. Nezabijú mňa, nebojím sa, mám já šablenku, moju frajárku, vysekám se. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Pres Javorníčky štyry cestičky, chodníček". * Nechoď, Janku, přes Polanku, nechoď Janku přes Polanku, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú pro galánku, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú, tam Ťa zabijú pro galánku. Nezabijú, nebojím sa, nezabijú, nebojím sa, mám já šablenku, mám já šablenku, mám já šablenku, vysekám sa, mám já šablenku, mám já šablenku, mám já šablenku, vysekám sa. Nechoď k nám, šohajku, když já Ti nekážu, nechoď k nám, šohajku, když já Ti nekážu, a já Ti dvérečka, pantlama zavážu, a já Ti dvérečka, pantlama zavážu. Zavaž jich, má milá, pantlama modrýma, zavaž jich, má milá, pantlama modrýma, a já jich rozvážu, slovama dobrýma, a já jich rozvážu, slovama dobrýma. MÍSTO "Nechoď k nám, šohajku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nechoď k nám, synečku". Nechoď k nám, šohajku, nejsi milý, nechoď k nám, šohajku, nejsi milý, bude k nám chodívat, bude k nám chodívat, někdo iný, bude k nám chodívat, bude k nám chodívat, někdo iný. Bude k nám chodívat Jura, Janek, bude k nám chodívat Jura, Janek, budú ně nosívat, budú ně nosívat, marijánek, budú ně nosívat, budú ně nosívat, marijánek. Bude k nám chodívat Janek s Jurú, bude k nám chodívat Janek s Jurú, budú ně nosívat, budú ně nosívat, levandulu, budú ně nosívat, budú ně nosívat, levandulu. * Nejhezčí koutek na světě znám, tam chci být s Tebou docela sám, tam chci Tě míti, jen pro sebe, budeme žít naší lásce, Ty pro mě, já pro Tebe, budeme mít zcela malý, kousek do nebe, tam chci Tě míti, jen pro sebe, budeme žít naší lásce, Ty pro mě, já pro Tebe, budeme mít zcela malý, kousek do nebe. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zůstaň tu s námi, muziko česká". *** Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn, nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn, sebrala nám všechny kola, i tu pilu s vantrokama, nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn. Jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si, jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si, vzpomeň Ty si, na ty časy, kdy jsme spolu, chodívali, jen Ty si, jen Ty, si, jen Ty si, jen Ty, si, má panenko, vzpomeň si. Jak rychle, jak rychle, jak rychle, jak rychle, ženská láska pomine, jak rychle, jak rychle, jak rychle, jak rychle, ženská láska pomine, ženská láska není stálá, jak ta pila s vantrokama, jak rychle, jak rychle, jak rychle, jak rychle, ženská láska pomine. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ SLOKA. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Kde je sládek, tam je mládek". Není lepší, jak v nedělu, když sa všeci, chlapci zejdú, není lepší, jak v nedělu, když sa všeci, chlapci zejdú, každý má to svoje, potěšení, to moje už leží, v černej zemi, každý má to svoje, potěšení, to moje už leží, v černej zemi. V černej zemi, neoranej, sedm roků, nekopanej, v černej zemi, neoranej, sedm roků, nekopanej, kam sa já podívám, nikde není, kde sas mně podělo, potěšení, kam sa já podívám, nikde není, kde sas mně podělo, potěšení. MÍSTO "když sa všeci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "keď sa všeci". MÍSTO "chlapci zejdú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "chlapci sejdú". MÍSTO "to moje už leží" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jen to moje leží". MÍSTO "kam sa já podívám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tam sa já podívám". MÍSTO "kde sas mně podělo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kde sas ně podělo". Není také polečko, není také polečko, jak je to Myjavské, jak je to Myjavské, jak je to Myjavské, jak je to Myjavské, zasial som tam žitečko, zasial som tam žitečko, rozmarýn vyrostel, rozmarýn vyrostel, rozmarýn vyrostel, rozmarýn vyrostel. Jaké je to žitečko, jaké je to žitečko, ked sa nyč neklasí, ked sa nyč neklasí, ked sa nyč neklasí, ked sa nyč neklasí, ja mám takú frajerku, ja mám takú frajerku, za mnú sa nehlásí, za mnú sa nehlásí, za mnú sa nehlásí, za mnú sa nehlásí. ČASTO NÁSLEDUJE "Keď sem išel, išel, keď sem išel, išel, z Očkova, dočkova, z Očkova, dočkova". VERZE 1: *** Nepij, Jano, nepij vodu, voda je Ti len na škodu, napij sa Ty radši vína, to je dobrá medicína, napij sa Ty radši vína, to je dobrá medicína. Pijme, chlapci, pijme víno, však voděnka teče mimo, jak sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme, jak sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme. Slobodný byt není dobré, oženit sa není dobré, lebo žena ťažké jarmo, mosíš ju živiť zadarmo, lebo žena ťažké jarmo, mosíš ju živiť zadarmo. Prečo sa Ty za mnú vláčíš, keď ma ani neopáčíš, ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano, ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano. Šla Anička do hájíčka, uščípla ju jaštěrička, uščípla ju mezi nohy, už sa jí to nezahojí, uščípla ju mezi nohy, už sa jí to nezahojí. MÍSTO "Nepij, Jano, nepij vodu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nepi, Jano, nepi vodu". MÍSTO "Nepij, Jano, nepij vodu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nepij, šohaj, nepij vodu". MÍSTO "voda je Ti len na škodu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "voda je Ti jen na škodu". MÍSTO "napij sa Ty radšej vína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "napij sa Ty radši vína". MÍSTO "napij sa Ty radšej vína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ale sa Ty napij vína". MÍSTO "medecína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "medicína". MÍSTO "vláčíš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vláčiš". MÍSTO "neopáčíš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "neopáčiš". MÍSTO POSLEDNÍHO "aký si Ty sprostý Jano" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aká si Ty sprostá Jano". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVÁ ČTVRTÁ SLOKA ("Prečo sa Ty za mnú vláčíš") HNED PO PRVNÍ NEBO PO DRUHÉ SLOCE. VERZE 2: *** Nepij, Jano, nepij vodu, voda je Ti len na škodu, napij sa Ty radši vína, to je dobrá medicína, napij sa Ty radši vína, to je dobrá medicína. Keď nepiješ hlava bolí, keď vypiješ hlava horí, ťažko sa ti bude žíti, keď nebude za co píti, ťažko sa ti bude žíti, keď nebude za co píti. Pijme chlapci pijme, víno, šak voděnka teče mimo, až sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme, až sa vínka napijeme, voděnkú sa umyjeme. VERZE 3: *** Nepi, šohaj, nepi vodu, voda je Ti len na škodu, napi Ty sa radši vína, to je lepší medecína, napi Ty sa radši vína, to je lepší medecína. Keď nepiješ hlava bolí, napiješ sa hlava horí, ťažko sa Ti bude žíti, keď nebude za čo píti, ťažko sa Ti bude žíti, keď nebude za čo píti. Naša Mara plete čepce, čo vyrobí to prechlebce, a já len tak z Boha žijem, čo vyrobím to prepijem, a já len tak z Boha žijem, čo vyrobím to prepijem. MÍSTO "napi Ty sa radši vína" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ale sa Ty napij vína". Nepros sa jej, nepros, sadol jej čert, na nos, keď jej z nosa zídě, sama k Těbe prídě. Neráňaj, neráňaj, zelené padajú, také si dievča ber, aké ti dávajú. Čierne oči panské, ale sú cigánske, a moje sú sivé, ale spravodlivé. Pokapala na salaši slanina, povedali na našeho Martina. Nebuděm dobrý, nebuděm, kým ma neodrú, na buben, keď budú na mně, bubnovať, potom len buděm, sľubovať. VIZ TÉŽ "Javorník, Javorník, cez Javorník chodník". VIZ TÉŽ "Neráňaj, neráňaj, zelené padajú". *** Nepudeme spát, až ráno v šest, každej flamendr, má v těle čest, každej flamendr, má v těle říz, někdo vůbec, jinej za tisíc. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". VIZ TÉŽ "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". * Nepudu domu, nepudu domu, byl bych doma bit, nepudu domu, nepudu domu, byl bych doma bit, máma na mě hudle, že jsem jí sněd nudle, nepudu domu, nepudu domu, byl bych doma bit. Nepudu domu, nepudu domu, byl bych doma bit, nepudu domu, nepudu domu, byl bych doma bit, bába ta mě straší, že jsem jí sněd kaši, nepudu domu, nepudu domu, byl bych doma bit. Nepújdeme na hody, do vrbeckej hospody, aby nás v hájíčku nechytili, aby nám pérečka nepobrali. V hájičku nás chytili, pérečka nám pobrali, tu máte, šohajci, vaše špásy, nechoďte přes pole za děvčaty. * Nepújdem od ní, až bude ráno, nepújdem od ní, až bude ráno, až bude na nebi, až bude na nebi, hvězdiček málo, až bude na nebi, až bude na nebi, hvězdiček málo. Nepújdem od ní, až bude svítat, nepújdem od ní, až bude svítat, až bude kostelník, až bude kostelník, kostel odmykat, až bude kostelník, až bude kostelník, kostel odmykat. VERZE 1: Neráňaj, neráňaj, zelené padajú, také si dievča ber, aké Ti dávajú, také si dievča ber, aké Ti dávajú. Ani som neráňal, zelené padaly, také som dievča bral, aké mi dávali, také som dievča bral, aké mi dávali. Jedna sa vydáva, a druhá dorastie, cez Javorník chodník, nikdy nezarastie, cez Javorník chodník, nikdy nezarastie. MÍSTO "Ani som neráňal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A ja som neráňal". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2: Neráňaj, neráňaj, zelené padajú, neráňaj, neráňaj, zelené padajú, neber si šohajku, neber si šohajku, tu co Ti dávajú, neber si šohajku, neber si šohajku, tu co Ti dávajú. Sami ste si vzalo, co sa vám ľúbilo, sami ste si vzalo, co sa vám ľúbilo, a mně zbraňujete, a mně zbraňujete, co by mňa těšilo, a mně zbraňujete, a mně zbraňujete, co by mňa těšilo. Dycky mňa těšilo, za milú choditi, dycky mňa těšilo, za milú choditi, za kél mně rozkvétá, za kél mně rozkvétá, za klobúčkem kvítí, za kél mně rozkvétá, za kél mně rozkvétá, za klobúčkem kvítí. MÍSTO "neber si šohajku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "neber si synečku". MÍSTO "za kél mně rozkvétá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "za kér mně rozkvétá". VIZ TÉŽ "Javorník, Javorník, cez Javorník chodník". VIZ TÉŽ "Nepros sa jej, nepros, sadol jej čert, na nos". *** Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor dejte, slyšte je pilně, a neomylně, slyšte je pilně, a neomylně, rozjímejte. Syna porodila, čistá Panna, v jesličky vložila, Krista Pána, Jej obvinula, a zavinula, jej obvinula, a zavinula, plenčičkama. K němuž to andělé, z nebe přišli, i také pastýři, jsou se sešli. jeho vítali, jeho chválili, jeho vítali, jeho chválili, dary nesli. Andělé v oblacích, prozpěvují, narození Páně, ohlašují, že jest narozen, v jeslích položen, že jest narozen, v jeslích položen, oznamují. NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. + Nestarej se, ženo má, že my nic nemáme, zabijeme komára, masa naděláme. Půl ho dáme do komína, půl ho uvaříme, nestarej se, ženo má, že se nenajíme. Pročpak by se starala, můj zlatý mužíčku, vždyť mám ještě v komoře, z komára nožičku. *** Nešťastný šafářův dvoreček, nešťastný šáfářův dvůr, nešťastný šafářův dvoreček, nešťastný šáfářův dvůr, když jsem jel okolo, srdce mě bolelo, zařechtal můj vraný kůň, když jsem jel okolo, srdce mě bolelo, zařechtal můj vraný kůň. Neřechtej můj vraný koníčku, objedem třikrát kolem, neřechtej můj vraný koníčku, objedem třikrát kolem, jestli je upřímná, Andulka rozmilá, vyjde mi ze dvora ven, jestli je upřímná, Andulka rozmilá, vyjde mi ze dvora ven. Trikrát jsme dvoreček objeli, kůň se na vrata vzpíná, trikrát jsme dvoreček objeli, kůň se na vrata vzpíná, copak je novýho, u děvčete mýho, že vrata neotvírá, copak je novýho, u děvčete mýho, že vrata neotvírá. I když mě, má milá, zanecháš, přece jsem na světě rád, i když mě, má milá, zanecháš, přece jsem na světě rád, může mně Pánbůh dát, že budu milovat, děvče jak karafiát, může mně Pánbůh dát, že budu milovat, děvče jak karafiát. Jedna je cestička ke dvoru, druhá je odedvora, jedna je cestička ke dvoru, druhá je odedvora, ti naši mládenci, velcí darebáci, dřímají za pluhama, ti naši mládenci, velcí darebáci, dřímají za pluhama. Copak jste mládenci dělali, že jste se nevyspali, copak jste mládenci dělali, že jste se nevyspali, když máte ráno vstát, koníčky kšírovat, dáte se do dřímání, když máte ráno vstát, koníčky kšírovat, dáte se do dřímání. Ten jeden koníček zapřahá, druhý už jede ze vrat, ten jeden koníček zapřahá, druhý už jede ze vrat, a třetí vesele, leze do postele, Andulku pomilovat, a třetí vesele, leze do postele, Andulku pomilovat. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. + Nevydávaj sa ty, dievča eště, lepšie je dievčaťu, jak nevestě, dievčatko si chodí po slobodě, ako tá rybička, v bystrej vodě, v bystrej vodě, dievčatko si chodí po slobodě, ako tá rybička, v bystrej vodě, v bystrej vodě. Keď idě po poli, veselí sa, keď vidí šuhajka, zasmeje sa, nazbiera si kvieťa všeljakého, uvije pierečko, pre milého, pre milého, nazbiera si kvieťa všeljakého, uvije pierečko, pre milého, pre milého. Keď skladá a vije, to pierečko, horí od ľúbosti, jej srdiečko, za rána hockedy, pierko mu dá, mladého dievčaťa, vydať škoda, vydať škoda, za rána hockedy, pierko mu dá, mladého dievčaťa, vydať škoda, vydať škoda. Eště sa ja veru, len nevydám, ani ja bárskomu, rúčku nedám, len tomu, len tomu šuhajkovi, čo bude čo bude, k mojej vôli, k mojej vôli, len tomu, len tomu šuhajkovi, čo bude čo bude, k mojej vôli, k mojej vôli. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. + Nezacházej slunce, nezacházej ještě, já mám potěšení, na dalekej cestě, já mám potěšení, na dalekej cestě. Já mám potěšení, mezi hory doly, žádnej neuvěří, co je mezi námi, žádnej neuvěří, co je mezi námi. Mezi námi dvěma, láska nejstálejší, a ta musí trvat, do smrti nejdelší, a ta musí trvat, do smrti nejdelší. Trvej, lásko, trvej, nepřestávej trvat, až budou skřivánci, o půlnoci zpívat, až budou skřivánci, o půlnoci zpívat. Nezlobte se rodičové, že já se stále toulám, hledám sobě potěšení, kterého doma nemám, až já to potěšení najdu, tak jako vy ho máte, pak budu doma sedávat, jako vy sedáváte, až já to potěšení najdu, tak jako vy ho máte, pak budu doma sedávat, jako vy sedáváte. Keď sem išel na procházku, v neděli odpoledne, postretol som švarné dívča, usmálo sa na mě, ja som jej podal pravou ručku, ona mě obě dvě, obraťte sa oči černé, obraťte sa na mě, ja som jej podal pravou ručku, ona mě obě dvě, obraťte sa oči černé, obraťte sa na mě. Ja se k Tobě neobrátím, stojíš mi na zradě, připravils mě o věneček, v tej našej zahradě, v tej našej zahradě zelenej, kde roste travička, připravils mě o věneček, co poví mamička, v tej našej záhradě zelenej, kde roste travička, připravils mě o věneček, co poví mamička. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. Nežeňme se kamarádi, nežeňme se do vojny, lepší se to, mašíruje, když je šohaj svobodný, lepší se to, u muziky, tančí, zpívá, verbuje, když Ti pěkná frajárečka, věrnú lásku slibuje, lepší se to, u muziky, tančí, zpívá, verbuje, když Ti pěkná frajárečka, věrnú lásku slibuje. Až ma budú kamarádi na tu vojnu verbovat, ty němčické frajárečky, budú šablu vyšívat, slobodnému, šohajkovi, frajárečka pérko dá, šavličku mu vypucuje, aj koníčka osedlá, slobodnému, šohajkovi, frajárečka pérko dá, šavličku mu vypucuje, aj koníčka osedlá. Neplačte vy, frajárečky, až budeme rukovat, však my budem na tej vojně, enom na vás vzpomínat, až budeme, u kasárně, se šabličkú vartovat, aj když budem u muziky, s děvčatama tancovat, až budeme, u kasárně, se šabličkú vartovat, aj když budem u muziky, s děvčatama tancovat. *** Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní, něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem, ty stará kovárno pod jabloní. NĚKDY NÁSLEDUJE "Když si náš dědeček, babičku bral". NĚKDY NÁSLEDUJE "Byla noc krásná májová". VERZE 1 Němožem, němožem, ale si pomožem, moja frajárečka, prebodla sa nožem, moja frajárečka, prebodla sa nožem. Prebodla sa nožem, pre jedno slovéčko, že sem jí nerekel, moja frajárečko, že sem jí nerekel, moja frajárečko. MÍSTO "ale si pomožem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ako si pomožem". VERZE 2 Nemôžem, nemôžem, ako si pomôžem, milá je ďaleko, ako jej odkážem, milá je ďaleko, ako jej odkážem. Milá za horami, a já z druhej strany, srdécko zvázané, dvôma retazami. srdécko zvázané, dvôma retazami. Nikdy se nevrátí, pohádka mládí VIZ "V životě jsou chvíle mámivé". VERZE 1 Níže Nových Zámků, stala sa novina, níže Nových Zámků, stala sa novina, ej, rychtárova dcera, porodila syna. Jak ho porodila, do vody hodila, jak ho porodila, do vody hodila, ej, její kamarádka, sa na ňu dívala. Kačenko volačí, cos to urobila, ej, žes to nemluvňátko, do vody hodila, ej, žes to nemluvňátko, do vody hodila. Já sem si myslela, že budem panenkú, já sem si myslela, že budem panenkú, ej, a včíl musím sedět, v Brně na Špilberku, ej, a včíl musím sedět, v Brně na Špilberku. MÍSTO "Níže Nových Zámků" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A v tých Nových Zámkoch". VERZE 2 A v tých Nových Zámkoch, novina sa stala, zabili šohajka, ked muzika hrála. Nenazdal sa šohaj, svojej veselosti, že on pri muzice, složí svoje kosti, nenazdal sa šohaj, svojej veselosti, že on pri muzice, složí svoje kosti. Kamaráti moji, tu mňa nenechajte, na Vrbecký cinter, tam ma pochovajte. Na vrbecký cinter, blízko samích dverí, milá pújde kolem, srdco ju zabolí, na vrbecký cinter, blízko samích dverí, milá pújde kolem, srdco ju zabolí. MÍSTO "Níže Nových Zámků" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A v tých Nových Zámkoch". *** Noc je krásná, noc je tichá, na horách i na dolině, kdo sem z dáli, tak pospíchá, lehkým krokem ku dědině, kdo to byl, cikán, černý cikán, kdo sem z dáli, tak pospíchá, lehkým krokem ku dědině, kdo to byl, cikán, černý cikán. Milka leží, v noci jasné, na miláčka vzpomíná si, ach, můj Bože, jak jsou krásné, černé oči, černé vlasy, kdo to byl, cikán, černý cikán, ach, můj Bože, jak jsou krásné, černé oči, černé vlasy, kdo to byl, cikán, černý cikán, Jak jsou krásné, dívka jihne, hlava se jí kolem točí, kolem oken, stín se mihne, do světnice někdo skočí, kdo to byl, cikán, černý cikán, kolem oken, stín se mihne, do světnice někdo skočí, kdo to byl, cikán, černý cikán, Milá se mu chvíli brání, potom ale sladce vzdychá, noc je krásná, do svítání, slyšet jenom slůvka tichá, kdo to byl, cikán, černý cikán, noc je krásná, do svítání, slyšet jenom slůvka tichá, kdo to byl, cikán, černý cikán. Hoří statek, hoří sláma, dým se valí dědinama, v srdci bolest, v boku rána, zmírá cikán za horama, kdo to byl, cikán, černý cikán, v srdci bolest, v boku rána, zmírá cikán za horama, kdo to byl, cikán, černý cikán. NÁZEV TÉTO PÍSNIČKY JE "Černý cikán". ? Oči černé, jako uhle, pro vás bych chtěl, ležet v truhle, ležet v truhle, pěkně ztuhle, třeba támhle, nebo tuhle. MÍSTO "třeba támhle" SE NĚKDY ZPÍVÁ "buďto támhle". ZPÍVÁ SE NA MELODII RUSKÉ PÍSNĚ "Ej, Kalinka, radnavaja". Oči, oči, černé oči, čo mám s vámi robit, oči, oči, černé oči, čo mám s vámi robit, nechcú spat, nechcú spat, len po frajírovi, nechcú spat, nechcú spat, len po frajírovi. A já som Ti, povedala, povedala dávno, a já som Ti, povedala, povedala dávno, nechodievaj, za mnú, lebo chodíš darmo, nechodievaj, za mnú, lebo chodíš darmo. Darmo chodíš, darmo prosíš, darmo u nás máváš, darmo chodíš, darmo prosíš, darmo u nás máváš, darmo si, čižmičky, vo voděnce máčáš, darmo si, čižmičky, vo voděnce máčáš. Oči, oči, černé oči, učte sa samé spať, oči, oči, černé oči, učte sa samé spať, kděže ja vám buděm, tých frajerov hľadať, kděže ja vám buděm, tých frajerov hľadať. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. + Očová, Očová, celá si zoraná, chlapci ťa zorali, keď sa pasovali, chlapci ťa zorali, keď sa pasovali. Očovský žandári, hore grúňom plačú, že nemôžu chytiť očovského baču, že nemôžu chytiť očovského baču. Očovský žandári, darmo vy plačetě, veď vy toho baču aj tak nechytítě, veď vy toho baču aj tak nechytítě. Jeden je na zboji, druhý ovce dojí, a tretí najmladší, ten sa vás nebojí, a tretí najmladší, ten sa vás nebojí. NĚKDY SE NEOPAKUJE POSLEDNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY (NAPŘ. "chlapci ťa zorali, keď sa pasovali"). NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VERZE 1 Očová, Očová, veď si rozvlečená, veru ťa neprejděm, veru ťa neprejděm, ani do večera, veru ťa neprejděm, veru ťa neprejděm, ani do večera. Očová, Očová, do skály těsaná, moja frajeročka, moja frajeročka, s černejma očima, moja frajeročka, moja frajeročka, s černejma očima. Očová zhorela, len krčma ostala, lebo ju hasili, lebo ju hasili, čo pálenku pili, lebo ju hasili, lebo ju hasili, čo pálenku pili. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 2 Očová, Očová, veď si rozvlečená, veru ťa neprejděm, ani do večera, veru ťa neprejděm, ani do večera. Očová, Očová, do skály těsaná, moja frajeročka, s černejma očima, moja frajeročka, černejma očima. Očová zhorela, len krčma ostala, lebo ju hasili, čo pálenku pili, lebo ju hasili, čo pálenku pili. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. Očovský žandári, hore grúňom plačú, že nemôžu chytiť očovského baču, že nemôžu chytiť očovského baču. Očovský žandári, darmo vy plačetě, veď vy toho baču aj tak nechytítě, veď vy toho baču aj tak nechytítě. Jeden je na zboji, druhý ovce dojí, a tretí najmladší, ten sa vás nebojí, a tretí najmladší, ten sa vás nebojí. MÍSTO "Očovský žandári" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dětvianský žandári". NĚKDY SE NEOPAKUJE POSLEDNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY (NAPŘ. "že nemôžu chytiť očovského baču"). NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. Odkáď že to chlapci byli, co to u nás cifrovali? Od Váhu, od Váhu. Měli oni kordulenky, měli oni kordulenky, z hedvábu, z hedvábu. Čí to chlapci, čí to byli, co to u nás cifrovali? Od Váhu, od Váhu. Visaly jim pěkné pérka, pres kordulky na raménka, z hedvábu, z hedvábu. Čí to chlapci, čí to byli, co to u nás cifrovali? Ze Súče, ze Súče. Měli oni roztrhané, měli oni roztrhané, papuče, papuče. VERZE 2: Odkaď pak to chlapci byli, co tak pěkně tancovali, z Levárů, z Levárů. Měli oni pěkné pérka, visely jim na raménka, z hedvábu, z hedvábu. * Od Kyjova k Mistřínu, cestičku dobře znám, od Kyjova k Mistřínu, cestičku dobře znám, po ní každú sobotu, po ní každú sobotu, po ní sem chodil k vám, po ní každú sobotu, po ní každú sobotu, po ní sem chodil k vám. Od Kyjova k Mistřínu, už dváno nechodím, od Kyjova k Mistřínu, už dváno nechodím, lebo vaši říkali, lebo vaši říkali, že sa k vám nehodím, lebo vaši říkali, lebo vaši říkali, že sa k vám nehodím. Od Kyjova k Mistřínu, voděnka sa točí, od Kyjova k Mistřínu, voděnka sa točí, do ní ať sa vypláčú, do ní ať sa vypláčú, Tvoje černé oči, do ní ať sa vypláčú, do ní ať sa vypláčú, Tvoje černé oči. Od Myjavy hore, to myjavské pole, ore Janík ore, to myjavské pole, jeho žlté vlásky, vetrík prefukuje. Jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú, jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú, myjavské dievčence, za ným pozerajú. VIZ TÉŽ "Ore šohaj ore, na vysokej hore". VERZE 1 Od Pálavy krahulíček doletěl, novinu nám tuze smutnú pověděl, že tam kdesi vprostřed pola, Pána Boha tiše volá, šohajek co tak žít chtěl, že tam kdesi vprostřed pola, Pána Boha tiše volá, šohajek co tak žít chtěl. Smutno je dnes od Dyje až k Moravě aj ta naša Pálavěnka smutná je, že tam kdesi blízko domů, tichá alej smutných stromů, na zlý osud žaluje, že tam kdesi blízko domů, tichá alej smutných stromů, na zlý osud žaluje. Z letních květů malý vínek uvadá, za Pálavú rudé slunko zapadá, v dálce smutné plechy hrajú, šohajkovi sbohem dajú, přitulí ho Morava, v dálce smutné plechy hrajú, šohajkovi sbohem dajú, přitulí ho Morava. VERZE 2 ? Od Pálavy krahulíček doletěl, presmutnú nám novinečku pověděl, že tam kdesi vprostred pola, Pána Boha tiše volá, šohajek co tak žít chtěl, že tam kdesi vprostred pola, Pána Boha tiše volá, šohajek co tak žít chtěl. Presmutno je od Dyje až k Moravě, aj ta alej vzrostlých stromů smutná je, že tak blízko u svých domů, aj ta alej vzroslých stromů, na svůj osud žaluje, že tak blízko u svých domů, aj ta alej vzroslých stromů, na svůj osud žaluje. Z letních kvítků aj věneček uvadá, za Pálavú žhavé slunko zapadá, v dálce tiše plechy hrajú, šohajkovi s Bohem dajú, uloží ho Morava, v dálce tiše plechy hrajú, šohajkovi s Bohem dajú, uloží ho Morava. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Smuténka". Od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju, ej, od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju, chlapci sa tam scházajú. Scházajú sa, scházajú, scházajú, ej, scházajú sa, scházajú, scházajú, velké sázky dělajú. Kdo ten Dunaj preplave, preplave, ej, kdo ten Dunaj preplave, preplave, švarné dívča dostane. Vynašel sa jeden pán, jeden pán, ej, vynašel sa jeden pán, jeden pán, co ten Dunaj preplaval. * Od starej Breclavi, teče čistá vodička, od starej Breclavi, teče čistá vodička, teč vodičko čistá si, má panenko pyšná si, sama sobě trucuješ, teč vodičko čistá si, má panenko pyšná si, sama sobě trucuješ. Netrucuj, netrucuj, šak já eště nejsu Tvůj, netrucuj, netrucuj, šak já eště nejsu Tvůj, až já budu rukovat, potem možeš trucovat, potem budeš banovat, až já budu rukovat, potem možeš trucovat, potem budeš banovat. Až sa tá vodička, do kopečka obrátí, až sa tá vodička, do kopečka obrátí, potem sa ten šohajek, potem sa ten šohajek, ke svéj miléj navrátí, potem sa ten šohajek, potem sa ten šohajek, ke svéj miléj navrátí. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ** Od Tábora až k nám, cestička jako mlat, od Tábora až k nám, cestička jako mlat, po ní jsem chodíval, svou milou vodíval, každý den častokrát, po ní jsem chodíval, svou milou vodíval, každý den častokrát. Chodíval, chodíval, klepal na okénko, chodíval, chodíval, klepal na okénko, spíš a nebo nespíš, nebo mě neslyšíš, má drahá panenko, spíš a nebo nespíš, nebo mě neslyšíš, má drahá panenko. A já ještě nespím, já Tě dobře slyším, a já ještě nespím, já Tě dobře slyším, jemomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím, jemomže já Tobě, v této noční době, otevříti nesmím. Když mě neotevřeš, otevře mě jiná, když mě neotevřeš, otevře mě jiná, otevře mě jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska, otevře mě jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska. * Od Záhora mútná voda, pretékává, už mňa moja najmilejšia, zanechává, zanechává, už mňa nechce, horko ťažko zaplakalo moje srdce, zanechává, už mňa nechce, horko ťažko zaplakalo moje srdce. Prečo si Ty, moja milá, taká smutná, co Ťa rmútí bystrá voda, že je mútná, mútnú vodu, havran pije, každý si to dívča bere, co miluje, mútnú vodu, havran pije, každý si to dívča bere, co miluje. Oj, letěla bílá hus, ja nedaleko Váha, a ptala sa synečka, ja kde sú napajedla. Oj, napajedla tam sú, jak kde sa voda točí, a kdo nemá galánky, ja nech tam do ní skočí. Oj, na královským mostě, hrály děvčata v kostky, oj, hrály, hrály, hrály, až jim matičky lály. Nele, matičko, nele, pojede tady milé, na pěkným vraným koni, šavlička mu zazvoní. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Naša holka šla na hode, hup, najedla sa masa, zelí, hub". VERZE 1 Oj, žito, žito, oves, pohanka, ošidila mě, moja galánka, moja galánka, ošidila mě, a já ju více, bude banovat, štyry měsíce, štyry měsíce. VIZ TÉŽ "Tmavá noc, tmavá noc, synečka sužuje". VIZ TÉŽ "Eště sme byli, nad Koryčany". NĚKDY NÁSLEDUJE "Eště sme byli, nad Koryčany". VERZE 2 Oj, žito, žito, oves, pohanka, ošidila mě, moja galánka, ošidila mě, a já ju více, bude banovat, štyry měsíce. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST SLOKY. VIZ TÉŽ "Tmavá noc, tmavá noc, synečka sužuje". VIZ TÉŽ "Eště sme byli, nad Koryčany". NĚKDY NÁSLEDUJE "Eště sme byli, nad Koryčany". ** Okolo Frýdku cestička, okolo Frýdku cestička, a na ní se zelená, a na ní se zelená, travička, a na ní se zelená, a na ní se zelená, travička. Šel jsem tam tudy jedenkrát, šel jsem tam tudy jedenkrát, slyšel jsem tam muziku, slyšel jsem tam muziku, pěkně hrát, Slyšel jsem tam muziku, slyšel jsem tam muziku, pěkně hrát. Muzika hrála, břinkala, muzika hrála, břinkala, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, plakala, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, plakala. Muziko nehraj, nebřinkej, muziko nehraj, nebřinkej, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, neplakej, moje ze všech znejmilejší, moje ze všech znejmilejší, neplakej. *** Okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže, carara, okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže, jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře, carara, jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře. Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. Kobylka malá, kovat se nedá, kováři nechce stát, potvora, kobylka malá, kovat se nedá, kováři nechce stát, tak jako má milá, když se na mě hněvá, hubičku nechce dát, potvora, tak jako má milá, když se na mě hněvá, hubičku nechce dát. Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. Kobylka malá, kovat se dala, kováři postála, je hodná, kobylka malá, kovat se dala, kováři postála, tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala, je hodná, tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala. Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. MÍSTO "je hodná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "potvora": "tak jako má milá, když se udobřila, hubičku mi dala, potvora," REFRÉN SE NĚKDY ZPÍVÁ (PŘIDÁVÁ SE "jak husy"): Vojáci, jdou vojáci jdou, Bože, jaká je to krása, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou, jak husy, vojáci, jdou vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá, vojáci, jdou vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Vojáci, jdou vojáci jdou". Okolo Hradišťa, voděnka teče, ide k nám šohajek, cosi mně nese, nese mně lásku, svázanú v šátku, milovala sem Ťa, svatý obrázku, nese mně lásku, svázanú v šátku, milovala sem Ťa, svatý obrázku, Milovala sem Ťa, bylo to špásem, nevěděl šohajek, že falešná sem, falešná byla, švarná dívčina, nevěděl šohajek, jaká příčina, falešná byla, švarná dívčina, nevěděl šohajek, jaká příčina. Tá moja příčina, taková byla, že mně mamulka, velice lála, nelaj mně mamko, ide k nám Janko, mosím mu nachystat, za širák pérko, nelaj mně mamko, ide k nám Janko, mosím mu nachystat, za širák pérko. MÍSTO "Okolo Hradišťa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Okolo Hradiska". MÍSTO "svatý" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zlatý". MÍSTO "ide" SE NĚKDY ZPÍVÁ "idě". MÍSTO "mně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ně". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. OBVYKLE SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. TATO PÍSNIĆKA NEVZNIKLA V HRADIŠTI, ALE V JAVORNÍKU, PÚVODNÉ SE ZPÍVALO "Okolo Hradiska" VIZ TÉŽ "Okolo Súče, voděnka teče". Okolo Kyjova, teče voda dvoja, okolo Kyjova, teče voda dvoja, skoro-li sa rozejdeme, mamko moja, skoro-li sa rozejdeme, mamko moja. Spíše sa rozejdú, drobné ryby s vodú, spíše sa rozejdú, drobné ryby s vodú, nežli my sa rozejdeme, mamko spolu, nežli my sa rozejdeme, mamko spolu. Spíše sa rozejde, měsíček s hvězdičků, spíše sa rozejde, měsíček s hvězdičků, nežli já sa za Ťa vydám, šohajíčku, nežli já sa za Ťa vydám, šohajíčku. Okolo mlýna, červená hlína, daj mně mlynárko, daj mně mlynárko, svojeho syna, daj mně mlynárko, daj mně mlynárko, svojeho syna. Svojeho syna, Janka, Janíčka, budú mně říkat, budú mně říkat, paní mlynárka. Ja Ti ho nedám, ja nevěstu mám, dám mu bohatú, dám mu bohatú, tu mu věru dám, dám mu bohatú, dám mu bohatú, tu mu věru dám. MÍSTO "Janka, Janíčka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svého Janíčka". NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Okolo Moravy, chodníček krvavý, moja milá pravila, že je to z mé hlavy. A to néni z méj hlavy, lež z hlavy koníčka, ja, co ju porúbala, francúzská šablička. Tá francúzská šablička, tá je na dvě strany, ja, ona ňa vyseká, z Uher do Moravy. Ja, ona na mňa čeká, až já dojdu z vojny, ja, až já dojdu z vojny, z téj uherskej zemi. MÍSTO "Okolo Moravy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nedaleko Moravy". VIZ TÉŽ "Okolo Trnavy chodníček krvavý" (JINÁ MELODIE). * Okolo Seče, voděnka teče, pojeď, má milá, do boje přece, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, pojeď, má milá, do boje přece, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, pojeď, má milá, do boje přece. Do boje jela, šable neměla, čím ses, má milá, čím ses bránila, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, čím ses, má milá, čím ses bránila, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, čím ses, má milá, čím ses bránila. Bránila sem se, šátečkem bílým, bojovala sem, se svojím milým, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, bojovala sem, se svojím milým, aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já, bojovala sem, se svojím milým. MÍSTO "aj Ty, aj já, aj Ty, aj Ty, aj já" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj Ty, a já, aj Ty, aj Ty, a já". VIZ TÉŽ "Okolo Seče vodyčka teče, studená ledová, mala mna mamka, jedného synka". Okolo Seče, vodyčka teče, studená ledová, mala mna mamka, jedného Janka, to su já, to su já, mala mna mamka, jedného Janka, to su já, to su já. Ej, duby, duby, zelené duby, zelená dubina, poslal mne milý, šáteček bílý, z Peštu do Budína, poslal mne milý, šáteček bílý, z Peštu do Budína. MÍSTO "jedného Janka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jedného synka". MÍSTO "poslal mne" SE NĚKDY ZPÍVÁ "poslal mi". MÍSTO "šáteček bílý" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ručníček bílý". VIZ TÉŽ "Okolo Seče, voděnka teče, pojeď, má milá, do boje přece" VERZE 1: *** Okolo Súče voděnka teče, okolo Súče voděnka teče, vzkázal mně syneček, že už mňa nechce, vzkázal mně syneček, že už mňa nechce. Když Ty mňa nechceš, ja o Ťa nedbám, Když Ty mňa nechceš, ja o Ťa nedbám, smutek neponesu, ani ho nemám, smutek neponesu, ani ho nemám. Proč bych já přesmutná, smutek nosila, proč bych já přesmutná, smutek nosila, šak som Ťa, synečku, nemilovala, šak som Ťa, synečku, nemilovala. Milovala som Ťa, bylo to špásom, milovala som Ťa, bylo to špásom, nevěděls, synečku, že falešná som, nevěděls, synečku, že falešná som. Falešná som byla, falešná budu, falešná som byla, falešná budu, chlapce som šidila, a šidit budu, chlapce som šidila, a šidit budu. Ošidila som jich, bylo jich tisíc, ošidila som jich, bylo jich tisíc, a Tebe, synečku, a Tebe nejvíc, a Tebe, synečku, a Tebe nejvíc. A keď sa vydám, faleš zanechám, a keď sa vydám, faleš zanechám, potom ju zas jiným, dívkám přenechám, potom ju zas jiným, dívkám přenechám. VIZ TÉŽ "Okolo Hradišťa voděnka teče, idě k nám šohajek, cosi ně nese". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI NEBO PĚT SLOK. VERZE 2: *** Okolo Súče voděnka teče, okolo Súče voděnka teče, vzkázal mně syneček, že už mňa nechce, vzkázal mně syneček, že už mňa nechce. Když Ty mňa nechceš, ja o Ťa nedbám, Když Ty mňa nechceš, ja o Ťa nedbám, smutek neponesu, ani ho nemám, smutek neponesu, ani ho nemám. Proč bych já přesmutná, smutek nosila, proč bych já přesmutná, smutek nosila, šak som Ťa, synečku, nemilovala, šak som Ťa, synečku, nemilovala. Milovala som Ťa, bylo to špásom, milovala som Ťa, bylo to špásom, nevěděls, synečku, že falešná som, nevěděls, synečku, že falešná som. Falešná som byla, falešná budu, falešná som byla, falešná budu, chlapce som šidila, a šidit budu, chlapce som šidila, a šidit budu. A keď sa vydám, faloš zanechám, a keď sa vydám, faloš zanechám, potom ju zas iným, dievkam preněchám potom ju zas iným, dievkam preněchám. + Okolo Tárnavy, chodníček krvavý VIZ NÍŽE "Okolo Trnavy, chodníček krvavý". + Okolo Trnavy, chodníček krvavý, okolo Trnavy, chodníček krvavý, dúmala moja mať, dúmala moja mať, dúmala moja mať, či je to z mej hlavy. Není to z mej hlavy, je z mého koníčka, není to z mej hlavy, je z mého koníčka, co ho porúbala, co ho porúbala, co ho porúbala, francúzská šablička. MÍSTO "Okolo Trnavy" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Okolo Tárnavy". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Okolo Moravy, chodníček krvavý" (JINÁ MELODIE). * Okolo Třeboně, okolo Třeboně, pasou se tam koně, pasou se tam koně. Dej kobylám, to Ti povídám, dej kobylám ovsa, dej kobylám, to Ti povídám, dej kobylám ovsa. Až se Ti napasou, až se Ti napasou, domů Tě donesou, domů Tě donesou. Dej kobylám, to Ti povídám, dej kobylám ovsa, dej kobylám, to Ti povídám, dej kobylám ovsa. *** Olivo, olivo, olivo zelená, pověz mi olivo, co můj milý dělá, pověz mi olivo, co můj milý dělá. Já Ti to nepovím, já to sama nevím, já jsem strom zelený, já mluvit neumím, já jsem strom zelený, já mluvit neumím. NĚKDY NÁSLEDUJE "Proč ten jetelíček, trávu převyšuje". Ondřejovský kostelíček, kolem něho černý les, až tam tady půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes. Můj miláček jede, jede na vraném koníčku, vesele si zpívá, a při tom připíná, na levý bok šavličku. Když šavličku sobě připjal, přežalostně zaplakal, škoda je Tě holka, holka modrooká, že já jsem tě nedostal. Jak to milá uslyšela, hned ze dveří vyběhla. ach můj milý hochu, kdo Tě vzal na vojnu, kdo je toho příčina. Příčina je toho pána, kladenského hejtmana, ten mě na vojnu vzal, provazama svázal, ještě ke mně vartu dal. A ta varta u mě stála, od večera do rána, ještě jsem nesnídal, už jsem mašíroval z Kutné Hory do Brna. Optám sa slunéčka bílého, kde najdu šohajka milého, kerý travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pošli ho slunéčko k nám, já mu růži natrhám, kerý travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pošli ho slunéčko k nám, já mu růži natrhám. Na pěknú travěnku kosénka, pro mého šohajka huběnka, už mé okénko hledá, hledá, spát mi nedá, až najde cestičku k nám, já mu věrnú lásku dám, už mé okénko hledá, hledá, spát mi nedá, až najde cestičku k nám, já mu věrnú lásku dám. Pod moje okénko chodníček, jak za mnú chodíval Janíček, pěknú travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pro to mu srdéčko dám, proto já ho ráda mám, pěknú travěnku kosí, pěkné pérko nosí, pro to mu srdéčko dám, proto já ho ráda mám. Ore šohaj ore, na vysokej hore, ore šohaj ore, na vysokej hore, jeho žlté vlásky, vetrík prefukuje. Jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú, jeho žlté vlásky, zlatú farbu majú, myjavské dievčence, za ním pozerajú. VIZ TÉŽ "Od Myjavy hore, to myjavské pole". VERZE 1 Otevři mně, milá, lebo je mně zima, lebo je mně zima, lebo sem zapomněl, halénečku doma, halénečku doma. Já Ti neotevřu, protože Ty ju máš, protože Ty ju máš, po keré k nám chodíváš, dycky tak říkáváš, dycky tak říkáváš. MÍSTO "lebo sem zapomněl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "já sem si zapomněl". VERZE 2 Otevři mně, milá, lebo je mně zima, otevři mně, milá, lebo je mně zima, lebo sem zapomněl, lebo sem zapomněl, halénečku doma, lebo sem zapomněl, lebo sem zapomněl, halénečku doma. Já Ti neotevřu, protože Ty ju máš, já Ti neotevřu, protože Ty ju máš, po keré k nám chodíváš, po keré k nám chodíváš, dycky tak říkáváš, po keré k nám chodíváš, po keré k nám chodíváš, dycky tak říkáváš. NĚKDY NÁSLEDUJE "Proč kalino nerozkvétáš, proč kalino nerozkvétáš" VIZ TÉŽ "Co děláš, co robíš, moja frajárečko, moja frajárečko". VIZ TÉŽ "Uderila jedna, uderila druhá, eště sa šohajek, po dědině túlá". O tu půjdu prosit, která je bohatá, která mně vyšije, šáteček ze zlata, která mně vyšije, šáteček ze zlata. Třeba Ti šohajku, šáteček vyšije, ale to srdéčko, ze zlata nebude, ale to srdéčko, ze zlata nebude. VERZE 1: * Otvárajte sa, strážnické brány, k asendě jede, šohájek švarný, k asendě jede, šohájek švarný. K asendě jede, k strážnickéj míre, tam sa má vysléct, až do košele, tam sa má vysléct, až do košele. V košuli stojí, na rozkaz čeká, až pan generál, naňho zavolá, až pan generál, naňho zavolá. MÍSTO "Otvárajte sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Otvírajte sa". MÍSTO "k asendě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "k asandě". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: * Otvírajte sa, kyjovské brány, otvírajte sa, kyjovské brány, k asendě jede, k asendě jede, šohájek švarný, k asendě jede, k asendě jede, šohájek švarný. K asendě jede, k vojanskej míře, k asendě jede, k vojanskej míře, tam sa má vysléct, tam sa má vysléct, z gatí, košule, tam sa má vysléct, tam sa má vysléct, z gatí, košule. V košuli stojí, na rozkaz čeká, v košuli stojí, na rozkaz čeká, až pan generál, až pan generál, naňho zavolá, až pan generál, až pan generál, naňho zavolá. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * Ó, řebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá, ó, řebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá, kterak na Tě zapomenu, když to není věc možná, kterak na Tě zapomenu, když to není věc možná. Zapomenu-li přec jednou, zas mi lidi vzpomenou, zapomenu-li přec jednou, zas mi lidi vzpomenou, žes bejvala upřímnější, když jsem chodil za Tebou, žes bejvala upřímnější, když jsem chodil za Tebou. MÍSTO "Ó, řebíčku zahradnický" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ó, hřebíčku zahradnický". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 1: *** Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje. Padá, padá listopad, vzkažte pozdravení nastokrát, vzkažte pozdravení, mému potěšení, že ho tu mosím zanechat, vzkažte pozdravení, mému potěšení, že ho tu mosím zanechat. Zpívá, zpívá slavíček, už mi odešel Janíček, za hory, doly, srdéčko ma bolí, že ma on zanechal v nevúli, za hory, doly, srdéčko ma bolí, že ma on zanechal v nevúli. VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: *** Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje. Padá, padá listopad, pozdravuj milú nastokrát, pozdravuj milú, holubienku sivú, že už něpríděm nikdy viac, pozdravuj milú, holubieku sivú, že už něpríděm nikdy viac. Spieva, spieva sláviček, už mi odišiel Janíček, za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli, za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli. VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 3: *** Padá, padá rosenka, spaly by moje očenka, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje. Padá, padá listopad, škoda by bylo zanechat, škoda by bylo, takej frajárky, škoda by bylo zanechat, škoda by bylo, takej frajárky, škoda by bylo zanechat. VERZE 4: *** Ej, padá, padá rosička, spaly by moje očička, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje, spaly by moje, spaly by aj Tvoje, spaly by ony oboje. Ej, padá, padá listopad, pozdravuj milú nastokrát, pozdravuj milú, holubienku sivú, že už něpríděm nikdy viac, pozdravuj milú, holubienku sivú, že už něpríděm nikdy viac. Ej, spieva, spieva sláviček, už mi odišiel Janíček, za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli, za hory, doly, srdiečko ma bolí, že ma on zanechal v nevôli. VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Padla facka, padla na sále VIZ "Na Vlachovce každou sobotu". Panenko, panenko, zrádná, co Ty víš, to neví žádná, žádná se neumí, tak sladce smát, žádné jsem neřekl, mám Tě tak rád, žádná se neumí, tak sladce smát, žádné jsem neřekl, mám Tě tak rád. Bylo to při první schůzce, do očí hleděls mi úzce, hvězdičky svítily jasnou nocí, byla jsem, miláčku, ve Tvé moci, hvězdičky svítily jasnou nocí, byla jsem, miláčku, ve Tvé moci. Proč jsou ti muži tak zrádní, proč dívku ke hříchu svádí, proč jsem se musela, tak mladá vdát, proč jsi mi říkával, mám Tě tak rád, proč jsem se musela, tak mladá vdát, proč jsi mi říkával, mám Tě tak rád. Patronka Bavariae VIZ "Když zradila mě láska má, a já jsem zůstal sám". Pálavské vršky, už sa bělajú, Pálavské vršky, už sa bělajú, už ně koníčka, grošovaného, už mně sedlajú, už ně koníčka, grošovaného, už mně sedlajú. Nalej frajárko, nalej vínečka, nalej frajárko, nalej vínečka, ať ňa netrefí, ať sa ně vyhne, divá kulička, ať ňa netrefí, ať sa ně vyhne, divá kulička. Divá kulička, zlatá šavlička, divá kulička, zlatá šavlička, kdo by pucoval, kdo by krmíval, mého koníčka, kdo by pucoval, kdo by krmíval, mého koníčka. Přešlo roků pár, kůň sa vrátil sám, přešlo roků pár, kůň sa vrátil sám, a jeho milý, koníček sivý, smutně zařehtal, a jeho milý, koníček sivý, smutně zařehtal. MÍSTO "už ně koníčka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "už mně koníčka". MÍSTO "ať ňa netrefí, ať sa ně vyhne" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ať ně netrefí, ať sa ně vyhne" NEBO "ať mně netrefí, ať sa mně vyhne". MÍSTO "ten jeho milý" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a jeho milý". ** Pán Bůh stvořil muziky, aby lidem hrály do noty, housle řežou valčíky, saxofony vřeští foxtroty, harmonika fňuká blues, banjo v tangu zmírá na krásu, kdo však válí polku, zmáčkne bez okolku, čtyři kila na basu. Když na sále spustí basa, eskadra eskadra šrum, každý faldy si natřásá, eskadra eskadra šrum, Zmáčkni krček, zmáčkni strunu, přidám Ti na kalafunu, když na sále spustí basa, eskadra eskadra šrum. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Když na sále spustí basa". ? Páni, páni, vojanští páni, nač ste vy mě na vojnu vzali, tam mám strávit mladých let, co jsem mohl děvčat mět, tak je škoda, mojích mladých let, tam mám strávit mladých let, co jsem mohl děvčat mět, tak je škoda, mojích mladých let. Múj koníček v trávě zelený, pod čabrakem celý zemdlený, múj koníček haleká, vidí Turka z daleka, že tam bude vojna veliká, múj koníček haleká, vidí Turka z daleka, že tam bude vojna veliká. Múj koniček v trávě zelený, pod čabrakem celý zemdlený, múj koníček zatřese, že mňa na smrť ponese, má maměnko, pomodlete se, múj koníček zatřese, že mňa na smrť ponese, má maměnko, pomodlete se. Pásla děvenka páva, mezi horama sama VIZ "Páslo dívča páva, za horama sama", VERZE 2. * Pásla ovečky v zeleném hájíčku, pásla ovečky v černém lese. Já na ní: dupy, dupy, dup, ona zas: cupy, cupy, cup, houfem ovečky, seberte se všecky, houfem ovečky, seberte se, já na ní: dupy, dupy, dup, ona zas: cupy, cupy, cup, houfem ovečky, seberte se všecky, houfem ovečky, seberte se. Děvče pohání ovečky bělavé, sem tam pobíhá ovčácký pes, Já na ní: pomaloučku jen, ona, že musí z háje ven, že prý ovečkám, nesvědčí háječek, že prý ovečkám, nesvědčí les, já na ní: pomaloučku jen, ona, že musí z háje ven, že prý ovečkám, nesvědčí háječek, že prý ovečkám, nesvědčí les. VERZE 1: * Pásli ovce Valaši, při betlémské salaši. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. Anděl se jim ukázal, do Betléma jít kázal. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. A tam běžte, pospěšte, Ježíška tam najdete. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. On tam leží v jesličkách, ovinutý v plenčičkách. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. Maria ho kolíbá, svatý Josef mu zpívá. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. Hajej, nynej, děťátko, přesvaté pacholátko. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. * Pásli ovce Valaši, pri betlémskom salaši. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. Anjel sa jim ukázal, do Betléma isť kázal. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. Vstaňte hore a choďte, Pána Krista najdete. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. Najdete ho v jesličkách, ovinutého v plienočkách. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom. VERZE 1: * Páslo dívča páva, za horama sama, přijeli k ní, tré švarní mládenci, pojeď dívča s náma, přijeli k ní, tré švarní mládenci, pojeď dívča s náma. Já bych s váma jela, kam bych páva dala, zažeň páva, zažeň do hájíčka, poď s náma Anička, zažeň páva, zažeň do hájíčka, poď s náma Anička. MÍSTO "za horama sama" SE NĚKDY ZPÍVÁ "za horama skalma". MÍSTO "přijeli k ní" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dojeli k ní". MÍSTO "tré švarní mládenci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tri švarní mládenci" NEBO "tři švarní mládenci". VERZE 2: Pásla děvenka páva, mezi horama sama, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi. A já bych s váma jela, kemu bych páva dala, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu. VERZE 3: Páslo dívča páva, u Dunaja sama, páslo dívča páva, u Dunaja sama, dojeli k ní dva hajníci, dojeli k ní dva hajníci, pojeď dívča s náma, pojeď dívča s náma. Já bych s váma jela, ale kde dám páva, já bych s váma jela, ale kde dám páva, zažeň páva do hájíčka, zažeň páva do hájíčka, jeď s náma Anička, jeď s náma Anička. VERZE 1 * Pásol Jano tri voly, u hája, pásol Jano tri voly, na zelenej ďateli, na zelenej ďateli, u hája. Prišli k nemu hájnici, u hája, prišli k nemu hájnici, tí maďarskí zbojníci, tí maďarskí zbojníci, u hája. Daj nám, Janko, halenu, u hája, daj nám, Janko, halenu, spásol si nám ďateľu, spásol si nám ďateľu, u hája. Ja vám halenu nedám, u hája, ja vám halenu nedám, ja sa s vami pojednám, ja sa s vami pojednám, u hája. Tak sa oni jednali, u hája, tak sa oni jednali, až Janíka zabili, až Janíka zabili, u hája. Leží Janík zabitý, u hája, leží Janík zabitý, s rozmarínkom prikrytý, s rozmarínkom prikrytý, u hája. Ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka, otec, mati, frajerka, otec, mati, frajerka, u hája. VERZE 2 * Pásol Jano tri voly, u hája, pásol Jano tri voly, u hája, pásol Jano tri voly, na zelenej ďateli, na zelenej ďateli, u hája, pásol Jano tri voly, na zelenej ďateli, na zelenej ďateli, u hája, Prišli k nemu hajníci, u hája, prišli k nemu hajníci, u hája, prišli k nemu hajníci, u hája, prišli k nemu hajníci, u hája, prišli k nemu hajníci, tí slovenskí zbojníci, tí slovenskí zbojníci, u hája, prišli k nemu hajníci, tí slovenskí zbojníci, tí slovenskí zbojníci, u hája. Daj nám, Janko, halenku, u hája, daj nám, Janko, halenku, u hája, daj nám, Janko, halenku, u hája, daj nám, Janko, halenku, u hája. daj nám, Janko, halenku, spásol si nám ďateľku, spásol si nám ďateľku, u hája, daj nám, Janko, halenku, spásol si nám ďateľku, spásol si nám ďateľku, u hája. Já vám halenku nědám, u hája, ja vám halenku nědám, u hája, já vám halenku nědám, u hája, ja vám halenku nědám, u hája, já vám halenku nědám, já sa s vami pojednám, ja sa s vami pojednám, u hája, já vám halenku nědám, já sa s vami pojednám, ja sa s vami pojednám, u hája. Tak sa s Jankem zjednali, u hája, tak sa s Jankem zjednali, u hája, tak sa s Jankem zjednali, až Janíčka zabili, až Janíčka zabili, u hája, tak sa s Jankem zjednali, až Janíčka zabili, až Janíčka zabili, u hája. Leží Janko zabitý, u hája, leží Janko zabitý, u hája, leží Janko zabitý, u hája, leží Janko zabitý, u hája, leží Janko zabitý, s rozmarinou prikrytý, s rozmarinou prikrytý, u hája, leží Janko zabitý, s rozmarinou prikrytý, s rozmarinou prikrytý, u hája. Ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka, u hája, ktože za ním narieka, otec, mati, frajerka, otec, mati, frajerka, u hája, ktože za ním narieka, otec, mati, frajerka, otec, mati, frajerka, u hája. ** Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám jí postaví, starý pecař není doma a mladý to neumí. Zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo, dá do toho čtyři rány a už je to hotovo. Pepíčku, těš se, Mařenko načpak, až půjdem z hospody, budem se mačkat, Pepíčku těš se, Mařenko načpak, až půjdem z hospody, budem se mít. *** Perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky, perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný. Cukor jedla, kávu pila, aby byla pěkná bílá, cukor jedla, kávu pila, aby byla pěkná bílá. ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný. Rád Ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli, rád Ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný. Rád Ťa vidím oblečenú, eště račej vyslečenú, rád Ťa vidím oblečenú, eště račej vyslečenú, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný, ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný. *** Pěkná je cestička k vám, po ní se hezky chodí, celou jí z paměti znám, dávno mě k Tobě vodí, až jednou při loučení, na ní tam budeme stát, dáš mi políbení, řeknu Ti mám Tě rád, dáš mi políbení, řeknu Ti mám Tě rád. Dívenko má, panenko modrooká, kdo Tě bude mít, od dneška do roka, Tvá veliká láska, ta půjde všude se mnou, dívenko má, možná že na shledanou, Tvá veliká láska, ta půjde všude se mnou, dívenko má, možná že na shledanou. *** Pětatřicátníci, hoši jako květ VIZ "Ten Plzeňský regiment". *** Pijácká směs (pijácké směsi) VIZ "Až ráno, až ráno, až bude bílý den". VIZ "Bože nám požehnaj, všetko nám dobré daj". VIZ "Co ste hasiči, co ste dělali". VIZ "Eště sme byli, nad Koryčany". VIZ "Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu". VIZ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála". VIZ "Kyjovská šenkýřka víno nese, až se jí ručenka celá třese". VIZ "Nám je to jedno, na nás to neplatí". VIZ "Zahraj mně muzika, lebo já ťa prosím". VIZ "Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou". Pijme vínečko, dobré je, dobré je, a kdo že nám ho, naleje, naleje, naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán, naleje nám ho, svatý Jan, svatý Jan, požehná nám ho, Kristus Pán, Kristus Pán, My sme vínečko, píjali, píjali, Pannu Mariu, vzývali, vzývali, Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, moravskú, moravskú, Pannu Mariu, Žarošskú, Žarošskú, našu patronku, moravskú, moravskú. MÍSTO "našu patronku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "naši patronku". MÍSTO "našu patronku, moravskú, moravskú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "našu patronku, slováckú, slováckú". VIZ TÉŽ "Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa". ** Piju já, piju rád, už sem prepil fšecko, eště mám prepíjať, z koňa sedélečko, eště mám prepíjať, z koňa sedélečko. Piju já, piju rád, už sem prepil fšecko, eště mám prepíjať, Tebja galánečko, eště mám prepíjať, Tebja galánečko. Piju já, piju rád, už sem prepil fšecko, eště mám prepíjať, ženě rubáčisko, eště mám prepíjať, ženě rubáčisko. Piju já, piješ Ty, my sme obá lumpi, až fšecko prepijem, napijem sa z pumpy, až fšecko prepijem, napijem sa z pumpy. MÍSTO "Piju já, piju rád" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Piju já, piju já". MÍSTO "eště mám prepíjať, Tebja galánečko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj Těbja prepijem, moja galánečko". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ČASTO SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. ** ? Pil sem včera, pijem dneskaj, zajtra budem, sveta tady, moja milá, neprebudem, pijem, žijem, jak ten pták, a keď nemám, nechám stát, šenkérovi, na bort dukát, prislubujem, pijem, žijem, jak ten pták, a keď nemám, nechám stát, šenkérovi, na bort dukát, prislubujem. MÍSTO "pijem dneskaj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pijem dneska". MÍSTO "na bort" SE NĚKDY ZPÍVÁ "za bort", "na bord", "na borg" NEBO "na púr". *** Pilo by sa pilo, keby bolo za čo, pilo by sa pilo, keby bolo čo, slivovica, borovica, eště lepší terkelica, slivovica, borovica, eště lepší terkelica. Pilo by sa pilo, keby bolo za čo, keď nie za pěňáze, treba len za vajco. slivovica, borovica, eště lepší terkelica, slivovica, borovica, eště lepší terkelica. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. ** Pivo sem, pivo tam, muzikanti hrajte, však ja vám zaplatím, nic sa nestarejte, pivo sem, pivo tam, muzikanti hrajte, však ja vám zaplatím, nic sa nestarejte. NĚKDY SE NEOPAKUJÍ CELÁ SLOKA. VIZ TÉŽ "Víno sem, víno tam, muzikanti hrajte". * Píjali, píjali, dva chlapci z Moravy, jeden prepil koňa a druhý ohlaví. Píjali, píjali, dva chlapci z Moravy, pod jednu lipenkú, peníze hledali. VERZE 1 (MORAVSKÁ): * ? Písala mně, moja milá, z Ružomberka list, že ju srdce, pobolívá, že mám ku něj príst. Darmo mňa voláš, já mám v noci stráž, nemysli si, moja milá, že je vojna špás, darmo mňa voláš, já mám v noci stráž, nemysli si, moja milá, že je vojna špás. MÍSTO "Písala ně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Písala mně". MÍSTO "že mám ku něj príst" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že mám za ňú príst". VERZE 2 (SLOVENSKÁ): * ? Písala mi, moja milá, z Ružomberku list, že ju hlávka, pobolieva, že mám za ňou príst. Márně ma voláš, já mám v noci stráž, nemysli si, moja milá, že je vojna špás, márně ma voláš, já mám v noci stráž, nemysli si, moja milá, že je vojna špás. ** Píšťalenka píská, otěc matěr stýska, píšťalenka píská, otěc matěr stýska, aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme, aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme. Píšťalenka trúbí, otěc matěr lúbi, píšťalenka trúbí, otěc matěr lúbi, aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme, aj my sa buděme, aj my sa buděme, až sa zoberieme. ** Plavala husička po Dunaji, housátka se za ní kolébají, mysliveček, na ně čeká, že starou zastřelí, mladé nechá, mysliveček, na ně čeká, že starou zastřelí, mladé nechá. Počkej, myslivečku, povím na Tě, žes prodal jedličku na stojatě, povím na Tě, v kanceláři, žes prodal jedličku hospodáři, povím na Tě, v kanceláři, žes prodal jedličku hospodáři. VERZE 1: Počkaj milá, urobím Ti, taký špás, až Ty půjdeš, se svým milým, na sobáš, vezmem život jemu Tebě, naposledy aj sám sebě, duša má, vezmem život jemu Tebě, naposledy aj sám sebě, duša má. Keď sem já byl, osnáct ročků mládenec, vyzval jsem já, švarné dívča, na tanec, tancuj se mnú moja milá, však nebudeš žena moja, duša má, tancuj se mnú moja milá, však nebudeš žena moja, duša má. VERZE 2: Počkaj milá, udělám Ti, taký špás, až Ty půjdeš, se svým milým, na sobáš, veznem život jemu, Tobě, naposledy aj sám sobě, u hája, veznem život jemu, Tobě, naposledy aj sám sobě, u hája. Keď som já bol, osnáct ročků mládenec, požádal sem, švarné dívča, o tanec, tancuj se mnú duša moja, šak nebudeš žena moja, u hája, tancuj se mnú duša moja, šak nebudeš žena moja, u hája. VIZ TÉŽ "Keď sem já byl, osnáct ročků mládenec". + Počkaj synečku, cos to udělal, počkaj synečku, cos to udělal, žes tej dcérečce, žes tej dcérečce, sukňu rozvázal, žes tej dcérečce, žes tej dcérečce, sukňu rozvázal. Co jsem rozvázal, zavázat musím, co jsem rozvázal, zavázat musím, co jsem neskúsil, co jsem neskúsil, to skúsit musím, co jsem neskúsil, co jsem neskúsil, to skúsit musím. Vždyckys povídal, že si mňa vezmeš, vždyckys povídal, že si mňa vezmeš, až pod hájičkem, až pod hájičkem, zítečko sežneš, až pod hájičkem, až pod hájičkem, zítečko sežneš. Zítečko sežal, a mňa si nevzal, zítečko sežal, a mňa si nevzal, cos to synečku, cos to synečku, cos to udělal, cos to synečku, cos to synečku, cos to udělal. MÍSTO "dcérečce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dcérečke". * Počkej, děvčátko moje, nepotrvá to dlouhý čas, chystám šátečky Tvoje, abych se vrátil k Tobě zas, když hledím v ty šátky bílé, nestačím počítat chvíle, myslím na oči Tvoje, v duši z dálky zní Tvůj hlas. Dva šátečky mám, jsou bílé jako sníh, ty Ti hochu dám, je láska naše v nich, ten jeden je pro den sváteční, ten druhý pro cestu zpáteční, až je budeš brát, budeš si vzpomínat, že na Tebe jen, čekám tu den co den, ten jeden je pro den sváteční, ten druhý pro cestu zpáteční, až je budeš brát, budeš si vzpomínat, že na Tebe jen, čekám tu den co den. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dva šátečky". VIZ TÉŽ "Dva šátečky mám, jsou bílé jako sníh". Počkej, Ty budeš litovat, až poznáš svět VIZ "Šel jsem, za noci álejí, jabloňovou". Pod Babíma horama, pod Babíma horama, široká dolina, široká dolina, nastane Ti, šohajíčku, nastane Ti, šohajíčku, žalostná novina, žalostná novina. Aj žalostná, prežalostná, aj žalostná, prežalostná, žalostná Ti bude, žalostná Ti bude, až tá Tvoja najmilejší, až tá Tvoja najmilejší, na zdávání bude, na zdávání bude. * Pod dubem, za dubem, měla jedna dvě, červená jablíčka, dala jedno mně, nechtěla je obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle, nechtěla je obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle. Pšeničku, jsem zasil, nebudu jí žít, pivo jsem, dal nalejt, nebudu ho pít, holku jsem si namluvil, jinej mně jí odloudil, a tak lásce naší konec učinil, holku jsem si namluvil, jinej mně jí odloudil, a tak lásce naší konec učinil. Pod dubňanskú horú, vínko už dozrává, nebyli sme spolu, frajárko od jara. Nebyli sme spolu, co mňa vojna vzala, pověz mně má milá, s kýms pod horú stála, nebyli sme spolu, co mňa vojna vzala, pověz mně má milá, s kýms pod horú stála. Já tam pod tú horú, můj milý nechodím, ani si šohajky, z večera nevodím. Nemysli si milý, já Ťa pěkně prosím, že slůvko slíbené, v srdéčku nenosím, nemysli si milý, já Ťa pěkně prosím, že slůvko slíbené, v srdéčku nenosím. *** Pode mlejnem, nade mlejnem, husy se perou, husy se perou, husy se perou, vem Jeníčku, vem flintičku, zastřel některou, zastřel některou, zastřel některou. Já ty husy nezastřelím, já je dobře znám, já je dobře znám, já je dobře znám, jsou to husy panimámy, co tam chodívám, co tam chodívám, co tam chodívám. VIZ TÉŽ "Na tichém Dunaju, kačeny sa perú". Pode mlejnem, nade mlejnem, chytá rybář rybičky, pode mlejnem, nade mlejnem, chytá rybář rybičky, více než rybek si všímá, mlynářovic Aničky, více než rybek si všímá, mlynářovic Aničky. Poděkování maměnce VIZ "Enom jednu maměnku máš, v světě širém". Pod hájičkem, pod zeleným, ore dívča z volkem jedným VIZ "Pod hájičkem, pod zeleným, ore dívča z volkem jedným" Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost VIZ "Byla panna, měla pána, byla do něj udělána". Pod javorem, pod zeleným, oře dívča, s volem černým. Jak pod javor, doorala, máti na ni, zavolala. Pojeď dcerko, pojeď domů, dala jsem tě, nevím komu. Dala jsem tě, Janíčkovi, dvanáctému, zbojníčkovi. Janíčku tys, čirý zbojník, znáš ty v horách, každý chodník. Každý chodník, každou cestu, která ke kterému městu. Nejsem milá, velký zbojník, nemám peněz, jenom trojník. V noci vyšel, v noci přišel, nikdá doma, nepřeležel. Jednou dones, ručník nový, ručník nový, nebílený. Kázal jí ho, z mýdla práti, nedal jí ho, rozvíjeti. Milá prala, protřípala, vypadla jí, ruka bílá. Co jsi proved, Janku, zlého, vždyť jsi zabil, bratra mého. Kateřinko, ženo moje, a proboha, nezrazuj mne. Jaká bych to, sestra byla, kdybych bratra, zatajila. Jaká bys to, žena byla, kdybys muže, prozradila. Milá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, neboť musí. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN NĚKOLIK (5,6,7) SLOK. Pod jednou střechou, jsme mládí prožili VIZ "Každý den jsem u vás zazvonil". * Pod kopcem Hostýnem, hospoda malovaná, pod kopcem Hostýnem, hospoda malovaná, a v ní šenkérečka dobré vínko mívá, a v ní šenkérečka dobré vínko mívá. Dojeli k ní páni, hej, pod okénkem stáli, dojeli k ní páni, hej, pod okénkem stáli, švarnú šenkérečku o vínečko ptali, švarnú šenkérečku o vínečko ptali. Nalej nám šenkérka, hej, vína červeného, nalej nám šenkérka, hej, vína červeného, my budeme zpívat do rána bílého, my budeme zpívat do rána bílého, Šenkérka no nesla, hej, cérečka ho lela, šenkérka no nesla, hej, cérečka ho lela, pověz nám šenkérko, je-li to Tvá dcera, pověz nám šenkérko, je-li to Tvá dcera. Pod Kravíma horama, veselo tam bývá, kohúti pestro zpívajú, už se rozednívá, kohúti pestro zpívajú, už se rozednívá, Běž šohajku už je čas, zanech kamarády, koníčky bujné okšíruj, za zubaté brány, koníčky bujné okšíruj, za zubaté brány. Firháňka se pohnula, milá vzadu stála, obejdi hore humnama, by Ťa nepoznala, obejdi hore humnama, by Ťa nepoznala. Když skřivánek zazpívá, v bořeckým políčku, tiskne ju k sobě v náručí, prosí o hubičku, tiskne ju k sobě v náručí, prosí o hubičku. VERZE 1: *** Pod našima okny, teče vodička, napoj mě, má milá, mého koníčka. já ho nenapojím, já se koně bojím, já se koně bojím, že sem maličká, já ho nenapojím, já se koně bojím, já se koně bojím, že sem maličká. Můj koníček vraný, ten nic nedělá, jenom když mu řekneš, že jsi má milá. on Ti hlavu sehne, ani se Ti nehne, ani se Ti nehne, holka rozmilá, on Ti hlavu sehne, ani se Ti nehne, ani se Ti nehne, holka rozmilá. Pod našima okny, roste oliva, pověz mi, má milá, kdo k vám chodívá. k nám nikdo nechodí, neb o mě nestojí, neb o mě nestojí, že jsem chudobná, k nám nikdo nechodí, neb o mě nestojí, neb o mě nestojí, že jsem chudobná. Pod našima okny, roste z růže květ, pověz mi, má milá, proč Tě mrzí svět. mě ten svět nemrzí, mě jen hlava bolí, mě jen hlava bolí, plakala bych hned, mě ten svět nemrzí, mě jen hlava bolí, mě jen hlava bolí, plakala bych hned. NĚKDY SE ZAMĚŇUJE TŘETÍ A ČTVRTÁ SLOKA. VERZE 2: *** Pod našima okny teče vodička, napoj mě, má milá, mého koníčka, já Ti koňa nenapojím, já sa Tvého koňa bojím, já sa Tvého koňa bojím, že sem maličká, já Ti koňa nenapojím, já sa Tvého koňa bojím, já sa Tvého koňa bojím, že sem maličká. Pod našima okny roste z růže květ, pověz mě, má milá, proč Tě mrzí svět, a mě ten svět nic nemrzí, mě jen velmi hlava bolí, mě jen velmi hlava bolí, plakala bych hned, a mě ten svět nic nemrzí, mě jen velmi hlava bolí, mě jen velmi hlava bolí, plakala bych hned. Pod našima okny roste oliva, pověz mě, má milá, kdo k vám chodívá, a k nám nikdo nechodívá, k nám sa všichni chodit bojá, k nám sa všichni chodit bojá, že sem chudobná, a k nám nikdo nechodívá, k nám sa všichni chodit bojá, k nám sa všichni chodit bojá, že sem chudobná. Pod naším oknem, šohajek zmokel, jako myš, pusti mňa, milá, do vašej síně, esli smíš. Já bych Ťa milý, do našej síně, pustila, ale nemáme, v našem domečku, svítidla. Daj šohajíčku, krajcár na svíčku, já dám dva, budem si svítit, v našem domečku, do rána. Po doline tichý vetrík povieva, po doline tichý vetrík povieva, už sa dievča od mamičky odberá, už sa dievča od mamičky odberá. Odober sa, dievka moja, odober, odober sa, dievka moja, odober, aby si mi nechodila každý deň, aby si mi nechodila každý deň. Ešte sa ja mojej mamky spýtať mám, ešte sa ja mojej mamky spýtať mám, či ja s Vami, mamka moja, bývať mám, či ja s Vami, mamka moja, bývať mám. Ej, nie so mnou, dievka moja, nie so mnou, ej, nie so mnou, dievka moja, nie so mnou, koho si si vyvolila, ten s Těbou, koho si si vyvolila, ten s Těbou. Veď som si ja vyvolila z ruže kvet, veď som si ja vyvolila z ruže kvet, lepší je môj najmilejší nad ten kvet, lepší je môj najmilejší nad ten kvet. VERZE 2: Po doline tichý vjetřík povíva, po doline tichý vjetřík povíva, už sa dievča od mamičky pobíra, už sa dievča od mamičky pobíra. Ešte sa ja mojej mamky pýtat mám, ešte sa ja mojej mamky pýtat mám, či ja s vama, mamka moja, bývat mám, či ja s vama, mamka moja, bývat mám. Ej, ne se mnú, dcéra moja, ne se mnú, ej, ne se mnú, dcéra moja, ne se mnú, koho si si vyvolila, ten s tebú, koho si si vyvolila, ten s tebú. *** Pod Prešpurkem kraj Dunaja, pod Prešpurkem kraj Dunaja, sú kasárna, sú kasárna, sú kasárna, malovaná, sú kasárna, sú kasárna, sú kasárna, malovaná. U kasáren strom zelený, u kasáren strom zelený, pod tím stromem, pod tím stromem, pod tím stromem, vojsko leží, pod tím stromem, pod tím stromem, pod tím stromem, vojsko leží. Od Prešpurka vítr duje, od Prešpurka vítr duje, už to vojsko, už to vojsko, už to vojsko, mašíruje, už to vojsko, už to vojsko, už to vojsko, mašíruje. Mašíruje na dvě strany, mašíruje na dvě strany, z Uher do Čech, z Uher do Čech, z Uher do Čech, do Moravy, z Uher do Čech, z Uher do Čech, z Uher do Čech, do Moravy. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA - VERZE 1: * Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky. Tady nám nedali, tady nám dajú, kovára zabili, slaninu majú. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA - VERZE 2: Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky. Pod šable, pod šable, můj milý pane, dejte nám kus slanin, jako dvě dlaně. Tady nám nedali, tady nám dajů, komára zabili, slaniny majů. Fašanek, fašanek, velká noc bude, kdo nemá kožucha, zima mu bude. Já nemám kožucha, zimů sa trasu, dajte mně slaniny, nech sa napasu. SMĚS: Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všecko bereme, aj plané hrušky. Tady nám nedali, tady nám dajú, kovára zabili, slaninu majú. Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje, ej, horenko, nehoruj, ej, děvenko, nebanuj. Ej, bežala ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek, za ňú, ej, vyskočil, si na ňu. Három, fárom, pod kočárom, dalo dívča, fašančárom, fašančáre, to sú chlapci, ošidili, dívča v tanci. VERZE 1: * Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička, pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička, na ní vždycky sedávala, moje milá matička, na ní vždycky sedávala, moje milá matička. Dnes se lípa už naklání, listí z ní opadává, dnes se lípa už naklání, listí z ní opadává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává. Dnes okolo staré lípy, voní květy růžové, dnes okolo staré lípy, voní květy růžové, zanecháme vzpomínání, na to mládí ztracené, zanecháme vzpomínání, na to mládí ztracené. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Stará lípa". VERZE 2: * Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička, pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička, na ní vždycky sedávala, moje milá matička, na ní vždycky sedávala, moje milá matička. Dnes se lípa už naklání, listí z ní opadává, dnes se lípa už naklání, listí z ní opadává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává. Dnes okolo staré lípy, voní květy růžové, dnes okolo staré lípy, voní květy růžové, zanecháme vzpomínání, na to mládí ztracené, zanecháme vzpomínání, na to mládí ztracené. VERZE 3: Pod tou naší, starou lípou, stávala malá lavička, pod tou naší, starou lípou, stávala malá lavička, na ní vždycky sedávala, moje milá Anička, na ní vždycky sedávala, moje milá Anička. Dnes už pod tou, starou lípou, rostou jen květy růžové, dnes už pod tou, starou lípou, rostou jen květy růžové, zanecháme vzpomínání na to mládí ztracené, zanecháme vzpomínání na to mládí ztracené. Už ta lípa, se naklání, a listí z ní opadává, už ta lípa, se naklání, a listí z ní opadává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Stará lípa". VERZE 1: ** Pod tým naším okénečkem, bývá velký mráz, a v tej našej studánečce, mrzne voda zas. Vezmem si já sekérečku, prerúbem tu studánečku, a v tej našej studánečce, bude voda zas, vezmem si já sekérečku, prerúbem tu studánečku, a v tej našej studánečce, bude voda zas. Pod tým našim okénečkem, roste z růže květ, pověz Ty mně, moja milá, proč Ťa mrzí svět. A mňa ten svět nic nemrzí, len mňa velmi hlava bolí, len mňa velmi hlava bolí, plakala bych hned, a mňa ten svět nic nemrzí, len mňa velmi hlava bolí, len mňa velmi hlava bolí, plakala bych hned. Pod tým našim okénečkem, roste oliva, pověz Ty mě, moja milá, kdo k vám chodívá. A k nám nikdo nechodívá, lebo o mě nestojívá, lebo mě nestojívá, že su chudobná, a k nám nikdo nechodívá, lebo o mě nestojívá, lebo mě nestojívá, že su chudobná. VERZE 2: ** Pod tým našim okenečkem, bývá velký mráz, a v téj našej studanečke, nie to vody zas, vezmem si já sekerečku, prerúbem tu studenečku, a v tej našej studenečke bude voda zas, vezmem si já sekerečku, prerúbem tu studenečku, a v tej našej studenečke bude voda zas. Pod tým našim okenečkem z bielej ruže kvet, povedz že mi, moja milá, čo Ťa mrzí svet, a mňa ten svet nič nemrzí, a mňa ten svet nič nemrzí, len mňa moje srdce bolí, plakala bych hned, a mňa ten svet nič nemrzí, a mňa ten svet nič nemrzí, len mňa moje srdce bolí, plakala bych hned. Pod tým našim okenečkem, biela lalija, povedz že mi, moja milá, kto k vám chodieva, a k nám nikto nechodieva, a k nám nikto nechodieva, lebo sa mňa šeci bojá, že som chudobná, a k nám nikto nechodieva, a k nám nikto nechodieva, lebo sa mňa šeci bojá, že som chudobná. VERZE 3: ** Pod tým naším okienečkom, býva veľký mráz, a v tej našej studienečke, neni vody zas, vezmem si ja sekerečku, prerúbem tu studienečku, a v tej našej studienečke, bude vody zas, vezmem si ja sekerečku, prerúbem tu studienečku, a v tej našej studienečke, bude vody zas. Pod tým naším okienečkom, z bielej ruže kvet, povedzže mi, moja milá, čo ťa mrzí svet, a mňa svet ten nič nemrzí, len ma moja hlávka bolí, len ma moja hlávka bolí, plakala by hneď, a mňa svet ten nič nemrzí, len ma moja hlávka bolí, len ma moja hlávka bolí, plakala by hneď. Pod tým naším okienečkom biela ľalia, povedzže mi, moja milá, kto k vám chodieva, Ku nám veru nik nechodí, lebo sa mňa každý bojí, lebo sa mňa každý bojí, že som chudobná, ku nám veru nik nechodí, lebo sa mňa každý bojí, lebo sa mňa každý bojí, že som chudobná. Podívej, s'mě, miláčku, k srdci nepřirost VIZ "Byla panna, měla pána, byla do něj udělána". Poďme, chlapci, poďme zbíjať, bo němáme za čo píjať, oj, už sa nám začala bučina rozvíjať, bučina rozvíjať, oj, už sa nám začala bučina rozvíjať, bučina rozvíjať. Obúvajte, chlapci, krpce, ktorí máte smelé srdce, oj, ja ho jedno mám, na zboj sa poberám, na zboj sa poberám, oj, ja ho jedno mám, na zboj sa poberám, na zboj sa poberám. Vezmem flintu, dve pištole, v zdraví buďte, deti moje, oj, ženička, bozkaj ma, na jeseň čakaj ma, na jeseň čakaj ma, oj, ženička, bozkaj ma, na jeseň čakaj ma, na jeseň čakaj ma. Keď vyjdeme na poľanu, staneme si rovno na ňu, oj, pozvŕtaj valaškou každý v svoju stranu, každý v svoju stranu, oj, pozvŕtaj valaškou každý v svoju stranu, každý v svoju stranu. Poď Ty, dívča, poď Ty za mňa, nebude Ťa hanba žádná. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Mám já domek malovaný, nemá oken ani dverí. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Od múky sa nezamúčíš, od slaniny nezamastíš. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Nebudú Ti husy gágat, ani slépky kokodákat. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Štyry jamy žita máme, nebozízkem vyvrtané. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Orechové skorúpečky, to sú moje viné bečky. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Štyry kočky obahněné, to sú moje krávy dojné. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Štyry myši podkované, to sú moje koně vrané. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Jak ně budeš hospodarit, tak Ti budu jestli varit. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Na poledne plané hrušky, na večeru oskorušky. A já sa dobre mám, a já Ťa vychovám, a já sa dobre mám, a já Ťa vychovám. Pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám, pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám, kdě nám primáš sólo hrá, všetko mu dám, aj košelu, všetko mu dám, pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám, kdě nám primáš sólo hrá, všetko mu dám, aj košelu, všetko mu dám, pojděme tam, pojděme tam, kdě hudba hrá iba nám. Vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám, vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám, pri tangu Ťa pobozkám, při čardáši vernú lásku Ti vyznávám, vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám, pri tangu Ťa pobozkám, při čardáši vernú lásku Ti vyznávám, vezmem Ťa tam, vezmem Ťa tam, kdě hudba hrá iba nám. *** Po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku,< po kalíšku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Po decáčku, po decáčku, po decáčku, po decáčku,< po decáčku dáme, pak si zazpíváme, po decáčku, po decáčku, po decáčku dáme, pak si zazpíváme, po decáčku, po decáčku. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Po půllitru, po půllitru, po půllitru, po půllitru, po půllitru dáme, pak si zazpíváme, po půllitru, po půllitru, po půllitru dáme, pak si zazpíváme, po půllitru, po půllitru. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. Po kanystru, po kanystru, po kanystru, po kanystru, po kanystru dáme, pak si zazpíváme, po kanystru, po kanystru, po kanystru dáme, pak si zazpíváme, po kanystru, po kanystru. Hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj, hoja hoj, hoja hoj, alkohol je síly zdroj, hoja hoj, hoja hoj, abstinenci boj. MÍSTO "abstinenci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "abstinentům". VERZE 1: + Polajko, Polajko, dávno sme sa znaly, keď sme šohajovi, spolem čarovaly. Nečarovala sem, ani má mamička, než mu čarovaly, mé černé očička. Čarovaly jemu, moje černé oči, keď jich viděl ve dně, musel přijít v noci. Čarovala jemu, má bílá hubička, keď mu štěbetala, jako laštovička. MÍSTO "spolem čarovaly" SE NĚKDY ZPÍVÁ "spolu čarovaly". MÍSTO "než mu čarovaly" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to mu čarovaly". VERZE 2: + Polajko, Polajko, dávno sme sa znaly, Polajko, Polajko, dávno sme sa znaly, keď sme šohajovi, keď sme šohajovi, spolem čarovaly, keď sme šohajovi, keď sme šohajovi, spolem čarovaly. Čarú sem neznala, ani má mamička, čarú sem neznala, ani má mamička, a to čarovaly, a to čarovaly, moje černé očka, a to čarovaly, a to čarovaly, moje černé očka. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. Polečko zorané, přes pole cestička, na nebi už svítí, na nebi už svítí, jasná hvězdička. Jasňučká hvězdička, nad našú dědinú, ztratil sem frajárku, ztratil sem frajárku, idú za inú. * Policajt dou, dou, dou, na mě si nepřídou, já sem ta těžká pára, bydlím za vodou, policajt nechaj mě, já sem v tom nevinně, já sem ta těžká pára, bydlím v Karlíně. Poľana, Poľana, čos taká zoraná VIZ "Ej, Poľana, Poľana, čos taká zoraná" Poľana, poľana, na poľani jáma, chlopci bisidujut, že ja maľovaná, Poľana, poľana, na poľani jáma, chlopci bisidujut, že ja maľovaná. Čuli ste taku novinu, chlopci bisidujut, že ja maľovana, čuli ste taku novinu, chlopci bisidujut, že ja maľovana. Ja nemaľovana, bo sja nemaľuju, ani sja za tebe legiň nehotuju, ja nemaľovana, bo sja nemaľuju, ani sja za tebe legiň nehotuju. Lelija, lelija, trava, ani sja za tebe, legiň nehotuju, lelija, lelija, trava, ani sja za tebe, legiň nehotuju. Keby ja sja za ťa legiň hotovala, davno by ja davno v čornyj zemli spala, keby ja sja za ťa legiň hotovala, davno by ja davno v čornyj zemli spala. Lelija, lelija, trava, išči ja moloda, by sja vydavala, lelija, lelija, trava, išči ja moloda, by sja vydavala. MÍSTO "jáma" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jama" MÍSTO "maľovaná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "maľovana" NĚKDY SE NEOPAKUJÍ PRVNÍ A DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Ej, Poľana, Poľana, čos taká zoraná". Poľudně, poľudně, veď je ono pravé, poľudně, poľudně, veď je ono pravé, kdě že poľudňje, ja hoj, moje srdce drahé, kdě že poľudňje, ja hoj, moje srdce drahé. Poľudně, poľudně, poľudňová chmára, poľudně, poľudně, poľudňová chmára, mala som milieho, ja hoj, už ma zaněchává, mala som milieho, ja hoj, už ma zaněchává. Keď ma on zaněchá, budě sa mi prosit, keď ma on zaněchá, budě sa mi prosit, kto mu na poludňe, ja hoj, budě vodu nosit, kto mu na poludňe, ja hoj, budě vodu nosit. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: VERZE 1: ** Po potoce chodila, na kačeny volala, po potoce chodila, na kačeny volala, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa. Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš. Za jinýma každý den, za mnú jednú za týden, za jinýma každý den, za mnú jednú za týden, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu. Keď má dívča, keď má sact, Ty jí dojdeš zavazact, keď má dívča, keď má sact, Ty jí dojdeš zavazact, a keď má, buchty péct, Ty jí dojdeš, Ty jí dojdeš, šecky zest, a keď má, buchty péct, Ty jí dojdeš, Ty jí dojdeš, šecky zest. Nechoď, šohaj, v sobotu, keď má dívča robotu, nechoď, šohaj, v sobotu, keď má dívča robotu, prídi radši, v nedělu, postélku Ti, postélku Ti, ustelu, prídi radši, v nedělu, postélku Ti, postélku Ti, ustelu. MÍSTO "a eště, v sobotu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to eště, v sobotu" NEBO "eště aj, v sobotu" NEBO "konečně, v sobotu". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa děvčico, nespoléhaj", VERZE 2. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VERZE 2: ** Po potoce chodila, na kačeny volala, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa. Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, falešné, oči máš, za jinýma pozeráš, Za jinýma každý den, za mnú jednú za týden, a eště, v sobotu, keď má dívča robotu, Keď má dívča, keď má sact, Ty jí dojdeš zavazact, a keď má, buchty péct, Ty jí dojdeš, šecky zest, Nechoď, šohaj, v sobotu, keď má dívča robotu, prídi, radši, v nedělu, postélku Ti ustelu. EXISTUJE I NOVÁ SLOKA: Dybych měla tři koně, starala bych sa o ně, ale že, enem dva mám, tak sa o ně nestarám. SOUČÁST SMĚSKY: ** Po potoce chodila, na kačeny volala, po potoce chodila, na kačeny volala, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa. Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš. Za jinýma každý den, za mnú jednú za týden, za jinýma každý den, za mnú jednú za týden, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu. MÍSTO "a eště, v sobotu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to eště, v sobotu" NEBO "eště aj, v sobotu" NEBO "konečně, v sobotu". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa děvčico, nespoléhaj", VERZE 2. VIZ TÉŽ "Rež, rež, rež, drobná rež". * Poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám, já vím, že platím jen málo, víc ale v kapse nemám. Až budu v sobotu brát, musíte jen pro mě hrát, bez vás by za nic nestálo, pít a sedět tak sám. Pro lásku ať se trápí, ten kdo se neumí smát, poslední korunu mám, tu vám dnes muziky dám. VIZ TÉŽ "Kde hraje muzika, tam se mi líbí, tam bych chtěl bydlet a spát". *** Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene, po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene, každý večer panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené, každý večer panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené. Srdce má zmámené láskou, srdce své z mramoru, srdce má zmámené láskou, srdce své z mramoru, měsíček když večer schází, pan Alois jí doprovází, po schodech nahoru, měsíček když večer schází, pan Alois jí doprovází, po schodech nahoru. Po schodech vzhůru jí vodí, do Zlaté uličky, po schodech vzhůru jí vodí, do Zlaté uličky, a tam v domku malovaném, blátem, hlínou slepovaném, dává jí hubičky, a tam v domku malovaném, blátem, hlínou slepovaném, dává jí hubičky. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej, nech si zatancujem, keď tu nemám svojej. Zatancuj si, synku, zatancuj si se mnú, dokaď Ťa husáre, na vojnu nevezmú. Až budú husáre, do vojny verbovať, budeš ma, děvenko, budeš ma banovať. OBVYKLE NÁLEDUJE: "Pásla děvenka páva, mezi horama sama". VERZE 1: + Povedal mi jeden chlapec, že ja neviem chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť. A ja som to tak spravila, chlebíka som zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila. Taký sa mi chlieb podaril, ako by ho šuhaj spravil, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, šuhaj spravil, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, šuhaj spravil. Spod tej kôrky voda tiekla, a spod druhej myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla. VERZE 2: + Povedal mi jeden chlapec, že ja neviem chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť. A ja som sa nahněvala, v pondělok som osievala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, osievala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, osievala. V utorok som pripravila, v stredu som si zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila. A vo štvrtok vyváľala, a v piatok som posádzala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, posádzala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, posádzala. A v sobotu z peci vyšiel, na něšťastie milý prišiel, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, milý prišiel, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, milý prišiel. Taký sa mi chlebík udal, popod kourku hudal, hudal, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, hudal, hudal, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, hudal, hudal. A v prostriedku taká osla, čo si chlapci kosy brúsia, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, kosy brúsia, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, kosy brúsia. Popod kuorkou voda tiekla, a z prostriedku myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla. Povedztě mojej matěri, povedztě mojej matěri, hoja hoj, něch ma něčaká k večeri. Ani na zajtra k obedu, ani na zajtra k obedu, hoja hoj, lebo ma dráby odvedú. Něvešajtě ma na dubi, něvešajtě ma na dubi, hoja hoj, tam ma roznosjá holubi. Len ma zavestě na jedľu, len ma zavestě na jedľu, hoja hoj, kdě chodí milá pre vodu. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ? Povidajú ludé, že su malovaná, že je do mých líček, barva kupovaná. Nemajú mamička, toliko tolarů, aby kupovali, na mé líčka barvu. Maloval ňa maléř, z vysokého něba, ten ně dal barvičky, kolik bylo třeba. MÍSTO "ňa", "ně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mňa", "mně". MÍSTO "kolik" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kolko". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ I DRUHÝ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Maléru, maléru, vymaluj ňa celú". Povídali, povídali, povídali, povídali, naší Anči, na pavlači, pokrejvači - VIZ "Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh". ? Povídali, že sem umrel, já sem ešče neskonal, ešče byla duša ve mně, už ně gajdoš gajdoval. VERZE 1: ** ? Poznala jsem štěstí málo, na krátko mě jenom hřálo, můj drahý mi navždy v dáli odešel, na mě každý teď troufá si, nadarmo však namlouvá si, že mu láska dám, jíž pro mužíčka mám. Srdce mé je plné citu, zapláču si často v skrytu, že tak záhy zvad mi mého štěstí květ, já jsem žena čilá mladá, proto jsem tak nedočkavá, rty mé jsou jak med, já vdala bych se hned. Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova, za mladého muže, který lásku zmůže, to srdéčko moje, nedá mi pokoje, já se musím vdát, tělem si lásku dát. VERZE 2: Poznala jsem štěstí málo, nakrátko mě jenom hřálo, můj drahý mi navždy, v dáli odešel. Na mne každý teď troufá si, nadarmo však namlouvá si, že mu lásku dám, již pro mužíčka mám. Srdce mé je plné citu, zapláču si často v skrytu, že tak záhy zvad', mi mého štěstí květ. Já jsem žena čilá mladá, proto jsem tak nedočkavá, rty mé jsou jak med, já vdala bych se hned. Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova za mladého muže, který lásku zmůže. To srdéčko moje, nedá mi pokoje, já se musím vdát, jenom věrnému chci lásku dát. Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova, za mladého muže, který lásku zmůže. To srdéčko moje, nedá mi pokoje, já se musím vdát, jenom věrnému chci srdce dát. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Já jsem mladá vdova" NEBO "Mladá vdova". * Praha je krásná, když se den rozednívá, do noci když se stmívá, nad Vltavou, je stejně krásná, za noci plna stínů, ukrytá do jasmínů, tmou mlhavou. Když jaro přejde, a léto odletí, podzim nadejde, sníh Prahu posvětí, Praha je krásná, když se den rozednívá, staletí lidem zpívá, nad Vltavou. VIZ TÉŽ "Srdcím našim jsi nejbližší". VERZE 1: *** Prečo sa Ty za mnú vláčíš, keď ma ani neopáčíš, ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano, ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano. Šla Anička do hájíčka, uščípla ju jaštěrička, uščípla ju mezi nohy, už sa jí to nezahojí, uščípla ju mezi nohy, už sa jí to nezahojí. MÍSTO "vláčíš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vláčiš". MÍSTO "neopáčíš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "neopáčiš". MÍSTO "aký si Ty sprostý Jano" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aká si Ty sprostá Jano". VIZ TÉŽ "Nepij, Jano, nepij vodu, voda je Ti len na škodu". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: *** Prečo sa Ty za mnú vláčíš, keď ma ani neopáčíš, ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano, ani večer ani ráno, aký si Ty sprostý Jano. Prečo sa ty za mnú vláčíš, keď ma ani neopáčíš, ani hore, ani dole, ani ceculenky moje, ani hore, ani dole, ani ceculenky moje. Prečo si něprišiel, ja som Ťa čakala, prečo si něprišiel, ja som Ťa čakala, bola bych Ti dala, čo som večerala, bola bych Ti dala, čo som večerala. Večerala som ja, smaženú rybičku, včerala som ja, smaženú rybičku, bola bych Ti dala, pravú polovičku, bola bych Ti dala, pravú polovičku, Pravú polovičku, aj sladkú hubičku, pravú polovičku, aj sladkú hubičku, aby si Ty věděl, že máš frajárečku, aby si Ty věděl, že máš frajárečku. Frajárečky štyri, přečo ste sa bily, frajárečky čtyri, přečo ste sa bily, pro Tebja, šohajku, že sme Ťa lúbili, pro Tebja, šohajku, že sme Ťa lúbili. Frajárečky štyri, pre mňa sa nebitě, frajárečky štyri, pre mňa sa nebitě, jednu z vás zoberiem, tri ostať musítě, jednu z vás zoberiem, tri ostať musítě. Frajárečka moja, tys taká potvora, frajárečka moja, tys taká potvora, kázala si mi prísť, a dvere si zamkla, kázala si mi prísť, a dvere si zamkla. Ja som ich nězamkla, zamkla ich mamička, ja som ich nězamkla, zamkla ich mamička, by som nepúšťala, zvečera Janíčka, by som nepúšťala, zvečera Janíčka. Zvečera Janíčka a zrána šoféra, zvečera Janíčka a zrána šoféra, že mi nědovolí, žiadneho frajera, že mi nědovolí, žiadneho frajera. MÍSTO "musítě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "musíte". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI NEBO PĚT SLOK. * Pred muzikú verbuňk chasa stojí, moju milú namlúvať sa strojí, počkajte vy, verbuňk chasa, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo, počkajte vy, verbuňk chasa, málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo. Po čem si mě, moja milá, poznala, že si na mňa, včera večer, volala, či po šátku, či po pierku zeleném, či po líčku, moja milá, červeném, či po šátku, či po pierku zeleném, či po líčku, moja milá, červeném. Pred naším je zahrádečka trním pletená, na něj roste rozmarýnek biely vršek má, háj, háj, rozmarýn, a já o něm dobre vím, kdo mňa něchce milovaci, tomu vypovím, háj, háj, rozmarýn, a já o něm dobre vím, kdo mňa něchce milovaci, tomu vypovím. Miloval mňa švarný šohaj, hezkú dívčinu, zanechal mňa milý Bože, skrze příčinu, háj, háj, keď něchceš, hladaj si ju, kde ju vieš, prídě inší, stokrát milší, banovat budeš, háj, háj, keď něchceš, hladaj si ju, kde ju vieš, prídě inší, stokrát milší, banovat budeš. VERZE 1: Pres Javorníčky, štyry chodníčky, cestička, prečo ma lúdíš, a nepolúbíš, Anička, prečo ma lúdíš, a nepolúbíš, Anička. Pres Javorníčky, štyry cestičky, chodníček, prečo ma lúdíš, a nepolúbíš, Janíček, prečo ma lúdíš, a nepolúbíš, Janíček. Už sem obešel, štyri dědiny, pátů ves, eště sem neměl, takéj frajárky, jak mám dnes, eště sem neměl, takéj frajárky, jak mám dnes. Na kopci stála, pekná se zdála, ako kvet, keď sem k ní došiel, sopel jí visel, po loket, keď sem k ní došiel, sopel jí visel, po loket. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY NEBO JEN DRUHÁ SLOKA. NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ NEBO ČTVRTÁ SLOKA. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Močiar, močiar, černý močiar, šel bych k milej, dnes navečer". VERZE 2: Pres javorníčky, štyri chodníčky, piaty les, eště som němal, takej frajerky, ako dněs, eště som němal, takej frajerky, ako dněs. Ona sa točí, má čierne oči jako ja, daj mi ju, Bože, do mojho lože, vedle mňa, daj mi ju, Bože, do mojho lože, vedle mňa. VERZE 3: Pres javorníčky, štyri chodníčky, piaty les, eště som němal, takej frajerky, ako dněs, eště som němal, takej frajerky, ako dněs. Prez Javorníčky, štyri chodníčky, k mej milej, bárs o polnoci, bárs po polnoci, skočím k nej, bárs o polnoci, bárs po polnoci, skočím k nej. Ona sa točí, má čierne oči jako ja, daj mi ju, Bože, do mojho lože, vedle mňa, daj mi ju, Bože, do mojho lože, vedle mňa. VERZE 4: Pod Javorníčky, štyri chodníčky, k méj milej, či o pol noci, ci po pol noci, trafím k něj, či o pol noci, ci po pol noci, trafím k něj. Pod Javorníčky, štyri chodníčky, cestička, Už som Ťa zabol, aj zapomenul, Anička, už som Ťa zabol, aj zapomenul, Anička. Pri breclavskej pile, stojá koně šimlé VIZ "Na breclavskej pile, stojá koně šimlé". VERZE 1: * Pri Dunaji šaty perú, kde husari mašírujú, poznala milá milého, smutně volala na něho, poznala milá milého, smutně volala na něho. Milý, milý, milujem Ťa, za sto zlatých vykúpím Ťa, za sto zlatých ma nědajú, lebo husárou němajú, za sto zlatých ma nědajú, lebo husárou němajú. Keby já byl prostý voják, to by bolo všetko inak, ale já som velkým pánom, u švadrony kapitánom, ale já som velkým pánom, u švadrony kapitánom. MÍSTO "vykúpím Ťa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vymením Ťa". VERZE 2: U Dunaja šaty perú, kde husári mašírujú, poznala milá milého, smutno volala na něho, poznala milá milého, smutno volala na něho. Milý, milý, milujem Ťa, za sto zlatých vykúpím Ťa, za sto zlatých mňa nedajú, lebo husárú nemajú, za sto zlatých mňa nedajú, lebo husárú nemajú. Kebych já byl sprostý voják, bylo by to všeko ináč, ale su já hrubým pánem, u švadrony kapitánem, ale su já prevelikým pánem, u švadrony kapitánem. MÍSTO "vykúpím Ťa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vyplatím Ťa". MÍSTO "vykúpím Ťa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vymením Ťa". MÍSTO "mňa nedajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ma nedajú". VERZE 1 ? Primáš hraje, tambor bubnuje, sám cisár pán, komandýruje, on s nama jet nemože, lebo nemá peníze, jediný sám Pán Boh, on nám pomože. V Kněždubě na rohu, v Kněždubě na rohu, šel šohaj na vojnu, šel šohaj na vojnu. Muzika mu hrála, muzika mu hrála, do bílého rána, do bílého rána. Pri červeném víně, pri červeném víně, navzdory děvčině, navzdory děvčině. VERZE 2 ? Primáš hraje, tambor bubnuje, ej, sám cisár pán, komandýruje, on s nama jet nemože, lebo nemá peníze, jediný sám Pán Boh, on nám pomože. V Kněždubě na rohu, ej, v Kněždubě na rohu, šel šohaj na vojnu, šel šohaj na vojnu. Muzika mu hrála, ej, muzika mu hrála, do bílého rána, do bílého rána. Pri červeném víně, ej, pri červeném víně, navzdory děvčině, navzdory děvčině. Pri Prešpurku kraj Dunaja VIZ "Pod Prešpurkem kraj Dunaja". VERZE 1 (MORAVSKÁ): ** Pri trenčianskej bráně, stoja koně vrané, pri trenčianskej bráně, stoja koně vrané, vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně, vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně. Na koně sedajú, na Boha volajú, na koně sedajú, na Boha volajú, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojováňú, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojováňú. Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina. Moravská krajina, červené jablúčko, Moravská krajina, červené jablúčko, nebojte sa chlapci, nebojte sa chlapci, vyhrajem lahúčko, nebojte sa chlapci, nebojte sa chlapci, vyhrajem lahúčko. MÍSTO "Pri trenčianskej bráně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Pri trenčanskej bráně". MÍSTO "aby nezhynula" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aby nám ostala". MÍSTO "Moravská krajina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Slovenská krajina". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VIZ TÉŽ "Za trenčanskú bránú, na tom širém poľu". VERZE 2 (SLOVENSKÁ): ** Pri trenčianskej bráně, stojá koně vrané, pri trenčianskej bráně, stojá koně vrané, vysadajú chlapci, vysadajú chlapci, vysadajú na ně, vysadajú chlapci, vysadajú chlapci, vysadajú na ně. Jak na ně sadali, na Boha volali, jak na ně sadali, na Boha volali, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaní, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaní. Bože nám pomáhaj, aj Panna Mária, Bože nám pomáhaj, aj Panna Mária, aby bola šťastná, aby bola šťastná, Slovenská krajina, aby bola šťastná, aby bola šťastná, Slovenská krajina. VERZE 3 (SLOVENSKÁ) Pri trenčianskej bráne, stoja kone vrané, pri trenčianskej bráne, stoja kone vrané, vysadajú chlapci, vysadajú chlapci, vysadajú na ně, vysadajú chlapci, vysadajú chlapci, vysadajú na ně. A keď vysadali, na Boha volali, a keď vysadali, na Boha volali, pomáhaj nám, Bože, pomáhaj nám, Bože, v našom bojovaní, pomáhaj nám, Bože, pomáhaj nám, Bože, v našom bojovaní. Pomáhaj nám Bože, aj Panna Mária, pomáhaj nám Bože, aj Panna Mária, aby prekvitala, aby prekvitala, tá naša krajina, aby prekvitala, aby prekvitala, tá naša krajina. Pri trenčianskej bráne, stoja dievky švárne, pri trenčianskej bráne, stoja dievky švárne, pustitě nás ta dnu, pustitě nás ta dnu, my tu bratov máme, pustitě nás ta dnu, pustitě nás ta dnu, my tu bratov máme. My vás nepustíme, už je všetko darmo, my vás nepustíme, už je všetko darmo, už sú vaši bratia, už sú vaši bratia, tam v meste Komárno, už sú vaši bratia, už sú vaši bratia, tam v meste Komárno. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * Prídi, Janík premilený, prídi k nám, já Ti za klobúček pírko dám, červenú rúžičku, rozmarynčok zelený, príď šohajko milený, červenú rúžičku, rozmarynčok zelený, príď šohajko milený. Nevolaj ma, bo falešné oči máš, ráda za jinýma pozeráš, netrhaj Ty pre mňa rozmariju zelenú, ani rúžu červenú, netrhaj Ty pre mňa rozmariju zelenú, ani rúžu červenú. VERZE 1: *** Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, vem si s sebou kamaráda, pres zelený haáááj, vem si s sebou kamaráda, pres zelený háj. V zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, v zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, tam Ťa Jano premilený, tam Ťa, tam Ťa zabijúúúú, tam Ťa Jano premilený, tam Ťa zabijú. Nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, mám šablenku ocelovú, vysekám sa jaááá, mám šablenku ocelovú, vysekám sa ja. Nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nebudeš moc zavolati, milá dobrú noóóoc, nebudeš moc zavolati, milá dobrú noc. Dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, jen tej jednej falešnici, dobrú noc nedáááám, jen tej jednej falešnici, dobrú noc nedám. VIZ TÉŽ "Dnes je sobota, carara juchajdá, ten posledný deň". VERZE 2 *** Prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nam, carara juchajdá, ale nechoď sám, vem si s sebou, vem si s sebou, kamaráda, pres zelený haáááj, vem si s sebou, vem si s sebou, kamaráda, pres zelený háj. V zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, v zeleném háju, carara juchajdá, na Ťa čakajú, tam Ťa Jano, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa, tam Ťa zabijúúúú, tam Ťa Jano, tam Ťa Jano, premilený, tam Ťa zabijú. Nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, nezabijú, ramcarara juchajdá, nebojím sa ja, mám šablenku, mám šablenku, ocelovú, vysekám sa jaááá, mám šablenku, mám šablenku, ocelovú, vysekám sa ja. Nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nevysekáš, ramcarara juchajdá, je jich na Ťa moc, nebudeš moc, nebudeš moc, zavolati, milá dobrú noóóoc, nebudeš moc, nebudeš moc, zavolati, milá dobrú noc. Dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, dobrú noc dám, ramcarara juchajdá, všem věrným panám, jen tej jednej, jen tej jednej, falešnici, dobrú noc nedáááám, jen tej jednej, jen tej jednej, falešnici, dobrú noc nedám. VERZE 3: Prídi, Jano, k nám, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nám, ale nechoď sám, vem si s sebú kamarády, přes zelený háj, vem si s sebú kamarády, přes zelený háj. V zelenem háju, na Ťa čakajú, v zelenem háju, na Ťa čakajú, tam Ťa, Jano, premilený, tam Ťa zabijú, tam Ťa, Jano, premileny, tam Ťa zabijú. Nezabijú mňa, nebojím sa já, nezabiju mňa, nebojím sa já, mám šavlenku ocelovú, vysekám sa já, mám šavlenku ocelovú, vysekám sa já. Nevysekáš sa, je jich na Ťa moc, nevysekáš sa, je jich na ťa moc, nebudeš moct zavolati, milá, dobrú noc, nebudeš moct zavolati, milá, dobrú noc. Dobrú noc dávám, všem věrným pannám, dobrú noc dávám, všem věrným pannám, jen té jedné falešnici, dobrú noc nedám, jen té jedné falešnici, dobrú noc nedám. MÍSTO "mám šablenku ocelovú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mám šablenku nabrúšenú". VERZE 3: Prídi, Jano, k nám, ale nechoď sám, prídi, Jano, k nám, ale nechoď sám, vem si s sebú kamarády, vem si s sebú kamarády, cez zelený háj. V zeleném háju, na Ťa čakajú, v zeleném háju, na Ťa čakajú, tam Ťa, Janko, mé srdénko, tam Ťa, Janko, mé srdénko, tam Ťa zabijú. Nězabijú mňa, nebojím sa já, nězabijú mňa, nebojím sa já, mám šablenku ocelovú, na vše strany nabrúšenú, vysekám sa já, vysekám sa já. Nevysekáš sa, je jich na Ťa moc, nevysekáš sa, je jich na Ťa moc, nebudeš moc zavolati, nebudeš moc zavolati, milá, dobrú noc. Dobrú noc dávám, všem věrným pannám, dobrú noc dávám, všem věrným pannám, jen té jedné falešnici, jen té jedné falešnici, dobrú noc nedám. MÍSTO "vem si s sebú kamarády" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vem si sebú kamarády" NEBO "vem si s sebou kamarády". MÍSTO "cez zelený háj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přes zelený háj". MÍSTO "tam Ťa, Janko, mé srdénko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tam Ťa, Janko, premilený". MÍSTO "Nězabijú mňa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nězabijú ňa" NEBO "Nezabijú ňa". MÍSTO "šablenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šavlenku". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 1: Prídi Ty, šohajku, zrána k nám, uvidíš, co já dělávám, já ráno stávam, krávy napájam, koníčky z maštale vyváďam, vyváďam. já ráno stávam, krávy napájam, koníčky z maštale vyváďam, vyváďam. A keď si tu práci vykonám, potom si veselo zaspievam, a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Těba myslievám, a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Těba myslievám. Došel šohajek na zvědy, ona si leží v posteli, noha kamkerá, riť celá holá, ona si leží v posteli, v posteli, sečka v opálce, voda v puténce, koníčky rechcú v maštalce, v maštalce. Ja dyž je pěkný mlynárek, natéká voda na járek, vezme si mlečku, mele s ňú sečku, a zavdá vínka pohárek, pohárek, vezme si mlečku, mele s ňú sečku, a zavdá vínka pohárek, pohárek. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. V PRVNÍ SLOCE SE JAKO REFRÉN NĚKDY ZPÍVÁ "já ráno stávám, kravičkám dávám, koníčky krmím, napájám, napájám". VERZE 2: Prídi Ty, šuhajko ráno k nám, uvidíš, čo ja robievam, ja ráno vstávam, kravy napájam, ovečky na pole vyháňam, ja ráno vstávam, kravy napájam, ovečky na pole vyháňam. A keď si tú prácu vykonám, potom si veselo zaspievam, a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Teba myslievam, a pri tom speve, ako pri práci, zavše len na Teba myslievam. Prišiel k nej raz milý na zvedy, a našiel milú v posteli, kravy ryčali, svine kvičali, ovečky v košiari bľačali, kravy ryčali, svine kvičali, ovečky v košiari bľačali. MÍSTO "Prídi Ty" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Dojdi Ty" NEBO JEN "Prídi" NEBO JEN "Dojdi". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Proč kalino nerozkvétáš, proč kalino nerozkvétáš, proč červených růží nemáš, proč červených růží nemáš, proč červených růží nemáš, proč červených růží nemáš. Dávno už sem rozkvétala, dávno už sem rozkvétala, červenýma malinama, červenýma malinama, červenýma malinama, červenýma malinama. *** ? Proč přišla tak znenadání, ta noc májová, teď už mě nic nezachrání, jenom náruč Tvá, od toho dne, co chodím k vám, ví každý, jak se máme rádi, láska je slunce i mládí, Ty to víš, Ty to víš, já to znám, od toho dne, co chodím k vám, ví každý, jak se máme rádi, láska je slunce i mládí, Ty to víš, Ty to víš, já to znám. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Nejhezčí koutek na světě znám, tam chci být s Tebou docela sám". VIZ TÉŽ "Snad si na ten večer vzpomínáš, když máj rozdával květy nadějí". ** Proč se ty hájové zelenají, zelenají, zelenají, proč se ti myslivci dobře mají, dobře mají, dobře mají. Táta byl myslivec, myslivec jsem já, myslivec jsem já, myslivec jsem já, von porážel jeleny, holky zase já holky zase já, holky zase já. Proč se ty hájové zelenají, zelenají, zelenají, proč se ti pytláci dobře mají, dobře mají, dobře mají. Táta byl pytlákem, pytlákem jsem já, pytlákem jsem já, pytlákem jsem já, von porážel jeleny, holky zase já, holky zase já, holky zase já. Zastřelil jelena, a já srnce, a já srnce, a já srnce, proto jsme zavřený v Rakovníce, v Rakovníce, v Rakovníce. *** Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú, na mě se tak divně koukala, hú a hú a hú, ta na Tebe, má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú, ta na Tebe, má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú. MÍSTO "Proč ta sova tolik houkala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Proč ta sova včera houkala". VIZ TÉŽ "Sova po lese slídí, svítí si očima". * Proč ten jetelíček, roste u vody, proč k nám můj hošíček, proč k nám nechodí, snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody, snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Herz-schmerz polka". VIZ TÉŽ "Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody". Proč ten jetelíček, trávu převyšuje, proč každá panenka, falešně miluje, proč každá panenka, falešně miluje. Některá falešně, některá zas nesmí, počkejte rodiče, Bůh vás trestat musí, počkejte rodiče, Bůh vás trestat musí. Sami jste si vzali, co se vám líbilo, a mě zbraňujete, co by mě těšilo, a mě zbraňujete, co by mě těšilo. Těšívala by mě, moje Andulička, teď mě těšit bude, na vojně šavlička, teď mě těšit bude, na vojně šavlička. Po boku šavlička a koníček vraný, vzpomeň, moje milá, na mé milování, vzpomeň, moje milá, na mé milování. Na mé milování, na moji dobrotu, že jsem k vám chodíval, každičkou sobotu, že jsem k vám chodíval, každičkou sobotu. Každičkou sobotu, sedmkrát za týden, co jsem matce líbal, ruce každičký den, co jsem matce líbal, ruce každičký den. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE "U studánky seděla, do tiché vody hleděla". Proč ten ptáček, na tom vršku sedá, on si jistě, poctivosti hledá. Ej, tak jako ten mládeneček, který sedá podle dvúch děveček, ej, tak jako ten mládeneček, který sedá podle dvúch děveček. Dojde k jednéj, učuje slovéčko, dojde k druhéj, poví jí to všecko. Ej, né tak, né tak, mládenečku, nepovidaj všecko na děvečku, ej, né tak, né tak, mládenečku, nepovidaj všecko na děvečku. MÍSTO "na tom vršku sedá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na tem vršku sedá". VIZ TÉŽ "Co ten ptáček, jarabáček". Projdou léta, a projde mládí, odletí nám, co máme rádi VIZ "Zajde láska, zajde i mládí, odletí nám, co máme rádi". ? Pro keho sa strojíš, frajárečko hezká, pro keho sa strojíš, s kým sa sejdeš dneska? Strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho, strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho. Pro keho sa strojíš, frajárečko milá, pro keho sa strojíš, když's mne opustila? Strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho, strojím, já sa strojím, pro svého milého, brzo že já půjdu, půjdu už za něho. Nastrojme sa oba, nastrojem sa sobě, nastrojme sa oba, Ty mně a já Tobě, až sa nastrojíme, v kostele sa sejdem, potom už sa spolem, nikdá nerozejdem, až sa nastrojíme, v kostele sa sejdem, potom už sa spolem, nikdá nerozejdem. ** Pro lásku moji, pro lásku Tvoji, vyrostl na stráni květ, jestli se hněváš, jiného hledáš, poznáš, jak špatný je svět. Kvítek májový, podzim zas odnese v dál, ten je bláhový, kdo si žal do srdce vzal. Láska nehněvaná, není milovaná, ta se pánu Bohu, zaplatit musí slzičkama, ten, kdo netrucuje, věrně nemiluje, nepozná lásku pravou, všem srdcím souzenou. Kvítek májový, podzim zas odnese v dál, ten je bláhový, kdo si žal do srdce vzal. Láska nehněvaná, není milovaná, ta se pánu Bohu, zaplatit musí slzičkama, ten, kdo netrucuje, věrně nemiluje, nepozná lásku pravou, všem srdcím souzenou. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Láska nehněvaná". * Proměny VIZ "Darmo sa Ty trápíš, můj milý synečku". * Prošel jsem cizí kraje, a mnoho předlouhých cest, jen jedna cestička může, však do mé vlasti vést, ta zem je nejkrásnější, nedám ji za celý svět, do těch míst důvěrně známých, vždy rád se vracím zpět. Co skrývá krás, ta nejhezčí má vlast, moje jižní Čechy, moje česká vlast, moje jižní Čechy, moje česká vlast. Když spatřím známou vísku, za humny zašumí háj, jako by tichounce šeptal, zdraví Tě rodný kraj, v oku se slza třpytí, vzpomínám na mládí čas, maminka drahá mě vítá, šťasten jsem doma zas. Co skrývá krás, ta nejhezčí má vlast, moje jižní Čechy, moje česká vlast, moje jižní Čechy, moje česká vlast. Kolem jsou tiché lesy, malebná údolí též, rybníky tolik vábné, ve světě nejnajdeš, z hor potůčky a lesy, po vlnkách nesou vzkaz všem, by měli rádi na věky, tu svoji českou zem. Co skrývá krás, ta nejhezčí má vlast, moje jižní Čechy, moje česká vlast, moje jižní Čechy, moje česká vlast. ** Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme? Pojedeme na luka, až kukačka zakuká, pojedeme na luka, až kukačka zakuká. Kukačka už zakukala, má panenka zaplakala. Kukačko ty nekukej, má panenko neplakej, kukačko ty nekukej, má panenko neplakej. * ? Prší, prší, len sa leje, a já chodím bez naděje, chleba mi nik neukrojí, ani vínka nenaleje. Mal som milú, už ma nechce, nech ju za to Pán Boh ztrezce, né však veľa, len tak málo, aby sa jej nic nestalo. Vietor fúká, lístie padá, do srdca sa smútok vkráda, na svetě ma nič netěší, bo milá už ma němá rada. Hoci tisíc iných poznám, predsa však len tu tak rad mám, aby ma Pán Boh potrestal, že som milú bít neprestal. Za rok za dva vrátiš sam mi, potom budem spolu sami, na lavičke pod oblôčkom, v zahrádečce pod hvezdami. Nezpýtam sa kde si bola, nepoviem zlého slova, Ty jsi moja verná láska, Ty jsi moja sedmikráska. * Prší, prší, len sa leje, nězatváraj milá dvere, milá má, duša má, nězatváraj pred nama, milá má, duša má, nězatváraj pred nama. Ked sem išiel, od Zuzičky, štrngaly mně podkovičky, štrngaly, štrngaly, černé očka plakaly, štrngaly, štrngaly, černé očka plakaly. Sivé očka, čo plačetě, veď vy moje, něbudětě, budětě, iného, šuhajíčka švárneho, budětě, iného, šuhajíčka švárneho. Svatý Jane, já Ťa prosím, já to dívča dostat musím, ať mně brání, otec mať, já to dívča musím mať, ať mně brání, otec mať, já to dívča musím mať. MÍSTO "od Zuzičky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "od Aničky". NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ NEBO ČTVRTÁ SLOKA. Před Břeclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá VIZ "Za Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá". Před naším je v zahrádečce, malá lavička, na ní sedí uplakaná, moja Anička. Mám já chlapca, co mňa miluje, ale mně ho osud něpraje, marně volám, marně kričím, proč on mňa nechce, mám já chlapca, co mňa miluje, ale mně ho osud něpraje, marně volám, marně kričím, proč on mňa nechce. Slubovals mi za dva ročky, že si mňa vezmeš, do našeho kostelíčka, šťastnú odvedeš. Ale sem se v lásce zklamala, falešníka sem milovala, do jeho falešných očí, sem sa dívala, ale sem se v lásce zklamala, falešníka sem milovala, do jeho falešných očí, sem sa dívala. * Před naším je zahrádečka zeleňá sa, a v ní roste rozmarýnek netrhá sa, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút, já ho mám utrhnút, dybych měl zahynút, a na Tebe, moja milá, zapomenút. Dyby sa to naši páni dozvěděli, že je vršek rozmarýnu utržený, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali, oni by poslali, pro štyri žandári, oni by mě, na tu vojnu, zavolali. VIZ TÉŽ "Letochova hospůdečka malovaná". ** Přes dvě vesnice, já chodil za Tebou, rok dva měsíce, prosil o lásku Tvou, dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil od těch vašich vrátek klíč, dnes už Tě nechci, všechno už je pryč, já zahodil od těch vašich vrátek klíč. VIZ TÉŽ "Já nevím sám, co jen to mám, že těm očím Tvým". * Přes veselské lúky, Moravěnka teče, šohajíček švarný, travěnku tam seče, travěnku tam seče, vesele si zpívá, na svoju frajárku, už zdaleka kývá, travěnku tam seče, vesele si zpívá, na svoju frajárku, už zdaleka kývá. Nalej mně, dcérečko, dobrej slivovičky, budu o Ťa prosit, u Tvojej mamičky, já Ti nenaleju, však Ty to dobře znáš, když sa jí napiješ, svojej milej neznáš, já Ti nenaleju, však Ty to dobře znáš, když sa jí napiješ, svojej milej neznáš. Přes veselské lúky, Moravěnka teče, šohajíček švarný, už frajárku nechce, už frajárku nechce, na inú sa směje, která slivovičky, ráda mu naleje, už frajárku nechce, na inú sa směje, která slivovičky, ráda mu naleje. Psaníčko po létech VIZ "To ví jen modré nebe, proč my dva šli od sebe". Pusť mňa mamičko ke hudu, však já tam dlúho nebudu. Když budú svině ryčati, co já jim, dcero, mám dáti? Nasyp mamičko žaludú, a nech Ťa dívky nehudú. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Mladosti, mladosti, užil sem ťa dosti". VERZE 1: *** Půjdem spolu do Betléma, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. Začni, Kubo, na tu basu, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. A Ty Janku, na píšťalku, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. A Ty Mikši, na housličky, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. A ty, Vávro, na tu basu: rum, rum, rum, rum, rum, dá. Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. VERZE 2: *** Půjdem spolu do Betléma, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. A Ty Mikši, na housličky, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčk85555u, já tě budu kolébat. A Ty Janku, na píšťalku, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. Začni, Kubo, na tu basu, dujdaj, dujdaj, dujdaj, dá, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. A ty, Vávro, na tu basu: rum, rum, rum, rum, rum, dá. Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébat. MÍSTO "rum, rum, rum, rum, rum, dá" SE ČASTO ZPÍVÁ "rum, rum, rum, rum, ruma dá". ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Pytlácká VIZ "Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá". Pytlákova láska VIZ "Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá". Rehradice VIZ "A te Rehradice, na pěkný rovině". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: *** ? Rež, rež, rež, drobná rež, na co sa Ty, moja milá, za mnú dreš, rež, rež, rež, drobňučká, eště si Ty, moja milá, malučká. Hop sa s ňú, pod třešňú, nech sa jí ty karafice roztresú, hop sa s ňú, stará je, zuby sa jí škobrtajú, ráda je. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Po potoce chodila, na kačeny volala". MÍSTO "karafice" SE NĚKDY ZPÍVÁ "harafice" NEBO "garatice". SMĚS: VERZE 1: *** ? Rež, rež, rež, drobná rež, na co sa Ty, moja milá, za mnú dreš, rež, rež, rež, drobňučká, eště si Ty, moja milá, malučká. Hop sa s ňú, pod třešňú, nech sa jí ty karafice roztresú, hop sa s ňú, stará je, zuby sa jí škobrtajú, ráda je. Po potoce chodila, na kačeny volala, po potoce chodila, na kačeny volala, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa, kač, kač, kač, kačena, nasypem Ti zeleného jačmeňa. Já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, já ječmena nejídám, ošidit sa Ti nedám, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš. Za jinýma každý den, z mnú jednú za týden, za jinýma každý den, z mnú jednú za týden, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu. Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa, děvčico, nespoléhaj, budeš-li sa spoléhati, ej, potom budeš banovati. Chrást, chrást, chrást, zelený chrást, daj ně, Bože, něco ukrást, lebo koňa, lebo voly, ej, lebo dívča po mej vôli. MÍSTO "karafice" SE NĚKDY ZPÍVÁ "harafice" NEBO "garatice". MÍSTO "a eště, v sobotu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to eště, v sobotu" NEBO "eště aj, v sobotu" NEBO "konečně, v sobotu". SMĚS: VERZE 2: Rež, rež, rež, drobná rež, prečo sa Ty, moja milá, za mnú dreš, rež, rež, rež drobňučká, prečo si Ty, moja milá, malučká. Háj, háj, háj, háj, zelený háj, na mňa sa, děvčico, nespoléhaj, budeš-li sa spoléhati, ej, veru budeš banovati. Ej, chrást, ej, chrást, zelený chrást, ej, daj ně, Bože, něco ukrást, lebo koňa, lebo voly, ej, lebo dívča po mej vóli. Po potoce chodila, na kačeny volala, po potoce chodila, na kačeny volala, kač, kač, kač, kačena, nasypem ti zeleného, jačmeňa, kač, kač, kač, kačena, nasypem ti zeleného, jačmeňa. Já jačmeňa nejídám, ošidit sa Ti nedám, já jačmeňa nejídám, ošidit sa Ti nedám, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš, falešné, oči máš, za jinýma, za jinýma, pozeráš. Za jinýma každý deň, za mnů jednú za týdeň, za jinýma každý deň, za mnů jednú za týdeň, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu, a eště, v sobotu, keď má dívča, keď má dívča, robotu. Keď má dívča pec mazať, Ty jí dojdeš zavazact, keď má dívča pec mazať, Ty jí dojdeš zavazact, a keď má, buchty péct, Ty jí dojdeš, Ty jí dojdeš, šecky zest, a keď má, buchty péct, Ty jí dojdeš, Ty jí dojdeš, šecky zest. Nechoď, šohaj, v sobotu, keď má dívča robotu, nechoď, šohaj, v sobotu, keď má dívča robotu, prídi Ty, v nedělu, postélku Ti, postélku Ti ustelu, prídi Ty, v nedělu, postélku Ti, postélku Ti ustelu. MÍSTO "a eště, v sobotu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to eště, v sobotu" NEBO "eště aj, v sobotu" NEBO "konečně, v sobotu". VIZ TÉŽ "Po potoce chodila, na kačeny volala". * Robila sem u murárú robila, drobný písek aj vodičku nosila, drobný písek, šej háj, aj vodičku, aj vodu, ztratila sem u murárú slobodu, drobný písek, šej háj, aj vodičku, aj vodu, ztratila sem u murárú slobodu. Kerá nemá na tej strani frajíra, nech si dedně za stolíček do dvora, nech si píše, šej, háj, po fěrtúšce litery, že ju nechce na tej strani nikerý, nech si píše, šej, háj, po fěrtúšce litery, že ju nechce na tej strani nikerý. Eště bylo štyry týdně do hodú, už ně milá zakázala pít vodu, rež mně dala, šej háj, sladké vínko z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, rež mně dala, šej háj, sladké vínko z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. Kebych já tu prenocoval do rána, nebyla bys Ty poctivá ode mňa, mně by zvadla, šej háj, za širáčkem rúžička, a ty bys zas kolébala Janíčka, mně by zvadla, šej háj, za širáčkem rúžička, a ty bys zas kolébala Janíčka. MÍSTO "drobný písek" SE NĚKDY ZPÍVÁ "praný písek". NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: * Robila sem u murárú robila, praný písek aj vodičku nosila, praný písek, šej háj, aj vodičku, aj vodu, ztratila sem u murárú svobodu, praný písek, šej háj, aj vodičku, aj vodu, ztratila sem u murárú svobodu. Ešče byly štyry týdně do hodú, už mně milá zakázala pít vodu, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, napij sa Ty rači vínka z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. MÍSTO "Robila sem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Robila som". MÍSTO "napij" SE NĚKDY ZPÍVÁ "napi". MÍSTO "napij sa Ty rači vínka z pohára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a já pijem dobré víno z pohára". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VIZ TÉŽ "Ešče byly štyry týdně do hodú". VERZE 1: ? Rodné brázdy v šíř i v dál, co mi vás jen Pánbůh přál, co se já vás naoséval, naoral. Až té trávy neseté, na mém hrobě rozkvete, čí pak vy mé, rodné brázdy, budete. Kdo tu bude u vás stát, kdo vás bude míti rád, kdo k vám přijde, rodné brázdy, zaorat. Rodné brázdy v šíř i v dál, rád bych potom z hrobu vstal, říct mu, aby, jako já vás, miloval. VERZE 2: ? Rodné brázdy v šíř i v dál, co mi vás jen Pánbůh přál, co se já vás naoséval, naoral, naoséval, naoral. Až té trávy neseté, na mém hrobě rozkvete, čí pak vy mé, rodné brázdy, budete, rodné brázdy, budete. Kdo tu bude u vás stát, kdo vás bude míti rád, kdo k vám přijde, rodné brázdy, zaorat, rodné brázdy, zaorat. Rodné brázdy v šíř i v dál, rád bych potom z hrobu vstal, říct mu, aby, jako já vás, miloval, jako já vás, miloval, jako já vás, miloval. + Rosička na trávu sedá, syneček koníčky hledá, nehledaj synečku koně, sama sem poslala pro ně. Ani k nám šohajku nechoď, ani mňa od muzik nevoď, bráňá mně mamička moja, nesmím byt frajárka Tvoja. A dyž mňa má milá nechceš, hledaj si frajára kde chceš, šak já si frajárku najdu, len co si prez pole zajdu. MÍSTO "Rosička na trávu sedá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Studená rosenka padá". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ej, strakaté volečky, co vy sa ohlédáte". VIZ TÉŽ "Studená rosenka padá, šohajek koníčky hladá". ** Roste drobná, jatelinka, mezi horama, trhala jí, moja milá, svýma rukama, trhala jí, trhala, do šátečku vázala, přijel pro ňu, šohajíček, s dvúma koňama, trhala jí, trhala, do šátečku vázala, přijel pro ňu, šohajíček, s dvúma koňama. Sadaj milá, na koníčka, keď ja Ti kážem, já tu Tvoju, věrnú lásku, do šátku svážem, Tvoja láska, moja čest, ta se musí světem nést, ta se musí, moja milá, do světa roznést, Tvoja láska, moja čest, ta se musí světem nést, ta se musí, moja milá, do světa roznést. MÍSTO "trhala jí, moja milá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sázela jí, moja milá". MÍSTO "svýma rukama" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svejma rukama". MÍSTO "svejma rukama" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dvúma rukama". MÍSTO "dvúma koňama" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dvouma koňama". * Rozmarýn, zelený, ščepený, v tej našej zahrádke vyschel mi, vyschel mi, dočista, už je naša láska nejistá, vyschel mi, dočista, už je naša láska nejistá. Mám smútok, zármutok, velký žial, už ma ten moj milý zanechal, zanechal, něprídě, šak si on iné dievča nájdě, zanechal, něprídě, šak si on iné dievča nájdě. Hladaj si, bodaj bys, nenašiel, bár by si celý svet obešiel, šak sa Ty, nakarháš, eště Ty príjděš pod oblok náš, šak sa Ty, nakarháš, eště Ty príjděš pod oblok náš. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. *** Rožnovské hodiny, smutně bijú, rožnovské hodiny, smutně bijú, že mňa s mojú milú, že mňa s mojú milú, rozváďajú, že mňa s mojú milú, že mňa s mojú milú, rozváďajú. Rozváďajú ale, nebojím sa, rozváďajú ale, nebojím sa, příde ta hodina, příde ta hodina, ožením sa, příde ta hodina, příde ta hodina, ožením sa. Ožeň sa, synečku, spánembohem, ožeň sa, synečku, spánembohem, vyber si cérečku, vyber si cérečku, sobě roven, vyber si cérečku, vyber si cérečku, sobě roven. Však já sa ožením, Ty sa nezvíš, však já sa ožením, Ty sa nezvíš, Ty moje ohlášky, Ty moje ohlášky, nezastavíš, Ty moje ohlášky, Ty moje ohlášky, nezastavíš. MÍSTO "že mňa s mojú milú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že ňa s mojú milú" NEBO "že ma s mojú milú". MÍSTO "Rozváďajú, ale nebojím sa, rozváďajú, ale nebojím sa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Aj keď ma rozvedú, nebojím sa, aj keď ma rozvedú, nebojím sa", NEBO "Rozváďajú, ale nerozvedú, rozváďajú, ale nerozvedú", NEBO "Ale nerozvedú, nebojím sa, ale nerozvedú, nebojím sa". MÍSTO "Však já sa ožením" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Šak já sa ožením". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. Ručičky nebojte se - (Žižkovská píseň práce) VIZ "Kdo se, kdo se, kdo se flinká, dobře, dobře, dobře spinká". Sama si ju stelu, sama si aj lehnu VIZ "Moja postélenka, moje postélenka, čistá režná sláma". *** Sbohem buď miláčku, je konec lásky, nesmíme spolu dál, životem jít, osud nám rozvázal, růžové pásky, už si mě nikdy víc, nemůžeš vzít, ten snubní prstýnek, žal zanechává, když z pravé lásky se nedává, ten snubní prstýnek, žal zanechává, když z pravé lásky se nedává. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Snubní prstýnek". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hledám galánečku, která doma není". ** Sbohem, galánečko, já už musím jíti, sbohem, galánečko, já už musím jíti, kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně k pití, kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně k pití. Sbohem, galánečko, rozlučme sa v Pánu, sbohem, galánečko, rozlučme sa v Pánu, kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně v džbánu, kyselé vínečko, kyselé vínečko, podalas mně v džbánu. Ač bylo kyselé, přecaj sem sa opil, ač bylo kyselé, přecaj sem sa opil, eště včil sa stydím, eště včil sa stydím, co sem všecko tropil, eště včil sa stydím, eště včil sa stydím, co sem všecko tropil. Ale sa něhněvám, žes mňa ošidila, ale sa něhněvám, žes mňa ošidila, to ta moja žízeň, to ta moja žízeň, ta to zavinila, to ta moja žízeň, to ta moja žízeň, ta to zavinila. * Seděla cikánka pod vršíčkem, šla tudy Anička za miláčkem, jeden groš nebo dva bych Ti dala, kdybys mě cikánko pohádala, jeden groš nebo dva bych Ti dala, kdybys mě cikánko pohádala. Chodějí za Tebou mládenci tři, kterého uhodnu, ten Ti patří, jeden má bohatství, druhý sličnost, třetí ten má lásku a upřímnost, jeden má bohatství, druhý sličnost, třetí ten má lásku a upřímnost. Bohatství netrvá po dlouhý čas, sličnost ta uplyne za krátko zas, láska a upřímnost, velká věrnost, ta trvá s miláčkem až na věčnost, láska a upřímnost, velká věrnost, ta trvá s miláčkem až na věčnost. VERZE 1: * Seděla, pod borovičkou, plakala, že má maličkou, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce. Prosila, pana faráře, že mu ji, taky ukáže, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce. Prosila, pana myslivce, že mu dá, jestli taky chce, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce. Prosila, božího deště, aby jí, narostla ještě, kytička rozmarýnová, na zahrádce, kytička rozmarýnová, na zahrádce. Prosila, svatou Barboru, aby jí, rostla nahoru, kytička rozmarýnová, na zahrádce, kytička rozmarýnová, na zahrádce. Seděla, za metrem dříví, plakala, že jí šediví, kytička rozmarýnová, na zahrádce, kytička rozmarýnová, na zahrádce. Jestli se, do roka nevdám, tak si ji, celou oškubám, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY ("kytičku rozmarýnovou, na zahrádce"). ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ A TŘETÍ SLOKA. VERZE 2: * Seděla, pod borovičkou, plakala, že má maličkou, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce. Seděla, u hranic dříví, plakala, že jí plesniví, kytička rozmarýnová, na zahrádce. Prosila, pana faráře, že mu jí, také ukáže, kytičku rozmarýnovou, na zahrádce. Prosila pana myslivce, že mu dá, jestli taky chce, kytičku rozmarýnovou na zahrádce. Seděla za metrem dříví, plakala, že jí šediví, kytička rozmarýnová na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí narostla ještě, kytička rozmarýnová na zahrádce. Seděla vzadu za trním, plakala, že jí nevoní, kytička rozmarýnová na zahrádce. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY ("kytičku rozmarýnovou, na zahrádce"). ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ A TŘETÍ SLOKA. * Seděla sem v okénečku, šila sem, seděla sem v okénečku, šila sem, pýtali sa oficíre, čí já sem, pýtali sa oficíre, čí já sem. Nemyslíte oficíre, že Vaša, nemyslíte oficíre, že Vaša, mám na vojně šohajíčka, hojá sa, mám na vojně šohajíčka, hojá sa. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Sedělo dívča, sedělo dívča, v trávě zelenej, v trávě zelenej, vilo pérečko, vilo pérečko, z růže červenej, z růže červenej. Až ho uvije, až ho uvije, komu že ho dá, komu že ho dá, Tebje šohajku, Tebje šohajku, že Ťa rádo má, že Ťa rádo má. VERZE 1: *** Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, prebírá si drobné perí. Prišel k němu starý jagár, prišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastreliť mám. Nestrílaj ma jagárečku, nestrílaj ma jagárečku, mám já doma frajárečku. Frajárečku pěknú, milú, frajárečku pěknú, milú, co sa o ňu chlapci bijú. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 2: *** Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, prebírá si drobné perí. Prišel k němu starý jagár, prišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastreliť mám. Nestrílaj ma jagárečku, nestrílaj ma jagárečku, mám já doma sokolíčkú. Sokolence drobné dzeci, sokolence drobné dzeci, už ja mosím preč lececi. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 3 (JINÁ MELODIE): Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, probírá si svoje perí. Přišel k němu starý jagár, přišel k němu starý jagár, já Ťa sokol zastřeliť mám. Nestřílaj ňa jagáríčku, nestřílaj ňa jagáríčku, mám já malých sokolíčkú. Za Dunajem širé pole, za Dunajem širé pole, tam pújdeme děti moje. MÍSTO "Za Dunajem širé pole" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Za Dunajem v širé pole". VERZE 4 (JINÁ MELODIE): Seděl sokol na topole, seděl sokol na topole, přebíral si perí svoje. Došel k němu střelec mladý, došel k němu střelec mladý, co tu děláš sokol sivý. A já sedím na topole, a já sedím na topole, přebírám si peří svoje. Nestřílaj mňa střelče mladý, nestřílaj mňa střelče mladý, pérečka mně vypadaly. Letěl bych já přes to moře, letěl bych já přes to moře, není možné široké je. Poletím já až do Váhu, poletím já až do Váhu, kde má milá kosí trávu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. Skákal pes přes oves, přes zelenou louku, šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále, řek bych vám, nevím sám, hop a skákal dále. VERZE 1: ** ? Skleničko ty skleněná, skleněná, dobré vínko z tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý robil tebja. Skleničko ty skleněná, skleněná, sklenko Kufárova, kdo sa tebja přidrží, přidrží, krajcár nezachová. Skleničko ty skleněná, skleněná, dobré vínko z tebja, dokáď v tebě krapečka, krapečka, nepůjdem od tebja. Dyž sa z tebja napijem, napijem, hned sme všeci mladší, skleničko ty skleněná, skleněná, tebja mám nejradši. MÍSTO "kerý robil tebja" SE NĚKDY ZPÍVÁ "kerý zrobil tebja". VERZE 2: ** ? Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, dobré vínko z tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, ej, kerý robil tebja. Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, sklenko Kufárova, kdo sa tebja přidrží, přidrží, ej, krajcár nezachová. Skleničko ty skleněná, skleněná, ej, dobré vínko z tebja, dokáď v tebě krapečka, krapečka, ej, nepůjdem od tebja. Dyž sa z tebja napijem, napijem, ej, hned sme všeci mladší, skleničko ty skleněná, skleněná, ej, tebja mám nejradši. VERZE 3: ? Skleničko ty skleněná, skleněná, dobré vínko z tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý zrobil tebja, pozdrav pánbu sklenára, sklenára, kerý zrobil tebja. Keď ste bratra zabili, zabili, zabijte nás oba, ponese nás voděnka, studená, kolem Jarošova, ponese nás voděnka, studená, kolem Jarošova. Ponese nás ponese, ponese, bude s náma házat, jarošovské děvčata, děvčata, budú pro nás plakať, jarošovské děvčata, děvčata, budú pro nás plakať. Slovanská hymna VIZ "Hej, Slované, ještě naše, slovanská řeč žije". * Slovácká děvčica, jak růža voňavá, dyž ona tancuje, srdéčko roztává. Naleje vína džbán, chtěl bych být při ní sám, pěkně sa zasmněje, večer přijď milý k nám, naleje vína džbán, chtěl bych být při ní sám, pěkně sa zasmněje, večer přijď milý k nám. Divčica z Valašska, jak z pasek jahoda, hlava sa zatočí, z horenky dyž volá. Už je to istá věc, byt mosí moja přec, pro ňu bych přeskočil vysoky jalovec, už je to istá věc, byt mosí moja přec, pro ňu bych přeskočil vysoky jalovec. Děvčice z Moravy, jak lůka rozkvetlá, věneček zelený, každá si upletla. Upletla rozdala, aby sa vydala, aby Ťa šohajku, aby Ťa dostala, upletla rozdala, aby sa vydala, aby Ťa šohajku, aby Ťa dostala. MÍSTO "srdéčko roztává" SE NĚKDY ZPÍVÁ "srdénko rozdává". ** Slovak som, aj Slovák buděm, čierne čižmy nosiť buděm, Slovak som, aj Slovak buděm, čierne čižmy nosiť buděm. Čierne čižmy od čižmára, podkovienky od kovára, čierne čižmy od čižmára, podkovienky od kovára. Slovenská hymna VIZ "Hej, Slováci, eště naša, slovenská reč žije" A "Nad Tatrou sa blýska". Slovenská rodná dědina, pod horami VIZ "Vysokou horou obklopená, dedinka moja spí". ** Slovenské mamičky, pekných synov mátě, slovenské mamičky, pekných synov mátě, vychovali stě ich, na vojnu ich dátě, vychovali stě ich, na vojnu ich dátě. Vychovali stě ich, ako to vtáčatko, vychovali stě ich, ako to vtáčatko, za nimi zaplače, nejedno dievčatko, za nimi zaplače, nejedno dievčatko. Nejedno dievčatko, rúčky zalamuje, nejedno dievčatko, rúčky zalamuje, škoda Ťa, preškoda, na tej vojne bude, škoda Ťa, preškoda, na tej vojne bude. Škoda Ťa, preškoda, tej krvi červenej, škoda Ťa, preškoda, tej krvi červenej, ktorá sa vyleje na lúčke zelenej, ktorá sa vyleje na lúčke zelenej. Na lúčke zelenej, v zelenom hájičku, na lúčke zelenej, v zelenom hájičku, škoda Ťa, preškoda, švárny šuhajíčku, škoda Ťa, preškoda, švárny šuhajíčku. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN DVĚ NEBO TŘI SLOKY. Slovensko rodná zem, ja pozdraviť ťa chcem, dědinku v údolí, s horami v okolí, tam som sa narodil, svoju mladosť prežil, ten Červený kameň rád pozdravím. To stredné Slovensko, je tá najkrajšia zem, v něj navždy žiť, je veľký sen, to stredné Slovensko, to je náš rodný kraj, pre nás všetkých, najkrajší raj. Slovensko krásna zem, akej viac něnájděm, tam bystriny horské spievajú o láske, o láske k Slovensku, pesničku Slovensku, ja za tebou srdce rád vytiahnem. To stredné Slovensko, je tá najkrajšia zem, v něj navždy žiť, je veľký sen, to stredné Slovensko, to je náš rodný kraj, pre nás všetkých, najkrajší raj. Slovensko prekrásne, nebo je tu jasné, a kto má pieseň rád, môže si zaspievať, spieva aj sláviček, je tu môj hájiček, spieva si s ním piesne nám veselé. To stredné Slovensko, je tá najkrajšia zem, v něj navždy žiť, je veľký sen, to stredné Slovensko, to je náš rodný kraj, pre nás všetkých, najkrajší raj. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "To naše Slovensko". * Slunéčko sa níží, večer už sa blíží, kde já buděm nocovat, kde já buděm nocovat, má milá sa hněvá, pokoja mně nedá, že mňa bude trucovat, že mňa bude trucovat. Trucuj, milá, trucuj, hlavěnkú pokrucuj, však Ty budeš banovat, však Ty budeš banovat. až mňa budú páni, u breclavskej brány, až mňa budú svazovat, až mňa budú svazovat. Slunéčko zašlo, muzikanti hrajú, mladú nevěstičku, s milým ukládajú, s milým ukládajú. Sekerenka tenká, nechce rubať duby, těžko je milovať, kdo koho nelúbí, kdo koho nelúbí. MÍSTO "Slunéčko zašlo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Už slunéčko zašlo". VERZE 1: * Sluníčko zapadá za hory černé, do zákopů táhnou řady nezměrné, z jedné strany Alpiny, z druhé padají miny, tak začala válka, na Itálii, z jedné strany Alpiny, z druhé padají miny, tak začala válka, na Itálii. Sotva jsem na stráži, půl hodiny stál, taliánský útok, právě započal, šteluňky tam hořely, kamarádi padali, smutné podívání, na ty raněný, šteluňky tam hořely, kamarádi padali, smutné podívání, na ty raněný. Píšu já Vám domů, smutný psaníčko, buďte pozdravena, moje matičko, to psaníčko je psáno, mou krví podepsáno, na italský frontě, v šest hodin ráno, to psaníčko je psáno, mou krví podepsáno, na italský frontě, v šest hodin ráno. VERZE 2: * Sluníčko zapadá za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné, z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka, na Itálii, z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka, na Itálii. Sotva jsem na vartě půl hodiny stál, taliánskej útok právě započal, šteluňky nám hořely, kamarádi padali, smutná byla podívaná, na ty raněný, šteluňky nám hořely, kamarádi padali, smutná byla podívaná, na ty raněný. Do zákopů padá tiše bílý sníh, my jsme umírali v jeho závějích, jeden voči spálený, druhej nohy zlámaný, třetí prosí kamaráda, vo doražení, jeden voči spálený, druhej nohy zlámaný, třetí prosí kamaráda, vo doražení. V trávě leží voják, píše psaníčko, zkrvavenou rukou: "Drahá matičko", to psaníčko je psáno, krví mou podepsáno, na italský frontě, v šest hodin ráno, to psaníčko je psáno, krví mou podepsáno, na italský frontě, v šest hodin ráno. Ten prstýnek, co mám na levý ruce, odevzdejte, prosím, mojí Andulce, pozdravte jí nastokrát, nespatřím jí vícekrát, oči mně vypálil, italskej granát, pozdravte jí nastokrát, nespatřím jí vícekrát, oči mně vypálil, italskej granát. Sluníčko zapadá za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné, měsíček když vychází, bojiště nám ozáří, svítí padlým kamarádům, přímo do tváří, měsíček když vychází, bojiště nám ozáří, svítí padlým kamarádům, přímo do tváří. VERZE 3: * Sluníčko zapadá za mraky černé, do zákopů táhnou davy nesmírné, z jedné strany Alpiny, vrhají těžké miny, tak začala válka, na Itálii, z jedné strany Alpiny, vrhají těžké miny, tak začala válka, na Itálii. Sotva jsem na stráži půl hodiny stál, taliánský útok náhle započal, štelunky nám hořely, kamarády padali, smutné podívání, na ty raněný, štelunky nám hořely, kamarády padali, smutné podívání, na ty raněný. Tuhle leží voják umírající, vedle něho druhý hořce plačící, jeden nohy zlámaný, druhý zrak vypálený, oba tiše prosí, za odpuštění, jeden nohy zlámaný, druhý zrak vypálený, oba tiše prosí, za odpuštění. Jeden píše domů smutný psaníčko, zbohem buďte děti, drahá matičko, to psaníčko je psáno, mou krví podepsáno, na italské frontě, v šest hodin ráno, to psaníčko je psáno, mou krví podepsáno, na italské frontě, v šest hodin ráno. Ten prstýnek co mám na levé ruce, prosím odevzdejte mojí Marjánce, pozdravte ji nastokrát, že ji nespatřím vícekrát, oči mě vypálil, italskej granát, pozdravte ji nastokrát, že ji nespatřím vícekrát, oči mě vypálil, italskej granát. Do zákopů padá tiše bílý sníh, moji kamarádi nevrátí se víc, tam dole v Itálii, kde se vrší Alpiny, moji kamarádi, jsou pochováni, tam dole v Itálii, kde se vrší Alpiny, moji kamarádi, jsou pochováni. Do zákopů padá tiše bílý sníh, moji kamarádi jsou tam v zákopích, můj koníček se třese, snad mě domů ponese, moje drahá mámo, pomozte přece, můj koníček se třese, snad mě domů ponese, moje drahá mámo, pomozte přece. MÍSTO "Sluníčko zapadá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Sluníčko zachází". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Válka na Itálii" NEBO "Italská fronta". Slunko nízko, večer blízko, nad naším se mračí, pověz Ty mně, moja milá, proč máš smutné oči, proč máš smutné oči. Smutné oči, bledé líčka, šak Ty dobře víš, počuj, co ten ptáček zpívá, že za druhú chodíš, že za druhú chodíš. Ošidils mňa, šohajíčku, sklamals moje srdce, žes slubovál svoju lásku, mojí kamarádce, mojí kamarádce. MÍSTO "nad naším se mračí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "odzadu se mračí". Slyšela sem kamarádko, že se budeš vdávat, slyšela sem kamarádko, že se budeš vdávat, eště sem Tě nepřestala, eště sem Tě nepřestala, na trávu volávat, na trávu volávat. Na travěnku na zelenú, do naší pšenice, na travěnku na zelenú, do naší pšenice, všeci lidi povídajú, všeci lidi povídajú, že sme sestřenice, že sme sestřenice, A my nejsme setřenice, my jsme kamarádky, a my nejsme setřenice, my jsme kamarádky, my sme spolem chodívali, my sme spolem chodívali, na dračky a přástky, na dračky a přástky. Slyš, má milá, slyš, v komoře je myš, pustíme tam kocoura, kocoura, kocoura, on tu myšku vyšťourá, vyšťourá, vyšťourá ji. Á je, je, je, je, je, je, kocour leze do postele, já mám z toho vítr, á je, je, je, je, je, je, já mám z toho strach, á je, je, je, je, je, je, kocour leze do postele, já mám z toho vítr, á je, je, je, je, je, je, já mám z toho strach. Smrť Jánošíkova VIZ "Horí ohník, horí, na Kráľovej holi". Smuténka VIZ "Od Pálavy krahulíček doletěl". ? Smutná noc, tmavá noc, když není měsíčka, smutná noc, tmavá noc, když není měsíčka, ja, eště je smutnější, ja, eště je smutnější, svatba bez tatíčka, ja, eště je smutnější, ja, eště je smutnější, svatba bez tatíčka. Smutná noc, tmavá noc, když není hvězdiček, smutná noc, tmavá noc, když není hvězdiček, ja, eště je smutnější, ja, eště je smutnější, svatba bez družiček, ja, eště je smutnější, ja, eště je smutnější, svatba bez družiček. VERZE 1: ? Smutný su já, smutný su já, převelice, že já nesmím chodit ke svej frajárečce, k frajárečce chodit, za ruku ju vodit, smutný su já, smutný su já, převelice, k frajárečce chodit, za ruku ju vodit, smutný su já, smutný su já, převelice. Frajárenko, moja milá, starodávná, budeš moja, budeš moja, druhá žádná, dojdu pod okénko, zaťukám na skélko, frajárenko, moja milá, starodávná, dojdu pod okénko, zaťukám na skélko, frajárenko, moja milá, starodávná. Půjdu prosit, k Tvojej mamce, tatíčkovi, že mňa lúbíš, a já Tebja, to jim povím, Tebja můj kvítečku, mám ve svém srdéčku, to já řeknu, Tvojej mamce, tatíčkovi, Tebja můj kvítečku, mám ve svém srdéčku, to já řeknu, Tvojej mamce, tatíčkovi. VERZE 2: ? Smutný su já, smutný su já, převelice, že já nesmím chodit ke svej frajárečce, k frajárečce chodit, za ruku ju vodit, smutný su já, smutný su já, převelice, k frajárečce chodit, za ruku ju vodit, smutný su já, smutný su já, převelice. Frajárenko, moja milá, starodávná, budeš moja, budeš moja, druhá žádná, dojdu pod okénko, zaťukám na skélko, budeš moja, budeš moja, druhá žádná, dojdu pod okénko, zaťukám na skélko, budeš moja, budeš moja, druhá žádná. Půjdu prosit, k Tvojej mamce, tatíčkovi, že mňa lúbíš, a já Tebja, to jim povím, Tebja můj kvítečku, mám ve svém srdéčku, to já řeknu, Tvojej mamce, tatíčkovi, Tebja můj kvítečku, mám ve svém srdéčku, to já řeknu, Tvojej mamce, tatíčkovi. VERZE 1: * Smutný večer bez měsíčka, ostala jsem bez synečka, sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený, sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený. Vyšla hvězda nad lesíčkem, túží srdce za synečkem, túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky, túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky. Za tým lesem, za horama, šohájek je s dragúnama, on tam leží na kamení, po hvězdičce po jediné, posílá mně pozdravení, on tam leží na kamení, po hvězdičce po jediné, posílá mně pozdravení, NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA: Za tým lesem, za horama, šohajek je s dragúnama, on tam leží na kamení, posílá mně pozdravení, po hvězdičce po jediný, on tam leží na kamení, posílá mně pozdravení, po hvězdičce po jediný. VERZE 3 - POSLEDNÍ SLOKA: Za tým lesem, za horama, můj syneček s dragúnama, leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce po jediné, leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce po jediné. VERZE 4 - POSLEDNÍ SLOKA: Za Dunajem v tom ležení, šohajek je odvedený, on tam leží na kameni, po hvězdičce každodenní, posílá mi pozdravení, on tam leží na kameni, po hvězdičce každodenní, posílá mi pozdravení. Smutný vítr fouká, studený déšť padá, košulenka tenká, na mně promokává, měl jsem galánečku, z chudobného rodu, galánečku milú, přes lávku za vodu. Valí voda velká, z břehú sa rozlévá, lávku mně odnésla, cestičku zakrývá, a ona mňa čeká, galánečka milá, co ubohý počnem, když za vodú bývá. MÍSTO "Smutný vítr fouká" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Smutný vítr fúká". Snad si na ten večer vzpomínáš, když máj rozdával květy nadějí, až do noci muzika nám hrála, zpátky šli jsme domů starou alejí. Proč přišla tak znenadání, ta noc májová, teď už mě nic nezachrání, jenom náruč tvá, od toho dne co chodím k vám, ví každý, jak se máme rádi, láska je slunce i mládí, ty to víš, ty to víš, já to znám. Tam jsi mi pak lásku slíbila, měsíc v tu chvíli skryl se do mraků, snad proto, že tušil, že jsi má milá, nechtěl být svědkem našich rozpaků. Proč přišla tak znenadání, ta noc májová, teď už mě nic nezachrání, jenom náruč tvá, od toho dne co chodím k vám, ví každý, jak se máme rádi, láska je slunce i mládí, ty to víš, ty to víš, já to znám. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Ty to víš". Snubní prstýnek VIZ "Sbohem buď miláčku, je konec lásky, nesmíme spolu dál životem jít". VERZE 1: ** Sobotěnka idě, aj, čo je ma po něj, sobotěnka idě, aj, čo je ma po něj, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajárečke mojej, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajárečke mojej. Né tak zarúbaná, ako je zaťatá, né tak zarúbaná, ako je zaťatá, už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá, už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá. VERZE 2: ** Sobotienka ide, čože ma je po něj, sobotienka ide, čože ma je po něj, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajerôčke mojej, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, cesta zarúbaná, k frajerôčke mojej. Nie tak zarúbaná, ale je zaťatá, nie tak zarúbaná, ale je zaťatá, už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá, už je moja milá, už je moja milá, už je moja milá, od Turka zajatá. Od Turka zajatá, od veľkého pána, od Turka zajatá, od veľkého pána, preto ju zajali, preto ju zajali, preto ju zajali, keď je ona švárna, preto ju zajali, preto ju zajali, preto ju zajali, keď je ona švárna. Tá švárna Anička, u Dunajka stála, tá švárna Anička, u Dunajka stála, z svetlého damašku, z svetlého damašku, z svetlého damašku, tri ručníčky prala, z svetlého damašku, z svetlého damašku, z svetlého damašku, tri ručníčky prala. Tak ich ona prala, až sa ligotali, tak ich ona prala, až sa ligotali, naprostred Dunajka, naprostred Dunajka, naprostred Dunajka, stojí koník vraný, naprostred Dunajka, naprostred Dunajka, naprostred Dunajka, stojí koník vraný. Blíž sa sem, koníček, blíž sa sem ku kraju, blíž sa sem, koníček, blíž sa sem ku kraju, a snáď mi ty povieš, a snáď mi ty povieš, a snáď mi ty povieš, jak sa naši majú, a snáď mi ty povieš, a snáď mi ty povieš, a snáď mi ty povieš, jak sa naši majú. Tatíčko umretý, mamička zostali, tatíčko umretý, mamička zostali, Tvojeho milého, Tvojeho milého, Tvojeho milého, na vojnu si vzali, Tvojeho milého, Tvojeho milého, Tvojeho milého, na vojnu si vzali. Čo mňa po rodičoch, šak už boli starí, čo mňa po rodičoch, šak už boli starí, ale ten môj milý, ale ten môj milý, ale ten môj milý, keď je odobraný, ale ten môj milý, ale ten môj milý, ale ten môj milý, keď je odobraný. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Sotva se narodíš, už ti koně kovou, sotva se narodíš, už ti koně kovou, šavli ti chystají ocelovou, šavli ti chystají ocelovou, ocelovou, bez parády, co kmáni dostávaj u armády, co kmáni dostávaj u armády, Sotva se narodíš, už si verbíř píše, sotva se narodíš, už si verbíř píše, že nejsi ze zámku, ale z chýše, že nejsi ze zámku, ale z chýše, ale z chýše pod horama, těžko se vyplácet šesťákama, těžko se vyplácet šesťákama. Sotva se narodíš, už ti kulku lijou, sotva se narodíš, už ti kulku lijou, kdo střelí dřív, toho nezabijou, kdo střelí dřív, toho nezabijou, nezabijou, a pak možná, jakej maj mrzáci život, pozná, jakej maj mrzáci život, pozná. Sotva se narodíš, už ti šijou kabát, sotva se narodíš, už ti šijou kabát, kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, jednou-dvakrát, naposledy, zelený sukno je zkrvavený, zelený sukno je zkrvavený. Kdejakej generál, kdejakej kaprál, kdejakej generál, kdejakej kaprál, s flintama lidi by do pole hnal, s flintama lidi by do pole hnal, do pole hnal proti sobě, komu jsou metály platný v hrobě, komu jsou metály platný v hrobě? *** Sova po lese slídí, svítí si očima, nikdy tam neuvidí, kdo mě nejradši má. Do hnízda jí vítr fouká, a proto tak málo houká, lítá až do svítání, nemá čas na spaní. Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú, na mě se tak divně koukala, hú a hú a hú, ta na Tebe má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú, ta na Tebe má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú. V dáli se rozednívá, sova už letí spát, ptáček na větvi zpívá, že je na světě rád, do hnízda mu vítr fučí, a přitom se zpívat učí, sova celý den zívá, na svět se nedívá. Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú, na mě se tak divně koukala, hú a hú a hú, ta na Tebe má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú, ta na Tebe má lásko, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hú a hú a hú. MÍSTO "Proč ta sova tolik houkala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Proč ta sova včera houkala". NĚKDY SE NEZPÍVÁ REFRÉN PO DRUHÉ SLOCE. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Proč ta sova tolik houkala". * Spadla mi, šablička, z vraného koníčka, poď mi ju milá podat, já musím mašírovat, poď mi ju milá podat, já musím mašírovat. Poď, milá, poď honem, spadla mi na kamen, ať sa mi nerozlomí, palášek ocelový, ať sa mi nerozlomí, palášek ocelový. Jak mu ju, podala, žalostně plakala, já kdybych Ťa, synečku, já nebyla poznala, já kdybych Ťa, synečku, já nebyla poznala. Počkej jen, má milá, Andulko rozmilá, až z vojny přijdu domů, za ženu si Tě vezmu, až z vojny přijdu domů, za ženu si Tě vezmu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VERZE 1: * Spadl lístek z javora, spadl na nás na oba, pojď má milá, pojď a doprovoď mě, až do našeho dvora, pojď má milá, pojď a doprovoď mě, až do našeho dvora. A já s Tebou nepůjdu, protože Tvou nebudu, Ty jsi synek, bohatých rodičů, a já dcerka chudobná, Ty jsi synek, bohatých rodičů, a já dcerka chudobná. Třebaže jsi chudobná, Ty musíš být žena má, až já přijdu, pod vaše okénko, sladkou hubičku Ti dám, až já přijdu, pod vaše okénko, sladkou hubičku Ti dám. MÍSTO "sladkou hubičku Ti dám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sladkou hubičku mi dáš". NĚKDY NÁSLEDUJE "Jen dále se mnou pojď, k lesu mě doprovoď". VERZE 2: * Spadol lístok z javora, mojej milej do dvora, poď má milá, poď a doprovoď mne, až do našeho dvora, poď má milá, poď a doprovoď mne, až do našeho dvora. Vyprevadiť Ťa pôjdem, ale Tvoja nebudem, Ty si synek, bohatých rodičů, a já dcerka chudobná, Ty si synek, bohatých rodičů, a já dcera chudobná. Hoci si aj chudobná, ale budeš žena má, já si Teba, za ženičku vezmem, hoc mi bránia rodičia, já si Teba, za ženičku vezmem, hoc mi bránia rodičia. ? S Pánem Bohem dědinečko, starodávná frajárečko, s Pánem Bohem eště jednú, kamarádi už čekajú, ja musím na vojnu, s Pánem Bohem eště jednú, kamarádi už čekajú, ja musím na vojnu. Rodičové moji milí, těžko ste mně vychovali, a včil když vám mám pomáhat, v těžkej práci vás zastávat, na vojnu mně vzali, a včil když vám mám pomáhat, v těžkej práci vás zastávat, na vojnu mně vzali. ** S Pánem Bohem, idem od vás, s Pánem Bohem, idem od vás, neublížil sem, neublížil sem, žádnému z vás, neublížil sem, neublížil sem, žádnému z vás. Ni starému, ni mladému, ni starému, ni mladému, neublížil sem, neublížil sem, z vás žádnému, neublížil sem, neublížil sem, z vás žádnému. MÍSTO "neublížil sem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "neublížil som". * S pánem Bohem, moje milá, zdráva buď, nikdy už Tě, nepřivinu, na svou hruď, jeden voják, na tom světě, ztratí se jak nic, zítra za mne, jiný zlíbá, Tvoji líc. Až já půjdu, do nebe, vzpomenu si na Tebe, vzpomenu si, že jsi byla, má panenka, roztomilá, před branou, až budu stát, andělé mi budou hrát, a já budu, na Tebe jen, má panenko, vzpomínat. Děkuji Ti, má panenko, na stokrát, že jsi mne tak, naučila, milovat, nehněvej se, jestli se už, nikdy nevrátím, jestli ti Tvou, věrnou lásku, nesplatím. Až já půjdu, do nebe, vzpomenu si na Tebe, vzpomenu si, že jsi byla, má panenka, roztomilá, před branou, až budu stát, andělé mi budou hrát, a já budu, na Tebe jen, má panenko, vzpomínat. Pomodli se, za mou duši, v kostele, a pak si jdi, zatancovat, vesele, zapomeň na, sliby lásky, které jsem Ti dal, když jsem Tebe, má panenko, miloval. Až já půjdu, do nebe, vzpomenu si na Tebe, vzpomenu si, že jsi byla, má panenka, roztomilá, před branou, až budu stát, andělé mi budou hrát, a já budu, na Tebe jen, má panenko, vzpomínat. MÍSTO "nikdy už Tě" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nikdy víc Tě". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Až já půjdu do nebe". VERZE 1: * S Pánem Bohem tomu domu, s Pánem Bohem tomu domu, kde sme měli dobrú vúlu. S Pánem Bohem hospodári, s Pánem Bohem hospodári, nech sa Vám tu dobre darí. S Pánem Bohem tej materi, s Pánem Bohem tej materi, kerá chová dobré dcery. VIZ TÉŽ "Už sa svatba dokonává, už sa rodina rozcházá". VERZE 2: * Spánembohem temu domu, Spánembohem temu domu, kde sme měli dobrú vúlu. Idem, idem, a íst mosím, idem, idem, a íst mosím, chudobnej sem materi syn. VERZE 1: * Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali, či stě spadly z něba, či stě rástli v háji, či stě spadly z něba, či stě rástli v háji. Z něba sme nespadly, v háji sme nerástli, ale nás mládenci, a děvčence našli, ale nás mládenci, a děvčence našli. VERZE 2: * Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali, či stě spadli z něba, či stě rástli v háji. Z něba sme nespadli, v háji sme nerástly, ale nás mládenci, a dievčence našli. Keď si ja zaspievam, v ružomberskom poli, hlas múj sa uderí, o martinské zvony. O martinské zvony, o tie biele domy, o ten najbielejší, kdě moj najmilejší. VERZE 3: * Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali, či stě spadli z něba, či stě rástli v háji. Z něba sme nespadli, v háji sme nerástly, ale nás mládenci, a dievčence našli. Zaspievaj slávičku, v zelenom hájičku, a ja si zaspievam, cestou po chodníčku. Robota, robota, na celý deň ťa mám, nechce sa mi robiť, tak si ja zaspievam. Keď si ja zaspievam, v ružomberskom poli, hlas múj sa uderí, o martinské zvony. O martinské zvony, o tie biele domy, o ten najbielejší, kdě moj najmilejší. NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ NEBO ČTVRTÁ SLOKA. ** Spi synáčku, spi, zamkni očka svý, pán bůh bude s tebou spáti, andělíčky kolébati, spi andílku,spi. Spi andílku, spi, zamhuř očka svý, až se vzbudíš za chviličku, dá ti mamička kašičku, spi miláčku,spi. Spi miláčku, spi, zamkni očka svý, dám ti buben a housličky, nedám tě za svět celičký, spi synáčku,spi. Spi synáčku,spi. * Srdcím našim jsi nejbližší, když uvidím tě město moje, v květu strání stulené. Hledám kouteček nejtišší, kde slyšel bych jen, bíti tvoje srdce kamenné. Praha je krásná, když se den rozednívá do noci když se stmívá, nad Vltavou. je vždycky krásná, za noci plná stínů ukrytá do jasmínu, tmou mlhavou. Když jaro přejde a léto odletí podzim odejde, sníh Prahu posvětí. Praha je krásná, když se den rozednívá staletí lidem zpívá, nad Vltavou. Když stín mraků tě přeletí, pokaždé Praho má, tě zase slunce jasem zaplaví. Ve tvých zdech přešla staletí, a tepem tvým se také, moje srdce zastaví. Praha je krásná, když se den rozednívá do noci když se stmívá, nad Vltavou. je vždycky krásná, za noci plná stínů ukrytá do jasmínu, tmou mlhavou. Když jaro přejde a léto odletí podzim odejde, sníh Prahu posvětí. Praha je krásná, když se den rozednívá staletí lidem zpívá, nad Vltavou. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Praha je krásná". VIZ TÉŽ "Praha je krásná, když se den rozednívá". + Starala sa, mamka má, kde mi Pán Boh, miesto dá, na myjavském, cintoríčku, tam já budem, ostávat. Tam já budem, ostávat, muzika mi, bude hrát, všeci moji, kamaráti, mi tam prídú, zazpievat. MÍSTO "cintoríčku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "cinteríčku". VERZE 1: + ? Starala sa moja mať, či sa já vie zhovárať, s mojím milým pod oblôčkom, a ja to viem nazpameť, s mojím milým pod oblôčkom, a ja to viem nazpameť. Keď ma pozrie do tvárí, mně slniečko zažiari, ako iksrie moje líčko, malovali maliari, ako iksrie moje líčko, malovali maliari. Já mu pozriem do očí, svet sa so mňou zatočí, ani něviem jak sa stalo, on je so mnú v náručí, ani něviem jak sa stalo, on je so mnú v náručí, Aj čo potom, čo potom, zhovárame še po tom, a čo sa my zhovárame, nikto něvie nič o tom, a čo sa my zhovárame, nikto něvie nič o tom. MÍSTO "zhovárať" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zavárať". MÍSTO "a čo sa my zhovárame" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aj čo my si povedáme". MÍSTO "nikto něvie nič o tom" SE NĚKDY ZPÍVÁ "něvie žáden nič o tom". VERZE 2: + ? Starala sa moja mať, či sa já vie zhovárať, ze šohajkem pod obláčkom, a to ja viem'j nazpamať, ze šohajkem pod obláčkom, a to ja viem'j nazpamať. Pozrem sa mu do očí, svet sa se mnú zatočí, ani něviem ak sa stalo, a som v jeho náručí, ani něviem ak sa stalo, a som v jeho náručí. Aj čo potom, čo potom, povedáme si o tom, aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom, aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom. Aj čo potom, čo potom, povedáme si o tom, aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom, aj čo my si povedáme, něvie žáden nič o tom. MÍSTO "zhovárať" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zavárať". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 3: + ? Starala sa moja mať, kým sa já viem milovať, za šohajka za švarného, či sa já viem vydávať, za šohajka za švarného, či sa já viem vydávať. Pozriem sa mu do očí, svet sa so mnú zatočí, ani neviem ak sa stalo, skončím v jeho náručí, ani neviem ak sa stalo, skončím v jeho náručí. A čo potom, to potom, žiaden nevie nič o tom, ak ma stíská, moja láska, žiaden nevie nič o tom, ak ma stíská, moja láska, žiaden nevie nič o tom. Stará lípa VIZ "Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička". Stará Mohelna VIZ "Na starej Mohelně, na státní hranici". ** Stará, stará, rozsviť lucernu, ať neupadnu, až půjdu domu, stará, stará, rozsviť lucernu, ať neupadnu, až půjdu domu. Počkej, počkej, až přijdeš domu, tak Ti vopici, z hlavy vyženu, počkej, počkej, až přijdeš domu, tak Ti vopici, z hlavy vyženu. OBVYKLE SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. ČASTO NÁSLEDUJE "Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo, pivovárek". Starý pytlák - VIZ "Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá". *** Stavěli tesaři, zedníkům lešení, po něm se prochází, moje potěšení, po něm se prochází, moje potěšení. Moje potěšení, s modrejma očima, byla bych pro něho, do vody skočila, byla bych pro něho, do vody skočila. Do vody skočila, kde se voda točí, pro Tebe šohajku, moje modré oči, pro Tebe šohajku, moje modré oči. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * Stála basa u primasa, za kamnama stála, jak primaska zatopila, basa sama hrála. A když někdy na primasa žena hubovala, tahle basa za kamnama sama tancovala. VIZ TÉŽ "Já jsem muzikant, a přicházím k vám z České země". *** Stíny lesa tajemné, nad tábořištěm sní, v dáli západ zhasíná, září poslední, marně hledám nocí tmou, cikánku nevěrnou, zdá se mi, že nebudeš již nikdy mou. Cikánko Ty krásná, cikánko malá, srdíčko Ti láska má, nespoutala, jiného teď mámí, černé oči Tvé, které se mi zdály být, tak upřimné, až v ohni tábora, zrudne Tvůj vlas a houslí tesklivý, ozve se hlas, vzpomeň si cikánko, jak měl jsem Tě rád, tu lásku Ti nikdo víc, nemůže dát. Zmámila jsi duši mou, klid vrátit nemůžeš, vše co řekla ústa Tvá, změnilo se v lež, dříve než se rozední, Tvůj tábor zmizí v dál, pročs cikánko neřekla, bych se Tvé lásky bál. Cikánko Ty krásná, cikánko malá, srdíčko Ti láska má, nespoutala, jiného teď mámí, černé oči Tvé, které se mi zdály být, tak upřimné, až v ohni tábora, zrudne Tvůj vlas a houslí tesklivý, ozve se hlas, vzpomeň si cikánko, že měl jsem Tě rád, tu lásku Ti nikdo víc, nemůže dát. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Cikánka" NEBO "Cikánko Ty krásná". VERZE 1: ? Stojí hruška v širém poli, vršek se jí zelená, pod ní se pase kůň vraný, pase ho má milá, pod ní se pase kůň vraný, pase ho má milá. Proč má milá dnes pasete, z večera do rána, kam můj milý pojedete, já pojedu s Váma, kam můj milý pojedete, já pojedu s Váma. A já pojedu daleko, přes vody hluboké, kéž bych byl nikdy nepoznal, panny černooké, kéž bych byl nikdy nepoznal, panny černooké. VERZE 2: ? Stojí hruška v širém poli, vršek se jí zelená, pod ní stojí, můj kůň vraný, sedlala ho má milá, pod ní stojí, můj kůň vraný, sedlala ho má milá. Můj koniček ryzovraný, na něm pěkná čabraka, s Pánem Bohem, ostávajte, vy kyjovské děvčata, s Pánem Bohem, ostávajte, vy kyjovské děvčata. MÍSTO "Stojí hruška v širém poli" SE ČASTO ZPÍVÁ "V širém poli hruška stojí". * Stojí Kača, pri šenkyši, vínko nalévá, oči černé, uplakané, šátkem utírá. A co plačeš, co naríkáš, však Ty budeš má, až kukačka na Vánoce třikrát zakuká. Není som já, můj šohajku, taková hlúpá, však kukačka na Vánoce nikdá nekuká. Pán Bůh dobrý, Pán Bůh mocný, šecko može dat, aj, kukačka na Vánoce može zakukat. Kukaj, kukaj, kukulenko, na ty Vánoce, a já už su opuščená, šohaj mňa nechce. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Slunéčko zašlo, muzikanti hrajú". Stojí štěstí, na rozcestí, a ptá se, kam má jít VIZ "Chodí štěstí, chodí dokola, haló, haló". Stromečky okolo Břežánky VIZ "Vy stromečky okolo Břežánky, vy jste toho příčinou". VERZE 1: + Studená rosenka padá, šohajek koníčky hledá, nehledaj šohajku koně, sama sem poslala pro ně. Ani k nám šohajku nechoď, ani si muziky nevoď, vzkázali maměnka moja, nesmím být frajárka Tvoja. A keď ňa má milá nechceš, hladaj si frajára kde chceš, a já si frajárku najdu len co si přes pole zajdu. MÍSTO "Studená rosenka padá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Rosička na trávu sedá". MÍSTO "šohajek koníčky hledá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šohajek koníčky hladá". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Rosička na trávu sedá, syneček koníčky hledá". VERZE 2: + ? Studená rosenka padá, šohajek koníčky hladá, nehledaj šohajku koně, sama sem poslala pro ně. Studénka rosénka prší, už sa mně má milá duší, nebudu šohajku Tvoja, nedajú mamička moja. VERZE 1: *** ? Studentská halenka, ta je tuze tenká, studentská halenka, ta je tuze tenká, na ní se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka, na ní se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka. Nejedna panenka, nejeden mládenec, nejedna panenka, nejeden mládenec, kterej tu panenku, poctivou frajerku, připravil o věnec, kterej tu panenku, poctivou frajerku, připravil o věnec. Nežel holka, nežel, že jsem s Tebou ležel, nežel holka, nežel, že jsem s Tebou ležel, já ležel na seně, vožralej jak štěně, já o tom nevěděl, já ležel na seně, vožralej jak štěně, já o tom nevěděl. Kdyby se, poctivost, ta mrška, na poli se rodila, kdyby se, poctivost, ta mrška, na poli se rodila, nejedna panenka, poctivá frajerka, by na ňu chodila, nejedna panenka, poctivá frajerka, by na ňu chodila. Ale že, poctivost, ta mrška, na poli se nerodí, ale že, poctivost, ta mrška, na poli se nerodí, nejedna panenka, poctivá frajerka, předčasně porodí, nejedna panenka, poctivá frajerka, předčasně porodí. Studente Vonásku, vyser se na lásku, studente Vonásku, vyser se na lásku, ženský to jsou svině, drž se onanie, a svýho ocásku, ženský to jsou svině, drž se onanie, a svýho ocásku. MÍSTO "na ní se vyspala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pod ní se vyspala". VERZE 2: Studentská halenka, ta je tuze tenká, studentská halenka, ta je tuze tenká, na ní se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka, na ní se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka. Nejedna panenka, nejeden mládenec, nejedna panenka, nejeden mládenec, který tu panenku, poctivou frajerku, připravil o věnec, který tu panenku, poctivou frajerku, připravil o věnec. Kdyby se poctivost, ta mrška, na poli rodila, kdyby se poctivost, ta mrška, na poli rodila, nejedna panenka, studentská frajerka, pro ní by chodila, nejedna panenka, studentská frajerka, pro ní by chodila. MÍSTO "Studentská halenka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Študentská halenka". MÍSTO "kterej tu panenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "který tu panenku". Sukýnka VIZ "Tu červenou sukýnku, nejradši ze všech mám" A VIZ "Když jsem byla maličká, a do školy chodívala". * Sú rodiče, synka měli, na vojnu ho dat moseli, jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala, jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala. Proč mamičko, proč pláčete, šak na vojnu nepújdete, pújde na ňu koníček, na koníčku syneček, pújde na ňu koníček, na koníčku syneček. Teče voda zpod Záhora, zpod Záhora do jazera, všechny mosty pobrala, ten poslední nechala, všechny mosty pobrala, ten poslední nechala. MÍSTO "všechny mosty" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šecky mosty". VIZ TÉŽ "Teče voda zpod Záhora, zpod Záhora do jazera". * Svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko, svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko, zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko, zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko. A co je to, za žitečko, když ho větr vyvracá, a co je to, za žitečko, když ho větr vyvracá, snad sa ten můj najmilejší, snad sa ke mně navracá, snad sa ten můj najmilejší, snad sa ke mně navracá. Svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko, svatoborské, širé pole, to je, Bože, polečko, zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko, zasela sem rozmarínu, a vzešlo mně žitečko. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * Svatoborské vinohrady, pod vysokú horenkú, svatoborské vinohrady, pod vysokú horenkú, pobili sa dva šohajci, o jednu frajárenku, pobili sa dva šohajci, o jednu frajárenku. A když sa o ňu pobili, ruky sobě podali, a když sa o ňu pobili, ruky sobě podali, za falešnú frajárenkú, nikdy víc nechodili, za falešnú frajárenkú, nikdy víc nechodili. Neplač, neplač frajárenko, pozdě je Ti banovat, neplač, neplač frajárenko, pozdě je Ti banovat, neměla si dvom šohajkum, věrnú lásku slibovat, neměla si dvom šohajkum, věrnú lásku slibovat. ? Svatobořice, v pěknej rovině, Svatobořice, v pěknej rovině, pase šohaj, štyry koně vrané, na jatelině, pase šohaj, štyry koně vrané, na jatelině. Jatelinka je, pěkná kosená, jatelinka je, pěkná kosená, kosila ju, moja nejmilejší, svejma rukama, kosila ju, moja nejmilejší, svejma rukama. ? Svatý Urbane, patrone vinařů, svatý Urbane, patrone vinařů, opatruj úrodu, z našich vinohradů, opatruj úrodu, z našich vinohradů. Ať je víno dobrý, bílý aj červený, ať je víno dobrý, bílý aj červený, ať si ho užijem, dokáď živí budem, ať si ho užijem, dokáď živí budem. Sviety mesiac, sviety mesiac, nad naším humienkom VIZ "Svítí měsíc nad naším huménkem". VERZE 1: * Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro den byl, nech sa já podívám, v kterém domě sem byl, nech sa já podívám, v kterém domě sem byl. Byl sem já v domečku, majú tam cérečku, majú obrovnané, červenú hlinečkú, majú obrovnané, červenú hlinečkú. Červenú hlinečkú, zalíčené vápnem, okénko zastřené, cinobrovým šátkem, okénko zastřené, cinobrovým šátkem. Okénko zastřené, pěkně malované, nechoď tam šuhajku, je tam čarované, nechoď tam šuhajku, je tam čarované. MÍSTO "svitaj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svítaj". MÍSTO "aby skoro den byl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "aby nový den byl". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: * Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro den byl, nech sa já podívám, v kterém domě sem byl, v kterém domě sem byl. Byl sem já v domečku, majú tam cérečku, majú obrovnané, červenú hlinečkú, červenú hlinečkú. Červenú hlinečkú, zalíčené vápnem, okénko zastřené, cinobrovým šátkem, cinobrovým šátkem. Okénko zastřené, pěkně malované, nechoď tam šuhajku, je tam čarované, je tam čarované. VERZE 1: ? Svítí měsíc, nad naším huménkem, stojí šohaj, pod naším okénkem, pustíme ho, mamko moja, z venku, nevydržím bolesťú, v srdénku, pustíme ho, mamko moja, z venku, nevydržím bolesťú, v srdénku. Nevěř, dcéro, nevěř, poza brány, slubuje Ti, dokáď stojí za ní, ale až ťa, za ženu dostane, bít Ťa bude, a nik nepřestane, ale až ťa, za ženu dostane, bít Ťa bude, a nik nepřestane. MÍSTO "poza brány" JE ASI JINÝ TEXT. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2: ? Svítí měsíc, nad naším huménkem, stojí šohaj, pod naším okénkem, staň milá, otevři, já stojím u dveří, stávaj hore, moje potěšení, staň milá, otevři, já stojím u dveří, stávaj hore, moje potěšení. A já bych Ti, mileráda stala, ale že mně, můj tatíček bráňja, bráňja mně má máti, nedajú mně vstáti, aby sem mu netrhala noci, bráňja mně má máti, nedajú mně vstáti, aby sem mu netrhala noci. Počkaj milá, však ty budeš plakat, až já budu, na koníčka sadat, na konička sadat, ostružkama břinkat, počkaj milá, však ty budeš plakat, na konička sadat, ostružkama břinkat, počkaj milá, však ty budeš plakat. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. HR COLOR="black"> VERZE 3: Sviety mesiac, sviety mesiac, nad naším humienkom, stojí šuhaj, stojí šuhaj, pod naším okienkom, stojí, prežalstno na mna volá, otvor že mi, otvor že mi, frajerečka moja, stojí, prežalstno na mna volá, otvor že mi, otvor že mi, frajerečka moja. A ja bych Ty, a ja bych Ty, dvere otvorela, keby moja, keby moja, mamka dovolela, ale, moja mamka nedovoli, že si neni, že si neni, šuhaj po jej voli, ale, moja mamka nedovoli, že si neni, že si neni, šuhaj po jej voli. Možeš Ty sa, možes Ty sa, moja milá vyspat, něprídem Ti, milá, pod okienko, radšej si dám, radšej si dám, kamen na srdienko, něneprídem Ti, milá, pod okienko, radšej si dám, radšej si dám, kamen na srdienko. VERZE 3: Sveti mesiac, svieti mesiac, na naše humienko, klope šuhaj, klope šuhaj, na naše okienko, klope, prežalostně smutně volá, otvor že mi, otvor že mi, frajírečka moja. A ja bych Ti, a ja bych Ti, ráda otvorela, keby moja, keby moja, mamka dovolela, ale moja, mamka nedovolí, že si neni, že si neni, šuhaj po jej vôli. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Šej, haj, šej, haj, zelený háj VIZ "Hej, háj, hej, háj, zelený háj, ..., doma šohajku, doma líhaj". * Šak si dívča, vykračuje dědinú, dědinú, šak si dívča, vykračuje dědinú, dědinú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú. Nebudeš Ty, švarné dívča, lutovat, lutovat, nebudeš Ty, švarné dívča, lutovat, lutovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat. VIZ TÉŽ "Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané". VERZE 1: ** Šel dráteník po ulici, selka na něj volala, aby jí šel zadrátovat, hrnec s dvouma uchama, aby jí šel zadrátovat, hrnec s dvouma uchama. On jí na to odpověděl, že má na to slabej drát, že jde za ním jeho kamarád, ten prej ho má akorát, že jde za ním jeho kamarád, ten prej ho má akorát. Drátovali půl hodiny, drátovali hodinu, vydrátovali si hezkou holku, měla černou ofinu, vydrátovali si hezkou holku, měla černou ofinu. MÍSTO "Šel dráteník po ulici, selka na něj volala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Šel dráteník po silnici, selka na něj volala" NEBO "Šel dráteník po ulici, bajo, selka na něj volala" NEBO "Šel dráteník po ulici, ty, ty, selka na něj volala". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: ** Šel dráteník po silnici, selka na něj volala, aby jí šel zadrátovat, díru mezi nohama, aby jí šel zadrátovat, díru mezi nohama, Dráteník jí odpověděl, že má tuze tenkej drát, za ním že jde jeho kamarád, ten že ho má akorát, za ním že jde jeho kamarád, ten že ho má akorát. Drátovali půl hodiny, drátovali hodinu, nemohli to zadrátovat, měla velkou trhlinu, nemohli to zadrátovat, měla velkou trhlinu. Drátovali po vobědě, drátovali k večeru, celou noc se na tom dřeli, ráno byli v maléru, celou noc se na tom dřeli, ráno byli v maléru. Nás strejda je u letectva, von tam točí vrtulí, když mu nechce fungovati, námaže ji cibulí, když mu nechce fungovati, námaže ji cibulí. Nás děda je v zologický, von tam krotí pardály, když ho nechtěj poslouchati, hází po nich sandály, když ho nechtěj poslouchati, hází po nich sandály. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. Šel jsem širým hájem, širou rovinou, potkal jsem tam myslivečka, jak šel s mou milou, potkal jsem tam myslivečka, jak šel s mou milou. Už je moje milá, konec lásky mý, už jsem se dal naverbovat, k Infanterii, už jsem se dal naverbovat, k Infanterii. Infanteria, to je láska má, ta musela bojovati, za císaře pána, ta musela bojovati, za císaře pána. Za císaře pána, a jeho rodinu, museli jsme vybojovat, Hercegovinu, museli jsme vybojovat, Hercegovinu. Hercegovina, lautr rovina, tu musela vybojovat, Infanteria, tu musela vybojovat, Infanteria. Tamhle pod stráni, šnelcug uhání, a na stráni jsou schováni, Mohamedáni, a na stráni jsou schováni, Mohamedáni. Mohamedáni, hnusný pohani, kalhoty maj roztrhaný, plivaj do dlaní, kalhoty maj roztrhaný, plivaj do dlaní. Tyhle Turkyně, tlustý jak dýně, císař pán je nerad vidí, ve svý rodině, císař pán je nerad vidí, ve svý rodině. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Herzegovina". ** Šel jsem, za noci álejí, jabloňovou, šel jsem, za noci álejí, jabloňovou, měsíček svítil mně bledý, když já jsem šel naposledy, za svou milou, měsíček svítil mně bledý, když já jsem šel naposledy, za svou milou. Počkej, Ty budeš litovat, až poznáš svět, počkej, Ty budeš litovat, až poznáš svět, co se Ti hezkého zdálo, uprchne jako to jaro, pak vzpomeneš, co se Ti hezkého zdálo, uprchne jako to jaro, pak vzpomeneš. Měl jsem, dva lístky z jabloně, za kloboučkem, měl jsem, dva lístky z jabloně, za kloboučkem, ráno jsem se smutně díval, jak jiný mou milou líbal, na paloučku, ráno jsem se smutně díval, jak jiný mou milou líbal, na paloučku. Sviť mi, měsíčku, na cestu, na pěšinu, sviť mi, měsíčku, na cestu, na pěšinu, kdybych já z cesty své zbloudil, jiný by mi odloudil, mou dívčinu, kdybych já z cesty své zbloudil, jiný by mi odloudil, mou dívčinu. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * Šel zahradník do zahrady, s motykou, s motykou, vykopal tam rozmarýnu, velikou, velikou. Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen, vyhodil ho zahradníček, z okna ven, z okna ven. ** Široká cestička, vedie k nám cez lesy VIZ "Len jednu pesničku, mám v smutnom srdiečku". * Široká dolina, úrodná rovina, zahrady, pole, vinohrady. z Hradišťa kúsek dál, hrad Buchlov, lesú král, z dávných dob na skále, stojí tady, z Hradišťa kúsek dál, hrad Buchlov, lesú král, z dávných dob na skále, stojí tady. Chtěl by sa, starý hrad, s Barborkú, podívat, z buchlovských lesů, do doliny. kde všeci zpívajú, sklénečky zdvíhajú, kde každý omládne, hned je jiný, kde všeci zpívajú, sklénečky zdvíhajú, kde každý omládne, hned je jiný. Kdo jednú, jedenkrát, dojde sem, je tu rád, a keď ho srdéčko, pobolívá, zahrada Moravy, slunkem ho pozdraví, s pěsničkú každý rád, pookřívá, zahrada Moravy, slunkem ho pozdraví, s pěsničkú každý rád, pookřívá. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zahrada Moravy". * Široký, hluboký, ty vltavský tůně, měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně, měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně. Měl jsem já panenku, měl jsem jí dvě léta, teď mi jí odvedli, teď mi jí odvedli, po lásce je veta, teď mi jí odvedli, teď mi jí odvedli, po lásce je veta. Co jsem se nachodil, co našlapal bláta, přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, má panenko zlatá, přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, má panenko zlatá. Co jsem se nachodil, našlapal kamení, přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, moje potěšení, přec jsem Tě nedostal, přec jsem Tě nedostal, moje potěšení. Široký járeček, ej, nemožem preskočit, široký járeček, ej, nemožem preskočit, má milá za vodú, má milá za vodú, ej, nemožem k něj dojít, má milá za vodú, má milá za vodú, ej, nemožem k něj dojít. Prečo Ťa, má milá, ej, za tu vodu dali, prečo Ťa, má milá, ej, za tu vodu dali, pre Tebja, milý moj, pre Tebja, milý moj, ej, že sme spolu stáli, pre Tebja, milý moj, pre Tebja, milý moj, ej, že sme spolu stáli. Nemosíš, má milá, ej, nemosíš banovat, nemosíš, má milá, ej, nemosíš banovat, mosela bys se mnú, mosela bys se mnú, ej, po svetě vandrovat, mosela bys se mnú, mosela bys se mnú, ej, po svetě vandrovat. *** Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala, škoda nocí, které jsem proplakala, moje mládí, uprchlo tak jako sen, na všechno mi zbyla jenom, v srdci mém vzpomínka jen. VIZ TÉŽ "Kvetou růže, kdo Ti za to může". * Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí, natrhala lupení, lupeníčka. Přišel na ní Pepíček, rozšlapal jí košíček. Ty, Ty, Ty! Ty, Ty, Ty! Ty to budeš platiti, Ty, Ty, Ty! Ty, Ty, Ty! Ty to budeš platiti. Já to platit nebudu, nebudu, nebudu, radši se dám na vojnu, na vojničku. Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej. Udělám, udělám, na vojnu se přece dám, udělám, udělám, na vojnu se přece dám. Šly děvčata na červené jahody, nechtěly dat šohajkovi pit vody, léž mu daly dobré vínko z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána, léž mu daly dobré vínko z pohára, prenocuj tu švarný šohaj do rána. Kde si zmokel, švarný šohaj, tam sa suš, mé srdénko zarmúcené, netrap už, lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja falešníku ztrápené, lebo moje pěkné líčka červené, sú od Tebja falešníku ztrápené. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. VIZ TÉŽ "Hromy bijú a déšť prší leje sa". VERZE 1: * Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí, potkali je myslivci, myslivci dva, kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete, která moje budete, budete má, Ta maličká, ta je má, ta je má, ta je má, ta má očka jako já, jako já má, na krku má granáty, granáty, granáty, mezi nimi dukáty, dukáty má, Jakpak já to vyvedu, vyvedu, vyvedu, já si pro ni přijedu, přijedu tam, čtyřma koňma vranejma, vranejma, vranejma, jako sedlák do mlejna, mlejna jede. NĚKDY SE PO KAŽDÉ SLOCE NEBO DOKONCE I PO PRVNÍ ČÁSTI KAŽDÉ SLOKY ZPÍVÁ REFRÉN: "V lese, v lese, v lese zeleném, to bylo tam kde láska hoří plamenem, to bylo v háji, v měsící máji, to bylo v háji zeleném." ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: * Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí, potkali je myslivci, myslivci dva, Kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete, která moje budete, budete má, Ta maličká, ta je má, ta je má, ta je má, ta má očka jako já, jako já má, Na krku má granáty, granáty, granáty, mezi nimi dukáty, dukáty má, Dukáty jí vyberem, vyberem, vyberem, vyberem, v hospodě je propijem, propijem, propijeme. NĚKDY SE PO KAŽDÉ SLOCE NEBO DOKONCE I PO PRVNÍ ČÁSTI KAŽDÉ SLOKY ZPÍVÁ REFRÉN: "V lese, v lese, v lese zeleném, to bylo tam kde láska hoří plamenem, to bylo v háji, v měsící máji, to bylo v háji zeleném." ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. * ? Šoféři, šoféři, v lásce vám štěstí kvete, šoféři, šoféři, že to tak dovedete, houknete u dveří, holka vám uvěří, a vy ji za to, zas odvezete. VIZ TÉŽ "Když šoféři nastartujou, župajdá, nastartujou". VERZE 1: Šohajíčku čí si, velice pěkný si, a já bych Ťa chtěla, treba chudobný si, a já bych Ťa chtěla, treba chudobný si. Šohaj ledačina, s modrýma očima, a já bych pro něho, Dunaj preskočila, a já bych pro něho, Dunaj preskočila. Dunaj Dunaj, Dunaj, aj to širé more, pro Tebja šohajku, potěšení moje, pro Tebja šohajku, potěšení moje. VERZE 2: Šohajíčku čí si, velice pěkný si, mosel sas narodit, keď ty růže kvitly. Keď sas Ty narodil, moselo pršávat, mosela na Tebja, rosenka padávat. Šohajíčku z Kostic, polámu Ti kosti, esli Ty mňa zbavíš, esli Ty mňa zbavíš, tej mojej radosti, esli Ty mňa zbavíš, esli Ty mňa zbavíš, tej mojej radosti. Ta jediná radost, to je moja dcerka, už sem ju neviděl, už sem ju nepotkal, týdeň od úterka, už sem ju neviděl, už sem ju nepotkal, týdeň od úterka. VERZE 1: * Šohaju, šohaju, vaši Ťa hľadajú, šohaju, šohaju, vaši Ťa hľadajú, že koníčky vrané, že koníčky vrané, obroku nemajú, obroku nemajú, že koníčky vrané, že koníčky vrané, obroku nemajú, obroku nemajú. Nemajú, nemajú, však oni počkajú, nemajú, nemajú, však oni počkajú, však já musím čekat, však já musím čekat, až mi na stúl dajú, až mi na stúl dajú, však já musím čekat, však já musím čekat, až mi na stůl dajú, až mi na stúl dajú. Šohaju, šohaju, všeci Ťa haňajú, šohaju, šohaju, všeci Ťa haňajú, takej hany nemáš, takej hany nemáš, jakú Ti dávajú, jakú Ti dávajú, takej hany nemáš, takej hany nemáš, jakú Ti dávajú, jakú Ti dávajú. MÍSTO "hledajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hľadajú". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: * Šohaju, šohaju, vaši Ťa hľadajú, šohaju, šohaju, vaši Ťa hľadajú, že koníčky vrané, že koníčky vrané, obroku nemajú, obroku nemajú, že koníčky vrané, že koníčky vrané, obroku nemajú, obroku nemajú. Mamičko, tatíčku, dajťe jim obroku, mamičko, tatíčku, dajťe jim obroku, já idu za milú, já idu za milú, mám cestu dalekú, mám cestu dalekú, já idu za milú, já idu za milú, mám cestu dalekú, mám cestu dalekú. Šohaju, šohaju, všeci Ťa haňajú, šohaju, šohaju, všeci Ťa haňajú, takej hany nemáš, takej hany nemáš, jakú Ti dávajú, jakú Ti dávajú, takej hany nemáš, takej hany nemáš, jakú Ti dávajú, jakú Ti dávajú. MÍSTO "hledajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hľadajú". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. *** Štědrej večer nastal, štědrej večer nastal, koledy přichystal, koledy přichystal. Paní mámo vstaňte, paní mámo vstaňte, koledu nam dejte, koledu nam dejte. Paní máma vstala, paní máma vstala, koledu nám dala, koledu nám dala. MÍSTO "koledu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "koledy". Štěstí na rozcestí VIZ "Chodí štěstí chodí dokola, haló, haló". * Štydyry, štydyry, hej, mám frajerky štyry, mám-li vás len devat, hej, mám si v čom vyberat, mám-li vás len devat, hej, mám si v čom vyberat. Frajerečky štyry, hej, prečo ste sa bily, pre Teba šuhajko, hej, že sme Ta lúbily, pre Teba šuhajko, hej, že sme Ta lúbily. Frajerečky štyry, hej, pre mna sa nebijte, vezmem volakerú, hej, tri zostat musíte, vezmem volakerú, hej, tri zostat musíte. ? Štyry noci nespala sem, na šohajka čekala sem, eště štyry spat nebudu, na šohajka čekat budu, eště štyry spat nebudu, na šohajka čekat budu. Až do rána nespala sem, na šohajka čekala sem, až do rána, do bílého, na šohajka na švarného, až do rána, do bílého, na šohajka na švarného. NĚKDY SE ZPÍVÁ NEJPRVE DRUHÁ A PAK PRVNÍ SLOKA. Šumař Bárta VIZ "Vyšel z vrátek, požehnal se křížem, šumař Bárta z rodné dědiny". Šumařinka VIZ "Když k nám přijdou šumaři". Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. VIZ TÉŽ "Když jsem prala na pavlači, přišlo na mě strašidlo". *** Také sa mi dívča páči, co má čipky na rubáši, také sa mi dívča páči, co má čipky na rubáši, sukénky si hore vykasuje, bílé nožky ukazuje, sukénky si hore vykasuje, bílé nožky ukazuje. Vlezla na pec a já za ňu, spadla s pece a já na ňu, vlezla na pec a já za ňu, spadla s pece a já na ňu, sukénky si hore vykasala, bílé nožky ukázala, sukénky si hore vykasala, bílé nožky ukázala. MÍSTO "Také sa mi dívča páčí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Také sa mi dievča páči". *** Ta kněždubská věž, ta je vysoká, ta kněždubská věž, ta je vysoká, vyletěla na ňu, přeletěla prez ňu, husa divoká, vyletěla na ňu, přeletěla prez ňu, husa divoká. Vezmi Janíčku, vezmi flintičku, vezmi Janíčku, vezmi flintičku, zamer na tu věžu, zamer na tu věžu, zastrel husičku, zamer na tu věžu, zamer na tu věžu, zastrel husičku. Strelil Janíček, strelil po dvakrát, strelil Janíček, strelil po dvakrát, s Bohem buď, šohajku, zradils svú galánku, s Bohem nastokrát, s Bohem buď, šohajku, zradils svú galánku, s Bohem nastokrát. MÍSTO "Ta kněždubská věž" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ta kněždubská vež". MÍSTO "ta je vysoká" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pekná, vysoká". MÍSTO "přeletěla prez ňu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "přeletěla cez ňu". MÍSTO "husa divoká" SE NĚKDY ZPÍVÁ "húska divoká". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ VERŠ KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Tá myjavská vež, tá je vysoká". Ta krumvířská mája tenká, ta krumvířská mája tenká, viděl sem ju, viděl sem ju, viděl sem ju od Špilberka, viděl sem ju, viděl sem ju, viděl sem ju od Špilberka. Viděl sem ju zelená se, viděl sem ju zelená se, nad ní visí šátek, na ní visí šátek, cervená se, nad ní visí šátek, na ní visí šátek, cervená se. MÍSTO "krumvířská" SE NĚKDY ZPÍVÁ "lanžhotská" NEBO "lanžhocká" NEBO "čejkovská" NEBO "morkovská". ? Takú sem já frajárečku dostal, takú sem já frajárečku dostal, tak jak mi ju vymaloval písar. Černé očí bílé líčka měla, černé očí bílé líčka měla, tak jak by sa vymalovat chcela, černé očí bílé líčka měla, tak jak by sa vymalovat chcela. * Takú som si frajírenku, zamiloval, jako by ju maléreček, vymaloval, oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka, oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka. Ale už je, moja milá, všechno darmo, a já mosím mašírovat, zajtra ráno, zajtra ráno, skoro ráno, skor než vyjde jasné slunko, nad Komárno, zajtra ráno, skoro ráno, skor než vyjde jasné slunko, nad Komárno. MÍSTO "Takú som si" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Akú som si" NEBO "Takú som si". MÍSTO "frajírenku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "frajárenku" NEBO "frajárečku" NEBO "frajérečku". Taký som lahučký, jako to pérečko, poď se mnú tancovat, moja galánečko. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Nechoď, Janíčko, pres Javorinu". Talisman lásky VIZ "Vezmi mě, rybáři, na svojí lodičku, chci býti u toho, až chytíš rybičku". * Tam kde se vinohrad zelená, tam nad řekou Moravou. tam kde se sluníčku usmívá, tam nad krásnou Pálavou, tam slavíček krásně zpívá, vysoko nad lesem, tam dobře každému bývá, tam je naše krásná zem. Moravo, Moravěnko, Moravěnko milá, jsi jak ta frajárka, co sa nastrojila, Moravo, Moravěnko, ty jsi jak ten vinohrad, na tebe, Moravěnko, vzpomíná každý tak rád, na tebe, Moravěnko, vzpomíná každý tak rád. Tam rád si vínečka vypiješ, tam nad řekou Moravou, a když jsi ve světě vzpomínáš, na zemi milovanou, tam slavíček krásně zpívá, vysoko nad lesem, tam dobře každému bývá, tam je naše krásná zem. Moravo, Moravěnko, Moravěno milá, jsi jak ta frajárka, co sa nastrojila, Moravo, Moravěnko, ty jsi jak ten vinohrad, na Tebe, Moravěnko, vzpomíná každý tak rád, na Tebe, Moravěnko, vzpomíná každý tak rád. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Moravo, Moravěnko". ** Tam na konci města, hospodu najdeš, kdyř máš velkou žízeň, tak si tam zajdeš, je to na zastávce, blízko osady, dáš si nalejt hektolitr piva, i když seš bez nálady, carara, dáš si nalejt hektolitr piva, i když seš bez nálady. Hospůdko, hospůdko malá, hospůdko začouzená, ty jsi mi mé mládí vzala, bylas mi přisouzená, půlnoc když ponocný píská, poslední pivo si dám, potom si hospůdko nikdy nezastýskám, i když jsem na světě sám, cárara, potom si hospůdko nikdy nezastýskám, i když jsem na světě sám. Když máš velkou žízeň, když Tě mrzí svět, do hospody zajdeš, nevrátíš se zpět, do hospody zajdeš, pivo nalejt dáš, ke stolu si s kamarády sedneš, Píseň práce zazpíváš, carara, ke stolu si s kamarády sedneš, Píseň práce zazpíváš. Hospůdko, hospůdko malá, hospůdko začouzená, ty jsi mi mé mládí vzala, bylas mi přisouzená, půlnoc když ponocný píská, poslední pivo si dám, potom si hospůdko nikdy nezastýskám, i když jsem na světě sám, cárara, potom si hospůdko nikdy nezastýskám, i když jsem na světě sám. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Hospůdka" NEBO "Hospůdko, hospůdko malá". + Tam na kraji nášho lesa, vŕškom dolu cesta klesá, po nej si sám, chodieval k nám. Aj lavička tam je malá vie, že som ťa v láske mala, keď som ťa, pobozkala. Letělo vtáča nad nami, pametáš muoj milý, keď zme si lásku úprimnú, na veky sľúbili. Letělo vtáča nad nami, letělo v širý svet, a naša láska úprimná, už sa něvrátí speť. Každý nám to, sťastie záviděl, však ty náhle, preč si mi odyšiel, darmo som ťa, ľúbila, vernú lásku, sľúbila. Letělo vtáča nad nami, vysoko od zeme, my dvaja už sa, nigdy viac, spolu nezíděme. Letělo vtáča nad nami, letělo v širý svet, a naša láska úprimná, už sa něvrátí speť. Každý nám to, sťastie záviděl, však ty náhle, preč si mi odyšiel, darmo som ťa, ľúbila, vernú lásku, sľúbila. Letělo vtáča nad nami, vysoko od zeme, my dvaja už sa, nigdy viac, spolu nezíděme. MÍSTO "vernú lásku, sľúbila" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vernou láskou, ľúbila". ČÁST REFRÉNU "Letělo vtáča nad nami, letělo v širý svet, a naša láska úprimná, už sa něvrátí speť." SE NĚKDY NEOPAKUJE. TATO PÍSNČKA SE NAZÝVá "Letělo vtáča nad nami, pametáš muoj milý". NĚKDY NÁSLEDUJE "Široká cestička, vedie k nám cez lesy" * Tam na stráni při měsíčku, líbával jsem Anduličku, noc už byla, měsíc šel spát, já jí šeptal, mám Tě rád. Dnes na stráni nesedáme, doma děti kolébáme, až po létech, na ta místa, budou také chodívat. Dávno přešly mládí chvíle, dnes už máme vlasy bílé, já tu svoji, Anduličku, nepřestal mít nikdy rád. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ten večer májový, za mě Ti odpoví". VERZE 1: *** Tam okolo Levoči, tam sa voda točí, tam okolo Levoči, tam sa voda točí, ktorá nemá frajíra, ktorá nemá frajíra, ktorá nemá frajíra, ať tam do ní skočí, ktorá nemá frajíra, ktorá nemá frajíra, ktorá nemá frajíra, ať tam do ní skočí. Aj co by já, co by já, do vody skakála, aj co by já, co by já, do vody skakála, pre jedného beťára, pre jedného beťára, pre jedného beťára, život utrácala, pre jedného beťára, pre jedného beťára, pre jedného beťára, život utrácala. MÍSTO "tam sa voda točí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tam se voda točí" NEBO "tam še voda točí". MÍSTO "ktorá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "která". MÍSTO "nech tam do něj skočí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ta naj do něj skočí". MÍSTO "beťára" SE NĚKDY ZPÍVÁ "beďára". MÍSTO "pre jedného beťára, život utrácala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pre jedného somára, život utrácala". MÍSTO "ta naj do něj skočí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ať tam do ní skočí". VERZE 2: *** Tam okolo Levoči, tam še voda tóči, tam okolo Levoči, tam še voda tóči, kerá němá frajíra, kerá němá frajíra, kerá němá frajíra, něch tam do něj skóči, kerá němá frajíra, kerá němá frajíra, kerá němá frajíra, něch tam do něj skóči, Aj čo bych já, čo bych já, do vody skakála, aj čo bych já, čo bych já, do vody skakála, pre jedného beťára, pre jedného beťára, pre jedného beťára, život utrácala, pre jedného beťára, pre jedného beťára, pre jedného beťára, život utrácala. ? Tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, strhol sa tam boj preveliký, tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, strhol sa tam boj preveliký, tam bojovali samí Slováci, mamky nad nimi zaplakaly, tam bojovali samí Slováci, mamky nad nimi zaplakaly. Slovenská mamko, jak stě ma ťažko, jak stě ma ťažko vychovali, slovenská mamko, jak stě ma ťažko, jak stě ma ťažko vychovali, teraz, keď robiť mám, o vás sa starať, na vojnu si ma povolali, teraz, keď robiť mám, o vás sa starať, na vojnu si ma povolali. Tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, hroby sú hlboko vykopané, tam pod Tatrami, v slovenskej zemi, hroby sú hlboko vykopané, nad nimi zaplače nejedno dievča, ktoré tam stojí opustené, nad nimi zaplače nejedno dievča, ktoré tam stojí opustené. Andulko moja, jak sme sa verně, jak sme sa verně milovali, Andulko moja, jak sme sa verně, jak sme sa verně milovali, tam, pod Tatrami, v slovenskej zemi, Tvoj miláčik je pochovaný, tam, pod Tatrami, v slovenskej zemi, Tvoj miláčik je pochovaný. * Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce, z kanónů a flintiček, do ubohejch lidiček. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. Kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři, po zemi se válejí, rány je moc pálejí. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. Vzdor hroznému dešti kulek, feuerwerker Franc Jabůrek, s luntem u kanónu stál, a pánvičku pucoval. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. Přiletěla koule prudce, utrhla mu obě ruce, a on honem boty sundal, a nohama ládoval. U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval. MÍSTO "u Královýho Hradce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "u Králového Hradce" NĚKDY SE OPAKUJE REFRÉN "U kanónu stál a pořád ládo-ládo-ládo, u kanónu stál a pořád ládoval". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Kanonýr Jabůrek" NEBO "U kanónu stál". * Ta mutěnská silnica, je velice úzká, a po ní mašíruje, pěchota francúská, ej, pěchota francúská. To nebyli Francúzi, aj to byli Rusi, oni leťá do Uher, jak divoké husy, ej, jak divoké husy. Ta mutěnská silnica, je velice drhá, po ní mašírujú, vojáci do Vídňa, ej, vojáci do Vídňa. Mašírujú s nima, aj všeci k Dunaju, šak tam naše slze, na vodě poznajú, ej, na vodě poznajú. Co by nepoznali, šak budú krvavé, sú jich žádostiví, mutěnští úřadé, ej, mutěnští úřadé. Mutěnští úřadé, pomstě neujdete, nejednej mamičce, syna zaprodáte, ej, syna zaprodáte. MÍSTO "Ta mutěnská silnica" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Tá mutěnská silnica", ZVLÁŠTĚ VE TŘETÍ SLOCE. MÍSTO "a po ní mašíruje" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jak po ní mašíruje" NEBO "když po ní mašíruje". VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. *** Tam v údolí, jsou topoly, tam já se podívám, s mou milou, mám v srdci lásku, jen jedinou. Ten krásný den, je jako sen, až se někdy rozejdem, zbudou nám vzpomínky jen. Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám, dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám, dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám. Až se koně rozjedou, samy nás na cestu povedou, pojedeme spolu, nahoru a dolu, až koníčky své osedlám, pojedeme spolu, nahoru a dolu, pak Ti povím, co na srdci mám. Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám, dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám, dneska bez kočáru, pojedeme v páru, jednou ke mně, podruhé zas k vám. Až se koně rozjedou, samy nás na cestu povedou, pojedeme spolu, nahoru a dolu, až koníčky své osedlám, pojedeme spolu, nahoru a dolu, pak Ti povím, co na srdci mám. VIZ TÉŽ "Až koníčky osedlám, do okénka na Tě zavolám". ** Tam v údolí, pod topoly, tam roste jetelíček, a kvete pěkně u vody, snad proto můj hošíček, už více k nám teď nechodí. Vem hošíčku, vem kosičku, poseč ten jetel v květu, posekej aspoň cestičku, já potom řeknu světu, že máš rád svoji holčičku. Proč ten jetelíček, roste u vody, proč k nám můj hošíček, proč k nám nechodí, snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody, snad k nám zase cestu najde, až ten jetel kosou zajde, jetel, ten jetel, jetelíček u vody. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Proč ten jetelíček" NEBO "Herz-schmerz polka". Ta myjavská vež, ta ja vysoká VIZ "Tá myjavská vež, tá ja vysoká". * Ta naša kapela je veselá, ta naša kapela je veselá, když sa sejde v šenku při vínečku, zahraje vám zvesela, když sa sejde v šenku při vínečku, zahraje vám zvesela. Děvčata sa na nás usmívajú, děvčata sa na nás usmívajú, muzikanti hrajte a zpívajte, vínko nám podávajú, muzikanti hrajte a zpívajte, vínko nám podávajú. Když dojde ta chvíle rozlúčení, když dojde ta chvíle rozlúčení, volajú nás, vrať sa, Šumařinko, si naše potěšení, volajú nás, vrať sa, Šumařinko, si naše potěšení. MÍSTO "Ta naša kapela" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ta naše kapela". MÍSTO "když sa sejde" SE NĚKDY ZPÍVÁ "když se sejde". MÍSTO "si naše potěšení" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ty naše potěšení". MÍSTO "vrať sa, Šumařinko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vrať sa, Moravanko". Ta naše písnička česká VIZ "Ty naše písničky, jsou jak ty perličky, na šňůrce navlečené". VERZE 1: *** Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len tu piecku nezrúcaj, nezrúcaj, dobrá piecka na zimu, na zimu, nemá každý perinu, perinu. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Stojí voják na vartě, na vartě, v roztrhaném kabátě, kabátě, od večera do rána, do rána, rosa na něj padala, padala, Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Mala som já rukávce, rukávce, dala som je cigánce, cigánce, cigánečko malúčká, malúčká, pričaruj mně synečka, synečka. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Já Ti budem čarovat, čarovat, Ty mně musíš něco dat, něco dat, štyry groše, nebo pět, bude chlapec ako kvet. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Pobil cigán cigánku, cigánku, po zeleném župánku, župánku, cigánečka cigána, cigána, po zádečkách vidlama, vidlama. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. VERZE 2: *** Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len tu piecku nezrúcaj, nezrúcaj, dobrá piecka na zimu, na zimu, nemá každý perinu, perinu. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Stojí voják na vartě, na vartě, v roztrhaném kabátě, kabátě, od večera do rána, do rána, rosa na něj padala, padala, Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Pobil cigán cigánku, cigánku, po zeleném župánku, župánku, cigánečka cigána, cigána, po zádečkách vidlama, vidlama. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Mala som já rukávce, rukávce, dala som je cigánce, cigánce, cigánečko malúčká, malúčká, pričaruj mně synečka, synečka. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. Já Ti budem čarovat, čarovat, Ty mně musíš něco dat, něco dat, štyry groše, nebo pět, bude chlapec ako kvet. Trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la, la la la, trá la la la, trá la la la, tra la la la, la la la la. MÍSTO "Já Ti budem čarovat, čarovat, Ty mně musíš něco dat, něco dat" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keď já budem čarovat, čarovat, mosíš ty mně něco dát, něco dát". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. Ta plzeňská omladina, roste pěkně nahoru, ta plzeňská omladina, roste pěkně nahoru, přijeli tam komisaři, odvedli je na vojnu, přijeli tam komisaři odvedli je na vojnu. Jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí, jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí, ten má holku namluvenou, oženit sa s ňou musí, ten má holku namluvenou, oženit sa s ňou musí. Nežeňte se, chaso mladá, užívejte svobody, nežeňte se, chaso mladá, užívejte svobody, až sa jednou oženíte, nesmíte do hospody, až sa jednou oženíte, nesmíte do hospody. MÍSTO "omladina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "chasa mladá". *** Ta slepička kropenatá, drobného peří, vzkázala mně, moje milá, že mi nevěří, když nevěří, ať nechá, a já půjdu do světa, ca ra ra, tam si budu namlouvati, pěkná děvčata, když nevěří, ať nechá, a já půjdu do světa, ca ra ra, tam si budu namlouvati, pěkná děvčata. Namluvil jsem si já děvče, slouží na faře, já tam za ní nesmím chodit, skrze faráře, já tam za ní chodívám, boty v ruce nosívám, ca ra ra, pomaloučku, polehoučku, dveře otvírám, já tam za ní chodívám, boty v ruce nosívám, ca ra ra, pomaloučku, polehoučku, dveře otvírám. Pan farář je hodný člověk, on to dovolí, že já za svou milovanou, můžu v pondělí, do půlnoci jsem tam já, od půlnoci pan farář, ca ra ra, a do rána muzikanti, potom zase já, do půlnoci jsem tam já, od půlnoci pan farář, ca ra ra, a do rána muzikanti, potom zase já. NĚKDY SE NEZPÍVÁ "ca ra ra". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. ? Ta strážnická brána, pěkně malovaná, ja kdo že ju vymaloval, panenky slzama, ja kdo že ju vymaloval, panenky slzama. Panenky slzama, koníčky barvama, že už chlapcú provázajú, panenky dvorama, že už chlapcú provázajú, panenky dvorama. Tambore bubnujú, chlapci mašírujú, a ty jejich galánečky, ruky zalamujú, a ty jejich galánečky, ruky zalamujú. Tálinskej rybník VIZ "Když se ten Tálinskej rybník nahání" MYJAVSKÁ HYMNA: VERZE 1: *** Tá myjavská vež, tá je vysoká, tá myjavská vež, tá je vysoká, vyletěla na ňu, preletěla pres ňu, húska divoká, vyletěla na ňu, preletěla pres ňu, húska divoká. Nebyla to hus, boly husatá, nebyla to hus, boly husatá, s Bohom ostávajťe, dobre sa tu majtě, švarné dívčatá, s Bohom ostávajťe, dobre sa tu majtě, švarné dívčatá. MÍSTO "Tá myjavská vež, tá je vysoká" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Myjavská veža, pekná vysoká". MÍSTO "boly husatá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "byla husatá". MÍSTO "s Bohom ostávajťe, dobre sa tu majtě, švarné dívčatá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Bohu vás porúčam, s vámi sa rozlúčam, švarné děvčatá". NÁZEV PÍSNIČKY JE "Myjavská veža". TOTO JE HYMNA MORAVSKO-SLOVENSKÉHO POMEZÍ, KRAJE NÁDHERNÝCH KOPCÚ A JAVORINY. ZPÍVÁ SE NAPŘÍKLAD NA ZÁVĚR MYJAVSKÝCH HUDEBNÍCH SLAVNOSTÍ. SLYŠET JI ZPÍVAT Z 2000 HRDEL A ZPÍVAT JI S NIMI JE SKUTEČNĚ ZÁŽITEK. VIZ TÉŽ "Ta kněždubské věž, ta je vysoká". VERZE 2: Myjavská veža, pekná vysoká, Myjavská veža, pekná vysoká, preletěla pres ňu, vyletěla na ňu, huska divoká, preletěla pres ňu, vyletěla na ňu, huska divoká. Nebola to hus, boly husatá, nebola to hus, boly husatá, Bohu vás porúčam, s vámi sa rozlúčam, švárné děvčatá, Bohu vás porúčam, s vámi sa rozlúčam, švárné děvčatá. VERZE 1: Teče potůček bublavý, teče kolem skály, tam se dvě větve sklánějí, dvě větve vrbový, tam se dvě větve sklánějí, dvě větve vrbový. Tam mě vodíval Jeníček, když jsem byla malá, splétal dvě větve do sebe, a já se houpala, splétal dvě větve do sebe, a já se houpala. Když jsem byla trochu větší, o lásce mě učil, o jednu slaďounkou hubičku, mě den co den mučil, o jednu slaďounkou hubičku, mě den co den mučil. A když mě lásce vyučil, a zlíbal mojí líc, potom za jinou odešel, já nespatřím ho víc, potom za jinou odešel, já nespatřím ho víc. Ach ty cizino daleká, navrať mi milého, kterého si mi vyrvala, ze srdce mojeho, kterého si mi vyrvala, ze srdce mojeho. Kterého jsi mi vyrvala, kteréhos mi vzala, tam do daleké ciziny, do širého kraja, tam do daleké ciziny, do širého kraja. NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY ("Teče potůček bublavý, teče kolem skály"...). ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. VERZE 2 - PÁTÁ SLOKA: Cizino, cizino vzdálená, navrať mně milého, kterého jsi mi vyrvala, ze srdíčka mého, kterého jsi mi vyrvala, ze srdíčka mého. Teče voda. od Trenčína čistá, plače o mě. galánečka hezká, plače o mě, ruky zalamuje, že se pro mě, vraný kuň kšíruje. Neplač o mě, moje potěšení, šak už se mně, šijú šaty nový, šaty nový, výložky červený, neplač o mě, moje potěšení. VIZ TÉŽ "Za Breclavú teče voda čistá". VIZ TÉŽ "Ku Hradišťu teče voda čistá". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Teče voda, po vantrokách dolů, poď má milá, povandrujem spolu, zle je, teče voda, po vantrokách dolů, poď má milá, povandrujem spolu, tam za vodou. Jaké je to, smutné vandrování, když my nejsme, spolu oddáváni, zle je, jaké je to, smutné vandrování, když my nejsme, spolu oddáváni, tam ta vodou. VERZE 1: * Teče voda, teče, od potoka k řece, namluvil si mladý rajneráček, modrooké děvče, namluvil si mladý rajneráček, modrooké děvče. Ach matko, matičko, dejte Vy mně rady, naučil se za mnou chodit, jeden voják mladý, naučil se za mnou chodit, jeden voják mladý. Dcero, dceruško má, zanech Ty rajnera, rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama, rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama. Ach máti, matičko má, pozdní je vaše rada, rajneráci odmašírovali, já zůstala sama, rajneráci odmašírovali, já zůstala sama. Když bylo po roce, přišla dcera k matce, přinesla malého Rajneráčka, v strakatý peřince, přinesla malého Rajneráčka, v strakatý peřince. Ach, mámo, mamičko, pomozte živiti, bude vám ten malý Rajneráček, babičko říkati, bude vám ten malý Rajneráček, babičko říkati. NĚKDY SE UPROSTŘED OPAKOVÁNÍ ZPÍVÁ "hop hej". VERZE 2: * Teče voda, teče, od potoka k řece, namluvil si mladý rajneráček, modrooké děvče, hop hej, namluvil si mladý rajneráček, modrooké děvče. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho. Ach matko, matičko, dejte Vy mně rady, naučil se za mnou chodit, jeden voják mladý, naučil se za mnou chodit, jeden voják mladý. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho. Dcero, dceruško má, zanech Ty rajnera, rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama, hop hej, rajneráci pryč odmašírujou, Ty zůstaneš sama. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho. Ach máti, matičko má, pozdní je vaše rada, rajneráci odmašírovali, já zůstala sama, hop hej, rajneráci odmašírovali, já zůstala sama. Mordyjé, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho, hop hej, co jsem s ní chodíval na špacír, do háje zelenýho. NĚKDY SE NEZPÍVÁ "hop hej". VERZE 3: * Teče voda, teče, od potoka k řece, namluvil si mladý hulán, modrooké děvče, namluvil si mladý hulán, modrooké děvče. Ach, matko, matko má, nevím si s tím rady, naučil se za mnou chodit, jeden hulán mladý, naučil se za mnou chodit, jeden hulán mladý. Ach, dcero, dcero má, zanechej hulána, huláni do pole odjedou, ty zůstaneš sama, huláni do pole odjedou, ty zůstaneš sama. Ach mámo, matičko, marná je vaše rada. Já už mám uzlík svázaný, pojedu s hulánama, Já už mám uzlík svázaný, pojedu s hulánama. MÍSTO "nevím si s tím rady" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dodejte mně rady". MÍSTO "huláni do pole odjedou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "huláni pryč odjedou". VERZE 1 (MORAVSKÁ): ** Teče voda, teče, přes velecký majír, prečo si ma něhal, starodávný frajír, prečo si ma něhal, starodávný frajír. Něhal som Ťa, něhal, dobre Ty víš komu, co ty reči nosí, do vašeho domu, co ty reči nosí, do Vašeho domu. Do vašeho domu, pod vaše okénko, co sem se naplakal, sivá holuběnko, co sem se naplakal, sivá holuběnko. Vráť se, milý, vráť se, od kysúcké vody, odnesls mně klíček, od mojí svobody, odnesls mně klíček, od mojí svobody. MÍSTO "přes velecký majír" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pres velecký majír" NEBO "přes velický majír" "přes velický majír". MÍSTO "prečo si ma něhal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prečo si ma nehal" NEBO "něhal si ma něhal". VERZE 2 (MORAVSKÁ): ** Teče voda, teče, přes velecký majír, komus ma zanechal, starodávný frajír. Nechal som Ťa, nechal, dobre Ty víš komu, co ty reči nosí, do Vašeho domu. Do Vašeho domu, pod Vaše okénko, co sem se naplakal, sivá holuběnko. Vráť se, milý, vráť se, od kysúcké vody, odnesls mně klíček, od mojí svobody. MÍSTO "ma zanechal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mňa zanechal". MÍSTO "dobre Ty víš komu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šak dobre vieš komu". MÍSTO "co ty reči nosí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "čo ty reči nosí". MÍSTO "co sem se naplakal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "čo sem se naplakal". MÍSTO "okénko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "okénka". MÍSTO "holuběnko" SE NĚKDY ZPÍVÁ"holuběnka". VERZE 3 (SLOVENSKÁ): ** Tečie voda, tečie, cez velecký majer, prečo si ma něhal, starodávný frajer, prečo si ma něhal, starodávný frajer. Něhal si ma, něchal, dobre Ty vieš komu, čo ty reči nosí, do našeho domu, čo ty reči nosí, do našeho domu. Do našeho domu, pod naše okienka, čo som sa naplakal, sivá holubienka, čo som sa naplakal, sivá holubienka. Vráť sa, milý, vráť sa, od kysúckej vody, odněsol's mně klúčik, od mojej slobody, odněsol's mně klúčik, od mojej slobody. Skúr sa Stará Turá, v kolečko obrátí, sloboděnka moja, ta sa nenavrátí, sloboděnka moja, ta sa nenavrátí. Už sa Stará Turá, v kolečko obracá, sloboděnka moja, ta sa nenavracá, sloboděnka moja, ta sa nenavracá. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. VERZE 1: Teče voda teče, ryby po ní skáčú, pověz mně má milá, proč Tvé oči pláčú, tak smutně, žalostně. Pláčú ony pláčú, šohaju pro Tebe, že sme sa dostali, daleko od sebe, daleko od sebe. VERZE 2: ? Teče voda teče, ryby po ní skáčú, pověz mně má milá, proč Tvé oči pláčú, tak smutně, žalostně. Pláčú ony pláčú, pro svého synečka, vzali ho na vojnu, dali mu koníčka, dali mu koníčka. Teče voda z javora, teče voda z javora, mojej milej do dvora, mojej milej do dvora. Chlapci po ní plovajú, chlapci po ní plovajú, na Aničku volajú, na Aničku volajú. Vstaň Aničko, vstaň hore, vstaň Aničko, vstaň hore, máš galánú na dvore, ej, máš galánú na dvore. Co ňa po tých na dvoře, co ňa po tých na dvoře, keď je Jano v komore, ej, keď je Jano v komore. * Teče voda, zpod Záhora, zpod Záhora do jazera, všechny mosty pobrala, ten poslední nechala, všechny mosty pobrala, ten poslední nechala. Sú rodiče, synka měli, na vojnu ho dat moseli, jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala, jeho mamka plakala, že ho ťažko chovala. Proč mamičko, proč pláčete, šak na vojnu nepújdete, pújde na ňu koníček, na koníčku syneček, pújde na ňu koníček, na koníčku syneček. MÍSTO "všechny mosty" SE NĚKDY ZPÍVÁ "šecky mosty". VIZ TÉŽ "Sú rodiče, synka měli, na vojnu ho dat moseli". Ten černý kos VIZ "V zahrádce mé zelené kvetl bez". Ten chlumecký zámek, je za lesem, ten chlumecký zámek, je za lesem, vzali mě na vojnu, nevěděl sem, vzali mě na vojnu, nevěděl sem. Když vzali, tak vzali, já tam půjdu, když vzali, tak vzali, já tam půjdu, se svojí šavličkou, bít se budu, se svojí šavličkou, bít se budu. Šavlička broušená, na dvě strany, šavlička broušená, na dvě strany, konec je našemu, milování, konec je našemu, milování. Můj koníček vraný, pěkně skáče, můj koníček vraný, pěkně skáče, ale má panenka, tuze pláče, ale má panenka, tuze pláče. ? Tenkrát má mamička, největší žel, když její synáček, do vojny šel, na koňa sedá, špornama hrká, tenkrát sa mamičce, srdce puká. U Dunaja šaty perú, kde husári mašírujú, ej, poznala milá milého, smutně volala na něho. Milý, milý, milujem Ťa, za sto zlatých vyplatím Ťa, ej, za sto zlatých ma nedajú, lebo husárú nemajú. Počkajte vy, vojanští páni, co ste vy mňa, na vojnu vzali, strávil sem tam mladý věk, už sem mohl ženu mět, ach, škoda, preškoda, mojích mladých let. Pan král, tambor bubnuje, sám cisár pán, komandýruje, on s nama jet nemože, lebo nemá peníze, jediný sám Pán Boh, on nám pomože. V Kněždubě na rohu, ej, v Kněždubě na rohu, šel šohaj na vojnu, šel šohaj na vojnu. Muzika mu hrála, ej, muzika mu hrála, do bílého rána, do bílého rána. Pri červeném víně, ej, pri červeném víně, navzdory děvčině, navzdory děvčině. ** Tenkrát z jara, v hospodě trumpety zpívaly, když my jsme spolu tancovali, a do očí se dívali, já viděl v nich jen lásku, celé modré nebe, dnes to co víš, proč jen vzpomínám na Tebe. Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, jež byla má i Tvá, budeme oba dva, v srdci ukrývat, to co nejvíc, u srdce bolívá. Až budou trumpety, překrásně zpívat, tu písničku, kterou tak dobře znáš, do modrých očí Tvých, chtěl bych se dívat, a věděl bych, proč slzy ukrýváš. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ I TŘETÍ SLOKA. NĚKDY SE OPAKUJE TŘETÍ SLOKA. NĚKDY NÁSLEDUJE "Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Až budou trumpety, překrásně zpívat". VIZ TÉŽ "Až budou trumpety, překrásně zpívat". VERZE 1: * ? Ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, chodila tam má milá, frajárenka rozmilá, frajárenka má, chodila tam má milá, frajárenka rozmilá, frajárenka má. V tem kyjovském hájku, roste fialka, tem kyjovském hájku, roste fialka, a tu že tam trhala, na šohajka čekala, moja frajárka, a tu že tam trhala, na šohajka čekala, moja frajárka. Co je do fialky, kerá nevoní, co je do fialky, kerá nevoní, a co je do frajárky, co je do frajárky, když doma není, a co je do frajárky, co je do frajárky, když doma není. Ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, ten kyjovský hájek, ten sa zeleňá, už frajárenka moja, už frajárenka moja, šohajíčka má, už frajárenka moja, už frajárenka moja, šohajíčka má. VERZE 2 - DRUHÁ SLOKA: V tem kyjovském hájku, roste fialka, tem kyjovském hájku, roste fialka, sadila ju má milá, frajárenka rozmilá, moja frajárka, sadila ju má milá, frajárenka rozmilá, moja frajárka. VERZE 1 Ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je, to je, to je, Bože, mlýn, z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je, to je, to je, Bože, mlýn. Když sem plela len, nevěděla sem, když sem plela len, nevěděla sem, že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevě, nevě, nevěděla sem, že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevě, nevě, nevěděla sem. Vrať sa šohajku, vrať sa z vojny dom, vrať sa šohajku, vrať sa z vojny dom, proč dva roky, slúžit mosíš, u pasu šablenku nosíš, vrať sa, vrať sa, vrať sa z vojny dom, proč dva roky, slúžit mosíš, u pasu šablenku nosíš, vrať sa, vrať sa, vrať sa z vojny dom. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. NĚKDY SE ZPÍVÁ JINÁ TŘETÍ SLOKA: A na druhý deň, jak vypleju len, a na druhý deň, jak vypleju len, za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho, aby mně ho, aby mně ho z vojny vrátil zpět, za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho, aby mně ho, aby mně ho z vojny vrátil zpět. VERZE 2 Ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, ten Lanžhotský mlýn, to je Bože mlýn, z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je Bože, to je Bože mlýn, z jednej strany voda hučí, z druhej strany větr fučí, to je Bože, to je Bože mlýn. Když sem plela len, nevěděla sem, když sem plela len, nevěděla sem, že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevěděla, nevěděla sem, že na vojnu verbovali, potěšení moje vzali, nevěděla, nevěděla sem. Vrať sa šohajku, vrať sa z vojny dom, vrať sa šohajku, vrať sa z vojny dom, proč dva roky, slúžit mosíš, u pasu šablenku nosíš, vrať sa z vojny, vrať sa z vojny dom. proč dva roky, slúžit mosíš, u pasu šablenku nosíš, vrať sa z vojny, vrať sa z vojny dom. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. NĚKDY SE ZPÍVÁ JINÁ TŘETÍ SLOKA: A na druhý deň, jak vypleju len, a na druhý deň, jak vypleju len, za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho, z vojny vrátil zpět, za svým potěšením půjdu, a císařa prosit budu, aby mně ho, z vojny vrátil zpět. ? Ten Lednický zámeček, na rovině, teče pod ním voděnka, tiše plyne. A já tu vodu nepřeplavu, ztratila jsem hlavu, když jsme spolu sedali, hned u splavu, a já tu vodu nepřeplavu, ztratila jsem hlavu, když jsme spolu sedali, hned u splavu. Ten Lednickej rybníček, není malý, plavajú tam húsky, jak z Vltavy. A já ty husky nechám plavat, už sa budu vdávat, vezme si mňa šohajek, od Pálavy, a já ty husky nechám plavat, už sa budu vdávat, vezme si mňa šohajek, od Pálavy. VERZE 1 Ten panskej kočí, má modrý voči, von se mně vyptával, kde já spím v noci. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Já spim na půdě, vedle vikýře, žádnej tam za mnou, vylízt nemůže. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Štyry tam lezli, za mnou nahoru, já sem je kopla, tři spadli dolu. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Tři spadli dolu, štvrtej tam zvostal, jak si se Jeníčku, jak si se vyspal. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Já sem se vyspal, ale jen málo, celou noc se mně, vo Tobě zdálo. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Když byla půlnoc, hubička mlaskla, když bylo k ránu, postýlka praskla. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. To se to Jeníčku, na Tebe sveze, zaplatíš postýlku, bábu i kněze. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Bábě dáš pětku, faráři dukát, mebudeš, Jeníčku, do smrti šukat. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. VERZE 2 Ten panskej kočí, má modré oči, furt na mně vyzvídá, kde já spím v noci. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Já spím na půdě, vedle vikýře, žádnej tam za mnou, vylézt nemůže. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Pět jich tam lezlo, za mnou na půdu,já jsem je shodila, vikýřem dolů. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Čtyři jsem shodila, pátej tam zvostal, jak jsi se Jeníčku, jak jsi se vyspal. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Já jsem se vyspal, ale dost málo, že se mi má milá, o Tobě zdálo. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Počkej Jeníčku, všechno má meze, zaplatíš kolíbku, bábu i kněze. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. Bábě dáš pětku, faráři dukát, aby ses naučil Pepíčku ťukat. Župsajda, župsajdá, já Tě mám ráda, župsajdá, župsajdá, já Tě miluju. VERZE 3 Ten panský kočí, má modrý oči, on se mě vyptává, kde já spím v noci. Julajda, julajda, já tě mám ráda, julajda, julajda, já tě ráda mám. A já spím sama, na naší půdě, žádnej tam za mnou, vlézt nikdá nemůže. Julajda, julajda, já tě mám ráda, julajda, julajda, já tě ráda mám. Já jsem se vyspal, ale jen málo, něco se mně tam ,krásnýho zdálo. Julajda, julajda, já tě mám ráda, julajda, julajda, já tě ráda mám. Jak jsem tam lehnul, lampička zhasla, než jsem se vyspal, postýlka praskla. Julajda, julajda, já tě mám ráda, julajda, julajda, já tě ráda mám. *** Ten Plzeňský regiment, himl, hergot, sakrament, to jsou hoši jako panny, každý jako malovaný, žádnou bázeň neznají, vesele si zpívají. Pětatřicátníci, hoši jako květ, na vás byla vždycky, radost pohledět, když jste mašírovali, všechny panny plakaly, pětatřicátníci, navraťte se zpět, když jste mašírovali, všechny panny plakaly, pětatřicátníci, navraťte se zpět. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Pětatřicátníci" NEBO "Pětatřicátníci, hoši jako květ". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Když jsem mašíroval ke hranici". * Ten tichý potůček, přes kameny hučí, kdo ještě neplakal, kdo ještě neplakal, láska ho naučí, kdo ještě neplakal, kdo ještě neplakal, láska ho naučí. Líbávals, líbával, můj kaštanový vlas, vždyckys mě říkával, když s mě v náruč brával, zítra se sejdem zas, vždyckys mě říkával, když s mě v náruč brával, zítra se sejdem zas. Kdo jednou poznal žal, osud mu lásku vzal, zavzpomíná v dáli, kam větry zavály, co tolik miloval, zavzpomíná v dáli, kam větry zavály, co tolik miloval. *** Ten večer májový, za mě Ti odpoví, za mě Ti řekne víc, co slovy nelze říct, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád, dej mi políbení, lásky se nesmíš bát, vždyť už to dávno dobře víš, že mám Tě rád. VIZ TÉŽ "Modrou oblohou, obláčky bílé jdou". ** Terezínskou branou, šel vojáček s pannou, na ramenou hvězdičky VIZ "Tou píseckou branou, šel vojáček s pannou, na ramenou hvězdičky". JEDNOTLIVÁ PÍSNIČKA: * Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, keď idú pres pole, muzika jim hraje, keď idú pres pole, muzika jim hraje. Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat. VIZ TÉŽ "Hovorané, Hovorané, pěkné koně majú". SMĚS (DVĚ PÍSNIČKY): * Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, Těšičané, Mikulčané, majú koně vrané, keď idú pres pole, muzika jim hraje, keď idú pres pole, muzika jim hraje. Zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, zahrajte nám, muzikanti, my budem verbovat, přespolní děvčata, budeme milovat, přespolní děvčata, budeme milovat. Šak si dívča vykračuje dědinú, dědinú, šak si dívča vykračuje dědinú, dědinú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú, šohajek sa za ňú dívá, budeš mú milú. Nebudeš Ty, švarné dívča lutovat, lutovat, nebudeš Ty, švarné dívča lutovat, lutovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat, až já budu tejto noci, s Tebú nocovat. ** Těžké je loučení, když naděje není, že by nám, děvčátko milé, přišla chvíle shledání. Já musím v dáli jít, navždy Tě opustit, na Tebe budu však věčně, nejhezčí vzpomínku mít. Dřív, než se rozloučíme, přijď, Milko má, víš, že ta naše láska, je ztracená, já budu tam v dáli, vždy vzpomínat, že měl mě někdo rád, kdo mi chtěl srdíčko dát. Dřív, než se rozloučíme, přijď, Milko má, víš, že ta naše láska, je ztracená, já budu v dáli rád, na Tebe zas vzpomínat. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Dřív, než se rozloučíme". VERZE 1 Těžko mě matička vychovala, těžko mě matička vychovala, a z ručky na ručku, a z ručky na ručku, překládala, a z ručky na ručku, a z ručky na ručku, překládala. Sotva sem povyrost, mám bejt voják, sotva sem povyrost, mám bejt voják, a už mně dávají, a už mně dávají, modrej kabát, a už mně dávají, a už mně dávají, modrej kabát. Ten modrej kabátek s vejložkama, ten modrej kabátek s vejložkama, abych já nechodil, abych já nechodil, za holkama, abych já nechodil, abych já nechodil, za holkama. Vejložky utrhnu, půjdu přece, vejložky utrhnu, půjdu přece, že je má Andulka, že je má Andulka, hezké děvče že je má Andulka, že je má Andulka, hezké děvče. DRUHÁ SLOKA SE NĚKDY ZPÍVÁ: Sotva jsem povyrost, už jsem voják, sotva jsem povyrost, už jsem voják, už na mě dávají, už na mě dávají, modrej kabát, už na mě dávají, už na mě dávají, modrej kabát. VERZE 2 Těžko mě má matička, těžko mě vychovala, těžko mě má matička, těžko mě vychovala, a když mě vychovala, chovala, vojna se mě ujala, a když mě vychovala, chovala, vojna se mě ujala. Ujali se mě páni, na vojnu mě sebrali, ujali se mě páni, na vojnu mě sebrali, na tu vojnu dalekou, širokou, mám opustit milou svou, na tu vojnu dalekou, širokou, mám opustit milou svou. MÍSTO "na vojnu mě sebrali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "na vojnu si mě vzali". MÍSTO "mám opustit milou svou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mám zanechat milku svou". VERZE 1 Těžko tomu kameňu, co pod vodú plyne, eště horší děvčaťu, keré dvoch miluje. Já sem byla taková, dvoch sem milovala, zebrali ich na vojnu, ostala sem sama. VERZE 2 Těžko tomu kameňu, těžko tomu kameňu, co pod vodú plyne, co pod vodú plyne, eště horší děvčaťu, eště horší děvčaťu, keré dvoch miluje, keré dvoch miluje. Já sem byla taková, já sem byla taková, dvoch sem milovala, dvoch sem milovala, zebrali ich na vojnu, zebrali ich na vojnu, ostala sem sama, ostala sem sama. VERZE 1: *** Tichá noc, svatá noc, jala lid, v blahý klid, dvé jen srdcí, tu v Betlémě bdí, hvězdy při svitu, u jeslí dlí, v nichž malé děťátko spí, v nichž malé děťátko spí. Tichá noc, svatá noc, co anděl, nám vyprávěl, přišed s jasností, v pastýřův stan, zní již s výsosti, z všech země stran, vám je dnes Spasitel dán, přišel Kristus Pán. Tichá noc, svatá noc, Ježíšku, na líčku, boží láska, si s úsměvem hrá, zpod zlaté řasy, vyzírá, že nám až srdéčko plá, vstříc mu vděčně plá. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: *** Tichá noc, svatá noc, jala lid, v blahý klid, Tvé jen srdce, tu v Betlémě spí, hvězdy při svitu, u jeslí bdí, v nichž malé děťátko spí, v nichž malé děťátko spí. Tichá noc, svatá noc, Ježíšku, na lůžku, boží láska, si s úsměvem hrá, zpod zlaté řasy, k nám vyzírá, že nám až srdíčko plá, že nám až srdíčko plá. VERZE 3: *** Tichá noc, svatá noc, jala lid v blahý klid, dvé jen srdcí, tu v Betlémě bdí, hvězdy při svitu, u jestlí dlí, v nichž malé děťátko spí, v nichž malé děťátko spí. Tichá noc, svatá noc, co anděl vyprávěl, přišed s jasností, v pastýřův stan, zní již s výsostí, s všech země stran, Vám je dnes spasitel dán, přišel Kristus Pán. Tichá noc, svatá noc, náhle v ní jásot zní, vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě, Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal, z lásky se člověkem stal. Tichá noc, svatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce, však Gloria zní, dík, že hříšník se, s důvěrou smí, u svaté rodiny hřát, u svaté rodiny hřát. VERZE 4: *** Tichá noc, svatá noc, v spánku svém dýchá zem, půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno, i pastýři stád, jen Boží láska, ta bdí, jen Boží láska, ta bdí. Tichá noc, svatá noc, náhle v ní jásot zní, vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě, Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal, z lásky se člověkem stal. Tichá noc, svatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce, však Gloria zní, dík, že hříšník se, s důvěrou smí, u Svaté rodiny hřát, u Svaté rodiny hřát. VERZE 1 (SLOVENSKÁ): ** Tichá voda do Dunajka padala, keď som bola od šuhajka sklamaná, dá to Pán Boh, že sa aj on oklame, ja banujem, aj on banovať bude, dá to Pán Boh, že sa aj on oklame, ja banujem, aj on banovať bude. Sníval sa mi tejto noci krásny sen, že môj milý premilený prišiel sem, položil si, svoje líčko na moje, začal sa ma vypytovať, čo mi je, položil si, svoje líčko na moje, začal sa ma vypytovať, čo mi je. Nič mi nie je môj miláčik Bože môj, len ma bolí moje srdce za Těbou, moje slzy, po tvári mi stěkajú, Tvoje oči, sa do mojich dívajú, moje slzy, po tvári mi stěkajú, Tvoje oči, sa do mojich dívajú. VERZE 2 (MORAVSKÁ) ** ? Tichá voda do Dunajka padala, keď som bola od šuhajka zklamaná, šak dá Pán Bůh, že aj on sa oklame, ja banuju, aj on banovat bude, šak dá Pán Bůh, že aj on sa oklame, ja banuju, aj on banovat bude. Zdálo sa mi tejto noci krásny sen, že můj milý premilený přišel sem, on položil, svoje líčko na moje, a začal sa zpytovati, co mi je, on položil, svoje líčko na moje, a začal sa zpytovati, co mi je. Mně nic není, můj šohajku, Bože můj, mňa len bolí má hlavička za Tebú, a mé srdce, div že žalem nepukne, až na Tebja, šohajku, zapomene, a mé srdce, div že žalem nepukne, až na Tebja, šohajku, zapomene. Ticho stúpaj, po lahúčky, na svoje bílé nožičky, ticho stúpaj, po lahúčky, na svoje bílé nožičky, ej, naša mamka čujno spí, ej, ona o nás dobre ví, ej, naša mamka čujno spí, ej, ona o nás dobre ví. Keby sa Ťa ráno ptala, komus dvere otvírala, keby sa Ťa ráno ptala, komus dvere otvírala, ej letěl kolem holúbek, ej, sadol si on na dúbek, ej letěl kolem holúbek, ej, sadol si on na dúbek. Jedna dvě tri čtyri pět šest seděm osem devět deset, jedna dvě tri čtyri pět šest seděm osem devět deset, ej, jedenáctá odbila, ej, vyprovoď mňa má milá, ej, jedenáctá odbila, ej, vyprovoď mňa má milá. Ti pavlovští úřadové, tvrdého srdéčka, oni sobě dali nalit, starého vínečka, jak sa podnapili, tak sa uradili, kterého by šohajíčka, na vojnu chytili, bohatého škoda, može robit doma, a chudobný šohajiček, musí jet do pola. Už múj milý v maštalence, vrané koně češe, ohlídá sa z boka na bok, co mu milá nese, nese mu závdanek, řeťaz, puta, zámek, kady by měl mašírovat, přes brněnský zámek, nese mu závdanek, řeťaz, puta, zámek, kady by měl mašírovat, přes brněnský zámek. A já se Tě za takovej, závdavek neprosím, já takovej závdaneček, za kloboučkem nosím, nosím já ho, nosím, ani ho neztratím, a na Teba, moja milá, zapomenout musím, nosím já ho, nosím, ani ho neztratím, a na Teba, moja milá, zapomenout musím. * Tisíce písniček znám, jednu z nich pro Tebe mám, nikdo ji na světě neumí, jejím slovům nerozumí, je v ní můj bláhový sen, zda přijde toužený den, když se Ti do očí podívám, a štěstí přilétne k nám. Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku, až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad, na mě vzpomínat, až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad, na mě vzpomínat. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Malá písnička" NEBO "Zazpívám malou písničku". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ten večer májový, za mě Ti odpoví". Ti uherští, brodští páni, tvrdého srdéčka, dali sobě, ponalévat, dobrého vínečka, vínko popíjali, pak sa rozprávjali, kterého by, ze šohajků, za vojáčka vzali, vínko popíjali, pak sa rozprávjali, kterého by ze šohajků, za vojáčka vzali. Stojí šohaj, v maštalence, vrané koně češe, ohlédá sa, z boka na bok, co mu milá nese, nese, nese, dárek, retáz, pútá, zámek, to máš milý, šohajíčku, cisárský závdanek, nese, nese, dárek, retáz, pútá, zámek, to máš milý, šohajíčku, cisárský závdanek. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Tluče bubeníček, tluče na buben, a svolává hochy, hoši, pojďte ven. Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky, hola, hola, hej, nikdo nemeškej, zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky, hola, hola, hej, nikdo nemeškej. To byl ten krásný čas VIZ "Když Jeník s malou Mařenkou, do školy chodili". To byl ten krásný sen, škoda že krátký jen VIZ "Jde potok lučinou, pospíchá od lesa". Tmavá noc, tmavá noc, synečka sužuje, dyž on noc po noci, doma nenocuje, dyž on noc po noci, doma nenocuje. Darmo ty, synečku, darmo ty k nám chodíš, eště nadaremněj, kamarády vodíš, eště nadaremněj, kamarády vodíš. Kamarády vodíš, pálené pijete, nejsi Ty, synečku, jediný na světě, nejsi Ty, synečku, jediný na světě, Oj, žito, žito, oves, pohanka, ošidila mě, moja galánka, ošidila mě, a já ju více, bude banovat, štyry měsíce. ošidila mě, a já ju více, bude banovat, štyry měsíce. MÍSTO "dyž on noc po noci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "když on noc od noci". MÍSTO "eště nadaremněj" SE NĚKDY ZPÍVÁ "eště k nám daremně". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. POSLEDNÍ SLOKA MÁ JINOU MELODII A ČASTO SE NEZPÍVÁ. VERZE 1: Točte se, pardálové, točte se pěkně do kola, vždyť vám přece zahraje, ta naše kapela, vždyť vám přece zahraje, ta naše kapela. Peníze, peníze, dnes už nic neplatíte, jenom vás, dostanem, hned se nám utratíte. Točte se, pardálové, každý den pěkně vesele, v točení se, zastavte, až za tři neděle, v točení se, zastavte, až za tři neděle. Peníze, peníze, ty se vydělaj lehce, mnohá jich, tolik má, že je už ani nechce. Točte se, pardálové, život je tuze moc krátký, kdo natáhne, bačkory, nepřijde víc zpátky, kdo natáhne, bačkory, nepřijde víc zpátky. Peníze, peníze, sou jako krásné ženy, nemají, po smrti, už ani halíř ceny. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou". VERZE 2: Točte se, pardálové, točte se pěkně do kola, vždyť vám přeci zahraje, ta naše kapela. Peníze, peníze, pro mě nic neplatíte, jenom vás, dostanu, a už se utratíte. Že celý svět se točí, řekli nám už učencové, tak proč nemaj se točit, taky pardálové. Peníze, peníze, ať železné, tak zlaté, točí se, proto jen, že jsou všecky kulaté. Točte se, pardálové, každý den pěkně vesele, v točení se zastavte, až za tři neděle. Peníze, peníze, ty se vydělaj lehce, mnohá jich, tolik má, že je už ani nechce. Točte se, pardálové, život je tuze moc krátký, kdo natáhne bačkory, nepřijde víc zpátky. Peníze, peníze, stejně jak hezké ženy, nemají, po smrti, už ani halíř ceny. VERZE 3: * Točte se, pardálové, točte se pěkně do kola, vždyť vám přece zahraje, ta naše kapela. V tom pražským údolíčku, stojí tam prima březinka, chodějí tam tancovat, z blízka i z daleka. Já jsem tam taky byla, pardála jsem tam sbalila, a když bylo k půlnoci, roha jsem mu vzala, ale on mě dohonil, ránu mi do drdolu dal, já volala o pomoc, policajt ho sebral. A jak ho spakovali, do lochu ho hnedle dali, za ránu do drdolu, pět dnů napařili, kohoutek zakokrhal, slepička snesla vajíčko, vstávej, ty můj pardále, nesu ti kafíčko. Každej pardál chytrej je, ten nehazarduje s vděkem, vždyť pardála v úctě má, i strážník s pendrekem, kdo hodně moc tancuje, a muzice dobře platí, toho jistě do nebe, přijmou všichni svatí. Lepší se pootočit, pěkně za sebou jak myši, než v klášteře být bábou, starou abatyší. VERZE 1 To Kyjovské pole, švarný šohaj oře, jeho černé vlasy, větr rozhazuje, jeho černé vlasy, větr rozhazuje. Jeho černé vlasy, do čela padajů, kyjovská děvčata, za ním sa dívajů, kyjovská děvčata, za ním sa dívajů. Nedívaj sa za mnů, očka Ti vypadnů, měla sas dívávat, dokáďs byla pannů, měla sas dívávat, dokáďs byla pannů. Aj panů, panenků, aj panů, panenků, dávali ti chlapci, sladků kořalenku, dávali ti chlapci, sladků kořalenku. Sladků kořalenku, aj červené vínko, neměla sas vdávat, nebylo ti pilno, neměla sas vdávat, nebylo ti pilno. VERZE 2 To kyjovské pole, rozhon rozorané, to kyjovské pole, rozhon rozorané, rozkutnul šohajek, štyry koně vrané, rozkutnul šohajek, štyry koně vrané. Rozkutnul, rozkutnul, nemože jich chytnút, rozkutnul, rozkutnul, nemože jich chytnút, nemože šohajek, od milej odvyknút, nemože šohajek, od milej odvyknút. To naše Slovensko VIZ "Slovensko rodná zem, ja pozdraviť ťa chcem". *** To naše stavení, z drobného kamení, to naše stavení, z drobného kamení, šel šohaj okolo, nedal pozdravení, duša moja, šel šohaj okolo, nedal pozdravení, duša moja. Nedal pozdravení, ani půl slovečka, nedal pozdravení, ani půl slovečka, že sem já pro něho, chudobná dcérečka, duša moja, že sem já pro něho, chudobná dcérečka, duša moja. Chudobná dcérečka, která statku nemá, chudobná dcérečka, která statku nemá, jenom tu poctivost, kterou si zachová, duša moja, jenom tu poctivost, kterou si zachová, duša moja. MÍSTO "z drobného kamení" SE NĚKDY ZPÍVÁ "drobného kamení". NĚKDY SE NEZPÍVÁ "duša moja" NEBO SE NEZPÍVÁ V OPAKOVÁNÍ VERŠE. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. Topoľčiansky krížu, ktože ťa to rezal, topoľčiansky krížu, ktože ťa to rezal, ktože ťa barvami, pekně vymaľoval, ktože ťa barvami, pekně vymaľoval. Rezal mňa, maľoval, veselý stareček, rezal mňa, maľoval, veselý stareček, láskavé ruky má, sivý holubeček, láskavé ruky má, sivý holubeček. Jeden rok ma rezal, druhý ma maľoval, jeden rok ma rezal, druhý ma maľoval, pred okresným domom, tam ma zaněchával, pred okresným domom, tam ma zaněchával. MÍSTO "ktože ťa to rezal" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ktože ťa dorezal". * To se to tancuje, zpívá a notuje, když naše kapela, z vesela vyhrává, chlapci a děvčata, výsknou a poskočí, tahleta polka nám, celý kraj roztočí. NĚKDY SE JEŠTĚ JEDNOU NEBO DVAKRÁT OPAKUJE. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Budvarka". VERZE 1: *** To ta Heľpa, to ta Heľpa, to je pekné mesto, a v tej Heľpe a v tej Heľpe, švárnych chlapcov je sto, koho je sto, toho je sto, nie po mojej vôli, len za jedným, len za jedným, srdiečko ma bolí, koho je sto, toho je sto, nie po mojej vôli, len za jedným, len za jedným, srdiečko ma bolí. Za Jankom by, za Jankom by, nikdy neplakala, a za Jožom, a za Jožom, Dunaj preplavala, Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more, len za Těbou, len za Těbou, počešenie moje, Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more, len za Těbou, len za Těbou, počešenie moje. MÍSTO "To ta Heľpa, to ta Heľpa" SE NĚKDY ZPÍVÁ "To tá Heľpa, to tá Heľpa" NEBO "Co ta Heľpa, to ta Heľpa". VERZE 2 - DRUHÁ SLOKA: Za Janíčkom, za Palíčkom, krok by nespravila, za Ďuríčkom, za Mišíčkom, Dunaj preskočila, Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé pole, len za jedným, len za jedným, počešenie moje, Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé pole, len za jedným, len za jedným, počešenie moje. VERZE 3 - DRUHÁ SLOKA: Za Ďuríčkom, za Mišičkom, by som neplakala, za Janíčkom, za Janíčkom, Dunaj preplávala, Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to šíre more, len za jedným, len za jedným, potěšenie moje, Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to šíre more, len za jedným, len za jedným, potěšenie moje. Místo "koho je sto, toho je sto" se někdy zpívá "koľko je sto, toľko je sto". VERZE 1: Toto je ten chodníček, přes ty vinohrady, co sem prezeň chodíval, k miléj na predzvědy. Toto je ten šáteček, co mně milá dala, a já jej ho nevrátím, aby neplakala. Toto je ten prstének, od mého milého, a já mu ho navrátím, až půjdme za jiného. Ja za jiného půjdem, Ťeba lúbiť nebudem, ale na Ťa, duša má, jak živa nezabudnem. MÍSTO "přes ty vinohrady" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pres ty vinohrady". VERZE 2: Toto je ten chodníček, pres ty vinohrady, co sem prezeň chodíval, k miléj na predzvědy, ej, k miléj na predzvědy. Toto je ten šáteček, co mně milá dala, a já jej ho nevrátím, aby neplakala, ej, aby neplakala. Toto je ten prstének, od mého milého, a já mu ho navrátím, až půjdme za jiného, ej, až půjdme za jiného. Ja za jiného půjdem, Ťeba lúbiť nebudem, ale na Ťa, duša má, jak živa nezabudnem, ej, jak živa nezabudnem. VERZE 3: Toto je ten chodníček, mezi vinohrady, co jsem já jím chodíval, k milej na předzvědy. Toto je ten šáteček, od mého milého, a já mu ho navrátím, půjdu za jiného. Toto je ten šáteček, co mě milá dala, a já jí ho navrátím, aby neplakala. Toto je ten prstýnek, od mého milého, a já mu ho navrátím, půjdu za jiného. Za jiného půjdem, Teba lúbit budem, a na Tebe, má milá, nikdy nezabudnem. VERZE 4: Toto je ten chodníček, přes ty vinohrady, toto je ten chodníček, přes ty vinohrady, po kerém sem chodívával, k milej na přezvědy, po kerém sem chodívával, k milej na přezvědy. Tam sme si povídali, mezi zelenýma, tam sme si povídali, mezi zelenýma, že my sa sebereme, v tyto nové vína, že my sa sebereme, v tyto nové vína. MÍSTO "Tam sme si povídali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Tam zme si povídali". MÍSTO "že my sa sebereme" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že my sa zebereme". VERZE 5: Toto je ten chodníček, mezi vinohrady, toto je ten chodníček, mezi vinohrady, po kerém sem chodíval, k milej na přezvědy. po kerém sem chodíval, k milej na přezvědy. Toto je ten chodníček, mezi zelenýma, tam sme si povídali, mezi zelenýma, že my sa zebereme, v tyto nové vína, že my sa zebereme, v tyto nové vína. ** Tou píseckou branou, šel vojáček s pannou, na ramenou hvězdičky, tou píseckou branou, šel vojáček s pannou, na ramenou hvězdičky, fousy měl jak jehly, ani se mu nehly, když ji dával sladké hubičky, fousy měl jak jehly, ani se mu nehly, když ji dával sladké hubičky. V zeleném háječku, sedli na lavičku, voják s pannou na chvíli, v zeleném háječku, sedli na lavičku, voják s pannou na chvíli, líbal jí tak nahlas, zatracenej mamlas, až se všichni ptáci zbudili, líbal jí tak nahlas, zatracenej mamlas, až se všichni ptáci zbudili. Malej ptáček kouká, z hnízdečka se souká, vystrkuje hlavičku, malej ptáček kouká, z hnízdečka se souká, vystrkuje hlavičku, vida co se děje, zapípal Ó jé jé, na to musím vzbudit samičku, vida co se děje, zapípal Ó jé jé, na to musím vzbudit samičku. Ta samička malá, štěbetat se jala, protřela si brčkem zrak, ta samička malá, štěbetat se jala, protřela si brčkem zrak, vida co se děje, zapípá Ó jé jé, zkusíme to spolu taky tak, vida co se děje, zapípá Ó jé jé, zkusíme to spolu taky tak. Za malou chviličku, po celém háječku, bylo slyšet pípání, za malou chviličku, po celém háječku, bylo slyšet pípání, voják panu mačká, a samička ptáčka, až to v celém háji šveholí, voják panu mačká, a samička ptáčka, až to v celém háji šveholí. Terezínskou branou, jde vojáček s pannou, k domovu se navrací, terezínskou branou, jde vojáček s pannou, k domovu se navrací, co je ptáčků v lese, všechno raduje se, to jsme měli dneska legraci, co je ptáčků v lese, všechno raduje se, to jsme měli dneska legraci. MÍSTO "Tou píseckou branou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Terezínskou branou". MÍSTO "šel vojáček s pannou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jde vojáček s pannou". NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ A/NEBO DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * ? Tovačov, Tovačov, Tovačovský zámek, nebyl bych vojákem, keby né galánek, hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá hujaja, hujajaja, hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá hujaja, hujajaja. To ví jen modré nebe, proč my dva šli od sebe, když tu dnes psaníčko mám, po létech od Tebe, tvé řádky zpaměti znám, ráda Ti odpověď dám, zapomeň, kdo tě rád míval, a žij jen vzpomínkám. Nevolej víc, vždyť sám jsi mou lásku zradil, nevolej víc, a nech to mé srdce spát, lhal jsi mi jen, když vlásky jsi moje hladil, lhal jsi mi jen, když šeptal jsi: Mám tě rád! Co dřív bylo, to dávno už není, najdi si, hochu, zas jiné potěšení, co dřív bylo, to dávno už není, najdi si, hochu, zas jiné potěšení. Nevolej víc, vždyť sám jsi mou lásku zradil, nevolej víc a nech to mé srdce spát, lhal jsi mi jen, když vlásky jsi moje hladil, lhal jsi mi jen, když šeptal jsi: Mám tě rád! Co dřív bylo, to dávno už není, najdi si, hochu, zas jiné potěšení, co dřív bylo, to dávno už není, najdi si, hochu, zas jiné potěšení. NĚKDY SE NEOPAKUJÍ POSLEDNÍ DVĚ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Psaníčko po létech". * Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina, když si smyslím, na ni sednu, když si smyslím, na ni lehnu, travička zelená, to je moje peřina, když si smyslím, na ni sednu, když si smyslím, na ni lehnu, travička zelená, to je moje peřina. Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina, jak se zjara začne pučit, nechci já se doma mučit, travička zelená, ta je moje peřina, jak se zjara začne pučit, nechci já se doma mučit, travička zelená, ta je moje peřina. Travička zelená, zelenaj sa VIZ "Horička zelená, zelenaj sa". * Tráva neroste, enem za vodú, tam kde Rožnovští, mládenci idú, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. A idú idú, enem někteří, kteří nosijá, na hlavách peří, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. Na hlavách peří, bílé klobúky, oni sa nesú, jako panenky, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. Stávej má milá, běž pro vodičku, Honzíček čeká, dá Ti hubičku, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. A já nestanu, hlava mňa bolí, točila som sa, s Tebú v tom koli, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. S Tebú v tom koli, při tej muzice, kde si synečku, plakal velice, tramtára, tramtára, tramtarara, tramtarara, tramtára, tramtára, tramtarara, ra. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. Trávička zelená, zelenaj sa VIZ "Horička zelená, zelenaj sa". Treba su synek sám, že na vojnu jít mám, došel posel z kancelářa, čeká na mě u rychtářa, že sa dostavit mám. Došel posel zhurta, tatíčkovi říká, esli synka nepošlete, exekuci dostanete, z kancelářa zajtra. Tatíčku neplačte, své srdce netrapte, a já mám dúfání k temu, že já pojděm z vojny dojdu, Vy mňa uhlídáte. MÍSTO "Treba su synek sám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Třeba su synek sám". Trenčianskou dolinou, chlapci mašírujú, trenčianskou dolinou, chlapci mašírujú, postretli dievčinu, postretli dievčinu, čo niesla zelinu, postretli dievčinu, postretli dievčinu, čo niesla zelinu. Dievčina, dievčina, skladaj tú zelinu, dievčina, dievčina, skladaj tú zelinu, buděš oplakávať, buděš oplakávať, trenčiansku dolinu, buděš oplakávať, buděš oplakávať, trenčiansku dolinu. Oplačeš, oplačeš, slobodienku svoju, oplačeš, oplačeš, slobodienku svoju, podaj mi, dievčina, podaj mi, dievčina, rúčku svoju pravú, podaj mi, dievčina, podaj mi, dievčina, rúčku svoju pravú. Keby som bol prešiel, štyri dědinečky, keby som bol prešiel, štyri dědinečky, veru bych něnašiel, veru bych něnašiel, krajšej frajarečky, veru bych něnašiel, veru bych něnašiel, krajšej frajarečky. Keď bolo o týždeň, plakala děň čo děň, keď bolo o týždeň, plakala děň čo děň, keď bolo o mesiac, keď bolo o mesac, plakala eště viac, keď bolo o mesiac, keď bolo o mesac, plakala eště viac. Keď bolo o roce, plakala velice, keď bolo o roce, plakala velice, nosila synáčka, nosila synáčka, na svej pravej ruce, nosila synáčka, nosila synáčka, na svej pravej ruce. Synu môj, synu môj, čo mám s Těbou robiť, synu môj, synu môj, čo mám s Těbou robiť, či Ťa mám vychovať, či ťa mám vychovať, či do vody hodiť, či Ťa mám vychovať, či ťa mám vychovať, či do vody hodiť. Mamko má, mamko má, len ma vychovajte, mamko má, mamko má, len ma vychovajte, bo keď ja vyrastiem, bo keď ja vyrastiem, k husárom ma dáte, bo keď ja vyrastiem, bo keď ja vyrastiem, k husárom ma dáte. Husári, husári, pekné kone máte, husári, husári, pekné kone máte, keď pôjdem medzi vás, keď pôjdem medzi vás, ktorého mi dáte, keď pôjdem medzi vás, keď pôjdem medzi vás, ktorého mi dáte? Dáme Ti, dáme Ti, s tou belavou hrivou, dáme Ti, dáme Ti, s tou belavou hrivou, bude Ťa nosievať, bude Ťa nosievať, trenčianskou dolinou, bude Ťa nosievať, bude Ťa nosievať, trenčianskou dolinou. Trenčín dolinečka, pekná rovinečka, po něj sa prechodí, moja frajarečka, po něj sa prechodí, moja frajarečka. Moja frajarečka, má červené líčka, ako na jabloni, červené jabĺčka, ako na jabloni, červené jabĺčka. Červené jabĺčko, odpoly je hnilé, už ma opustilo, čo mi bolo milé, už ma opustilo, čo mi bolo milé. Trenčín, Trnava, ruža voňavá VIZ "Povedal mi jeden chlapec, že ja neviem chleba napiecť". * Tri dni ma naháňali, aj tak ma nědostali, eště ma tri dni budú, aj tak ma nědostanú, eště ma tri dni budú, aj tak ma nědostanú. Cesta je zarúbaná, šarvanci po něj idú, oravské staré baby, bačkory nosiť budú, oravské staré baby, bačkory nosiť budú. Hrach sa nám něurodil, len taký maľučičký, něchcem ja staré baby, len mladé nevestičky, něchcem ja staré baby, len mladé nevestičky. Dneska som na dolině, zajtra som v cintoríně, dneska mi hudci budú, zajtra ma vešať budú, dneska mi hudci budú, zajtra ma vešať budú. MÍSTO "aj tak ma nědostali" SE ČASTO ZPÍVÁ "eště ma nědostali". ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. Třeba su já maličká, ledajaká bledá, prece mě má maměnka, ledackému nedá. Třeba su já maličká, ale je mě dosti, nemohla sem více rúst, pro samý šelmosti. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Oj, na královským mostě, hrály děvčata v kostky". ** ? Tři bílé břízy, tam jsem Tě poznala, tři bílé břízy, a Tě milovala, tři bílé břízy, jsou naší lásky klíč, tři bílé břízy, čekám co odpovíš. VIZ TÉŽ "Když tatínek chodil s maminkou, vodil ji do těch bříz". * Tu červenou sukýnku, nejradši ze všech mám, dnes večer ji obléknu, až přijdeš chlapče k nám, sukýnku pěkně lemovanou, zdobenou faldíčkama, ať nikdy neuvadne, láska mezi náma. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Sukýnka". VIZ TÉŽ "Když jsem byla maličká, a do školy chodívala". Tuláček VIZ "Kde se můj tuláček toulá, Bůh to ví sám" A VIZ "Chodíval tuláček, chodíval, do naší vesnice". Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška, už neláká VIZ "Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukládá". VERZE 1: * Ty falešná frajárko, Ty falešná frajárko, cos mně včera večer, cos mně včera večer, cos mně dala za pérko, cos mně včera večer, cos mně včera večer, cos mně dala za pérko. Nech si také pérečko, nech si také pérečko, když máš nade všecko, když máš nade všecko, když máš rači vínečko, když máš nade všecko, když máš nade všecko, když máš rači vínečko. Nebudeme vodu pít, nebudeme vodu pít, ale dobré vínko, milá Katerinko, budeme si dobře žít, ale dobré vínko, milá Katerinko, budeme si dobře žít. MÍSTO "Nech si také pérečko, nech si také pérečko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Měj si také pérečko, měj si také pérečko" NEBO "Vem si také pérečko, vem si také pérečko". MÍSTO "budeme si dobře žít" SE NĚKDY ZPÍVÁ "budeme sa dobře mít". VERZE 2: Ty falošná frajírko, Ty falošná frajírko, cos mi včera večer, cos mi včera večer, cos mi dala za pírko, cos mi včera večer, cos mi včera večer, cos mi dala za pírko. Nech si také pírečko, nech si také pírečko, když mám nadevšecko, když mám nadevšecko, když mám radši vínečko, když mám nadevšecko, když mám nadevšecko, když mám radši vínečko. Nebudeme vodu pít, nebudeme vodu pít, ale dobré vínko, moja Kateřinko, budeme si dobře žít, ale dobré vínko, moja Kateřinko, budeme si dobře žít. VERZE 1 (MORAVSKÁ) * Ty hodiny břeclavské, ty sú, Bože, cikánské, ty hodiny břeclavské, ty sú, Bože, cikánské, sotva začla štvrtá bít, musel sem od milej jít, sotva začla štvrtá bít, musel sem od milej jít. Štyry byly, pět bylo, milej doma nebylo, štyry byly, pět bylo, milej doma nebylo, ona byla v hájíčku, a tam žala travičku, ona byla v hájíčku, a tam žala travičku. Nechoď milá do hájka, keď si moja frajárka, nechoď milá do hájka, keď si moja frajárka, mysliveček zelený, o věnec Ťa ošidí, mysliveček zelený, o věnec Ťa ošidí. VERZE 2 (SLOVENSKÁ) * Ty hodiny breclavské, ty sú, Bože, cikánské, ty hodiny breclavské, ty sú, Bože, cikánské, len začala štvrtá biť, musel som od milej ísť, len začala štvrtá biť, musel som od milej ísť. Štyry byly, pět bylo, milej doma nebylo, štyry byly, pět bylo, milej doma nebylo, ona byla v hájíčku, a tam žala travičku, ona byla v hájíčku, a tam žala travičku. Nechoď milá do hájka, keď si moja frajárka, nechoď milá do hájka, keď si moja frajárka, mysliveček zelený, o věnec Ťa ošidí, mysliveček zelený, o věnec Ťa ošidí. * Ty jsi jako růže, v našem sadě rozkvetlá, kdopak za to může, žes mi hlavu popletla. Když měsíček večer svítí, já nemohu spát, já musím, holčičko, stále na Tě vzpomínat, když měsíček večer svítí, já nemohu spát, já musím, holčičko, stále na Tě vzpomínat. Ty kelčanské, vinohrady, pěkně zelené, sú kelčanské, frajárečky, pekně strojené, pro keho sa strojijú, když šohajky verbujú, ty kelčanské, frajárečky, samy ostanú, pro keho sa strojijú, když šohajky verbujú, ty kelčanské, frajárečky, samy ostanú. Z tých kelčanských, vinohradů, dobré vínečko, však já sa z tej, vojny vrátím, má frajárečko, když sa budu navracat, u okénka budeš stát, potom se mnú, u muziky, vínko popíjat, když sa budu navracat, u okénka budeš stát, potom se mnú, u muziky, vínko popíjat. Ty křenovský luka, sou v dolině, roste tam travička, jen se vine, jen se vine, jen se válí, po ní mě má milá, vyprovází, jen se vine, jen se válí, po ní mě má milá, vyprovází. Sklonila hlavičku, do jetele, naslouchala hlasu, kdo to jede, slyšela hlas, vraných koní, byli to koníčky, Jeníkovy, slyšela hlas, vraných koní, byli to koníčky, Jeníkovy. Kam milý Jeníčku, kam pojedeš, že Ty své koníčky, sám kšíruješ, nejezdi sám, vem mě sebou, abych já věděla, co je s Tebou, nejezdi sám, vem mě sebou, abych já věděla, co je s Tebou. Ty křenovský luka, jsou na kopci, šáhla mi má milá, po příklopci, nešahej tam, není tam nic, je tam jen špejlička, od jitrnic, nešahej tam, není tam nic, je tam jen špejlička, od jitrnic. Ty Kúty, ty Kúty, ty kútarské humná, prenocuj, zanocuj, tejto noci u mňa, prenocuj, zanocuj, tejto noci u mňa. Já bych prenocoval, ale není možná, mám koňa na pasti, za rosenky do dňa, mám koňa na pasti, za rosenky do dňa. Ty kyjovský purkmistře, ty kyjovský purkmistře, slubovals mňa zajisté, slubovals mňa zajisté, slubovals mňa zajisté, slubovals mňa zajisté. Že mňa svoju dceru dáš, že mňa svoju dcerú dáš, včil sa z teho vyzúváš, včil sa z teho vyzúváš, včil sa z teho vyzúváš, včil sa z teho vyzúváš. Že mňa z vojny pomóžeš, že mňa z vojny pomóžeš, a včil zase memožeš, a včil zase nemóžeš, a včil zase memožeš, a včil zase nemóžeš. VIZ TÉŽ "Ej, vy páni, radní páni, vám je vám". * Ty musíš, má milá, něco na mě vědět, Ty musíš, má milá, něco na mě vědět, že Tvé černé oči, že Tvé černé oči, nechtěj na mě hledět, že Tvé černé oči, že Tvé černé oči, nechtěj na mě hledět. Co bych já, můj milý, na Tebe věděla, co bych já, můj milý, na Tebe věděla, že jsi k nám chodíval, se mnou se vodíval, každý den z večera, že jsi k nám chodíval, se mnou se vodíval, každý den z večera. Každý den z večera, když sluníčko zašlo, každý den z večera, když sluníčko zašlo, za hory, za doly, za hory, za doly, za to černé mračno, za hory, za doly, za hory, za doly, za to černé mračno. Za hory, za doly, za ty černé lesy, za hory, za doly, za ty černé lesy, kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy, kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy. Moje mladé časy, neužily krásy, moje mladé časy, neužily krásy, moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa, moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa. Mladost, moje mladost, jak jsem tě promarnil, mladost, moje mladost, jak jsem tě promarnil, jako bych ten kámen, jako bych ten kámen, do vody zahodil, jako bych ten kámen, jako bych ten kámen, do vody zahodil. Ještě se ten kámen, ve vodě obrátí, ještě se ten kámen, ve vodě obrátí, ale moje mládí, ale moje mládí, to se nenavrátí, ale moje mládí, ale moje mládí, to se nenavrátí. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE NEZPÍVÁ PŘEDPOSLEDNÍ SLOKA. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. NĚKDY SE NA ZAČÁTKU ZPÍVÁ PRVNÍ SLOKA: Co to máš, má milá, co to máš za oči, co to máš, má milá, co to máš za oči, když do nich pohlédnu, když do nich pohlédnu, svět se se mnou točí, když do nich pohlédnu, když do nich pohlédnu, svět se se mnou točí. VIZ TÉŽ "Co to máš, má milá, co to máš za oči". *** Ty naše písničky, jsou jak ty perličky, na šňůrce navlečené, tolik je krásy v nich, a je to velký hřích, že jsou tak utlačené. Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká, tak jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička, až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít. Zpívejte lidičky, ty naše písničky, písničky z Moravy, z Čech, ta naše písnička, je sice prostičká, ale je nejhezčí z všech. Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká, tak jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička, až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít. Měli jsme státeček, jako ten šáteček, jako ten šáteček malovaný, ale zlí sousedi, div že ho nesnědli, trhali z každé strany. Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká, tak jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička, až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít. My si ten státeček, jako ten šáteček, my si ten státeček zašijeme, sbírejte lidičky, hadříčky, kraječky, ať to tu přežijeme. MÍSTO "utlačené" SE NĚKDY ZPÍVÁ "opuštěné" NEBO "upuštěné". VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Ta naše písnička česká". Ty to víš VIZ "Snad si na ten večer vzpomínáš, když máj rozdával květy nadějí". Ty velické zvony, pěkně vyzváňajú, ľudé sa čudujú, co to znamenajú, co to znamenajú. Jedni povídajú, pútničkové idú, druzí povídajú, pochovávat budú, pochovávat budú. Pochovávat budú, jednej mamce syna, co ho otrávila, jeho rostomilá, jeho rostomilá. Nešťastná galánko, jak na pohreb půjdeš, nešťastná galánko, kerak plakat budeš, kerak plakat budeš. Ty velické zvony, pěkně vyzváňajú, ľudé sa čudujú, co to znamenajú, co to znamenajú. Týnecká dědina malá, na dolině za kopcama, proč's na mňa frajárko moja, za večera nečekala, došel jsem pod okénko, zavolal frajárenko, nikdo mně neotvíral, zklamaný jsem odchádzal. Už nedojdu k vám, už Ťa rád nemám, už na Ťa, frajárko, zapomenu, já už inú mám, už na Ťa, frajárko, zapomenu, já už inú mám. Když Ty mňa nechceš, hledaj si kde chceš, šohaja takého, upřímného, víc už nenajdeš, šohaja takého, upřímného, víc už nenajdeš. Když ty mňa nechceš, šak si spomeneš, až ty sa dívčino černooká, v lásce oklameš, až ty sa dívčino černooká, v lásce oklameš. MÍSTO PRVNÍCH DVOU VERŠÚ SE NĚKDY ZPÍVÁ: "Týnecká dědina malá, na dolině pod horama, už na mňa frajárka moja, za večera nečekala". NA KONCI SE NÉKDY OPAKUJE DRUHÁ SLOKA, TEDY "Už nedojdu k vám, ..., já už jinú mám.". * Týnom, tánom, na kopečku stála, týnom, tánom, na mňa pozerala, týnom, tánom, nepozeraj na mňa, týnom, tánom, nepojdeš ty za mňa. Týnom, tánom, prečo by ja nešla, týnom, tánom, však som ja nie pyšná, týnom, tánom, královna je pyšná, týnom, tánom, predsa za muž išla. MÍSTO "však som ja nie pyšná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "však já nejsem pyšná". MÍSTO "predsa za muž išla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "předce za mě přišla". VIZ TÉŽ "Dýnom, dánom, na kopečku stála, týnom, tánom, na mňa pozerala". VERZE 1: * Ťažko ste, maměnko, synka chovala, ťažko ste, maměnko, synka chovala, však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá, však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá. Šijte mně, maměnko, košulku tenkú, šijte mně, maměnko, košulku tenkú, a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na tu vojnu zlú, a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na tu vojnu zlú. VERZE 2: * Ťažko ste, maměnko, synka chovala, ťažko ste, maměnko, synka chovala, však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá, však Vy ste věděla, však Vy ste věděla, že je vojna zlá. Šijte mně, maměnko, košulku tenkú, šijte mně, maměnko, košulku tenkú, a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na execírku, a já si ju vezmu, až pojedu k Vídňu, na execírku. Execírku znajú, staří vojáci, execírku znajú, staří vojáci, ale já ju neznám, já sa ju učit mám, pomož ně Búh sám, ale já ju neznám, já sa ju učit mám, pomož ně Búh sám. MÍSTO "maměnko" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mamičko". MÍSTO "však Vy ste věděla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "však ste nevěděla". MÍSTO "a já si ju vezmu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "však já si ju vezmu". MÍSTO "pomož ně Búh sám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pomož mně husár". Ťažko ste mamičko, synka chovala, však Vy ste věděla, že je vojna zlá VIZ "Ťažko ste maměnko, synka chovala, však Vy ste věděla, že je vojna zlá" Ťažko temu kameňu, co pod vodú plyne, ťažko temu kameňu, co pod vodú plyne, eště ťažšie děvčati, eště ťažšie děvčati, které dvuch miluje. Já sem byla taková, měla sem dvuch ráda, já sem byla taková, měla sem dvuch ráda, zanechali mňa oba, zanechali mňa oba, ostala sem sama. Ostala sem samotná, jak ta hruška v poli, ostala sem samotná, jak ta hruška v poli, keď z ní hrušky opadnú, a lístečky uvadnú, jak tam smutně stojí. MÍSTO "které dvuch miluje" SE NĚKDY ZPÍVÁ "keré dvuch miluje". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY NEBO JEN DRUHÁ ČÁST POSLEDNÍ SLOKY. U breclavskej pile, stojá koně šimlé VIZ "Na breclavskej pile, stojá koně šimlé". VERZE 1: Uderila jedna, uderila druhá, eště sa šohajek, po dědině túlá, ej, po dědině túlá. Túlá sa on, túlá, nemože trefiti, nechce mu galánka, dverí otevříti, ej, dverí otevříti. Otevři mně milá, venku stát je zima, lebo sem zapomněl, halénečku doma, ej, halénečku doma. Zapomněl zapomněl, nebo žádnej nemáš, proč Ty se, synečku, po dědině túláš, ej, po dědině túláš. MÍSTO "Uderila jedna, uderila druhá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Udeřila jedna, udeřila druhá" NEBO "Už odbila jedna, už odbila druhá". MÍSTO "eště sa šohajek" SE NĚKDY ZPÍVÁ "eště sa šuhajek" NEBO "eště se syneček" NEBO "eště se synáček". MÍSTO "nechce mu galánka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nechce mu frajárka". MÍSTO "lebo sem zapomněl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nebo sem zapomněl". MÍSTO "proč Ty se" SE NĚKDY ZPÍVÁ "proč Ty sa". NĚKDY SE NEZPÍVÁ "ej". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VERZE 2: Už odbila jedna, už odbila druhá, eště se syneček, po dědině túlá, eště se syneček, po dědině túlá. Túlá sa on, túlá, nemože trefiti, nechce mu galánka, dveří otevříti, nechce mu galánka, dveří otevříti. Otevři mně milá, venku stát je zima, lebo sem zapomněl, halénečku doma, lebo sem zapomněl, halénečku doma. Zapomněl zapomněl, lebo žádnej nemáš, proč Ty se, synečku, po dědině túláš, proč Ty se, synečku, po dědině túláš. MÍSTO "nechce mu galánka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nechce mu frajárka". MÍSTO "lebo sem zapomněl" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nebo sem zapomněl". MÍSTO "lebo žádnej nemáš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nebo žádnej nemáš". MÍSTO "proč Ty se" SE NĚKDY ZPÍVÁ "proč Ty sa". VERZE 3: ? Už odbila jedna, už odbila druhá, už odbila jedna, už odbila druhá, eště se syneček, eště se syneček, po dědině túlá, eště se syneček, eště se syneček, po dědině túlá. Túlá sa on, túlá, nemože trefiti, túlá sa on, túlá, nemože trefiti, nechce mu frajárka, nechce mu frajárka, dveří otevříti. nechce mu frajárka, nechce mu frajárka, dveří otevříti. Otevři mně milá, lebo je mně zima, otevři mně milá, lebo je mně zima, lebo sem zapomněl, lebo sem zapomněl, halénečku doma, lebo sem zapomněl, lebo sem zapomněl, halénečku doma. Já Ti neotevřu, protože Ty ju máš, já Ti neotevřu, protože Ty ju máš, po keré k nám chodíváš, po keré k nám chodíváš, dycky tak říkáváš, po keré k nám chodíváš, po keré k nám chodíváš, dycky tak říkáváš. MÍSTO "frajárka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "galánka". NĚKDY SE NEZPÍVÁ TŘETÍ SLOKA. NĚKDY NÁSLEDUJE "Proč kalino nerozkvétáš, proč kalino nerozkvétáš". VERZE 4: Uderila jedna, uderila druhá, eště sa šuhajko, po ulici túla, eště sa šuhajko, po ulici túla. Túla sa on túla, po tej tmavej noci, že mu jeho milá, nechce otevríti, že mu jeho milá, nechce otevríti. Otevri mi milá, vaše bíle dverá, abych si nezlámal, za klobúčkem perá, abych si nezlámal, za klobúčkem perá. Za klobúčkem perá, keré tak rád nosím, moja najmilejši, ja Ťa dostať musím, moja najmilejši, ja Ťa dostať musím. Otevri mi milá, eště aspoň jednu, nech Ti poďekuju, za tú lásku věrnú, nech Ti poďekuju, za tú lásku věrnú. Keď Ti mně za lásku, ja Ti za chodění, že si k nám vyšlapal, chodníček darebný, že si k nám vyšlapal, chodníček darebný. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. U Dunaja šaty perú, kde husári mašírujú VIZ "Pri Dunaji šaty perú, kde husari mašírujú". U Hodonína, malá dědina, mám tam frajárku, jak z rozmarýnu, je má jediná, mám tam frajárku, jak z rozmarýnu, je má jediná. Když za ňú dojdu, hned sa zasměje, moje srdéčko, má frajárečko, celé okřeje, moje srdéčko, má frajárečko, celé okřeje. Máme sa rádi, chcem sa brzo brát, svatební sólo od muzikantů, necháme si hrát, svatební sólo od muzikantů, necháme si hrát. U Hradišťa na trávníčku, u Hradišťa na trávníčku, stavjajú tam šibeničku. Pre koho ta šibenička, pre koho ta šibenička, pre švarného šohajíčka. Šibenička rovno stójí, šibenička rovno stójí, šohaj sa jí nic nebojí. Nebojí sa není vinen, nebojí sa není vinen, celá obec stojí pri něm. Celá obec aj dědina, celá obec aj dědina, aj tá jeho roztomilá. Celá obec, hradní páni, celá obec, hradní páni, že je šohaj malovaný. U kanónu stál VIZ "Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce" * U Lanžhota na dolině, pase dívča vrané koně, došli k ní hajníci z pola, zajali koně do dvora, došli k ní hajníci z pola, zajali koně do dvora. Neberte ně vrané koně, ty koníčky nejsú moje, neberte ně vrané koně, mosela bych platit za ně, neberte ně vrané koně, mosela bych platit za ně. Tu máš, milá, tri tolare, jeden hrubý a dva malé, vem ich, milá, vem ich k sebě, dneskaj večer dojdu k Tebě, vem ich, milá, vem ich k sebě, dneskaj večer dojdu k Tebě. U lesa stojí chaloupka, v ní bývá malá Boženka, má milá Boženko, Boženko otevři okénko, Boženko já bych chtěl zlíbat líčka Tvá, má milá Boženko, Boženko otevři okénko, Boženko já bych chtěl zlíbat líčka Tvá. Boženka okénko otevřela, na svého miláčka zavolala, vítám Tě, můj milý, vítám Tě, Jeníčku, rozmilý, vítám Tě, ale už nejsem svobodná, vítám Tě, můj milý, vítám Tě, Jeníčku, rozmilý, vítám Tě, ale už nejsem svobodná. Umrela mi žena, už som vdovec VIZ "Ej, umrela mi žena, už som vdovec". * U muziky su já chlap, doma koně žerú žlab, a já povím tatovi, dajtě koňa rasovi, a já povím tatovi, dajtě koňa rasovi. Z kostí budú hrebeně, z kože budú remeně, z huby bude klepadlo, z ricy bude zrcadlo, z huby bude klepadlo, z ricy bude zrcadlo. Husárovi dobre je, nic nerobí jen pije, štyry groše na den má, eště z teho milej dá, štyry groše na den má, eště z teho milej dá. NĚKDY SE ZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA JAKO PRVNÍ. VERZE 1: * U našeho mlýna, velká hlubočina, utopil sa šohaj, s modrýma očima, utopil sa šohaj, s modrýma očima. Když sa topit začal, kamarády volal, kamarádi moji, už som sa vám schoval, kamarádi moji, už som sa vám schoval. Už som sa vám schoval, do tej hlubočiny, že sem si nevšímal, chodobnej děvčiny, že sem si nevšímal, chodobnej děvčiny. Chudobná dcérečka, jak ta jiskérečka, ona sa vrezala, do mého srdéčka, ona sa vrezala, do mého srdéčka. Ona do mojeho a já do jejího, tak sme sa vrezali, jeden do druhého, tak sme sa vrezali, jeden do druhého. VERZE 2: VIZ "Za naším huménkem, voda hlubočina". * U našich kasáren, stojí v noci stráž, nečekej, má milá, mě se nedočkáš, nečekej, jdi už spát, nech si o mně zdát, přijď panenko časně z rána, otevře se hlavní brána, budem mašírovat, přijď panenko časně z rána, otevře se hlavní brána, budem mašírovat. Pojď s námi zlatá holka mašírovat, ať taky něco užiješ, až budou zlaté hvězdy z nebe padat, pak mi z nich jednu přišiješ, přišiješ jí hedvábím, já Tě za to políbím, pak bude celá naše rota koukat, jak umí šarže milovat, přišiješ jí bavlnkou, za rok budeš maminkou, pak bude celá naše rota koukat, jak umí voják milovat. U našich kasáren, stojí lavička, a na ní smutná je, moje holčička, smutná je naříká, marně tam vzlyká, protože jsme neslyšeli, jak večerku odtroubili, mám teď kasárníka, protože jsme neslyšeli, jak večerku odtroubili, mám teď kasárníka. Pojď s námi zlatá holka mašírovat, ať taky něco užiješ, až budou zlaté hvězdy z nebe padat, pak mi z nich jednu přišiješ, přišiješ jí hedvábím, já Tě za to políbím, pak bude celá naše rota koukat, jak umí šarže milovat, přišiješ jí bavlnkou, za rok budeš maminkou, pak bude celá naše rota koukat, jak umí voják milovat. MÍSTO "pak bude celá naše rota koukat" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pak bude celá naše rota, rota koukat". NĚKDY SE NEZPÍVÁ REFRÉN PO DRUHÉ SLOCE. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA S REFRÉNEM. * U panského dvora, náš Vitoušek orá, strakaté volečky má, až pole doorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná, až pole doorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná. Marně Ty, můj milej, Vitoušku rozmilej, marně Ty na mě voláš, volej ve dne v noci, není Ti pomoci, mě se už nedovoláš, volej ve dne v noci, není Ti pomoci, mě se už nedovoláš. * U potůčku v malé zahrádce, teče tam voděnka tichounce, tam sme sedávali, tam se milovali, nebudem více, tam sme sedávali, tam se milovali, nebudem více. Vždycky si mě věrně miloval, že si mě vezmeš, si sliboval, kamarádky moje, záviděly mi Tě, Tys mě zanechal, kamarádky moje, záviděly mi Tě, Tys mě zanechal. Včera večer v jednu hodinu, slyšela sem smutnou novinu, že si vyprovázel, když měsíc vycházel, jinou dívčinu, že si vyprovázel, když měsíc vycházel, jinou dívčinu. Pro jednu falešnou hubičku, proč jsi mě opustil, Jeníčku, proč jsi mne opustil, ze srdce vypustil, můj milovníku, proč jsi mne opustil, ze srdce vypustil, můj milovníku. MÍSTO "tichounce" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tichonce". MÍSTO "milovníku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "milovníčku". * U starej Breclavi na hrázi, mysliveček se tam prochází, strelil na lišku, trefil Maryšku, Maryška už leží na bříšku, strelil na lišku, trefil Maryšku, Maryška už leží na bříšku. Jak sa mi milá hezká zdáš, budeš-li taková až se vdáš, ještě pěknější, můj najmilejší, vem si mě, vem si mě uhlídáš, ještě pěknější, můj najmilejší, vem si mě, vem si mě uhlídáš. VERZE 1: * U studánky seděla, do tiché vody hleděla, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku. Rybičko ty jsi němá tvář, já slyšela, že kouzla znáš, ty víš co trápí srdce mé, ty víš kde můj miláček je, ty víš co trápí srdce mé, ty víš kde můj miláček je. Rybka se z vody vynoří, a takto k dívce hovoří, netrap se dívko pro něho, najdi si hocha jiného, netrap se dívko pro něho, najdi si hocha jiného. První den jsi poslal psaní, a v něm krásné políbení, v tom druhém psaní zdravil jen, na třetí psaní zapoměl, v tom druhém psaní zdravil jen, na třetí psaní zapoměl. MÍSTO "do tiché vody" SE NĚKDY ZPÍVÁ "do čisté vody" NEBO "do bystré vody". MÍSTO "Rybka se z vody vynoří" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ryba se z vody vynoří". MÍSTO "netrap se dívko pro něho" SE NĚKDY ZPÍVÁ "netrap se více pro něho" NEBO "nemysli dívko na něho". MÍSTO "najdi si hocha jiného" SE NĚKDY ZPÍVÁ "najdeš si hocha jiného". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. VERZE 2: * U studánky seděla, do bystré vody hleděla, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku. Ach ty rybičko němá tvář, já slyšela, že kouzla znáš, ty víš co trápí srdce mé, ty víš kde můj miláček je, ty víš co trápí srdce mé, ty víš kde můj miláček je. Tvůj miláček je v cizině, miluje tam děvče jiné, netrap se děvče pro něho, najdi si chlapce jiného, netrap se děvče pro něho, najdi si chlapce jiného. VERZE 3: * U studánky seděla, do bystré vody hleděla, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku. Rybičko rybko němá tvář, já slyšela, že kouzla znáš, potěš mé srdce nevinné a pověz kde můj milý je, potěš mé srdce nevinné a pověz kde můj milý je. Rybka se z vody vynoří a tiše dívce hovoří, Tvůj miláček je v cizině, namluvil si děvče jiné, Tvůj miláček je v cizině, namluvil si děvče jiné. Tvůj miláček je v cizině, miluje tam děvče jiné, štěstí on míti nebude, že oklamal děvče chudé, štěstí on míti nebude, že oklamal děvče chudé. * U těch Třeboňských kasáren, stojí tam voják den co den, dívá se dívkám do očí, kterou z nich večer vytočí, dívá se dívkám do očí, kterou z nich večer vytočí. Pak u muziky na sále, točí se voják vesele, hezkou dívenku v kole měl, a na večerku zapomněl, hezkou dívenku v kole měl, a na večerku zapomněl. Když jedenáctá odbila, milá ho domů posílá, on se jí stále vymlouvá, že až do rána přesčas má, on se jí stále vymlouvá, že až do rána přesčas má. A když dvanáctá odbila, patrola na sál vkročila, buď sbohem milá pravil on, zítra mě čeká garnizon, buď sbohem milá pravil on, zítra mě čeká garnizon. MÍSTO "kterou" SE NĚKDY ZPÍVÁ "jednu". * Utíkej, Káčo, utíkej, utíkej, honí Tě kocour divokej, divokej, honí Tě kocour divokej. Káča utíká, co může, co může, kocour jí chytit nemůže, nemůže, kocour jí chytit nemůže. Utrhnu Ti, milý, kvítek nápravníček, taký co sa dává, taký co sa dává, chlapcom do srdíček, taký co sa dává, taký co sa dává, chlapcom do srdíček. Jak ho budeš, milý, nosit u srdéčka, potom budu vědět, potom bude vědět, že su Tvá dcérečka, potom budu vědět, potom bude vědět, že su Tvá dcérečka. Ale jak ho, milý, za klobúček vsadíš, potom budu vědět, potom budu vědět, že mňa jednú zradíš, potom budu vědět, potom budu vědět, že mňa jednú zradíš. Nezvadol nám, milý, kvítek nápravníček, nikdo nesmí říkat, nikdo nesmí říkat, že jsi falešníček, nikdo nesmí říkat, nikdo nesmí říkat, že jsi falešníček. Uvázali kozu u trtrtr, u trtrtr, uvázali kozu u trna VIZ "Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama". ** Už dozrála kukurička dočista, už dozrála kukurička dočista, dočista, dočista, vyslúžil sem si dva ročky doista, dočista, dočista, vyslúžil sem si dva ročky doista. Pán kapitán, co si o mně smýšlajú, pán kapitán, co si o mně smýšlajú, smýšlajú, smýšlajú, že mi oni dovolenky nedajú, smýšlajú, smýšlajú, že mi oni dovolenky nedajú. Keď nedajú, nech nedajú, já nedbám, keď nedajú, nech nedajú, já nedbám, já nedbám, já nedbám, eště si já švarné dívča vyhledám, já nedbám, já nedbám, eště si já švarné dívča vyhledám. * Už dozrály červené jahody VIZ "Dozrávajú, červené jahody, povedz milá, kto za Těbú chodí" Už je nás mládencú, už je nás na mále, už je nás mládencú, už je nás na mále, jako tej rosenky, na zelenej trávě, jako tej rosenky, na zelenej trávě. Už je nás mládencú, už je nás eště míň, už je nás mládencú, už je nás eště míň, už se nám ten Martin, už se nám oženil, už se nám ten Martin, už se nám oženil. Už je slunko z tej hory ven, už je slunko z tej hory ven, stávaj milá, už bude den, hej, hej, stávaj milá, už bude den. Stávaj hore, frajárečko, stávaj hore, frajárečko, pojedeme na polečko, hej, hej, pojedeme na polečko. Stávaj hore, je den bílý, stávaj hore, je den bílý, už sme žitko pokosili, hej, hej, už sme žitko pokosili. MÍSTO "už bude den" SE NĚKDY ZPÍVÁ "je bílý den". * Už je šohajíček odvedený, konec je našeho milování. Vrať sa, šohaj, vrať sa, vrať sa z vojny domů, budu já Ti hodnú, věrnú ženú, vrať sa, šohaj, vrať sa, vrať sa z vojny domů, budu já Ti hodnú, věrnú ženú. Sbohem frajárečko starodávná, víš, že naša láska byla marná. Já sa Ti nevrátím, najdi si iného, zapomenem jeden, na druhého, já sa Ti nevrátím, najdi si iného, zapomenem jeden, na druhého. MÍSTO "Sbohem frajárečko starodávná" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Frajárečko moja starodávná". Už je večer, už zapadá slunéčko VIZ "Bude večer, už zapadá slunéčko". Už jsem obešel, celú Moravu, po Trenčín VIZ "Už sem obešel, celú Moravu, po Trenčín" Už jsem obešel Svatobořice, aj Mistřín, aj Mistřín VIZ "Už sem obešel Svatobořice, aj Mistřín, aj Mistřín" *** Už kamarádi, pomalu stárnem, a nad svým mládím, jen rukou mávnem, pryč jsou ty chvíle, co jsem Tě měl tolik rád, teď musím svému mládí, sbohem dát, pryč jsou ty chvíle, co jsem Tě měl tolik rád, teď musím svému mládí, sbohem dát. VIZ TÉŽ "Když sněženky objeví se v lese, kabát se ještě snese". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Až my spolu v kostele, Jano má, budem stát". *** Už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají, už mně koně vyvádějí, a hornysti troubějí, už mně koně vyvádějí, a hornysti troubějí. Přestaňte mně koně sedlat, přestaňte mně troubiti, přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti, přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti. Nejprve s mojí matičkou, která mě vychovala, podruhý s mou panenkou, která mě milovala, podruhý s mou panenkou, která mě milovala. Děkuji Vám, má matičko, za Vaše vychování, děkuji Ti, má panenko, za Tvoje milování, děkuji Ti, má panenko, za Tvoje milování. * Už nebudeš mou, láskou jedinou, už přišel čas loučení, utři svoji líc, vždyť tím přece nic, Tvoje slzy nezmění, jiného mít budeš ráda, tak jako já jinou rád, známá je to věc, že Ty sama přec, přišla jsi mi sbohem dát. Nad Vltavou se stmívá, slunce šlo dávno spát, jen moje srdce zpívá, tři slůvka mám Tě rád, kdo Ti teď nosí růže, které tak ráda máš, že na tu naší lásku, zapomínáš, Tvé oči zmámené, slzami se orosí, o štěstí vzdálené, ať zaprosí, nad Vltavou se stmívá, slunce šlo dávno spát, ta píseň už doznívá, já měl Tě rád. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Nad Vltavou se stmívá". Už nedojdu k vám, už Ťa rád nemám VIZ "Týnecká dědina malá, na dolině za kopcama". Už odbila jedna, už odbila druhá, eště sa syneček, po dědině túlá VIZ "Uderila jedna, uderila druhá, eště sa šohajek, po dědině túlá". * Už sa svatba dokonává, už sa rodina rozcházá, nemúže to jináč být, mosíme sa rozejít. Děkujeme temu domu, kde sme měli dobrú vúlu, děkujeme hospodáři, něch sa mu dobře daří. MÍSTO "Už sa svatba dokonává" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Už sa svaďba dokonává". MÍSTO "nemúže to jináč být" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nemože to jináč být". VIZ TÉŽ "S Pánem Bohem tomu domu, s Pánem Bohem tomu domu". Už sem obešel, celú Moravu, po Trenčín, eště sem neměl, takej galánky, jak mám včil. Ona sa točí, má modré oči, tak jak já, daj ně ju bože, do mého lože, do rána. * Už sem obešel, Svatobořice, aj Mistřín, aj Mistřín, eště sem neměl, takej frajárky, jak mám včíl, jak mám včíl. Ona sa točí, má modré oči, huběnku, kulatú, neprodám já ju, nikomu ani, za tisíc, dukátů. VERZE 1 Už sem sa oženil, už je darmo, už mám zajarmené, ťažké jarmo, keré mosím nosit, až do smrti, na svúj svobodný věk, zapomněti, keré mosím nosit, až do smrti, na svúj svobodný věk, zapomněti. Sloboděnko moja, zlatý poklad, už sem ťa oplakal, sto tisíc krát, sloboděnko moja, moja, vrať sa ke mně, potěš zarmútěné, srdce ve mně, sloboděnko moja, moja, vrať sa ke mně, potěš zarmútěné, srdce ve mně. Ked vidím sľobodných, spolem státi, nevím co si smutný, mám počáti, mám-li jíti, tým světem širókým, lebo za děvčátkem, modroookým, mám-li jíti, tým světem širókým, lebo za děvčátkem, modroookým. MÍSTO "mosím" SE NĚKDY ZPÍVÁ "musím". MÍSTO "slobodných" SE NĚKDY ZPÍVÁ "svobodných". MÍSTO "sloboděnko moja, vrať sa ke mně" SE NĚKDY ZPÍVÁ "sloboděnko moja, moja, vrať sa ke mně". NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE OPAKUJE POSLEDNÍ VERŠ. VERZE 2 Už sem sa oženil, už je darmo, už mám zajarmené, ťažké jarmo, keré mosím nosit, až do smrti, na svúj svobodný věk, zapo, zapomněti. Sloboděnko moja, zlatý poklad, už sem ťa oplakal, sto tisíc krát, sloboděnko moja, moja, vrať sa ke mně, potěš zarmútěné, srdce, srdce ve mně. Ked vidím sľobodných, spolem státi, nevím co si smutný, mám počáti, mám-li jíti, tým světem širókým, lebo za děvčátkem, modró, modroookým. *** Už se ten Tálinskej rybník nahání VIZ "Když se ten Tálinskej rybník nahání" Už se Ti mládenče nohy třesou VIZ "Za dob mý mladosti". + Už slunéčko zašlo, muzikanti hrajú - VIZ "Slunéčko zašlo, muzikanti hrajú" ** Už troubějí, už troubějí, na horách jeleni, už troubějí, už troubějí, na horách jeleni. Mysliveček na posedu, má palouk pěkně v dohledu, a s prstem svým, na spoušti, dívá se do houští, mysliveček na posedu, má palouk pěkně v dohledu, a s prstem svým, na spoušti, dívá se do houští. Už troubějí, už troubějí, na horách jeleni, už troubějí, už troubějí, na horách jeleni. Z houštiny jelen vychází, stádo laní ho provází, a po lese, ten jeho hlas, zaznívá jako bas, z houštiny jelen vychází, stádo laní ho provází, a po lese, ten jeho hlas, zaznívá jako bas. Už troubějí, už troubějí, na horách jeleni, už troubějí, už troubějí, na horách jeleni. Měsíček z mraků vyhlíží, myslivec pušku zamíří, a naposled, a naposled, svou hlavu jelen zved, měsíček z mraků vyhlíží, myslivec pušku zamíří, a naposled, a naposled, svou hlavu jelen zved. Už troubějí, už troubějí, na horách jeleni, už troubějí, už troubějí, na horách jeleni. Z posedu rána zazněla, ruka se vůbec nechvěla, už dotroubil, už dotroubil, do trávy se složil, z posedu rána zazněla, ruka se vůbec nechvěla, už dotroubil, už dotroubil, do trávy se složil. MÍSTO "Z houštiny jelen vychází" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Z houští už jelen vychází". Vacenovský šenku, vrť sa kolem, vacenovský šenku, vrť sa kolem, vacenovští chlapci, vacenovští chlapci, s Pánem Bohem, vacenovští chlapci, vacenovští chlapci, s Pánem Bohem. Už se šohajíček pryč ubírá, už se šohajíček pryč ubírá, žádný za ním dveří, žádný za ním dveří, nezavírá, žádný za ním dveří, žádný za ním dveří, nezavírá. Valaši, Valaši, kde ste ovce pásli, ztratila sem vínek, kerý ste ho našli. My sme ho nenašli, ale sme viděli, dolu Váhem bežat, na pentličkách ležat. Valaši, Valaši, na lodě sedajte, můj zelený vínek, po vodě hledajte. Kdybysme zapřáhli, tři sta párů koní, Tvůj zelený vínek, nikdo nedohoní. * Vandrovalo děvče, od potoka k řece, převez převozníčku, modrooké děvče, převez převozníčku, modrooké děvče. Já Tě nepřevezu, dokud mně neslíbíš, hubičku nebo dvě, neb se mi tuze líbíš, hubičku nebo dvě, neb se mi tuze líbíš. Než bych Ti jí dala, radš na zpátek půjdu, Tebe převozníčku, prosit se nebudu, Tebe převozníčku, prosit se nebudu. * Vandrovalo děvče, z Mladé Boleslavi, mělo oči modrý, celý uplakaný. Vandrovalo děvče, od potoka k řece, převez převozníčku, modrooké děvče. Já Tě nepřevezu, dokud mně neslíbíš, hubičku neb dvě, neb se mi tuze líbíš. Válka na Itálii VIZ "Sluníčko zapadá za hory černé, do zákopů táhnou řady nesmírné". V Bošáci je pekný dom, mezi pekným stromovím, mám tam jedno pocešenie, mám tam jedno pocešenie, žádný za ní nechodí. Išla milá na vodu, a Janoško v okně stál, od velikej tuhej lásky, od velikej tuhej lásky, na frajírku zavolal. V Brně na Špilberku, stojí vraný kůň VIZ "V Hradišti na rynku, stojí vraný kůň". V Brodě na rynečku, stojí vraný kůň VIZ "V Hradišti na rynku, stojí vraný kůň". *** Včera bola neděla, dneska už je sobota, včera bola neděla, dneska už je sobota, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota. Hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé, hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé, potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně, potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně. MÍSTO "Včera bola neděla, dneska už je sobota" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Včera bola neděla, dneskaj už je sobota" NEBO "Včera bola neděla, zajtra budě sobota" NEBO "Včera bola neděla, a dnes už je sobota" NEBO "Včera bola sobota, a dnes už je neděla". VIZ TÉŽ "Vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky". Včera před večerem, když jsem vodu brala VIZ "Včera u studánky, když jsem vodu brala". VERZE 1: *** Včera sem byl u muziky, u muziky celý den, včera sem byl u muziky, u muziky celý den, nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl, nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl. Ona stála uplakaná, uplakaná u dverí, ona stála uplakaná, uplakaná u dverí, zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí, zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí. Ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví, ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví, připravil's jí, včera večer, o věneček zelený, připravil's jí, včera večer, o věneček zelený. Já jí o něj nepřipravil, připravila se sama, já jí o něj nepřipravil, připravila se sama, vzala si ho, do ručičky, strčila ho tam sama, vzala si ho, do ručičky, strčila ho tam sama. To nebylo žádné seno, byla to jen otava, to nebylo žádné seno, byla to jen otava, a tam jsme se, milovali, od večera do rána, a tam jsme se, milovali, od večera do rána. MÍSTO "Já jí o něj nepřipravil" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nepřipravil, není pravda". ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 2: *** Včera sem byl u muziky, u muziky celý den, včera sem byl u muziky, u muziky celý den, nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl, nikde sem tam, svoju milú, nikde jsem tam neviděl. Ona stála uplakaná, uplakaná u dverí, ona stála uplakaná, uplakaná u dverí, zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí, zeptej se jí, kamaráde, zeptej se jí, co je jí. Ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví, ona Ti to, kamaráde, ona Ti to nepoví, připravil's jí, včera večer, o věneček zelený, připravil's jí, včera večer, o věneček zelený. Když připravil, tak připravil, co je komu do toho, když připravil, tak připravil, co je komu do toho, já se musím, vyzpovídat, Pánu Bohu ze všeho, já se musím, vyzpovídat, Pánu Bohu ze všeho. VERZE 1: * Včera sem Tě čekala, když sem trávu sekala, chtěla sem hubičku, Tobě při měsíčku, na dobrou noc ještě dát, chtěla sem hubičku, Tobě při měsíčku, na dobrou noc ještě dát. Měsíc ale nevyšel, Ty jsi za mnou nepřišel, možná že máš jinou, holku namluvenou, na mě už jsi zapomněl, možná že máš jinou, holku namluvenou, na mě už jsi zapomněl. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Kapelo zahraj tu polku hezky od podlahy". VERZE 2 (MÁ DALŠÍ SLOKY): * Včera sem Tě čekala, když sem trávu sekala, chtěla sem hubičku, Tobě při měsíčku, na dobrou noc ještě dát, chtěla sem hubičku, Tobě při měsíčku, na dobrou noc ještě dát. Měsíc ale nevyšel, Ty jsi za mnou nepřišel, možná že máš jinou, holku namluvenou, na mě už jsi zapomněl, možná že máš jinou, holku namluvenou, na mě už jsi zapomněl. Včera neděla byla, já jsem doma nebyla, byla jsem v hájíčku, žala jsem travičku, svátek jsem nesvětila, byla jsem v hájíčku, žala jsem travičku, svátek jsem nesvětila. Včera večer u kina, stála hezká blondýna, mrkla po mně okem, já byl u ní skokem, tak se láska začíná, mrkla po mně okem, já byl u ní skokem, tak se láska začíná. Včera ve dvě hodiny, dvíhali se peřiny, otec matku stískal, já jsem si zas pískal, pomůž Bože jediný, otec matku stískal, já jsem si zas pískal, pomůž Bože jediný. Hochu, hochu rozmilý, nemiluj ty blondýny, miluj raděj černé, ta má oči věrné, ta Tě nikdy nezklame, miluj raděj černé, ta má oči věrné, ta Tě nikdy nezklame. VERZE 1 Včera u studánky, když jsem vodu brala, šohajova mamka, na mňa zavolala, trajláj co to, trajláj to to. Naber mně dcérečko, vody do čepáčka, nebude to darmo, já Ti dám synáčka, trajláj co to, trajláj to to. Já sem jí nabrala, místo vody vína, ona slibovala, nedala mně syna, trajláj co to, trajláj to to. Sbírajte noviny, po štyry neděle, nech ty staré báby, nech ich čert sebere, trajláj co to, trajláj to to. MÍSTO "Včera u studánky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Včera před večerem". MÍSTO "trajláj coto, trajláj coto" SE NĚKDY ZPÍVÁ "trajláj co to, trajláj to to". VERZE 2 Včera u studánky, když jsem vodu brala, šohajova mamka, na mňa zavolala, ej, na mňa zavolala. Naber mně dcérečko, vody do čepáčka, nebude to darmo, já Ti dám synáčka, ej, já Ti dám synáčka. Já sem jí nabrala, místo vody vína, ona slibovala, nedala mně syna, ej, nedala mně syna. Sbírajte noviny, po štyry neděle, nech ty staré báby, nech ich čert sebere, ej, nech ich čert sebere. MÍSTO "Včera u studánky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Včera před večerem". VIZ TÉŽ "V hornom konci bývám, v dolnom frajára mám". VERZE 1: ** Vdávalo se motovidlo, vdávalo se motovidlo, dlo, dlo, bralo k sobě staré bidlo, dlo, dlo, bralo k sobě staré bidlo. Všecko ptactvo si pozvalo, všecko ptactvo si pozvalo, lo,lo, jen na sovu zapomnělo, lo, lo. jen na sovu zapomnělo. Sova jak to uslyšela, sova jak to uslyšela, la, la, hned na svadbu přiletěla, la, la, hned na svadbu přiletěla. V první tanec vzal jí vrabec, v první tanec vzal jí vrabec, bec, bec, pošlapal jí pravý palec, lec, lec, pošlapal jí pravý palec. Ty jsi vrabče, ty jsi hloupý, ty jsi vrabče, ty jsi hloupý, pý, pý, proč mi šlapeš na pazourky, ky, ky, proč mi šlapeš na pazourky. Kdyby tu nebyli hosti, kdyby tu nebyli hosti, ti, ti, praskaly by v tobě kosti, ti, ti, praskaly by v tobě kosti. Ale že jsou tady hosti, ale že jsou tady hosti, ti, ti, nechci dělat mrzutosti, ti, ti, nechci dělat mrzutosti. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 2: ** Vdávalo se motovidlo, vdávalo se motovidlo, dlo, dlo, bralo k sobě staré bidlo, dlo, dlo, bralo k sobě staré bidlo. Všechny ptáky si pozvalo, všechny ptáky si pozvalo, lo,lo, jen na sovu zapomnělo, lo, lo. jen na sovu zapomnělo. Sova jak to uslyšela, sova jak to uslyšela, la, la, hned na svadbu přiletěla, la, la, hned na svadbu přiletěla. V první tanec vzal jí vrabec, v první tanec vzal jí vrabec, bec, bec, pošlapal jí celý palec, lec, lec, pošlapal jí celý palec. Vrabče, vrabče, ty jsi hloupý, vrabče, vrabče, ty jsi hloupý, pý, pý, proč mi šlapeš na pazourky, ky, ky, proč mi šlapeš na pazourky. Kdyby tu nebyli hosti, kdyby tu nebyli hosti, ti, ti, polámala bych ti kosti, ti, ti, polámala bych ti kosti. Ale že jsou tady hosti, ale že jsou tady hosti, ti, ti, nechci dělat mrzutosti, ti, ti, nechci dělat mrzutosti. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 3 - ČTVRTÁ SLOKA: Sedla si tam na kraj pícky, sedla si tam na kraj pícky, ky, ky, dala si hrát po německy, ky, ky, dala si hrát po německy. ** V dobrém jsme se sešli, v dobrém sa rozejdem, dřív než se rozejdem, ještě si vypijem, s Pánem Bohem půjdem. S Pánem Bohem půjdem, vzpomínat si budem, dobře jsme se měli, rádi nás viděli, podruhé zas přijdem! Po druhé zas přijdem, déle tu pobudem, ty lásko bratrská, a ne farizejská, zůstaň s námi, amen! Zůstaň s námi, amen, zpívat nepřestanem, dokud Pán nebeský, v slávě jazyk český, zachová nám, amen! NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ A/NEBO DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Velehrad, Velehrad, velehradské fara, zaplať ně, můj milý, hojaja, co jsem s Tebú stála, duša má. Dám Ti já, má milá, stříbrnú řetázku, bys měla památku, hojaja, na mú věrnú lásku, duša má. A to je šecko nic, to je eščě málo, co sas naužíval, hojaja, mojej lásky darmo, duša má. Dám Ti já, má milá, kravičku s telátkem, snad budeš mět dosti, hojaja, s tým malým děťátkem, duša má. A to je šecko nic, to je eščě málo, so sas naužíval, hojaja, mojej lásky darmo, duša má. Dám Ti já, má milá, dám sebja samého, snad budeš mět dosti, hojaja, do skonání svého, duša má. MÍSTO "A to je šecko nic" SE NĚKDY ZPÍVÁ "A to je všecko nic". MÍSTO "to je eščě málo" SE NĚKDY ZPÍVÁ "to je eště málo". Velické zvony - VIZ "Ty velické zvony" *** Vem košilku mezi zuby, dělej na mě bububu, kdyby se Tě všichni báli, já se tě bát nebudu. Šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno, šup sem, šup tam, nám už je to fuk, šup sem, šup tam, s námi už to nevyhrajou, šup sem, šup tam, nám už je to fuk. VIZ TÉŽ "Když jsem prala na pavlači, přišlo na mě strašidlo". *** Venku už je tma, všude chodí dva, jen já vzpomínám, kde Tě asi mám, jen půl hodiny, říkáš nic není, kdo má stále trpět Tvoje zpoždění. Jednou, dvakrát, budu čekat, potřetí nechám Tě stát, jednou, dvakrát, budu plakat, potřetí se budu smát, jaro, abys věděla, jedna vlaštovička nedělá, jednou, dvakrát, dám si zahrát, Tebe nechám trucovat, jaro, abys věděla, jedna vlaštovička nedělá, jednou, dvakrát, dám si zahrát, Tebe nechám trucovat. NĚKDY NÁSLEDUJE "Proč ta sova tolik houkala, hú a hú a hú". VIZ TÉŽ "Jednou, dvakrát, budu čekat, potřetí nechám Tě stát". VERZE 1: ** Veselá je dědina, kde sa milá zrodila, veselá je dědina, kde sa milá zrodila, eště je veselejší, kde je můj najmilejší, eště je veselejší, kde je můj najmilejší. Veselá je veselá, jak hodová neděla, veselá je veselá, jak hodová neděla, dědina šohajkova, kytica polajková, dědina šohajkova, kytica polajková. Za dědinú černý les, žežulenko napověz, za dědinú černý les, žežulenko napověz, kdy bude také moja, dědina šohajkova, kdy bude také moja, dědina šohajkova. Esli Ty mě ráda máš, prodej pole vše co máš, esli Ty mě ráda máš, prodej pole vše co máš, prodej pole, vinohrady, vysvoboď ňa milá z vojny, prodej pole, vinohrady, vysvoboď ňa milá z vojny. Vinohrady neprodám, dobré vínko ráda mám, vinohrady neprodám, dobré vínko ráda mám, dobré vínko ráda piju, slivovičku nevyliju, dobré vínko ráda piju, slivovičku nevyliju. Veselá je dědina, kde je pivo desina, veselá je dědina, kde je pivo desina, eště je veselejší, kde je rum najlacnější, eště je veselejší, kde je rum najlacnější. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. VERZE 2: ** Veselá je dědina, kde sa milá zrodila, veselá je dědina, kde sa milá zrodila, eště je veselejší, kde je můj najmilejší, eště je veselejší, kde je můj najmilejší. Esli Ty mě ráda máš, prodej pole vše co máš, esli Ty mě ráda máš, prodej pole vše co máš, prodej pole, vinohrady, vysvoboď ňa milá z vojny, prodej pole, vinohrady, vysvoboď ňa milá z vojny. Vinohrady neprodám, dobré vínko ráda mám, vinohrady neprodám, dobré vínko ráda mám, dobré vínko ráda piju, slivovičku nevyliju, dobré vínko ráda piju, slivovičku nevyliju. Za dědinú černý les, či má milá prijděž dnes, za dědinú černý les, či má milá prijděž dnes, milá je uš frajírová, dědina šuhajová, milá je uš frajírová, dědina šuhajová. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. ČASTO SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. *** Veselé vánoční hody, zpívejte dítky koledy, o tom, co se vskutku stalo, že se lidem narodilo, děťátko, o tom, co se vskutku stalo, že se lidem narodilo, děťátko. Potmě leží nemá svíčičky, na nebi svítí mu hvězdičky, ty jenž všechen oděv dáváš, samos nahé a nic nemáš, děťátko, ty jenž všechen oděv dáváš, samos nahé a nic nemáš, děťátko. Přišli chudí pastuškové, zpívali jsou chvály nové, vítej nám andělský králi, tebe jsme zdávna žádali, děťátko, vítej nám andělský králi, Tebe sme sa nažádali, děťátko. My s nimi také zpíváme, k betlémské chýši spěcháme, vítej milý pacholíčku, Synu Boží, náš bratříčku, děťátko, vítej milý pacholíčku, Synu Boží, náš bratříčku, děťátko. MÍSTO "svítí mu" SE NĚKDY ZPÍVÁ "mu svítí". MÍSTO "zpívali jsou chvály nové" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zpívali písničky nové". MÍSTO "tebe jsme zdávna žádali" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Tebe sme sa nažádali". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. Veselú frajárku mám, při ní su nejradši sám, veselú frajárku mám, při ní su nejradši sám, tá když sa zasměje, větérek odvěje, starosti, bolesti, žal, tá když sa zasměje, větérek odvěje, starosti, bolesti, žal. Dojdi můj šohajku k nám, za oknem rozmarýn mám, dojdi můj šohajku k nám, za oknem rozmarýn mám, v komůrce postýlku, dojdi bár na chvilku, dojdi můj šohajku k nám, v komůrce postýlku, dojdi bár na chvilku, dojdi můj šohajku k nám. Veselú náladu mám, na stole vínečka džbán, veselú náladu mám, na stole vínečka džbán, frajárka nalévá, postýlku ustýlá, k druhej až nechodívám, frajárka nalévá, postýlku ustýlá, k druhej až nechodívám. Ve Strážnici, muzikanti hráli, švarné dívča, tam si namlúvali, počkajte vy, muzikanti málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo, počkajte vy, muzikanti málo, já vám povím, co sa mně dnes zdálo. Šel sem k milej, ona eště spala, budil sem ju, aby hore vstala, budil sem ju, na obě dvě líčka, stávaj hore, sivá holubička, budil sem ju, na obě dvě líčka, stávaj hore, sivá holubička. * Vezmi mě, rybáři, na svojí lodičku, chci býti u toho, až chytíš rybičku, rybička je malá, pusť jí raděj zpátky, vždyť i ta rybička, ta má život krátký, rybička je malá, pusť jí raděj zpátky, vždyť i ta rybička, ta má život krátký. Když rybka zabrala, na zrádnou udičku, řekla jsem rybáři, o sladkou hubičku, rybička zmizela, voda se zatočí, rybář se zahleděl, do mých modrých očí, rybička zmizela, voda se zatočí, rybář se zahleděl, do mých modrých očí. Teď spolu chodíme, po hrázi rybníka, tam kde se zrodila, má láska veliká, léta uplynula, osud vepsal vrásky, rybička zůstala, talismanem lásky, léta uplynula, osud vepsal vrásky, rybička zůstala, talismanem lásky. MÍSTO "rybička je malá" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pěkně Tě poprosím". MÍSTO "pusť jí raděj zpátky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vrať jí raděj zpátky". NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Talisman lásky". Věj větříčku z Dunaje, věj větříčku z Dunaje, věj větříčku z Dunaje, řekni mě kde milá je. Věj větříčku zvečera, věj větříčku zvečera, aby milá věděla, aby milá věděla. Věj větříčku do rána, věj větříčku do rána, pozdravuj od galána, pozdravuj od galána. Věj větříčku do noci, věj větříčku do noci, že mě neni pomoci, že mě neni pomoci. Věj větříčku z Dunaje, věj větříčku z Dunaje, ať ta zima roztaje, ať ta zima roztaje. Věj větříčku do jara, věj větříčku do jara, ať se milá nestará, ať se milá nestará. Věj větříčku z Dunaje, věj větříčku z Dunaje, věj větříčku z Dunaje, řekni mě kde milá je. Řekni mě kde milá je, řekni mě kde milá je, řekni mě kde milá je. NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. * V háječku potůček, dobře svou cestičku zná, proč k nám můj hošíček, proč k nám už nechodívá, ten potůček ví, kam asi chodí, kam se zatoulává, můj hošík modrooký. Já Tě ráda mám, ze srdce Ti lásku dám, když mě nechceš znát, asi máš jinou rád, když nepřijdeš k nám, sama si tě vyhledám, vždyť já na světě nikoho víc nemám. * V Hodoníně jarmark byl, já sem na něm také byl, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmarýn, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmarýn. Zavrť sa ně cérečko, jak to plužné kolečko, ej, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáš máš, ej, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáš máš. Široký je široký, šila sem ho tri roky, ej, široký je velice, šila sem ho k muzice, ej, široký je velice, šila sem ho k muzice. Nehleď šohaj na krásu, ošidíš sa dorázu, ej, nehleď šohaj na líce, ošidíš sa velice, ej, nehleď šohaj na líce, ošidíš sa velice. Má milá je nemocná, zedla chleba půl pecna, ej, kyselice hnčisko, teď ju bolí břušisko, ej, kyselice hnčisko, teď ju bolí břušisko. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VIZ TÉŽ "Zavrť sa ně cérečko, jak to plužné kolečko". VERZE 2: V Hodoníně jarmark byl, kdo tam na něm, Bože, byl, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmatýn, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmatýn. Roste, roste lindička, u vrchu je teňúčká, ej, nevdávaj sa má milá, šak si eště mlaďučká, ej, nevdávaj sa má milá, šak si eště mlaďučká. Nechytaj sa dvoch brehú, oba sa ti uvezú, ej, drž sa enom jedného, šohajíčka švarného, ej, drž sa enom jedného, šohajíčka švarného. VERZE 1 - MORAVSKÁ: *** V Hodoníně, za vojáčka, mňa vzali, moje vlásky, na kraťúčko, strihali, moje vlásky, hej háj, na kolena padaly, moja mamka, aj frajárka, plakaly, moje vlásky, hej háj, na kolena padaly, moja mamka aj, frajárka, plakaly. Neplačte Vy, moja mamka, mamička, já uskočím, až poletí, gulička, já uskočím, hej háj, jak na nebi hvězdička, já uskočím, až poletí, gulička, já uskočím, hej háj, jak na nebi hvězdička, já uskočím, až poletí, gulička. MÍSTO "moja mamka, mamička" SE NĚKDY ZPÍVÁ "moja stará mamička". VERZE 2 - SLOVENSKÁ: V Hodoníně, za vojačka, ma vzali, moje vlasy, na kratučko, strihali, mojo vlasy, šej haj, na kolena padali, otěc, mamka, aj frajárka, plakali, mojo vlasy, šej haj, na kolena padali, otěc, mamka, aj frajárka, plakali. Něplačtě vy, moja drahá, mamička, ja odskočím, keď poletí, gulička, ja odskočím, šej haj, jak na nebi hviezdička, ja odskočím, keď poletí, gulička, ja odskočím, šej haj, jak na nebi hviezdička, ja odskočím, keď poletí, gulička. Trúby trúbia, bubny hučia, bubnujú, kamaráti, môj kufríček, richtujú, prestaňte mi, šej haj, môj kufríček richtovať, ja sa iděm, od svej milej, odobrať, prestaňte mi, šej haj, môj kufríček richtovať, ja sa iděm, od svej milej, odobrať. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. + ? V hornom konci bývam, v dolnom frajára mám, naprostred dědiny, pro vodu chodívám, traj laj co to, traj laj to to. Nechodím pro vodu, abych sa napila, chodím já pro vodu, abych s milým byla, traj laj co to, traj laj to to. Včera u studánky, když jsem vodu brala, šohajova mamka, na mňa zavolala, traj laj co to, traj laj to to. Naber mi dcérečko, vody do čerpáčka, nebude to darmo, já Ti dám synečka, traj laj co to, traj laj to to. Ja jsem jí nabrala, místo vody vína, ona sľubovala, nedala mně syna, traj laj co to, traj laj to to. Zbírajte noviny, po štyri neděle, nech ty staré baby, nech ich čert zebere, traj laj co to, traj laj to to. MÍSTO "V hornom konci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Hornom konci". MÍSTO "bývám" SE NĚKDY ZPÍVÁ "bývam". MÍSTO "frajera" SE NĚKDY ZPÍVÁ "frajíra" NEBO "frajara" NEBO "frajára". VERZE 2 V horním konci bývám, v dolním frajára mám, doprostřed dědiny pro vodu chodívám, ej, pro vodu chodívám, Nechodím pro vodu abych sa napila, chodím já pro vodu, abych s ním byla, ej, abych s ním byla. Včera u studánky, když jsem vodu brala, šohajova mamka, na mňa zavolala, ej, na mňa zavolala. Naber mně dcérečko, vody do čepáčka, nebude to darmo, já Ti dám synáčka, ej, já Ti dám synáčka. Já sem jí nabrala, místo vody vína, ona slibovala, nedala mně syna, ej, nedala mně syna. Sbírajte noviny, po štyry neděle, nech ty staré báby, nech ich čert sebere, ej, nech ich čert sebere. MÍSTO "Včera u studánky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Včera před večerem". VIZ TÉŽ "Včera u studánky, když jsem vodu brala". ** V hornom konci svítá, v dolnom zažehajú, uprostred dědiny, dívča namlúvajú, dívča namlúvajú. Nenamlúvajte mňa, však já vám neslúbím, vašeho šohajka, dokonca nelúbím, dokonca nelúbím. Namlúvali skálu, namlúvili kámeň, a Těbja cérečko, nemožeme žáden, nemožeme žáden. MÍSTO "V hornom konci" SE NĚKDY ZPÍVÁ "V horním konci". MÍSTO "namlúvili kámeň" SE NĚKDY ZPÍVÁ "namlúvali kámeň". MÍSTO "nemožeme žáden" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nenamluví žáden". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST POSLEDNÍ SLOKY. VERZE 1 - mužská: * V Hradišti na rynku, stojí vraný kůň, v Hradišti na rynku, stojí vraný kůň, a na tem koníčku, můj starý tatíčku, celý mundůr můj, a na tem koníčku, můj starý tatíčku, celý mundůr můj. Vždycky sem si myslel, že je vojna špás, vžycky sem si myslel, že je vojna špás, že tam budem týden, lebo někerý den, prídem domů zas, že tam budem týden, lebo někerý den, prídem domů zas. Že tam budem týden, lebo hodinu, že tam budem týden, lebo hodinu, včil ubohý nevím, včil ubohý nevím, kde já zahynu, včil ubohý nevím, včil ubohý nevím, kde já zahynu. Chceš-li milá vědět, jaké snídání, chceš-li milá vědět, jaké snídání, za krajcar períčka, pucujem koníčka, to je snídání, za krajcar períčka, pucujem koníčka, to je snídání. Chceš-li milá vědět, jaký oběd můj, chceš-li milá vědět, jaký oběd můj, dojdi sa podívat, jak sa bude šlapat, po mně vraný kůň, dojdi sa podívat, jak sa bude šlapat, po mně vraný kůň. Chceš-li milá vědět, jaká večera, chceš-li milá vědět, jaká večera, dojdi sa podívat, jak sa bude kúlat, hlava od těla, dojdi sa podívat, jak sa bude kúlat, hlava od těla. NENÍ JASNÉ, CO SE MYSLÍ SLOVY "za krajcar períčka". MÍSTO "V Hradišti na rynku" SE OBČAS ZPÍVÁ "V Kyjově na rynku" NEBO "V Brně na Špilberku" NEBO "V Brodě na rynečku". VERZE 2 - ženská: * V Hradišti na rynku, stojí vraný kůň, v Hradišti na rynku, stojí vraný kůň, a na tem koníčku, můj starý tatíčku, celý mundůr můj, a na tem koníčku, můj starý tatíčku, celý mundůr můj. Okolo koníčka, vojáci stojá, okolo koníčka, vojáci stojá, a mého milého, synečka švarného, do šatů strojá, a mého milého, synečka švarného, do šatů strojá. A pri tem koníčku, vojáci stojá, a pri tem koníčku, vojáci stojá, a mého milého, šohajka švarného, do vojny strojá, a mého milého, šohajka švarného, do vojny strojá. Když ho přistrojili, na koňa skočil, když ho přistrojili, na koňa skočil, červeným sátečkem, zlatým prsténečkem, trikrát zatočil, červeným sátečkem, zlatým prsténečkem, trikrát zatočil. V TÉTO VERZI SE NEMUSÍ OPAKOVAT DRUHÁ ČÁST PRVNÍHO VERŠE KAŽDÉ SLOKY. * ? Viděl sem já malérečky malovat, nechtěli mi po džbánečku darovat, počkej synku, až se vínko urodí, pro vodu se s malovaným nechodí, počkej synku, až se vínko urodí, pro vodu se s malovaným nechodí. Dobře tu bývalo, dobře tu bude, roste tu vínečko bílé a rudé, žije tu písnička, dávná i nová, od Starého Města až do Kyjova. Malérečky zvědavý sem velice, pro koho ty malované kraslice, počkej synku, na červené pondělí, malérečky všecky chlapce podělí, počkej synku, na červené pondělí, malérečky všecky chlapce podělí. Dobře tu bývalo, dobře tu bude, roste tu vínečko bílé a rudé, žije tu písnička, dávná i nová, od Starého Města až do Kyjova, o koníčku ryzovraném, o šablence brúšenej, o kvítečku darovaném, o rosence studenej. Malérečky na moravské dědině, vzpomenu vás při písničce při víně, jako kmínu, jako soli do chleba, tak je lidem svěží krásy potřeba, jako kmínu, jako soli do chleba, tak je lidem svěží krásy potřeba. Dobře tu bývalo, dobře tu bude, roste tu vínečko bílé a rudé, žije tu písnička dávná i nová, od Starého Města až do Kyjova. *** Vinařská (vinařské směsi) VIZ "Bože nám požehnaj, všetko nám dobré daj". VIZ "Eště sme byli, nad Koryčany". VIZ "Hrajte, já ráda tancuju, možná že zítra už, tu s vámi nebudu". VIZ "Keď sem išel zrána, muzika mně hrála". VIZ "Kyjovská šenkýřka víno nese, až se jí ručenka celá třese". VIZ "Zahraj mně muzika, lebo já ťa prosím". * Vinohrady moje, jak sa zeleňáte, vinohrady moje, jak sa zeleňáte, aj to dobré vínko, v hroznech schováváte, aj to dobré vínko, v hroznech schováváte. Vínečko červené, aj to vínko bílé, vínečko červené, aj to vínko bílé, po prvním pohárku, šohaj veselý je, po prvním pohárku, šohaj veselý je. Šohaj veselý je, frajárenka smutná, šohaj veselý je, frajárenka smutná, že šohaj vínečko, už tri noci chutná, že šohaj vínečko, už tri noci chutná. *** Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte, vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte, a keď sa ho šohaj napije, dobrú vúlu z něho dostane, vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte. Vínko bílé, vínko bílé, aj to naše červené, vínko bílé, vínko bílé, aj to naše červené, a kdo sa ho jednú napije, zazpívá si pěkně vesele, vínko bílé, vínko bílé, aj to naše červené. MÍSTO "aj to naše červené" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vínko naše červené". NĚKDY NÁSLEDUJE "Dalmácia, Dalmácia, to je Bože kraj". VERZE 1: Vím já o děvčině, vím já o děvčině, v tem strážnickém mlýně, v tem strážnickém mlýně. Ona husy pase, ona husy pase, pěkně nastrojá se, pěkně nastrojá se. Haj háj, háj husičky, haj háj, háj husičky, necháte vodičky, necháte vodičky. MÍSTO "ona husy pase" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ej, ona husy pase". VERZE 2: Vím já o děvčině, ej, vím já o děvčině, v tem dubňanském mlýně, v tem dubňanském mlýně. Ona husy pase, ej, ona husy pase, pěkně nastrojá se, pěkně nastrojá se. NĚKDY SE NA ZAČÁTKU KAŽDÉ SLOKY ZPÍVÁ "Ej,". VERZE 3: Vím já o děvčině, ej, vím já o děvčině, v tem boršovském mlýně, v tem boršovském mlýně. Ona husy pase, ej, ona husy pase, pěkně nastrojá se, pěkně nastrojá se. NĚKDY SE NA ZAČÁTKU KAŽDÉ SLOKY ZPÍVÁ "Ej,". VERZE 4: Vím já o děvčině, v uherskej dolině, vím já o děvčině, v uherskej dolině, ona nic nerobí, moje potěšení, len si pěkně chodí. Preháňá husičky, z vody na jahody, preháňá husičky, z vody na jahody, haj, haj, haj, husičky, moje potěšení, nekalte vodičky. Dávno ste mi túto, vodu kalívaly, Dávno ste mi túto, vodu kalívaly, keď sme se šohajkem, moje potěšení, koně napájali. * Vím kde se stýká, tam u Mělníka, tok řeky Labe s Vltavou, stráně vonící, révou zrající, zpívají polku jásavou. Mám jedno přání, ať spěchá zrání, vždyť víno radost rozdává, a sklenku vína, nám připomíná, ta polka jásavá. Zpívejte s námi, lék je to známý, mít na rtech píseň veselou, nač chmuřit líce, když je tisíce, písniček zjasnit dovedou. Ten, kdo si zpívá, náladu mívá, po světě chodí spokojen, zpívejte zrána, zpívejte večer, zpívejte celý den. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY ("Vím kde se stýká, ..., ta polka jásavá"). TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Jásavá" NEBO "Mělnická polka". Vínečka nedajú, a kážu nám spievať, suché hrdlá máme, treba ich polievať, suché hrdlá máme, treba ich polievať. *** Vínečko bílé, si od mej milej, budu ťa pít, co budu žít, vínečko bílé, budu ťa pít, co budu žít, vínečko bílé. Vínečko rudé, si od tej druhej, budu ťa pít, co budu žít, vínečko rudé, budu ťa pít, co budu žít, vínečko rudé. Vínečka obě, frajárky moje, budu vás pít, co budu žít, vínečka obě, budu vás pít, co budu žít, vínečka obě. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Víno, víno, vínko červené". * ? Vínečko červené, to je, Bože, farba, kdo toto píjává, nebolí ho hlava, kdo toho píjává, nebolí ho hlava. Vínečko, vínečko, to je, Bože, lázeň, kdo vínečko pije, není veru blázen, kdo vínečko pije, není veru buázen. Lazárku, Lazárku, máš dobrú kořalku, kdo sa jej napije, prenocuje v jarku, kdo sa jej napije, prenocuje v jarku. MÍSTO "buázen" SE ČASTO ZPÍVÁ "blázen". * ? Vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa VIZ "Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa" ** Vínečko, né voda, pijme ho, sloboda, třeba je kyselé, ale je veselé, třeba je kyselé, ale je veselé. Pijme ho, pijme ho, do rána bílého, až ho vypijeme, dáme si druhého, až ho vypijeme, dáme si druhého. Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja, neošidíš Ty mňa, ošidím já Tebja. Všeci sa starajú, nad mojú slobodú, jen já sa nestarám, chvála Pánu Bohu, jen já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. VIZ TÉŽ "Červené vínečko, jak višňa, galánečko moja, šidíš mňa". Vínečko v mázku, mám pro ťa lásku, tak sa do mňa táhneš, jak po provázku, tak sa do mňa táhneš, jak po provázku. Kdo vínko pije, muzice platí, vezmú ho do nebe, andělé svatí, vezmú ho do nebe, andělé svatí. Já sem vínko pil, muzice platil, já sem šel do něba, Peter ma vrátil, já sem šel do něba, Peter ma vrátil. MÍSTO "mám pro ťa lásku" SE ČASTO ZPÍVÁ "mám k tobě lásku". MÍSTO "tak sa do mňa táhneš" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tahneš sa do krku". MÍSTO "jak po provázku" SE ČASTO ZPÍVÁ "jak na provázku". Vínko, vínko, vínko červené VIZ "Víno, víno, vínko červené" *** Víno, víno, vínko červené, víno, víno, vínko červené, kdo Ťa bude, vínko píjat, keď já buděm, mašírovat, víno, víno, vínko červené. Lúčka, lúčka, lúčka zelená, lúčka, lúčka, lúčka zelená, kdo ťa bude, lúčka kosit, keď já buděm, šablu nosit, lúčka, lúčka, lúčka zelená. Hora, hora, hora vysoká, hora, hora, hora vysoká, kto ťa bude, hora rúbať, keď já buděm, v zemi ležať, hora, hora, hora vysoká. MÍSTO "Víno, víno, vínko červené" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Víno, víno, víno červené" NEBO "Vínko, vínko, vínko červené". MÍSTO "lúčka zelená" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tráva zelená". MÍSTO "lúčka kosit" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tráva kosit" NEBO "trávo kosit". NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY (NAPŘ "kdo Ťa bude, vínko píjat ... víno, víno, vínko červené"). ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. OBVYKLE NÁSLEDUJE: "Eště si já, eště si já, pohár vínka, zaplatím". VIZ TÉŽ "Lúčka, lúčka, lúčka zelená". ** Víno sem, víno tam, muzikanti hrajte, však ja vám zaplatím, nič sa nestarajte, červené víno, bíle koláče, jak to naše dievča, u muziky skáče, červené víno, bíle koláče, jak to naše dievča, u muziky skáče. Keby sme, my chceli, z hotového žití, tak by nám vespolek, čerti nestačili, červené víno, bíle koláče, jak to naše dievča, u muziky tancuje, červené víno, bíle koláče, jak to naše dievča, u muziky tancuje. VIZ TÉŽ "Pivo sem, pivo tam, muzikanti hrajte". V javorovej hori, tichý oheň horí, ej, tichý oheň horí. A pri tem ohníčku, jedenáct zbojníčků, ej, jedenáct zbojníčků. Dvanáctý Janošek, porúbaný všecek, ej, porúbaný všecek. Kamarádi moji, tu mňa neněchajtě, ej, tu mňa neněchajtě. Pod lipku zelenú, tam mňa pochovajtě, ej, tam mňa pochovajtě. V Kněždubě na rohu, ej, v Kněždubě na rohu, šel šohaj na vojnu, ej, šel šohaj na vojnu. Muzika mu hrála, ej, muzika mu hrála, do bílého rána, ej, do bílého rána. Pri červeném víně, ej, pri červeném víně, navzdory děvčině, ej, navzdory děvčině. V kopčanskom rybníčku, tri rúžičky stojá, šehej, háj, eště som daleko, už mi jedna voňá, šehej, háj, eště som daleko, už mi jedna voňá. Voňaj že mi, voňaj, ružička voňavá, šehej, háj, šak si ně voňala, tri ročky bez mála, šehej, háj, šak si ně voňala, tri ročky bez mála. Tri ročky bez mála, aj volaký týžděň, šehej, háj, čakaj ňa, má milá, šak já večer príděm, šehej, háj, čakaj ňa, má milá, šak já večer príděm. V Kyjově na rynku, stojí vraný kůň VIZ "V Hradišti na rynku, stojí vraný kůň". Vlaštověnka lítá, povídá že svítá, svítá svítáníčko, na moje srdéčko, na moje srdéčko. Kdybych měla klíče, od toho svítání, nedala bych svítat, ani do snídání, ani do snídání. Už je tu den bílý, vstávaj hore milý, vstávaj mé srdéčko, vychází slunéčko, vychází slunéčko. * Vltavo ty stříbropěnná, kam stále pospícháš, kroužíš kolem Vyšehradu, dál a dál se ubíráš, kroužíš kolem Vyšehradu, dál a dál se ubíráš. Pozastav se ve svém spěchu, na Prahu se podívej, počkej já něco ti povím, a pak dále ubíhej, počkej já něco ti povím, a pak dále ubíhej. Až se na ní vynadíváš, kouzlo lásky budeš znát, pozdrav mně ji než odejdeš, pozdrav mně ji nastokrát, pozdrav mně ji než odejdeš, pozdrav mně ji nastokrát. Že ji stále v srdci nosím, že ji věrně miluji, ve dne v noci po ní toužím a nade vše miluji, ve dne v noci po ní toužím a nade vše miluji. V Mikulčickým, dolním konci, kalinečka kvete, a múj milý, premilený, daleko ve světě, na vraném koni jede, šablenku pri boku, čakaj na mňa, moja milá, čakaj maa po roku, na vraném koni jede, šablenku pri boku, čakaj na mňa, moja milá, čakaj mňa po roku. A keď prešel, rok aj druhý, kalinečka zvjadla, a ta naša, verná láska, ve světě zapadla. Pri Dunaju je cesta, celá zkrvavená, na ní leží múj šohajek, hlava porúbaná, pri Dunaju je cesta, celá zkrvavená, na ní leží múj šohajek, hlava porúbaná. MÍSTO "čakaj ma po roku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "čakaj mňa po roku". * V Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček, v Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček, brodí tam koně, v studenej vodě, ej, švarný šohajíček, brodí tam koně, v studenej vodě, ej, švarný šohajíček. Frajárka za ním došla, nechtěla koně česat, frajárka za ním došla, nechtěla koně česat, kdybys má milá, pyšná nebyla, nemusela bys bečat, kdybys má milá, pyšná nebyla, nemusela bys bečat. V Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček, v Mistříně na dolině, je tam pěkný rybníček, koně tam brodí, už k nám nechodí, ej, švarný šohajíček, koně tam brodí, už k nám nechodí, ej, švarný šohajíček. *** Voděnka studená, jako led, jako led, nemožu, má milá, na Tebe zapomnět, jednú zapomenu, po druhé vzpomenu, po třetí, má milá, slzy mě polejú, jednú zapomenu, po druhé vzpomenu, po třetí, má milá, slzy mě polejú. * Vodu, vodu, nechcem já ju, nechcem já ju, nech sa v něj dievčence kúpavajú, nech sa v něj dievčence kúpavajú, ve vodě sú žáby, najdú se aj hadi, nechcem já ju, nechcem já ju, nech sa v něj dievčence kúpávajú, nech sa v něj dievčence kúpávajú. Vínko, vínko, to pít budem, to pít budem, dokád na tom světe živý budem, dokád na tom světe živý budem, vínko mne napraví, dá rozum aj zdraví, to pít budem, to pít budem, dokád na tom světě živý budem, dokád na tom světě živý budem. Voly, voly, šardalisté, voly, voly, šardalisté, ej, prepásli ste, žitko čisté, žitko čisté. Koně, moje koně, koníčky všecky tri, ej nemohly vytáhnút, vinečko od Nitry. Koně, moje koně, všecky štyry hrebce, ej, už mňa na tem světě, žádné dívča nechce. Pase Jano junce, v hluboké dolince, ani ho nevidět, enom je čut zvonce, ej, enom je čut zvonce. Pase on jich pase, až sa celý trase, že mu jeho milá, pacholátko nese, ej, pacholátko nese. Nezváďaj to na mňa, na mňa na samého, bylo by mňa haňba, šohaja švarného, ej, šohaja švarného. ? Voní fialenka, hněvá sa maměnka, maměnko má, pusťte mňa ven, než nám zajde den, maměnko má, pusťte mňa ven, než nám zajde den. Létá vlaštověnka, klová do srdénka, za Moravú, vyhrávajú, chlapci zpívajú, za Moravú, vyhrávajú, chlapci zpívajú. Bílá košulenka, černé dvě očenka, takého znám, jediného, chlapca švarného, takého znám, jediného, chlapca švarného. Voní fialenka, hněvá sa maměnka, nebraňte nám, u vrátek stát, my sa máme brát, nebraňte nám, u vrátek stát, my sa máme brát. Vorařská VIZ "Hájku, háječku, hájku zelený". VIZ "My pluli dál". VIZ "Náš vor plul dál". * Vo Zvoleně, keď ma odobrali, vo Zvoleně, keď ma odobrali, dvanásti mi muzikanti hráli, vo Zvoleně, keď ma odobrali, dvanásti mi muzikanti hráli. Neveděli, moju notu zahrát, neveděli, moju notu zahrát, mosel som ich do Očovej zahnat, neveděli, moju notu zahrát, mosel som ich do Očovej zahnat. A v Očovej, tam mi ju zahráli, a v Očovej, tam mi ju zahráli, moje nožky rezko tancovali, a v Očovej, tam mi ju zahráli, moje nožky rezko tancovali. Moje nožky, rezko netancujtě, moje nožky, rezko netancujtě, zajtra ráno pomašírujetě, moje nožky, rezko netancujtě, zajtra ráno pomašírujetě. VIZ TÉŽ "Keď ma na tú vojnu verbovali, muzikanti zvesela mně hráli". V pošumavském kraji, je malá vesnička, loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička, loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička. Neplač má Aničko, o to já Tě prosím, až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím, až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím. Nesměla Anička, nesměla čekati, bohatého jí vnutili, musela se vdáti, bohatého jí vnutili, musela se vdáti. V tom novém manželství, šťastná moc nebyla, a než se rok s rokem sešel, hrana jí zvonila, a než se rok s rokem sešel, hrana jí zvonila. Jeníček se vrátil, hledal svou Aničku, smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku, smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku. Co jste to rodiče, co jste to dělali, že jste mojí Anduličku, zemříti nechali, že jste mojí Anduličku, zemříti nechali. V háječku zeleném, roste plno kvítí, leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí, leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí. MÍSTO "Jeníček se vrátil" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Jeník z vojny přišel". MÍSTO "Co jste to rodiče" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Rodiče, rodiče". MÍSTO POSLEDNÍ SLOKY SE NĚKDY ZPÍVÁ: Zelená se hrůbek, na něm suché listí, tam Jeníček s Aničkou spí, měsíček jim svítí, tam Jeníček s Aničkou spí, měsíček jim svítí. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. V Prešpurečku, na rynečku, tam vojáci verbujú, a já pújdem, opýtám se, co ně za tringelt dajú, a já pújdem, opýtám se, co ně za tringelt dajú. A oni ně, povedali, že ně dajú len dukát, škoda Tebja, múj šohajku, škoda Tebja nastokrát, škoda Tebja, múj šohajku, škoda Tebja nastokrát. Když sem já šel, pres ty hory, pres ty hory zelené, potkal sem tam, švarné dívča, mělo líčka červené, potkal sem tam, švarné dívča, mělo líčka červené. Já sem sa jí, počal pýtat, odkáď milá, odkáď si, ej, a ona mně, povídala, že je smutná jakási, ej, a ona mně, povídala, že je smutná jakási. MÍSTO "potkal sem tam" SE NĚKDY ZPÍVÁ "stretél sem tam". VIZ TÉŽ "Když sem já šel, pres ty hory, pres ty hory zelené". + Vracaja sa dom, od Betléma do Vsetína, nésl jsem se, jak ta laňka, nésl jsem se, jak ta laňka, potrefená. A že bylo v tom Betlémě živo velice, voněl jsem jak marijánek od slivovice. Vracaja sa dom, znavený a šťastný velmi, tož sem sebú od radosti, od velkej Božskej milosti, praštil k zemi. Ležím přemítám, najednú je u mňa žena, a nevěří že sa vracám, a nevěří že sa vracám, od Betléma. A že bylo v tom Betlémě, živo velice, a že nás tam Josef nutil, do slivovice. Ja ženy, ženy, nic na Betlém nevěřijú, a když dojdú na pútníčka, a když dojdú na pútníčka, hned ho zbijú. Tož byl u nás na Štědrý den, Betlém hotový, eště dneska nedoslýchám, na obě nohy. Vršatínské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje, nebudeš mně rozkazovat, z hospody mňa vyhazovat, nebudeš mně rozkazovat, z hospody mňa vyhazovat. Nebijme sa u Pandora, pobijme sa u Šándora, jak sa vínka napijeme, do Hrubej Vrbky pújdeme, jak sa vínka napijeme, do Hrubej Vrbky pújdeme. MÍSTO "Nebijme sa u Pandora, pobijme sa u Šándora" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nepújdeme spoza Týna, stavíme sa u Šándora" (?). NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Holíčanské vršky holé, nebudeš Ty dívča moje". VERZE 1: * Vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja. Dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, Ale že si, moja milá, milosrdná, ale že si, moja milá, milosrdná, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna. VERZE 2: * Vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, vrť sa, dívča, vrť sa, dívča, okolo mňa, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja, udělej kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja, budeš moja. Dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, dyby ne Ťa, dyby ne Ťa, moja milá, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, za regrúta, byli by ma chytili, do Hradišťa odvedli, za regrúta, za regrúta, za regrúta, Ale že si, moja milá, milosrdná, ale že si, moja milá, milosrdná, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, až do Brna, že si milosrdná, a za mnou přijela, až do Brna, až do Brna, až do Brna. MÍSTO "dívča" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dievča". VE VERZI 2 SE POSLEDNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY OPAKUJE TŘIKRÁT A ZPÍVÁ SE RYCHLEJI. Vrť sa dívča, vrť sa, já sa budu dívat, bude-li to pěkné, budu k vám chodívat, bude-li to pěkné, budu k vám chodívat. Tancuj dívča, tancuj, vytancuj sa se mnú, zakád mňa husare, na vojnu nevezmú, zakád mňa husare, na vojnu nevezmú. Já sem sa, vrtěla, Ty sas na mňa díval, a to bylo pěkné, Tys k nám nechodíval, a to bylo pěkné, Tys k nám nechodíval. ČASTO SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. Vrtěla sa, vrtěla, krúpa nad polievku, a já som sa vrtěla, keď som bola dievkú, a já som sa vrtěla, keď som bola dievkú. Vrtela sa, vrtela, pokrievenka v hrnci, a já som sa vrtela, keď som bola v tanci, a já som sa vrtela, keď som bola v tanci. VERZE 1 - MORAVSKÁ: ** V rychtárovej studni, bystrá voda šumí, v rychtárovej studni, bystrá voda šumí, padla do ní jiskra, bystrá voda vyschla, padla do ní jiskra, bystrá voda vyschla. Bystrá voda vyschla, ryby pokapaly, bystrá voda vyschla, ryby pokapaly, tých kyjovských chlapců, na vojnu sebrali, tých kyjovských chlapců, na vojnu sebrali. Na vojnu sebrali, do města Trenčína, na vojnu sebrali, do města Trenčína, za nimi zaplače, nejedna dívčina, za nimi zaplače, nejedna dívčina. Nejedna dívčina, nejeden mládenec, nejedna dívčina, nejeden mládenec, který tu panenku, připravil o věnec, který tu panenku, připravil o věnec. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2 - SLOVENSKÁ: V richtárovej studni, bystrá voda šumí, v richtárovej studni, bystrá voda šumí, spadla do něj iskra, bystrá voda vyschla, spadla do něj iskra, bystrá voda vyschla. Bystrá voda vyschla, rybky pokapali, bystrá voda vyschla, rybky pokapali, tých Oravských chlapcov, za vojačkov vzali, tých Oravských chlapcov, za vojačkov vzali. Za vojačkov vzali, do mesta Trenčína, za vojačkov vzali, do mesta Trenčína, za nimi zaplače, nejedna dievčina, za nimi zaplače, nejedna dievčina. Daj mi milá, daj mi, už mi dávno stojí, daj mi milá, daj mi, už mi dávno stojí, môj koníček vraný, o plot uviazaný, môj koníček vraný, o plot uviazaný. A milá mu dala, seděm raz do rána, a milá mu dala, seděm raz do rána, seděm raz do rána, vínka do pohára, seděm raz do rána, vínka do pohára. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. V srdénku mňa mamičko cosi bolí, v srdénku mňa mamičko cosi bolí, zajdu za šohajkem, zajdu za šohajkem, on mně bolest zhojí, zajdu za šohajkem, zajdu za šohajkem, on mně bolest zhojí. Zajdu za ním do dvora a zavolám, zajdu za ním do dvora a zavolám, pre Tebja šohajku, pre Tebja šohajku, bolest v srdénku mám, pre Tebja šohajku, pre Tebja šohajku, bolest v srdénku mám. ? Všady zamračené, nad naším je jasno, všady zamračené, nad naším je jasno, nedošel šohajek, volačo ho zašlo, nedošel šohajek, volačo ho zašlo. Šohajek z večera, okénko otvírá, šohajek z večera, okénko otvírá, poslúchajte mamko, frajárečka zpívá, poslúchajte mamko, frajárečka zpívá. Zpívá, synku, zpívá, ale kdo ví kerá, zpívá, synku, zpívá, ale kdo ví kerá, zpívá to mamičko, frajárečka moja, zpívá to mamičko, frajárečka moja. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VIZ TÉŽ "Zvečera je jasno, o púlnoci mračno". VERZE 1: ? Všeci ludé povídajú, že já sa v noci túlám, že já sa v noci túlám, a já hledám potěšení, kerého doma nemám, kerého doma nemám. V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí, dostaneš, synku, kdysi. Všeci ludé povedíjú, že já sa neožením, že já sa neožením, ale já mám, frajárečku, jak by ju okorenil, jak by ju okorenil. V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí, dostaneš, synku, kdysi. NĚKDY NÁSLEDUJE "Co děláš, co robíš, moja frajárečko, moja frajárečko". VERZE 2: ? Všeci ludé povídajú, že já sa v noci túlám, že já sa v noci túlám, a já hledám potěšení, kerého doma nemám, kerého doma nemám. V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí, v maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí. Všeci ludé povedíjú, že já sa neožením, že já sa neožením, ale já mám, galánečku, jak by ju okorenil, jak by ju okorenil. V maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí, v maštali koníček, na stěně hrebíček, na něm tatárek visí, na něm tatárek visí. MÍSTO "povídajú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "povedajú". NĚKDY NÁSLEDUJE "Co děláš, co robíš, moja frajárečko, moja frajárečko". * Všechny myši za sebou, za sebou, za sebou, všechny myši za sebou, za sebou, jdou, všechny myši za sebou, za sebou, za sebou, všechny myši za sebou, za sebou, jdou. VIZ TÉŽ "Nám je to jedno, na nás to neplatí". V širém poli hruška stojí VIZ "Stojí hruška v širém poli". V širém poli lésčina, pod ňú sedí dievčina, malá nevysoká, pekná černojoká, malá nevysoká, pekná černojoká. Čo tu sedíš dievčina, či Ťa mamka vybila, nebo Ti vyľála, že si se mnú spala, nebo Ti vyľála, že si se mnú spala. Mamička mňa nebila, ani mně nevyľála, lež já želím teho, vínka zeleného, lež já želím teho, vínka zeleného. MÍSTO "lésčina" SE NĚKDY ZPÍVÁ "léščina". V širem poli strom zelený, v širem poli strom zelený, pod tým stromem, pod tým stromem, pod tým stromem, vojsko leží, pod tým stromem, pod tým stromem, pod tým stromem, vojsko leží, Tichý vietr pofukuje, tichý vietr pofukuje, už to vojsko, už to vojsko, už to vojsko, mašíruje, už to vojsko, už to vojsko, už to vojsko, mašíruje. Mašíruje na dvě strany, mašíruje na dvě strany, z Uher do Čech, z Uher do Čech, z Uher do Čech, do Moravy, z Uher do Čech, z Uher do Čech, z Uher do Čech, do Moravy, z Uher do Čech, z Uher do Čech, z Uher do Čech, do Moravy. MÍSTO "V širem poli" SE NĚKDY ZPÍVÁ "V širém poli". MÍSTO "Tichý vietr" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Tichý věter". *** V širém poli studánečka kamenná, v širém poli studánečka kamenná, a v ní voda, voděnka, a v ní voda studená, a v ní voda, voděnka, a v ní voda studená. Išlo dívča, išlo v sukni červenej, išlo dívča, išlo v sukni červenej, podaj Ty mně, šohajku, podaj vody studenej, podaj Ty mně, šohajku, podaj vody studenej. Když jí podal ze studánky voděnku, když jí podal ze studánky voděnku, dojdi večer, šohajku, dám Ti sladkú huběnku, dojdi večer, šohajku, dám Ti sladkú huběnku. * Všude bylo ticho, jako v kostele, jen muzika hrála, hrála vesele, na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček, na obloze svítil, jasný měsíček, ten byl svědkem našich, sladkých hubiček. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Policajt dou, dou, dou, na mě si nepřídou". V tej břeclavskej hospodě, stojí varta, v tej břeclavskej hospodě, stojí varta, číhajú tam vojáci, aj, na šohajka, číhajú tam vojáci, aj, na šohajka. V tej břeclavskej hospodě, stojá drábi, v tej břeclavskej hospodě, stojá drábi, číhajú tam na něho, aj, že je švarný, číhajú tam na něho, aj, že je švarný. V tej klášterskej hospodě VIZ "Koukni, holka, koukni, kterak jsou mě ztloukli" * V tej Milotskej bažantnici, kukačky kukajú, v tej Milotskej bažantnici, kukačky kukajú, tých Milotských švarných chlapcú, na vojnu chytajú, tých Milotských švarných chlapcú, na vojnu chytajú. Chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého, chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého, a ja půjdu zaňho prosiť, cisára samého, a ja půjdu zaňho prosiť, cisára samého. Cisárečku, mocný pane, propusť mně milého, cisárečku, mocný pane, propusť mně milého, když Ty mně ho nepropustíš, půjdu já za něho, když Ty mně ho nepropustíš, půjdu já za něho. Císařovna, mladá paní, cedulenku psala, císařovna, mladá paní, cedulenku psala, aby milá šohajíčka, dom z vojny dostala, aby milá šohajíčka, dom z vojny dostala. MÍSTO "Milotskej" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Milockej" NEBO "milostnej". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. V tej naší áleji, švestky se válejí VIZ "Za naší vesnicí, na státní silnici, bosenský rostou švestky". V tej pavlovskej dolině, túží šohaj po víně, VIZ "Na pavlovskej dolině, túži šohaj po víně". V tem Kyjově na rohu, stojí řada šohajú VIZ "V tom Kyjově na rohu, stojí řada šohajú". V tom Kubíně keď ma odobrali VIZ "Keď ma v tom Kubíně, odobrali". * V tom Kyjově na rohu, stojí řada šohajú, mezi nima švarný šohajíček, zajtra ide k odvodu, mezi nima švarný šohajíček, zajtra ide k odvodu. A jestli ho odvedú, dvě srdéčka rozvedú, dvě srdéčka, štyri modré očka, víckrát už se nesejdú, dvě srdéčka, štyri modré očka, víckrát už se nesejdú. Odvedli aj Janíčka, švarného šohajíčka, kdo dnes dojde, a kdo pomiluje, ty moje bledé líčka, kdo dnes dojde, a kdo pomiluje, ty moje bledé líčka. VERZE 1 V tom Prešpurku na rynečku, rubali sa pro děvečku, pro kerú, pro kerú, ta kerá má kasaničku červenú, pro kerú, pro kerú, ta kerá má kasaničku červenú. Kto sa rúbal, něch sa hojí, ej, ten nech chodí k dochtorovi, ešče raz, ešče raz, buděm sa já pre to divča rubať zas, ešče raz, ešče raz, buděm sa já pre to divča rubať zas. VERZE 2 V tom Prešpurku na rynečku, rúbali sa o dcerečku, o kterú, o kterú, ta která má kasaničku červenú, o kterú, o kterú, ta která má kasaničku červenú. Kto sa rúbal, něch sa hojí, ej, ten nech chodí k doktorovi, eště raz, eště raz, buděm sa já o dcerečku rúbať zas, eště raz, eště raz, buděm sa já o dcerečku rúbať zas. V tom tichém údolí, pod Pchérama, scházej se mládenci, s děvčatama, vesele se baví, o lásce vypráví, domů se vracejí, za svítání, vesele se baví, o lásce vypráví, domů se vracejí, za svítání. Cestička k Mayrovce, ušlapaná, šla po ní dívenka, uplakaná, včera si zpívala, miláčka líbala, dnes už je od něho, odloučená, včera si zpívala, miláčka líbala, dnes už je od něho, odloučená. Čekala miláčka, po celý den, až on jí vyfárá, z Mairovky ven, vyšlehly plameny, na černé kameny, a v nich je miláček, zavalený, vyšlehly plameny, na černé kameny, a v nich je miláček, zavalený. Cestička k hřbitovu, uježděná, odvážej tam, těla zohavená, zavřel se tichý hrob, zanechal tisíc slov, v mém srdci rána je, otevřená, zavřel se tichý hrob, zanechal tisíc slov, v mém srdci rána je, otevřená. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Cestička k Mayrovce". V Týnci dědině, bývá po dešti, samé bláto, došel šohajek, došel za milú, nedbal na to. Anežka pyšná, z komory vyšla, zle mu lála, s takým šohajem, v čižmách špinavých, by nestála. Bude tu moset, šohajek švarný, prenocovat, aby mu mohla, Anežka boty, opucovat. Já bych tu milá, dušenko moja, prenocoval, kdo by mně koně, koníčky vrané, okšíroval. ? Vydala mamka, vydala dceru, daleko od sebja, daleko od sebja, jak ju vydala, jej prikázala, nechoď dcero ke mně, nechoď dcero ke mně. Udělám sa já, ptáčkem jarabím, sednu na leluju, sednu na leluju, tak si Vám mamko, maměnko moja, tak si postěžuju, tak si postěžuju. Nepřišla som já, maměnko moja, leluju polámat, leluju polámat, ale som prišla, maměnko moja, si Vám postěžovat, si vám postěžovat. VERZE 1 ** Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela, má milá vyběhla, celá zardělá, utrhla mně růžičku, dala sladkou hubičku, když navzdory všem, pod okénečkem, zpíval jsem jí písničku. Můj milý, až přijdeš k nám, růžičku, Ti pěknou dám, dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám, dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám. Páni muzikanti jdou, panenky pokukujou, pod kterým okénkem, pěkně zahrajou, dneska budou sólo hrát, jenom té co já mám rád, ta je upřímná, modré oči má, ta mně řekla častokrát. Můj milý, až přijdeš k nám, růžičku, Ti pěknou dám, dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám, dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám. NĚKDY SE OPAKUJE REFRÉN. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA A REFRÉN. VERZE 2 ** Vyhrávala kapela, vyhrávala z vesela, má milá vyběhla, celá zardělá, utrhla mně růžičku, dala sladkou hubičku, když navzdory všem, pod okénečkem, zpíval jsem jí písničku. Páni muzikanti jdou, panenky pokukujou, pod kterým okénkem, pěkně zahrajou, dneska budou sólo hrát, jenom té co já mám rád, ta je upřímná, modré oči má, ta mně řekla častokrát. Můj milý, až přijdeš k nám, růžičku, Ti pěknou dám, dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám, dám Ti hezkou růži za klobouček, protože Tě ráda mám. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ A TŘETÍ SLOKA (REFRÉN). * Vy jste na to, panímámo, Vy jste na to, zapoměla, že jste kdysi, pantatínka, ze srdíčka, ráda měla, když chcete naší lásce přát, nesmíte vrátka zavírat, až mě jednou rozlobíte, potom vám řeknu, co ještě nevíte. Hej panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat, už nedočkáte, hej panímámo, dejte požehnání, vždyť je to děvče k pomilování. Když za vámi pantatíček, když za vámi chodívával, stávali jste na zahrádce, před nikým se neschovával, když já jdu za svou milou dnes, zaštěká na mě ten Váš pes, štěkne jednou, štěkne dvakrát, a potom může už panímáma spát. Hej, panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat, už nedočkáte, hej, panímámo, dejte požehnání, vžyť je to děvče k pomilování, hej, panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat, už nedočkáte, hej, panímámo, dejte požehnání, vžyť je to děvče k pomilování. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA PLUS REFRÉN. NĚKDY SE NEOPAKUJE ZÁVĚREČNÝ REFRÉN ("hej, panímámo ... děvče k pomilování."). TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Hej panímámo" NEBO "Hej panímámo, nač tu dceru máte". * Vyletěla holubička, ze skály, ze skály, probudila modré oči ze spaní, probudila modré oči ze spaní. Kdyby byly modré oči, nespaly, nespaly, byly by tu holubičku dostaly, byly by tu holubičku dostaly. Nebyla to holubička, byl to pták, byl to pták, když mě nechceš, můj šohajku, nechej tak, když mě nechceš, můj šohajku, nechej tak. Když mě nechceš milovati, nechtěj si, nechtěj si, bude si mne namlouvati hodnější, bude si mne namlouvati hodnější. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * Vyletěla laštověnka, vyletěla laštověnka, zaletěla do maštale, mezi štyri koně vrané, zaletěla do maštale, mezi štyri koně vrané. Koníčky sa polekaly, koníčky sa polekaly, moju milú pošlapali, moju milú pošlapaly, moju milú pošlapali, moju milú pošlapaly. Pošlapali jí hlavičku, pošlapali jí hlavičku, s pánem bohem šohajíčku, s pánem bohem šohajíčku, s pánem bohem šohajíčku, s pánem bohem šohajíčku. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Vyletela křepelenka z prosa VIZ "Vyletela prepelička z prosa, a ja za ňou bežala som bosá". VERZE 1 Vyletela prepelička z prosa, a ja za ňou bežala som bosá, iděm sa ja mojej mamky spýtať, či ja môžem prepeličku chytať, iděm sa ja mojej mamky spýtať, či ja môžem prepeličku chytať. Chytaj si ju dievka moja chytaj, ale sa jej chvostíka netýkaj, keby si sa chvostíka chytila, prepelička by život stratila, keby si sa chvostíka chytila, prepelička by život stratila. VERZE 2 Vyletela prepelička z prosa, vyletela prepelička z prosa, a ja za ňou bežala som bosá, a ja za ňou bežala som bosá. Iděm sa ja mojej mamky spýtať, iděm sa ja mojej mamky spýtať, či ja môžem prepeličku chytať, či ja môžem prepeličku chytať. Možeš, možeš, prepeličku chytať, možeš, možeš, prepeličku chytať, len sa nesmieš jej péreček chytať, len sa nesmieš jej péreček chytať. Jako možem prepeličku chytať, jako možem prepeličku chytať, keď sa nesmiem jej péreček chytať, keď sa nesmiem jej péreček chytať. ? Vy, moje koníčky, hý, vije, vije, jedu vás plavit do starej Dyje, jedu vás okúpať, do čistej vody, mosíte sa blýšťat, mosíte sa blýšťat, na naše hody, jedu vás okúpať, do čistej vody, mosíte sa blýšťat, mosíte sa blýšťat, na naše hody. Pod májú vesele nám zařechtajte, muzikantú sa nic nelekajte, má milá vás dojde, popleskať za to, tu bych já neměnil, tu bych já neměnil, ani za zlato, má milá vás dojde, popleskať za to, tu bych já neměnil, tu bych já neměnil, ani za zlato. *** Vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky, vysoko som vyskočil, odpadly mně kosárky, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, škoda takej frajárky, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, škoda takej frajárky. Včera bola neděla, dneska už je sobota, včera bola neděla, dneska už je sobota, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, čo je to za robota. Hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé, hraj muziko vesele, potěš smutné srdce mé, potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně, potěš, potěš, moju frajárečku, až já buděm na vojně. Vysoko som vyskočil, nemohl som dopadnút, vysoko som vyskočil, nemohl som dopadnút, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, moseli mňa potáhnút, ach, Bože moj, prebože moj dobrý, moseli mňa potáhnút. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. VERZE 1 * Vysokou horou obklopená, dědinka moja spí, tam prežil som ja krásne chvíle, najkrajšie detstva sny, tam rástol som jak jedlička, keď kvitla lúčina, však preto ma dnes srdce bolí, keď sa s ňou lúčiť mám. Slovenská rodná dědina, pod horami, najkrajšia v svetě jediná, domov drahý, tys bola mojím životom, celučký čas, odkiaľ dnes náhle odchádzam, vrátim sa zas. Ja sľubujem vám hory rodné, nadišiel lásky čas, že moje srdce vždy a všadě, spomínať bude vás, aj keď ma život zavolá, doviděnia národ môj, ja zostávam vždy a všade, verný syn ľudu tvoj. Slovenská rodná dědina, pod horami, najkrajšia v svetě jediná, domov drahý, tys bola mojím životom, celučký čas, odkiaľ dnes náhle odchádzam, vrátim sa zas. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Slovenská rodná dědina". VERZE 2 Vysokou horou obklopená, dědinka moja spí, tam prežil som šťastné chvíle, a môjho detstva sny, tam rástol som jak jedlička,keď vonku kvitol háj, preto ma dnes srdce bolí,že sa s ňou lúčiť mám. Slovenská rodná dedina, pod horami, si môjmu srdcu jediná, domov drahý, ty´s bola mojim životom, celučký čas, bez teba šťastia nenájdem,vrátim sa zas. Ja sľubujem Vám, hory rodné, vernosť po celý čas, Že moje srdce vždy a všade, spomínať bude Vás, aj keď ma osud zavolá, po diaľky za chlebom, zostanem vždy a všade verný, ti chotár môj. VERZE 1 (MORAVSKÁ): * Vysoko zornička, dobrú noc, Anička, eště vyšej nebe, dobrú noc aj Tebje, eště vyšej nebe, dobrú noc aj Tebje. Dobrú noc, dobrú noc, ale né každému, jen temu děvčiatku, co já chodím k němu, jen temu děvčiatku, co já chodím k němu. Dobrú noc, dobrú noc, ale né každému, jen temu milému, Jankovi švarnému, jen temu milému, Jankovi švarnému. Dobrú noc, dobrú noc, ale jen do Vánoc, po Vánocích týžděň, zas ja do vás príděm, po Vánocích týžděň, zas ja do vás príděm. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. MÍSTO "děvčiatku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "dievčatku" NEBO "dievčaťu". VERZE 2 (SLOVENSKÁ): * Vysoko zornička, dobrú noc, Anička, eště vyšie nebe, Pán Boh daj aj Těbe, eště vyšie nebe, Pán Boh daj aj Těbe. Dobrú noc, dobrú noc, ale nie každému, len tomu dievčatku, co ja chodím k němu, len tomu dievčatku, co ja chodím k němu. Dobrú noc, dobrú noc, ale nie každému, len tomu milému, Jankovi švarnému, len tomu milému, Jankovi švarnému. Dobrú noc, dobrú noc, ale len do Vianoc, po Vianociach týždňě, zas ja do vás príděm, po Vianociach týždňě, zas ja do vás príděm. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. xx *** Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama, já ho nepreskočím, já sa rada točím, na Tebe šohajku, zapomenút musím. Uvázali kozu u trtrtr, u trtrtr, uvázali kozu u trna, ona sa jim v noci, u trtrtr, u trtrtr, ona sa jim v noci utrhla. Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama, já ho nepřeskočím, radši ho utrhnu, na Tebe šohajku, ráda zapomenu. Na Cenínku hora, zelelele, zelelele, na Cenínku hora, zelená, zastrelil syneček, jelelele, jelelele, zastrelil syneček, jelena. Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama, já ho nepřeskočím, radši ho utrhnu, na Tebe šohajku, ráda zapomenu. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA PLUS REFRÉN. * Vystavili v Dalmácii kasárňu, verbujú tam švarných chlapcú na vojnu, keď verbujú, něch verbujú, co je víc, však je ještě ve Skalici chlapcú víc. Pošlite mi lístek do katára, či je ještě má rodina zdravá, zdraví, zdraví sú, otec mamička, zdravá je aj najmladší sestrička. NĚKDY SE OPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * ? Vy stromečky okolo Břežánky, vy jste toho příčinou, že můj milý každičkou neděli, na Břežánky chodí za jinou, že můj milý každičkou neděli, na Břežánky chodí za jinou. Šla jsem tudy jenom jedenkráte, můj milej tam s jinou stál, sklopila jsem svoje modré oči, šla jsem svojí cestou dál a dál, sklopila jsem svoje modré oči, šla jsem svojí cestou dál a dál. V duchu jsem si ale pomyslela, sbohem buď a užívej, až se jednou na Břežánky vrátíš, do sadu se ještě podívej, až se jednou na Břežánky vrátíš, do sadu se ještě podívej. Nespatříš tam svou dívenku více, tu už kryje černá zem, tam kde vítr přežalostně fouká, tam já smutná přežalostná jsem, tam kde vítr přežalostně fouká, tam já smutná přežalostná jsem. MÍSTO "Břežánky" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Břežanky". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Stromečky okolo Břežánky". Vyšel pan Johanes, za koňskou bránu, potkal tam náhodou, roztomilou hezkou pannu. Trálalalalalala,trálalalala, trálalalalalalalala. Klobouk měla na stranu, hedvábnou vestu, poklonov panence, zastoupil cestu. Trálalalalalala,trálalalala, trálalalalalalalala. Kampak má panenko, kampak Vy jdete, já bych Vás vyprovodil, jestliže chcete. Trálalalalalala,trálalalala, trálalalalalalalala. Doprovodil panenku, k lesnaté stráni, že se již setmělo, nevěděli ani. Trálalalalalala,trálalalala, trálalalalalalalala. Sedli si do trávy, tiskli si ruce, srdéčka oběma, bušila prudce. Trálalalalalala,trálalalala, trálalalalalalalala. Ztratila Nanynka, věneček cestou, má ho pan Johanes, za hedvábnou vestou. Trálalalalalala,trálalalala, trálalalalalalalala. Vyšel z vrátek, požehnal se křížem, šumař Bárta z rodné dědiny, v ruce hůl, na zádech kolovrátek, majetek to jeho jediný, v ruce hůl, na zádech kolovrátek, majetek to jeho jediný. Z levé kapsy, čouhala mu láhev, naplněná mokem lihovým, za tu by dal, Bárta život celý, více vám už o něm nepovím, za tu by dal, Bárta život celý, více vám už o něm nepovím. Vyšel z vrátek, dnes už naposledy, potřebuje klidu oddechu, za to by dal, Bárta život celý, unaven usedá do mechu, za to by dal, Bárta život celý, unaven usedá do mechu. Kolovrátek, staví vedle sebe, hlavu složil v husté kapradí. zahleděl se, v modrojasné nebe, a vzpomíná v duchu na mládí, zahleděl se, v modrojasné nebe, a vzpomíná v duchu na mládí. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Šumař Bárta". VERZE 1: * V zahrádce mé zelené kvetl bez, a černý kos zpíval nám sladce dnes, písničku svou, jedinou nejsladší, Tys řekl mi, já mám Tě nejradši. Ten černý kos, už nezpívá, Ty nejsi můj, a já nejsem Tvá, už nechoď k nám, tam pod ten bez, co bylo dřív, to už nemusí být dnes. Ten černý kos, už nezpívá, Ty nejsi můj, a já nejsem Tvá, už nechoď k nám, tam pod ten bez, co bylo dřív, to už nemusí být dnes. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Ten černý kos". VERZE 2: * V zahrádce mé zelené zpíval kos, že jsem já šel včera k Tobě bos, překrásnou písničku zazpíval, až se celým lesem rozlíhal. Ten černý kos, už nezpívá, já nejsem Tvůj, a Ty nejsi má, už nechoď k nám, tam přes ten les, co bylo už není, nevrátí se dnes. * V Zalužanech na potoce stával mlýn, dnes už je tam jenom halda rozvalin, když tam ten mlejn stával, vesele klapával, dnes tam roste jenom blín, když tam ten mlejn stával, vesele klapával, dnes tam roste jenom blín. Bejvalo tam bejvalo tam veselo, že se ani mlečům domů nechtělo, hezká panímáma, když tam mlela sama, tam se mouky namlelo, hezká panímáma, když tam mlela sama, tam se mouky namlelo. Jednou přišel do mlejnice krajánek, aby si tam vyfedroval na džbánek, mlela se pšenicka, hladila se líčka, růžová jak cervánek, mlela se pšenicka, hladila se líčka, růžová jak cervánek. U Vás bych chtěl, panímámo, věčně žít, u Vás bych chtěl hůl a pytel zahodit, obilíčko mlýti, dobré pivo píti, přitom stále vesel být, obilíčko mlýti, dobré pivo píti, přitom stále vesel být. Vzala si ho panímáma na zkoušku, zda–li také umí semlýt vejražku, ve dne spolu mleli, v noci spolu spali, říkala mu drahoušku, ve dne spolu mleli, v noci spolu spali, říkala mu drahoušku. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ, TŘI NEBO ČTYŘI SLOKY. ** V Zarazicách krajní dům, v Zarazicách krajní dům, měl sem já tam frajárečku, Bože můj, v Zarazicách krajní dům, měl sem já tam frajárečku, Bože můj. Kdyby mně ju chtěli dát, kdyby mně ju chtěli dát, veděl bych ju, ach můj Bože, milovat, kdyby mně ju chtěli dát, veděl bych ju, ach můj Bože, milovat. Ve dne bych ju šanoval, ve dne bych ju šanoval, ale v noci, ach můj Bože, miloval, ve dne bych ju šanoval, ale v noci, ach můj Bože, miloval. MÍSTO "frajárečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "galánečku". MÍSTO "Ve dne" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ve dně". MÍSTO "Kdyby mně ju chtěli dát" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Keby mně ju chceli dát" NEBO "Dyby ně ju sceli dát". MÍSTO "ach můj Bože" SE NĚKDY ZPÍVÁ "ó můj Bože". * Vzkázala mně, moja milá, že mně nechce znát, že já enom s kamarády chodím popíjat, celý týden, že sa těšila, k muzice si věrtoch vyšila, ale místo tancování doma seděla, celý týden, že sa těšila, k muzice si věrtoch vyšila, ale místo tancování doma seděla. Když Ty budeš, moja milá, pořád trucovat, pak Ti budu u muziky s jinú tancovat, u muziky s jinú tancovat, s kamarády vínko popíjat, potom toho, moja milá, budeš litovat, u muziky s jinú tancovat, s kamarády vínko popíjat, potom toho, moja milá, budeš litovat. Vzpomínám VIZ "Dívám se na střemchy bílé, vzpomínám na rodný kraj". Vzpomínám na střemchy bílé, vzpomínám na rodný kraj VIZ "Dívám se na střemchy bílé, vzpomínám na rodný kraj". * Vždycky sem si myslel, že je vojna špás, vžycky sem si myslel, že je vojna špás, že tam budem týden, lebo někerý den, príděm domů zas, že tam budem týden, lebo někerý den, príděm domů zas. Že tam budem týden, lebo hodinu, že tam budem týden, lebo hodinu, včil ubohý nevím, včil ubohý nevím, kde já zahynu, včil ubohý nevím, včil ubohý nevím, kde já zahynu. Chceš-li milá vědět, jaké snídání, chceš-li milá vědět, jaké snídání, za krajcar períčka, pucujem koníčka, to je snídání, za krajcar períčka, pucujem koníčka, to je snídání. Chceš-li milá vědět, jaký oběd můj, chceš-li milá vědět, jaký oběd můj, dojdi sa podívat, jak sa bude šlapat, po mně vraný kůň, dojdi sa podívat, jak sa bude šlapat, po mně vraný kůň. Chceš-li milá vědět, jaká večera, chceš-li milá vědět, jaká večera, dojdi sa podívat, jak sa bude kúlat, hlava od těla, dojdi sa podívat, jak sa bude kúlat, hlava od těla. VIZ TÉŽ "V Hradišti na rynku, stojí vraný kůň". ** V životě jsou chvíle mámivé, které časem přijdou zpět, tak jak z jara slunce zářivé, přijde zlíbat první květ, mládí nevrátí se nikdy víc, již nevyjde nám svou láskou vstříc, ten kdo nepoznal pohádky té, musí se jí navždy zříct. Nikdy se nevrátí, pohádka mládí, ze všech pohádek, ta nejhezčí, nikdy se nevrátí, marné volání, jednou se s námi, přec rozloučí, proč osud dává, tak málo lásky nám, proč všechno zůstane, jen vzpomínkám, nikdy se nevrátí, pohádka mládí, která je v žití, jen jedenkrát. Ve vzpomínkách najde útěchy, ten kdo míval někdy rád, toť jediné jsou štěstí úsměvy, které život může dát, kdo vzpomínku na první lásku má, tomu se žití navždy krásným zdá, a ztracenému mládí navzdory, naposledy zazpívá. Nikdy se nevrátí, pohádka mládí, ze všech pohádek, ta nejhezčí, nikdy se nevrátí, marné volání, jednou se s námi, přec rozloučí, proč osud dává, tak málo lásky nám, proč všechno zůstane, jen vzpomínkám, nikdy se nevrátí, pohádka mládí, která je v žití, jen jedenkrát. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Nikdy se nevrátí, pohádka mládí". VERZE 1 Zabili, zabili, dvoch chlapcov bez viny, ej, dvoch chlapcov bez viny, jeden bou Kapusta a druhý Ursíny, ej, a druhý Ursiny. Kapusta, Ursíny, čože si pokradou, ej, čože si pokradou, že Ťa poviazali do hrubých povrazov, ej, do hrubých povrazov. Veď som neukradou, iba jeden kotál, ej, iba jeden kotál, už ma idú vešať na bystrický chotár, ej, na bystrický chotár. Na bystrický chotár, na jakubskú vodu, ej, na jakubskú vodu, už mi odobrali tú moju slobodu, ej, tú moju slobodu. VERZE 2 Ej, zabili, zabili, dvoch chlapcov bez viny, dvoch chlapcov bez viny, ej, jeden bou Kapusta a druhý Ursíny, a druhý Ursiny. Ej, Kapusta, Ursíny, čože si pokradou, čože si pokradou, ej, že Ťa poviazali do hrubých povrazov, do hrubých povrazov. Ej, veď som neukradou, iba jeden kotál, iba jeden kotál, ej, už ma idú vešať na bystrický chotár, na bystrický chotár. Ej, na bystrický chotár, na jakubskú vodu, na jakubskú vodu, ej, už mi odobrali tú moju slobodu, tú moju slobodu. Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, řekněte hrobaři, kde je pochovaný. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu. Špatně ho zabili, špatně pochovali, vlci ho pojedli, ptáci rozklovali. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu. Vítr ho roznesl po dalekém kraji, havrani pro něho po poli krákají. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu. Kráká starý havran, krákat nepřestane, dokud v Koločavě živý chlap zůstane. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu. Za Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá, plače za mnú, ej, frajárečka istá. Plače, plače, ruky zalamuje, že sa pro mňa vraný kůň kšíruje, že sa pro mňa, ej, vraný kůň kšíruje. Nad Breclavú teče voda čistá, plače za mnú frajárečka istá, plače za mnú, ej, frajárečka istá. Plače za mnú, ruky zalamuje, že jej milý na vojnu rukuje, ej, že jej milý na vojnu rukuje. MÍSTO "Za Breclavú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Nad Breclavú" NEBO "Před Breclavú". VIZ TÉŽ "Ku Hradišťu teče voda čistá". VIZ TÉŽ "Teče voda od Trenčína čistá". * Za dob mý mladosti, bejvaly radosti, opravdu upřímnější, tenkrát i holčičky, byly jak větvičky, tak nějak ohebnější, abych si je všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval, teď jsem v tom notesu, poslední adresu, nadobro vygumoval. Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet, už se Ti mládenče nohy třesou, už Tě na rozhlednu nedonesou, spatříš-li děvčátko vnadné, kámen Ti ze srdce spadne, hned se Ti navrátí, na sto procent, ztracený temperament. Bejval jsem jako kluk, úplnej hromotluk, urostlej jak ta jedle, holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, teď jsem z toho vedle, život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný, už na nic nečekám, dávno vím, že už mám, svůj příděl vyčerpaný. Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet, už se Ti mládenče nohy třesou, už Tě na rozhlednu nedonesou, spatříš-li děvčátko vnadné, kámen Ti ze srdce spadne, hned se Ti navrátí, na sto procent, ztracený temperament. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "Když člověk přichází do let" NEBO "Už se Ti mládenče nohy třesou". * Za Dunajkem, za tým hájkem, plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za šohajkem, plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za šohajkem. Za Dunajkem, za tú vodú, plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za slobodú, plakalo děvčátko švarné, co mělo očenka černé, za slobodú. Za hájíčkem, za zeleným, ej, za hájíčkem, za zeleným, ej, ore dívča z volkem jedným. Ore, ore, preorává, ej, ore, ore, preorává, ej, máti na ňu zavolala. Pojeď céro, pojeď domu, ej, pojeď céro, pojeď domu, ej, dala sem ťa nevím komu. Dala sem ťa za Janíčka, ej, dala sem ťa za Janíčka, ej, za Janíčka, za zbojníčka. Janíček je čilý zbojník, ej, Janíček je čilý zbojník, ej, on zná v horách každý chodník. Každý chodník, každú cestu, ej, každý chodník, každú cestu, ej, kerá ke kerému mestu. MÍSTO "Za hájíčkem" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Za hájičkem". ? Za horama, za dolama, tam husári lógrujú, naši páni kapitáni, kumpánie spisujú. Patrontaš mám, spakovaný, tam mně leží na stole, vynes ně ho, moja milá, vynes ně ho před dveře. Patrontašku, hned donésla, žalostně zaplakala, že sem Ťa Ty, múj synečku, že sem Ťa kdy poznala. MÍSTO "tam husári lógrujú" SE NĚKDY ZPÍVÁ "tam vojáci lágrujú". NĚKDY SE NEZPÍVÁ POSLEDNÍ SLOKA. Zahrada Moravy VIZ "Široká dolina, úrodná rovina, zahrady, pole, vinohrady". SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA: Zahraj mně muzika, lebo já ťa prosím, mám tu galánečku, tancovať s ňú musím. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Cos to milá, cos myslela". SMĚS: Zahraj mně muzika, lebo já ťa prosím, mám tu galánečku, tancovať s ňú musím. Cos to milá, cos myslela, že si na ten sobáš išla, duša má. Pomyslela sem na sebe, že nebudem žena Těbe, duša má. Tancuj se mnú, milá moja, však nebudeš žena moja, duša má. Poščaj mně, galáne, tanečnice Tvojej, nech si zatancujem, keď tu nemám svojej. Zatancuj si, synku, zatancuj si se mnú, dokaď Ťa husáre, na vojnu nevezmú. Až budú husáre, do vojny verbovať, budeš ma, děvenko, budeš ma banovať. Pásla děvenka páva, mezi horama sama, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi, prišli tam za ňú páni, pojeď děvenko s námi. A já bych s váma jela, kemu bych páva dala, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu, pusti ho dolú vodú, poď s námi na svobodu. ? Zahrajte mi ztichúčka, javorové husle, nech mně můj syneček, na chvilenku usne. Halaj, huhaj, Janošku, zavri své očenka, aby mohľa robiť, tá Tvoja maměnka. Usni že, usni že, mamka vará slýže, jak slýže uvará, děťátko prebalá. Hajajú, hajajú, pojděme do háju, natrháme kvíťa, pre to naše díťa, háju, háju, háju, háju, a co že mu hrajú, veď ho rádi majú. Spi, Janíčku miľý, holúbečku sivý, tatíček Ťa belá, mamička Ti zpievá, háju, háju, háju, háju, a co že mu hrajú, veď ho rádi majú. MÍSTO "Zahrajte mi ztichúčka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Zahrajte ně ztichúčka". *** Zahučaly hory, zahučaly lesy, kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy, kam ste se poděly, kam ste se poděly, moje mladé časy. Moje mladé časy, neužily krásy, moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa, moje mladá léta, moje mladá léta, neužila světa. Mladost moja mladost, už sem ťa ukrátil, jako bych byl kámen, jako bych byl kámen, do vody zahodil, jako bych byl kámen, jako bych byl kámen, do vody zahodil. Eště sa ten kámen, ve vodě obrátí, ale moja mladost, ale moja mladost, už sa nenavrátí, ale moja mladost, ale moja mladost, už sa nenavrátí. Mladost moja mladost, vyšlas mi na marnost, vyšlas mi na marnost, vyšlas mi na marnost, pre moju nedbalost, vyšlas mi na marnost, vyšlas mi na marnost, pre moju nedbalost. VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ ČTYŘI SLOKY. VERZE 1: * Zajde láska, zajde i mládí, odletí nám, co máme rádi, kdo v srdci vzpomínku má, ten už víc nikdy nezapomíná, jedno nám však zůstane věrné, zelený háj a lesy černé, kam jsme dřív chodili, ve štěstí prožili, naše mládí nevěrné. Zelené háje, lásko mých let, vy ste bejvaly, můj celý svět, k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád, však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád, k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád, však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Proč přišla tak z nenadání, ta noc májová". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zelené háje". VERZE 2: * Projdou léta, a projde mládí, odletí nám, co máme rádi, proč v srdci vzpomínku mám, mládí nezapomínám, jedno nám však zůstane věrné, zelený háj a lesy černé, tam sme dřív chodili, své štěstí prožili, svoje mládí nevěrné. Zelené háje, lásko mých let, vy ste bejvaly, můj celý svět, k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád, však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád, k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád, však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Proč přišla tak z nenadání, ta noc májová". TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Zelené háje". ** Zajíček v své jamce, sedí sám, sedí sám, ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati, chutě skoč, chutě skoč, a vyskoč. Zajíček v své jamce, stříhá ušima, stříhá ušima, to se nám posmívá, ten lajdačina, chutě skoč, chutě skoč, a vyskoč. * Za Košířema, louka zelená, proč jsi tam milá, za mnou chodila, řekla jsi mě tam, své srdce Ti dám, vždyť víš můj miláčku, že Tě ráda mám. Kolik hvězdiček, tolik hubiček, to byl jenom sen, zas je bílý den, vzala jsi mě zpět, zminí růže květ pravá láska ale, nevrátí se zpět. Lásko, lásko, tys falešná, tys mnohého zklamala, což máš ten cit, srdce mi vzít, a pak odejít, což máš ten cit, srdce mi vzít, a pak odejít. Zakukala kukulienka, ej, v širom háji pekně, ej, v širom háji pekně, kerá žena muža bije, ej, každá bude v pekle, ej, každá bude v pekle. Zakukala kukulienka, ej, v širom poli, v háji, ej, v širom poli, v háji, kerá žena muža bije, ej, každá bude v ráji, ej, každá bude v ráji. Zakukala kukulienka, v Tvrdonskej dubině, zakukala kukulienka, v Tvrdonskej dubině. zaspala mně moja milá, moja holuběnka sivá, zaspala mně na klíně, zaspala mně moja milá, moja holuběnka sivá, zaspala mně na klíně. Nekukaj ty kukulienko, zaleť si k lesu blíž, nekukaj ty kukulienko, zaleť si k lesu blíž, ať ty mně tu moju milú, moju holuběnku sivú, ať ty mně ju nezbudíš, ať ty mně tu moju milú, moju holuběnku sivú, ať ty mně ju nezbudíš. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. Za Lanžhotem v poli, hospůdečka stojí, a v něj sa sjížďajú, hej, ty vojanští páni, a v něj sa sjížďajú, hej, ty vojanští páni. Keď sa dosjížďali, za stůl posedali, šenkérku volali, hej, šenkérku volali, šenkérku volali, hej, šenkérku volali. Šenkérečko milá, nalej že nám vína, já vám nenaleju, hej, vzali ste ně syna, já vám nenaleju, hej, vzali ste ně syna. * Za Lanžhotem v poli, studánečka vody, studená je, když jsem já tam oral, a v ní jsem napájal, vrané koně moje, vrané koně moje, když jsem já tam oral, a v ní jsem napájal, vrané koně moje, vrané koně moje. Nedaleko z pola, frajárka mňa volá, šátek v ruce, jak úsměv slunéčka, je má frajárečka, tej dám svoje srdce, tej dám svoje srdce, jak úsměv slunéčka, je má frajárečka, tej dám svoje srdce, tej dám svoje srdce. Koníčky mé vrané, už sú napájané, a zas ořú, večera dobrého, ránka veselého, dočkat se nemožú, dočkat se nemožú, večera dobrého, ránka veselého, dočkat se nemožú, dočkat se nemožú. MÍSTO "keď sem já tam oral" SE NĚKDY ZPÍVÁ "když jsem já tam oral". NĚKDY SE OPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. VERZE 1 * Za lesíčkem na zelené stráni, stojí panská hájovna, chodívá tam večer po klekání, srdce mého královna, nikdo neví, jen já sám, kde s ní sedávám, kde svoje štěstí hledám, za lesíčkem na zelené stráni, svoji tajnou lásku mám. Náš pan lesní dceru má, děvčátko jako sluníčko, háječkem ji vodívá, a hlídá její srdíčko, hlídá ji jak jelena, a marně hrozí mi flintou, přec ta louka zelená, už ví že byla mou. Chtěl bych já se do Tvých očí dívat, má panenko z háječku, chtěl bych já Ti dneska večer zpívat, lásky naší písničku, až hvězdičky nad hlavou, pro nás zaplanou, zas přijdu pro náruč Tvou, pak se budu do Tvých očí dívat, tam někde za hájovnou. Náš pan lesní dceru má, děvčátko jako sluníčko, háječkem ji vodívá, a hlídá její srdíčko, hlídá ji jak jelena, a marně hrozí mi flintou, přec ta louka zelená, už ví že byla mou. NĚKDY SE NEZPÍVÁ DRUHÁ SLOKA. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Lesácká polka" NEBO "Náš pan lesní dceru má". ** Zaleť sokol, biely vták, ku mojmu milému, zaleť sokol, biely vták, ku mojmu milému, pozdravuj ho na stokrát, pozdravuj ho na stokrát, povedz tíško jemu, pozdravuj ho na stokrát, pozdravuj ho na stokrát, povedz tíško jemu. Aby prišiel, večer k nám, že ho pekně prosím, aby prišiel, večer k nám, že ho pekně prosím, že ho veľmi rada mám, že ho veľmi rada mám, že ho v srdci nosím, že ho veľmi rada mám, že ho veľmi rada mám, že ho v srdci nosím. A on mi tak odkázal, že už viac něprídě, a on mi tak odkázal, že už viac něprídě, že si on také dievča, že si on také dievča, indě hľadať budě, že si on také dievča, že si on také dievča, indě hľadať budě. Rozpomeň sa, milý môj, na prísahu svoju, rozpomeň sa, milý môj, na prísahu svoju, ako si mi sľuboval, ako si mi sľuboval, večnú lásku Tvoju, ako si mi sľuboval, ako si mi sľuboval, večnú lásku Tvoju. MÍSTO "biely vták" SE NĚKDY ZPÍVÁ "biely pták", "bílý pták" NEBO "biely fták". VĚTŠINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 1: Zamiloval, sem si dívča, s modrýma očima, zamiloval, sem si dívča, s modrýma očima, ale mně ho brání, ale mně ho brání, má rodina, ale mně ho brání, ale mně ho brání, má rodina. Smutné čase, nastávajú, bude vojna, smutné čase, nastávajú, bude vojna, budeme rukovat, budeme rukovat, do Komárna, budeme rukovat, budeme rukovat, do Komárna. Komárno je, pěkné město, pri Dunaji, Komárno je, pěkné město, pri Dunaji, vinšujem Ti, milá, holuběnko sivá, dobré zdraví, vinšujem Ti, milá, holuběnko sivá, dobré zdraví. MÍSTO "Zahrajte mi ztichúčka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Zahrajte ně ztichúčka". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VERZE 2: Zamiloval, sem si dívča, s modrýma očima, zamiloval, sem si dívča, s modrýma očima, ale mně ho brání, ale mně ho brání, celá má rodina, ale mně ho brání, ale mně ho brání, celá má rodina. Ej, rodino, prerodino, co sem vám udělal, ej, rodino, prerodino, co sem vám udělal, prečo ně bráníte, prečo ně nedáte, co sem zamiloval, prečo ně bráníte, prečo ně nedáte, co sem zamiloval. Eště je to, dívča mladé, za mňa vydávati, eště je to, dívča mladé, za mňa vydávati, dám já ho do školy, sám půjdem do vojny, buděm bojovati, dám já ho do školy, sám půjdem do vojny, buděm bojovati. * Za mořem je bílá růža, já ju trhat nebudu, miloval sem švarné dívča, viac milovat nebudu, miloval sem švarné dívča, viac milovat nebudu. Utrhel bych tu rúžičku, keby bola voňavá, miloval bych tú Aničku, keby bola uprimná, miloval bych tú Aničku, keby bola uprimná. Slubovals mně můj šohajku, slubovals mně na duši, že sa naša věrná láska, že sa nikdy neskončí, že sa naša věrná láska, že sa nikdy neskončí. Slubovals mně můj šohajku, slubovals mně na těle, že sa naša věrná láska, že sa ona sebere, že sa naša věrná láska, že sa ona sebere. MÍSTO "na duši" SE NĚKDY ZPÍVÁ "pri duši". MÍSTO "že sa nikdy neskončí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "že sa ona nezruší". MÍSTO "sebere" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zebere". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. Za našima humnama, za našima humnama, laštověnka létala. Laštověnko nelétaj, laštověnko nelétaj, nového dne nevolaj. Už je ráno, už je deň, už je ráno, už je deň, jak já pújdu s haňbú ven. NĚKDY SE OPAKUJE TŘETÍ SLOKA. VERZE 1 Za našima humny, ej, za našima humny, za našima humny, dvorek malovaný. Kdo že ho maloval, ej, kdo že ho maloval, kdo že ho maloval, barvy nelutoval. Maloval ho malér, ej, maloval ho malér, maloval ho malér, ze samého něba. A on jim dal bárev, ej, a on jim dal bárev, a on jim dal bárev, kolko bolo treba. MÍSTO "dvorek malovaný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "domek malovaný". VERZE 1 Za našima humny, ej, za našima humny, za našima humny, dvorek malovaný, dvorek malovaný. Kdo že ho maloval, ej, kdo že ho maloval, kdo že ho maloval, barvy nelutoval, barvy nelutoval. Maloval ho malér, ej, maloval ho malér, maloval ho malér, ze samého něba, ze samého něba. A on jim dal bárev, ej, a on jim dal bárev, a on jim dal bárev, kolko bolo treba, kolko bolo treba. MÍSTO "dvorek malovaný" SE NĚKDY ZPÍVÁ "domek malovaný". Za naším huménkem, voda hlubočina, utopil sa šohaj, s modrýma očima. Košelenka zle mu, visela na brehu, měl sas Ty, Janíčku, nekúpat v nedělu. Já sem sa nekúpal, já sem koně brodil, snád mňa milý mocný, do tej vody shodil. Do tej vody hodil, to tej hlubočiny, že sem si nevšímal, chudobnej děvčiny. VIZ TÉŽ "U našeho mlýna, velká hlubočina, utopil sa šohaj, s modrýma očima", VERZE 1. * Za naší vesnicí, na státní silnici, bosenský rostou švestky, bajo, s Ančou jsme hlídali, švestky jsme jídali, bejvalo to moc hezký, vždycky jsme seděli vedle sebe, na hvězdy čučeli a na nebe, teďka už sám a sám, na všechno vzpomínám, chtěl bych bejt blízko Tebe. V tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí, v tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí. Za naší vesnicí, na státní silnici, švestky jsou jako pěsti, bajo, Anča nic neřekla, ode mě utekla, teď nemám žádný štěstí, Andula s jiným teď švestky hlídá, už naše povidla neuhlídá, dřív tady hvězdičky, vídali věcičky, o tom se nepovídá. V tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí, v tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí. Za naši vesnicí, při hlavní silnici, švestky jsou očesaný, šaty mám v almaře, a s jinou na faře, máme to podepsaný. V tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí, v tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí. Snad až se ožením, zapomenu, pak ti to Andulo, připomenu, co jsi mi provedla, že jsi mě podvedla, švestky teť nemaj cenu. V tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí, v tej naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám, já dneska nehlídám, oči mě pálejí. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. TATO PÍSNIČKA MÁ TÉŽ NÁZEV "V tej naší áleji" NEBO "V tej naší áleji, švestky se válejí". Zapadá slniečko, za vysoké hory, milého něvidím, srdiečko ma bolí, srdce ma bolí, hlávka sa točí, rada bych viděla, milého oči, srdce ma bolí, hlávka sa točí, rada bych viděla, milého oči. Milého očenka, peknú farbu majú, a tie moje sivé, do nich pozerajú, v zelenom háji, spolu sedali, ach, Bože, či oni, za to hriech mali, v zelenom háji, spolu sedali, ach, Bože, či oni, za to hriech mali. Anička s Janíkom, dva holúbky v páry, spolu sedávali, na jednom konári, ach, Bože, Bože, či sa to túli, keď sa dva milujú, jak dva holuby, ach, Bože, Bože, či sa to túli, keď sa dva milujú, jak dva holuby. MÍSTO "něvidím" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nevidím". Zapadá slunéčko, za vysoké hory, už ně moja milá, jahojahej, dverí něotvorí, Dverí něotvorí, ani okénečko, že se si jí nerekel, jahojahej, moja frajáračko. * Za rok, za dvě léta, už nebudem se znát, láska mladá, ta brzo uvadá, za rok, za dvě léta, budem se všemu smát, dávno, že tak dávno, Tebe měl jsem tak rád. VIZ TÉŽ "I kdybych tisíckrát věděl že mám tě rád". + Zařechtali koně, hej, v jednej maštalence, kšíruje jich šohajek, v canglovej košelce, hej, hej, v canglovej košelce. Vjé, koníčky, vjé, vjé, hej, vjé koně ze dvora, pojedeme pro máju, do panského hája, hej, hej, do panského hája. VERZE 1: *** Zasadil sem čerešenku v humně, zasadil sem čerešenku v humně, dá-li pán Bůh ona sa mně ujme, dá-li pán Bůh ona sa mně ujme, zasadil sem čerešenku v humně, dá-li pán Bůh ona sa mně ujme, dá-li pán Bůh ona sa mně ujme. Když počala čerešenka rodit, když počala čerešenka rodit, začal sem já za svú milú chodit, začal sem já za svú milú chodit, když počala čerešenka rodit, začal sem já za svú milú chodit, začal sem já za svú milú chodit. Došel sem k ní, ona eště spala, došel sem k ní, ona eště spala, bozkal sem ju, aby hore vstala, bozkal sem ju, aby hore vstala, došel sem k ní, ona eště spala, bozkal sem ju, aby hore vstala, bozkal sem ju, aby hore vstala. Bozkal sem ju na obě dvě líčka, bozkal sem ju na obě dvě líčka, vstávaj hore sivá holubička, vstávaj hore sivá holubička, bozkal sem ju na obě dvě líčka, vstávaj hore sivá holubička, vstávaj hore sivá holubička. VERZE 2: *** Zasadil sem, čerešenku v humně, dá-li Pán Bůh, ona sa mně ujme, počala mně čerešenka rodit, začal sem já za mú milú chodit. Došel sem k ní, na lavici spala, bozkal sem ju, aby hore vstala, bozkal sem ju na obě dvě líčka, vstávaj hore, sivá holubička. Zasala som, bazaličku, zasala, keď sa naša, věrná láska, začala VIZ "Zasela sem, bazaličku, zasela, keď sa naša, věrná láska, začala". Zasela sem, bazaličku, zasela, keď sa naša, věrná láska, začala, a eště ta, bazalička, nevzešla, už sa naša, věrná láska, rozešla, a eště ta, bazalička, nevzešla, už sa naša, věrná láska, rozešla. Škoda šohaj, škoda Tvojej, svobody, co zapadá, do Dunajka, do vody, co sa stalo, tejto noci, nového, zabili tam, ach můj Bože, milého, co sa stalo, tejto noci, nového, zabili tam, ach můj Bože, milého. MÍSTO "věrná láska" SE NĚKDY ZPÍVÁ "verná láska". MÍSTO "a eště ta" SE NĚKDY ZPÍVÁ "a eště ně". MÍSTO "nevzešla" SE NĚKDY ZPÍVÁ "nezešla". MÍSTO "škoda Tvojej, svobody" SE NĚKDY ZPÍVÁ "škoda mojej, svobody". MÍSTO "zabili tam" SE NĚKDY ZPÍVÁ "zabili ně". *** Zaspala nevěsta, v Strážnickej dolině, zaspala nevěsta, v Strážnickej dolině, došla za ňú mamka, došla za ňú mamka, vstaň nevěsto hore, vstaň nevěsto hore, došla za ňú mamka, došla za ňú mamka, vstaň nevěsto hore, vstaň nevěsto hore. Vstaň nevěsto hore, snáď sas dost vyspala, vstaň nevěsto hore, snáď sas dost vyspala, běž podojit krávy, běž podojit krávy, kterés nedostala, kterés nedostala, běž podojit krávy, běž podojit krávy, kterés nedostala, kterés nedostala. Ja dyž ste vy chceli, kravičku rohatú, ja dyž ste vy chceli, kravičku rohatú, měli ste si vybrat, měli ste si vybrat, nevěstu bohatú, s kravičkú rohatú, měli ste si vybrat, měli ste si vybrat, nevěstu bohatú, s kravičkú rohatú. MÍSTO "vstaň nevěsto" SE NĚKDY ZPÍVÁ "staň nevěsto". MÍSTO "došla za ňú mamka" SE NĚKDY ZPÍVÁ "prišla na ňu mamka". MÍSTO "snáď sas dost vyspala" SE NĚKDY ZPÍVÁ "už sas dost vyspala". MÍSTO "Ja dyž ste vy chceli" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Ja dyž ste vy chceli mať", "Dyž vy ste chtěli mět", "Keď ste vy chceli mať" NEBO "Keď ste raz chceli mať". *** Za starú Breclavú, za starú Breclavú, u tej Boží muky, u tej Boží muky, stojí tam dcérečka, stojí tam dcérečka, zalamuje ruky, zalamuje ruky. Zalamuje si je, zalamuje si je, za svojú hlavičku, za svojú hlavičku, komus mňa zanechal, komus mňa zanechal, švarný šohajíčku, švarný šohajíčku. Zanechal sem Ťa já, zanechal sem Ťa já, enem Pánu Bohu, enem Pánu Bohu, aby sas modlila, aby sas modlila, abych došel domů, abych došel domů. Šohaj z vojny jede, šohaj z vojny jede, s hlavú porúbanú, s hlavú porúbanú, zavaž mně ju, milá, zavaž mně ju, milá, naši nepoznajú, naši nepoznajú. Mamička poznala, mamička poznala, tatíček nemohel, tatíček nemohel, tatíčku můj starý, tatíčku můj starý, já sem z vojny došel, já sem z vojny došel. VĚTSINOU SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. * ? Zasvítil měsíc nad huménko, sedla mně žalost na srdénko, pre Tebja synečku, voňavý hřebíčku, že sedáš večer, při vínečku, pre Tebja synečku, voňavý hřebíčku, že sedáš večer, při vínečku. Keď budeš, milý, vínko píjat, budeš na milú zapomínat, zapomenem oba, na ty pěkné slova, co sme si řekli, u nás doma, zapomenem oba, na ty pěkné slova, co sme si řekli, u nás doma. Sluboval si mně lásku věrnú, že budu z jara Tvojú ženú, jestli budeš píjat, ženu budeš bíjat, lepší je, milý, zapomínat, jestli budeš píjat, ženu budeš bíjat, lepší je, milý, zapomínat. Přestals mně zpívat na zahrádce, chodíváš k mojej kamarádce, zapomenem oba, na ty sladké slová, co sme si řekli, u nás doma, zapomenem oba, na ty sladké slová, co sme si řekli, u nás doma. MÍSTO "hřebíčku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "hrebíčku" NEBO "řebíčku". NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÁ A TŘETÍ SLOKA. NĚKDY SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ NEBO TŘI SLOKY. ** Za trenčanskú bránú, na tom širém poľu, za trenčanskú bránú, na tom širém poľu, chlapci Moravané, chlapci Moravané, na koně sedajú, chlapci Moravané, chlapci Moravané, na koně sedajú. Na koně sedajú, na Boha volajú, na koně sedajú, na Boha volajú, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaňju, Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojovaňju. Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, Bože nám pomáhaj, aj Panna Maria, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina, aby nezhynula, aby nezhynula, Moravská krajina. VIZ TÉŽ "Pri trenčianskej bráně, stoja koně vrané". VERZE 1: *** Za tú horú, za vysokú, mam frajárku, černojokú, za tú horú, za vysokú, mam frajárku, černojokú, palagria hoja, milá duša moja, mám frajárku, černojokú. Šel bych za ňú, cesta je zlá, ve dne prší, v noci je tma, šel bych za ňú, cesta je zlá, ve dne prší, v noci je tma, palagria hoja, milá duša moja, ve dne prší, v noci je tma. Ťažké, ťažké, rozlúčení, keď sme spolem, naučeni, ťažké, ťažké, rozlúčení, keď sme spolem, naučeni, palagria hoja, milá duša moja, keď sme spolem naučeni, v komůrce sedávat, huběnky si dávat, do samého rozednění. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. VERZE 2 - POSLEDNÍ SLOKA: Ťažké, ťažké rozlúčení, keď sme spolem naučeni, ťažké, ťažké rozlúčení, keď sme spolem naučeni, v komůrce sedávat, huběnky si dávat, do samého rozednění. SAMOSTATNÁ PÍSNIČKA ** Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček, za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček. VIZ TÉŽ "Na Smíchově o pouti, na rynku, potkal voják rozmilou Márinku". SMĚS ** Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček, za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček. Točte se pardálové, točte se pěkně dokola, k tanci vám vyhrává, haťa paťa kapela, k tanci vám vyhrává, haťa paťa kapela. Dvacetikoruna, není tak veliká, aby rozházela žižkovského Pepíka, dvacetikoruna, není tak veliká, aby rozházela žižkovského Pepíka. Točte se pardálové, točte se pěkně dokola, k tanci vám vyhrává, haťa paťa kapela, k tanci vám vyhrává, haťa paťa kapela. Dvacetikoruna, není tak veliká, aby rozházela žižkovského Pepíka, dvacetikoruna, není tak veliká, aby rozházela žižkovského Pepíka. Točte se pardálové, točte se pěkně dokola, k tanci vám vyhrává, haťa paťa kapela, k tanci vám vyhrává, haťa paťa kapela. * Zavrť sa ně cérečko, jak to plužné kolečko, ej, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáš máš, ej, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáš máš. Široký je široký, šila sem ho tri roky, ej, široký je velice, šila sem ho k muzice, ej, široký je velice, šila sem ho k muzice. V Hodoníně jarmark byl, já sem na něm také byl, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmarýn, ej, byla na něm má milá, prodávala rozmarýn. ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ DVĚ SLOKY. VIZ TÉŽ "V Hodoníně jarmark byl, já sem na něm také byl". Zazpívaj slavíčku, v zeleném hájíčku, nech ti já odpovím, na tenkú notečku, nech ti já odpovím, na tenkú notečku. Zazpívaj slavíčku, zazpívaj pěsničku, nech sa já zatočím, s tú mladú ženičkú, nech sa já zatočím, s tú mladú ženičkú. Zazpívaj slavíčku, rozveseluj pole, snáď aj rozveselíš, to srdénko moje, snáď aj rozveselíš, to srdénko moje. Zazpívaj slavíčku, v zelenej dubině, nech ně šohajkovo, ej, méno nezhyne, nech ně šohajkovo, ej, méno nezhyne. VERZE 2 ? Zazpívaj slavíčku, zazpívaj pěsničku, něch sa já zatočím, s tú mladú ženičkú. Zazpívaj slavíčku, zazpívaj pěknější, něch sa mně zatočí, moja najmilejší, Zazpívaj slavíčku, zazpívaj eště viac, něch sa s ňú zatočí, najstarši mládenec, Zazpívaj slavíčku, eště navjacejší, něch sa s ňú zatočí, její najmilejší. * Zazpívám malou písničku, ta patří Tvému srdíčku, až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad na mě vzpomínat, až tam někde v dáli, uslyšíš jí hrát, budeš snad na mě vzpomínat. TATO PÍSNIČKA MÁ NÁZEV "Malá písnička" NEBO "Zazpívám malou písničku". OBVYKLE NÁSLEDUJE "Ten večer májový, za mě Ti odpoví". VIZ TÉŽ "Tisíce písniček znám, jednu z nich pro Tebe mám". * Záhorskú dědinú, chlapci sa túlajú, hledajú dívečku, kerú tam nemajú. Poctivá dívečka, zčerveňá zahorí, takovú najdete, enem na Záhorí, poctivá dívečka, zčerveňá zahorí, takovú najdete, enem na Záhorí. Pod borovým hájem, tam pod Karpatama, stretli sa dívenky, s mladýma chlapcama. Stretli ich na cestě, z pod vysokej hory taký chlapci rostú, enem na Záhorí, stretli ich na cestě, z pod vysokej hory taký chlapci rostú, enem na Záhorí. Mamičko, tatíčku, aj vy šecí ludé, v kterém kútě světa, kde mi dobre bude. Tam Ti je najlepší, kde celej rodině, mezi kamarádama, v Záhorskej dědině, tam Ti je najlepší, kde celej rodině, mezi kamarádama, v Záhorskej dědině. ? Z Boršova do Kyjova, vede alej třešňová, když sem já tam chodíval, frajárku sem potkával, v tej třešňovej aleji, spolu jsme se scházali, a než sem se vzpamatovat stačil, svatbu nám vyzváňali. Ta třešňová alej zná, jak se láska začíná, ta by napověděla, kdyby mluvit uměla, jak boršovská frajárka, vytrestala šohajka, když po hodech do Kyjova chodil, vdala se mu za stárka. Boršovské frajárky, děvčata sú jako květ, ty može šohajkům, každý druhý zavidět, jen takú, maměnko, za ženu bych si já vzal, co sem za ňú rozkvetlú alejú, do Boršova chodíval. Boršovské frajárky, děvčata sú jako květ, ty može šohajkům, každý druhý zavidět, jen takú, maměnko, za ženu bych si já vzal, co sem za ňú rozkvetlú alejú, do Boršova chodíval. Zbraslavská VIZ "Když sněženky objeví se v lese, kabát se ještě snese". VERZE 1: Zdaleka já poznám, kerý šohaj šidí, malučké očka má, a daleko vidí, malučké očka má, a daleko vidí. Zdaleka já poznám, svoju galánečku, červený šátek má, modrú sukénečku, červený šátek má, modrú sukénečku. VERZE 2: Zdaleka já poznám, kerý šohaj šidí, malučké očka má, a daleko vidí, malučké očka má, a daleko vidí. Zdaleka já poznám, šohaja klamača, kerý si širúček, na oči zatláčá, kerý si širúček, na oči zatláčá, Zdaleka já poznám, kerý je ženatý, holenky mu klapjá, širúch ledajaký, holenky mu klapjá, širúch ledajaký. Zdaleka já poznám, svoju galánečku, červený šátek má, modrú sukénečku, červený šátek má, modrú sukénečku. Zdaleka já poznám, kerá je vydatá, zezadu je rovná, zepredu hrbatá, zezadu je rovná, zepredu hrbatá. VIZ TÉŽ "Kdybych já věděla, čí sú to koníčky". VERZE 1 ** Zdálo se mně, má panenko, dnes v noci o Tobě, jak jsme spolu, tancovali, v tej naší hospodě. Ta naše hospoda, je pěkně stavěná, ta naše hospoda, je pěkně stavěná, stavěla jí, má panenka, zlatejma cihlama, ta naše hospoda, je pěkně stavěná, ta naše hospoda, je pěkně stavěná, stavěla jí, má panenka, zlatejma cihlama. Škoda, škoda, má panenko, že to byl pouhej sen, Že z tý naší velký lásky, zbyla hospoda jen. Ta naše hospoda, k zemi nakloněná, ta naše hospoda, k zemi nakloněná, stavěla ji má panenka, planejma slibama, ta naše hospoda, k zemi nakloněná, ta naše hospoda, k zemi nakloněná, stavěla ji má panenka, planejma slibama. VERZE 2 - první sloka ** Zdálo se mně, má panenko, včera večer o Tobě, že jsme spolu, sedávali, v tej naší hospodě. VERZE 1: Zdálo sa, ně zdálo, že sa, od hor mračí, a to sa čerňajó, mojej milej oči. Zdálo sa, ně zdálo, že sa, od hor blýská, to sa červenajó, mojej milej líčka. Zdálo sa, ně zdálo, že sa, mračno valí, a to sa šohajek, s miló milovali. VERZE 2: Zdálo sa, mi zdálo, že sa, v poli blýská, a to si Janíčko, na píštělke píská, a to si Janíčko, na píštělke píská, Zdálo sa, mi zdálo, že sa, v poli mračí, a to sa čerňaly, Janénkové oči, a to sa čerňaly, Janénkové oči. Zdálo sa, mi zdálo, že sa, v poli blýská, to sa červěňaly, Jenénkové líčka, to sa červěňaly, Jenénkové líčka. Zdálo sa, mi zdálo, že za, hory zašlo, to sa mi srdiečko, s Janíčkom rozišlo, to sa mi srdiečko, s Janíčkom rozišlo. Zdálo sa, mi zdálo, že sa, blýská skala, to sa moja láska, s Janíčkom rozišla, to sa moja láska, s Janíčkom rozišla. Zdupovali, zdupovali, štyry koně na mostě, něpojděm já, něpojděm já, dněska večer k nevestě, ale pojděm, ale pojděm, ku děvčaťu švarnému, keď vyrástie, keď vyrástie, vezmem si ju za ženu, ale pojděm, ale pojděm, ku děvčaťu švarnému, keď vyrástie, keď vyrástie, vezmem si ju za ženu. Ach Bože môj, prebože môj, kde já buděm nocovať, povedala moja milá, že ma bude trucovať. Netrucuj Ty moja milá, trucuješ Ty len sebja, Ty němožeš žiť bezo mňa, já němožem bez Těbja, netrucuj Ty moja milá, trucuješ Ty len sebja, Ty němožeš žiť bezo mňa, já němožem bez Těbja. NĚKDY SE NEOPAKUJE DRUHÁ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. * Zelené háje, lásko mých let, vy ste bejvaly, můj celý svět, k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád, však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád, k vám sem chodíval, vás sem měl vždycky tak rád, však pryč sou ty chvíle, kdy já sem bejvával mlád. OBVYKLE NÁSLEDUJE "Proč přišla tak z nenadání, ta noc májová". VIZ TÉŽ "Zajde láska, zajde i mládí, odletí nám, co máme rádi". VERZE 1: * Zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení, zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení. Ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal, smutnej čas, ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal, smutnej čas. Dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček, dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček. Ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka, pro potěšení, ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka, pro potěšení. VERZE 2: * Zelený hájové, bejvaly ste vy moje, bejvaly ste mýho srdce potěšení. Ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas, ale teď, dlouhej čas, neslyším, ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutnej čas. Dostal sem šáteček, v každým rohu kvíteček, a uprostřed z rozmarýny pěknej věneček. Ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení, ten věneček zelený, z rozmarýny pletený, ten mi dala má panenka pro potěšení. VERZE 1: Zhusta, chlapci, zhusta, konec Masopusta, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí, ej, Masopust sa krátí, už sa nenavrátí. Galánečky štyry, prečo stě sa bily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily, pre Těbja, šohajku, že sme Ťa lúbily. PO VERZI 1 OBVYKLE NÁSLEDUJE "Zhusta, chlapci, zhusta, konec Masopusta", VERZE 2. VERZE 2 (JINÁ MELODIE): Zhusta, chlapci, zhusta, konec Masopusta, staré baby lajú, že sa nevydajú. Nebudem sa ženiť, až za tri neděle, až ty staré baby, čert do pekla vezme. Bylo nás, bylo nás, chapcov jedenáct, ostali sme štyre, v Brodě na kvartýre. PO VERZI 2 OBVYKLE NÁSLEDUJE "Hora hora, dvě doliny". VERZE 3: Zhusta, chlapci, zhusta, konec masopusta, masopust sa krátí, věc sa nenavrátí. Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí, staré dívky lajú, že sa nevydajú. Zimní růže VIZ "Za Košířema, louka zelená, proč jsi tam milá, za mnou chodila". * Zítra ráno, ráno, raníčko, dříve nežli vyjde sluníčko, dám si ještě hrát, to na důkaz, že mám Tě rád, až se zase jednou sejdeme, potom už se nerozejdeme, budeš jednou mou, já na vždy, dám Ti lásku svou. Dnes naposled, pojď jen ke mně blíž, jak rád Tě děvče mám, Ty dobře víš, dnes naposled, svou lásku mi dej, pak na mě holčičko, holčičko, jen vzpomínej. * Z jedné strany chvojka, z druhé borověnka, pásli ovce pastuškové, jedli kaši z hrnka, pásli ovce pastuškové, jedli kaši z hrnka. Přiletěl k nim anděl, aby jim pověděl, že se Kristus Pán narodil, aby každý věděl, že se Kristus Pán narodil, aby každý věděl. * ? Znám já dědinečku, v ní zelený hájek, je tam moje potěšení, je tam moje potěšení, ej, švarný můj šohajek. Mamko, mamičko moja, ej o radu vás prosím, chcela bych já za šohajkem, chcela bych já za šohajkem, ej, co ho v srdci nosím. Céro, cérenko moja, dyž já enom Tebja mám, dyž Ty lúbíš šohajíčka, dyž Ty lúbíš šohajíčka, ej, vezmi ho a doveď k nám. MÍSTO "Znám já dědinečku" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Znám já dolinečku". MÍSTO "v ní zelený hájek" SE NĚKDY ZPÍVÁ "u ní zelený háj je". Znám já dolinečku, v ní zelený hájek VIZ "Znám já dědinečku, v ní zelený hájek". VERZE 1 * ? Znám já jeden, krásný zámek, nedaleko Jičína, a v tom zámku, jest ovčáček, má překrásného syna. A v tom zámku, byla panna, ta ovčáčka, milovala, psala jemu v tajnosti, psaní plné milosti, a v tom zámku, byla panna, ta ovčáčka, milovala, psala jemu v tajnosti, psaní plné milosti. Vstaň ovčáčku, časně zrána, a až bude svítati, půjdem spolu, do háječka, tam se budem líbati, pod dubem, v zeleném háji, tam co ptáčci zpívávají, ty já ráda, poslouchám, protože je ráda mám, pod dubem, v zeleném háji, tam co ptáčci zpívávají, ty já ráda, poslouchám, protože je ráda mám. VERZE 2 * ? Znám já jeden, krásný zámek, nedaleko Jičína, a v tom zámku, jest ovčáček, má překrásnýho syna, a v tom zámku, byla panna, ta ovčáčka, milovala, psala jemu v tajnosti, psaní plné milosti, Vstaň, ovčáčku, časně zrána, dřív než bude svítati, poženeme, do hájíčka, tam se budem líbati. Pod dubem, v zeleném háji, ptáčkové libě zpívají, ty já ráda, poslouchám, jen když tě,ovčáčku, mám. VERZE 3 * ? Znám já jeden, krásný zámek, nedaleko Jičína, a v tom zámku, jest ovčáček, má překrásného syna, a v tom zámku, byla panna, ta ovčáčka, milovala, psala jemu v tajnosti, psaní plné milosti. Přijď, ovčáčku, časně zrána, dřív než bude svítati, půjdem spolu, do hájíčka, Tam se budem líbati, do hájíčka, zeleného, tam je ptactva všelikého, tam já ráda chodívám, protože tě ráda mám. Já ovčáček, švarný chlapec, třeba nízkého rodu, mám jít s pannou, do hájíčka, nevím, co tam dostanu, do hájíčka zeleného, tam je ptactva všelikého, ovčáčkovi patří hůl, krajíc chleba, voda, sůl. * ? Znám já zahrádečku, roste v ní fialka, znám já zahrádečku, roste v ní fialka, zaléva ju, švárne dívča, moja frajárka, zaléva ju, švárne dívča, moja frajárka. Frajárečka moja, proč smutné oči máš, frajárečka moja, proč smutné oči máš, to pro Tebja, můj šohajku, že k nám chodíváš, to pro Tebja, můj šohajku, že k nám chodíváš. Ty máš smutné oči, a mňa srdce bolí, ty máš smutné oči, a mňa srdce bolí, že nám v naší, lásce brání, nebudeme svoji, že nám v naší, lásce brání, nebudeme svoji. NĚKDY SE NEOPAKUJE PRVNÍ ČÁST KAŽDÉ SLOKY. + Zo mňa kňaz něbudě VIZ "Darmo ma mamička". Zpievanky, zpievanky, kděže stě sa vzali VIZ "Spievanky, spievanky, kděže stě sa vzali". Z polanského kostelíčka, vyletěla laštovička. Přeletěla hory doly, mojej milej do komory. A z komory do maštale, mezi štyry koně vrané. Koníčky sa polekaly, moju milú pošlapaly. Pošlapaly ony tuze, už jí žiaden nepomúže. Moja milá co Ťa bolí, pošleme Ti pro doktory. A mňa bolí má hlavěnka, pobila ma má maměnka. VERZE 1 Z tej myjavskej brány, dívajú sa páni, z tej myjavskej brány, dívajú sa páni, ej, čo robí Janíčko, ej, pod šibeničkami, ej, čo robí Janíčko, ej, pod šibeničkami. Čo by robel visí, ked previněl mosí, čo by robel visí, ked previněl mosí, ej, zmokla mu košielka, ej, od studenej rosy, ej, zmokla mu košielka, ej, od studenej rosy. Nezmokla mu ona, od rosy studenej, nezmokla mu ona, od rosy studenej, ej, lež mu ona zmokla, ej, od krvi červenej, ej, lež mu ona zmokla, ej, od krvi červenej. VERZE 2 Z tej myjavskej brány, dívajú sa páni, ej, čo robí Janíčko, ej pod šibeničkami. Čo by robel visí, ked previněl musí, ej, zmokla mu košielka, ej, od studenej rosy. Nezmokla mu ona, od rosy studenej, ej, lež mu ona zmokla, ej, od krvi červenej. *** Zůstaň tu s námi, muziko česká, hrálas nám vždycky pěkně, řízni do toho i dneska, zůstaň tu s námi, na věčné časy, máme Tě rádi, vždyť jen naše si. ? Zvečera je jasno, o púlnoci mračno, neprišel múj milý, volačo ho zašlo, hej, neprišel múj milý, volačo ho zašlo. Šohajek z večera, okénko otvírá, poslúchajtě mamko, frajárečka zpívá, poslúchajtě mamko, frajárečka zpívá. Zpívá synku, zpívá, ale kdo ví kerá, zpívá to mamičko, frajárečka moja, zpívá to mamičko, frajárečka moja. VIZ TÉŽ "Všady zamračené, nad naším je jasno". Zvonky v Loretě VIZ "Kde je ten čas, naší horoucí, upřímné lásky". VERZE 1: * Žala naša Anička, žala trávu, a ten švarný hajníček, došel na ňu, a ten švarný hajníček, došel na ňu. Za nažatú travičku, chtěl hubičku, ale ona volala, na mamičku, ale ona volala, na mamičku. Nebudu už mamičko, trávu žati, nechci ani hajníčka, milovati, nechci ani hajníčka, milovati. NĚKDY SE NA KONCI ZPÍVÁ JEŠTĚ JEDNOU PRVNÍ SLOKA. VERZE 2: * Žala naša Anička, žala trávu, a ten švárny hájniček, došiel za ňu, a ten švárny hájniček, došiel za ňu. Za nažatú trávičku, chcel hubičku, ale ona volala, na mamičku, ale ona volala, na mamičku. Nebudeš Ty, Anička, trávu žati, ale budeš hajníčka, milovati, ale budeš hajníčka, milovati. Ja Ti buděm, Anička. trávu kosiť, Ty mi buděš Anička, vínko nosiť, Ty mi buděš Anička, vínko nosiť. Něbudem ja mamička, trávičku žať, ale ani hájnička, viac milovať, ale ani hájnička, viac milovať. VERZE 1: * Žalo děvče, žalo trávu, žalo děvče, žalo trávu, nedaleko suchopáru, nedaleko suchopáru. Když nažalo, ohlédlo se, když nažalo, ohlédlo se, kde Janíček koně pase, kde Janíček koně pase. Pase on je na dolině, pase on je na dolině, na tej panskej jetelině, na tej panskej jetelině. Jezte koně, však je dobrá, jezte koně, však je dobrá, má panenka je podvodná, má panenka je podvodná. Koupil jsem jí pentli modrou, koupil jsem jí pentli modrou, tu máš holka na rozchodnou, tu máš holka na rozchodnou. MÍSTO "nedaleko suchopáru" SE NĚKDY ZPÍVÁ "u panského suchopáru". MÍSTO "Když nažalo, ohlédlo se" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Když nažala, ohlédlo sa". ČASTO SE ZPÍVAJÍ JEN PRVNÍ TŘI SLOKY. VERZE 2: Žalo dievča, žalo trávu, hej, žalo dievča, žalo trávu, neďaleko Temešváru, hej, žalo dievča, žalo trávu, neďaleko Temešváru. Keď nažalo, naviazalo, hej, keď nažalo, naviazalo, na šuhajka zavolalo, hej, keď nažalo, naviazalo, na šuhajka zavolalo. Šuhaj, šuhaj, z druhej strany, hej, šuhaj, šuhaj z druhej strany, poď mi dvíhať batoh trávy, hej, šuhaj, šuhaj z druhej strany, poď mi dvíhať batoh trávy. Něch ti dvíha, otěc, mati, hej, něch Ti dvíha, otěc, mati, nechceli ťa za mňa dati, hej, něch Ti dvíha, otěc, mati, nechceli ťa za mňa dati. Eště Ťa len, kolembali, hej, eště Ťa len, kolembali, už ťa za mňa sľubovali, hej, eště Ťa len, kolembali, už ťa za mňa sľubovali. Eště si len, húsky pásla, hej, eště si len, húsky pásla, už si v mojom srdci rástla, hej, eště si len, húsky pásla, už si v mojom srdci rástla. * Žalo dievča, žalo trávu VIZ "Žalo děvče, žalo trávu". * Žalo dívča, žalo trávu, nedaleko vinohradu. Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná. Jak nažalo, povázalo, na šohajka zavolalo. Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná. Šohaj, šohaj, z druhej strany, poď ně zdvíhnuť nošu trávy. Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná. Nech Ti zdvíhá, otěc, máti, nechtěli Ťa za mňa dáti. Hej, háj, to bola ona, to bola ona, a to bola děvečka uprimná. Žal, žal, žal mi je, žádný neví, co mi je, snáď sa ně to mé srdénko, žalem pomine. Na jednej hore, šohajek ore, vyorává zelinečku, daj ni ju, Bože. Zelinko malá, kebych Ťa znala, já bych sobě švarným chlapcom, čarovať dala, já bych sobě švarným chlapcom, čarovať dala. MÍSTO "Na jednej hore" SE NĚKDY ZPÍVÁ "Na jednej fare". MÍSTO "vyorává zelinečku, daj ni ju, Bože" SE NĚKDY ZPÍVÁ "vyoral zelinku, daj mně ju, Bože". ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. NĚKDY NÁSLEDUJE "Stojí Kača pri šenkyši, vínko nalévá". PO PRVNÍ SLOCE NĚKDY NÁSLEDUJE "Stojí Kača pri šenkyši, vínko nalévá". * Žádnej neví, co sou Domažlice, žádnej neví, co je to Taus, žádnej neví, co sou Domažlice, žádnej neví, co je to Taus, Taus je to německy, Domažlice česky, žádnej neví, co je to Taus, Taus je to německy, Domažlice česky, žádnej neví, co je to Taus. Žádnej neví, co je to železo, žádnej neví, co je kroužek, žádnej neví, co je to železo, žádnej neví, co je kroužek, kroužek je železo, má zlatá Terezo, žádnej neví, co je kroužek, kroužek je železo, má zlatá Terezo, žádnej neví, co je kroužek. Proto sem se, tak mladá vdávala, abych dělat, nemusela, proto sem se, tak mladá vdávala, abych dělat, nemusela, muž mi koupil krávu, já musím na trávu, tomu jsem se, nenadála, muž mi koupil krávu, já musím na trávu, tomu jsem se, nenadála. ČASTO SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA NEBO DVĚ SLOKY. * ? Žádnej neví jako já, jak se seče votavička, žádnej neví jako já, jak se seče votava, votava se pěkně seče, jako když se pole vleče, žádnej neví jako já, jak se seče votava. Žádnej neví jako já, jak je v noci cesta dlouhá, žádnej neví jako já, jak je v noci cesta zlá, když já příjdu k svý Dorličce, ona mi otevřít nechce, žádnej neví jako já, jak je v noci cesta zlá. NĚKDY SE ZPÍVÁ JEN PRVNÍ SLOKA. Ženilo se motovidlo VIZ "Vdávalo se motovidlo". VERZE 1 Ženu mám, ženu mám, ale s ňou nelíhám, líhajú s ňou druzí, a ja trpím v núdzi, líhajú s ňou druzí, a ja trpím v núdzi. Naučila sa mi, remesla takého, každý deň vypije, liter páleného, každý deň vypije, liter páleného. Večer mi nechce spať, ráno mi nechce vstať, žena moja mladá, zle sa buděme mať, žena moja mladá, zle sa buděme mať. MÍSTO "líhajú s ňou druzí" SE NĚKDY ZPÍVÁ "líhajú s ňou druhí". VERZE 2 Ženu mám, ženu mám, ale s ňou nelíhám, líhajú s ňou druzí, kovaní soudruzi, líhajú s ňou druzí, kovaní soudruzi. Žežuličko, kde jsi byla, žes tak dlouho nekukala? Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku, ajaja, kukuku, seděla jsem na buku. Seděla jsem na větvičce, volala jsem na myslivce. Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku, ajaja, kukuku, seděla jsem na buku. Žitečko už dozrává aj ta pšenička, z okénka na mě mává pěkná dcérečka, na veselském rynečku, v malovaném domečku, já to vím, koho ráda má, v okénečku čekává, na veselském rynečku, v malovaném domečku, já to vím, koho ráda má, v okénečku čekává. Usmálo se hned zrána zlaté slunéčko, podajte mně do džbána bílé vínečko, koníčky své osedlám, vínečka vám chlapci dám, budem hrát, pro tu dcérečku, na veselském rynečku, koníčky své osedlám, vínečka vám chlapci dám, budem hrát, pro tu dcérečku, na veselském rynečku. *** Živijó, živijó, živijó, živijó. Mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijó, mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijó. Živijó, živijó, živijó, živijó. Žižkovská píseň práce VIZ "Kdo se, kdo se, kdo se flinká, dobře, dobře, dobře spinká".
|
|
Zpěvník "Moravské, české a slovenské lidové písničky" - seznam Koledy - texty - texty koled, CD "Vánoční koledy z Moravy", další známé koledy.
|
| © Petr Hejl |
|
|